Dnes jsem vnímal na za átku shromážd ní dv v ci. Jedna z nich zazn la v poslední písni, kterou jsme zpívali. Ta píse mluví o tom, že je sv tlo, které zá í a které vidím na horizontu. Slovo o sv tle, které svítí, tady zazn lo dneska už n kolikrát. Druhé slovo, které vnímám, je to, co tady mluvila Kristýnka o spolehlivosti, hlavn v p íb hu Eliezera (Gen 24). Eliezer v poslušnosti ud lal sv j díl a dopustil, aby Hospodin ud lal sv j díl. Amen? Když se to spojilo, tak se stalo co? Vydalo to sv tlo. Amen. Poj me se podívat do stánku. B h nám na mnoha místech Starého a Nového zákona ukázal, že stánek není jen historická záležitost. Víme, že to je slovo pro nás, a proto nám k tomu dal i výklad. Nebojme se p ipomínat, že stánek je cesta. Pokud víme, kam chceme dojít – do plnosti v Bohu – víme, odkud jsme vyšli – ze sv ta, z oblasti mimo stánek – tak nám B h íká: „Chcete-li dojít do cíle, dávám vám cestu.“ Na té cest potkáváme r zné nábytky.
VN JŠÍ NÁDVO Í
T LO
SVATYN
SVATYN SVATÝCH
DUŠE
DUCH
Nakreslím svatyni, svatyni svatých a vn jší nádvo í. Jsou to t i oblasti. Jednu oblast m žeme nazvat t lo, druhou, oblast svatyn ,
m žeme nazvat duše a svatyni svatých m žeme nazvat duch. B h nás provádí r stem, prom nou do vyzrálosti. Provádí nás z t lesného lov ka skrze naši duši do duchovní plnosti. Na po átku jsme v podstat pln t lesní. Z eho se skládá lov k? Z t la, duše a ducha. lov k je duše, která má t lo a ducha. Jestli se to v bec dá rozd lit, tak bychom to rozd lili takto. Prvním nábytkem neboli zkušeností, kudy lov k prochází, je obrácení. Zde dochází k soudu a odpušt ní. Dochází k tomu, že se ist t lesnému lov ku, který všechno vnímá a chápe t lesn , otvírá duchovní rozm r. V Janovi ve 3. kapitole íká Ježíš Nikodémovi, vzd lanému teologovi: „Pokud se nenarodíš znovu, sh ry, nem žeš ani vid t Boží království, natož do n j vstoupit.“ Potom p ichází další zkušenost. Náš duch byl obživen, to znamená, že máme p ístup k Duchu svatému, k Bohu, skrze Krev, která byla vložena do naší duše, a za ínáme vid t Boží království. Nyní p ichází Duch svatý, který naplní našeho ducha. Amen? Náš duch za ne být plný ducha Božího a náš duch spolu s Božím duchem sv d í, že jsme Božími d tmi ( ím 8:16). To znamená, že se stala základní prom na z t lesného lov ka na lov ka, který je duchovn živý, v domý si duchovní oblasti. Takový lov k by už nem l být primárn zmítaný t lesnými žádostmi. Ne, že nemá t lo, ale má nástroje a zp soby, jak t lo krotit. Skrze Ducha. Amen? Který verš nám mluví o tom, že t lo, t lesné žádosti, h ích, se p ekonává skrze Ducha, a ne vlastním snažením? „Duchem cho te, a žádosti t la nevykonáte.“ (Gal 5:16) Tak. „Jste-li Duchem živi, Duchem i cho te.“ (Gal 5:25) Pozor, v tom verši není imperativ ve smyslu: Duchem cho te, nevykonávejte žádosti a neh ešte! Ale: Budete-li Duchem chodit, nebudete h ešit. Amen? Mluvili jsme o tom, že se m žeme snažit neh ešit. Mimochodem, to je falešné náboženství, klidn k es anské. Víte, že mnoho falešných náboženství je rádoby k es anských? Jedno z nich je, že nám B h dal seznam v cí, které te musíme za ít ze svojí síly plnit. Záhy zjistíme, že to nejde, protože je to v rozporu s naším charakterem, s naší povahou. A tak se musíme nau it chodit Duchem, abychom nevykonali žádosti t la. Když to bude pot eba, B h nás z n kterých v cí vysvobodí. Ale to je málo. Nem žeme z stat prázdní. Pot ebujeme to místo naplnit Božím duchem, Božím slovem, které vytla í jakoukoliv temnotu.
Kdo z vás, když máte doma tmu, ji odnesete ven? Kdysi jsem etl, jak kocourkovští postavili školu, ale neud lali tam okna, tak tam v pytlích nosili sv tlo. Nešlo jim to, tak p išel n kdo chytrý a ekl: „No jo, pytle jsou d ravé.“ Tak to nosili, myslím, v nádobách na mléko. Všichni se tomu sm jeme, ale stejným zp sobem se B h sm je nám, když se snažíme tmu vynášet, místo abychom rozsvítili. Amen? Místo úmorné snahy nekoukat se na !"#$ žádný ošklivý film si rad ji pus me n co spra%$& ' ( vedlivého. Nebo se napl me Božím slovem, )# * ' & '+ a najednou se nám zlé v ci samy zoškliví. Nemusíme se strašn snažit nejíst nezdravé v ci. %,#- + Místo toho si m žeme v dobrém slova smyslu .+/ )&'0102 pochutnat na n em zdravém. Amen. To je základní princip, který se musí stát na vn jším nádvo í. N kdo se m ptal: „Jak dlouho m že trvat pr chod vn jším nádvo ím?“ Co myslíte? Jak dlouho u normálního lov ka, který ideáln neprošel žádným náboženstvím, trvá pr chod do svatyn ? Vid l bych to aspo na tvrt hodinky, než je pok t ný a osuší se. Ale vážn , lov k se v zásad m že obrátit z úplného h íšníka za krátkou dobu. Poslouchá, co mu vykládáte, s cigaretou v ruce, piercingem v nose, s potetovaným ramenem, zkrátka lov k ze sv ta. P ijde k vám, zaslechne Boží slovo, které v n m n co vykoná, a ten lov k se vzdá Bohu. Típne cigaretu, piercing možná ješt nechá, vyndá ho doma klešt mi, aby si neublížil, a tetování bude ešit záhy nebo si aspo vezme n co na sebe, aby to nemusel ukazovat. Obrátí se a ekne: „Už nechci život h íchu a sv ta, chci se pln vydat Bohu.“ Viz knížky bratra Wilkersona a nejen jeho. Lidé tam p icházeli, odložili basebalovou pálku a všechny zbran , sundali si tri ko s MM (gang MauMau), klekli si a d lali to, co nikdy ned lali. Modlili se, tekly jim slzy, bre eli p ed ostatními z gangu. lov k se tedy obrátí, a pokud by tam n kde byla voda a ekl by: „Chci být, kazateli, hned te pok t n,“ tak by nic nebránilo tomu, aby byl rovnou pono en do vody. Když vyleze z vody, tak by nic nebránilo tomu, aby byl pok t ný Duchem a za al mluvit v jazycích, aniž by na n ho n kdo musel vzkládat ruce. Amen? Hodinu p ed tím kou il a pil, a te
tam plá e a mluví v jazycích. Odpus te mi, že použiji takové slovo, ale ve svém chápání ten lov k íká: „Te jste vy, k es ané, m j nový gang.“ Amen? Ti lidé velmi dob e chápali a vnímali sounáležitost ke gangu. V d li, že jsou jeho sou ástí, jdou spolu ven, d lají v ci spolu. M li na zádech MM, chodili oble ení jako ostatní v gangu, nep išlo jim to divné. V d li, že jsou sou ástí tohohle gangu, a nejsou sou ástí jiného gangu. Kdyby jim v tomto chápání n kdo ekl o k tu do Krista, do T la Kristova, tak by ekli: „Jo, v tenhle okamžik jsem opustil MM, dejte mi vaše nové tri ko. Te jsem souástí vašeho nového gangu.“ Amen? My bychom &$ " 3 jenom ekli: „Ne íkáme tomu gang, ono to totiž " )+" %,# zní troši ku divn , ale v podstat máš pravdu.“ Je to tak! Máme i ná elníka toho gangu, to je 41+) ! / ' )%1 spravedlivý, vzk íšený Kristus, a jinak jsme si % ) *& tady všichni rovni. N kte í už jsou tady delší ")+5&2 dobu, tak jsou starší, n kte í jsou ješt mladší – vítej do klubu. Nebo do gangu. Po ase ti vysv tlíme, že tomu íkáme T lo Kristovo. No, a do toho T la Kristova musíš být pln pono en. A on íká: „To já chápu, to jsem vždycky byl, do toho gangu. Tam to jinak nešlo.“ Po dvou hodinách toho lov ka potkají lidi z jiného gangu a íkají: „Nemáš na sob svoje MM tri ko,“ a on odpoví: „Já už pat ím jinam.“ Pr chod vn jším nádvo ím tedy nemusí být n co na dlouhé roky. Není žádný d vod, aby lov k z stával na vn jším nádvo í. Mimochodem, jsou církve, které se tam zabydlely, založily stan a nazvaly se tak. Nevid l jsem žádnou, která se jmenuje Církev vn jšího nádvo í, ale je to tak. Když se n kdo jmenuje t eba Církev k t nc , abych n jakou nejmenoval, tak v tu chvíli v podstat íkám: Bydlím na vn jším nádvo í. Nebo Církev dobré zprávy. To jsou církve, které se rozhodly, že tam z stanou. Není nic špatného na jejich ví e, v tomto slova smyslu, ale z stali tam bydlet. Ješt chci íct, abyste tuhle zkušenost, kterou každý prochází, chápali jako úplné základy. Co t eba vzkládání rukou? To je základ. U ení o k tech, to je základ. Uzdravení? To je základ, mate ská školka. To je n co, ím lov k musí projít, co by se m lo stát automatickou sou ástí našeho života, ale jdeme dál. Dary, prorokování? To m že
lov k nabrat ve své úplné naivit a d tskosti. Klidn m že prorokovat. Mohou se d ti modlit za nemocné, a ti budou uzdraveni? To si pište! Duchovní d ti i t lesné d ti. Amen. Máme se nést dál, tam, kde B h za íná pracovat s naší podstatou, a tou je naše duše. Dokud z nás neud lá lidi, kte í budou pln duchovní, v plnosti a dokonalosti poddáni Božímu duchu, kdy nás t lo nebude nikdy v ni em ovliv ovat, ale vždycky bude jenom poslouchat, co mu p ikážeme. Te jsme v takovém mezistavu. V transformaci, v p echodu od t lesného do duchovního. Je to tak? Z ásti jsme ješt zmítáni t lesností, kdy t lo po nás n co chce a my jsme navyklí mu vyhov t. Navzdory tomu, že t lo „ryt uje“ proti Duchu. N kdy ješt navzdory všemu poznání vyhovíme t lu na úkor Ducha. Ne íkám, že nemám t lo od te krmit, ale mám ho krmit tak, jak mi praví Duch. Kdy mám pokoj a cítím, že to je spravedlivé, a ne, že do n ho n co cpu v n jakém množství nebo kvalit a duch Boží mi íká: „Ne, ne.“ Up ímn e eno, ím jsme citliv jší, tím víc to víme. Jednou jsem s n ím zápasil. Jezdil jsem vždycky po m st a m l výmluvu, že te nemám co narychlo k jídlu, tak si sko ím do KFC na smažené ku e. To je takové rychlé. D lal jsem to ast ji a B h mi íkal, že to není úpln dobrý nápad. Tak n jak jsem to v d l, jenže druhý den jsem jel okolo, tak jsem si tam nakoupil. Moc ne, pár kousk , nic víc, sedl jsem si ke stole ku a íkám: „Pane Ježíši, prosím T , abys toto jídlo požehnal.“ B h mi jen tak suše ekl: „A to myslíš vážn ?“… Neptejte se, co se stalo dál. Chci íct, že jsme v p erodu. Jsme nap l t lesní, nap l se snažíme být duchovní a zápasíme. Amen? Cht l bych mluvit o svícnu ze svatyn . Zlatý stojan na lampy. Je vyroben z jednoho kusu zlata. Všimn te si, že na rozdíl od bronzového nábytku venku na vn jším nádvo í, kde byl soud, vcházíme do svatyn , kde soud už není. Pro ? Um eli jsme h íchu. Už jsem tady o tom kázal, protože to je n co, co vidím jako d ležité. P ijali jsme plné odsouzení. Pokud jste nep ijali plné odsouzení a plné odpušt ní, tak se se soudem budete táhnout po ád dál. Je spousta k es an , kte í by m li být ve svatyni, ale stále ješt prožívají soud. Neustále vnímají soud. Neustále zápasí se soudem od lov ka a se soudem od Boha. M žete íct amen? Zápasí možná i se soudem od ábla.
Víte, jaký by m l být náš postoj k áblu? Líbí se mi jeden p íb h o lov ku, který se jmenoval Mahesh Chavda. Spal naho e v pokoji ve svém d ev ném dom a najednou v p ízemí slyší vrzání. Sešel dol po schodech a v houpacím k esle se houpal ábel. Tak ekl: „Aha, to jsi jenom ty.“ A šel spát. To je postoj, který lov k musí mít k áblu, zvláš pokud vás p ijde odsuzovat. „Co ty m máš co vykládat! Jednak vím, že co íkáš, je ,pravda‘, ve smyslu, že jsem lump, ale já to od tebe slyšet nepot ebuji a ani se o tom s tebou bavit nebudu.“ Pom rn asto se mi stávalo, že m p ivedl k h íchu, já jsem zh ešil a v ten moment mi to p išel vy ítat. A odsoudit m . Ješt d íve, než jsem zvít zil nad ur itým h íchem v plnosti, nau il jsem se zvít zit nad soudem. íkal jsem: „ áble, s tebou se o tom bavit nebudu. Krom toho, že jsi vinen ty. Ale to já ne eším, to si vy ídíš s Pánem Bohem. Mám sv j problém, který si vy eším s Bohem, ale s tebou ho ešit fakt nebudu.“ Amen? Nep ekonáváme soud skrze pýchu, že už jsme dob í, ale skrze p ijetí odsouzení. P iznal jsem se a to platí. Soud už mám za sebou, byl jsem odsouzen a bylo mi to odpušt no. N kdo m t eba potká na ulici, ekne: „Ty jsi zavraždil.“ A já íkám: „Já vím, ale to už je vy ešené.“ Vím to. Nebráním se, ale už to ze m spadlo. Ve svatyni tedy není žádný bronz. Pro to íkám? Protože spousta inností, které se d jí ve svatyni, se n kdy d je skrze soud. Strach ze soudu. Lidé pracují, protože se bojí odsouzení. A nepracují z lásky. Z Božího charakteru. Kupodivu je to horší varianta než nepracovat. Ale prosím vás, jestli z toho n kdo p ijal, že nebude pracovat, protože je to lepší varianta než pracovat na základ soudu, tak jste na p l cesty. Minule jsem zmi oval rozdíl mezi Ráchel a Liou. Liu si Jákob odpracoval. Nejd ív pracoval, pak ji dostal. Ale Ráchel taková být nemohla. Ráchel nejd íve dostal a potom pracoval. To je symbol. Symbol svobodné. Nemluv o t ch dalších dvou otrokyních. Všimn te si, že všechny zmatky, které B h i celá rodina vid la jako klí ové, vyšly z Ráchel. Neboli Benjamin a Josef. Mimochodem, když jsme u toho, co je to za slavný p íb h? Koho je Josef prototypem? Krista, že? Schváln zvolím tohle slovo. A Benjamin? Také Kristus! T lo Kristovo. Celý p íb h, i Josefovo jméno, je zaslíbení, že p ijde Benjamin, „syn pravé ruky“. Celou dobu Josefovo jméno, toho slavného syna, íkalo: p ijde po mn další. Nejsem jediný, který p ichází ze svobodné, ješt p ijde jeden.
P ijde po mn Benjamin. P ijde po mn pacholík. Ten, který bude synem pravé ruky a bude sed t na tr nu. Vra me se ke svícnu. Nem žeme vyráb t žádné sv tlo ze soudu. Jenom ze zlatého charakteru. Na ramenech jsou ozdoby, kv ty a mandlové pecky. O em mluví kv ty? Jak se tam kv ty dostaly, když to bylo z jednoho kusu zlata? Byly vytepané, že? ím vytepané? Životní zkušeností. Život nás tepe, Pán B h nás tepe. Máte n kdo pocit, že vás Pán B h n kdy tepal? Že vás život n kdy tepal? To je sou ástí svícnu. To je sou ástí toho, že B h na nás pracuje. Svícen má zlato, to znamená Boží charakter. Má kv ty. O em mluví kv t? Krása? Zaslíbení ovoce. Máme jednu chválu, ve které se zpívá: Flowers of hope sprang up for man in misery – kv ty nad je vykvetly pro lov ka v zoufalství. To znamená, že kv ty jsou zaslíbením nad je. Poj me do Písn písní. Kde jsou kv ty v Písni písní? Slyším Gab u, jak íká: „Kvítí ko se ukázalo po zemi…“ Co p ichází za období? Jaro. Kdy p ichází? Po zim . Po zim , která p ikryla veškerou p írodu a zdá se, že tu nic není. íká: „Poj . Už se kvítí ko ukazuje.“ To je nad je, že zima pomíjí, pomíjí sníh, ur itým zp sobem pomíjí smrt. Jako spánek. V zim není žádné ovoce. Co se v zim , d ti, sklízí za ovoce? Nic? Pokud vynecháme Marušku, dvanáct m sí k nebo Tesco, tak nic. V zim ovoce nesklízíme, ale te najednou rozkvétá kvítí. Co znamená kvetení? To je zaslíbení plodu, ovoce. Krom toho je krásné a voní. Nemáte na ja e radost? Když lov k vidí kv ty, všude to bzu í a stromy raší… Jaro vidíte i slyšíte, cítíte v ni a íkáte si: to je nad je ovoce. Mimochodem, když vás n kdo s Božím charakterem potká ve zkušenosti svícnu, tak vidí nejenom ovoce, ale vidí i kv ty, které jsou nad jí dalšího ovoce. Amen? Vydáváte sv tlo a co ješt ? V ni! V d li jste, že svícen vydává i v ni? Kde je verš o tom, že k es an má von t? Jsme Kristova v n . Tak, tak. Jsme v ní Kristovou. N které p ivádíme k životu, n koho pochopiteln ke smrti, protože lidé se rozhodli sv tlo nep ijmout, protože se jim více líbí tma (2Kor 2:15–16). To je „v po ádku“, to se bude dít, s tím se netrapte. M li bychom na tom být tak, že by si k nám lidé mohli ichnout. Je to tak! Kdo jste vid li film Facing the giants (Vzep ít se obr m)? Jak si kou p išel ichnout
k jednomu hrá i, a on: „Co je?“ Trenér na to: „Smrdí tady tv j p ístup.“ Je jasné, že když kluci na fotbale b hají, tak v p irozeném zrovna nevoní, to je v po ádku. Chápu, že když budete po t locviku nebo po b hání, tak se pot ebujete osprchovat. Když p ijdete na shromážd ní a voníte stejn jako po deseti kilometrech b hu, tak je to divné, s tím by cht lo n co ud lat. Ale rád bych se soust edil spíše na tu duchovní v ni. Nem li bychom mít neutrální v ni, m li bychom von t! A nem li bychom být smradem. Smrad vás odtáhne, není to n co, co vás p ivábí. Jídlo, až na výjimky n kterých francouzských sýr , vám voní. Když si p ivoníte, tak vás to láká a máte na to chu , že? Stejn tak by váš život m l vydávat v ni, která p itáhne lidi k životu. M žete íct amen? Tak. Na svícnu tedy máme ovoce a kv ty. Jaké to je ovoce? Mandle. Mandle mluví o Božím slov . Víte to? Z Jeremiáše 1. kapitoly, verše 10– 11: „Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mn , koucí: Co vidíš, Jeremiáši? I ekl jsem: Prut mandlový vidím.“ Kde se ješt zmi uje mandlový prut? Ano, Áronova h l. Mimochodem, mandlový prut je i ve svatyni svatých. Ten symbol je stejný. Tady v Jeremiáši se píše: Co vidíš? „Tedy ekl jsem: prut mandlový vidím. Tedy ekl mi Hospodin: Dob e vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal.“ Píše se tady, že to ovoce, mandle, je zaslíbení slova, které B h ekl, aby ho vykonal. Ješt jednou. Vra me se na chvíli v myšlenkách k Eliezerovi. Zp sob, jakým B h chce, abychom tyto v ci inili, je ve spolupráci lov ka s Bohem. Používáme takový výpo et, tzv. 6 + 1 = 7. Co znamená šestka? lov k. Jedni ka je Kristus a sedmi ka je plnost. Amen? Je zajímavé, že Kristus, ve smyslu Ježíš, už nevydává sv tlo. Co na to íkáte? Ježíš Kristus už nevydává sv tlo. Dokažte mi to biblicky. Ježíš omezil svoje svícení na ur ité období. „Dokud jsem s vámi na zemi, jsem sv tlem sv ta.“ Amen? To znamená, že Ježíš Kristus už vlastn , na p irozené rovin , nevydává sv tlo. P išel na sv t, aby byl sv tlem lidí. Dokud byl s námi na zemi, tak svým životem vydával sv tlo. Ale to dílo ukon il. Nepochopte to špatn , ale Kristus sám nem že vydávat sv tlo. Jak ho vydává? Skrze T lo, skrze nás. Mluví o sob a íká: „Já jsem sv tlo sv ta,“ a hned nato: „Vy jste sv tlo sv ta.“ Poj me si to p e íst. Matouš 5:13: „Vy jste s l zem . Jestliže s l zma ena bude, ím bude osolena? K ni emuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potla ena (pošlapána).“
Napadá vás n jaký verš? Vn jší nádvo í, že? V 11. kapitole Zjevení se píše, že vn jší nádvo í bude vydáno pohan m, lidem, aby ho pošlapali. Pro ? Jednak nemá p ikrytí, a jednak to není místo, kde se pracuje s duší. Církev, která z stala bydlet na vn jším nádvo í, už není solí sv ta. Už nep ináší sv tlo. Není solí. To jsou stejné principy. Stala se sv tskou. K ni emu už se nehodí… Je to p íliš tvrdé? Snesete to? K ni emu už se nehodí, než aby byla vydána pohan m k pošlapání. Protože nese jméno Boží jenom k ostud . Je smutné, když do církve p ijde narkoman poslouchající rock a hevy devil ( ábl v) metal, s piercingem v uchu, s cigaretou v puse, a tam ho pozdraví n kdo s piercingem ve tvaru k ížku, s tri kem, ze kterého taky kape krev, jen tam není ábel, ale Ježíš. P ijde na chvály, kde se hraje heavy holy (svatý) metal. St ídal d v ata v gangu Mau Mau, te p ijde do církve, kde randí každý s každým, rozchází se, schází se, a jediný rozdíl je v tom, že neberou drogy. Veskrze se ale k sob chovají podobn jako v gangu, ze kterého vyšel. Taková církev by lidi z gang v bec nep itáhla. Jak si myslíte, že bratr Wilkerson zvládl všechny gangy, když je pozval dohromady do Mikolášské arény? Všichni strážníci íkali: „Ty ses úpln zbláznil. Žádáš si o válku. Nesmí se potkat, aniž by si vyhlásili boj, a ty je pozveš všecky na jedno místo?“ Všichni p išli pln ozbrojeni. Nicky Cruz vytáhl sv j vyst elovák, když vybíral pen žní dary. Co ud lal David Wilkerson? Stál za kazatelnou, situace za ala v ít a on v d l, že sám nic nezvládne. V d l, že nemá v bec žádnou šanci. Ale d lal to na základ Božího slova jako Eliezer. Tehdy neud lal nic jiného, než že zav el o i. Možná bychom m li tendenci to za ít organizovat, n co s tím d lat. Ale on v d l, že to v bec nemá smysl. Že si žádá o pr švih. Novinový titulek mohl znít úpln jinak. Šílený kazatel sezval gangy, které se navzájem vymlátily. N kte í by si možná ekli, že to není tak špatný nápad. Ale on tam stál za kazatelnou a ekl: „Duchu Boží, já nem žu nic.“ A modlil se a modlil a nic ne ekl. V dnešní dob trapas, že? as b ží, organizace žádná, kazatel nic ne íká, všude v ava. Ale najednou se lidé za ali uklid ovat, utišovat, posedali si a byli potichu. Možná to do té doby nikdy d ív neud lali. Možná v život potichu nesed li. David neud lal v bec nic. To d lal Boží duch. David ud lal jen jednu v c – dal
Bohu prostor. Dal Mu prostor, aby si ho použil a aby ty v ci jednoduše ud lal. Víte, David byl blázen v dobrém slova smyslu. Blázen pro Krista. My n kdy nechceme být blázni, že? Chceme z stat racionální, rozumní, zodpov dní. Ale on mezi ty lidi šel v obleku, nemusel mít piercing, nev te tomu. Dneska se 6 + ( íká: Pokud se chcete dotknout mladých lidí ve sv t , musíte se jim p iblížit. Nesmysl. Nesmysl. 7.+ '+.2 Jestli se n kdy n kdo p iblížil t mhle typ m lidí, tak to byl práv David. V obleku, v ervených ponožkách. Bez piercingu. A v jednu chvíli bez bot. Mimochodem, m l u esané vlasy. Možná i lehce von l, kdo ví. Nem l kohouta. Ani nic vytetovaného, to se vsa te. Ale m l n co, na em lidé vid li, že jedná v Božím duchu. B h po nás nežádá, abychom pracovali. Nepochopte to špatn , ale nechce, abychom pracovali, abychom si n co vydobyli. Víte, že si nem žeme svým snažením p idat ani vlas na své hlav ? Víte, že si prací nem žeme vyzískat žádnou pozici a místo v Božím království? Jestli n co m žete získat, tak je to odm na tady na zemi. N kdo vám poklepe po rameni, ale z Božího pohledu se to nepo ítá. íkám, abyste p estali pracovat? To ne. íkám, abyste za ali spolupracovat. Abychom spolupracovali. Dejme Bohu prostor. Dopus me Bohu, aby si nás skrze svoje vedení použil. Aby to, co nás vede do služby, bylo zlato, ovoce, život. O em si myslíte, že mluví Áronova h l? Mluví o tom, že má život v sob . Že na rozdíl od ostatních vykvetla. Nejenže vykvetla, ale vydala i mandle, je to tak? P inesla ovoce. D ti, co vám p ipomíná svícen? Strom, že? Má kmen, na n m v tve neboli ramena, jsou na nich kv ty a ovoce, tak zas tak velkou fantazii mít nemusím. Co se píše o stromu? Kde teme v tomto kontextu o stromu? V Janovi v 15. kapitole. Verš 5: „Já jsem,“ íká Kristus, „vinný kmen a vy ratolesti.“ Vinný kmen je Kristus a z n j vychází ratolesti. A všechno je to z jednoho charakteru, z jednoho kusu zlata. Mám pocit, že ratolesti vlastn vyr stají z kv t . Takže Boží slovo íká, že On je vinný kmen. Co máme d lat proto, abychom nesli ovoce? Z stávat p i kmeni. Rozumíme tedy tomu, o em svícen mluví? Svícen nám dává návod, jakým zp sobem máme vydávat sv tlo. Tak, že budeme z stávat p i kmeni.
Nez stanete-li p i kmeni, co se stane? Automaticky uschneme. Jak se to pozná? Že neneseme ovoce. Takže je mezi tím prostá matematika. Zkusím ji íct, a vy mi ekn te, jestli to vykládám špatn . Ta matematika je: Z stávám-li p i kmeni, nesu ovoce. Zkusím to íct z druhé strany: Nenesu-li ovoce, znamená to, že nez stávám p i kmeni. íkám to dob e? Chci-li nést ovoce, musím z stat p i kmeni. Šlo by to tak, že? Nechci-li z stávat p i kmeni, neponesu ovoce. Ješt bych to ekl jinak. Nemusím d lat nic jiného než z stat p i kmeni, a ponesu ovoce. Budu-li chodit Duchem, nemusím ešit h ích. Budu-li z stávat p i kmeni, ponesu ovoce a budu svítit. A taky budu von t. K es anství není složité. Miluji-li Boha, Jeho p ikázání budu zachovávat. Amen? Nezachovávám-li Jeho p ikázání, Boha nemiluji. D ti, zkusíme to na vás. Milujete-li svoje rodi e, ( & " 1%' budete je poslouchat. Neposloucháte-li svoje 0- 0 8 + $ rodi e, nemilujete je.
/ '%'750 Tato zkušenost neboli nábytek ve stánku 0 % 7+ ( nám íká, abychom o ekávali na Hospodina, ! a On si nás bude používat. Poneseme ovoce, +)+- 2 a nejen to. Co se stane, když nesete ovoce? Vina nás istí. Poj me se na to do Jana podívat: „Já jsem ten vinný kmen pravý a otec m j vina jest. Každou ratolest, kteráž ve mn nenese ovoce, od ezuje.“ To jsme si ekli. Každou, která nenese ovoce, od ezuje pry . Aby bylo jasno. „A každou, kteráž nese ovoce, istí.“ Takže B h Otec, pokud nenesete ovoce, vás ne istí, ale od ezuje. Pokud nesete ovoce, tak vás istí, abyste nesli hojn jší ovoce. B h íká: „Dob e, v rný služebníku.“ Co se stane tomu, kdo svou h ivnu zahrabal a nic s ní neud lal? Vezme mu i to, co mu dal. To je to, co od ezuje. A lov k pak jde od desíti k p ti. Ale když nesete ovoce, tak vás istí, pracuje na vás, abyste hojn jší ovoce nesli. Abyste vydávali více sv tla. Jak vás istí? ím se myjeme? Vodou, tudíž slovem. Jan 15, od 3. verše: „Již vy isti jste pro e , kterouž jsem mluvil k vám. Z sta tež ve mn , a já v vás. Jakož ratolest nem že nésti ovoce sama od sebe, nez stala-li by p i kmenu, takž ani vy, le z stanete ve mn . Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo z stává ve mn , a já v n m, ten nese ovoce mnohé;…“ To už je druhý stupe . Takže z stáváte p i kmenu a nesete mnohé ovoce. „…nebo beze mne nic nem žete u initi.“ Šest plus jedna. „Nez stal-li by kdo ve mn , vyvržen bude ven jako ratolest, a uschne ,
a seberou ty ratolesti a na ohe uvrhnou a sho í.“ Z stávající ovoce je ješt t etí stupe . Verš 16: „Ne vy jste m vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil, abyste šli a ovoce p inesli, a ovoce vaše aby z stalo, aby za byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám.“ Protože jste v jednot s Bohem. Chodíte v moci a autorit . Máme jeden problém. Ten problém je, že pracuje jenom šestka. Slyšíme, že bychom n co m li ud lat. B h nám dá zaslíbení. Ale my asto nemáme trp livost a ne ekáme na Boha. Nemáte sklon být netrp liví a ud lat n co d íve, než to chce B h? Anebo svým zp sobem? Místo toho, abychom dali prostor Bohu, aby to ud lal ve sv j as a svým zp sobem, tak do toho zasáhneme a chceme to ud lat po svém. Co se stane? Nejtypi t jší p íklad je Izák a Izmael. B h dal Abrahamovi zaslíbení. Zaslíbení, které bylo mimo kapacitu jeho i jeho ženy. A tak Sára p išla s „dobrým nápadem“ a ekla: „Abrahame, podívej se, B h nikde. Co budu ekat, poj , tady máš otrokyni.“ Všimn te si, že zase dává prostor nesvobodné. Víte, my lidé bychom církev už n jak zvládli. Zorganizujeme se, n jak si to vymyslíme, n koho si zvolíme. Vytvo ili bychom n jaký orgán, stát by nás podpo il, dokonce bychom mohli restituovat. A B h nikde. Vezm me tu nesvobodnou, otrokyni, a poj me se vrátit do otroctví, ze kterého jsme vyšli. Nebyli bychom první. Co Galatští? Nemoud í Galatští. Kdo vás omámil? Kdo vás poblouznil? Kdo vás o aroval? Duchem jste za ali, nyní t lem konáte. Snažíte se a pracujete vlastními skutky. V takovém p ípad plodíte Izmaela. Pokud vaše služba vychází ze soudu, z nesvobody, tak je to špatn . Co když vaše služba vychází z frustrace? Je to špatn . Neplodí to život. M že to zplodit Izmaela. Mimochodem, ne že by mu B h nepožehnal. Požehná mu, rozmnoží ho velice. Takže Izmaela dokáže lov k zplodit sám o sob , ale to B h na mysli nem l. Až když se dostaneme do stavu, že uv íme Hospodinu, teprve tehdy se nám to po ítá za spravedlnost. Abraham slyšel zaslíbení, ale ud lal si to svým zp sobem. V kone ném d sledku všemu spíš ublížil a my to ešíme dodnes. Dodnes celý sv t eší problém, který tehdy vznikl. Dodnes to posloucháme v rádiu a ešíme konflikt Izmaela s celým sv tem. Co íká Boží slovo? Tvoje ruka proti všem a ruce všech proti tob . Není to tak? A tak se do dnešního dne
musíme táhnout s tím, že n kdo slouží Bohu tak, že si to ud lá svým zp sobem. Z Božího pohledu je to omyl a nepo ítá se to. Kde vidíme další p íklad, že se lov k snažil sloužit Bohu, d lat n co správn , a p itom to d lal svým zp sobem? Lotovy dcery. Zplodily amonitské a moábské. Když už jsme u toho, co Lot sám? Byl spravedlivý? Boží slovo o n m vydává sv dectví, že byl spravedlivý. Trápil se v Sodom . Trápil se tam. Nemyslím si, že byl sou ástí h íchu sodomských. Nebyl. Jeho spravedlnost se projevila, když tam p išli dva and lé a sodomští už byli tak zblázn ní, že se tam na n rovnou cht li vrhnout. Tak íkal: „No, n jak tu Boží v li musíme vy ešit, tak já vám dám svoje dcery.“ Z našeho pohledu to je šílená v c, nep ijde vám? And lé pochopiteln ekli: „Prosím t , co d láš?“ Vyšli ven a na sodomské padla slepota. A pak vytáhli Lota ze Sodomy. Dejte mi ješt n jaký p íklad z Nového zákona. Kdo sloužil Bohu, a B h to v bec nevzal? Marta. Marto, Marto! Víte, všechno jsem si sám prožil. Mám zkušenost, kdy jsem z ásti napodobil Abrahama a vyrobil si v n jaké oblasti svého života Izmaela, prožil jsem Martu, kdy jsem ve frustraci byl naštvaný na Boha a na lidi, tak jako Marta na Marii. íkal jsem si: Nevidíte, co je tady za práci? Nevíte, kolik tady toho je? To si nikdo neuv domuje? Ježíši, ekni jim n co! A B h mi jenom tiše ekl: „Mar o, Mar o.“ Víc íkat nemusel. Jakmile zjistíte, že ve vaší duši za ínáte být frustrovaní ze svých brat í, jste mimo. Musel jsem init pokání. A ne jednou. N kdy je lov k frustrovaný ze svého nejbližšího, z partnera, kterého má doma. „Bože, ekni mu/jí n co. Copak nevidí, že je pot eba d lat tohle?“ Jakmile dojde k frustraci, k pocitu, že je n co špatn a nastoupíme nejen na svého partnera, ale i na Boha, a ješt máme pocit, že jsme v tu chvíli spravedliví, kéž nám B h dá uši ke slyšení a vždycky uslyšíme to n žné „Marto, Marto“. Kéž bychom slyšeli, když B h ekne: „Marie si lepší vyvolila.“ A i kdyby to nebyl zrovna p ípad, že to ten druhý d lá správn , kéž bychom ekli: „Bože, to není m j lid. To není m j lid. To je Tv j lid.“ B h mi v n kterých momentech, když jsem tak p emýšlel o n jakém lov ku, íkal: „Co je ti po n m? Ty pas mé beránky.“ To je mezi lov kem a Bohem. Já tu kv tinu zaliji, aby nezvadla, protože Boha miluji a protože to vidím zadob e. A protože nechci, aby ta kytka zvadla. Jestli to m l d lat n kdo jiný, to a B h vy eší s ním. A jestli B h íká, abych ji
nechal zvadnout, tak ji musím nechat zvadnout a nezlobit se. M žeme totiž dosp t do stavu, kdy nebudeme init Boží dílo zp sobem, který B h po nás chce. M žeme se strašn nad ít a v bec se nám to nezapo te. Pak se nám klidn m že stát, že 7.0 . B h ekne: „Neznám vás, jd te ode mne, - - %,# initelé nepravosti.“ – „Ale vždy jsme tady /!(* + ') *& + d lali spoustu v cí!“ – „Já to nepo ítám.“ ")+5&750) "1% -+ B h primárn chce, aby nás zkušenost "5&) ! '+ ( $ vn jšího nádvo í p ivedla co nejd íve k tomu, že budeme z stávat p i kmeni. Veškerá ,(" / ' )%' služba musí vycházet z Božího charakteru. 750! 02 Musí vycházet z lásky, spravedlnosti, istoty a z naší spolupráce s Bohem. Co reprezentuje olej? Pomazání a Božího ducha? To znamená, že nemá smysl pracovat bez pomazání. Pokud zjistíte, že nemáte pomazání, jd te za Bohem. ekl bych dokonce, abyste p estali tu v c init. Zastavte se. Bu te citliví, zarazte se. ekn te: „Bože, tady chybí pomazání, n co je špatn . Co to je?“ Nez stávám p i kmeni. Je jedno, jakou práci budete d lat, jestli mamon anebo n co duchovního. Pokud zjistíte, že n co d láte, a nebude se vám da it, tak se ptejte Boha. ekn te: „Bože, chybí mi pomazání. Jako kdybys v tom nebyl.“ P esta te. Jd te za Hospodinem. D ti, t eba když se budete u it. Pokud na tom nebude pomazání, tak se zastavte a ekn te: „Bože, chci to d lat s Tebou.“ Jinak se strašn nad ete a k ni emu to nebude. Obrátil jsem se na gymnáziu a u il jsem se s Bohem u it. Nejd íve to šlo od desíti k p ti, ale potom k sedmi a ke dvanácti. B h m u il, abych se u il s Ním. ekl mi, co se mám u it, kdy se to mám u it, jak se to mám u it. ekl mi, co se u it nemám a nemusím. Pamatuji si, že jsme jeden rok m li ob anskou nauku a brali jsme v ní hrozný brak. Dneska by mi to asi tolik neublížilo, ale tehdy jsme m li íst Freuda, Nietcheho a všechny možné myslitele a n co o tom referovat. B h mi ekl: „To ne ti.“ íkal jsem si: „No, to nevím, jak ob ankou projdu.“ U ili jsme se r znou psychologii. Ale B h mi ekl: „Nic z toho ne ti.“ Tak jsem se u il jiné p edm ty a ob anku jsem ne etl. Data, ísla ani fakta jsem nev d l, ale když p išlo k debat , tak jsem debatoval, m l jsem referáty, zkrátka
jsem to dohán l jinudy. D lal jsem n co jiného. Pak p išlo na lámání chleba, p išel konec školního roku a já jsem netušil, co se bude dít. Z písemek jsem m l známky špatné. U itelka p ed celou t ídou otev ela sv j sešitek a íká: „Kluso , co s tebou? Ty se mi n které v ci prost u it odmítáš.“ Byl jsem v lavici menší a menší a ona íká: „No, mn ale nezbývá nic jiného, než ti dát za jedna.“ A šla dál. Spolužáci koukali na m , já na n a jen jsem kr il rameny. Pro ? To byla Boží milost. To nebylo nic jiného, jen Boží milost na základ toho, že mi B h ekl, tohle se neu . Tak jsem se to neu il. Nebyla to moje lenost a ona to v d la. I ve vaší práci vás B h povede a dá vám pomazání. V ím, že se pot ebujeme oprostit od dvou extrém . Jedním je lenost, tudíž neláska k Bohu a k brat ím. Nenazývejte si to jinak. To je neláska k Bohu a k brat ím. Druhý extrém je „izmaelismus“. + ' '("&$ To znamená, že pracuji do roztrhání t la, ale 1 !% ! + ( nepracuji pod pomazáním, nepracuji s Bohem. Není to z Boha, a p estože do práce % ! ,.%'5& 2 vkládám neuv itelnou energii, frustraci a zlobu, tak negeneruji nic užite ného a B h mi to nepo ítá. To je strašná škoda. A p itom je tu služba zlatého svícnu, kdy m žu z stávat s Bohem. Ned lat v ci kv li soudu. Ned lat je proto, že bych m l, aby se n kdo divn nedíval. Ale d lám je proto, že miluji, d lám to proto, že to iní B h ve mn a skrze m . Nedá mi to spát, nem žu si pomoct, roním nad tím slzy, a je mi líto lidí, kte í nep ikládají ruku k dílu. Moc bych pot eboval, aby stáli po mém boku. Ale nechci, aby tam n kdo stál jenom proto, aby si vy ešil sv j špatný pocit. Nech ho to p ivede k pokání a potom to ud lá proto, že to má opravdu na srdci, a ne, aby se ne eklo a nevypadalo to hloup . Takže zde máme olej a knot, který ho í, ale nesho í. Knot mluví o lov ku. Ho í, ale nesho í, protože je plný oleje pomazání. Co znamená, že ho í a nesho í? ekn te mi verš. B ží a neumdlévají. Symbol knotu a oleje ukazuje na to, že vydáváte sv tlo, vydáváte energii, ho íte, ale nezni í vás to. Zp sob spolupráce s Bohem není takový, že vás to položí, zni í, že pracujete ze své síly natolik, že se zni íte. Že vyho íte. To je dneska moderní slovo. Vyho et m žou i kazatelé nebo lidé v církvi. M žou vyho et mamky doma? Existuje n jaký seriál, který se jmenuje
Zoufalé manželky. Ale nejsou k es anky, takže jsou ješt málo zoufalé. Nejzoufalejší jsou k es anky. Víte pro ? Protože n emu v ily a dopustily životu, aby toho na n navalil hodn . Hodn d tí, domácí školu, do toho ješt v í, že se mají ur itým zp sobem stravovat. V í, že mají d ti vychovat a starat se o n , nem žou je dát státu, aby se o n postaral. ekn te mi, ženy, které z vás jste v tomto ohledu neprošly ur itou mírou zoufalství? A te nám Boží +$ %(4 slovo íká: „B ží, však neumdlévají,“ nebo: ,+( - +"0' „Moje jho je lehké.“ N kdo za vámi m že %(4 7.%-+)%' p ijít a íct: „To, co B h na tebe naložil, to je lehké.“ – „Mn se nezdá.“ Mám výhodu, že %(4 cituji Boží slovo. A to je vždycky pravda. To 7+1(7.%-+)%' nás musí p ivést na místo, kdy si ekneme, že %(4 )&'0' je n co špatn . Musíme si íct: „Tady je n co % )#" )%' ) '1+2 špatn , Bože. Ležím tady totáln rozplácnutá, na mn vagon, a on si pohvizduje a íká, že neví, o em mluvím, ale že to prý mám podle Božího slova lehké.“ íkáte si, že vám nerozumí. „Bože, Ty mi nerozumíš, Ty to nechápeš! Ud lal jsem to, protože jsem v il, že je to správn . Co z toho je špatn ?“ Nezná to n kdo? A B h íká: „Musíš se to nau it d lat mým zp sobem. Najít m j zp sob p emýšlení.“ Víte, m žeme být jako Marta, frustrovaná, naštvaná, zoufalá. M žeme být Abraham nebo jako Sára, která k n mu p išla se svým nápadem. Potom mu to ješt vy etla: „Cos mi to zp sobil!?“ Anebo m žu p ijít p ed Boha a íct: „Bože, nau m s Tebou chodit, nau m pracovat, nau m spolupracovat, nau m svítit a vydávat sv tlo.“ Te eknu n co hodn t žkého. Víte, že pro lidi nebudeme sv dectvím, když budeme mít hromadu d tí, u it je na domácí škole, chodit na k es anské kroužky, chodit správn oble ení, a p itom budeme frustrovaní, rozhádaní a naštvaní? Vid l jsem takové lidi, opravdu. Nejsou žádným sv dectvím a sami kon í úpln vyho elí, úpln rozbití a nakonec musí jít k Bohu a init pokání. Pokud to zvládnou, musí jít k Bohu, init pokání a íct: „Bože, možná jsem tady deset nebo dvacet let šel úpln špatn , protože to jediné, co jsem v sob vybudoval, je ho kost, frustrace,
zloba na ostatní, nikdo mi nerozumí, já nikomu nerozumím, všichni m opustili, všichni mi ublížili a Bože, nejvíc Ty. Zdánliv jsem d lal Tvoji v li, jak jsi mi to položil na srdce. Tak jsme tomu uv ili, vydali se Tvou cestou, a dívej se, kde jsem skon il.“ Nepochopili jsme zp sob, jakým nás B h chce vést. Svícen mluví o zlat , o sláv . O v ni, o ovoci. O spolupráci Boha s lov kem, kdy "#$ 0) lov k stojí a eká na Hospodina. U í se ekat 7+($0 (" 1 ' na Hospodina. A v tom je strašn p i inlivý. )&- "&1% $ !"#$ Nemluvím o lenosti. Nemluvím o tom, že ,(" ' 7.%-+)%' p jdeme dom a ekneme si, že nemusíme d lat nic, Pán B h se postará. Kdepak. Složíš % 02 ruce v klín, a p ijde chudoba tvá (zbytek Bible vás nepustí). Nemluvím o lenosti. Mluvím o tom, že mám být p i inlivý v hledání Hospodina a v d lání v cí s radostí. Práce musí vycházet ze zkušenosti s Bohem, z toho, že B h n co ud lal, a já mám chu se o to postarat. Je to pro m život, radost a B h mi k tomu dává sílu. Já nevyho ím. To je princip knotu, který ho í, a nesho í, b ží, však neumdlévá, nevyho í. M žete íct amen? B h po nás chce hodn v cí. To, co d láme v tuto chvíli, je tak málo proti tomu, kam nás chce dovést jako církev, jako jednotlivce. V íte tomu? Kdo z vás si myslí, že už napl uje v plnosti povolání, které pro n j B h má? Nikdo? A p itom se toho nem žeme chytit vlastníma rukama a za ít n co organizovat. Založíme te televizi, koupíme velký stan a ud láme evangelizaci, abychom ten pocit, který máme, n jak naplnili. Pot ebuji se p idržet Hospodina a íct: „Bože, Ot e, jsem tady a chci se to u it. Hodinu po hodin , den po dni. Chci být použitelný nástroj.“ Když si vás B h použije, ud láte víc díla, než když budete pracovat sami. A pochopiteln víc, než když budete líní a budete myslet jen na sebe. To je úpln jiný rozm r. Tak tady máme Eliezera, máme tady sv tlo a poslání. Chceme-li se hnout z vn jšího nádvo í, kde bychom byli hodni jedin pošlapání, že nejsme solí, musíme vstoupit do svatyn a pracovat s Bohem na tom, abychom se stali t mi, kte í vydávají sv tlo a nesou život. Pak budeme pokra ovateli principu, kdy Ježíš byl sv tlem sv ta. Te je to na nás.
Ježíš už není sv tlem sv ta. Ježíš už tady nechodí tak, abychom se mohli podívat, jak žije. Te to chce po nás. Štafetu p edal nám a íká, že máme být nositeli sv tla. Možná se vám nebude líbit, že je to v jedné rovin . Ale je to stejné povolání, stejné sv tlo, stejné skutky. V Matouši je ješt jeden verš, kde se íká, že lidé uvidí naše skutky a budou chválit Otce, který je v nebesích. Podívejme se na to. Matouš 5:14 až 16: „Vy jste sv tlo sv ta.“ To je stejná myšlenka. B h o sob íká, že je sv tlo sv ta, a vy jste sv tlo. Ne íká, že jste menší sv tla. Jste stejné sv tlo. Je to stejný princip: B h, 0!"# ,(" který pracuje skrze vás, je sv tlo. Máte 1%)+(2 1 sv dectví, že pro vás byl n kdo sv tlo? Zmi o)$"#-!# vali jsme Wilkersona. Ne íkejte mi, že není ,3' .0 ' 9 sv tlo sv ta. íkám, že je B h nebo Kristus? Chra B h! Ani by m to nenapadlo. Ale B h 1 .0 '+)3 2 íká, že my jsme sv tlo sv ta. „Nem že m sto na ho e ležící skryto býti. Aniž rozsv cují svíce a stav jí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechn m, kte íž v domu jsou.“ Naší zodpov dností je, abychom žili tak, že budeme svítit všem, kte í jsou v dom . „Tak sv sv tlo vaše p ed lidmi, a vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.“ Ješt jednou. Nem li by vid t vaše dobré skutky a slavit vás. Ale lidé musí vid t, jak fungujete, a íct: „B h je dobrý.“ N kdy se nám to možná nelíbí, a pak musíme init pokání, ale lidé by se m li podívat na náš život a íct: „B h je dobrý.“ To nám B h klade na srdce. Tak a sv tlo vaše svítí p ed lidmi, a vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. Mé jho netíží, mé jho je lehké, íká Pán.
OTÁZKA: „Mám dotaz k výroku, že Ježíš už nesvítí. Na za átku Janova evangelia se píše, že On je to sv tlo, které osv cuje každého lov ka p icházejícího na sv t. Obraz, který jsi použil, funguje na rovin tohoto sv ta. Ale v duchu je rovina, na které se každý lov k musí setkat se sv tlem, které zá í z Ježíše Krista, a bu ho odmítnout, nebo p ijmout. On po ád svítí jako sv tlo. Je to tak?“
ODPOV : Ano, jist . V principu je jenom jedno sv tlo. Poj me si najít verš z Jana 9:4: „Já musím d lati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest.“ Ježíš ned lal nic, než co vid l d lat svého Otce. Byl imunní proti všemu náboženském tlaku, všimli jste si? Lazar umírá. Nehne to se mnou, protože B h chce d lat n co jiného. Te musím být tady. Jde se na svátek. Vy jd te, váš as je hotový vždycky. Já musím ekat. Myslím, že je pak p edešel. Rozumíte tomu principu ekání a schopnosti potom n koho p edejít? „Já musím d lati dílo toho, kterýž m 5 !1 $ )# poslal, dokudž den jest. P ichází noc, kdyžto žádný nebude moci d lati. Dokudž jsem na sv t , ' ) '1+ Sv tlo jsem sv ta.“ To je ten verš, který jsi m la ) '%2 '%! na mysli? To znamená, že dokud jsem na sv t , )0:' 2 ,+ ' jsem sv tlo sv ta. Až odejdu ze sv ta, vy budete sv tlo sv ta. Amen? To je rovina, kdy jsme na % )0:' 2 sv t . V duchu B h vždycky je a bude z stávat sv tlem. Ale dimenze Ježíše zde na zemi byla pro as 33,5 let, hlavn t ch 3,5 let. To bylo omezené období a omezený zp sob, který pominul. Pak p edal tuto myšlenku nám. Te bychom si m li v dobrém slova smyslu uzurpovat pozici, ve které všechny výroky Ježíše Krista platí i o nás. M li bychom íst Bibli a íkat si: „Tohle bych m l být schopen íkat já.“ M li byste být schopni íct: „Musím d lat dílo Toho, který m poslal.“ My se toho bojíme. A ano, bu me opatrní, abychom nep ekro ili ur itou rovinu, protože nikdo z nás sám o sob nikdy nebude Bohem a Kristem. Nikdy nebudeme Hlavou. Ale vždycky máme být Kristem – T lem Kristovým, a proto Ježíš íká, že budeme init ješt v tší skutky, než iní On. To znamená, že bychom m li být schopni o sob íct výroky, které tady teme. „Dána je mi veškerá moc.“ Vždy se píše, že B h dal Ježíši moc a On ji dal nám. Takže je pravda, že je mi dána veškerá moc. Jen ji musím uchopit. Skrze víru. „Já jsem sv tlo sv ta.“ Pouze cituji Boha. B h ekl, že vy jste sv tlo sv ta. A tak svi te. Nebojte se a svi te. Co by m la být vaše správná odpov , až vám n kdo ekne, abyste mu ukázali Boha? „Poj se mnou dneska bydlet. A uvidíš. Uvidíš Boha.“ To je jediná správná odpov , protože jsme ji odkoukali od Boha. Všechno ostatní mohou být teologická povídání a báchorky. Ale B h íká, aby v našich životech lidé uvid li Boha. Realitu Boha, který se s nimi
potká. Nebojme se té myšlenky. Máme jasný verš, ve kterém Ježíš íká: „Dokudž jsem na sv t , sv tlo jsem sv ta.“ Ale ta pochode nám byla p edána. Te máme svítit my. DOPLN NÍ: Ve druhém dopise Janov je verš, který íká, že každý, kdo nevyznává, že Kristus p ichází v t le, je antikrist. To znamená, že dokud byl Ježíš tady na zemi, byl sv tlo, ale stejn tak zase musí p ijít Kristus v t le, aby byl sv tlem. P ichází zjevený v T le Kristov . ODPOV : Je to tak. Proto musel Ježíš jako Hlava odejít, aby tady mohlo zafungovat T lo. N kdy je nám líto, když n kdo odchází. Ale asto je to proto, aby ti, kte í jdou po n m, se nespoléhali na toho, který jde p ed nimi, a za ali svítit sami. Proto n kte í lidé, kte í se neodpoutají od rodi , nikdy nedozrají, protože stále spoléhají na to, že n kdo v ci ud lá za n . A to platí i duchovn .
