Naši (m)učitelé Mgr. Marek Molčan

Naši (m)učitelé n Mgr. Marek Molčan Kde a kdy jste se narodil? Narodil jsem se 11. 1. 1973 a jsem liberecký rodák.

Čeho si ceníte u svých kolegů? Spíše bych hovořil jen ohledně kolegů tady z fyziky. Myslím si, že o ostatních se příliš hovořit nedá, protože kontakt s nimi není pravidelný. Především si cením přátelské atmosféry, která v kabinetě prostě funguje. Fajn například bylo, jak mě přijali kolegové služebně starší. To jakým způsobem spolu komunikujeme, je to zkrátka příjemná atmosféra, kterou asi ne všude najdeme. Co jste studoval po ZŠ a kde? Na ZŠ jsem chodil do Vesce. Pak jsem nastoupil na gymnázium v Jeronýmově ulici – studoval jsem tam 4 roky. Mimochodem stále rád vzpomínám na středoškolská studia. Pak přišel čas se rozhodnout, co dál. Jelikož máme v rodině takovou tradici, že vždycky někdo objednu generaci z blízkého příbuzenstva je kantor a vzhledem k tomu, že mě zajímaly přírodní vědy jako je fyzika, částečně i chemie, tak jsem se rozhodl pro učitelství s tím, že jsem chtěl dělat hlavně fyziku a matematiku jsem si vzal jako stužku, protože je potřeba k té fyzice.

Vykonával jste po studiích i jiné zaměstnání nebo jste šel hned učit? Pracoval jsem třeba v Plastimatu, kde jsem dělal tuším vedoucího multifunkčního týmu. Měl jsem na starosti skupinu cca 15-ti pracovníků, které jsem nějakým způsobem organizoval k práci a zajišťoval materiál atd. Mám zkušenost i z běžného továrního procesu. Byla to práce na 3 směny, takže si vážím lidí, kteří tuto práci musejí vykonávat denně po celý život. Já jsem to dělal 3 nebo 4 roky. Musím říct, že třísměnný provoz je velmi náročný.

Byl toto také důvod, proč jste místo opustil? Ano, byl to jeden z důvodů. Musím přiznat, že mi nevyhovovala třísměnná, později i čtyřsměnná pracovní doba. Dalším aspektem bylo například omezení výroby, snižování platů a stavů.

Proč jste zvolil právě školství? Nechtěl jste pracovat třeba ve vědě? Za prvé se hodnotím střízlivě a myslím si, že vědecký výzkum by byl asi nad moje síly (možná určitě). Je pravda, že se rád zajímám základním výzkumem ve fyzice. Občas si přečtu nějakou knížku, občas se podívám na populární pořad. Asi by to bylo nad moje síly. Tady jsem skloubil lásku k těm přírodním vědám s učitelstvím. Nastoupil jste hned sem nebo jste působil i jinde? Po škole jsem nastoupil na ZŠ do Vesce, jejímž jsem absolventem. Učil jsem tam 3 nebo 4 roky. Pak jsem pracoval pro Peguform. Už jsem nechtěl zpátky na ZŠ, která mě příliš neuspokojovala. Proto jsem oslovil několik SŠ. Jak dlouho tady učíte? Teď dokončuju třetí rok.

Proč jste si vybral právě tuto průmyslovku? Měl jsem zájem o gymnázium nebo průmyslovou školu. Na několik škol jsem odeslal své CV. Z toho asi 3 školy a na základě následných pohovorů jsem zvolil tuto. Jaký ze dvou předmětů, který učíte, je Váš oblíbenější? Určitě fyzika. Matematika je potřeba, aby se některé fyzikální záležitosti vyjádřily a řešily.

Jaký druh kultury máte nejraději? Myslím si, že kulturu trochu zanedbávám. Nicméně občas si zajdu do kina na hezký film. Vzhledem k tomu, že mám malého syna, tak celkem pravidelně navštěvujeme Naivní divadlo. Ale těžiště mám určitě v četbě. Čtu hlavně literaturu faktu – ideální je, pokud se dotýká 2. sv. války. Teď jsem dočetl román Boží pěst od Fridricha Vorsytha. Dnes bohužel pasivně se rád podívám na nějaký sport – preferuji lední hokej – jsem celkem fanda místního klubu. Občas si zajdu i na Duklu na volejbal. Jaký je Váš oblíbený film a hudební styl? Začnu hudebním stylem. Nemám nijak vyhraněný názor na to, co by se mi líbilo a co ne. Jsem spíš konzumentem než fanouškem, hudbu většinou beru jako kulisu. Hudbu jednoduše rozděluji na tu, která se mi líbí, a na tu, která se mi nelíbí. Možná z interpretů třeba Jarek Nohavica – jeho písničky se mi líbí vždy. Oblíbených filmů mám několik – většinou jsou české. Rád mám české komedie – prvorepublikové s Vlastou

ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ

4.5.2009

strana 2

Naši (m)učitelé n Mgr. Marek Molčan Burianem, ale i pozdější (S tebou mě baví svět, Jak vytrhnout velrybě stoličku). Z těch zahraničních se určitě rád podívám na Hitchcockovy Ptáky nebo na Psycho. Jsou to pěkné filmy, které patří do zlatého fondu kinematografie.

Co děláte ve svém volném čase? Volného času mám relativně dost. Buď se věnuji samozřejmě synovi. Snažím se ho dostat k nějaké sportovní aktivitě. Chodím s ním na fotbalový kroužek, případně na jiné aktivity – kreslení aj. pokud se chci věnovat sám sobě, tak si čtu, jdu se podívat na sportovní match nebo do kina. V létě mám celkem rád turistiku. Baví mě vyjet si někam do hor. Párkrát jsem byl v zimě v Alpách.

Cestování tedy patří k Vašim oblíbeným aktivitám? Nejsem moc velký cestovatel. Z Evropy jsem viděl tu menší část – Itálii – hlavně Dolomity –, Rakousko – Alpy –, slovenské Tatry, Maďarsko, Německo – tam, kde jsou nějaké vyšší hory. Docela toužím se podívat do Rumunska. Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil? Nejdál jsem byl na dovolené ve Španělsku.

Chtěl byste žít jinde než v Čechách? Myslím, že ne. Myslím si, že lidé by měli žít tam, kde se narodí. Pokud bych měl nějaký delší čas strávit jako turista v cizí zemi a prozkoumat ji trochu zevrubněji, tak asi ve Skandinávii. Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Protože mám rád literaturu faktu, tak bych se určitě rád podíval na události, o kterých jen čtu. Zajímala by mě nějaká vojenská problematika – 2., ale i 1. sv. válka. Dalším oblíbeným tématem jsou napoleonské války.

Jaká by byla Vaše 3 kouzelná přání? Určitě abych já a moji nejbližší byli zdraví. Když člověk není zdravý, tak ostatní hodnoty nemají smysl. Druhé přání je, aby člověk měl jistotu jisté činorodé práce, kterou dělá rád a která je i případně dobře ohodnocená. Třetí přání – doufám, že mě ta lepší půlka života ještě čeká. Máte nějaké životní motto? Já si moc na motta nepotrpím. Myslím si, že život je příliš složitý na to, aby se dal shrnout do několika slov. O mottu snad hovořit nelze, ale snažím se v životě chovat tak, že pokud nechci, aby se někdo tak choval ke mně, tak se ani já nebudu tak chovat k němu. Ale nemyslím si, že by to bylo vyloženě motto.

Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem? Aby to neznělo příliš učitelsky, že? Myslím si, že takové ty mravoučné poučky jsou k ničemu. Jak se budou věnovat studiu na této škole, rozhodne v budoucnu o kvalitě jejich života. Aby studium nebrali na lehkou váhu a uvědomili si, že úspěšné studium je samozřejmě podmínka, aby ta perspektiva za těch 5, 10, 15 let byla optimistická, aby měli šanci na dobrý, kvalitní, fajnový, pohodový život. Dobrým studiem si vytváříte předpoklady pro to, abyste se v produktivním věku měli solidně a měli nějakou slušnou životní úroveň.

Děkuji za rozhovor

Apač

Ze školy n Nejbližší akce Květen 2009: 11.5. (PO) 14:00 13. -14.5. (ST-ČT) 18.5. (PO) 14:00 18. -22.5. (PO-PÁ) 20. -21.5 (ST-ČT) 22. -29.5. (PO-PÁ) 25.5. - 29.5. (PO-PÁ) 25.5. - 5.6. (PO-PÁ) 29.5. (PÁ)

uzavření klasifikace tříd A4, L4 a S4B obhajoby DMP (L4) praktické maturity tříd A4 a S4B uzavření klasifikace tříd E4, P4 a S4A svatý týden tříd A4, L4 a S4B praktické maturity tříd E4, P4 a S4A svatý týden tříd E4, P4 a S4A ústní maturitní zkoušky A4, L4 a S4B odborná praxe studentů 2. a 3. ročníků předávání maturitních vysvědčení


4.5.2009

strana 3

Rozhovor n Ing. Jan Technik Studenty, které učíte vás mají za vášnivého vypravěče a člověka, o kterým se zdá, že vše ví. Nejsem ani vášnivý vypravěč ani ten, co všechno ví. Protože v době mého mládí nebylo zdaleka tolik možností, jako máme dnes, jsem hodně četl. Prostřednictvím knih jsem poznal svět, historii, filozofii a další zajímavé vědy. Jste hrdý na svoje příjmení? Byl to jeden z faktorů, proč jste se rozhodl studovat strojařinu? Byly chvíle, kdy jsem nebyl moc rád, jako každý kdo má podobné jméno. Obor, který jsem chtěl studovat, jsem z politických důvodů nemohl a strojařina mi byla více méně přidělena už proto, že VŠ byla v Liberci. Při pohledu zpátky toho však určitě nelituji.

Jste rád, že učíte na této škole? Mnoho lidí by řeklo, že je vás tady škoda, a že byste měl jít do politiky, respektive do parlamentu. Samozřejmě, kdyby ne, tak tady nebudu. Komunální politice jsem se věnoval od roku 1989 až do roku 2006. A parlament – co bych tam dělal? Jsem svobodný, myslící člověk a ne nějaká loutka.

Myslíte, že dnešní generace je skutečně taková, jak se všeobecně říká, že je méně vzdělaná, méně zdatná v počtech a projevuje menší zájem o vědomosti a studium? To se říká už 4 000 let o každé mladé generaci. O nás to v 60. letech (doba Beatles, Roling Stones, Bee Gera …) říkali také. Je předchozí otázka důsledkem oné zkažené americké globalizace, kdy k nám proniká jejich pofiderní kultura a zábava, která se šíří jako morová nákaza a má rozkladný vliv na naší společnost? Kdo se nakazit nechá, jeho smůla.

Každý z nás asi ví, že politická situace u nás není v nejlepším stavu. Co si myslíte, že je příčinou onoho současného stavu? A jak myslíte, že jsme úspěšní v předsedání v EU? Situace je taková, jakou si voliči a občané připravili. Každý, kdo nejde k volbám je vlastně volitelem tohoto stavu. Určitě jsme úspěšní – jako každý jiný, protože pořádat konference, summity a organizovat činnost děláme dobře, ať se to někomu líbí nebo nelíbí.

Říkáte, že nejsme malý bezvýznamný stát a ten kdo to tvrdí, je za to dobře placen. Na základě toho určitě lze říci, že Češi patří mezi špičku národů. Proč jsou přesto kolem nás informace a iluze o tom, že např. za posledních 20 let jsme se o moc k lepšímu neposunuli a nic jsme nedokázali? To určitě takhle nejde, rozhodně se nemáme za co stydět a ani sebemrskat. To Němci by nám rádi nasazovali „psí hlavy“ lokaje. Podívej, jsme nejstarší a jediný státní útvar v původních hranicích na kontinentu. Přemyslovci byli nejvýznamnější panovníci ve střední Evropě. Jiří z Poděbrad je vlastně první panovník, který přišel s myšlenkou spolupráce v Evropě – jeho „Provolání…“ a Zakládací listina nynější EU si jsou až nápadně podobné. Máme významné vědce jako Heyrovský, Vichterle. Významné umělce jako Janáček, Dvořák, Smetana, Talich, Mánes. Spisovatele: Čapek, Kundera, Škvorecký. Sportovci: Šebrle, Jágr, Masopust, Mandlíková, Navrátilová, Valenta, Panenka. Najdi deseti miliónový národ, který toho tolik dokázal. Zkus říct například na Maltě (300 000 obyvatel), že jsou malý, bezvýznamný národ, domů zdravý nedojdeš. Co byste vzkázal mladým lidem ohledně národní hrdosti a ignorování flámu o malém bezvýznamném státu? Nic, oni na to přijdou sami, když budou chtít.

Paní učitelka Hoření říká, že války nepřinášejí lidstvu nikdy nic dobrého. Já však beru ohled na to, že války urychlují technologický vývoj lidstva. Existuje podle vás mezi těmito dvěma póly nějaký kompromis? Války jsou špatné, ale kdy jindy si může chirurg beztrestně říznout, imunolog zkusit léky a inženýři experimentovat s nevyzkoušeným? A poslední otázka, co byste udělal pro to, aby se obnovila naše někdejší prvorepubliková sláva? Aby si lidé vážili své historie, toho co naši předci dokázali bez ohledu na politické situace.

Děkuji za rozhovor

Daniel Balatka


4.5.2009

strana 4

Ze školy - projekt „Rozhovory“ n Mgr. Lenka Krajsovicsová Co myslíte, že bylo dříve, vejce nebo slepice? „Oboje vzniklo současně.“

Představte si, že máte zlatou rybku, která vám splní tři přání. Jaká to budou? 1)„Zdravá pro mou rodinu a blízké lidi.“ 2) „Neomezený zdroj … energie (pro lidstvo).“ 3) „Neomezený zdroj … peněz (pro sebe) :-).“

S kterou známou osobností byste šla na kávu? „Což o to , těch lidí by bylo více. Jen je otázka, jestli by oni chtěli jít na kávu se mnou…Určitě mě napadá Václav Havel, Arnošt Lustig, Karel Čapek, J. Foster, Barman, Sokrates, TGM a celá řada dalších.“ Máte možnost změnit jednu věc na světě, co to bude? „Přemýšlím… …Už sem na to přišla: Aby místo pouští rostlo obilí.“

Kdybyste měla k dispozici stroj času, kam byste se podívala? „Do starověku, do Mezopotámie a do Babylonu a také do střední Ameriky do Mayské říše.“ Čím jste chtěla být jako malá? „Archeoložka.“ Jak dlouho již učíte? „Pokouším se o to 4. rokem.“ Jaké je vaše motto? „Co tě nezabije, to tě posílí.“

Kam byste se ráda podívala? „Střední Amerika – oblast Mayské říše, Severní Amerika – oblast Národních parků v USA. Na jih Španělska, do Ravenny, do Cách, na Olymp.“ Co říkáte na náš nový bufet? „Zatím jsem ho nevyužila, ale jinak si myslím, že něco takového tady chybělo.“

Michal Kopp

Ze školy - projekt „Rozhovory“ n Mgr. Jiřina Jirsáková Kde jste se narodila a v jakých městech jste žila? Narodila jsem se v Domažlicích, takže jsem Chodka a asi deset let jsem v tomto okrese žila. Bydleli jsme ve Smolově, což je pět kilometrů od západních hranic s Německem v Českém lese (pohoří). V 10 letech jsme se přestěhovali do Klášterce nad Ohří, táta za prací a my všichni za ním. Tady jsem žila až do doby, než jsem se vdala. Jak byste se charakterizovala? Ráda se směju, jsem vzteklá, málo trpělivá, ochotná pomoci, nemám ráda nevychované lidi. Dovedu být milá, ale když mi někdo nesedí, má se mnou peklo. Jakou střední a vysokou školu máte vystudovanou? Mám gymnázium v Chomutově a padagogickou fakultu v Ústí nad Labem.

Co jste chtěla dělat před vyučováním žáků ve škole? Nijak jsem to moc nerozebírala. Bavila mě matika a jediné, co jsem se s ní dovedla představit bylo učení. Kupecké počty mně nebaví a s penězi neumím zacházet, tedy úřednicí přes čísla jsem dělat nemohla. A co by jste chtěla dělat nyní? Dovedu si představit, že prodávám v květinářství, starám se o kytky a vážu je do krásných kytic.

Jak dlouho vyučujete na průmyslovce? Na průmyslovce vyučuji patnáctým rokem, od roku 1994. Před tím jsem učila na Bojišti, tedy zase kluky.

Pokud by Vaše volba nebyla ničím limitována, jaký obor byste nejraději vyučovala? Mám ráda geometrii a ruční práce. S tím by nejvíc souvisela vyuka deskriptivní geometrie, z ní jsem maturovala, technického kreslení a praxe. V truhlárně je to príma, jsou za mnou vidět většinou krásné výrobky.


4.5.2009

strana 5

Ze školy - projekt „Rozhovory“ n Mgr. Jiřina Jirsáková Jaké jsou vaše koníčky? Ráda pracuji na zahrádce, nebo pěstuju květiny, objevuju pro mě nové druhy a ty doma okoukané nosím do školy. Ráda čtu historické knížky, většinou o české historii, veselé knížky, například „Vejce a já“ a někdy odbornou literaturu. Luštím Sudoku, doma je máme všude. Ráda sportuju a chodím na procházky, ráda tancuju. Máte nějaký oblíbený sport? Hodně s rodinou lyžujeme a jezdíme na kole, chodíme na túry, jezdíme (spíš plujeme) na lodích a hrajeme odbíjenou.

Čeho byste chtěla v životě dosáhnout? Sposty věcí už jsem dosáhla. Mám rodinu, mám dvě šikovné děti, které jsme s manželem doufám dobře vychovali. Mám práci, která mě baví, i když bych někdy střílela. Mám kolem sebe lidi (rodinu, kamarády, kolegy), které mám ráda a na které se mohu spolehnout. Chtěla bych se dočkat toho, že mé děti budou v životě co platné a šťastné, že mí studenti budou vychovaní a v dalších studiích, či práci úspěšní. Ale nevím, jestli vůbec odpovídám an danou otázku.

Děkuji za rozhovor

Martin Hencl

Ze školy - projekt „Rozhovory“ n Vladimír Prokeš Mým otázkám neunikl profesor Vladimír Prokeš ze SPŠSE Liberec. Který též na této škole studoval a v tuto chvíli zde učí a má kabinet I/11 s panem profesorem Ondřejem Tesařem. Ale když ho tam budete hledat, tak se můžete dozvědět i skutečnost, že tam nikdy nebyl a že pan profesor Ondřej Tesař, ani neví kdo to je. :o) Co si myslíte, že na Vás studenti obdivují? Nebo čeho si cení? Možná výplatu, ale nevím, jestli tuší její výši. No právě těch peněz, právě jen ty mají dneska cenu, jak se mi zdá! Myslím, že to přišlo z USA a že se to jmenuje pragmatismus. Jinak mě nic nenapadá. A nyní opačná otázka, co nebo čeho si ceníte Vy na studentech? Že to s námi v té škole vydrží. A jinak jejich zájmu o počítačové vědy.

Chtěl by jste být učitelem na základní škole? Nikdy! Tam mohou opravdu učit jen ti největší borci! Ukočírovat malé děti a k tomu je ještě něco naučit, to je téměř nadlidský výkon. Schvalujute taháky? Pokud jsou vlastní, tak to není takový hřích. Ale cizí taháky - to je nefér a ničemu to neprospívá. Vy jste taháky používal? Ano, ale až na vysoké škole.

Byl z Vás někdy profesionální sportovec? A jaké sporty nyní pěstujete? Ne, nikdy. Přece si v mládí si nezhuntuju zdraví. Dnes už na tom tak nezáleží, ale zase teď mě už nikdo do profi sportu nechce. Mám rád rekreační sporty jako je například kolo, lyže, volejbal a tak. Co říkáte na to, jak se světem šíří nový počítačový vir? Bojím se. Asi se odpojím od internetu!

Kdyby jste chytil zlatou rybu, co by jste si přál? Zní to sice jako fráze, ale zdraví (i když si myslím, že zdravý jsem). Pravda je, že se tvrdí, že lepší je štěstí, že zdravejch byl plnej Titanic. Myslíte, že mezi námi žijí marťani? Určitě, sám jich několik znám. Pravda je, že to nikdy nepřiznají.

A na konec jedna otázka z dnešní doby, co vám říká zkratka „EMO“? A to mám vědět, nebo vygooglovat? Tak jsem to vygoogloval, ale nevim, jestli jde o původní pojem anebo to, co jsem viděl na Nově. V prvním případě styl, kterému nefandím, ale respektuji ho. A v tom nováckém tvrdším podání bych ty dotyčné mlátil. Já bych si ulevil a oni by byli spokojeni - tedy pokud bych je dostatačně u toho poškodil.

Děkuji za rozhovor

Tomáš Kudrna


4.5.2009

strana 6

Ze školy n Děsivej apríl v S1A Byla středa, jako každá jiná, avšak její datum jí dával velmi unikátní charakter. Já jsem si toho byl plně vědom a snažil jsem se najít způsob, jak někoho z učitelů napálit. Podařilo se mi přemluvit třídu, abychom napálili paní učitelku Hoření, že nikdo nemá úkol z českého jazyka. Tento pokus však shodou okolností ztroskotal. Paní učitelka Hoření se nenechala napálit. Po té jsme nikdo nemysleli na Apríla, což se nám vymstilo na pátou vyučovací hodinu. Kdy obvyklý průběh času krátce po zvonění narušila nepřítomnost pana učitele Kucka. Neboť ten chodí na hodiny relativně brzo a někdy dokonce dorazí do třídy i před zvoněním. Vysíláme tedy službu, aby zjistila, co se děje. Během pár vteřin však do třídy vtrhnul pouze Balatkou známý pan Ing. Kirschner se zuřivou tváří a pohledem uřvaného majora. V tom okamžiku celá třída ztuhla a na to pan Kirschner opětoval slovy „Hoši vobrovskej průser, ale vobrovskej!!!!“. Nikdo v tom momentě nevěděl, která bije, a všichni zírali s otevřenou pusou, kdo to je. Potom pan Kirschner pohodil věci na lavici, o kterých ani jednomu z nás nedošlo, že to jsou věci pana Kucka, ani mně, který sedí v 1. lavici u okna před katedrou. S polořevem nám pan Kirschner oznamoval, že jednak pan Kucko musel někam odjet a že nás od teď bude mít na mechaniku, a taky, že s námi pojede do Lipska místo pana Kucka. Jistě se toho všichni zhrozili a nechtěli myslet na to, co bude následovat. Hned se pan Kirschner ptal, kdo do toho Lipska nejede, přihlásil se Tomáš sedící přímo za mnou. „Jak to, že nejedeš?!“ Ihned na něj pan Kirschner vystartoval. Tomáš se hned stísněně začal hájit, že tam jede jindy a osobně. A na to pan Kirschner „člověče a to tě pan Ing. Kucko pustí takhle!? Já bych tě nikam nepustil!“. Když se však pan Kirschner dozvěděl, že tam Tomáš jede o víkendu, tak mu ironicky sdělil „ Jo vo víkendu?! Tak to si tam potom jeď třeba i v helikoptéře!“ Po vyptávání se Lipsku nám řekl, že si nás prověří v mechanice a hned s řevem zavelel „PAPÍRY!!!“. A hned všichni s rozklepanými rukama tahali papíry na písemky a obzvlášť já jsem sotva ten papír vytáhnul a už jsem si ho nebyl schopný podepsat, neboť jsem to v 1. lavici před katedrou odnášel ze všech nejhůře. Ihned si pozval k tabuli Tomáše Bielika, aby navrhnul prutovou soustavu. Ta se však panu Kirschnerovi zdála příliš jednoduchá a s řevem ho poslal sednout. Sám poté navrhnul soustavu o 18 prutů a to už asi na některý z nás padaly mdloby. Následně se zeptal na datum a Tomáš Bielik pohotově odpověděl „první den čtvrtého měsíce“. A pan Kirschner mu na to „to jsi to nemusel říkat takhle složitě“. Následně se ke všemu přiznal a v klidu odešel ze třídy. V zápětí vešel do třídy pan Kucko a jakmile viděl ty naše vyděšený a šokovaný tváře, tak se začal smát a hned se ptal „Tak koho chcete na mechaniku?“ a všichni celý v šoku odpověděli „vás pane učiteli“ Nevím, jak na tom byla celá třída, ale já jsem se do konce hodiny nemohl vzpamatovat a v šoku jsem zíral na tabuli a nedokázal se soustředit.

Daniel Balatka, Martin Šída, Petr Mach

Ze školy n Ampér 2009, KyberRobot 2009 Ampér je mezinárodní veletrh elektrotechniky a elektroniky. Letos se konal již 17. ročník od 31. 3. do 3. 4. 09. Veletrh se tradičně koná v Pražském veletržním areálu (PVA) v Letňanech, který se nachází v severní části Prahy Výstaviště od 5. 5. 2008 sousedí též s konečnou stanicí metra C (Letňany). PVA Letňany v posledních letech výrazně mění charakter. Významné konstrukční změny PVA Letňany byly uskutečněny v průběhu roku 2005 a 2006, a to především s cílem poskytnout odpovídající zázemí pro mezinárodní veletrhy s potenciálem budoucího růstu. Stále se zvyšuje také kvalita zázemí restaurací, kaváren, konferenčních sálů, jednacích prostor, odpočinkových zón atp. Letos bylo celkem 767 vystavovatelů z 21 zemí. Zahraničních vystavovatelů bylo 165. Mezi zahraničními bylo např. Bělorusko, Čína, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Taiwan, USA nebo Velká Británie. Počet návštěvníků byl 48600. Vystavovatelé byly například firmy AEG Power Solution s.r.o., C.E.S. - České Elektrické Stavby, DNA ENERGIE, EKOLAMP s.r.o., JABLOTRON s.r.o., Řízení a údržba průmyslového podniku nebo ZAT a.s.. Naši školu reprezentoval Filip Svoboda, který předvedl robota Bioloid.

Apač

KyberRobot 2009 Soutěž KyberRobot, kterou pořádá Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci má před sebou opět další ročník. Lošké vystoupení Filipa Svobody získalo zvláštní ocenění Nadace Preciosa, a.s. a první cenu v nejvíce obsazené kategorii “Stavebnice Bioloid”. Případní zájemci nadcházejícího ročníku se mohou hlásit u Ing. Jaroslava Semeráda.

Dave


4.5.2009

strana 7

Ze školy n Exkurze na veletrh obráběcí techniky v Praze Je 8:00, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a studenti z L2, S3B, S3A a další vybraní jedinci čekají na autobus, který by je odvezl na veletrh do Prahy. Je 8:05, odvoz nikde, pan Kucko nervózně přechází z jedné strany parkoviště na druhou a my se vesele bavíme dál. A konečně, autobus je tady. Ale jaké je mé zklamání, když vidím, že nepojdeme takovým luxusním autobusem, jako byl náhradní autobus na cestě do Lipska. No co, říkám si: „alespoň se s tímhle nemusím bát, že v půlce cesty dostaneme nařízenou dvou hodinovou přestávku“. :-) 9:00 a v autobuse panuje dobrá nálada. Někteří sice dohánějí svůj spánkový deficit z probdělé noci, ale ostatní se nerušeně baví. Je cca 9:30 a my konečně dorážíme na výstaviště. Vylezeme z autobusu a hle, nastává šok. Zima, déšť a my si přijeli v kraťasech a tričkách. Rychlým krokem tedy vyrážíme směrem k areálu výstaviště. Ale zde na nás čeká další rozčarování. Máme víc jak 3 hodiny na to, abychom si prošli 2 pavilony. Potíž je ale v tom, že pavilon č.1 je dosti nezáživný. Nacházejí se zde totiž v převážné míře reklamní stánky s prospekty a poradenstvím. Přesouváme se tedy do pavilonu č.2, kde už začíná být něco zajímavého. Konečně jsme zjistili, jak funguje odmašťovač a prohlédli si CNC stroje. Ale tento pavilon není moc velký, a tak už 11:30 nemáme co dělat. Sraz u autobusu je až ve 13:00, tak si, teď už znuděně, sedáme do dalšího pavilonu, který je udělán jako restaurace. Po chvíli probírání nezáživných témat se začínáme seznamovat s našimi spolustudenty a konečně začíná správná zábava. Ovšem ta netrvá dlouho, protože je 12:45 a my se pomalu odebíráme k autobusu, který nás snad v pořádku dopraví do Liberce. Neuvěřitelné dusno v našem dopravním prostředku trpíme necelou půl hodinu, pak ale už radikálněji požadujeme zapnutí klimatizace, která tam podle kluků vlastně ani není. :-) Ale ještě že jsou šikovní a zvládnou otevřít střešní okno. Po příjezdu sice neradi, ale zjišťujeme, že nevjíždíme do toho krásného, slunečného Liberce, z kterého jsme ráno vyjeli, ale do zamračeného, deštivého, jako obvykle. Rychle se tedy loučíme a spěcháme se domů ohřát. A závěrečná kritika: „Měli moc drahý párky“. :-)

Veronika Lamačová

Ze školy n Brigádníci SPŠSE a VOŠ Liberec Mezi tím, co se polovina z tříd z P1 a P2 flákala v Praze na exkurzi, ta druhá - chudší polovina, která si nemohla cestu do hlavního města dovolit, pracovala na pozemcích školy a snažila se je zvelebit dle přání vedení naší školy. Provedl bych proto malé shrnutí naší nebojácné a úctyhodné práce:

Nejprve byla potřeba projít sklepními prostory až do zapadlé místnůstky kilometry pod školou. Zde se skrýval starý papír, který jsme dostali za úkol vynést ven. Docela pohodička! Cestou dolů jsme však narazili na skupinku goblinů, obří pavouky a karikaturu Avril Lavigne (původně jsme je měli za pohádkové postavy), kteří kompletně obklíčili naše úklidové jednotky a zamezili nám tak zbaběle utéct. Jiná možnost, než střetnutí s nimi nepřipadala v úvahu… V litém boji jsme pak ztratili pět statných mužů, přičemž další dva členové týmu se slabší povahou omdleli. Při cestě zpět, naloženi až po bradu balíky starého papíru, nás už obtěžovala jen padlá těla našich protivníků povalujících se po zemi. Zbývalo jen pohřbít padlé a měli jsme na nějakou tu chvíli „padla“.

Další práce! Nikdo z nás si nedovolil předvídat, co nás může po takové fušce potkat. Přiběhl náš mistr – pan školník, nafasovali jsme od něj hrábě, kolečko, vozík a šli hrabat listí. Spadl nám kámen ze srdce. „Tady nahoře se nám přeci nemůže nic stát,“ říkali jsme si… Opak byl pravdou. Při vyhrabávání nepořádku zpod jednoho stromu (kde se nacházely převážně odpadky) jsme odkryli hnízdo půl metrových zmutovaných sršňů, kteří na nás bez ostychů zaútočili. Bum, prásk! Po této bitvě, tentokrát alespoň se zbraněmi v rukou (hráběmi), jsme zaznamenali další ztráty v našich řadách – zhruba osm členů se dočista pomátlo. V následujících dvou hodinách nebyli schopni jiné činnosti, než hraní stolního tenisu.

S rozklepanými těly se zbytek práceschopných studentů chopil pilek a křovinořezu a šel ořezávat stromy a keře. S radostí bych Vám oznámil, že se nikomu nic nestalo… Stromu se prostě někdy nedá poručit, aby spadl tam, kam chcete vy… Po té, co mistr spatřil, že morálka klesla na nulu a z původní čety zbyla slabá polovina, rozhodl se nás v rámci neschopnosti propustit z jeho služeb. Práce byla moc těžká a nebezpečná. Nikdo z nás dříve nedržel v rukou hrábě, či pytel s PET lahvemi, dokonce ani nepomyslel na práci rukama. I tak jsme se se všemi problémy, které nás v tuto aprílovou středu potkaly, dokázali vypořádat. To, co jsme prožili, silně pohnulo našimi životy a zanechalo v nás spoustu děsivých ale i příjemných vzpomínek (cesta domů).

(V tomto článku byly využity prvky nadsázky, zmatení a ironie + celá šíře redaktorovy fantazie. Případné neshody se skutečností berte s mírným nadhledem.)

Josef Kovačič


4.5.2009

strana 8

Ze školy n Autosalon Lipsko 2009 Mobil nedaleko mé hlavy začal právě nervózně vrnět, zvonit a blikat. Snaží se mě tím vzbudit. Normálně bych ho prostým zmáčknutím tlačítka vypnul a ležel ještě aspoň 15 minut. Dnešní ráno to ale nejde. Za tři čtvrtě hodiny už musím být v první ranní tramvaji, abych v 5 hodin již seděl v autobuse a společně s dalšími studenty a jednou jedinou studentkou vyrazil na autosalon do Lipska. Po několika minutovém přemáhání se, abych neusnul ve stoje při běžných ranních činnostech, již opravdu sedím v oné tramvaji s dalším účastníkem zájezdu z S3A a jsem překvapen počtem cestujících v tuto dobu. Na Rybníčku vystupuji a přidávám se k zatím malé skupině dalších studentů. Pohledem rychle přelétám přítomné, mezi nimiž ovšem nenacházím tu nejzásadnější osobu dnešního dne, kterou je profesor Kucko. Pro jistotu ještě koukám na hodinky, zda-li tu nejsem brzy, říkal přeci, že tu bude minimálně o 15 minut dřív. Hodinky ukazují 4:58, ještě je tma a k nám přijíždí autobus. Společně s pí Bernátovou všichni nastupujeme a obsazujeme místa. Vedle jediné studentky, kolegyně z redakce - Verči Lamačové, jsem získal místo já a už to naznačovalo, že na tenhle den jen tak nezapomenu. Najednou se před námi zjevuje jakási osoba a po protření ospalých očí zjišťuji, že s 4 minutovým zpožděním tu máme pana Kucka. Ten nás ihned vítá a omlouvá se za pozdní příchod, jelikož se prý vracel domů pro mobil. Projde seznam cestujících vyškrtávajíce ty, kteří se omluvili na poslední chvíli, případně přes noc onemocněli. Konečně nic nebrání tomu, abychom vyrazili. Cesta probíhá v poklidné atmosféře a než stihneme rozebrat smysl hliníkových oken, ocitáme se za opuštěnými hraničními boudami. Ještě chvíli jedeme a řidič se právě rozhodl udělat 10-ti minutovou přestávku na jednom parkovišti. Jdu ven se protáhnout. Slunce krásně vychází na oblohu, zpívají ptáci. Jak krásné. Otáčím se a spatřuji vozidlo, které by se hodilo do pokračování Kobry 11. Vylézají dva policisté a jdou přímo za řidičem. Jak známo, Němci nemají Čechy příliš v lásce a ještě pokud vidí starší autobus… I ten já nyní vidím v poněkud jiném světle než při tmavém ranním odjezdu a není to tím, že ho osvětluje právě vycházející slunce. Chlápci s nápisem Polizei na slušivých zelených vestách prolézají autobus a objevují několik nedostatků. To ještě ovšem nedošli k zadním kolům. Když k nim přicházejí, tak po krátké chvíli objevují natolik shnilý blatník (je v takovém stavu, že připomíná dřevo), že i přes přemlouvání od pí Bernátové (což byla asi jediná osoba, která jim pořádně rozuměla) zakazují autobusu další cestu. Na nás tedy čeká místo 10-ti minutové přestávky přestávka dvou hodinová a na řidiče několika tisícová pokuta, samozřejmě v eurech. Sedíme v nepojízdném autobuse a přemýšlíme, jak bysme získali pěkný autobus vedle nás, kterým přijeli samí důchodci, abychom mohli pokračovat v cestě. Vzhledem k tomu, že nikdo netuší, jaký náhradní autobus pro nás má přijet, jásáme ještě několikrát při příjezdu ještě dalších asi tří autobusů, které jsou obsazeny jak jinak než důchodci. Ale i my se dočkáváme a konečně nasedáme do vozidla, o němž se dozvídáme, že je jediné v ČR. A je to znát, luxus je vidět. Páni řidiči nám dokonce pouští film a tak další cesta ubíhá rychleji. Je něco málo po půl dvanácté a naše Volvo zastavuje na parkovišti nedaleko hal autosalonu. Nadšeně vyskakujeme, natahujeme ruce po vstupenkách a pan Kucko nás nestíhá odbavovat. Procházíme vstupními turnikety a v menších skupinkách se rozprcháváme do čtyř hal nabažit se pohledem na ta nablýskaná auta, kterých je tu plno. A i nějaké ty motorky tu jsou k vidění. Asi největší plochu na celém autosalonu zabírá Audi a koncern Volkswagen. Také český výrobce Kaipan ze Smržovky tu předvádí své 3 vozy. Naopak překvapivě tu nepotkáváme například BMW a některé značky mají velice skromné stánky. Kromě již známých modelů jsou tu také k vidění světové premiéry, jako třeba Peugeot 206+ nebo Citroën C3 Picasso. Také tu je k dispozici několik trenažerů, které si můžeme vyzkoušet, např. řízení formule nebo simulace dopravní nehody, kde vás otočí v autě hlavou dolů. Další ze zajímavostí jsou vozy, které byly použity ve filmech nebo seriálech. Za zmínku stojí replika vozu ze seriálu Knight Rider, několik vozů z Bondovek včetně legendárního Citroënu 2CV „Kachny“, originální Peugeot 406 z Taxi 3 nebo Porsche a speciálně upravené BMW z Kobry 11. Náš čas pro prohlídku vypršel a celý náš zájezd se vydává na cestu domů. Cestou dokonce stíháme shlédnout skoro 2 filmy. A je už opět tma, krátce po půl desáté večer a každý se po rozloučení vydává domů, aby se mohl pěkně prospat a druhý den zase vyrazit do školy, třeba 2 hodiny rýsovat výkres…


4.5.2009

Dave

strana 9

n Autosalon Lipsko 2009 - Fotogalerie


4.5.2009

strana 10

Hot wheels n Pitbike Tento poměrně mladý druh motocyklů původně vznikl v USA. Jízda na nich je velice oblíbenou možností aktivního využití volného času. Původně to byly motocykly „po domácku“ vyrobené nebo alespoň upravované a používané k dopravě závodníků a jejich mechaniků po závodním depu, tzv. Pit Line. Odtud také pochází jejich název pitbike. Dnes se také často používá název dirtbike, právě pro jeho využití pro jízdu v terénu, ke které je tento motocykl určený. Dříve byly tyto motocykly poměrně malé konstrukce, ale ne proto, aby na nich jezdily jen děti- jsou určeny pro i dospělé. Bylo to proto, aby při přepravě zabraly co nejméně místa. Dnes už se vyrábějí ve všech velikostech, až do velikosti běžného motocyklu. Jak již bylo zmíněno, původně byl pitbike určen pro jízdu a dopravu osob po závodním depu, ale byli to právě Američané, kdo jej nakonec zavedl i na závodní dráhu po tom, co jednotlivé týmy mezi sebou soutěžily ve vylepšování a upravování svých pitbike a předháněly se v tom, který je lepší a rychlejší.

Pitbike je vlastně zmenšenina MX motorky. Většinou je osazen čtyřtaktním motorem o objemu 110 a 125 ccm. Původ má tento stroj v motocyklu Honda Monkey. Postupně vlna pitbike zasáhla celý svět. Dá se sním dělat téměř úplně vše. Jezdí se po zadním, předním kole, jezdí se motocross, supercross, supermoto, FMX a to i Backflip a různé další parádičky. Je to nový trend lákající hlavně lidi vyznávající adrenalinové sporty.

Veronika Lamačová


4.5.2009

strana 11

Kultura n Filmové novinky Rychlí a zběsilí Dominic Torreto (Vin Diesel) se ukrývá v Dominikánské republice. Jeho přítelkyně Letty (Michelle Rodriguez) mezitím v Los Angeles převzala vedoucí postavení v gangu a zapletla se do obchodu s drogami s jihoamerickým překupníkem Bragem. Brago používá k přepravě heroinu přes mexickou hranici vytuněná auta. Když mu přestane být Letty užitečná, pošle zabijáka Fénixe (Laz Alonso), aby jí odtranil. Dominic se o její smrti dozvídá od své sestry Mii (Jordana Brewster). Brian O´Conner (Paul Walker) je uvězněn v arizonské věznici. Při potyčce vězňů zachrání život chlapovi, kterému se říka Juvenal, a ten mu na oplátku dá informace o zločinci Jamesi Parkovi. Brian totiž opět pracoval v utajení pro FBI. Na Lettyině pohřbu se Dominic s Brianem potkávají a spojí se spolu proti Bragovi. V kinech ČR: 2. 4. 2009

Báječný svět shopaholiků Zapomeňte na Bridget... Přichází Rebecca Bloomwood... Je jí 25 let, bydlí se svojí nejlepší kamarádkou. Píše pro nudný finanční magazín, kde jí však neplatí dost na to, aby se mohla věnovat svojí největší neřesti a to nakupovaní, ať už v butiku, ve výprodeji. Anebo placení nejednou zlatou kreditní kartou ve značkovém obchodě. A ještě jeden háček - najít toho pravého. Film produkuje Jerry Bruckheimer, inspirovaný knižní sérií od Sophie Kinsellovej. V kinech ČR: 16. 04. 2009

Pátek třináctého Série s Jasonem Vorheesem se zdála být už vyždímaná do poslední mrtě, ale znáte Hollywood. Když už je to vyždímané, tak to znovu namočíme. Místo dalšího pokračování se tedy dočkáme remaku původního prvního dílu. V produkci Michaela Baye se o režii postaral Marcus Nispel, který se už před pár lety předvedl ve slušné formě při remaku Texaského masakru motorovou pilou. Jasona, jehož typické trademarky jako stará hokejová maska a mačeta nebudou chybět, si zahraje relativně neznámý Derik Marse, jednu z jeho obětí zase o poznání známější Jared Padelecki (Gilmorova děvčata, Lovci duchů).

V kinech ČR: 23. 04. 2009

Krvavý Valentýn Vinou Toma Hanningera, nezkušeného horníka, bylo v šachtě zavaleno a následně zemřelo pět lidí. Jediný, kdo tuto událost přežil, je Harry Warden, který se od této katastrofy nachází v komatu. Ale pozor! Je to právě on, kdo volá po odplatě! Přesně rok po tragédii, na den svatého Valentýna, ožije a brutálně zavraždí krumpáčem dvacetdva lidí. Nyní, deset let poté, se Tom Hanninger vrací zpět do rodného města. Stále ho ale pronásleduje černá můra a možná se ozývá i svědomí... Rád by se s tím vším vyrovnal a proto vyhledá svou bývalou přítelkyni Sarah, která je nyní provdána za jeho nejlepšího kamaráda Axela, šerifa města. Právě této noci se ale náhle začne vynořovat cosi z temné minulosti... Volné pokračování hororu z roku 1981.


V kinech ČR: 30. 04. 2009

Andrea Formánková

4.5.2009

strana 12

Zkrat n SOUTĚŽ „Co je to?“ Soutěž je v předposledním kole! V dalším čísle Zkratu bude velké finále! Jak odpovídat? Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu [email protected], nejlépe z vašich školních mailů. Do předmětu uveďte heslo “Soutěž”, do textu mailu pak vaše jméno, příjmení, třídu a vaši odpověď. Odpovědi zasílejte do data uvedeného v každém kole soutěže. Na maily zaslané po termínu odeslání nebude brán zřetel!

n Řešení 4.kola

a)

Obrázek a): zadání Obrázek b): řešení

Na obrázku je snímač čipů u učebny D/16.

b)

n 5.kolo, termín odeslání: 19.5.2009

â Co je to?â

Otázky: 1) Co bylo na místě dnešní velké tělocvičny? 2) Kdy bylo dokončeno pevné připojení k internetu opt. kabelem? 3) Kdy byly na “chemičák” umístěny fotovoltaické články? 4) Od jakého roku je na naší škole Ing. Josef Šorm?

Za každou správně odpovězenou otázku máte možnost získat navíc 3 body, za každou špatně odpovězenou o 1 bod přijdete. Hádání místa na fotografii zůstává za 5 bodů, v případě špatné odpovědi se body neodečítají.

Aktuální výsledky sledujte na školním webu pod patřičným odkazem.

Indicie k 5.kolu soutěže: “Tady to nebzučí...”

Sponzorem soutěže je 100Mega Liberec spol. s.r.o. , která již více než 14 let poskytuje služby v oblasti kancelářské techniky, počítačových komponent, počítačových sestav, software a příslušenství.

http://www.stomlib.cz/


4.5.2009

strana 13

4FUN n Vtipy „Pane vrchní, ten řízek je cítit rumem!“ Vrchní poodstoupí dva metry od stolu. „Stále?“ Zaučuje šéf nového číšníka: „Tam u toho stolu sedí hluchoněmý. Až ti ukáže jedním prstem, doneseš mu pivo. Když ti ukáže dva prsty, doneseš mu prcka. Jasný?” Číšník se otáčí a nosí: pivo, prcka, pivo, prcka. Najednou si všimne, že chlap stojí na stole, pusu dokořán a kouká do stropu. Rychle proto běží za šéfem a zmateně se ptá, co to má znamenat. Šéf se podívá ke stolu, mávne rukou a říká: „Klid, to je v pohodě. Ožral se a teď zpívá.“ Letí kolem Země planeta z neznámé galaxie a ptá se: „Země, co ti je? Vypadáš hrozně…“ Země odpovídá: „Ále, chytla jsem lidi.“

Paní učitelka se při hodině výtvarné výchovy ptá nadějného malíře: „Co prosím tě maluješ?“ „Kozu.“ „Kde je,“ ptá se nechápavě paní učitelka. Chlapec klidně odpovídá: „Na pastvě.“ Paní učitelka s ještě nechápavějším výrazem: „A kde je ta pastva?“ „Už ji spásla.“ „A kde je teda ta koza?“ „Šla pryč.“ „Co by tam taky dělala, když už všechno spásla,“ uznale pokyvuje hlavou učitelka.

sebevraždu. Oběsil se v koupelně na pásku od kalhot. Je mi to líto.“ Veronika se na něho krátce podívá a řekne: „To nebyla sebevražda, já ho tam pověsila, aby uschl.“ Manželům se blíží výročí svatby - 30 let. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Rozhodne se, že se jí zeptá, co by si k výročí přála. Manželka chvilku přemýšlí a nakonec odpoví: „Víš co? Nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky, zkusili bychom, jak chutnají.“ Manžel se teda po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle a tak se jde ještě projít po městě. Zabloudí až do „uličky lásky“. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno. Myslí si: „Co budu dělat? Večeře s manželkou je v háji, v noci sem nebyl doma - jak jí to vysvětlím?“ Tak jde domů a stále přemýšlí, jak to udělá. Přijde před dům, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on povídá: „Tak běžte, vy svině pomalý, běžte!“

Muž přinesl domů kytici růží. „No a co, to mám hned roztáhnout nohy,“ křičí žena. Muž je překvapený. „Proč? My nemáme doma žádnou vázu?“

Přijde zákazník do baru a poručí si tři vodky a jedno deci sody. Barman ho obslouží, chlapík vypije sodu a všechny tři půldecáky nalije do té decové sklenice. Barman s údivem povídá: „Jé, vy jste kouzelník?“ Zákazník vytahuje průkaz: „Ne, Česká obchodní inspekce...“ V letadle vedle sebe sedí dva Arabové a jeden Žid. Arabové seděli vedle sebe a Žid seděl do uličky, protože očekával dlouhý let, sundal si boty a pěkně se uvelebil. Najednou se začal zvedat Arab u okénka a říká: „Asi si skočím pro pivo.“ A Žid říká: „To není problém, já vám pro to pivo dojdu.“ Zatím co byl pryč, Arab vzal jeho botu a pěkně mu do ní naplival. Když se Žid vrátil, tak ten druhý Arab najednou povídá: „Hm, to pivo vypadá dobře. Asi si dám také jedno.“ A Žid se opět nabídl, že mu pro pivo dojde. Mezitím vzal druhý Arab druhou botu a také mu do ní hodně naplival. A když se Žid vrátil, všichni si sedli, užívali let. Když pak měli přistávat, Žid vklouzl do bot a hned věděl, co se stalo. „Proč? Prosím vás, proč to musí být takhle? Jak dlouho to ještě bude trvat? Ty boje mezi našimi národy. Ta nenávist! Ten odpor, to plivání do bot, čurání do piva?“

Josef Kovačič

Na celnici: „Co máte v kufru?“ „Půlku prasete.“ „Živé nebo mrtvé?“

Jde chlap po ulici a vidí, jak jinej chlápek strašně zvrací. Tak k němu přijde, poplácá ho po zádech a povídá: „Máte pravdu, co byste se s tím s*al.”

Veronika a Michal jsou pacienti na psychologii. Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a nevyplave. Veronika tedy skočí za ním a zachrání ho. Když se o hrdinském činu dozví ředitel ústavu, hned dá příkaz, aby Veroniku propustili. Osobně jde za ní a říká jí: „Veroniko, mám pro Tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že jsme se rozhodli Tě propustit. Neboť jsi schopna zachránit někomu jinému život, tak jsi mentálně opět v pořádku. Ta špatná zpráva je, že Michal, kterého jsi zachránila, spáchal


4.5.2009

strana 14

BRIGÁDA Liberec Hledáme šikovného brigádníka pro dlouhodobější spolupráci. Jedná se o výlep a vyfocení plakátů ve 3 hudebních klubech (v Liberci) max. 2x měsíčně Podmínky: Přístup na internet, vlastní digitální fotoaparát, věk 18 let min., spolehlivost podmínkou, automobil, muž. Nabízíme časově nenáročnou dlouhodobou spolupráci a vstup na akce v klubech i mimo výlep zdarma + bonusy za dobrou práci. Nabízíme 2.000 Kč/měsíc. Kontakt: [email protected] (tel: 774 466 964)

Zkrat n Redakce Vedení: Šéfredaktor: Editor:

Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda

Redaktoři: Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová Daniel Balatka Ostatní autoři: Michal Kopp Martin Hencl Tomáš Kudrna Martin Šída Petr Mach Kontakt: [email protected]

L4 L3 P2 L2 L2 S1A P3 P3 P3 S1A S1A

CHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠ PREZENTOVAT SVŮJ ČLÁNEK OSTATNÍM? POŠLI NÁM SVŮJ PŘÍSPĚVEK NEBO SE ROVNOU MŮŽEŠ STÁT REDAKTOREM!

[email protected]


4.5.2009

strana 16

Naši (m)učitelé Mgr. Marek Molčan

Recommend Documents