Nádraží v Ústí nad Labem jako vánoční dárek

Č í s l o 4 3 | R o čn í k X V I I I 

Č T R N Á C T I d e n í k S k u p in y Č e s k é d rá h y

2 2 . p r o sinc e 2 0 1 1 | C e na 1 2  Kč

sloupek

2011: rok velkých změn, nadějí a inspirace Rok uběhl opět jako voda. Během uplynulých dvanácti měsíců se významně proměnila nejen česká a moravská železnice, ale i Železničář. Zřejmě nejvýraznějším zásahem do života na našich kolejích byl vládou nařízený převod asi třetiny zaměstnanců Českých drah, především výpravčích, na Správu železniční dopravní cesty. Z hlediska cestujícího se ovšem nejviditel-

Petr Horálek šéfredaktor Železničáře

nější změnou stala modernější vozidla. O přízeň a dobré jméno tak vedle již zavedených CityElefantů začaly bojovat motorové vozy Regio-Shuttle RS1 švýcarské výroby, výrazně přibylo modernizovaných rychlíkových vozů. V redakci Železničáře jsme pro vás letos na podzim připravili nejen nový design stránek, ale i nové pravidelné rubriky. Snažili jsme se, aby náš časopis vypadal více jako odborné periodikum. Současně jsme vyslyšeli volání čtenářů po článcích z železniční historie. Ve větší míře představujeme témata a události z dceřiných společností Českých drah, i když zde jsme neuspěli ve všem. Doposud se nám nepodařilo uzavřít oboustranně přijatelnou dohodu s vedením ČD Cargo, což v praxi znamená, že zaměstnanci této společnosti již nebudou dostávat Železničáře zdarma. Věřím ale, že se jedná o dočasný stav. Doufám, že se prostřednictvím Železničáře budeme v roce 2012 setkávat i nadále. Přeji vám jménem redakce příjemné vánoční svátky a úspěšný nový rok 2012. Snad přečkáme všechny změny ve zdraví.

Nádraží v Ústí nad Labem

jako vánoční dárek

Hlavní nádraží v sídelním městě Ústeckého kraje čeká po příštích dvanáct měsíců čilý stavební ruch. Na konci jedné z nejvýznamnějších investičních akcí Českých drah v příštím roce bude stavba, která má odrážet důležitost této stanice jako desátého nejvytíženějšího nádraží v ČR. K příštím Vánocům tak obyvatelé města i projíždějící cestující dostanou moderně vyhlížející, vzdušné nádraží.

P

o pěti letech se na hlavní nádraží v Ústí nad Labem vrací dělníci. V minulosti již Správa železniční dopravní cesty zajistila přestavbu kolejového uspořádání, výstavbu nových ostrovních nástupišť a podchodu. Dnes jsou na řadě České dráhy, které investují asi 45 milionů korun do samotné výpravní budovy.

Skloubení původní a moderní architektury

Tento projekt naváže na již zrekonstruovanou část nádraží a vytvoří pro cestující odpovídající zázemí. Cílem je také propojení přednádražního prostoru s nově vzniklou klidovou zónou za nádražím na labských nábřežních terasách, které nechalo vybudovat město Ústí nad Labem v rámci revitalizace centra. Do osudu výpravní budovy, která byla postavena ve druhé polovině 19. století při výstavbě důležité spojnice Vídně a  Drážďan, zasáhla příroda i  válečné

VIZUALIZACE ATELIER AP (2x)

události. Po bezmála stoleté službě byla původní budova na samém konci druhé světové války v dubnu 1945 takřka zničena spojeneckým letectvem. Proto zdemolovanou část nahradilo funkční provizorium, které ovšem slouží do dnešních dnů. V roce 2002 budovu postihla velká srpnová povodeň a poškodila nově vybudované pokladny a ČD centrum. Část původní historické budovy zůstane i nadále zachována, projde modernizací, a zbývající část nádraží se vstupem do podchodu bude tvořit nová proskle-

ná odbavovací hala. Projekt, jehož autorem je místní architekt Zdeněk Havlík se svým studiem Atelier AP, řeší citlivé skloubení nových konstrukcí s původními. Samotnou rekonstrukci zrealizuje vítěz výběrového řízení – společnost BM Construction.

Práce od ledna do prosince

Parametry stavby, která odstartuje v lednu 2012 a ukončena bude v prosinci téhož roku, představili veřejnosti 16. prosince 2011 zástupci Českých drah, Ústeckého

kraje, města Ústí nad Labem i zhotovitele. Podle ředitele Regionální správy majetku Ústí nad Labem Patrika Konopáska získá krajské město definitivně důstojné nádraží na páteřní trati z Prahy do Berlína. Samotný průběh stavby se pochopitelně neobejde bez určitých nutných opatření. Kvůli jejich minimalizaci se rekonstrukce uskuteční ve dvou etapách a cestující veřejnost bude mít k dispozici vždy polovinu prostor nádražní budovy. První etapa potrvá do července, druhá etapa začne v srpnu a skončí v prosin-

ci 2012. Projekt počítá se zachováním levého křídla při pohledu z přednádraží (původní budova), kde vznikne prodejna se vstupem z přednádražního prostoru i z nové odbavovací haly, budou vyměněna okna, zateplena fasáda a střecha a rekonstrukce se dotkne i vnitřních rozvodů, obkladů a dlažeb. Zásadní proměna čeká pravé křídlo, které bude částečně zbouráno při zachování zděných příček pokladen a ČD centra. Zcela nově bude koncipován vstup do podchodu tak, aby kontinuálně navazoval na současný stav. Nejvýraznějším prvkem bude novostavba devítimetrové prosklené haly s vnitřní terasou nad pokladnami přístupnou z prvního nástupiště a výtahem přímo z haly. Již za rok tedy ústecké hlavní nádraží nabídne cestujícím zvýšenou úroveň odbavení i kvalitnější služby. Ústí nad Labem tak konečně získá nádraží, které městu s roční frekvencí jeden a půl milionu cestujících po právu náleží. VÁCLAV RUBEŠ

Ranní nálet revizorů na pražskou linku S9

R

ušná příměstská doprava v pražské aglomeraci denně přepraví tisíce lidí. Mezi těmito cestujícími se bohužel najdou i tací, kteří při dojíždění za prací či do škol podvádějí. Doslova hitem je přejíždění pásem Pražské integrované dopravy bez platného jízdního dokladu. Krajské centrum osobní dopravy Praha proto naplánovalo pravidelné intenzivní akce vlakových revizorů. A právě jedna z nich se uskutečnila 9. prosince 2011 na trati 221, kde je provozována městská linka S9. Do hledáč-

Oficiální novoroční přání Českých drah najdete na www.cd.cz/pf.

Osm revizorů kontroluje cestující FOTO autor na okraji Prahy.

ku revizorů se dostal zejména úsek mezi stanicemi Praha-Hostivař a Říčany. Říčanské nástupiště v pátečním ránu přetéká cestujícími. Je 6.08 a  přijíždí souprava tvořená dvěma spojenými CityElefanty, která míří na pražské hlavní nádraží. Šest mužů a dvě ženy spojuje fialová revizorská visačka. Společně s osmi revizory nastupují i tři policisté v civilu a dva pracovníci najaté bezpečnostní agentury ve služebních kombinézách. Zátah na ranní neplatiče právě začíná.  → Pokračování na straně 2

Bezpečnost pod křídly jediné agentury

Dopravní historik si troufá na encyklopedii

Jak mají vypadat protihlukové stěny?

Naklápěcí vozová skříň může i do patra

Rozpadající se továrna lahodí ženskému oku

Společnost SECURITAS ČR bude od ledna bojovat s vandaly a černými pasažéry ve vlacích.

Mojmír Krejčiřík shromažďuje data o lidech, kteří více či méně ovlivnili naši železnici.

Zástupci drážních organizací hledali nové recepty v boji proti hlukovému znečištění.

Švýcaři budou několik let testovat, jak zvýšit rychlost i kapacitu dálkových jednotek.

Fotografka na volné noze Eva Richterová ráda vyhledává opuštěné areály a kolejiště.



STRANA 2



STRANA 3



STRANa 4



STRANa 9



STRANA 11

2

Z p rav o d ajstv í PRO VÁS

Omezení jízdenek FIP ve vlacích DB AG S účinností od 11. prosince 2011 se zavádí ve vlacích osobní přepravy společnosti DB AG nová omezení využití volných jízdenek FIP. Tato omezení se týkají uvedených spojů v uvedených úsecích v určité dny. Jmenované zakázané dny se vztahují na příslušný den v týdnu nezávisle na tom, zda tento den připadne na svátek nebo ne. Přílohu k výše uvedenému omezení naleznete v prostředí intranetu ČD na adrese http://albatros.cd.cz/dokumenty/O10Gr/dokum.nsf v kategorii Jízdní výhody (subkategorie Zahraniční jízdní výhody). Na internetu lze přílohu nalézt na stránkách www.cd.cz, sekce O firmě – Kariéra – Zaměstnanecké výhody – FIP. Třetí možností je pro uživatele Lotus Notes cesta: Soubor/Databáze/Otevřít/ server: Albatros/České dráhy – dokumenty – O10 GŘ – dokumenty personální. Držitelé volných jízdenek FIP v uvedených vlacích budou při předložení jízdenky FIP považováni za cestujícího bez platného jízdního dokladu a budou požádáni o zaplacení jízdného dle předepsaného tarifu. Dále jsou stále v platnosti povinné příplatky včetně povinných rezervací ve vlacích typu ICE Sprinter, kde je cestující povinen uhradit povinný příplatek včetně rezervace ve výši 11,50 eura pro 2. třídu vozovou nebo 16,50 eura pro 1. vozovou třídu. Zároveň ve vlacích DB AG je zavedena třída Comfort. Touto třídou je možné cestovat pouze v případě, že je cestující členem věrnostního programu společnosti DB AG. Tato omezení se také týkají jízdních dokladů FIP s označením „bez příplatku“ nebo „služební cesta“. Dále není možné ve zmíněných vlacích použít Průkaz FIP na slevu 50 procent z jízdného. Tato omezení platí od 11. prosince 2011 do 9. června 2012, kdy budou nahrazena novým zněním. (šp)

NABÍZÍME

Pendolinu se daří získávat další cestující Spoje SC Pendolino mezi Prahou a Ostravou využívá stále více cestujících. Letos za leden až říjen přepravily téměř 800 tisíc lidí, což znamená nárůst 11 procent proti stejnému období předchozího roku. Tento trend se nezastavil ani letos na podzim, přestože jezdí na této trati více různých spojů. Pendolino je totiž stále nejrychlejším vlakem na tuzemské železnici a jeho cestující mají k v rámci ceny doplňkový servis, například nápoje, denní tisk a v 1. třídě i občerstvení. Cestující brzy získají i možnost během jízdy zdarma surfovat po internetu. V průběhu zimních měsíců proběhne v Pendolinech instalace wi-fi na první jednotce a následně do léta 2012 bude toto zařízení instalované do zbývajících šesti souprav. Montáž bude probíhat v rámci plánovaných odstávek souprav na údržbu nebo v nočních hodinách tak, aby nebyl omezen provoz těchto jednotek. V současnosti rovněž probíhá doplnění elektrických zásuvek 230 V/50 Hz pro napájení drobné elektroniky ve vozech 2. třídy (ve vozech 1. třídy jsou k dispozici od počátku) tak, aby cestující měli k dispozici zásuvky ve všech spojích Pendolina už na jaře (tis) 2012. 

JE TU BEZPEČNĚJI. Pracovníci agentury SECURITAS ČR budou od ledna 2012 vykonávat ostrahu pro objekty ČD na celém území republiky.

FOTO SECURITAS ČR (2x)

Bezpečnost cestujících pod křídly

jediné agentury

Zajistit ochranu vlastního majetku a bezpečnost svých klientů, to je úkol, který považují České dráhy přímo za povinnost. Vedení společnosti se rozhodlo současný systém ostrahy zkvalitnit, a to formou centralizace. Od ledna 2012 zajistí tyto služby pro celou republiku jedna bezpečnostní agentura.

D

osavadní způsob ostrahy na železnici se neukázal jako příliš efektivní. V prostředí Českých drah v roce 2011 působilo téměř šedesát bezpečnostních agentur na různé kvalitativní úrovni a s odlišnými podmínkami vzájemné spolupráce. Proto vznikla potřeba optimalizovat službu celoplošně prostřednictvím jediného dodavatele. Z tohoto důvodu bylo vypsáno otevřené výběrové řízení, přičemž ze sedmnácti společností, které si vyžádaly zadávací dokumentaci, kvalifikační požadavky splnily jen tři agentury. Vyhrála společnost SECURITAS ČR s cenou 79,3 milionu korun ročně. Ostrahu začne vykonávat 1. ledna 2012.

Snížení ceny až o 6 procent

Pro veřejnou zakázku byla v  souladu  s § 96 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách zvolena forma elektronické aukce, přičemž v zadávacích podmínkách pro potenciálního dodavatele byl kladen důraz na maximální možnou kvalitu služeb. V rámci výběrového řízení byl zdůrazněn požadavek nejen na  transparentnost a rovné zacházení, ale z pohledu Českých drah také na ekonomickou výhodnost kontraktu. „Nakonec se nám podařilo vysoutěžit zhruba o 5–6 procent nižší cenu za hodinu práce, než kolik ČD platily v průměru dosud, kdy po celé re-

nostní rizika v jednotlivých lokalitách ČD. Aktivně se rovněž zapojí do řešení boje proti vandalismu a graffiti, což je problematika, která doposud nebyla systematicky řešena. Netřeba dodávat, že díky graffiti vznikají Českým drahám každoročně nemalé škody v řádu desítek milionů korun.

KDO JE VÍTĚZNÁ AGENTURA Securitas ČR působí v České republice od roku 1991. Je dceřinou společností švédské firmy Securitas AB, která má své pobočky ve 49 zemích Severní a Jižní Ameriky, Evropy, Asie, Středního východu i Afriky. Celkem zaměstnává téměř 300 tisíc pracovníků. Řadí se mezi přední společnosti nabízející služby komerční bezpečnosti a mimo jiné vlastní certifikaci ISO 9001:2001 – systém managementu jakosti a ISMS 27001:2001 – systém řízení bezpečnosti informací.

publice působily desítky agentur s velmi odlišnou cenovou hladinou nahoru i dolů a s nesrovnatelnou kvalitou služby,“ říká Filip Potůček, ředitel Odboru centrálního nákupu a logistiky.

Jednotný boj proti vandalismu

Centralizace bezpečnostních služeb přinese Českým dráhám celou řadu pozitivních změn. Vzhledem k tomu, že ostrahu bude celoplošně zajišťovat jediný dodavatel, dojde k efektivnějšímu řízení a ke zlepšení spolupráce mezi hlídkami ve stanicích i ve vlacích. Současně budou

Je třeba pružně přesouvat síly

připojeny všechny elektronicky zabezpečené objekty ČD, které doposud byly monitorovány lokálně, na jeden centrální pult ochrany. Zjednodušeně řečeno pracovníci bezpečnostní agentury Securitas ČR budou zajišťovat nejen ostrahu určených objektů, jako jsou depa či prostory železničních stanic. V rámci prevence je zajištěna jejich přítomnost ve vlacích osobní dopravy, kde budou asistovat při kontrole jízdenek či odhalování černých pasažérů. Agentura se mimo jiné zavázala pružně reagovat na aktuální bezpeč-

„Jednou z výhod centrálního systému je také skutečnost, že budeme moci flexibilně určovat rozsah střežení podle aktuální bezpečnostní situace v jednotlivých regionech a lokalitách. Bezpečnostní situace se čas od času mění a dříve bylo obtížné pružně přesouvat síly a prostředky do míst, kde byly více potřeba,“ říká Miroslav Staško, manažer bezpečnostních projektů na Generálním ředitelství ČD. Pravidelně bude prováděna analýza rizik a předkládáno denní a měsíční hlášení o provedených zásazích a o průběhu výkonu služby. Sofistikovaný a vzájemně propojený bezpečnostní systém umožní ze strany ČD mimo jiné jednodušší kontrolu nad plněním smluvně daných podmínek. „Odbor bezpečnosti je pověřen řízením a kontrolou služeb bezpečnostní agentury a pokud by její pracovníci neplnili svoje závazky, umožňuje nám smlouva poměrně vysoké sankce,“ Věra Černá uvádí Miroslav Staško. 

Ranní nálet revizorů na pražskou linku S9 → Pokračování ze strany 1

Nasazení takového počtu revizorů na jeden vlak není samoúčelné. Hranice mezi pásmy se nachází na zastávce Praha-Kolovraty. Nejvíce hříšníků vstupuje do tohoto pásma právě z Říčan, na tříkilometrový úsek ale nemají platný kupon a jedou tedy načerno. Spoléhají na to, že průvodčí není s to provést kompletní revizi při počtu cestujících v ranní špičce. Ty tři kilometry představují čtyři minuty jízdní doby. „Za tu dobu se snažíme zkontrolovat maximum cestujících a odhalit tak co největší počet zákazníků bez platného jízdního dokladu,“ vysvětluje revizor Petr Herman. Vezmeme-li v potaz, že dvě jednotky řady 471 mají celkovou kapacitu k sezení asi 600 míst a v tuhle dobu volné místo nenajdete, musí to být od revizorů opravdu „kobercový nálet“. Už na prvním spoji jsou odhaleni čtyři studenti.

Známé triky: úkryt na záchodě a varování přes sms

Přejíždění pásem bez jízdního dokladu není adrenalinovým sportem jen na této trati. Revizoři odhadují, že až pětina cestujících v ranních spojích na lince S9 spoléhá na to, že se k nim vlaková četa nedostane včas, a používá proto levnější kupony (v případě Opencard aplikace) pro menší počet pásem. Problémová situace je i na trati z Prahy do Berouna. „Trochu lépe jsou na tom spoje na kralupské a kolínské trati. Patrně nejmenší úniky tržeb jsou u vlaků z Lysé nad Labem. Asi jsou tam nejukázněnější cestující,“ říká svůj názor Jaroslav Šafařík, jeden z vlakových revizorů. „Zjistili jsme, že se cestující na lince S9 navzájem varují prostřednictvím internetu nebo sms, že nás viděli v terénu. To všechno pro to, aby unikli zaplacení čtyřicetikorunové manipulač-

ní přirážky. V tu chvíli v Říčanech záhadně rostou tržby z prodeje jízdenek,“ říká s úsměvem Petr Herman. Proto je důležité, aby zůstali muži a ženy s fialovými označovacími štítky neodhaleni. Přenosné osobní pokladny jsou do poslední chvíle ukryty v taškách, policejní doprovod stojí decentně stranou. „V případě potřeby jsou ale policisté i bezpečáci okamžitě k dispozici. Občas je to opravdu nutné, jako například při poslední akci, kdy se na toaletu ukrylo pět černých pasažérů najednou a odmítali vyjít ven,“ popisuje akční chvilky Petr Herman.

Během čtyř hodin zkontrolovali revizoři více než 1 500 cestujících

Tady je vše v pořádku.

FOTO autor

Přestože při popisované ranní akci kazil anonymitu týmu revizorů redaktor Železničáře, zaplatilo 17 cestujících manipulační přirážku a 5 neplatičů bylo vyloučeno z přepravy. Zkontrolováno bylo

během necelých čtyř hodin více než 1 500 cestujících. Celková čísla za  rok 2011 (statistika je zpracována do listopadu) je však ještě zajímavější. Ve 215 vlacích během 20 akcí bylo vyinkasováno přes 100 tisíc korun. A to je jen zlomek částky, kterou by České dráhy utržily při dodržování přepravních podmínek všemi cestujícími. „Vzhledem ke skutečnosti, že podobné akce vlakových revizorů přinášejí výsledky, rozhodli jsme se společně s vedením KCOD Praha pro zintenzivnění počtu kontrol a tlaku na nešvary nejen v  podobě přejíždění pásem,“ říká Jan Horný, hlavní kontrolor osobní přepravy z Odboru provozu osobní dopravy, který má na starosti metodické a operativní vedení vlakových revizorů z KCOD Praha. „Nálety“ revizorů tedy budou pokračovat i příští rok s předpokládaným rozšířením na minimálně dvě akce týdně. VÁCLAV RUBEŠ

3

z p rav o d ajstv í

Nestor železniční historie tvoří

encyklopedii osobností

krátce

Lázeňské Pendolino do západních Čech Sobota 17. prosince byla prvním dnem v aktuálním jízdním řádu, kdy měli cestující možnost projet Pen-

Mezi vyhlášené české autory na poli odborné železniční literatury určitě patří Mojmír Krejčiřík. Již několik let pracuje na odvážném projektu encyklopedie, která by obsahovala hesla všech významných osobností naší drážní historie. Během příštího roku mu také vyjde další kniha o českých nádražích.

S

pisovatel Mojmír Krejčiřík si u odborné veřejnosti již dobré jméno získal. Má za sebou už pěknou řádku zajímavých titulů a právě dotvořil pátý díl kriminálních příběhů Železniční pitaval. Mimo to dokončil materiál k čtvrtému až šestému dílu oblíbené encyklopedie Česká nádraží. Jeho největším projektem má však být encyklopedie, ve které bychom měli najít všechny osobnosti, které podstatným způsobem ovlivnily vývoj železnice na území dnešní České republiky.

toho či onoho považovat za skutečnou osobnost, by mělo vycházet z významu jeho činnosti či díla, což není vždy snadné jednoznačně určit. Jistým problémem je i národnost. Důležitým kritériem by mělo být místo narození nebo působení na území dnešní České republiky, nechceme však pominout ani Čechy, kteří si získali věhlas v zahraničí, přihlížet je však po-  dle našeho názoru třeba i  k  Rakušanům, Němcům a  dalším národnostem. Jednoduše ke všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na naší železniční historii. Pominuti by neměli být také vysocí státní úředníci rakouské monarchie, kteří rozhodováním z titulů svých funkcí ovlivňovali i železniční dění v našich zemích.

Kdo přišel s nápadem napsat knihu o osobnostech českých železnic? Byla to vaše iniciativa? Encyklopedie osobností českých železnic, což je zatím jen pracovní název, je projekt, který jsme vymysleli s kolegou Miroslavem Kuntem z Národního archivu v Praze. Dnes jsou biografické slovníky v módě, takže považujeme za  závažný nedostatek, nemají-li zájemci o vlakovou dopravu v našich zemích možnost seznámit se s životem a dílem lidí, kteří pro železnici měli větší či menší význam. Samozřejmě že životopisné údaje řady významných železničářů či dopravních odborníků lze nalézt v již existující literatuře, časopisech i na internetových stránkách, ale ucelený soubor biografických dat doposud chybí. Cílem naší práce je proto shromáždit co nejvíce těchto dat včetně využití archivních materiálů.

Jak budete encyklopedii vůbec koncipovat? Protože půjde o  encyklopedii, zvolili jsme klasické abecední řazení. Tematické členění by přinášelo mnohé potíže už jen proto, že mnohé osobnosti zasahovaly svou prací do více oborů. I když jsme si pro výběr osobností stanovili určitá kritéria, bude vždy výběr do určité míry subjektivní. Především jsme se rozhodli, že do encyklopedie zařadíme pouze osobnosti již nežijící. Posouzení, lze-li

foto autor

Kterým osobnostem by měla být kniha věnována? Naším záměrem, o  kterém však ještě nevíme, zda se jej podaří beze zbytku uskutečnit, je vytvořit z encyklopedie osobností i jakousi encyklopedii naší železniční historie. Kromě portrétů jednotlivých osobností bychom proto chtěli doplnit knihu obrazovou dokumentací reprezentující jejich dílo. To znamená, že by v knize byla zobrazena například nejúspěšnější díla železničních techniků jako budovy, mosty, vozidla, strojní zařízení či vynálezy. Nechtěli bychom ani pominout osobnosti z oblasti umění, které se nějakým způsobem ve svých dílech dotýkaly železnice. Jde například o spisovatele Bohumila Hrabala či malíře Viléma Kreibicha, který se specializoval na industriální motivy a železnici. Například spolupracoval se Škodovými závody a navrhoval barevný design parních lokomotiv.

Máte už definitivně jasno, kdo do encyklopedie patří, a kdo ne? Výběr není snadný. Zatím jen shromažďujeme materiál, který posléze budeme třídit a upravovat. Výběr je ostatně také omezen na osoby, u nichž se podaří nějaké biografické údaje opatřit. Uvítali bychom proto, kdyby kdokoliv, kdo by mohl o lidech, o nichž by se domníval, že by měli mít v naší encyklopedii své místo, nám jejich životopisné údaje poskytl nebo nás na ně upozornil. Pokud jde o termín vydání, nechceme jej zatím ještě předjímat, abychom měli dost času na shromáždění co nejvíce údajů a jejich vyhodnocení a zpracování. Na tématu pracujeme už několik let a předpokládáme, že nejméně ještě dva tři roky budeme pracovat.

MOJMÍR KREJČIŘÍK železniční spisovatel Po absolutoriu Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně pracoval od roku 1970 v oblasti výzkumu a vývoji železničního stavebnictví. Od roku 1992 působil jako ředitel společnosti ÚVAR-Servis v Brně. Je autorem vícedílné encyklopedie Česká nádraží – Architektura a stavební vývoj. Mezi jeho další publikace patří: Železniční móda – Dějiny železničního stejnokroje v českých zemích a na Slovensku, Po stopách našich železnic, Kleinové – Historie moravské podnikatelské rodiny, Malý železniční pitaval (pět dílů) a Česko-anglický a anglicko-český slovník pro železniční dopravní cestu. S kreslířem Jiřím Ryvolou vydal v letech 2003 až 2011 šest knih, které se vážou k prvním etapám železnice na našem území. Mimo to se stal členem autorských kolektivů řady knih, jako například Železnice Čech, Moravy a Slezska nebo Slovník dopravní terminologie.

Současně jste ale dokončil podklady pro závěrečné tři díly encyklopedie Česká nádraží... Vydávání této encyklopedie se dostalo do poloviny. Celý projekt jsme společně s vydavatelem koncipovali jako šestidílný, zbývající tři díly tedy budou pokračovat v historii výpravních budov železničních společností tak, jak postupně uváděly do provozu své první železniční tratě na  území České republiky. Čtvrtý díl bude věnován nádražím dvou velkých železničních společností – Dráhy císaře Františka Josefa a Rakouské severozápadní dráhy, jejichž tratě pokryly z převážné části území Čech – a dvou menších společností, shodou okolností obou na severovýchodu Moravy a ve Slezsku: slezské části Košicko-bohumínské dráhy a Ostravsko-frýdlantské dráhy. V pátém dílu se budou čtenáři moci seznámit s vývojem výpravních budov všech našich dalších železničních společností, vzniklých na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století, než krach na vídeňské burze ukončil krátké, ale bouřlivé období výstavby železnic. Doplní je nádražní budovy tratí Rakouských státních drah, které vstoupily do železničního dění u nás na sklonku sedmdesátých let 19. století. Závěrečný šestý díl pak zmapuje nádraží místních drah a nových tratí, budovaných československou železniční správou po roce 1918. MARTIN HARÁK

dolinem prakticky celou republiku z Bohumína do Františkových Lázní. Spoj SuperCity s číslem 502 vyjel v 5.32 hodin ráno ze Slezska, aby v poledne dorazil do západních Čech. První jízdu bohužel narušila tragická nehoda na Kolínsku, takže slavnostní vlak přijel s půlhodinovým zpožděním. Navzdory tomu vládla mezi cestujícími na palubě Pendolina i na západočeských nádražích slavnostní atmosféra.

Výroční ceny ACRI už znají své majitele Už popáté se udílely Výroční ceny ACRI, kterými pravidelně Asociace podniků českého železničního průmyslu oceňuje významné počiny svých členských firem. Ocenění získaly společnosti, které v letošním roce posunuly dále jednotlivé segmenty železničního průmyslu, od výroby kolejových vozidel, jejich komponentů či signalizačních, zabezpečovacích a telekomunikačních systémů. V kategorii Infrastruktura zvítězila společnost Výzkumný Ústav Železniční, dceřiná společnost Českých drah.

Vánoční setkání vedení ČD s odbory V pondělí 12. prosince se ve vládním salonku na pražském hlavním nádraží odehrálo tradiční předvánoční setkání vedení Českých drah se zástupci odborových centrál. Individuálním diskuzím přítomných předcházel proslov generálního ředitele a předsedy představenstva ČD Petra Žaludy, který všem poděkoval za práci vykonanou v roce 2011. „Vím, že to pro řadu z vás nebyl lehký rok, ale ten příští bude pravděpodobně ještě těžší,“ řekl Petr Žaluda s dovětkem, který odkazoval na vládní rozpočtové škrty, které se pravděpodobně dotknou i železnice. Jak učinit rok 2012 pro České dráhy ještě úspěšnějším, diskutovali manažeři i odboráři od desáté hodiny do pravého poledne.

Zveme vás na dvacátý ples železničářů Srdečně vás zveme na XX. reprezentační ples železničářů, který se koná v sobotu 28. ledna 2012 od 20.00 hodin v Národním domě na

Vinohradech v Praze. Informace o vstupenkách jsou k dispozici na sekretariátu Unie železničních zaměstnanců na tel. 972 233 142 nebo e-mailu uzzphasek@uzz. cd.cz. (rub, tis, acri, em)

Ohodnoťte snímky členů FISAIC ve stolním kalendáři

S

tolní kalendář Českých drah na rok 2012 je tentokrát poněkud netypický svým výběrem fotografií. Všechny snímky totiž pocházejí z činnosti členů skupiny FOTO Zemského svazu FISAIC ČD. Navíc bude od 16. ledna do 31. března 2012 probíhat soutěž, v níž kdokoli ze zaměstnanců Českých drah může hlasovat o nejlepší fotografii tohoto kalendáře. Autoři tří nejlépe hodnocených fotografií se pak budou moci zúčastnit fotografického workshopu, vedeného slavným fotografem Janem Zatorskym. Další informace o soutěži naleznete přímo ve stolním kalendáři ČD.

Činnost ve volném čase

„První impulz k tvorbě tohoto kalendáře vznikl vlastně již loni v lednu na vernisáži naší skupiny FOTO ZS FISAIC ČD v galerii Nora v Praze, kde se prezentovala tato skupina fotografů svými pracemi s volným a železničním tématem. Kalen-

KOMPOZICE. Snímky působí profesionálním dojmem. 

FOTO milan przybyla

dář s náměty železnice a děním okolo ní se mohl realizovat jen díky velkému pochopení vedení Českých drah,“ říká výkonná tajemnice Zemského svazu FISAIC ČD Jarmila Šmerhová. Tajemnice potvrzuje, že všichni členové skupiny FOTO byli osloveni nabídkou poskytnutí fotografií pro kalendář Českých drah. Celkem se přihlásilo deset fotografů. „Jsou to převážně zaměstnanci Českých drah, ale také Správy železniční dopravní cesty a společnosti ČD - Telematika, železničáři jak z provozu, tak i z kanceláří. To, že fotí ve svém volném čase, své práce prezentují na výstavách, soutěžích a internetu, je určitě odraz jejich dlouholetého snažení na poli fotografického umění.“ Z kolika fotografií se vlastně vybíralo? Odborná komise hodnotila 56 záběrů z celkem asi 500 zaslaných fotografií. Vybrat fotografie odpovídající zadaným kritériím bylo jistě pro každého fo-

tografa docela složité. Fotilo se většinou v obdélníkovém formátu 2 : 1, na kalendář byl požadavek 1 : 1, čili čtverec 20 x 20 cm, 300 dpi.

Čtyři kategorie témat

Vybíralo se ze čtyř kategorií – cestující, železničáři, technika a detail. „Se zadaným tématem si fotografové poradili dobře. Ve svých archivech mají i fotografické výstupy ze seminářů, které se konají v Pardubicích pod odborným vedením profesionálního fotografa Petra Moška. Musím zdůraznit, že ve výběru fotek nejde jen o popisné záběry železnice, ale například i její umělecké ztvárnění. Naši fotografové jsou velmi potěšeni, že v kalendáři Českých drah na příští rok budou moci prezentovat svou jistě zajímavou fotografickou tvorbu pod hlavičkou Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů FISAIC,“ dodává Jarmila Šmerhová. MARTIN HARÁK

4

p r o v o z a t e c h ni k a omu

České Budějovice 26. listopadu

V dopoledních hodinách v obvodu seřaďovacího nádraží v Českých Budějovicích vykolejila lokomotiva 771.137-7 na výhybce číslo 132. Škoda byla předběžně vyčíslena na 255 tisíc korun.

Tlumačov 29. listopadu

Odpoledne v obvodu žst. Tlumačov najela lokomotiva 363.001-9 osobního vlaku 4241 na brusný rám, který byl umístěn v prostoru výhybky číslo 4. Nikdo nebyl zraněn. Škoda byla předběžně vyčíslena na 335 tisíc korun.

Bojovat proti hluku neznamená hyzdit krajinu

V České republice žije asi milion osob, které jsou denně vystaveny hluku o intenzitě vyšší než 60 dB. Tato úroveň je přitom považována za mez přijatelného rizika, nikoli samotný bezpečný práh. Významným hlukovým znečišťovatelem je také železnice.

Choceň

30. listopadu V odpoledních hodinách v žst. Choceň vykolejil při posunu jeden plošinový nákladní vůz na výhybce číslo 13. Nikdo nebyl zraněn. Škoda byla předběžně vyčíslena na 25 tisíc korun.

Řevničov 3. prosince

Odpoledne mezi žst. Řevničov a Lužná u Rakovníka najel osobní vlak 19706 na spadlý strom v km 55,850. Nikdo nebyl zraněn, byla poškozena motorová jednotka Regionova 814/914.044, na které byla odhadnuta škoda 100 tisíc korun.

Mokrovraty 4. prosince

V podvečerních hodinách mezi zastávkami Mokrovraty a Stará Huť se na železničním přejezdu v km 3,119 tratě Dobříš – Vrané nad Vltavou střetl kamion Scania R420 s osobním vlakem 19059 v čele s lokomotivou 714.020-5. Nikdo nebyl zraněn. Přejezd je zabezpečen výstražnými kříži. Škoda byla předběžně vyčíslena na 220 tisíc korun.

Brno-Maloměřice 5. prosince

Ve večerních hodinách v žst. Brno-Maloměřice vykolejil při posunu nákladní vůz řady Zaes za kolejovou brzdou číslo 5. Nikdo nebyl zraněn. Škoda byla předběžně vyčíslena na 30 tisíc korun.

Přerov

6. prosince Ve večerních hodinách v žst. Přerov vykolejil při posunu nákladní vůz řady Eas-u na výhybce číslo 256. Škoda byla předběžně vyčíslena na 10 tisíc korun.

Kostelec na Hané 7. prosince

Nad ránem mezi žst. Kostelec na Hané a Prostějov místní nádraží se na přejezdu v km 4,483 střetla dodávka Ford Transit s osobním vlakem 24703, kterým byl motorový vůz 810.094-3. Přejezd je zabezpečen výstražnými kříži. Nikdo nebyl zraněn. Škoda byla předběžně vyčíslena na 55 tisíc korun.

ZVUKOVÁ BARIÉRA. Při budování 3. koridoru v úseku Plzeň – Cheb byly postaveny již nižší stěny, které tolik nebrání cestujícím ve výhledu.

V

 délce protihlukových stěn podél železnice se Česká republika rozhodně nemá za co stydět. Jenže to, co pro jednoho znamená ochranu proti obtěžujícímu hluku z projíždějících vlaků, pro jiného může být ohyzdnou stavbou urážející krajinu i estetické vnímání cestujících a ostatních lidí. Nehledě na to, že protihlukové stěny zvyšují míru hluku v kolejišti, což se negativně projevuje při práci zaměstnanců Českých drah i Správy železniční dopravní cesty. V Železničáři jsme také v loňském roce představili alternativní řešení v  boji s hlukem v podobě absorbérů, které se umísťují přímo na pražce ke kolejnici.

Lidi, nestavte si domy u tratě!

O tom, co je právě aktuální v boji proti hluku, se hovořilo na v pořadí třetí odborné konferenci nazvaná příznačně HLUK 2011. Setkání se konalo v polovině listopadu ve 27. patře budovy Tower Pankrác. Konferenci připravilo vydavatelství Konstrukce Media, a to za podpory ministerstva zdravotnictví, SŽDC a dalších

organizací. Dopolední blok patřil dopravě železniční, kde možností, jak snižovat hlukovou zátěž, je více než na silnici nebo v letecké dopravě. Z některých příspěvků řady přednášejících jako by bylo znát, že stát by se měl částečně zbavit paternalistické role v ochraně před hlukem. „Když se občan rozhodne vstoupit do hlukově exponovaného území třeba v ochranném pásmu dráhy a začít tam stavět, je to jeho zodpovědnost. A ať pak nechce po státu, aby jej chránil a stavěl protihlukové stěny,” řekla Dana Potužníková z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk při Zdravotním ústavu Ostrava, když hovořila o přípravě zákona o hluku, moderního předpisu pro třetí tisíciletí. Hygienické limity a zdravotní rizika hluku si zapsal do titulku přednášky její kolega, vedoucí laboratoře Tomáš Hellmuth. Pohled na financování výstavby PHS Státním fondem dopravní infrastruktury v kontextu kráceného rozpočtu zase nastínil Jaroslav Krauter, náměstek ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury.

Příliš přísná legislativa

O možnostech snižování hlukové zátěže ze železniční dopravy v evropském kontextu a s pohledem na národní právní rámec velmi poutavě pohovořil Bohumír Trávníček ze Správy železniční dopravní cesty. Připomněl „nešťastné“ nařízení č. 148/2006 Sb., které zavinilo obrovský nárůst protihlukových stěn podél tratí za posledních pět let. A uvedl konkrétní příklad. Na starším koridorovém úseku Kolín – Pardubice (42 km) bylo postaveno jen 12,7 km těchto stěn, zatímco na délkově srovnatelné trati Praha-Hostivař – Benešov (39 km) se jich podle přísnější legislativy vybudovalo 35,7 km! Česká republika podle něj zaujímá v délce protihlukových stěn u železnice 3. nebo 4. místo v Evropě. Jan Eisenreich, předseda představenstva společnosti Prokop Rail, představil přítomným tzv. nízké protihlukové clony Brens Barrier, které jsou vysoké jen 730 mm. Tyto clony jste například mohli vidět pouze na veletrhu Žel-Rail, v reálném provozu nikoli. Nemají totiž

Kralupy nad Vltavou 7. prosince

Dopoledne v žst. Kralupy nad Vltavou vykolejil při spouštění odvěsu na kolej číslo 15 nákladní vůz řady Zaces. Nikdo nebyl zraněn. Škoda byla předběžně vyčíslena na 20 tisíc (MirKo) korun.

RŮZNORODOST. I stěny se dají vyrábět z rozmanitých materiálů.

Absorbéry u Poděbrad.

FOTO Autor

FOTO michal málek (2x)

zatím potřebné povolení. Další řešení přednesl Josef Volek, zástupce firmy Velox-Werk. Tato firma zůstala u dnes již používané výšky stěny, ale modifikovala barvy a materiál – štěpkocement s dřevěným nosným rámem. Jednatelka společnosti Inprokom Ivana Hrazdilová oproti tomu nadhodila variantu využití recyklovaných plastů pro stavbu protihlukových stěn.

A co takhle ztišit vozidla?

Jasným varováním před betonem byly filmové ukázky testů prostupnosti protihlukových stěn nástroji a prostředky Hasičské záchranné služby SŽDC. Podle Filipa Tupého, velitele jednotky PO HZS v Českých Budějovicích, se pro železobetonové panely nenašla technologie, která by dostatečnou rychlostí zajistila průchod. Netřeba snad dodávat, že při zachraňování životů hraje každá minuta roli. Před panelovou diskuzí a  odpoledním blokem věnovaným silniční dopravě vystoupili ještě Lukáš Hejzlar z Výzkumného Ústavu Železničního, Michal Musil z Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice a Lucie Phamová ze společnosti VÚKV. Všichni postupně představili společný projekt Novibrail a jeho testování. K řešení vedoucímu ke snížení hlukových emisí jdou takříkajíc od zdroje – od kolejových vozidel. Z jejich vystoupení vlastně vyplynulo, že problém hluku na železnici nevyřeší pouze investice do infrastruktury, ale že pomocnou ruku k dílu musí přiložit i dopravci, především České dráhy. Martin Navrátil

Nádražka v Letovicích po dvaceti letech zkušeností

P

řed nedávnem prošla nádražní budova v Letovicích rekonstrukcí, kterou provedly České dráhy. Stalo se již pravidlem, že se při této příležitosti převlékne do nového šatu i nádražní restaurace. Tak tomu bylo i zde. Novotou zářící lokál ovšem zůstal v rukou osvědčených provozovatelů – manželů Heleny a Zdeňka Koláčkových.

Pestrý sortiment za akceptovatelnou cenu

Restaurace není nijak veliká, kolem třiceti míst. Ty se však za den otočí a spokojena odtud odchází zhruba stovka strávníků. Pravda, některé obědy se prodají i „přes ulici“, ale jádro klientely představují především řemeslníci z okolních staveb. Život zde začíná už před pátou hodinnou ranní. „Ranní směny přijíždějí vlakem i autobusem právě v tuto hodinu a mnozí k nám zaskočí na rychlou snídani,“ komentuje důvod otevírací doby

v tuto nekřesťanskou hodinu Zdeněk Koláček. V tom čase už paní Helena v kuchyni připravuje chutnou krmi pro hladové polední strávníky. Denní nabídku ve výčtu nějakých deseti hotovek pravidelně každý den z gruntu obměňují – avšak cedulí s upoutávkou mají připravených na sto padesát. K mání jsou i minutky a smažená masa, ale základ tvoří hotovky. „Omajdy jsou omajdy,“ dodává k tomu Zdeněk Koláček. Zlaté časy, především doba, kdy se stavěl drážní koridor, jsou v nenávratnu. Koláčkovi proto nasadili osvědčený model, který paní Helena zná už dvacet let (tak dlouho zde působí!). Ten spočívá v pestrém sortimentu prověřených jídel s péčí připravených a servírovaných v porcích více než vydatných. Samozřejmě za cenu, kterou jsou hosté ochotni akceptovat. Zrenovovaný interiér ještě vonící novou omítkou, světlý a plný slunce, jim k tomu jistě pomáhá. Syro-

vý vzhled novostavby brzy proteplí obrazy s přírodní i železniční tematikou, které Koláčkovým slíbil věnovat jeden ze spokojených štamgastů – a ti už mají připraveny skobičky na zavěšení.

Zavírají už ve čtyři odpoledne

Vedle tučných let mají Koláčkovi za sebou (spolu tu pracují sedmým rokem) i ta

hubená. Dnes se však kola obchodu znovu začínají roztáčet do příjemnějších obrátek a je například připravena dohoda o dodávkách významnějšího množství obědů do sousední stanice. A důvod časné zavírací doby v 16.00 hodin? „Podívejte se, tady se žije spíš ráno. Už jsem zmínil snídaně, polední obrat vidíte sám. Jsme tu trochu stranou, blízko v místě

MENU Dršťková polévka 

20 Kč

Trampské cigáro, hořčice 

16 Kč

Vepřová játra na cibulce, knedlík   48 Kč Smažený vepřový řízek, bramborový salát  54 Kč Vepřové nudličky se šunkou a žampiony, rýže 

52 Kč

je dalších alespoň pět hospod na ráně a za ty roky už víme, že sem později odpoledne ani večer nikdo nezabloudí,“ objasňuje Zdeněk Koláček. V případě zájmu jsou ale manželé připraveni připravit zde pro větší skupiny zájemců i oslavy. I když je restaurace zavedena jako samoobslužná jídelna, mají oba manželé vždy co na práci. Objednávka střídá objednávku, nápoje jsou žádány po  tuctech. Přestože se ani jeden nezastaví, je z jejich nasazení vidět radost z natěšených hladových hostů, radost z vymetených talířů. Vždyť péče o hosta je největší devízou manželů Koláčkových. Notně jim v tom teď pomáhá nová tvář lokálu i zázemí – to je zase výsledek práce společnosti ČD Restaurant. Ta si může díky Letovicím připsat další kladné body na cestě k obnovení dobrého jména nádražních restaurací. MILAN BALLÍK Autor patří mezi známé české gourmet-kritiky.

VÁN O C E 2 011 Když Mikuláš naděluje,

Betlémské světlo jelo z Vídně do Brna

tak se dětské srdce směje

Do České republiky dorazilo tradiční Betlémské světlo. Stalo se tak v sobotu 10. prosince. Na brněnské hlavní nádraží je z Vídně vlakem přivezli jihomoravští skauti,

ADVENT

Zvláštní jízdy s Mikulášem, čertem a andělem pořádali na přelomu listopadu a prosince hned na několika místech republiky. Na východě Čech ovšem mají s těmito akcemi historicky nejdelší zkušenosti. Ani letošek nezklamal: Mikulášova družina čítala půl druhé tisícovky cestujících.

M

ikulášské parní jízdy na východě Čech se konají již dlouhá léta. Ta z Letohradu do Dolní Lipky se udává jako vůbec nejdéle fungující akce tohoto druhu u nás. Na přelomu listopadu a prosince tu Mikulášova družina vykonávala své poslání hned na třech tratích. Společným jmenovatelem kromě maskované trojice možná byla parní lokomotiva Velký bejček 423.009 Výzkumného Ústavu Železničního, která je provozována letohradskými, potažmo českotřebovskými četami.

Zastavili tam, kde dostali příspěvek

Už v sobotu 26. listopadu v režii pardubického KCOD a Chornického železničního klubu odjely dva páry vlaků na trati Choceň – Litomyšl. Tady se v minulých letech objevovala českotřebovská mašinka Kačenka, která je bohužel v opravě po letošním letním vykolejení u Jihlavy. Při tomto převozu chyběly rovněž i dva historické osobní vozy, a tak dovezené Rybáky z Brna (DHV Lužná u Rakovníka) znamenaly jisté náklady navíc. Značný zájem veřejnosti provázel hned v neděli 27. listopadu další mikulášskou jízdu pečlivě připravenou a zrežírovanou

členy Chornického železničního klubu. Jel se okruh z České Třebové přes Boskovice, Chornice a  Moravskou Třebovou zpátky do té České. Pobyty byly zohledněny nejen technologií jízdního řádu, ale i tím, kolik která obec přispěla v rámci sponzoringu. „Na dvacet minut vlak zastavil i v Trpíku, jedné z nejmenších obcí v Česku, která nám vypomohla symbolickou částkou,“ říká Marek Říha z Chornického železničního klubu. Nejdelší pobyt spojený s možností občerstvení čekal děti a jejich rodiče v Šebetově. Jízdu tohoto mikulášského vlaku sledoval nejeden příznivce železnice i z toho důvodu, že od nového jízdního řádu jsou tratě z Moravské Třebové, Velkých Opatovic a Dzbelu do Chornic bez krajem objednané dopravy. Mimochodem – členové klubu se hned 1. prosince sešli na schůzi, kde pečlivě zhodnotili organizaci mikulášské jízdy včetně bilance ekonomické a přišli s návrhy na zlepšení na další historické jízdě a třeba i s novým tarifem.

Stoupání podél Orlice

Do  třetice supící Velký bejček vyrazil v sobotu 3. prosince na jízdu z Letohradu do Dolní Lipky a zpět. Organizace se cho-

PRO RADOST. Historické uniformy a parní vlak patří k sobě.  

kteří světlo převzali v rakouském hlavním městě při ekumenické bohoslužbě, které se jako každý rok účastnily skautské delegace z téměř celé Evropy i několika mimoevropských zemí. Světlonoši, které tvořila skupina čtyř členů z brněnského 88. a 91. skautského oddílu pod vedením Pavla Blažíka, letos využili z Vídně mezinárodní spoj EuroCity 74 Franz Schubert. Jízdenky pro čtyřčlennou skupinu skautů zajistila společnost České dráhy, která tradičně spolupracuje se skautským hnutím při transferu Betlémského světla do naší republiky. Vlak se podle Michala Teplíka z Krajského centra osobní dopravy ČD v Brně stává s ohledem na bezpečnost nejvhodnějším dopravním prostředkem. Následující den, tedy v neděli 11. prosince, bylo Betlémské světlo při mši v katedrále svatého Petra a Pavla v Brně předáno do rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. V sobotu 17. prosince bylo světlo rozvezeno skauty a skautkami celkem osmnácti vlaky Českých drah postupně po celé republice.

FOTO Autor (4x)

pili rukou svornou zaměstnanci KCOD Pardubice a dobrovolníci z Letohradského železničního klubu. Jen souprava už byla méně historická a především s ohledem na předpokládaný zájem veřejnosti daleko kapacitnější. Sedmero čtyřosých vozů také musela do nemalého stoupání údolím Orlice pomáhat postrkovat elektrická lokomotiva Žehlička. Ta také zajišťovala vytápění soupravy. Děti tu, podobně jako v Chocni, od bělovousého světce s berlou dostaly čokoládový Elfíkův adventní kalendář, kte-

rý s podporou partnerů připravily České dráhy. Dospělí spíše pošilhávali po něčem na zahřátí, protože v obratové Dolní Lipce panovala (na rozdíl od zbytku republiky) krutá zima obklopená hustou mlhou. O všechny tři jízdy byl tradičně velký zájem. „Počet přepravených cestujících byl i letos vysoký, stejně jako vloni, kdy navíc byla čerstvá nadílka sněhu. Celkem jsme přepravili přes 1 500 osob,“ zhodnotil oba mikulášské víkendy na železnici Michal Štěpán, ředitel KCOD Pardubice. Martin Navrátil

Ze vzpomínek starého železničáře (1)

ILUSTRACE ROMAN KLiSKÝ

P

o ukončení měšťanské školy jsem nastoupil v srpnu 1944 k  ČSD do Senohrab jako provozní dorostenec. Bylo mi 14 roků a dělal jsem veškerou práci, která se ve stanici našla: odbavování zavazadel, čistění a mazání výhybek, doplňování petrolejových lamp, úklid místností i nakládání a vykládání zboží. Čistil jsem i plivátka. Jednou přišla paní přednostová Zídková a volala na nás: „Kluci, pojďte mi zaříznout krocana!“ Já na to, že to neumím a že jsem krocana nikdy nezabíjel. Ale Mirek, který tam pracoval se mnou, řekl: „Jo, my ho s Jardou zabijeme.“ Tak paní přednostová přišla s nožem a krocanem. Držel jsem krocena mezi koleny a řízl, jenže krocan se mi vysmekl a začal poletovat až před dopravní kancelář. Dost dlouho jsme ho honili po celém nástupišti, až se nám ho konečně podařilo chytit a „vraždu“ dokončit. Pan přednosta nám pak řádně vyhuboval.

Mezi naše povinnosti patřilo i zametání letní čekárny. Tam jsme často jen tak s tenisákem a košťaty „hráli hokej“. Jednou odjel přednosta Ryšán do  Prahy a Jarda Mareš vymyslel, že půjdeme do Špirkárny. To byla obrovská zahrada u nádraží se starým tenisovým kurtem. Tam se hrálo lépe než v čekárně. V zápalu hry jsme si ani nevšimli, že přijel vlak od Prahy a s ním i pan přednosta Ryšán. Hned se po nás začal shánět. Náš křik, lépe řečeno řev, mu prozradil, kde jsme. Byl u nás dost rychle. Odvedl nás do letní čekárny, občas nás chytil za ucho, to aby se šlo rychleji. Uložil nám trest: za každou sirku, kterou najde na zemi, dostaneme pořádný pohlavek. Jenže na podlaze našel jen deset sirek a to se mu zdálo málo. Potom poručil staničnímu dělníkovi, aby uřízl rákosku. Pak nás pan přednosta začal vyplácet. Dostali jsme deset na zadek, na který jsme si nemohli ani sednout. → Pokračování na straně 6

Až do Vánoc tak bylo světlo k dispozici v mnoha kostelech, skautských klubovnách či na obecních úřadech. Historie Betlémského světla se začala psát v roce 1986, kdy tato iniciativa vznikla v zemském studiu rakouského rozhlasu a televize (ÖRF) v Linci, a to jako součást charitativní akce Světlo ve tmě (Licht ins Dunkel) na pomoc postiženým dětem. Rok nato byli ke spolupráci přizváni rakouští skauti. Vždy počátkem adventní doby odlétá do izraelského Betléma jedno vybrané dítě z Rakouska, které v uplynulém roce vykonalo něco dobrého pro své bližní či širší společenství. V jeskyni, kde se podle tradice narodil Ježíš Kristus, pak zapálí světlo, které je následně letecky dopraveno do Vídně a tam přibližně v polovině prosince předáno při slavnostní ekumenické bohoslužbě skautským delegacím, šířícím je dále ve svých zemích. „Na naše území dorazilo Betlémské světlo poprvé v prosinci 1989, kdy je z Rakouska přivezli čeští exiloví skauti do Prahy na Václavské náměstí. Hned následujícího roku se myšlenky chopili brněnští skauti a od té doby je Brno a Jihomoravský kraj vstupní branou Betlémského světla pro celou Českou republiku. Akci organizačně zajišťuje junácké středisko Řehoře Mendla Brno. „Pro mě osobně je velká čest a zároveň i odpovědnost v pořádku toto světlo dopravit do vlasti. Mám obrovský pocit radosti, že jsem se mohl podílet na této ojedinělé akci,“ řekl Pavel Bažík, který vedl letošní českou delegaci. Mít doma plamínek z Betléma a nenechat ho zhasnout po tak dlouhé cestě znamená zapojit se do obrovského řetězu a stát se součástí něčeho většího, co spojuje před Vánocemi statisíce lidí.  MARTIN HARÁK

6 stalo se

Události v roce 2011 na Českých drahách LEDEN Na konci prvního lednového týdne České dráhy pokřtily zrekonstruovanou lokomotivu 750.701. Jednalo

VÁ N O C E 2 0 1 1 Máte pohromadě všechna letošní čísla Železničáře? Pokud ano a chcete od redakce dostat novoroční dárek, dáváme vám šanci v právě vyhlašované vánoční soutěži, kterou jsme připravili s cestovní kanceláří ČD travel. Stačí správně odpovědět na všechny otázky.

Vědomostní soutěž

o zimní dovolenou se o prvního Brejlovce z devatenácti, které procházejí úpravou u firmy CZ LOKO. Původní hnací agregát, který již nevyhovoval dnešním nárokům na hospodárnost provozu a ekologické požadavky, byl nahrazen motorem Caterpillar 3512C HD o výkonu 1 550 kW.

ÚNOR Personál vlaků vyšší kvality prošel výraznou obměnou: objevily se totiž stevardky. Půvabné ženy v líbivých uniformách, pro které se vžila přezdívka vlakušky, doprovázely osm vybraných spojů EC a IC ve vozech 1. třídy. Vzhledem k pozitivní odezvě od pasažérů i médií se vlakušky od září vyskytují na větším

D

árků není nikdy dost. Proto jsme si v redakci řekli, že vám také jeden nadělíme. Vlastně ne jeden, ale hned osm. Právě tolik cen jsme připravili pro ty čtenáře, kteří nám pošlou správné odpovědi na sedmnáct otázek. Některé jsou lehké, jiné poměrně obtížné. Hlavní cenou je zájezd pro dvě osoby od cestovní kanceláře ČD travel. Vždy máte na výběr ze tří možností, přičemž pouze jedna je správná. Všechny potřebné informace jste mohli najít v letošních číslech Železničáře.

1 Kdy poprvé táhly elektrické lokomotivy řady 380 vozy s cestujícími v rámci zkušebního provozu? a) 2. ledna 2011 b) 15. prosince 2010 c) 12. prosince 2010 2 Ve kterém Středisku vlakových

čet Českých drah dosud používají při označování jízdních dokladů kleště vedle razítka? a) Brno b) Olomouc c) Břeclav

3 Kdy České dráhy oficiálně představily veřejnosti a novinářům stevardky (vlakušky)? a) 27. ledna b) 27. února c) 27. března 4 Kolik kilometrů ujel průměrný cespočtu spojů a částečně obsluhují cestující i ve 2. třídě. Nyní jezdí dokonce i stevardi.

BŘEZEN Na základě zkušeností okolních dopravců zavedly ČD novou pozici: supervizora. Hlavní náplní práce těchto zaměstnanců je pomáhat vlakovým četám zvyšovat úroveň kvality v odborných dovednostech. České dráhy podepsaly smlouvu s polskou společností PESA Bydgoszcz na dodávku 31 dvoudílných motorových jednotek. Kontrakt má hodnotu téměř 2 miliardy korun.

DUBEN Otevíráme půjčovny jízdních kol i na nádražích, kde nikdy předtím nebyly (Karlovarský kraj). Během sezony postupně sloužilo zákazníkům rekordních 78 cyklopůjčoven (některé fungují celoročně). Dne 23. dubna znovu otevřelo své brány Železniční muzeum ČD v Lužné u Rakovníka. Mezi nejdůležitější akce roku 2011 patřily tradiční parní víkendy (ten první proběhl 14. a 15. května), dětský den (28. května), oslavy 140 let Buštěhradské dráhy (18. a 19. června) a setkání Brejlovců (24. a 25. září).

KVĚTEN Mezi smlouvy související s modernizací vozidlového parku patří i kontrakt, který ČD uzavřely v květnu s Rakouskými spolkovými drahami. Předmětem nákupu bylo 32 vozů určených pro dálkové spoje (rychlíky, expresy). Cena činila pouhých 46 milionů korun. Důvodem bylo, že se jedná o vozy ze začátku

tující Českých drah při jedné cestě v roce 2010? I tuto statistiku jsme zveřejnili v Železničáři, dokonce na titulní straně. a) 81,2 km b) 40,3 km c) 22,4 km

5 V jednom z cestopisů jsme vás pro-

vedli metrem v jedné arabské zemi, které bylo otevřeno 9. 9. 2009. Ve kterém městě toto metro jezdí? a) Rijád b) Damašek c) Dubaj

6 Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu byl zveřejněn žebříček států podle indexu kvality železniční infrastruktury. Celkem se hodnotilo 116 zemí. Na jaké místo dosáhla ČR? a) 22. místo b) 55. místo c) 71. místo 7 Kolik ministrů dopravy měla Česká republika v roce 2011? a) dva b) tři c) čtyři

8 Od kterého roku používají zaměstnanci Českých drah In-kartu? a) 2004 b) 2006 c) 2008

9 Kolikáté výročí letos oslavily vlaky TGV ve Francii? a) 25. b) 30. c) 40.

: Ve kterém roce se poprvé objevil

časopis Železničář, který ještě vydávalo Nakladatelství dopravy a spojů (nikoli ještě ČSD)? Tehdy se jednalo o měsíčník s cenou 1 Kčs. a) 1955 b) 1961 c) 1971

; Kolik jednotek RegioPanterů má

v budoucnu jezdit na území Ústeckého kraje? a) 7 b) 10 c) 12

< Kolik vlaků vypravují v průmě-

ru denně České dráhy podle jízdního řádu 2012? a) 5 899 b) 6 791 c) 7 892

CO MŮŽETE VYHRÁT

= V současném jízdním řádu trvá

rychlíku cesta z Plzně do Chebu 81 minut. Kolik na to ale potřeboval v roce 1951? Informaci jsme zveřejnili v souvislosti se slavnostní jízdou Pendolina do Mariánských Lázní. a) 105 minut b) 125 minut c) 145 minut

> Letní Národní den železnice přilá-

kal poslední sobotu v září podle odhadů 17 tisíc návštěvníků. Ve kterém městě se uskutečnil? a) v Děčíně b) v Olomouci c) v Praze

? Ktará železniční stanice či zastáv-

ka v České republice letos vyhrála v prestižní anketě o nejkrásnější nádraží? a) Choceň b) Zahrádky u České Lípy c) Uherské Hradiště

@ Ve kterých pěti krajích bude jezdit RegioPanter? a) Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský, Jihočeský, Ústecký b) Olomoucký, Jihočeský, Ústecký, Královéhradecký, Pardubický c) Olomoucký, Jihočeský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký

1. cena (1x) Zájezd pro dvě osoby z aktuální nabídky cestovní kanceláře ČD travel v hodnotě 9 tisíc korun. Výběr zájezdu je nutný do konce ledna 2012. Místo pobytu je pouze na území České republiky. 2. cena (2x) Publikace Fenomén ČME 3 (autor Ladislav Novák) a Stroje na stavbách (Zdeněk Bauer)   od vydavatelství Grandis   Bohemia. 3. cena (2x) Publikace Severočeská transverzálka (Zdeněk Šindlauer) a publikaci Tramvaje T3 – 50 let služby hlavnímu městu od Dopravního vydavatelství Malkus. 4. cena (3x) Publikace Malý železniční pitaval 5 (Mojmír Krejčiřík) z Vydavatelství dopravní literatury a Malý atlas lokomotiv 2011 od vydavatelství Grandis Bohemia.

PRAVIDLA SOUTĚŽE ¢

Zúčastnit se může každý čtenář Železničáře starší 18 let.

¢

Odpovědi ve tvaru číslo otázky a písmeno odpovědi (např. 1A, 2A, 3A atd.) nám zasílejte výhradně e-mailem na adresu [email protected] do neděle 8. ledna včetně.

¢

Do předmětu e-mailu uveďte heslo „Soutěž - Železničář“.

¢

Zveřejnění výherců a správných odpovědí najdete v Železničáři č. 1/2012.

¢

Na výhru není právní nárok.

A Kolik zaměstnanců (zaokrouhle-

no ve stovkách) odešlo 1. září 2011 od Českých drah na Správu železniční dopravní cesty v souvislosti s reformou železnice? a) 15 500 b) 9 500 c) 3 500

Ze vzpomínek starého železničáře (2) → Pokračování ze strany 5

80. let. I ty ale zvýšily kvalitu cestování. V provozu se část vozů objevila v září, zbytek bude nasazen v průběhu roku 2012.

ČERVEN Ve třetím běhu Stipendijního programu ČéDés bylo vybráno 26 uchazečů. Mladí středoškoláci tak mají – při splnění daných podmínek – nárok na měsíční příspěvek 2 tisíce korun a po absolvování školy záruku nabídky práce strojvedoucího u Českých drah. Smlouvy byly podepsány 28. června. Celkem se hlásilo 121 uchazečů.

Dne 4. května 1945 odpoledne jsme na telegrafu obdrželi zprávu, abychom ihned započali s odstraňováním německých nápisů. A pak ještě: „Americké tanky jsou již na náměstí Republiky, spojenecká letadla přistávají v Ruzyni. Ať žije svoboda, pryč s německými okupanty!“ Okamžitě jsme začali odstraňovat německé nápisy. Druhý den ráno přišlo nařízení, že německé nápisy musí zůstat a kdo neuposlechne, bude ihned na místě popraven. To již šlo do tuhého, a tak nás přednosta poslal domů, abychom se do ničeho nepletli. Z Benešova byl vypraven obrněný vlak s Němci, kteří ještě chtěli bojovat. Zpráva o  tom přišla i  k  nám do  Senohrab. Ve Strančicích stálo několik vagonů se štěrkem. Vagony byly roztlačeny lokomotivou a samotné puštěny na trať. Na spádu 15 promile se srazily s obrněným vla-

kem v místě před bývalým mirošovickým hradlem. Trať se tak stala nesjízdná a Němci měli smůlu. Z okupace si ještě vzpomínám, jak v únoru 1945 udeřily tuhé mrazy. Přes Senohraby jel transport s vězni na České Budějovice. Vlak byl sestaven jen z otevřených vozů – uhláků. V nich byli položiví a  polozmrzlí vězňové, kteří z  jedoucího vlaku vyskakovali, aby se zachránili před jistou smrtí. Byl to pro nás otřesný zážitek. V  Říčanech na  staniční budově mají lidé z tohoILUSTRACE ROMAN KLiSKÝ

to transportu pamětní desku. Pět jich bylo pohřbeno v Mirošovicích. Válka skončila. Naše obec musela ubytovat vojska Rudé armády. Velitelé bydleli v rodinných domcích. K nám byl přidělen major Kučinskij a jeho sluha Sibatul. V posteli spali ve vysokých botách, plivali v kuchyni po podlaze a rozmazávali to botou. Když se holili, tak vousy a mýdlo házeli v kuchyni po zemi. Maminka se na ně zlobila, ale stejně jí nerozuměli a na všechno odpovídali: „Da, da.“ Vojáci zabavili sedlákům dobytek a  krávy stříleli. Polní kuchyni měli na sokolském hřišti, u tunelu pod železniční tratí. Ruský major měl šoféra a kočího, kteří u nás ale nespali. S kočím jsem jezdil na jetel k potoku na ryby. Kočí ale ryby nechytal na udici, ale střílel do vody z pistole. Když nic nechytil, házel do vody ruční granáty. Za chvíli v tůni vždy plavalo pár ryb břichem nahoru.  → Pokračování na straně 7

7

VÁ N O C E 2 0 1 1

Svět kolem nás

stalo se ČERVENEC Pomocí elektronické aukce ČD vysoutěžily dodávku nafty na další tři roky. V červenci o tom informoval také Železničář. Vítězem se stala firma Unipetrol. Celková hodnota kontraktu činí si 7 miliard korun. Předpokládaná úspora – díky použití e-aukce – je odhadována na 264 milionů.

fotoaparátem čtenářů Po část letošního roku jsme otiskovali snímky došlé od čtenářů v rámci rubriky Foto týdne. Obrazové příspěvky nám nepřestaly chodit ani poté, co jsme zmíněnou rubriku uzavřeli. Proto nyní znovu dáváme prostor těm, kteří ve volném čase zachycují prostřednictvím objektivu svět železnice.

SRPEN V sobotu 6. srpna byl odhalen památník obětem železničního neštěstí u Studénky. Tři roky předtím zde zemřelo 8 lidí poté, co vlak EC Comenius narazil na právě zřícenou mostní konstrukci. Výstav-

bu pomníku realizovalo občanské sdružení COMENIUS 2008. Finančně přispěly i České dráhy. V jižních Čechách začaly jezdit čtyři zmodernizované vozy Bdmteeo294, které byly vyrobeny v 70. letech v NDR. Dalších dvanáct vozů již znají cestující regionálních spojů v Kraji Vysočina a na Kolínsku.

ZÁŘÍ

2

Od 1. září přešla asi třetina zaměstnanců Českých drah pod státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. Stalo se tak na základě rozhodnutí vlády v rámci pokračující transformace české železnice. Přechod se týkal zhruba 9 500 výpravčích, dozorců, signalistů, hláskařů a dalších pracovníků tzv. živé dopravní cesty. Počet zaměstnanců ČD klesl na 16 tisíc. Sobota 24. září nabídla pěkné počasí a Národní den železnice v Děčíně. Oslavy přilákaly téměř 17 tisíc lidí. Z Prahy do Děčína vyjel protokolární vlak v čele s motorovou legendou: Bardotkou T 478.1010. Po několikaměsíčním sporu se Škodou Transportation uzavřely České dráhy smlouvu s ÖBB a fir-

1

3

mou Siemens na nákup 16 jednotek Siemens Viaggio Comfort (známých především pod obchodní značkou ÖBB Railjety). Cena činí asi 5 miliard korun. Dopravce s jednotkami počítá na dlouhých mezistátních spojích, kde využije maximální rychlost 230 km/h. První soupravy k nám přijedou na přelomu let 2012 a 2013.

4

ŘÍJEN

5

6

Časopis Železničář se mění ve čtrnáctideník. V novodobé historii existuje tato tiskovina od roku 1994. Změnou je rovněž navýšení počtu stran z osmi na dvanáct a modernější design. České dráhy vyhlásily program kompletní obnovy tiskáren v osobních pokladnách. Místo jehličkových se budou využívat termotiskárny. Novinkou je i zavádění jízdních dokladů na termopapíru s tzv. aztéckým kódem proti padělání.

7

FOTO 1 Adam Sedláček, 2 Ladislav Renner, 3, 7 Vladimír Fišar, 4 Jaroslav Tyburec, 5 Ladislav Strouhal, 6 Stanislav Prečan

→ Pokračování ze strany 6 V roce 1948 mně bylo 18 roků a přeložili mě do stanice Čerčany. Zde jsem vykonával službu telegrafisty, osobního, doplatkového a nákladního pokladníka. Jezdil jsem také jako substitut do Týnce nad Sázavou, Kácova a na Sázavu. Tam jsem pracoval jako pokladník nákladové pokladny. Když ve stejném roce otevřeli Vyšší dopravní školu ve Valticích na Moravě, podal jsem tam přihlášku. Hlásilo se tehdy 800 uchazečů, přijali jen 80. Dostal jsem odpověď: „Zkuste to příští rok.“ Za rok jsem se tedy opět přihlásil a jel do Valtic na pohovor. Na školu jsem byl přijat v září 1950, k mému překvapení ne do Valtic, ale do Loun. Pro pravidelné vyučování v Lounech ale nebyly podmínky. Škola se teprve stavěla, v kuchyni dosud pracovali zedníci. A ubytování mělo být internátní. Bylo to něco hrozného. Dostali jsme ušité pyt-

le na slamníky, které jsme si museli nacpat slámou. Černá kovová lůžka byla třípatrová, místo koupelny žlaby se studenou vodou. Několikrát za rok nás stěhovali, do školy jsme chodili i tři kilometry pěšky. Stěžovat si nemělo cenu. Bylo nám řečeno: „Podívejte se, soudruzi, co stále chcete? V Číně to mají daleko horší než vy. Tam chodí bosi, z jedné učebnice se učí deset žáků, ještě k tomu na mezi, a přesto jsou spokojení.“ Do Loun jsme chodili dva roky. Pak byla škola zrušena a  celá přeložena do České Třebové. Tam už bylo dostavěno první křídlo internátu a druhá dvě se stavěla. Panovala zde větší kázeň, profesorský sbor byl stabilizovaný. Dva roky uběhly jako voda a v dubnu 1954 nás čekala maturita. Největší obavy jsem měl z ruštiny. Vše ale dobře dopadlo. Nastaly maturitní večírky a městem šel průvod se školní hudbou. Byli jsme přesvědčováni (ba přímo nuceni), abychom k maturi-

ILUSTRACE ROMAN KLiSKÝ

Ze vzpomínek starého železničáře (3) tě šli v modrých svazáckých košilích, ale to jsme striktně odmítli. Poslední den našeho pobytu v České Třebové se konala svatba. O té se říkalo: „Tak si sedni, já ti něco povím. Milan se dnes žení a víš, koho si bere? Růženku!“ Milan byl náš spolužák a Růženka naše profesorka ruštiny. Po týdnu volna jsme nastoupili k ČSD, já do Bystřice u Benešova. Po skončení vojenské služby jsem od roku 1956 vykonával službu záložního výpravčího v Čerčanech. Za tu dobu jsem sloužil ve 27 stanicích, nejdále v Řevničově. Nejvíc se mi líbila služba v žst. Praha-střed. Nebýt mého politického přesvědčení v roce 1968, mohl jsem tam působit až do důchodu. V roce 1971 mi ale bylo řečeno, že moje přítomnost je nežádoucí. Tak jsem v klidu dosloužil v Senohrabech. Do důchodu jsem odešel v lednu 1991 a na práci u železnice mám ty nejhezčí vzpomínky. Jaroslav Žádník

LISTOPAD Dne 3. listopadu představila Škoda Transportation prototyp nového vozidla RegioPanter ve svém plzeňském závodě. V Kraji Vysočina a v Libereckém kraji se cestující poprvé svezli vozidly Regio-Shuttle RS1 od švýcarské firmy Stadler. V obou krajích bude postupně jezdit celkem 33 vozidel.

PROSINEC V neděli 11. prosince vstoupil v platnost nový jízdní řád. Pendolina začala pravidelně jezdit do Žiliny, Plzně, Chebu a Františkových Lázní, naopak v Bratislavě a Brně je už neuvidíte. Dálkové vlaky mezi Prahou a Moravou zrychlily. Celkový objem dopravy se nepatrně snížil (v řádu desetin procenta), objem dálkové dopravy poklesl o 6 až (hop) 7 procent.

8

VÁ N O C E 2 0 1 1

KAM JET

Silvestrovský vlak na Kubovu Huť Před dvanácti letech vznikla na Šumavě novodobá tradice: Stifterův pošumavský železniční spolek vy-

pravil svůj první silvestrovský vlak z Vimperka na Kubovu Huť. V letošním roce bude tato tradice rozšířena, protože vyjede i zvláštní silvestrovský vlak ze Strakonic a Volyně. Vlak odjíždí ze strakonického nádraží 31. prosince v 6 hodin ráno, z Volyně pak o 30 minut později, a na Kubovu Huť dorazí v 8.17 h. Na nejvýše položené železniční stanici v Čechách bude pro cestující nachystáno občerstvení, úřadovna vlakové pošty a pojízdná pohádková kancelář. Zvláštní vlaky budou svou jízdu opakovat v úseku Kubova Huť – Vimperk. Odjezdy z Kubovy Huti jsou v 8.50, 10.50 a 12.50, odjezdy z Vimperka pak v 9.45, 11.45 a 13.45. Poslední zvláštní vlak odjede z Kubovy Huti ve 14.50 a po zastavení ve Vimperku pokračuje do Strakonic, kam dorazí v 16.49. Letošní ročník se bude nést v duchu cirkusovém a varietním. Chcete-li poslední den v roce strávit ve společnosti krásných krasojezdkyň, žonglérů, kouzelníků, rozverných klaunů či šelem kočkovitých, stačí jen nastoupit do cirkusového vlaku. Jednosměrná jízdenka ze Strakonic do Vimperka přijde dospělého na 40 korun, dítě na 30 korun. Zpáteční jízdné Vimperk – Kubova Huť pak na 50 korun, pro děti 40 korun. Jednosměrné jízdné Vimperk – Kubova Huť nebo zpátky je pak jednotné ve výši 30 korun. Ve vlaku z Vimperka do Strakonic bude platit běžné jízdné Českých drah. Děti mladší šesti let cestují zdarma. 

Zimní jízdy na Kolínské řepařské drážce

ILUSTRACE ROMAN KLiSKÝ

Novoroční lahve

aneb Velká flašková loupež

V

ýpravčí Pája měl silvestrovské noční rád. Ne že by si snad nedal občas rád do „sosáku“ nějaké to pivko nebo panáčka, ale zastával názor, že na Silvestra se opíjejí jen amatéři a on jako pijan poloprofesionál se svému hobby nebude věnovat na povel. Už když šlapal ve vysokém sněhu, kterým toho roku paní Zima rozhodně nešetřila, ke svému pracovišti a potkával více či méně alkoholem zmožené jedince, s despektem si říkal, jak všem hned po noční na Nový rok ukáže, jak se pije. A že to uměl! Radost ze své formy mu ale kazil fakt, že vánoční nákupy mu řádně provětraly peněženku, a tak horečně dumal, jak snadno a hlavně rychle získat nějaký ten peníz.

Teď před ním ale byla zodpovědná služba výpravčího na výhybně ležící na důležité mezinárodní trati. A v dopravní kanceláři sám nad sebou v mariáši nevyhraje ani halíř a ani kašpárci, jak s oblibou říkal kvůli lákavým blikajícím světélkům výherním automatům, se v drážních služebních prostorách moc nevyskytují. Ale to ještě netušil, jaké pokušení mu právě začínající směna přichystá. Z  ne zrovna veselého účetnictví ho vysvobodil bzučák telefonu. „Posílám ti tam ten dederonskej chlastcuk,“ informoval Páju jeho kolega ze sousedního hlavního nádraží, které bezprostředně sousedilo s Pájovou výhybnou. „Jakej chlastcuk?“ nechápal Pája. „Nečteš de-

peše? Ráno jel do Prahy zvláštní rychlík s Němcema, který tam budou chlastat a slavit. Teď jede další várka. Kolem půlnoci se bude vracet souprava, tak ne že se půjdeš dívat na ohňostroj,“ pohrozil kolega. Pája postavil cestu pro ten vlak plný veselých tváří a šel předpisově sledovat jeho jízdu. A němečtí amatérští pijani mu mávali, každý alespoň s jednou lahví v ruce. V tu chvíli Pájovi bliklo. Prázdná souprava vracející se zpět bude přece plná prázdných flašek! A co flaška, to koruna… Pája se co půlhodinu dotazoval u provozního dispečera, kde se nachází jeho lahvová zlatá žíla. Hodinu před půlnocí byl schopen si jako zběhlý dopravák

spočítat, že ve 23.45 bude ostře sledovaný vlak u něj. A to je zrovna doba, kdy se na hlavním neúnavně šíbuje, a tak nebudou mít výpravčí volnou kolej, kudy soupravu protáhnout. Ideální situace pro Páju, který si plán na Velkou flaškovou loupež připravil v tomto scénáři: Souprava zastaví u vjezdového návěstidla do hlavního nádraží. Protože je nezvykle blízko výhybně, bude pět vozů z deseti čouhat ještě do jeho obvodu. Odlehčit prázdným vozům od lahví může zabrat osm, deset minut. Do  půlnoci bude po všem a souprava má na hlavním projíždět v 0.08. To musí klapnout! Bylo přesně tři čtvrtě na dvanáct, když rychlíková souprava se skřípotem zastavila. Potemnělá postava vlezla do posledního vozu. Uvnitř čekalo na Páju přítmí a  opravdové žně. Za  minutu měl plné oba jutové pytle, které našel na dně své šatní skříňky. Otevřel okna a házel lahve do sněhu v kolejišti. Občas se nějaká rozbila o kolejnici, ale co na tom. V největším zápalu se červeň návěstidla změnila v smaragdovou žluť. Fíra už se viděl doma, a tak za to vzal. I s nebohým Pájou, který v narůstající rychlosti viděl jen vzdalující se budovu výhybny. „Tak to je teda průser,“ procedil sám pro sebe Pája a už se viděl někde v pohraniční stanici. Naštěstí vlak na výstrahu popojel jen na hlavní nádraží. Ve chvíli, kdy nedobrovolný cestující vystoupil na peron, rozsvítila se obloha silvestrovským ohňostrojem. Triumfální příjezd, byť si to zrovna takhle Pája nepředstavoval. Jeho kolega z hlavního nevěřil svým očím. Sousední výpravčí ve službě přijel vlakem, který mu sám před chvílí nabízel, a navíc ověšen podivně cinkajícími pytli. Na vysvětlování ale nebyl čas. „Kde máš zálohu?“ ptal se Pája oněmělého výpravčího. „Musím zpátky na boudu. Nebo si myslíš, že jsem ti přijel popřát šťastnej a veselej?“ Když hříšník líčil příběh strojvedoucímu a posunovačům na záloze, mohli se strhat smíchy. Smáli se ještě, když ho viděli, jak se od vjezdového návěstidla vlastní stanice brodil sněhem s nacpanými pytli zpět na své pracoviště. Pája totiž ve svém jinak dokonalém časovém plánu zapomněl na to, že na Silvestra je posunu jen pomálu. Peripetie silvestrovské noci nakonec pro Páju skončily šťastně, protože jeho absence se slabého, teď už novoročního provozu nijak nedotkla a nádražáci uměli „držet basu“. Přesto jeho dobrodružná mise neměla úspěch. V jediném, na Nový rok otevřeném automatu lahve od saského ležáku k jeho údivu nevykupovali. A tak z uloupených flašek utržil Pája jen zálohu za české lahve, které se mezi německými náhodou objevily. Pět korun mu v době, kdy se příběh odehrál, stačilo na dvě lahvové desítky – VÁCLAV RUBEŠ bez zálohy.

KŘÍŽOVKA Latinské přísloví: NEJŠŤASTNĚJŠÍ Z LIDÍ JSOU LÉKAŘI: NA JEJICH ÚSPĚCHY SHLÍŽÍ SLUNCE, ... POZDNÍ

POMŮCKA: ENEOLIT,

Modelové království ve Žďáru nad Sázavou I po Novém roce bude každý víkend vždy od 10 do 17 hodin otevřena expozice modelové železnice ve Žďáru nad Sázavou. Najdete ji v suterénu žďárského Domu kultury, Dolní 30. Zároveň s kolejištěm tam otevřeli i modelářskou prodejnu. Veškeré informace naleznete na www.mkzdar.cz. Pro školy a školky a skupiny minimálně deseti osob je možné s provozovatelem kolejiště (na telefonu 603 742 409) dojednat otevření expozice i ve středu od 9 do 13 hodin. Ve dnech 31. 12. 2011 a 1. 1. 2012 bude ale kolejiště mimo provoz.

ODAL

VOJENSKÝ

NOEMOVO

BODÁK

PLAVIDLO

ONEN

DOBA

HERCE

KAMENNÁ

LUKAVSKÉHO

(ARCHEOL.)

PÍCNINA

NAŠE POLITICKÁ

SEVERSKÝ

LEDOVCOVÝ

TÝKAJÍCÍ SE

KOTEL

KLOUZAVÉHO

(GEOL.)

POHYBU

STATEK

CIZÍ STRŽE

PLOŠNÉ

ÚDAJNĚ

VÁHATI

NÁZEV

TVRDÝ

VRANÍK

BONBON

(ZASTAR.)

LEDVINA

BIBLICKÝ

(ANAT.)

PRAOTEC

ŽLUTOHNĚDÁ BARVA

V PEČKÁCH

PŘELUD

ĎÁBEL

BELGIČAN

NÝ OBRAZ

UMÍNĚNÝ

PARCELA

ZÁPOR

MÍRY

PLANETKY

PRAVOSLAV-

STRANA

KAMPAK

PROTIKLAD

PODNIK

TAJENKA ZNAČKA

USAZENINY

AVŠAK

JAPONSKÁ

MOBILNÍ

KOLEM

AKADEMICKÁ

POTÁPĚČKA

ZPRÁVA

(KNIŽNĚ)

ZKRATKA

SMYČKY HON

ÚSTNÍ VODY

SILNÝ

SLOVAN

KOCOUŘI

STARO-

PROVAZ

(BÁS.)

(V NÁŘEČÍ)

GERMÁN

OSUDOVÉ

VÝBUŠNÉ

OVANUTÍ

POLYFONNÍ

ZNAMENÍ

TĚLESO

(KNIŽNĚ)

HUDBA

OBVAZOVÁ

ROZLEHLÁ

ZÁPOR

POTŘEBA

ZNAČKA ČISTICÍHO PRÁŠKU

ANGLICKÝ ZÁPOR

UCHÁZET

POLE

SUDOKU LEHKÉ

7

Modulové kolejiště hned vedle terárií Tradiční výstava železničních modelů spojená s provozem na modulovém kolejišti H0 se otevře ve dnech 28. až 30. prosince v Mostě. Přesněji ve Středisku volného času (SVČ) Most v Okružní ul.1235 (bývalý Dům dětí a mládeže). Součástí je i výstava morčat, gekonů, hadů a dalších terarijních zvířat chovaných v SVČ. Otevřeno mají vždy od 9 do 17 hodin, vstup je bočním vchodem a vítáno je přinesení něčeho na zub pro zvířátka. Pořádá KŽM Most. (vš, mn)

PŘEDLOŽKA

AUTOR PETR HAJNIŠ

Na přelom roku 31. 12./1. 1. vás zve k projížďce po nedávno prodloužené úzkorozchodné řepařské trati Kolín-Sendražice – Výrovna – Na Mlejnku a zpět Klub pro obnovu Kolínské řepařské drážky. Nasazena bude motorová lokomotiva BNE 50, krytý a otevřené vagony, bufetový vůz i vagon pro kočárky a vozíčkáře. Podrobný jízdní řád na webu www.zeleznicka. bloudil.cz.

ZÁPAS

(dokončení v tajence).

JMÉNO

9

4

5

3

2

1

7

6 1

7

8

2 8

4

9 4

9

LEHKÉ

3

7

5

2

7

3

9

8

7

5

5

5

6

3

8

4

3

8

7

8

9

3

5 4

8

1

6

7

1

6

2

4

3

1

9

STŘEDNĚ TĚŽKÉ

45 8

4

76

6

8

9

5

71

2

5

9

6

5

3

7

92 2

3

17

6

2

91

4

8

7

1

4 3

41

6

9

8

4

2

6

8

5

2

2

14

8

5

1 8

3

6 29

5 8 62

6 5

3 41

9

9

ZAHRANIČÍ

Naklápěcí vozové skříně míří také do patrových souprav

Technologie naklápění vozových skříní se úspěšně ujala v řadě států. Díky ní se podařilo zkrátit cestovní časy oproti konvenčním vlakům na běžných tratích při nižších investicích do infrastruktury. Mezi evropskými zeměmi, kde se naklápění vozových skříní úspěšné využívá, patří především Švýcarsko. Zde chtějí naklápěcí technologii využít i u patrových souprav.

krátce RAKOUSKO

Trať Vídeň – Břeclav s ETCS Level 1 a 2

ÖBB uzavřely se Siemensem kontrakt na instalaci evropského vlakového zabezpečovače ETCS Level 2 na trati Vídeň – Břeclav. Do prosince 2013 jím bude vybavena trať o délce 87 kilometrů s jedenácti stanicemi. Hodnota kontraktu je 7 milionů eur. Kromě tohoto úseku bude stejným zabezpečovačem od konce roku 2012 vybavena také trať Brenner – Kufstein spojující Itálii a Německo a nově otevřená část Westbahn z Vídně do St. Pöltenu. Do konce roku 2013 bude na rakouských tratích v provozu již 585 kilometrů tratí vybavených zabezpečovačem ETCS Level 1 nebo 2.

MAĎARSKO

Dráhy dostanou podíl z privatizace 2007

Maďarský premiér Orbán a předseda Svobodného odborového sdružení železničářů Gaskó podepsali 30. listopadu prohlášení o vyplácení podílu ze zisku privatizace společnosti MÁV-Cagro Zrt. Tehdejší vláda v roce 2007 prodala nákladního dopravce do rukou firmy Rail Cargo Austria. Dráhy nyní mají dostat od vlády celkem 5 miliard forintů (400 milionů korun) jako podíl z této privatizace. Finanční injekce je rozdělena na tři roky, letos je přislíbena 1 miliarda, v dalších dvou letech pak po dvou miliardách.

SLOVENSKO

Do Dunajské Stredy po nových kolejích

TWINDEXX. Od konce roku 2013 mají být ve Švýcarsku v řádném provozu první dva prototypové dvoupodlažní vlaky s naklápěcí vozovou skříní.

Š

výcarské spolkové dráhy dnes využívají tři typy vlaků s naklápěcí skříní. Jedná se o starší soupravy ETR 470 a nové ETR 610 původně určené pro společný italsko-švýcarský projekt Cisalpino. Tyto soupravy se uplatňují v mezistátním provozu mezi Švýcarskem a Itálií a  jejich počet není příliš vysoký. Na-  opak se třetím typem souprav řady RABDe 500 se setkáte na mnoha místech švýcarské železniční sítě od Basileje po Chiasso, od St. Gallenu po Ženevu. V provozu je přes 40 souprav, které jsou často zdvojeny do vlaku o kapacitě přibližně 900 míst k sezení. Díky technologii naklápění se podařilo na vybraných linkách zkrátit cestovní dobu a dosáhnout potřebných systémových časů pro zajištění přípojů v důležitých uzlech Švýcarska. Bohužel jednopatrové soupravy s naklápěcí technologií není možné využít na nejfrekventovanějších tratích, protože tam ani zdvojená souprava nenabízí dostatečnou přepravní kapacitu. Jde především o páteřní trasu St. Gallen – Curych – Bern – Lausanne – Ženeva, kde jezdí patrové soupravy IC 2000 o kapacitě více než tisíc míst k sezení, navíc ve špičce nezřídka posilované o další klasické vozy. Přitom právě na této trase je třeba zrychlit provoz v úsecích St.Gallen – Curych a Bern – Lausanne. V posledně jmenovaném úseku je třeba zrychlit spoje InterCity nejméně  o 7 minut. Cestovní doba pod jednu hodinu je zde nutná pro dosažení systémových časů v přestupních uzlech, kdy všechny přípoje jsou směrovány buď k celé hodině, nebo k 30. minutě.

Rychleji a přesto s větší kapacitou

SBB a společnost Bombardier se proto rozhodly vyzkoušet a v případě úspěchu pak následně v praxi spojit výhody vysokokapacitních patrových souprav a rychlejší jízdy při využití systému náklonu vozové skříně. Systém naklápění pro patrovou soupravu společnosti Bombardier dostal ochrannou známku WAKO, což je vlastně zkratka německého Wankkompensation, do češtiny přeložitelná jako kompenzace náklonu vozové skříně. Vývoj a uplatnění tohoto systému jsou spojeny s nákupem nových patrových vlaků TWINDEXX Swiss Express. Jedná se o největší zakázku na nákup nových souprav v historii SBB zahrnující celkem

59 nových patrových vlaků pro spoje InterCity a InterRegio o objemu 1,9 miliardy švýcarských franků. Cena za vybavení vlaků naklápěcím systémem je předpokládaná ve výši 100 milionů franků, což je jen zlomek nutných investic do infrastruktury v případě dosažení srovnatelných cestovních časů. Podle SBB by mělo jít o úsporu až jedné miliardy franků jinak nezbytné pro úpravy tratí. Vyrobeno má být 20 osmivozových patrových souprav v provedení InterCity, 30 osmivozových souprav v provedení InterRegio a 9 kratších čtyřvozových souprav také pro spoje InterRegio. Patrové uspořádání vyřeší problémy s  dostatečnou nabídkou míst, protože jedna souprava v provedení InterCi-

1,2 m/

1,2 m/

s2

s2

1,35 m

1,0 m/

/s

s2

IC 2000 Příčné odstředivé zrychlení na úrovni cestujících (m/s 2) Příčné odstředivé zrychlení na úrovni kolo/kolejnice (m/s 2)

2

I při rychlosti o 10 až 20 km/h vyšší se nemění příčné odstředivé zrychlení pro cestující.

IC 2000 s WAKO

FOTO SBB

ty má nabídnout přes 600 míst k sezení, zatímco vlak o dvou jednotkách tak přepraví přes 1 200 sedících cestujících. Nové soupravy se mají objevit na kolejích v roce 2012. Od prosince 2013 budou uvedeny do pravidelného provozu. Celý kontrakt má být splněn do konce roku 2019. Souběžně bude probíhat vývoj a testování systému kompenzace náklonu vozové skříně patrového vlaku WAKO. Ten by měl umožnit náklon skříně o 1,5 stupně, zatímco u současných vlaků s naklápěním je to až 8 stupňů.

Využití v praxi se projeví až za několik let

Prvním krokem v dlouhé řadě testů byla úprava jednoho z vozů IC 2000 a jeho vybavení systémem kompenzace náklonu. Testovací souprava od ledna do léta 2011 uskutečnila řadu zkušebních jízd věrně simulujících skutečný provoz na tratích z  Lausanne do  Yverdonu, z  Lausanne do Fribourgu, z Winnterthuru do Etzwilenu, z Bernu do Thunu i na nové vysokorychlostní trati Bern – Zofingen. Další fází testování nového systému bude jeho využití v prvních dvou prototypových vlacích TWINDEXX, které zahájí roční zkoušky přibližně v roce 2012. Od konce roku 2013 se s nimi počítá v pravidelném provozu s tím, že systém WAKO bude sice aktivován, ale jízdní doby zůstanou zachovány shodně s konvenčními soupravami. Teprve po dalších dvou letech provozu zařízení se rozhodne o jeho využití u všech souprav a jeho komerčním nasazení v provozu.  Petr Šťáhlavský

Stadler si může připsat další šťastný rok

S

kupina Stadler Rail právě prochází úspěšnou érou. V roce 2010 se v provozu objevil její nový patrový vlak KISS (Komfortabler Innovativer Spurtstarker S-Bahn-Triebzug) určený pro SBB a Intercity-Flirt pro rychlost 200 km/h určený pro norské NSB. Obrat v tomto roce dosáhl asi 1,1 miliardy švýcarských franků (CHF) a letos se počítá dokonce s obratem až 1,5 miliardy franků. Ne všechno se ale podařilo. Stadler byl například zklamán, že neuspěl ve výběrovém řízení na patrové vlaky dálkové dopravy SBB v roce 2009. I tak ale jen za rok 2010 získal objednávky v rekordní výši 2,87 miliardy franků. K úspěchům patří zakázka osmi vlaků KISS pro lucemburské železnice (CFL) či 48 vlaků FLIRT pro široký rozchod pro Estonsko a Bělorusko. Další objednávky vlaků FLIRT přicházejí z Česka, Itálie, SRN a Švýcarska. Od roku 2004 do poloviny roku 2011 tak již bylo vyrobeno a prodáno 669 vlaků FLIRT.

V  roce 2010 dále objednal brazilský cargo dopravce MRS Logistica SA sedm ozubnicových lokomotiv pro železniční nákladní trať Sao Paulo – Santos (přístav). SBB Cargo také objednalo 30 hybridních lokomotiv pro posun. V dlouhodobém výhledu Stadler předpokládá prodej více jak 500 vlaků KISS. Tyto vlaky jsou vyráběny ve dvouvozové či šestivo-

zové verzi s vlastním pohonem. Je však možnost zavedení výroby vlaků bez pohonu s řídicím vozem, které budou dopravovány lokomotivami. S dodávkami širokorozchodných FLIRTů se otevřely trhy v zemích bývalého Sovětského svazu, kde je velký potenciál pro obnovu vozidel. V dubnu 2011 založil Stadler dceřinou společnost v USA.

ÚSPĚCH. Po vozidlech od Stadlera je zatím poptávka. 

Důvodem je úspěch první dodávky motorových vozů pro Austin a Detroit, který však „kazí“ obchodní omezení pro dovoz do USA, a tak je lépe vyrábět přímo v USA. Cílem je konečná montáž vlaků nebo kooperace s partnerem. V současnosti Stadler rozšiřuje závod v Berlíně-  -Pankově, kde v současnosti pracuje 800 zaměstnanců. V roce 2013 by to mělo být 1 100 zaměstnanců. Zároveň mají zniknou dva nové pobočné závody v Berlíně pro montáž, lakovnu a výrobu hliníkových skříní. Závody ve Švýcarsku navýšily kapacitu již v předchozích letech. Střednědobý výhled se dá zatím těžko odhadnout, i když zakázky jsou zajištěné až do roku 2013. Problém představuje příliš silný frank, protože divize Švýcarsko zajišťuje dvě třetiny vývozu skupiny. Řešení se ale našlo: nákup materiálu v zemích EU, kde se platí eurem. STANISLAV HÁJEK

FOTO václav rubeš, stadler

Podle Eisenbahn-Revue International

Komplexní rekonstrukce 35 km dlouhé tratě na Žitném ostrově z Podunajských Biskupic do Dunajské Stredy skončila. Veškerá doprava byla obnovena s nástupem platnosti nového jízdního řádu, tedy 11. prosince 2011. Náklady na celkovou rekonstrukci činily 10,85 milionu eur (bez DPH), finance zajistil správce infrastruktury, společnost ŽSR. Výsledkem je zvýšení rychlosti a rozšíření propustnosti tratě pro nákladní dopravu.

NĚMECKO

Pokuta za pomalé zavádění směrnic

SRN čelí hrozbě pokuty za opožděnou implementaci evropských směrnic o interoperabilitě evropských železnic a bezpečnosti železnic. Evropská komise koncem listopadu oznámila, že případ Německa postoupila Evropskému soudnímu dvoru. Směrnice o interoperabilitě měla být implementována nejpozději do 19. července 2010. Pokud jde o směrnici o bezpečnosti železnic, lhůta k provedení tohoto právního předpisu uplynula 24. prosince 2010. V obou případech chce Německo převzít evropskou legislativu až v květnu 2012.

RUSKO

Nárůst přepraveného zboží o 3 procenta

Podle posledních údajů přepravily Ruské dráhy v listopadu 2011 celkem 109,9 milionu tun zboží, což je o 2,9 procenta více než ve stejném období loňského roku. V objemově-vzdálenostním vyjádření se jedná o nárůst o 4,8 procenta na 183 miliardy tunokilometrů. Čísla za letošní rok obecně vyjadřují obdobný nárůst. Objem převezeného zboží za deset měsíců roku překonal 1 mld. tun, což je o 3 procenta více než za leden až říjen 2010. Například v přepravě obilnin zaznamenaly Ruské dráhy za období červenec až říjen oproti stejným měsícům 2009 nárůst 50 procent.

NIZOZEMSKO

Při evakuaci použijete místo toalety sáček

V Nizozemsku nejsou na krátkých trasách ve vlacích toalety. V důsledku toho dopravce nabízí speciální sáčky naplněné savým materiálem, které mohou být v nouzi použity. Každý si o ně musí říci strojvedoucímu. Nizozemský přepravce tvrdí, že mají být použity pouze v nouzovém případě, např. při evakuaci. Toto svérázné opatření se dokonce stalo předmětem diskuze v parlamentu. Poslanci se loni usnesli, že všechny vlaky mají mít toalety. V dubnu ale ministryně dopravy vystoupila proti tomuto usnesení s tvrzením, že instalace toalet do všech vlaků by byla příliš drahá (125 milionů eur) . (PeŠŤ, gak, mez)

10

h ist o ri e

Vánoce 1953 přinesly tragédii,

která nesměla do novin Železniční nehoda u Šakvic se stala jedním z nejtragičtějších železničních neštěstí v Česku. Došlo k ní šest minut po jedné hodině ranní na Štědrý den roku 1953 u stanice Šakvice mezi Brnem a Břeclaví. Tehdejší režim se ze všech sil snažil tragédii utajit před obyvatelstvem.

Svědek, který přežil

V

ánoční jízda rychlíkem číslo R4 z Prahy do Bratislavy se 24. prosince před 58 lety stala osudnou pro stovky lidí. Po nárazu do stojícího osobního vlaku číslo 718 totiž 106 lidí zemřelo, dalších 102 bylo těžce zraněno. Vinu na této nehodě měl strojvedoucí rychlíku Ambrož Růžička, který společně se strojním topičem Štefanem Adamcem pil před jízdou ve velké míře červené víno. Na  památku této události byla 13. prosince 2011 odhalena pamětní deska na šakvické nádražní budově, u které se pomodlil za oběti železničního neštěstí děkan hustopečské farnosti Pavel Kafka. Dojemnou vzpomínkovou řeč pronesl organizátor celé akce Ladislav Valihrach. O nehodě a obětech se totiž nesmělo veřejně mluvit, natož psát či jinak informovat. Komunistický režim si nepřál žádnou negativní kampaň. Neexistují proto žádné dobové fotografie nebo film. Snahám zcela utajit tuto nehodu nahrála i skutečnost, že synem strojvedoucího byl tehdejší slavný cyklistický závodník Vlastimil Růžička.

hoto návěstidla ale rychlík projel rychlostí 90 km/h. Vlakvedoucí Hubač vyplňoval tiskopisy, nevěnoval se dohledu na trať a posádka lokomotivy, zpitá alkoholem, dřímala. Šakvický výpravčí chvíli před tím zbrzdil osobní vlak před stanicí, protože po první koleji měl zanedlouho projíždět rychlík R9 od Bratislavy. Nic už nemohlo zabránit osudnému střetu. Rychlík R4 se nezadržitelně blížil k Šakvicím plnou traťovou rychlostí, a když se strojvedoucí Růžička probral, viděl jen koncová světla právě se rozjíždějícího osobního vlaku. Začal v poslední chvíli brzdit, ale už nic nezachránil. Cestující z rychlíku R4, ale i protijedoucího spoje R9, měli velké štěstí, nikoli však více než stovka nevinných obětí v osobním vlaku. Zadní vozy osobního vlaku byly úplně rozdrceny a další převrženy.

SVĚDECTVÍ. Odhalení pamětní desky v Šakvicích se účastnil i Vítězslav Kostrhoun (vlevo), který nehodu přežil.  FOTO autor

Co prokázalo vyšetřování

Z vyšetřování, které trvalo několik měsíců, vyplývá, že se strojvedoucí rychlíku před jízdou společně s topičem, ale i vlakvedoucím, opili. V době krátce před nehodou projížděl rychlík Vranovicemi téměř devadesátikilometrovou rychlostí, a protože strojvedoucí podřimoval, nezareagoval na ruční návěst výpravčího Pomalá jízda, kterou měl dojet k oddělenému návěstidlu Obecní Pole, které bylo v poloze Stůj. Rychlost měla být snížena na 40 a poté na 10 km/h. Kolem to-

NEJVĚTŠÍ ŽELEZNIČNÍ NEHODY U NÁS STÉBLOVÁ, 14. listopadu 1960, 118 mrtvých Největší železniční neštěstí v historii českých zemí zapříčinila srážka osobního vlaku s plně obsazeným motorovým vlakem u obce Stéblová na Pardubicku. ŠAKVICE, 24. prosince 1953, 106 mrtvých Náraz rychlíku do osobního vlaku u stanice Šakvice na trati Brno – Břeclav. PODIVÍN, 21. prosince 1950, 34 mrtvých U Podivína na Břeclavsku se na přejezdu srazil rychlík s autobusem ČSAD.

Vítězslav Kostrhoun ze Staroviček nedaleko Šakvic je jedním z cestujících, kteří osudnou noc cestovali osobním vlakem z Brna, a skoro zázrakem přežil. „Pracoval jsem v té době jako skladník spěšnin na brněnském hlavním nádraží. Den před Štědrým večerem jsme přijali tak velké množství zásilek k odbavení, že jsme místo v osm večer skončili po domluvě s kolegy z práce až těsně před půlnocí. Na poslední chvíli jsem chytil úplně zaplněný noční osobní vlak směrem na Břeclav. Skočil jsem do posledního vozu a pomalu jsem postupoval soupravou až do prvního vozu, neboť z něj jsem to míval blíž k zaparkovanému kolu na nádraží. To mně zachránilo život, neboť po nárazu zůstaly první dva vozy s lokomotivou takřka neporušené, zbytek soupravy se převrátil,“ vzpomíná rozechvělým hlasem bývalý železničář. Manželka pana Kostrhouna byla na místě nehody jako jedna z prvních, protože v té době byla velitelkou místních dobrovolných hasičů. „Sanitky musely dojet až z Břeclavi, Valtic a dalších míst. Já osobně jsem se po nárazu propadl do kolejiště a naštěstí se z něj i sám dostal. Měl jsem jen nějaká malá zranění a po ošetření ve valtické nemocnici jsem se mohl vrátit domů. Nicméně jsem byl silně nervově otřesený, to nepopírám. O Vánocích si vždy na tuto strašnou příhodu vzpomenu. Děkuji Pánu Bohu, že jsem tu strašnou nehodu přežil,“ dodává Vítězslav Kostrhoun. MARTIN HARÁK

S pomocí Ladislava Valihracha.

ČD travel, s.r.o., Na Příkopě 31, tel. 972 243 051, 972 243 057, 972 243 055. E-mail: [email protected], [email protected], web: www.cdtravel.cz Pobočky: Na Příkopě 31, tel. 972 243 071 • Praha hl. nádraží 972 241 861 • Brno hl. nádraží 972 625 874 • provozní doba: pondělí–pátek 9.00–17.00 h

DOVOLENÁ 2012 Tradičně začátkem prosince opět vychází komerční katalog DOVOLENÁ 2012. V jednom katalogu najdete pobytové a poznávací zájezdy do zahraničí a rekreační pobyty Česká a Slovenská republika včetně lázeňských a seniorských pobytů. Klientům, kteří s námi cestovali v minulých letech, katalog zasíláme poštou. Pro ostatní je k dipozici na pobočkách a webových stránkách.

Zájezdy na staré FIP

Maďarsko

Zájezdy na staré FIP

Bükfürdö – hotel Corvus***

Za poznáním Neapolského zálivu

Silvestr v termínu 29. 12. 2011–4. 1. 2012 na 3 nebo 4 noci, cena 5 990/6 990 Kč zahrnuje: 3/4 noci ubytování s polopenzí, silvestrovskou večeři + galavečer s živou hudbou a půlnoční bufet, volný vstup do sauny a wirpoolu, parkování u hotelu zdarma.

19.–25. 3. 2012, 7 290 Kč. Ubytování s polopenzí ve **** hotelu na ostrově Ischia. Hotel s vlastními termálními bazény na panoramatickém místě nad pláží Citara! Prohlídka Neapole a výlet do Caserty v ceně zájezdu! Možnost fakultativních výletů za poznáním Neapolského zálivu – úchvatné Amalfské pobřeží či světoznámé Pompeje s možností výstupu na sopku Vesuv!

Česká republika

Česká republika

Antický Řím + karnevalové Benátky

Praha – Abito hotel

Za vínem na jižní Moravu

19.–25. 2. 2012, 5 290 Kč. Atmosféra v Benátkách během karnevalu je jedinečná. Lidé obléknou kostýmy a vyrazí do ulic. My navštívíme Benátky cestou do italské metropole Říma. Zde navštívíme to nejznámější – Koloseum, fontánu di Trevi, Španělské schody, Vatikán… a i to méně známé – tržiště Campo dei Fiori, svébytnou čtvrť Trastevere či Ústa pravdy. 4 noclehy se snídaní v hotelu v centru Říma.

Cena 350 Kč/os./noc ve 2L se snídaní, vlastní soc. zař., TV na pokoji, v nabídce též rodinné pokoje, dítě do 6 let zdarma bez nároku na služby. Hotel je v Praze 4-Michli, dobře dostupný, MHD do centra 30 min., vlastní parkoviště za poplatek.

Hotel Panon – Hodonín Cena od 400 Kč/os. se snídaní, vlastní soc. zař., TV, možnost přistýlky. Děti 3–12 let mají 50% slevu.

Vydávají České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1, IČ 70994226 | Vychází každý druhý čtvrtek. | e-mail: [email protected] | www.cd.cz/zeleznicar šéfREDAKTOR: Petr Horálek | grafická úprava: Pavel Beneš | Adresa redakce (místo vydání): Železničář, České dráhy, a.s., generální ředitelství, nábř. L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1 | Redaktoři – tel.: 972 233 091 | OBJEDNÁVKY INZERCE a předplatného: Eva Balíková, tel. 972 233 090, e-mail: [email protected] | Uzávěrka inzerce ve čtvrtek týden před vydáním | Honoráře dopisovatelům se zasílají měsíčně bankovním převodem. Nemohou však být vyplaceny, pokud autor nesdělí redakci adresu, rodné číslo a číslo účtu. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. | Vydavatelský servis zajišťuje GRAND PRINC a.s. | Registrováno Ministerstvem kultury ČR pod č. MK ČR E 6680 ze dne 4. 2. 2003 | ISSN 0322-8002

11

L I DÉ A  P Ř Í B Ě HY pošta

Martinské hody na Osoblažce přilákaly i polské návštěvníky Čas okolo svátku svatého Martina se stává dostaveníčkem milovníků dobrého jídla, zábavy a nostalgických vzpomínek. Nejinak tomu bylo i první listopadovou sobotu na Osoblažce. Slezské zemské dráhy společně s Českými drahami připravily zvláštní výletní vlak s parní lokomotivou U 57 001.

Obsazený do posledního místečka se vydal na svou pouť z Třemešné ve Slezsku do Bohušova, kde se již od rána v prostorách Penzionu Pod Duby linula vůně zvěřinového guláše, čerstvých klobásek a ovaru. Dlouhý zástup návštěvníků napovídal, kde je k dostání porce zdejší speciality – svatomartinské husy. Nechybělo ani ryzí pivo z hor a ovocné destiláty. Letošní Martinské hody za krásného podzimního dne navštívilo i 138 nadšenců z polského Prudniku. Pěkný den a podzimní barvy lákaly k procházkám na nedaleké zříceniny hradu Fulštejna, k meandrům říčky Osoblahy nebo na výlety po okolí. Na zpáteční cestu se vlak vydal již za šera a osvětlené vagony umocňovaly pocit nostalgie a vzpomíPAVEL SLÁDEK nek.

NEBEZPEČNÝ KONÍČEK. Eva Richterová často navštěvuje rozpadající se tovární areály. Některé jsou i obydlené.

FOTO autor (2x)

O dívce, kterou fascinují železniční depa a opuštěné továrny Mladých mužů prolézajících s nadšením v očích areály rozpadajících se fabrik naleznete jistě dost. Ale že by se těmto vášním věnovala s plným nasazením žena, navíc křehká mladá dívka? Nechce se věřit. Ale jednu jsme náhodou přece jen objevili.

M

írou zaujetí pro kolejová vozidla a industriální památky by mohla být Eva Richterová leckterému muži vzorem. Vyučená zahradnice se rozhodla vzdorovat moderní době. Až na výjimky nepoužívá internet, odmítá jezdit autem a mobilní telefon prý zrušila proto, že jí na něj nikdo nevolal. Pevná linka jejím potřebám naprosto stačí.

Přitahována vlaky

V osmnácti letech nastoupila Eva do firmy ČKD Slévárny jako jádrařka. V Kolbence u ponku v modrákách byla jedinou ženou. Mužští kolegové se k ní vždycky chovali hezky, ale zato trpěla zimou. „Do haly teklo dírami ve střeše, hlavně když tál sníh. Nakonec jsem tu těžkou práci v takovýchto podmínkách fyzicky nezvládala,“ vzpomíná drobná dívka.

V továrně se jí ale líbilo – obdobná prostředí ji totiž fascinují a sama je ve volném čase vyhledává. Eva naposledy pracovala u bezpečnostní agentury a v současnosti hledá novou práci. Nejvíce by se jí líbilo na dráze nebo v dopravním podniku, protože vedle vlaků fandí i tramvajím. Mimochodem – o tramvajích dokonce právě vydává knížku. „Naši neměli auto, nikdo nikdy neměl řidičák a všude jsme jezdili vlakem. Nejvíc k babičce do Těchonína v Orlických horách. Byla to vždycky krásná, dobrodružná cesta, aspoň jako dítě jsem to tak vnímala. Rodiče dokonce ještě jezdili z dnes již zbořeného nádraží na pražském Těšnově. Děda z matčiny strany pracoval jako strojvedoucí

EVA RICHTEROVÁ fotografka se specializací na továrny Původním povoláním byla jádrařka. V továrním areálu ČKD Slévárny měla na starosti výrobu „jader“ pro lití kovů. Později pracovala též v bezpečnostní agentuře. V současnosti se specializuje na fotografie z prostředí továren a železničních dep.

a jezdil v Letohradě s Věžákem a Hurvínkem,“ vypráví o svém dětství Eva.

Do továren chodí dírou v plotě

Lokomotivní depa jsou pro ni – s nadsázkou řečeno – exotickou krajinou, kterou dobývá s fotoaparátem kolem krku. Většinou legálně, neboť Eva si dopředu dojde za někým z vedení depa či za strojmistrem, aby požádala o svolení pohybovat se a fotografovat v uzavřeném objektu. „Obvykle to není problém a dovolí mi to. Jenom mi řeknou, abych si dávala pozor,“ vysvětluje Eva. V depech ji nejvíce zajímají lokomotivy, hlavně ty motorové a vůbec nejvíc vlečkové. Svou pozornost zaměřuje i na zajímavé původní budovy, zvlášť pokud neprošly zásadními změnami. Fotí točny, přesuvny a různá další zařízení. „Velmi pěkné to bylo třeba v Železničních opravnách a strojírnách v Bubnech. Mají se jednou bourat, těch bude velká škoda. Proč tam nevznikne nějaké železniční muzeum? Je tam víc prostoru než na Masaryčce, velmi stylové místo s  nádhernou atmosférou,“ povzdechne si. Do  opuštěných rozpadajících se továren Eva odvážně proni-

Inzerce

JAK VYCHÁZÍ ŽELEZNIČÁŘ V ROCE 2012 Železničář bude v roce 2012 vycházet až na výjimky každý druhý čtvrtek. Celkem se ke čtenářům dostane 25 čísel vždy o dvanácti stranách. Cena pro předplatitele činí 10 Kč za číslo, cena ve volném prodeji 12 Kč za číslo. Jednotlivá data vydání jsou následující:

číslo 1 číslo 2 číslo 3 číslo 4 číslo 5 číslo 6 číslo 7

12. ledna 26. ledna 9. února 23. února 8. března 22. března 5. dubna

číslo 8 číslo 9 číslo 10 číslo 11 číslo 12 číslo 13

19. dubna 3. května (pátek) 17. května 31. května 14. června 28. června

číslo 14 číslo 15 číslo 16 číslo 17 číslo 18

12. července 26. července 9. srpna 30. srpna (po třech týdnech) 13. září

číslo 19 číslo 20 číslo 21 číslo 22 číslo 23 číslo 24 číslo 25

27. září 11. října 25. října 8. listopadu 22. listopadu 6. prosince 20. prosince

V tomto čísle najdou předplatitelé, kteří si Železničáře ve vyhlášeném termínu objednali, složenku k úhradě. Prosíme o zaslání platby nejpozději do 15. ledna 2012!

ká dírou v plotě. Začala areály ČKD ve Vysočanech, kam chodila poměrně často. „Mám hodně prochozené tamní vlečky, do Pragovky, ČKD Elektrotechniky a do ČKD Sléváren. Areál Elektrotechniky byl doslova protkán vlečkami. Tam z každé haly do jiné vedly koleje, procházely skrz haly, tam to bylo úplně úžasné,“ říká s tím, že jen do Lokomotivky, kterou tak rychle v roce 2002 zbourali, se už nestihla dostat. Jak své boty zná depo v Libni nebo Nákladové nádraží Žižkov.

Strach z narkomanů

V Ostravě navštívila opravdovou klasiku: areál Vítkovických železáren. Po exkurzi v tamním depu SOKV ČD Cargo zavítala i do kovošrotu za nádražím, kde měli pěkné vlečkové mašinky a kde se svezla vlečkovou Rosničkou. A pak hned zamířila do vyhlášené lagunové džungle někdejší rafinerie Ostramo Vlček. Beze strachu. Jak se mi ale Eva svěřila, bojí se hlavně narkomanů. Bezdomovci jí buď nevěnují pozornost, anebo ji chápou a chovají se vstřícně. „Nedávno mě ve zbourané továrně TMS Pardubice dokonce bezdomovci pozvali k ohni. Prý abych se zahřála. To byste měli vidět, jak jsem po mnohahodinovém objevování fabriky vymrzlá!“  Martin Navrátil

Setkání pamětníků o historii železnice na Dolnokralovicku Obecní úřad Bernartice v okrese Benešov dne 20. listopadu uspořádal první setkání důchodců s besedou o historii železniční dráhy Benešov – Vlašim – Dolní Kralovice. Druhá část tohoto úseku příští rok oslaví 110. výročí svého vzniku. V této obci s 218 stálými občany se sešlo 70 lidí v místním hostinci U Štecherů. Místní kronikář Vladimír Vilímovský seznámil přítomné s historií obce. Další část podvečerního setkání už patřila historiku Františku Kavkovi, který téměř půldruhé hodiny zajímavě mluvil o zrušené části někdejší dráhy do Dolních Kralovic. Seznámil přítomné s nejstarší historií zmíněné lokální dráhy. Své vystoupení doplnil historickými fotografiemi, technickou dokumentací této lokální dráhy. Přítomní pamětníci si vybavili a připomněli někdejší provoz na této lokální dráze, zejména na zrušeném úseku z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic (od května 1975). Mezi přítomnými v sále byl i Jaroslav Voslář, který kdysi sloužil ve stanici Dolní Kralovice jako výhybkář. „Poslední rok jsem tam fungoval prakticky pro všechny staniční profese včetně vykládání vagonů. Nikdy nezapomenu na přátelství s místními občany, po celou dobu jsme byli jedna rodina. Bohužel pak všechno skončilo,“ svěřil se ostatním. Historik František Kavka ho doplnil: „Je potěšující, že občané Bernartic nezapomněli na přínos železnice pro Dolnokralovicko. Stávající nové Dolní Kralovice, vybudované stranou komunikací jako umělá středisková obec, přes mnohé snahy své místo v regionu stále Petra Říhová zatím hledají.“

Na výměnných setkáních si můžete rozšířit sbírku Pokud jste sběratelé nebo modeláři a nebaví vás nakupovat po internetu, mohu vám doporučit výměnná setkání Klubu železničních cestovatelů, která se pravidelně konají již od roku 1989. Na těchto setkáních bývají k sehnání různé publikace, brožury, jízdní řády, jízdenky, předpisy, odznaky, mapy, fotografie, archiválie, tiskopisy, modely a další potřeby i předměty nejen železniční, ale také z oboru lanovek a městské hromadné dopravy z tuzemska i z ciziny. Předměty zde můžete zakoupit, prodat či vyměnit. Od podzimu 2011 se setkání konají v kulturním sále železniční stanice Praha hlavní nádraží (2. patro). Nejbližší termíny jsou soboty 14. ledna, 11. února, 10. března a 14. dubna 2012 vždy od 7 do 11 hod. Přístup do kulturního sálu je z prvního nástupiště. Lukáš Verner

Dopisy jsou redakčně upra­veny a kráceny.

12

Z A  PO Z N Á N ÍM

Po bulharské úzkorozchodce přes tři horské masivy

EXPEDICE Z ČESKA. Při zkoumání a obdivování poslední dochované úzkorozchodné tratě v Bulharsku jsme si najali mimořádný parní vlak. Více než 128 km jsme procestovali za tři dny.

FOTO autor (3x)

Bulharsko bývalo před rokem 1989 častým cílem našich zahraničních dovolených. Ale jen několik málo nadšenců přerušilo slunění na plážích Černého moře, aby navštívilo pozoruhodnou železniční trať na úpatí horského masivu Rodopy. Naštěstí tato trať přežila všechna politická zemětřesení.

P

okud byste hledali v Bulharsku úzkorozchodné tratě, máte poměrně lehkou práci. Zbyla totiž jenom jedna. Tato dráha začíná ve stanicích Septemvri, resp. Pazardžik – ty naleznete na hlavní trati mezi Sofií a Plovdivem. Úzkorozchodka pokračuje přes města Varvara, Velingrad, Jakoruda a Bansko do cílové stanice Dobriniště. Zajímavostí je náročný terén, protože trať překonává hned tři horské masivy: Rilu, Pirin a Rodopy. Abychom měli náležitý rozhled, objednali jsme si pro naše putování dokonce zvláštní vlak!

Bez vody to opravdu nepůjde

Úředníci bulharské dráhy měli naštěstí pochopení. Naše představy se však střetly s míněním zdejších turistických průvodců. Požadavek z naší strany zněl, že vlak musí vypadat historicky věrohodně, jenže podle místních to zřejmě znamenalo načančanou lokomotivu i vagony se spoustou barev, dokonce bez cisterny. To jsme odmítli. Po obtížném vyjed-

návání jsme dostali písemný příslib, že našim přáním nakonec bude vyhověno. Jen pár týdnů před cestou se ale vše změnilo a začali jsme nanovo. Hasičské auto s vodou totiž nemohlo dorazit na plánované místo odběru vody, protože silnice byla údajně v rekonstrukci. Nakonec jsme museli dopravovat vodu po kolejích ve druhém vlaku, který ovšem táhla už motorová lokomotiva Henschel. Toto opatření naši výpravu nejen prodražilo, ale vyvolalo další organizační komplikace. Celá trať je totiž jednokolejná, s pravidelnou dopravou, přičemž křižování bylo možné pouze ve třech stanicích. Byli jsme rádi, že se nám do jízdního řádu podařilo vtěsnat mimořádný vlak. A teď jsme vlastně vypravili mimořádné vlaky dva! Experti na grafikon nám ale vypracovali přesný plán na minuty, takže jsme mohli vyrazit. Náš vlak se po odjezdu ze stanice Septemvri stočil velkým obloukem ze západu na jih. Po 15 kilometrech začne stoupání. V tom uvidíme druhou větev že-

leznice z města Pazardžik. Ve Varvaře jsmě měli poměrně dlouhou přestávku na oběd a na křižování vlaků. Varvara je celkem bezvýznamná vesnice, za svůj rozvoj vděčí právě železnici. Nedaleko stanice leží socialisticky vyhlížející nákupní středisko – působilo dost zchátrale. Přímo naproti němu se ale nacházela soukromá prodejna s vynikajícím výběrem potravin a nápojů. Mladá majitelka bude jistě dlouho vzpomínat na naši návštěvu... Jízda pak pokračovala prudkým stoupáním a  trať získává typický horský charakter. Strmé svahy, malé oblouky mezi vysokými horami, stálé stoupání. Přicházejí první tunely. Na trati jich napočítáme 35. Krajina se nám sice líbí, ale spolupráce s vlakovou četou vázne. V dost napjaté atmosféře přijíždíme do města Velingrad, kde na noc přerušujeme naše cestování. Vybalili jsme sedm kufrů osvětlovací techniky na noční fotografování, což máme podchycené i ve smlouvě. Jenže někdo zapomněl informovat přednostu stanice, který bez pardonu naši činnost zakázal. Nedal se zlomit ani po dlouhém vyjednávání, takže jsme techniku museli zase zabalit a odejít do hotelu.

Domy nikde, přesto bylo nádraží plné lidí

Ráno jsme si mohli přispat. Jednak je to v Bulharsku zvykem, jednak vlak odjížděl až v 11.30 h. Po vynikající snídani jsme udělali snímky za denního světla. Odjezd proběhl přesně. Po několika kilometrech jsme opustili město a začaly ty nejodvážnější serpentiny. Tunel míjel tunel, dvakrát jsme se dokonce spirálo-

SROVNÁNÍ. Podél tratě občas vedla silnice. Silný provoz tu ale nevládl. Septemvri

Pazardžik Varvara Cepina Dolene Avramovo Jakoruda Daganovo

Černa Mesta

Belica Gulijna Banja

General Kovačev

Razlog

Motorový vlak (vpravo) už čeká na expedici se zásobami vody.

Bansko

Dobrinište

Sveta Petka

Kostandovo

Velingrad Velingrad Süd

vitým stoupáním přiblížili k sedlu horského masivu ve výšce 1 267 m n. m. Bohužel terén byl hodně zarostlý, takže ne příliš ideální pro fotografování. Ty stanice, které sloužily provozu, byly čerstvě zrekonstruované. Ve všech také k našemu překvapení tekla pitná voda. Zaznamenali jsme, že zatímco původně se objevovaly bulharsko-anglické nápisy, nyní jsme viděli nápisy bulharsko-francouzské. Překvapilo nás, že ve  stanici Avramovo čekalo na vlak tolik lidí, i když jsme široko daleko neviděli žádné domy. Asi po hodině jsme pokračovali do Jakorudy. Příroda a  okolí byly překrásné, počasí skvělé. Následovaly dva tunely a úseky se spirálovitým klesáním. Po 16. hodině jsme zastavili opět ve stanici. Jakoruda byla kdysi velmi významným nádražím, malým depem, točnou a rozsáhlým kolejištěm s rampami. Když zde ale nákladní doprava před deseti lety skončila, z depa zůstala jen nefunkční točna a koleje byly zrušené.

Cítíme se jako v Alpách

Poslední den jsme vyjížděli už ráno před devátou. Trať z Jakorudy vede dlouhé kilometry těsně vedle klikaté silnice, mezi vysokými skálami na břehu řeky. Prostor byl bohužel příliš úzký pro fotografování, takže někteří z nás přestoupili do doprovodného autobusu. Takto jsme dorazili do města Razlog. Staniční budova byla postavena ve velkoměstském stylu, s pěkným dřevěným obkladem v interiérech. Čekání uteklo jako voda. Od stanice Razlog je Bansko jen pár kilometrů. Hory byly vysoké okolo 3 000 m n. m. a dělily Bulharsko od Řecka. Na vrcholcích jsme občas zahlédli lyžařské

SEZNÁMENÍ S TRATÍ PŘED EXPEDICÍ

Trať měří 128,4 km. Ve výšce okolo 1 000 m n. m. překonává tři horské masivy jménem Rila, Pirin a Rodopy. Výškový rozdíl mezi první a poslední stanicí činí asi 600 metrů. Úzkorozchodka začíná ve stanici Septemvri, která leží na hlavní trati Sofie – Plovdiv. Osobní stanice této tratě se nachází na jižní straně rozsáhlého kolejiště a vede k ní podchod z hlavního nástupiště. U úzkorozchodky stále stojí staniční budova, která však již dnes neslouží svému účelu. Její funkci převzala rozsáhlá budova při hlavní trati. U západní části kolejiště leží depo pro vozidla posbíraná ze všech ostatních (zrušených) úzkorozchodných tratí v Bulharsku. Některá vozidla mají rozchod jen 600 mm, ale pro většinu je typických 760 mm – jako všude na Balkáně. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejnáročnější úzkorozchodnou trať v zemi, musí zde jezdit jen „silné“ stroje, což platilo už za parní éry. Téměř všechny lokomotivy byly proto pětinápravové.

BULHARSKO

sjezdovky. Samotné Bansko působilo jako typické horské městečko podle alpského vzoru: dřevěné boudy, pěkné hotely, uspořádané ulice, ticho a klid mimo sezonu.

Stres kvůli zpožděnému vlaku

Z Banska na konec tratě v Dobriništi je to jen čtvrthodinka jízdy. Jenže pravidelný vlak, který jel za námi, nabral výrazné zpoždění. Všichni řešili, co teď. Když vyrazíme, můžeme se stát překážkou pravidelné dopravě. Čekali jsme a někdo stále telefonoval. Asi po 45 minutách se vlak neobjevil, takže nás nakonec vypravili. Na této poslední části tratě už nejsou žádné významné inženýrské stavby. Výjimku představovala nedávno postavená katedrála (!) s přilehlou zastávkou. Navzdory riziku jsme zastavili a fotografovali. Do Dobriniště jsme přijeli v 17 hodin (zpožděný vlak 10 minut po nás). I tato stanice stejně jako Bansko byla čerstvě zrekonstruovaná. Dokonce jsme ještě viděli lešení a dělníky pracující na nápisech. Nedaleko od nás leželo řecké území. Však také původním plánem stavitelů bylo propojit dráhu se Soluní. K tomu však kvůli politice nikdy nedošlo. Buďme však rádi, že se tato úzkorozchodná dráha dochovala do našich časů aspoň v této podobě. Eugen Takács