Platonův text, jeho vznik (seine Entstehung) Platonova textu, důkaz neexistence (Beweis der Nichtexistenz) Atlantis, nový výklad (neue Interpretation)Platonova textu
Miloslav Toman: ATLANTIS Německé shrnutí a zejména český překlad výběru z knihy Deutsche Zusammenfassung und tschechische Übersetzung der Auswahl aus dem Buch
Miloslav Toman: Nachricht über einigen Forschungen und Erwägungen aus den Bereichen Historie, Botanik und Astronomie
erscheint in Edition Nove beim Novum Verlag GmbH, Rathausgasse 73, A- 7311 Neckenmarkt, Österreich (www.novumverlag.com;
[email protected]) Ladenpreis inkl. MWSt Euro 23,90.
( Anschrift des Verfassers : RNDr. Miloslav Toman, CSc., Kpt. Nálepky 7, CZ400 01 Ústí nad Labem, Tschechische Republik) Přehled všech částí knihy: Übersicht aller Teilen des Buches: A. Kartographische Identifikationder geographischen Angaben auf der sog. Karte des großen Germaniens von C. Ptolemaios aus dem 1. Jahrhundert B. Die uralten Siedlungsregionen in Böhmen und andere ungelöste Probleme der Chronik von Kosmas wie auch die Problematik des Ursprungs der Schwarzerden und benachbarten Böden und die Problematik der Entwicklung der tschechischen pseudoxermen Vegetation C. Die Weise der genetischen Überlieferung der quantitativen Merkmalen, Computertheorie der Vererbung und die Theorie über eine mögliche Art des Ursprungs des Lebens auf den verschiedenen Planeten D. Variabilität und Gliederung der Sektion Festuca der Gattung Festuca in Böhmen E. Drei statistischen Gesetzmäßigkeiten bei der Bearbeitung des Materials aus den böhmischen Populationen der Gattung Festuca Sekt. Festuca festgestellt F. Einige astronomische Erwägungen G. Bemerkungen zu den Informationen über Atlantis bei Platon Als Nachtrag noch das Kapitel H. Künstliche Auspflanzungen im Gelände
Deutsche Zusammenfassung- Německé shrnutí G. Poznámky k Platonově Atlantidě
Bemerkungen zur Atlantis bei Platon
Es ist einem überzeugenden Beweis gegeben, dass Atlantis als ein großer Insel bzw. ein Kontinent, der sich jemals zwischen Europa, Afrika und Amerika ausbreitete, und der war tragisch vernichtet, niemals existierte. Es ist auch eine Erklärung vorgeschlagen, was für einen Untergrund für Entstehung der von Platon veröffentlichte Legende über Existenz und Untergang des Atlantis, sein sollte.
Český text – Tschechischer Text G. Poznámky k Platonově Atlantidě Je uveden přesvědčivý důkaz o tom, že Platonova Atlantida jako veliký ostrov až kontinent, který se kdysi se rozkládal mezi Evropou, Afrikou a Amerikou a který byl tragicky zničen, nikdy neexistovala. Je také navrženo vysvětlení, jaký mohl být podklad pro vznik Platonem publikované legendy o existenci a zániku Atlantidy.
G1. Nástin problematiky
Podkladem pro tento příspěvek byl rozsáhlý a mnohostranný rozbor problematiky Atlantidy, který provedl Z. Kukal (1985). Práce tohoto autora přináší také Novotného (1919) české překlady Platonova díla Kritias a těch pasáží z Timaiose, které pojednávají o Atlantidě. To nám dává možnost upozornit na některé souvislosti, kterým nebyla dosud věnována dostatečná pozornost. Především je nutno poznamenat, že mezi Evropou, Afrikou a Amerikou nikdy žádný větší pevninský celek neexistoval. O tom svědčí následující velmi přesvědčivý důkaz. Ten zřejmě nebyl ještě nikde uváděn. Struktury navazujících pobřeží Evropy, Afriky a Ameriky jakož i přilehlých ostrovů se rámcově doplňují tak, že jejich komplex dokumentuje jednotný prakontinent, ve vědecké literatuře zvaný
Gondwana. Kdyby existoval v této oblasti kdysi zničený větší pevninský celek, projevilo by se to výraznými anomáliemi ve struktuře pobřeží těchto tří pevninských ker. Jsou však některé koincidence Platonových textů s realitou, s nimiž bych se rád vyrovnal v následujících poznámkách. Jako dokumentaci provedeného rozboru přepisuji nejvýznamnějších části Platonova textu v Novotného (1919) překladu. Jako podklad jsem použil právě přepis v Kukalově (1985) práci.
G2. Přepis nejdůležitějších částí Platonových textů Z rozhovoru Timaios uvádím následující text: .............. Tak poslouchej, Sokrate; jest to vypravování velmi podivné, ale přece docela pravdivé, jak kdysi řekl největší ze sedmi mudrců, Solón. Ten byl příbuzný a dobrý přítel našeho praděda Dropida, jak i sám praví na mnoha místech ve svých básních; Kritiovi pak, našemu dědu, vypravoval - jak zase tento nám vypravoval ze svých vzpomínek - že tato naše obec vykonala ve starověku velké a podivuhodné činy, které však byly časem a vyhynutím lidí zahlazeny; jeden pak že byl ze všech největší a ten nyní připomeneme, abychom, jak slušno, i tobě vzdali povinný dík a zároveň po právu a pravdě jako by hymnem oslavili bohyni v jejím svátku............. ..............Povím vám tu starou pověst, jak jsem ji slyšel od muže ne mladého. Bylo totiž tehdy dědu Kritiovi podle jeho řeči skoro již k devadesáti letům, mně pak nejvýše tak deset; slavil se právě třetí den Apaturií, Kureotis. I tenkráte dostalo se dětem toho, co se podle obyčeje pokaždé dělá na tento svátek; otcové nám totiž vystrojili závody v přednášení výpravných básní. Mnoho tu bylo slyšet básní od rozličných básníků, ale mnozí z chlapců jsme přednášeli básně Solónovy, protože byly v oné době ještě nové. A tu řekl kdosi z fratorů - ať už si to tehdy opravdu tak myslil anebo že chtěl Kritiovi jaksi zalichotiti - že se mu zdá Solón ve všem nejmoudřejší a v básnictví nejušlechtilejší ze všech básníků. Z toho měl stařec - pamatuji to jako dnes - velikou radost a řekl s úsměvem:" Kdyby nebyl měl, Amynandre, básnění za vedlejší zaměstnání, nýbrž byl se mu zcela věnoval jako jiní, a kdyby byl dokončil věc, kterou si sem přivezl z Egypta, a nebyl býval nucen pro občanské rozbroje a jiné pohromy, které tu při svém návratu nalezl, jí nechati, myslím, že ani Hesiodos, ani Homeros, ani jiný básník nebyl by ho slávou převýšil."............... ................." Byla věru, Solóne, kdysi před největší vodní zkázou nynější athénská obec nad jiné nejzdatnější do války i ve všem nejlépe uspořádaná; ta podle vypravování vykonala nejkrásnější činy a měla nejkrásnější ze všech ústavní zřízení, o kterých jsme se na světě doslechli." Uslyšev to, Solón prý se podivil a velmi snažně prosil kněží, aby mu všechno zevrubně vypověděli o dávných jeho spoluobčanech. Kněz pravil: "Velmi rád, Solóne, to povím, již kvůli tobě a vaší obci, ale především z vděčnosti k bohyni, která dostala údělem vaší zemi a naší a která je vypěstovala a vzdělala, vaši o tisíc let dříve, ze semene přijatého od Země a Ohně, tuto pak později. Trvání zdejšího zřízení jest udáno v posvátných písmech počtem osmi tisíc let. Ukážu ti tedy krátce zákony tvých spoluobčanů z doby před devíti tisíci lety.............
...............A tu mezi mnoha velkými činy vaší obce, jež jsou u nás vypsány, jest předmětem obdivu a nade všechny vyniká jeden svou velikostí a statečností : vypravují totiž písma, jak vaše obec zastavila kdysi velkou moc zpupně se valící od Atlantského moře na veškerou Evropu a Asii. Tenkrát totiž bylo lze se dostat přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy jmenujete ve své řeči Heraklovými sloupy ostrov; ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostat na ostatní ostrovy a z těchto ostrovů zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. Neboť toto naše moře, které leží uvnitř řečeného ústí, jeví se jako záliv se zcela úzkým vchodem; ale tamto jest vskutku moře a zem, která je úplně obklopuje, vším právem by bylo lze zvát pevninou v pravém slova smyslu. A na tomto atlantském ostrově povstala velká a neobyčejná královská moc, panující nad celým tím ostrovem a nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny; mimo to pak ještě na této straně k nám vládli nad Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrhenii. Nuže celá tato moc sebrala se kdysi v jedno a pokusila se jedním nárazem podrobit si naši i vaši vlast i veškerou zemi na této straně úžiny. A tehdy se mohutnost vaší obce, Solóne, před celým světem zaskvěla statečností a silou: postavila se totiž na stranu všech a jsouc zprvu v čele Helénů, ale pak po odpadnutí jiných donucena bojovat samojediná, postoupivší krajní nebezpečenství, svou odvahou i válečným uměním přemohla útočníky a dobyla vítězství; tím zabránila, aby nebyli porobeni, kdo ještě nebyli v porobě, u nás pak, ostatní obyvatele uvnitř Heraklových hranic nezištně osvobodila. Ale v pozdějším čase nastala jednou neobyčejně silná zemětřesení a povodně; přišel jeden osudný den a noc a tu propadlo se u vás všechno mužstvo schopné zbraně do země a právě tak ostrov Atlantis propadl se do země a zmizel. Proto až dosud jest moře na oné straně nepřístupno plavbě a zkoumání, neboť překáží v cestě vysoko k povrchu nakupené bahno, které zůstavil klesající ostrov.................
Z dialogu Kritias uvádím:
.............Především si vzpomeňme, že tomu jest všeho devět tisíc let od té doby, co podle vypravování byla válka mezi těmi, kdo bydlili vně za Heraklovými sloupy, a všemi obyvateli uvnitř; tu je třeba nyní důkladně vylíčit. Tyto uvedla podle pověsti naše obec pod svou vládu a vybojovala celou válku, ony pak králové ostrova Atlantského, který, jak jsme pravili, kdysi se tam rozkládal a byl větší než Libye a Asie, avšak ponořiv se při zemětřesení, působí nyní svým neproniknutelným bahnem překážku v plavbě těm, kteří vyplouvají odtud na širé moře................ .................Nežli začneme svůj výklad, jest třeba ještě něco málo objasnit, abyste se snad nedivili, slyšíce helénská jména barbarských mužů; zvíte totiž příčinu toho. Solón zamýšleje užít té pověsti pro svou báseň, vyptával se po významu těch jmen a nalezl, že oni Egypťané, kteří je zapsali, převedli je do své řeči; tu zase, sám znovu probíraje smysl každého jména, převáděl je do našeho jazyka, a tak si je zapisoval. Tyto zápisy byly u mého děda a ještě nyní jsou u mne; hned jako chlapec jsem je důkladně prozkoumal. Budete- li slyšet taková jména, jako jsou u nás, nebudiž vám to nic divného; vždyť jste slyšeli příčinu té věci. Takový byl asi tehdy začátek toho dlouhého výkladu.......... ..............Od moře ke středu celého ostrova prostírala se rovina, která byla ze všech rovin nejkrásnější a dostatečně úrodná, s tou rovinou stýkala se uprostřed ostrova ve vzdálenosti asi padesáti stadií hora, na všech stranách mírně vystupující..........
............... (Poseidon) vršek, na kterém (Kleito) bydlila, kolem dokola silně opevní; vytvoří totiž vzájemně se objímající větší a menší kruhy střídavě moře a země, a to dva země, moře pak tři............... ..............Zplodiv pak po pěti dvojčatech mužského potomstva, vychoval je a rozděliv celý ostrov Atlantský na deset dílů, udělil prvorozenému z nejstarších blíženců matčino sídlo i okolní úděl, jenž byl největší a nejkrásnější, i učinil je králem nad ostatními..............
V následujícím textu s více než 500 slovy se nastiňuje genealogie královského rodu a popis přírodního bohatství ostrova. Pak navazuje tato pasáž:
..............Nejprve vystavěli mosty přes mořské pásy, které obkličovaly staré hlavní město, činíce tak cestu ven i ke královskému obydlí. Toto královské obydlí zřídili hned na začátku v tom bydlišti boha i předků a jak je potom jeden od druhého přejímal a výzdoby doplňoval novými výzdobami, převyšoval, co mohl pokaždé svého předchůdce, až vytvořil sídlo, vzbuzující úžas při pohledu na jeho velikost a krásu stavby. Prokopali totiž příkop od moře až k vnějšímu kruhu, tři sta stop zšíří, sto stop zhloubí a padesát stadií zdélí a zřídili takto průplav z moře do něho jako do přístavu, učinivše ústí tak široké, aby do něho mohly vplout i největší lodi. A také pásy země, které oddělovaly pásy moře, prokopali, tak, aby jedna triera mohla proplouvat sem a tam a opatřili mosty tak vysokým krytem, aby do něho mohly vplout i největší lodi. A také pásy země, které oddělovaly pásy moře prokopali, aby bylo možno dole podplouvat. Křídla suchých pásů měla totiž takovou výšku, že dostatečně vyčnívala nad moře. Byl pak největší z těch kruhů, s kterým bylo moře spojeno, tři stadia zšíří a sousední kruh země byl jemu roven; z druhých pak měl vodní pás šířku dvou stadií; suchý byl zas roven předcházejícímu vodnímu; ten pak, který obíhal kolem samého ostrova uprostřed, jedno stadion. Ostrov, na kterém byl královský dům, měl průměr pět stadií. Pak obehnali ostrov, jakož i pásy a most, široký sto stop, ze všech stran kolem dokola kamennou zdí a postavili všude na mostech u mořských průchodů věže a brány..............
Dále se popisuje pomocí asi 600 slov nádhera královského sídla a města. Po ní je pokračováno následujícím textem:
..............O městě samém i okolí starobylého sídla jest tedy nyní řečeno skoro všechno, jak bylo tenkrát vypravováno; pokusme se nyní charakterizovat povahu ostatní země i způsob jejího zřízení. Především tedy podle vypravování zdvíhal se ostrov z moře velmi vysoko a příkře, ale krajina kolem města byla úplná rovina; objímala město a sama byla kolem dokola objímána horami, svažujícími se až k moři, holá a rovná, podoby obdélné, prostírající se na jedné i druhé straně tři tisíce stadií a zšíří a majíc od moře vzhůru středem dva tisíce stop. Tato pak část celého ostrova byla obrácena k jihu, chráněna proti straně severní. Hory kolem ní tehdy prý vynikaly množstvím a krásou nade všechny nynější, chovajíce v sobě četné ostrovy perioiků a řeky i močály a luhy s hojnou potravou pro všeliká zvířata krotká i divoká i lesy, rozmanité jak množstvím, tak druhy stromů a poskytující hojně dříví pro všechny práce. Takto pak byla ta rovina upravena jednak od přírody, jednak od mnoha králů za dlouhý čas. Byl
to celkem podlouhlý pravoúhlý čtyřúhelník; co chybělo, bylo zarovnáno příkopem, kolem dokola vykopaným; co pak se týče jeho hloubky šířky i délky nelze uvěřit vypravování, že by dílo rukou lidských - vedle jiných prací - mohlo být tak veliké, ale třeba říci, co jsme slyšeli : byl vykopán sto stop zhloubí, do šířky pak všude stadion a táhl se kolem roviny v délce deseti tisíc stadií. Přijímal vody, stékající z hor, a vina se kolem roviny, i přicházeje z té i oné strany k městskému průplavu, vypouštěl je tudy do moře. Shora pak vedly do něho rovné příkopy, zšíří asi sto stop, rovinou zase do průplavu, vedoucího k moři; jeden od druhého byl vzdálen sto stadií : tamtudy plavili z toho města dříví a sváželi po lodích dolů i ostatní zboží, spojivše umělými průplavy ony průkopy jednak napříč mezi sebou, jednak s městem..............
Na konci Kritiase (dílo není dokončeno) se líčí pomocí asi 1000 slov státní zřízení, život a zvyky na ostrově.
G3. Pravděpodobné skutečnosti, vyvozené z Platonových podkladů Z uvedených podkladů vyvozuji následující skutečnosti: 1. Datování Platonem popisovaných událostí "před devíti tisíci lety" se zdá být z hlediska vývoje civilizace nereálné. Lze ale očekávat, že v některých územích kolem obratníku raka nebo ještě jižnějších, ve kterých nedochází ke střídání ročních období a kde nebyla astronomie dostatečně rozvinuta, byl základní časový úsek ("rok") totožný s periodicitou oběhu měsíce. Pocházel- li údaj o bojích s tzv, Atlantiďany z takovýchto končin, potom popisovaným bojům došlo přibližně před sedmi sty lety (9000 : 13 = 692) před dobou, kdy měl být o událostech informován Solón (590 př. Kr.). Tím se dostaneme přibližně k roku 1200 před naším letopočtem ( - 590 - 692 = -1282). Ve smyslu Kienitze (1991) je to období nevysvětleného zániku dosavadního kulturního světa Řecka, Egypta a Chetitské říše, doba nájezdů národů, které Egypťané jmenovali "mořskými národy", "národy ze zemí moře" nebo "lidmi z ostrovů". Z mocných a vojensky zdatných královských říší tehdy zbyla jen jedna: Atický stát, ovládaný z Akropole v Athénách. Tato charakteristika je časově velmi blízká charakteristice údajných Platonových nájezdů "Atlanťanů", které měly odrazit právě Athény. Nelze však přehlédnout, že z rozboru, který provádí Kienitz (l.c. str. 67 - 74) vyplývá, že tyto národy měly svá původní sídla nejspíše ve východním okolí Středozemního moře, tedy ne v údajné Atlantidě. Kienitz (l.c.) dokonce upozorňuje na možnost, že jejich invaze mohla být způsobena postupným vytěsňováním z původních sídlišť v době Stěhováni národů. K údajnému zničení "Atlantidy" mělo však dojít podle rozhovoru Timaios až "v pozdější době", tj. kdykoli mezi tímto obdobím a dobou Solónovou.
2. Velikost "Libye", tj. Afriky bývala v době Platonově uvažována jen po rovník. Přesto ale, měla-li být "Atlantis" větší než "Libye" (= Afrika) a Asie (tj. Malá Asie) dohromady, jednalo se o další světadíl. Jestliže vsuneme takto veliký kontinent mezi Evropu a Ameriku, nezůstane již v Atlantiku příliš mnoho místa. Podle Diodora (sec. Kukal l. c.) měl být ale v Atlantickém oceánu proti "Libyi" (=Africe) veliký ostrov, ke kterému se plulo od "Heraklových sloupů" (Gibraltarská úžina) mnoho dní na západ. Z toho vyplývá úvaha, že tímto "velikým ostrovem" musela být nutně Amerika. To potvrzuje vědomí o existenci Ameriky v antickém světě a současně dokumentuje, že skutečně byly v antické době jisté styky mezi Starým světem a Amerikou.
3. Atlantis nebyla "zničena" beze zbytku, ale ve smyslu textu Platonova Timaiose vlastně jen nahrazena velikým množstvím bahna, které se na jejím místě mělo nacházet ještě v době Solónově a Platonově. Toto bahno ale dokumentuje, že předpokládaná Atlantis byla ještě v době Solonově a Platonově pevninou. Podkladem míst, na kterých se vyskytovalo rozsáhlé a pro plavbu neprostupné bahno je totiž nutně pevnina. I tento údaj tedy popírá propad Atlantidy do moře. Z toho vyplývá, že Atlantis musela být totožná se silně zabahněným terénem mnoho dní plavby na západ od Gibraltaru. Tato bahna ještě v době Solónově a Platonově, tedy mnoho staletí po údajné katastrofě, existovala. Je tedy možné, že existují do současné doby. Takovýto zabahněný terén není z oblasti Atlantského oceánu známý. Vyskytuje se ale např. v rozsáhlých bažinách v deltě Amazonky.
Vzhledem k tomuto rozboru by bylo možno údajnou "katastrofu" "Atlantidy" vysvětlit například následujícím, v podstatě reálným způsobem. S vědomím existence Ameriky, kterou tehdy jmenovali Atlantida, byla podniknuta k americkým břehům výprava. Narazila však na rozsáhlé bažiny v deltě Amazonky, z čehož bylo usouzeno, že tento kontinent byl nahrazen bahnem, tedy "zničen". Jelikož byla v paměti velká katastrofa, kdy ve Starém světě v jedné nadmíru deštivé noci přišla za součinnosti zemětřesení velká povodeň, která spláchla s athénské Akropole všechnu hlínu a vše kolem rozmočila (dialog Kritias) a kdy se "v jednom osudném dni a noci propadlo všechno athénské zbraně schopné mužstvo do země" (dialog Timaios), dalo se předpokládané "zmizení Atlantidy" do časové souvislosti s touto katastrofou ve Středozemním moři.
Platonem zmíněná katastrofa ve Středozemním moři mohla být způsobena tsunami, rozsáhlým zemětřesením nebo bouřlivým přílivem. O historicky známých katastrofách těchto typů informuje Kukal (l.c.) na str. 143 - 158. Dokladuje, že některé tyto události měly za následek smrt mnoha desetitisíců lidí. Odhaduje se, že zemětřesení s následujícím tsunami v r. 2005 v Indickém oceánu si vyžádalo kolem 250 000 lidských životů.
Informace k rozhovoru Kritias měly být čerpány z písemných poznámek Solóna, které měl Kritias k dispozici. Je však výrazný rozdíl v údajích dialogů Timaios a Kritias. Zatímco v rozhovoru Timaios byla
Atlantida pevninou "větší, než Libye a Asie dohromady", v rozhovoru Kritias byla poměrně malým ostrovem. Zatímco v dialogu Timaios jsou informace o problematice velmi kusé, v dialogu Kritias se uvádějí až neuvěřitelné podrobnosti. Přinejmenším část Solonovy pozůstalosti mohla být skutečně v majetku Kritiasovy rodiny. To vysvětluje následující úvaha. Dropidos, praděd Kritiase, účastníka rozhovorů, byl přítelem Solónovým. I děd Kriase, starý Kritias byl obdivovatelem Solona. To může dokumentovat například následující skutečnost. Když se mu chtěl Amynandros zavděčiti, konstatoval, že se mu Solon zdá být zdá být ve všem nejmoudřejší a v básnictví nejušlechtilejší ze všech básníků. Starý Kritias měl z tohoto vyjádření radost. Z těchto důvodů je skutečně pravděpodobné, že starý Kritias vlastnil část Solonovy pozůstalosti. Podle Platonova Kritiase byly v Solónově pozůstalosti, deponované u Kritiasovy rodiny, také Solónovy zápisy o Atlantidě. Podle rozhovoru Kritias hodlal je Solón použít pro chystanou báseň. Byly nejprve v majetku Kritiasova děda. Kritias je již jako chlapec důkladně prozkoumal. V době Platonových rozhovorů byly v jeho vlastnictví. Jak je ostatně v dialogu Kritias uvedeno, představují tyto zápisy, vyznačující se neuvěřitelnými podrobnostmi, tématický náčrt připravované básně. Je to tedy nejspíše jen Solónova básnická fabulace a je nejspíše pouhým Solónovým výmyslem. Nemá tedy zřejmě žádný reálný podklad.
Literatura
Kienitz, F. - K. (1991) : Národy ve stínu. - Praha. Kukal, Z. (1985) : Atlantis ve světle moderní vědy. - Praha. Novotný, F. (1919) : Timaios, Kritias. - Praha.
