Na vozíku i na skútru: Praha turistická pro všechny

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

9/ 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Na vozíku i na skútru: Praha turistická pro všechny strana 21

EDITORIAL

obsah

Nenechme talent pod schody!

Dobré zprávy

téma: Za oponou speciální pedagogiky

Handicap rally Mezi nebem a zemí Krumlovský den bez bariér Den v Zoo Praha Týden komunikace Mapy bez bariér

4

str. 10

Anketa Umí trh práce využít vzdělání handicapovaných lidí?

„Vzdělávání zdravých dětí s handicapova nými? Všem je prý lépe v rovnocenné komu nitě. Není mi ovšem úplně jasné, kdo má být rovnocenný s kým. Věřím, že chodit do školy třeba se Stephenem Hawkingem bylo pro některé jeho spolužáky stresující. Ono asi není příjemné, když vám to ve vašem oboru natře chlap, který se sám ani nenají,“ glosoval zkraje letošního jara humbuk, způsobený několika nepříliš vhodně zvo lenými slovy Miloše Zemana, můj známý z dob středoškolských studií, vozíčkář Láďa Angelovič. Zapamatoval jsem si těch pár vět bez ohledu na zmíněný humbuk. Krásně se v nich zračí relativita, s níž se dá vzdělávání handicapovaných vnímat. O tom, že bychom se jako společnost neměli připravovat o bystré a chytré studenty jen proto, že sami nevyjdou do schodů, mluví na následujících strán kách například profesor Jiří Konvalinka, rektor ČVUT v Praze. Zde jsou na studenty s postižením připraveni, dennodenně se tu s nimi na chodbách můžete setkat, když se spolužáky, jež zrovna žádný handicap netrápí, pospíchají na další přednášku. Budou navrhovat domy, kancelářské budovy, auta nebo třeba nové invalidní vozíky. ČVUT svým přístupem není nijak exotická, bariéry v posledních letech mizí na řadě vysokých, ale i středních a základ ních škol. Je to tak jedině dobře, i když to není vždy bezbolestné. Ne každý student s handicapem je jistě budoucí Stephen Hawking a ne každé posti žení dovolí absolventovi se adekvátně rea lizovat. A má trh pro všechny ty handicapo vané s patřičným vzděláním vůbec práci? I kdyby ne, všechna snaha, všechny peníze i veškerá vůle nejsou přeci jen proinvestová ny zbytečně. Školní léta přece nemají sloužit jen k tomu, aby se člověk naučil rovnice a gramatiku, ale také k pěstování hodnot, které ho dělají člověkem. I to mimo jiné připomíná reportáž kolegy Radka Musílka z prostředí speciální pedagogiky. Nakonec jedna zpráva pro příznivce naší audioverze. Nahrávání jsme z provoz ních důvodů pozastavili a po Novém roce rozhodneme, zda pokračovat. Všem, kdo nás dosud poslouchali, patří dík za přízeň. Máme pro vás také jednu novinku: zajímavé události, lidé i místa dosta nou počínaje tímto vydáním prostor ve fotoeditorialu. Není to rozhodně novinka poslední, časopis Můžeš jich pro následují cí měsíce připravuje více. Nebudu vám ale kazit překvapení.

6

Fotoeditorial Radost na vodě

8

Téma: Vzdělávání handicapovaných Za oponou speciální pedagogiky

10

Petr Konvalinka: Technici nejsou chladní

14

Úplně nová šance na vzdělání

16

Centrum pracovní rehabilitace

18

Slunce hřeje i pod mraky

19

Petr Konvalinka: Technici nejsou chladní str. 14

Tip na výlet Prahou na skútru

21

Cestování Helvétským křížem krážem – první část

24

Konto Bariéry Melantrichova 5, Praha 1 Zlatý poklad a rodinné stříbro Konta Bariéry

27

Umělci Konta Bariéry Uměl oživit dřevo

28

Auto-moto Kde si půjčit a kde pojistit?

30

Technika Švýcarský šplhoun

32

Poradna Legislativní podpora vzdělávání osob s handicapem

Cestování: Helvétským křížem krážem str. 24

34

Vaše fotografie Prázdninové rozjímání

37

Křížovka o ceny

38

Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám příjemné čtení. 

Technika Švýcarský šplhoun

str. 32

Štěpán beneš

můžeš / číslo 9 - 2015

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Handicap rally Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Soutěže pro rodiny s dětmi přispějí k inkluzi lidí s postižením. Foto: archiv Dobrého místa pro život

V olomoucké Korunní pevnůstce se 6. září od 10.00 do 16.00 uskuteční Handicap rally s fotbalisty Sigmy Olomouc. Jedná se o den plný her a zábavy hlavně pro děti. Přáním pořadatelů je pomoci odstraňovat bariéry mezi lidmi. Pozvání platí především pro olomoucké rodiny, aby přišly a utvořily vlastní tým společně s některým z handicapovaných účastníků setkání. V celé řadě připravených disciplín není důležité zvítězit, jde o to prožít příjemný den, rozšířit si obzory, získat nové zkušenosti a nové přátele. Na konci akce budou vylosovány rodiny, které získají vstup do Aquaparku Olomouc nebo do kina. Přijďte, zapojte se a pomozte společně budovat Olomouc, která bude skutečně dobrým místem pro život. Podívejte se na http://dobremistoprozivot. cz/handicap-rally-2015 

Mezi nebem a zemí

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Krumlovský den bez bariér Český Krumlov se již podvanácté otevře návštěvníkům s postižením v rámci akce Den s handicapem, den bez bariér. Stane se tak v sobotu 12. září od 10.00 do 18.00. Pořadatelem je Kiwanis klub Český Krumlov.

4

Den v Zoo Praha

Zoo otevře své brány zdravotně postiženým. Foto: Radek Musílek

V pražské zoologické zahradě se 9. září uskuteční Den pro osoby se zdravotním postižením. Účastníci si mohou prohlédnout na 654 druhů zvířat ve venkovních i vnitřních ubikacích. Na vlastní oči uvidí krmení hrabáčů, tučňáků, kočkovitých šelem, vyder a dalších. V rámci dne proběhnou například i cvičení lachtanů a komentovaná setkání u vybraných druhů zvířat. Zoo bude otevřena od 9.30 do 18.00 h a vstup pro osoby se zdravotním postižením i jejich doprovod bude zdarma. 

Týden komunikace

V Pardubicích můžete navštívit benefiční divadelní představení. Foto: archiv Východočeského divadla

V rámci druhého ročníku akce Přístupné divadlo ve Východočeském divadle v Pardubicích bude 14. září od 19.00 uvedena hra Mezi nebem a zemí. Výtěžek benefičního představení je určen v plné výši ve prospěch lidí se zdravotním postižením. Hru současné britské autorky Pam Valentine nazkoušela režisérka a umělecká šéfka Horáckého divadla v Jihlavě Kateřina Dušková, v Pardubicích známá svým nápaditým zpracováním Dona Juana. Krásné příležitosti v ní mají Petra Janečková, Petr Dohnal, Martina Sikorová a Petr Borovec. 

Zdejší překrásný zámek nabídne prohlídku speciálně upraveného okruhu v doprovodu průvodců. Pro ty, které kromě poznání láká i trocha romantiky a dobrodružství, jsou opět přichystány oblíbené plavby na vorech po řece Vltavě. Zpřístupněno bude i tajemné podzemí grafitového dolu, do jehož štol jezdí důlní vláček. Nebude chybět ani prohlídka města pro vozíčkáře a zrakově postižené s doprovodem profesionálního průvodce. Na návštěvníky s postižením jsou připravena i významná muzejní a galerijní zařízení ve městě. To vše i díky řadě dobrovolných asistentů. Těšit se můžete také na trhy chráněných dílen. Vstupné na výše jmenované akce je zdarma a na internetových stránkách www. ckrumlov.cz/handicap2015 najdete podrobné informace o rezervacích i časech konání jednotlivých aktivit. 

Nejen krumlovský zámEK se otevře návštěvníkům dne bez bariér. Foto: Radek Musílek

V termínu 19.–27. září proběhne 4. ročník festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením. Oficiální zahájení festivalu však bude již 18. září v Senátu PČR. Ve spolupráci s Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku pořadatelé připravili seminář pro média k zahájení festivalu. Cílem týdne komunikace je šířit informace o využití komunikačních prostředků osob se sluchovým postižením (simultánní přepis, český znakový jazyk), šířit pravidla komunikace, přinést novinky z oblasti sluchového postižení a přispět k integraci osob se sluchovým postižením. Máte-li zájem o spolupráci, neváhejte pořadatele kontaktovat. Těšit se můžete na akce v Praze, Brně, Českých Budějovicích,


Z REDAKČNÍ POŠTY Krátký Island

úžasným lidem, o nichž píšete. Snad je někdy na svých cestách také potkám.

Vážená redakce, rád bych vyjádřil svůj názor na jeden článek z Vašeho Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé letního čísla. Moc se mi líbil příspě vek S kolem kolem Islandu. Sám jsem na tomhle ostrově kdysi byl a jedna lo se o úchvatný zážitek. Aspoň pro mne. Kluky na kolech obdivuji a moc jim fan dím. Jen mě mrzelo, že bych si rád početl a prohlédl více fotek. Zkrátka byl podle mého článek zbytečně krátký a zasloužil by si víc prostoru. I když chápu, že časopis není nafukovací a museli jste dát prostor i jiným, neméně zajímavým příspěvkům. Ale to víte, Island je prostě moje srdeční záležitost. Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

7 – 8 / 20 1 5

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

Miroslav Krobot:

strana 23

Záštitu nad akcí převzala mimo jiné senátorka Daniela Filipiová. Foto: archiv Orbi pontes

a Karviné. Půjde o konference, sportovní akce, procházky s tabletem a další. Podrobnosti budou uveřejněny na internetových stránkách www.orbipontes.cz. 

Mapy bez bariér Nadace Charty 77 – Konto Bariéry zahajuje projekt Mapy bez bariér. V jeho rámci bude do konce roku zmapována přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Pozornost se soustředí na památky, jako jsou kostely, hrady a zámky, ale i další turisticky zajímavé objekty. Odborní pracovníci navštíví vybrané budovy a změří potřebné údaje. Jedná se například o šířku dveří, přítomnost nájezdové rampy a její sklon, rozměry výtahové kabiny nebo dostupnost toalet. Údaje budou zaneseny do webové aplikace Mapy bez bariér. Data budou k dispozici jednotlivcům i organizacím. Ty budou moci zahrnout naměřené informace do svých projektů a služeb v rámci otevřené licence. To je na Mapách bez bariér přelomové, podobně jako jednotnost údajů, které budou sesbírány. Již běžící projekty z nich budou čerpat informace, údaje z Map bez bariér půjdou tedy zobrazit prostřednictvím už existujících služeb. Sjednocení dnes poněkud atomizovaného systému oceňují i organizace zastupující samosprávu, zejména Asociace krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR, které se staly partnery projektu. Ten je spolufinancován z fondů Evropské unie. V brzké době zřídíme stránku Map bez bariér i na Facebooku, kde můžete očekávat fotografie z průběhu mapování, rozhovory a reportáže. 

M0708_2015.indd 1


6/9/2015 1:39:22 PM

Vážená slečno Navrátilová, snad se vám do rukou dostane i toto zářijové číslo, jehož prostřednictvím můžeme odepsat na vaše psaní z ciziny. Zaujetí pro cesty z něj přímo sálá stejně jako pozitivní naladění. To nás vždy potěší stejně jako fakt, že naše články shledáváte inspirativními. Přejeme vám i va šemu příteli hodně šťastných cest a návratů. (red)

Barvy Ostravy Vážení přátelé, poprvé jsme s man želem vyrazili na Colours of Ostrava Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé a nemůžeme si vynachválit servis poskytovaný vozíč kářům. Manžel, kte rý po úrazu nechodí a zlobí ho i ruce, dříve velký baťůž kář, obrážející snad všechny festivaly, byl skoro až dojatý. Navíc nenapodobitelná industriální atmosféra tomu všemu dodala dokonalé kulisy. Zdá se, že jsme našli novou letní tradici a v dobrém slova smyslu se obá vám, že manžel bude chtít vyrážet na další a další festivaly, takže se z něj zase stane ten starý dobrý nadšenec. Jen ta kolečka mu budou trochu přebývat a taky mne bude mít pořád za zády. Na obojí si asi už zvykl. Mám z toho radost. Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

S přáním všeho dobrého Tomáš Pokorný, Praha


●

7 – 8 / 20 1 5

●


Miroslav Krobot:

strana 23

Vážený pane Pokorný, děkujeme za váš názor. Vlastně jste si do určité míry sám odpověděl. Snažíme se o pestrost a časo pis má určité limity svého rozsahu, a to i v případě letního dvojčísla. Nicméně určitě s vámi souhlasíme, že si nejen zajímavé cestopisy zaslouží dostatečný prostor. V blízké budoucnosti chystáme řadu změn, které pravidelný čtenář jistě hned postřehne. Navýšení prostoru pro některé články bude patřit mezi ně. (red)

Inspirace na cesty

M0708_2015.indd 1

6/9/2015 1:39:22 PM

Radka Nováková, Brno

Milí přátelé, zdra vím Vás ze svých cest po Evropě. Prá vě jsme v Nizozem Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé sku, kde snad jako na jediném místě na tomhle konti nentu není momen tálně vedro. Na cestu jsem si stačila ještě sbalit Vaše letní dvojčíslo plné cestovatelských inspirací, takže se ani večer před spaním nenudím. Dostalo se mi do ruky v Karlo vých Varech. Asi jsem trochu blázen, když uprostřed výpravy plánuji, kam bych se ještě chtěla podívat. A to přitom potkávám každý den tolik zajímavých míst i lidí. Můj přítel si mě vždy dobírá, když po příletu na letišti pročítám na tabuli odletů, kam bych hned obratem letěla. Tentokrát jsme ale vyrazili autem, abychom mohli poznat víc míst najednou. Děkuji Vám tedy za fajn čtení na cesty a držím palce všem těm Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

7 – 8 / 20 1 5

●


Miroslav Krobot:

strana 23

M0708_2015.indd 1

Nový projekt by měl ještě víc usnadnit cestování s postižením. Foto: Archivér

S pozdravem Lenka Navrátilová, toho času Amsterdam

6/9/2015 1:39:22 PM

Vážená paní Nováková, radost máme společně s vámi i my. Navíc nejste jediní, kdo si letošní Colours of Ostrava pochvalují. Jedna ze čtenářek nám například vyprávěla o úsměvném momentu, kdy ve vyhrazeném stanovém městečku označeném pro ZTP pro cházel rozverný návštěvník a loudil o nocleh se slovy: „Zet té pé, zet té pé, pusť mě k sobě do tépé.“ No, řekněte, kde jinde tohle zaži jete? Nehledě na vámi zmíněnou nezaměni telnou atmosféru a bohatý program. Takže díky za slova, která možná motivují i další čtenáře k tomu, aby se příští rok na festival vypravili. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Jan Karmazín

ředitel odboru zaměstnanosti, Generální ředitelství ÚP ČR

Ze své zkušenosti se domnívám, že určitou roli v tomto ohledu může hrát skutečnost, zda člověk se zdravotním postižením studoval či se učil řemeslu v době, kdy už byl handicapovaný, nebo zda to bylo v době, kdy zdravotně postižený nebyl. V prvním případě totiž s největší pravděpodobností volil takový obor, v jehož rámci zohlednil svůj zdravotní stav, a je tedy velká šance, že své vzdělání na trhu práce uplatní. Pokud člověk utrpí zdravotní postižení v průběhu života, tedy až poté, kdy ukončil studia a už byl v pracovním procesu, pak je třeba upravit pracovní podmínky tak, aby odpovídaly jeho zdravotnímu stavu. A tady už je na zaměstnavatelích, jak se k tomu postaví. Řada z nich je s takovým zaměstnancem tak spokojena, že mu vyjdou maximálně vstříc. Vyšší šance na získání práce mají také např. vysokoškolsky vzdělaní uchazeči, protože tyto činnosti většinou nepředstavují větší fyzickou zátěž a jde spíše o duševní práci. 


Hana Potměšilová

Kristina Sauerová

Myslím si, že problém není v tom, že trh neumí pracovat například s vysokoškolsky vzdělanými osobami se zdravotním postižením. Problém je v tom, že VŮBEC neumí pracovat s OZP.

Z osobní zkušenosti mohu mluvit za naše Centrum pracovní rehabilitace, kde se s lidmi hledajícími práci setkáváme.

ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Máme více než půl milionu OZP v produktivním věku. Procento vysokoškoláků mezi nimi narůstá. Fakt, že díky možnostem moderní medicíny narůstá průměrný věk dožití i kvalita života po zdolání rakoviny či mrtvice, celý problém jen ještě zvýrazňuje. A přitom paradoxně není týdne, kdy bychom v NFOZP neřešili volání firem, že nevědí, jak najít ona čtyři procenta kolegů se zdravotním postižením.

Rudolf Volejník

pracovní konzultantka, Centrum pracovní rehabilitace při Asistenci, o.p.s.

Umí trh práce využít vzdělání handicapovaných lidí?

Zároveň ale OZP považují za zaměstnance druhé kategorie, které je nutné zaměstnat, ale netřeba jim moc platit (mají přece důchod!). Zpřísňováním legislativy to nezměníme. Je to v našich hlavách. A mám pocit, že až naše děti dokážou vnímat kolegy s postižením jako sobě rovné. 

viceprezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých

Naše Centrum vyhledávají většinou lidé s nižším vzděláním, protože ti s vyšším častěji podporu při hledání práce nepotřebují a práci si najdou sami nebo s pomocí nejbližšího okolí. Naši klienti si často přejí pracovat v administrativě a používat při práci počítač. Vyšší šance na získání takové pozice má určitě člověk, který získal vyšší znalost ovládání počítače (ať už ve škole nebo v nějakém kurzu či rekvalifikací), než je běžná uživatelská. Myslím, že souvislost vzdělání a uplatnění na trhu práce je velmi podobná u lidí s handicapem i bez něj. Obecně platí, že čím specializovanější vzdělání (např. keramik), tím i horší uplatnitelnost na trhu práce a naopak. Zaměstnavatelé někdy i více než vzdělání oceňují zájem o danou práci. 

Vymezme si nejdříve mantinely, odpověď na tuto otázku totiž určitě není černobílá. Budu mluvit pouze o otevřeném trhu práce a o nevidomých – o ostatních zdravotních postiženích mi nepřísluší mluvit na odborné úrovni. Potenciální zaměstnavatel si v drtivé většině případů neumí představit, jak by nevidomý zaměstnanec mohl pracovat, když na to nevidí. To nebývá zlý úmysl, jen neznalost alternativních technik, jimiž nevidomá osoba chybějící zrak nahrazuje. Vzdělání tu hraje podružnou roli, vítězí předvedené dovednosti – pokud má nevidomá osoba vůbec příležitost je předvést. Existují výjimky: na jedné straně tradiční povolání, například učitel hudby, masér nebo některá z řemesel, na straně druhé pak asertivní jedinci v povoláních méně obvyklých, například poradce členů vlády, senátor a podobně. Trh práce obecně vzdělání nevidomého zvažuje jako méně významnou položku pro výkon jeho práce. 

DOBRÉ ZPRÁVY Úspěch na vodě. Na 102. ročníku pražských Primátorek uspěla výprava veslařů s handicapem z 1. centra zdravotně postižených z jižních Čech se sídlem v Českých Budějovicích. Handicapovaní sportovci se zúčastnili nejen závodu čtyřveslic, ale i skifu se speciálními plováky; v obou disciplínách získali medaile. Parkování zdarma. Na zpoplatněná vyhrazená parkovací místa pro vozíčkáře v centru Prostějova si stěžují řidiči s handicapem i místní Svaz tělesně postižených. Stání,

6

které je obvykle zdarma, je zde totiž součástí podnikatelského záměru soukromé firmy. Město se snaží situaci napravit. Dostali cenu. Vozíčkáři ze sdružení Tango v Havlíčkově Brodě obdrželi jednu z letos udělovaných cen Ď. Každý rok organizují ve spolupráci s Českým rozhlasem a navzdory svému vlastnímu handicapu sbírku hraček pro děti z dětských domovů. Cena Ď se letos udělovala už popatnácté jako poděkování organizacím i jednotlivcům, kteří nezištně podporují vědu, umění, neziskové organiza-

ce, zoologické zahrady i další užitečné projekty. Za dobu existence ceny jich bylo uděleno již na 250; oceněné vybírají posluchači Českého rozhlasu. Cvičením ke zdraví. Unikátním mezigeneračním hřištěm před místním domovem pro seniory Jitřenka se mohou pochlubit v Opočně. Vybaveno je třemi cvičebními stroji pro dospělé, šachovým stolkem i atrakcemi pro děti. Hřiště je navíc bezbariérové, zacvičit si tedy mohou i zdravotně handicapovaní. Projekt podpořila Nadace ČEZ částkou téměř 280

tisíc korun, realizovaly jej Sociální služby města Opočna. Rokycanští se dočkají. Handicapovaní čtenáři z Rokycan dostanou šanci vybírat si knihy v místní knihovně osobně. Město zahájilo investiční akci, jejímž cílem je bezbariérový přístup do objektu v podobě výtahu. Přistavěn by měl být z boku budovy ve dvoře knihovny. Kromě handicapovaných a seniorů by měl výtah pomoci i zaměstnancům knihovny, kteří poskytují soubory děl dalším osmapadesáti knihovnám a vše musí nosit ručně.  (šb)


Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

číslo popisné:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

FOTOEDITORIAL

8


č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í

Radost na vodě Sportovní klub vozíčkářů uspořádal v polovině července pro dvě desítky zájemců víkend na Nechranické přehradě. Zkoušel se paddleboard, wakeboard, seakayak, vodní skútr, ale i jachtaření. Jak se brzy ukázalo, „válet na prkně“ jde i vsedě! Foto: Jan Šilpoch


9

Téma: Vzdělávání handicapovaných ■ Práce speciálního pedagoga je hlavně o individuálním přístupu. ■ Běžná škola je orientovaná na výkon, což ale není jediná hodnota. ■ Lidé kolem žáka se specifickými vzdělávacími potřebami by měli spolupracovat.

Za oponou speciální Školní schůzka se nesla v příjemné a přátelské atmosféře.

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

S

lovo speciální působí na některé lidi jako pověstný červený hadr. Platí to i v oblasti pedagogiky. Jedny dráždí to, že jim zavání nějakými úlevami a výhodami, druhým vadí upozorňování na odlišnost a vyčleňování z běžné společnosti. Ostatně není to ještě tak dávno, kdy byla oblast speciální pedagogiky nazývána defektologií. To opravdu nezní moc hezky. Speciální pedagogika je však především o hledání nejlepších řešení pro vzdělávání dětí a mladých lidí se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním. Jde v ní o individuální práci a spolupráci mezi dítětem, rodinou, školou, speciálním pedagogem a případně ještě dalšími odborníky. Přesvědčili jsme se o tom během času stráveného mezi pracovnicemi Speciálně-pedagogického centra (SPC) z Jedličkova ústavu a škol v Praze.

10

A velmi důležité pravidlo také zní – nesrovnávat s ostatními žáky! Sledujeme individuální pokroky jedince, nechceme ho nacpat do nějakých normativních škatulek.

I tak jsme ale poznali jen výseč ze všeho, co tento obor představuje. Konkrétní činnost a metody jednotlivých speciálních pedagogů se totiž odvíjejí od místa, kde působí, a především od potřeb jejich klientů. Speciální pedagog v běžné pedagogicko-psychologické poradně řeší z devadesáti procent specifické poruchy učení nebo tzv. ADHD – poruchy chování a pozornosti s hyperaktivitou. Se zdravotně handicapovaným žákem obvykle nemá moc zkušeností. Uplatnění a zaměření speciálních pedagogů je různé: někdo funguje jako učitel či vychovatel, jiný coby poradenský pracovník – konzultant. Obvykle provádějí diagnostiku a individuální reedukace, někteří se přitom věnují i dospělým.

Kdo je ideální? Podle vedoucí SPC v Jedličkově ústavu a školách Markéty Benoniové by měl být speciální pedagog obecně komunikativní člověk zvládající vyjednávání, sebereflexi,



pedagogiky Speciální pedagog v běžné pedagogicko-psychologické poradně řeší z devadesáti procent specifické poruchy učení nebo tzv. ADHD – poruchy chování a pozornosti s hyperaktivitou. Se zdravotně handicapovaným žákem obvykle nemá moc zkušeností. budování týmů a pozitivní ovlivňování druhých lidí. „Musí také mít komplexní pohled na dítě,“ vysvětluje Markéta Benoniová. „Hledat jeho silné stránky a schopnosti, přestože třeba nejsou úplně zjevné. Většina vzdělávacího systému je orientovaná na výkon. Od toho je třeba se oprostit. Pro speciálního pedagoga musí být podstatné, jaký dotyčný žák je, co umí, co má rád, nikoliv co mu nejde, v čem selhává. Měl by budovat kolem dítěte příjemné tvůrčí prostředí respektující jeho individualitu. K tomu je nutné pozitivně motivovat i ostatní lidi kolem žáka – rodinu, pedagogy, spolužáky.“ Markéta Benoniová má se svými třemi kolegyněmi z SPC na starosti především diagnostiku a následné nastavení podpory pro děti s tělesným postižením, které docházejí do běžných škol, a to od mateřských až po vysoké. Jejich polem působnosti je Praha a několik málo škol ze Středočeského kraje. Celkem jde přibližně o 180 klientů, pro které zjišťují míru jejich speciálních vzdělávacích potřeb a pomáhají jim nastavit vhodná opatření. To znamená, že na základě zjištěné situace začnou kolem žáka vytvářet tým spolupracujících lidí – obvykle jsou to učitelé, asistenti, vedení školy a rodiče. Pak se snaží pravidelně pořádat schůzky týmu přímo v žákově


škole a reflektovat aktuální situaci. Žák s rodinou dochází do SPC na kontrolní speciálně-pedagogické a psychologické vyšetření, popřípadě konzultace.

Na schůzce

Markéta Benoniová pozorně naslouchá názorům žáků, rodičů i učitelů, kterým poskytuje podporu.

K takovému setkání jsme byli přizváni do jedné běžné pražské ZŠ. Tu navštěvuje sedmák, říkejme mu na žádost rodičů jiným jménem, třeba Radim. Trochu hůř chodí, má své tempo, ale jinak na první pohled žádné závažné postižení nemá. Snad jen chováním působí trochu víc dětsky než někteří jeho vrstevníci. Markéta Benoniová přichází do školy odpoledne po vyučování. Setkání se účastní Radimova maminka, paní ředitelka, školní speciální pedagožka-výchovná poradkyně a třídní učitel. Po chvilce je přizván i Radim. Vše probíhá v přátelské atmosféře. Nejprve (ještě bez Radima) se shrne, jak to s ním vypadá po stránce školních výsledků a jeho zapojení do třídy. Zdá se, že nejsou žádné zásadní problémy. Probírá se situace kolem asistentky pedagoga, která je ve třídě k dispozici pro více žáků, ale nově by měla být víc k ruce právě Radimovi. Markéta Benoniová vyjadřuje nadšení z pedagogické práce třídního učitele, jehož hodinu měla před časem možnost absolvovat formou náslechu.

� 11

Téma: Vzdělávání handicapovaných Systematická a dlouhodobá práce dokáže přinést nečekaná zlepšení, přičemž často stačí několik minut denně. Příliš dlouhé cvičení je únavné, a tudíž neefektivní.

Dana Trsková má možnost se svými žáky pracovat individuálně. Řeší s nimi hlavně problémy s učením.

Také maminka pozitivně hodnotí příchod � nového třídního. Přes téměř idylické vyzně-

ní schůzky dospělých Radim prohlásí, že ho spolužáci někdy dost štvou a raději se snaží moc si jich nevšímat. Na otázku, v čem se podle svého názoru zlepšil, spíš krčí rameny. Zdá se, že jeho svět je trochu jiný než jeho spolužáků. Radimovo současné vzdělávání probíhá ke spokojenosti rodiny, školy i SPC. Další schůzka je domluvena na začátek příštího školního roku. Termín kontrolního vyšetření se bude domlouvat před tím, než se začne rozhodovat o výběru vhodné střední školy. Podle Markéty Benoniové je na tomhle týmu vidět, že se orientuje především na osobní rozvoj dítěte. „A to je jediné správné. A velmi důležité pravidlo také zní – nesrovnávat s ostatními žáky! Sledujeme individuální pokroky jedince, nechceme ho nacpat do nějakých normativních škatulek. V tom je pozice speciálního pedagoga proti běžným pedagogům hodně jiná. Pochopitelně by bylo ideální, kdyby i oni mohli především chválit a povzbuzovat za dílčí pokroky, jenže oni jsou místo toho spíš nuceni honit učební plán a kontrolně hodnotit. Speciální pedagog by měl všem zúčastněným ukazovat, co se povedlo, být celkově pozitivní a snažit se to přenést i na ostatní.“

12

Vedoucí SPC tak připomíná, že v životě není podstatný jen výkon, ale také hodnoty jako kamarádství, spolupráce, zábava a záliby. Vidí smysl vzdělávání i v jiných věcech než pouze v získávání vědomostí.

Přímo mezi dětmi

Pozornost je u žáků potřeba zaujmout, ale také nepřepínat. Přetěžování by bylo ve výsledku kontraproduktivní.

Zatímco Markéta Benoniová a její kolegyně pracují ambulantně či v terénu, diagnostikují a provázejí žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, Dana Trsková je speciální pedagožka přímo v Jedličkově ústavu a školách. Ty navštěvují děti s tělesným nebo kombinovaným postižením od první třídy až po maturitu. Žáci k ní přicházejí individuálně, většinou jedenkrát týdně v době vyučování. V ideálním případě docházejí i rodiče, kteří pak s dítětem pravidelně vše procvičují. Systematická a dlouhodobá práce dokáže přinést nečekaná zlepšení, přičemž často stačí několik minut denně. Příliš dlouhé cvičení je únavné, a tudíž neefektivní. Dana Trsková se u svých žáků hlavně snaží řešit problémy s učením. Hledá příčinu a následný způsob reedukace. Původně působila jako běžná učitelka, ale tam si uvědomila limity možného využití metod speciální pedagogiky v klasické výuce. „Proto jsem přešla do poradenství, abych hledala příčiny potíží. Jak mohu po



Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz.

❛ ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením. ❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků. ❛ ❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie. ❛ ❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí. ❛ ❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

někom chtít, aby třeba dobře četl, když má nedostatečně rozvinutou nebo narušenou některou z percepčně-kognitivních schopností, která je pro rozvoj příslušné dovednosti nezbytná? Proto je naprostým základem mé práce nejprve důkladné vyšetření, začínající obvykle u zrakové a sluchové percepce. Další postup a výběr testů je ale individuální, neboť příčina problému může ležet úplně někde jinde, než se na první pohled zdá.“ Kromě obvyklé práce speciálního pedagoga se pak Dana Trsková věnuje ještě žákům, jejichž mateřským jazykem není čeština. Několik takových totiž do Jedličkova ústavu a škol dochází, a přičteme-li jazykovou bariéru k obvyklým poruchám učení a tělesnému postižení, dostáváme kombinaci, která je pro speciálního pedagoga skutečná výzva. Vyzkoušel jsem si na vlastní kůži jeden z diagnostických postupů. Zkouškou vizuální diferenciace, kdy porovnáváte vedle sebe napsaná nesmyslná slova, zda jsou stejná nebo odlišná, jsem ke své úlevě prošel. Stejně jako sluchovou syntézou a analýzou, u níž máte rozlišit podobně znějící slova nebo vyhláskovat čím dál složitější výrazy. Nepřipadám si ale jako na místě, kde se řeší něco tak nepříjemně znějícího, jako je diagnostika. Podkrovní pracovna působí spíš jako útulná herna. Řadu běžných her


V životě není podstatný jen výkon, ale také hodnoty jako kamarádství, spolupráce, zábava a záliby. Smysl vzdělávání je i v jiných věcech než v pouhém získání vědomostí. lze totiž zdařile využít při procvičování různých schopností. Speciální pedagog musí být zkrátka kreativní a přizpůsobivý, nemůže používat pouze zaběhnuté a ověřené postupy. Často musí vymýšlet řešení přímo na tělo. 

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Jak studovat s postižením V době gymnaziálních studií jsem měla spolužačku Renatu. Renata těžce chodila o dvou kanadských berlích, protože i ona byla jednou z obětí poslední epidemie po lio (infekční obrna) v naší zemi. Měla dvo je učebnice, dojížděla trolejbusem, kam jí vždy někdo pomohl, někdo (nejčastěji maminka) jí do školy nosil tašku se sešity. Tablety, počítače ani mobily nebyly, vše se muselo psát nebo naučit z učebnice či jít vyhledat do městské knihovny, samozřej mě po schodech do poschodí. Renata byla pro ostatní tak trochu exot; nikdo na škole o berlích nechodil, o vozíku ani nemluvě. Protože byla dříč, rozhodla se studovat Fakultu přírodních věd UK Praha. Věřím, že ji vystudovala, protože když se pro něco rozhodla, tak do toho šla naplno. Bez ohledu na překážky a problémy, které jí přinášely kanadské hole a následky, které polio zanechalo na jejím těle. Mysl dokázala létat, a ta byla motorem jejích aktivit. A to v době, kdy na ulici člověk na vozíku nebyl vidět, protože socialistický člověk byl zdravý, budující a překonávají cí rekordy. Dnes jsou podmínky zcela jiné. Ne optimální, určitě je mnoho co zlepšovat, ale mám mnoho bývalých pacientů, kteří po úrazu na vozíku studovali – ať střední nebo vysokou školu. Je to otázka vůle, motivace, rozhodnutí to dát. Ano, je třeba bezbariérovost, pomoc okolí, ale v době moderní techniky je možné dělat přijímačky na počítači, není problém nahrát přednášku na diktafon, natočit na kameru, pracovat na počítači, rýsovat na počítači… Myslím, že to nejzákladnější a nejdůleži tější je, aby se člověk ztišil a zcela otevře ně a bez hledání omluv či výmluv si řekl, kterým směrem chce svůj život vést dále. Sám pro sebe je třeba si udělat jasno, jaké mám možnosti, co chci, kolik energie a vůle jsem ochoten do toho investovat, zda mě to bude uspokojovat a těšit. I toto je proces. A na jeho konci může být člověk sice plně závislý na asistenci druhé osoby, na druhou stranu ale inženýr ekonomie, který pracuje doma z lůžka, tetrapostiže ný mladý muž, který na vozíku vystudo val střední školu a pak úspěšně práva, nebo také studující maminka na vozíku, která pracuje a stará se o rodinu, a tak bych mohla psát o mnoha dalších. Oni, i když to vůbec nebylo lehké, se nebáli ty nové dveře otevřít...  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.

13

Téma: Vzdělávání handicapovaných ■ České vysoké učení technické je otevřené všem. ■ Moderní technické obory nabízejí dobré uplatnění. ■ Můžete se na vozíku stát profesorem?

Petr Konvalinka:

Technici nejsou chladní Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Je největší a nejstarší česká technická vysoká škola připravena umožnit získání vysoké kvalifikace i studentům s postižením? Naše vstřícnost začíná už u přijímacího řízení. Součástí rektorátu je i Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA, na které se může obrátit každý z budoucích studentů s postižením a požádat o úpravu přijímacích zkoušek. V začínajícím školním roce máme takových uchazečů 87 a každý z nich se může individuálně poradit. Technici jsou někdy pokládáni za příliš racionální, nepřístupní situacím, které tak říkajíc nejde spočítat. Setkáváte se s takovým přístupem u vašich pedagogů? Po letech práce na naší univerzitě jsem se u kolegů s takovým chladným přístupem

14

Naše fakulta biomedicíny je příkladem naprosto moderního spojení inženýrského studia s přírodovědnými obory a humánní medicínou, a tedy odpověď na nejmodernější trendy ve vědě. nesetkal. Sám stále přednáším, a když přijde někdo s handicapem, vím, jakým způsobem mu pomoci. Zmínil jste středisko ELSA… Opravdu umí pomoci každému? Základním předpokladem je, aby se takový student nebo uchazeč o studium sám přihlásil. Pak dostane opravdu kvalifikovanou podporu při studiu. Pro nás to není jen administrativní záležitost, abychom vyhověli příslušnému zákonu, ale sledujeme tak

i zásadní zájem školy – každý talentovaný uchazeč, který se rozhodl pro jeden ze škály oborů, které nabízíme, je důležitý lidský kapitál. A ten nechceme promarnit. Nabízíte tedy dobře vedené studium všem skupinám handicapovaných? Jsou některé diagnózy vyloučené? Vycházíme ze základního faktu – kdo úspěšně složil maturitu, má jisté studijní předpoklady. A postižení by je nemělo eliminovat. Nabízím vám pár čísel: v začínajícím



SLOUPEK Jiřiny Šiklové

info Kdo je prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. Rektor Českého vysokého učení technického v Praze. Světově uznávaný specialista na stavební konstrukce a materiály. Autor významných projektů a publikací.

ce v posledních letech velmi pozitivně mění. Takže když jsem mluvil o lidském kapitálu, postupně se ukazuje, že ho umíme posílit, že škola dobře reaguje nejen na proměny hospodářství, ale i společnosti. Jeden příklad – naše celkem nedávno založená fakulta biomedicíny je příkladem naprosto moderního spojení inženýrského studia s přírodovědnými obory a humánní medicínou, a tedy odpověď na nejmodernější trendy ve vědě. Ale úplně nové směry studia najdete i na naší tradiční strojní fakultě nebo na mé mateřské stavební, kde se prudce rozvíjejí nové poznatky o použití materiálů, ale i konstrukci staveb. Takže se nedivím, že naši absolventi v drtivé většině nemají s uplatněním problém. Platí to třeba i o zahraničních firmách, se kterými spolupracujete? Součástí studia jsou běžně stáže na různých pracovištích. Středisko ELSA umí zprostředkovat tyto pobyty a často se podaří najít velmi dobré budoucí uplatnění. Jeden příklad – student s velmi těžkým postižením po dětské mozkové obrně absolvoval v rámci bakalářského studia stáž v Microsoftu, úspěšně absolvoval a nyní pracuje na Letišti Václava Havla, kde spravuje softwarové systémy. Myslím, že jde o skvělý příklad naší specifické a citlivé práce s mladým člověkem. akademickém roce máme téměř devadesát takových studentů. Nejvíce je jich se specifickou poruchou učení, ale jsou mezi nimi i postižení zraková a sluchová, vozíčkáři, mladí lidé s chronickým onemocněním nebo psychickou poruchou, dokonce i autista. A když se podíváte na čísla loňská, najdete tyto studenty na všech našich fakultách včetně třeba architektury, biomedicíny, jaderné fakulty atd. Zkrátka nikdo není předem vyloučený, a pokud má zájem a píli, může u nás získat skvělou kvalifikaci. Máte nějaký podrobnější přehled o jejich dalším pracovním uplatnění? Na naší škole studují tisíce a tisíce mladých mužů a žen. Těžko můžeme mít dokonalý přehled o jejich postgraduální kariéře. Včetně studentů s postižením. Ale máme docela dobré průzkumy o jejich uplatnění v oboru, který vystudovali. To je totiž důležitý ukazatel kvality a správného zaměření školy. A tady se situa-


Dáváte stejné příležitosti handicapovaným i ve škole? Mohou posílit vaši akademickou obec? Stejně jako kdokoli jiný. Nevedeme podrobnou statistiku zdravotního stavu našich pedagogů. Každý absolvent, pak doktorand, se může ucházet o pedagogickou nebo vědeckou práci na kterékoli fakultě a umíme mu vytvořit dobré pracovní podmínky. Samozřejmé je, že některé z našich historických budov nebudou nikdy úplně bezbariérové, ale řešení se najde. Pro mne je nejdůležitější samozřejmý princip otevřenosti školy – nějaké schody nebo patro bez výtahu nemohou být důvodem, proč by měl být promrhán talent. Nakonec studenti s postižením přinášejí na naši univerzitu důležitý zdroj energie – ukazují, že těžké překážky lze zvládnout, že vzdělání otevírá cestu k úspěšnému životu i těm, kteří by kdysi zůstali za zdmi svých bytů, nebo dokonce ústavů. A to je pro nás všechny také trvalé upozornění, že s těžkým osudem se dá bojovat. 

Studovat s handicapem? Jednoznačně odpovídám: Jde to! A mám to ověřeno na mnoha příkladech. Dokud jsem vedla katedru, vždycky jsem se sna žila, když se přihlásili někteří uchazeči s určitým handicapem, třeba slepí, na vozíčku nebo s trhavými pohyby po DMO, abychom je přijali. Nebyla to protekce, přijali jsme je, jen když splnili požadavky, jinak jsme jim nabídli, aby navštěvovali přednášky a po roce zkusili jít k přijí mačkám znovu. Oběma stranám, těm handicapovaným i těm tzv. zdravým, to nesmírně pomáhalo. Naučily se vzájemně vnímat, komunikovat, brát i nebrat na sebe ohledy. Nezapomenu, jak jedna studentka šla při imatrikulaci k přísaze, trvalo jí to dlouho, varhany v Karolinu se málem za vařily, jak stále opakovaly tutéž melodii, a já jsem propotila talár. Když za pět šest let promovala, byla z ní suverénní ženská. Další, slepá, se mne vždy ptala, jakou známku jsem jí napsala do indexu, a když to byla výborná, tak se ještě zeptala: „Ale nepřidala jste mi? Je-li to jednička, dejte mi schválně ještě jednu otázku.“ Jiný student na vozíku sedal s ostatními v hospodě na pivě a jediný ohled, který na něho brali, bylo, že řekli číšníkovi, že mu musí dávat tu sklenici s uchem, která není úplně hladká. Od dalšího, slepého poslu chače, který si dělal slovní poznámky na tehdy neobvyklý záznamník, si je ostatní, převážně posluchačky, brali, a podle něho si je přepisovali. Studoval vzorně. Dodnes si pamatuji jeho jméno. Jiná handicapo vaná studentka měla touhu projet se na dvojkole. Zmínila jsem se tehdy někomu z našich krajanů, okamžitě to obstaral. A ta posluchačka mi pak dlouho vyprá věla do telefonu, jak je to nádherné jet na kole, jak jinak hučí vítr v zatáčce, jak jinak jsou při sjezdu slyšet pneumatiky na asfaltu a další a další podrobnosti, kterých si my ostatní, kteří vidíme, vůbec nevšimneme. Nedávno jsem u nástupiště do metra na Florenci potkala jednoho našeho absolventa. Jel na vozíku, drandil si to kolem mě, zastavila jsem ho a ptala se, kde pracuje a zda nepotřebuje dohodit nějaký kšeft. Usmál se shovívavě, poděkoval a řekl, že má tolik práce, že ani všechnu nestačí. Může dostat bývalá vysokoškolská kantorka lepší odpověď od bývalého těžce handicapovaného vysokoškoláka?  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

15

Téma: Vzdělávání handicapovaných ■ Elektronické vzdělávání nabízí rovné příležitosti. ■ Kurzy na internetu jsou nesmírně populární. ■ Budoucí trend ve vzdělávání handicapovaných?

Úplně nová šance na V každé dobré škole e-learningu je k dispozici konzultace.

Text: Michala Kreys Obrazový doprovod: archiv

P

ojem e-learning si můžeme představit jako vzdělávací proces s pomocí informačních a komunikačních technologií, který ve velké míře využívá multimediální prvky jako text, videa nebo animace. Kurzy můžete absolvovat on-line na počítači s přístupem na internet nebo si pustit CD či DVD, kde jsou nahrané. Pro studenty s většinou typů handicapu je to vynikající metoda, jak obejít nejrůznější bariéry. Mnoho vysokých škol v České republice zavádí nebo již využívá možnosti e-learningu. Nabízí příslušné kurzy, studijní weby a on-line učebnice nebo videa, která často bývají dostupná nejen studentům dané školy, ale i široké veřejnosti. E-learning využívají také firmy, například při povinném školení zaměstnanců o bezpečnosti práce nebo pro seznámení nových zaměstnanců s firemní politikou. Šetří tak náklady na školitele i na cestování účastníků daného kurzu. Každý si může zvolit, kdy si určený kurz projde i kolik času mu hodlá věnovat.

16

E-learning můžeme rozdělit na asynchronní a synchronní. V případě asynchronního si studenti určují sami čas a místo, kdy a kde kurzem projdou, stejně jako tempo: někdo si kurz projde za hodinu, jinému to bude trvat hodiny tři, protože si bude určité pasáže opakovat, aby probíranou látku lépe pochopil. Synchronní pak znamená, že se studenti na dálku účastní kurzu, který probíhá v určitou dobu a musí být dokončen podle daného rozvrhu. Student nemusí být na přednášce fyzicky přítomen, ale účastní se jí on-line z pohodlí domova. Čas a místo, kdy a kde se budete učit, stejně jako tempo si u e-learningu volíte obvykle sami. Přístup k takovému vzdělání máte zpravidla 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu a záleží jen na vás samotných, kdy se budete učit. A můžete se učit doma, na chalupě, v knihovně, v zaměstnání, všude tam, kde je přístup na internet. Součástí on-line kurzů bývají i diskuse, kde můžete získat odpověď na to, co vám není jasné, nebo naopak můžete někomu poradit. Nevýhodou e-learningu může být nedostatečná motivace nebo špatné studijní návyky. Bez spolužáků a instruktora se můžete cítit izolovaní. Pomalé internetové připojení nebo

zastaralý počítač vás také může frustrovat a demotivovat, e-learning se možná jeví složitý i těm, kteří mají jen základní počítačové znalosti. Většina kurzů a vzdělávacích programů určených pro širokou veřejnost je však koncipována tak, aby je zvládli i začátečníci.

Khan Academy Jedním z největších e-learningových portálů na světě je Khan Academy, který založil v roce 2006 Američan Sal Khan. Výuková videa, která Sal natočil, se líbila jeho přátelům i příbuzným, a tak je umístil na kanál YouTube, aby byla přístupná všem. Videa měla obrovský úspěch, a proto Sal opustil zaměstnání finančního analytika a od roku 2009 se věnuje své univerzitě na plný úvazek. Khan Academy je dnes nezisková organizace, jež poskytuje bezplatně výuková videa studentům na celém světě. V současné době nabízí více než 6500 videí z nejrůznějších oblastí, jako matematika, fyzika, chemie, biologie, ekonomie, medicína nebo historie. Nechybí ani obory jako umění, hudba či kryptografie. Videa jsou v angličtině, a jak již bylo řečeno, jsou bezplatná.



SLOUPEK Daniely Filipiové

Mnoho vysokých škol v České republice zavádí nebo již využívá možnosti e-learningu.

vzdělání Můžete se učit sami nebo v týmech. Začátek o samotě bývá těžší.

V roce 2012 se sešla skupinka nadšenců a společně začali pracovat na překladech videí Khan Academy do českého jazyka. Na podzim roku 2012 založili občanské sdružení Khanova škola a začali šířit povědomí o tomto alternativním vzdělávacím prostředku v České republice. Dnes se cíle občanského sdružení rozšířily stejně jako počet jeho uživatelů i překladatelů. Nadále pokračuje v překladu výukových videí akademie, zároveň se snaží podporovat rozvoj otevřených vzdělávacích zdrojů v České republice tím, že identifikuje v zahraničí i u nás ty kvalitní a přehledně je shromažďuje na výukovém webu www.khanovaskola.cz. Najdete tu už více než 2500 výukových videí s českými titulky o matematice, fyzice, chemii, biologii, ekonomii, dějepisu nebo informatice. Školu nemusíte využívat jen jako pasivní diváci, můžete se sami podílet na její tvorbě. Možná právě vy jste ten nebo ta, kdo rozumí určitému tématu, a máte chuť a čas vytvořit výukové video. Nebo máte-li dobrou znalost anglického jazyka, pak můžete s Khanovou školou spolupracovat jako překladatelé nebo korektoři v dané oblasti.

Přesto, že se při e-learningu učíte na počítači, je dobré si připravit tužku a papír na poznámky nebo pojmy, které si budete chtít vyhledat či nastudovat později. Nastavte si také cíle, které budete schopni splnit. Kolik se toho chcete naučit za den, za týden nebo za měsíc. Pamatujte, že je velmi demotivující, když zjistíte, že jste během dne nestihli projít ani polovinu z toho, co jste si naplánovali.  (Redakčně upraveno)

Jak se učit? Pokud máte počítač s přístupem k internetu, můžete zkusit e-learning hned. Podobně jako třeba práce z domova i tento systém vyžaduje určitou dávku disciplíny. Na začátku je dobré si vyčlenit dostatečné množství času a správnou denní dobu – sami dobře víte, kdy vám jde učení nejlépe. Budete-li mít tendenci učení přerušit a věnovat se jiným věcem, řekněte si: Jsem ve škole!


O studiu s handicapem Mít kvalitní vzdělání v jakémkoliv oboru je základem pro to, aby si člověk našel dobrou práci. Většina lidí to má jednodu ché. Vybere si školu (střední či vysokou) podle svého přání, a pokud splní poža davky na přijetí, má po problému. Ne tak osoba s handicapem. S jakýmkoliv handicapem. Ta musí nejdříve zjistit, jak je to s možností studia vzhledem k han dicapu. Jak se škola dokáže vyrovnat s osobou na vozíku, nevidomou, sluchově handicapovanou. Na středních školách je to většinou stejný problém jako na základních. Pokud to není nová budova, je postavena s mnohdy velmi těžko překonatelnými bariérami. V těch případech, kdy je přestavba mož ná, jde o investici nad rámec možností zřizovatele. Další potíže vznikají s asistentem. Ve škole může být jen pedagogický asistent, nikoliv asistent, který pomáhá při vyrov návání se zdravotními komplikacemi. Co se týče asistentů pro nevidomé nebo osoby s poruchami sluchu, je často problém se hnat na jejich práci finanční prostředky. Podle mých informací je situace na vy sokých školách příznivější, alespoň co se architektonických bariér týče. Ale bohužel ne všude. Můžete namítnout, že se přece dá studovat dálkově a docházet do školy (rozuměj zvládat peripetie překonání bariér) jen na zkoušky. To je sice pravda, ale jen částečně. Některé studijní obory totiž dálkové studium vůbec neumožňují a nejde je studovat ani s individuálním programem. Z evropských fondů se čerpá na mnohé projekty. Poslední dobou mám dojem, že alfou i omegou problémů této země jsou dálnice, na které soustřeďuje tok evrop ských peněz. Nevím o žádném masivním útoku na peníze z Bruselu, který by požadoval finance právě na zpřístupnění škol. Pravda, jsou ojedinělé případy, kdy tomu tak je, ale je jich žalostně málo. Ne vím o tom, že by to ministerstvo školství mělo jako prioritu nebo alespoň jednu z priorit. Myslíme si, že vše vyřeší sociální dávky. Ale ti, kteří chtějí studovat a mít pak dobře ohodnocenou práci, nechtějí dávky. Chtějí naopak platit daně.  Autorka je senátorka.

Sal Khan bude jednou v encyklopediích.

17

Téma: Vzdělávání handicapovaných ■ Osobnostní rozvoj zvyšuje šance na úspěšné pracovní uplatnění. ■ Firmy mají o zaměstnávání lidí s postižením zájem, někdy bez reálné představy. ■ Centrum pracovní rehabilitace provozované o. p. s. Asistence pomáhá uspět.

Centrum pracovní rehabilitace Během ní se pracuje především na soběstačnosti. „Procvičujeme vše nezbytné, co klient potřebuje – kognitivní funkce, jako třeba paměť a řeč, grafomotoriku, ale třeba i rovnováhu. Snažíme se dosáhnout co největší soběstačnosti našich klientů v personálních i instrumentálních činnostech všedního dne. Připravujeme je na praktické úkoly, jako je např. práce s internetem nebo tvorba kartotéky. Zkoušíme i různé pomůcky, s jejichž zajištěním následně pomůžeme,“ popisuje Kateřina Rybářová. A dodává: „Náplň práce s klientem se přitom dost liší podle toho, zda už má nějaké pracovní zkušenosti z minulosti nebo nikoliv.“ Ergoterapeutka Kateřina Rybářová při individuální práci s klientkou. Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

P

ocit užitečnosti a seberealizace patří k základním lidským potřebám. Jedním z výrazných prostředků jejich naplnění je pro dospělého člověka pracovní uplatnění. Nalezení vhodné pracovní pozice není často jednoduché ani pro člověka takzvaně zdravého, natož pro osobu se zdravotním postižením. Někdy jsou překážky u člověka samého, jindy vnější, často jde o kombinaci obojího. Pomocnou ruku v jejich řešení se snaží podávat například Centrum pracovní rehabilitace provozované obecně prospěšnou společností Asistence. „Poskytujeme podporu lidem s tělesným nebo kombinovaným postižením od šestnácti do čtyřiašedesáti let. Většina z nich prodělala dětskou mozkovou obrnu, výjimkou však nejsou ani lidé po úrazu či mozkové příhodě,“ vysvětluje Pavlína Techlová, vedoucí centra. Cílem je připravit klienty na pracovní uplatnění a pomoci jim ho nalézt, ať už na otevřeném trhu práce nebo v rámci tréninkových pracovišť. Součástí tohoto procesu je i práce se zaměstnavateli.

Osobnostní rozvoj Poté, co klient naváže s Asistencí kontakt, dojde na první informační schůzku. Během ní je nutné definovat, co zájemce od služby očekává a zda mu to Centrum pracovní rehabilitace dokáže poskytnout. Zkušené konzultantky přitom musejí rozpoznat, jestli dotyčný hledá opravdu práci nebo chce spíš náplň volného času. Nejde o to, že by snad obojí nebylo důležité. Jedná se o správné nastavení podpory. Následují schůzky, větši-

18

nou jednou až dvakrát týdně, během nichž člověk s postižením pracuje na zlepšení dovedností, které bude potřebovat. Součástí nabídky služeb je i ergoterapie. Pokud se vše daří dle plánu, po čase následuje pohovor u zaměstnavatele, seznámení s pracovním kolektivem, zapracování a práce sama. I poté je klient s Centrem pracovní rehabilitace v kontaktu – přinejmenším během tříměsíční zkušební doby. Sám nácvik je na pomezí osobnostního rozvoje a učení se. Praxe ukazuje, že to má bezprostřední vliv na finální úspěch při hledání vhodného pracovního uplatnění. „Většina zájemců o naše služby umí formulovat, co chce, ale jejich představy nejsou vždy reálné,“ poznamenává ergoterapeutka Kateřina Rybářová. V takových případech je nejlepším řešením navození modelových situací, aby si dotyčný člověk vyzkoušel, co která práce obnáší a jaké dovednosti při ní musí zvládat. „Někdy se setkáváme s velkým očekáváním a tlakem ze strany rodiny daného klienta,“ dodává Pavlína Techlová. Práce s rodinou je v každém případě nezbytná součást úspěchu. Důležité je přitom základní heslo všech pracovníků Asistence – nikoho nesoudit. Přijímat reálné lidi a jejich výchozí podmínky jako dané a pracovat s nimi. „Občas musíme s rodinami pracovat na otevřenosti a vedení klientů k samostatnosti. O to větší je pak ale radost z úspěchu,“ popisuje Pavlína Techlová.

Soběstačnost v práci Dalším heslem by mohl být výrok: Práce je pro každého. Tím ale prý není vhodné začínat, protože někteří klienti by tak mohli ztratit motivaci k osobnostnímu rozvoji. Jeho součástí je i již zmíněná ergoterapie.

Najdete mi vozíčkáře? Neposlední podstatnou činností centra je spolupráce s firmami. Těch, které mají zájem o zaměstnávání osob se zdravotním postižením, je údajně dost. Hlásí se i samy. Číslo se ovšem poněkud ztenčí, dojde-li na vyhledávání konkrétní pracovní pozice. Při bližším poznání totiž zaměstnavatelé zjišťují, že bude nutné přizpůsobit prostředí, a i třeba samotnou náplň práce. To pak záleží na ochotě a vzájemné komunikaci. „Firmám pomáháme, zhodnotíme bezbariérovost, poskytneme ergonomické návrhy řešení, která často pomohou i zaměstnancům bez handicapu,“ říká Kateřina Rybářová. „Klíčové je přitom osobní poznání konkrétního klienta, o němž jednáme. Firma si pak udělá jasnou představu o tom, koho má přijmout. Anonymní zakázka – chceme zaměstnat vozíčkáře, nějakého nám dodejte – není vhodná a ve výsledku snadno může vést k oboustrannému zklamání,“ osvětluje vedoucí Centra pracovní rehabilitace. Přes všechny reálné nesnáze a často slyšitelnou blbou náladu ve společnosti je závěrečné resumé nad očekávání pozitivní. „Možná to bude znít překvapivě, ale převážná většina našich klientů se pracovně uplatní, i když to třeba není na otevřeném trhu práce. Je to i díky projektu Do práce s podporou a praxí realizovanému díky prostředkům z Evropských sociálních fondů a Operačního programu Praha – Adaptabilita,“ uzavírá Pavlína Techlová. 

info Centrum pracovní rehabilitace – Asistence o. p. s. w ww.asistence.org/ podporovane-zamestnavani Tel.: 739 560 211 E-mail: [email protected] Adresa: Pujmanové 1219/8 140 00 Praha 4-Pankrác



■ Když škola především učí žít… ■ Odsud se neodchází na univerzitu, ale nevadí. ■ Děti vychovaly dospělé. Ale na prázdniny se už také těšíme.

Slunce hřeje i pod mraky

Škola hrou? V Unhošti ano.


Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

postižení je osud, na kterém se nic měnit nedá a nemá.

J

Škola, kterou rodiče milují

e to vlastně už dávno, v roce 1991, kdy speciální pedagožka Blanka Dvořáková založila dnešní Soukromou mateřskou, základní a střední školu Slunce. Proč? Rozhodla se podívat na děti s nejrůznějším postižením úplně jinak. Místo izolace a pasivního přístupu, často naplněného jen jídlem, základní péčí a čekáním na cosi, co stejně nepřijde, se rozhodla děti opravdu vzdělávat a alespoň trochu je připravit na život v běžné společnosti. Bláhovost? Pro široké okolí ano. Ani samosprávy nebyly nadšené, vždyť po dlouhá léta, vlastně odpradávna platilo, že zejména mentální

Bývaly časy, kdy rodinám nezbývalo než umístit dítě s těžkým postižením do ústavu a sem tam ho navštívit. Slunce přišlo s úplně jiným konceptem. Omezený počet dětí ve třídě, pedagogové se speciálním vzděláním, kvalifikovaní asistenti, a hlavně ambice co nejvíce překonat zdánlivě nemožné – opravdu děti něco naučit. Třeba jen základní počty nebo čtení, na středním stupni pak nejrůznější praktické dovednosti: práce v pekárně, na zahradě, při jednoduchých řemeslných činnostech. A k tomu do divadla, na sport i do zahraničí na ozdravný pobyt.

� 19

Téma: Vzdělávání handicapovaných Kolik znáte dětí, které jsou doslova otrávené, když třeba kvůli nemoci nemohou do školy? Tady to platí snad pro všechny. rodiče, kteří při zakládání také přiložili � Pro pracovitou ruku k dílu, tak vznikla úplně

nová situace. Děti žijí doma, když je potřeba, škola je i doveze a odveze, ale hlavně vidí znatelný pokrok – zdejší žáci se opravdu mění k lepšímu a tíha postižení je najednou trochu odlehčena krásným pocitem. Ten náš kluk nebo holka není úplně beznadějný! A jednou si třeba najde i přiměřenou práci! A má kamarády, na které se těší! Jedna z maminek, Radka Papežová, říká o svém Radkovi: „ Zažila jsem a zažívám, jak může být společnost krutá. Radek se třeba docela dobře naučil chodit na jednoduchý nákup. Ale nechodí, protože býval na ulici terčem vulgárních útoků svých vrstevníků. Opravdu. Díky Slunci je nejen v chráněném prostředí, získal pár dovedností, ale především denně zažívá atmosféru pochopení a jistoty. Už je mu pětadvacet a vidím, že právě tohle mu moc pomohlo, a přála bych si, aby celý život neměl pocit osamění.“ Už devět let chodí do zdejší školy Tomáš. V první třídě u něj zjistili lehkou mentální retardaci, a tak pochopitelně v „normální“ škole nestačil. Jeho maminka Nicola Strnišťová je pyšná nejen na jeho samostatnost, naučil se sám jezdit z domova, ale také na jeho sociální vyspělost. Protože jeho postižení není z nejhorších, stal se z něj neformální asistent učitelek. Umí s lecčím pomoci a má z toho velkou radost. Zkrátka premiant! Jenomže tady se neznámkuje, jen slovně hodnotí, vždy s cílem povzbudit, připravit na další kroky, doslova nastartovat další pokrok. Třeba jen malinký a skoro neviditelný. Ovšem každý dobrý rodič přece pozná i drobnou změnu, natož proměnu zdánlivě beznadějného stavu do jistého rozkvětu a života, který děti těší. Jak říká paní Nicola: „Kolik znáte dětí, které jsou doslova otrá-

Pochvaly jsou tady nejdůležitější...

vené, když třeba kvůli nemoci nemohou do školy? Tady to platí snad pro všechny.“

Nezamýšlený efekt Historie školy Slunce nebyla vždycky slunečná. Od prvního těžkého přesvědčování samospráv (aktivity zasahují i do dalších obcí) i veřejnosti, že děti s postižením nejsou závadou na kráse obce, přes nekonečné shánění financí, kvalifikovaných pedagogů,

potřebných prostor až po každodenní přemýšlení ředitelky i pedagogů, jak najít pro ty starší umístění v dalším dobrém zařízení nebo v přiměřené práci. Nejlepší řešení bývá po ruce – Slunce má také stacionář a chráněné pracoviště s vynikající cukrárnou a kavárnou. Když se dnes projdete po Unhošti, těžko byste našli občana, který o zdejší škole neví. Podpora samosprávy se už dávno změnila na dobré partnerství. Docela dobrá spolupráce je se Středočeským krajem a Nadační fond Slunce má hodně velkorysých dárců i sponzorů. Skoro by se chtělo říci, že děti s postižením se tu osvědčily jako zvláštní pedagogové – naučily veřejnost, že nepat ří za vysoké zdi uzavřených ústavů, ale do běžného života, do každého zdejšího dne. A tím proměnily kus všudypřítomné okoralosti ve vědomí, že lidé nemusí být jen krásní, úspěšní a zdraví, ale mohou být také osudově zasažení. A přesto užiteční, důležití a nenahraditelní. Jak říká zástupkyně ředitelky Marie Kmínková: „Nejsme jen škola, jsme také důkaz, že každý člověk má svou cenu. A my ji umíme dokonce zvýšit. Trvá to roky, ale jde to…“  ... a návštěvy cizích nejrušivější.

Radek Papež je opravdu dobrý. Někdy nejlepší.

...jistota samozřejmá...

20


Tip na výlet


■ Cestovní agentura Accessible Prague nabízí prohlídky na elektrických skútrech. ■ Turisty doprovází erudovaný průvodce, který se vyzná v bezbariérovosti Prahy. ■ Vyzkoušeli jsme okruh Starým a Novým Městem pražským na skútru i na vozíku.

Prahou

Lea Skanderová (vpravo) může být na svůj projekt pro handicapované turisty hrdá.

na skútru

lidé s tělesným postižením, senioři nebo turisté, kteří si třeba zrovna poranili nohu, ale nechtějí zbytek dovolené prosedět v hotelovém baru.

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

M

ěsíc září má trochu pošramocenou pověst kvůli začátku školy. To se nám od dětství natolik vryje do podvědomí, že možná někdy zapomeneme, jak hezké počasí ještě může být. Vždyť tři čtvrtiny toho měsíce stále trvá astronomické léto! Proč tento čas nevyužít k hezké procházce historickým centrem Prahy? Nota bene když je tu agentura zaměřená na turisty s handicapem a nabízí nejen kvalifikované průvodce, ale mimo jiné také zapůjčení skútru pro špatně chodící. S ním lze jezdit podobně jako s elektrickým vozíkem na chodníku i v dostatečně prostorném interiéru. Zmíněnou agenturou je Accessible Prague, kterou provozuje Lea Skanderová. Sice se primárně zaměřuje na zahraniční návštěvníky, nicméně ani domácím obyvatelům nic nebrání využít poskytovaných služeb. Mnozí tak skutečně činí a právě výlet s elektrickými skútry za památkami hlavního města patří k velmi oblíbeným. Rozhodli jsme se tedy pro vás jeden takový turistický okruh vyzkoušet.


Radek Smetana si jednoduché ovládání rychle osvojil, takže brzy mohl přepnout i na vyšší rychlostní stupeň. Je však pravda, že má zdravé ruce. Accessible Prague (neboli Praha přístupná) standardně nabízí výlet se skútry na Pražský hrad a Hradčany nebo do ulic Starého a Nového Města pražského. Přesný plán trasy a jednotlivé zastávky vždy záleží na dohodě s průvodcem a odvíjí se od zájmu i možností konkrétního návštěvníka. Cílovou skupinou zájemců jsou špatně chodící

Na vlastní kůži Abychom vše reálně prověřili, požádali jsme o spolupráci Radka Smetanu, seniora, který rád s vyjížďkou na skútru souhlasil. Neměl přitom s vozítkem připomínajícím kancelářskou židli s řídítky na čtyřech kolech dosud žádné zkušenosti. Setkali jsme se před Obecním domem, hned vedle Prašné brány. Tady nás také přivítala Lea Skanderová a průvodkyně Ludmila Pocová. Přistavení skútru, jeho zapůjčení a průvodcovské služby přijdou na tři tisíce korun za tři a půl hodiny. Případný chodící doprovod osoby na skútru nic neplatí. Pokud chce na výlet vyrazit víc lidí na větším počtu skútrů, agentura poskytuje slevy. Celkem má k dispozici sedm vozítek. Zájemce o jízdu by neměl být těžší než 130 kg, taková je totiž jejich nosnost. Vyrážíme do Celetné ulice. Pan Smetana si jednoduché ovládání rychle osvojil, takže brzy mohl přepnout i na vyšší rychlostní stupeň. Je však pravda, že má zdravé ruce.

� 21

Tip na výlet

Někdy jdeme na místa, kam bych chodící turisty nevedla. Třeba na Střelecký ostrov. Tam totiž vede výtah a návštěvník na vozíku či skútru tak může zažít neobvyklý pohled na Prahu, který chodící cestovatel uloví zase jinde. akcelerátoru na řídítkách by moh� Ovládání lo člověku s vážnějším postižením motoriky

horních končetin činit trochu potíže. Vycházkové tempo i dlážděný povrch chodníků bez problémů zvládám i já na mechanickém vozíku. Nečekaným zpestřením výletu bylo vyprávění Radka Smetany, který je profesí geolog a ví hodně zajímavého o kamenech pražských ulic. Něco nového tak poznala i naše průvodkyně. Ludmila Pocová nám pochopitelně poskytovala výklad k jednotlivým zajímavostem v češtině, jinak ale provází v angličtině a němčině. Bonusem průvodců od Accessible Prague je jejich znalost bezbariérovosti tras, po kterých se pohybují. Vědí, kde jsou nájezdy, které spoje jsou nízkopodlažní nebo kam si lze odskočit na toaletu.

Kam i císař pán musí pěšky Přes Staroměstské náměstí s neodmyslitelnou zastávkou u orloje (na věž se dá vyjet výtahem) pokračujeme do Kaprovy ulice. Tam nás Radek Smetana naučil rozpoznat prvorepublikovou dlažbu, ale z pohledu vozíčkáře je zajímavější jiná skutečnost. Bohužel negativní. Do zdejšího KFC vede velký schod. Obvyklá jistota toalety v nadnárodních fastfoodových řetězcích tak přichází vniveč. Uvnitř přitom paradoxně bezbariérový záchod je. Naštěstí jsou na naší trase i jiné záchytné body pokrývající přirozenou lidskou potřebu. Například hned na začátku v Obecním domě. V Celetné ulici by se v krajním případě dalo uchýlit do budovy Filozofické fakulty UK, nedaleko je i Městská knihovna na Mariánském náměstí. Na druhé straně řeky jsme si mohli ulevit například ve Vojanových sadech. Leč nepředbíhejme.

22

Procházku jsme začali u Prašné brány, kde je i vozíčkářské parkovací místo.

Z Kaprovky míříme k náměstí Jana Palacha a k Židovskému Městu. Tam by se dal s vozíkem navštívit Starý židovský hřbitov i Maiselova nebo Španělská synagoga. My však pokračujeme Křižovnickou ulicí až ke Karlovu mostu. Na něj vede zatím nejstrmější stoupání na celé trase, ale jde jen o kratičký úsek, se zdravýma rukama zvládnutelný i na mechanickém vozíku. Rovinatý profil našeho okruhu je velkou výhodou, která kompenzuje fakt, že prakticky neustále jedete po více či méně drncavé dlažbě.

Na Malé Straně Na malostranském břehu Vltavy odbočujeme doleva do ulice Lázeňská. Procházíme kolem kostela Panny Marie pod řetězem a sídla Maltézských rytířů až na Velkopřevorské náměstí s Lennonovou zdí. Na jejím

konci čeká asi nejproblematičtější úsek celé trasy – několik metrů velmi nerovné dlažby a chybějící nájezd na obrubník. Ten je ale jen několikacentimetrový. Po jeho překonání se ocitáme na můstku přes Čertovku, ze kterého vidíme staré mlýnské kolo. Toto romantické zákoutí si oblíbili zamilovaní návštěvníci z celého světa a na památku zde nechávají pověšené visací zámky s různými vzkazy. Tato móda zaplavila evropské turistické destinace a přidělává starosti památkářům, protože váha kovových přívěsků přesahuje únosnou mez. Čas od času jsou proto odstraněny, jenže je záhy nahradí nové. Je to stejné jako s malbami na Lennonově zdi. Když ji před časem někdo přebílil, během několika dní byla zase celá pomalovaná. Ulicí Na Kampě míříme k ulici U Lužického semináře, z níž vcházíme do Vojanových



Skútr si hravě poradil se všemi druhy povrchů, které jsme cestou potkali.

sadů. Poklidná oáza zeleně skýtá odpočinek tělu i duchu. Včetně již zmíněné bezbariérové toalety, i když nově vybudovaný nájezd by mohl být méně příkrý a uvnitř kabinky více místa. Pokračujeme na Klárov, kde odbočujeme do Letenské, a záhy spočineme v poněkud rušnější, ale zase honosnější Valdštejnské zahradě. Pro cestu zpět bohužel nemůžeme využít nedalekou, ale zatím stále bariérovou stanici metra Malostranská. To platí i pro Staroměstskou, k níž přicházíme pěšky po Mánesově mostě. Náš okruh se tak prakticky uzavírá, chceme ale dojít až k výchozímu bodu u Prašné brány. Cestou nás inspiruje pohled na Týnský chrám, do kterého je bezbariérový vstup přes farní úřad z Celetné ulice č. 5. Bohužel jsme zvonili marně, v neděli a v pondělí je kostel uzavřen. Jinak je přístupný od 10 do 13 a od 15 do 17 hodin.

Když si netroufáte na delší pěší pochod, se skútrem se vám otevřou nové možnosti. Provázela jsem ale už i lidi, kteří to považují za standard, který prostě očekávají, přestože je naše služba i v evropském měřítku vcelku neobvyklá. Jinak z pohledu práce průvodce to moc odlišné není. Jen musím velmi dobře znát bezbariérovost, umět se přizpůsobit a případně improvizovat. Někdy jdeme na místa, kam bych chodící turisty nevedla. Třeba na Střelecký ostrov. Tam totiž vede výtah a návštěvník na vozíku či skútru tak může zažít neobvyklý pohled na Prahu, který chodící cestovatel uloví zase jinde.“ 

Z pohledu turisty a průvodce Náš pětikilometrový okruh jsme zdárně absolvovali během plánovaných tří hodin. Signalizace nabití baterie ukazuje, že bychom zvládli mnohem delší túru, snad až 35 km. Na skútru ani na mechanickém vozíku jsme nenarazili na závažnější překážku. „Podle mého názoru je to výborné,“ prohlásil Radek Smetana po motorizované projížďce Prahou. „Myslím, že průměrně schopný a inteligentní člověk to musí bez problémů zvládnout. Celý život byly mým pracovním prostředkem nohy, tak si dovedu představit, jak nepříjemné musí být, když někomu přestanou sloužit. Takováto služba může lidem s podobnými problémy hodně pomoci. Jen doporučuji vzít si na cestu měkkou podložku. Nejsem na dlouhé sezení zvyklý a po těch třech hodinách už mi nestačila ani jinak pohodlně polstrovaná sedačka skútru.“ Průvodkyně Ludmila Pocová dodává, že lidé, kteří jedou na skútru poprvé, jsou většinou nadšeni. „Je to pro ně nový zážitek.


info Cestovní agentura Accessible Prague w ww.scootableprague.com/cz/index.php [email protected] GSM: +420 608 531 753 C eny: Zahrnují zapůjčení skútru a služby profesionální průvodkyně. Jeden chodící doprovod zdarma, každá další osoba připlatí 200 Kč. Při větší skupinové jízdě je poskytována sleva podle dohody. Začátek túr bývá u Hotelu Yasmin (Politických vězňů 913/12), s nímž agentura spolupracuje. Přistavení skútru na jiné místo v centru stojí 100 Kč, na Pražský hrad 500 Kč + stejná cena za případné vyzvednutí na témže místě. Tříhodinová prohlídka – jeden skútr 2500 Kč, dva skútry 2900 Kč, tři skútry 3300 Kč Čtyřhodinová prohlídka – jeden skútr 2900 Kč, dva skútry 3300 Kč, tři skútry 3700 Kč. S kútry mají dojezd cca 35 km, nosnost 130 kg, pohon elektrický, ovládání pomocí řídítek.

Nabízené hlavní výletní okruhy

Radek Smetana coby geolog věděl hodně zajímavého o všech horninách, na které jsme narazili.

N a skútru za nejkrásnějšími pražskými památkami S tarým Městem a Židovským Městem na skútru N ové Město na skútru – túra po cestě k demokracii V ánoční Prahou na skútru Přesný plán trasy záleží na individuální dohodě mezi klientem a průvodcem. Závazná rezervace je podmíněna zálohou ve výši 1000 Kč.

23

Cestování ■ Země helvétského kříže má co nabídnout i v létě. ■ Náš redaktor cestoval severovýchodem Švýcarska. ■ Turisté s postižením se mohou spolehnout na kvalitní služby. Město St. Gallen se může pyšnit památkami pod ochranou UNESCO.

Helvétským křížem krážem / část první

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: KATEŘINA MUSÍLKOVÁ a St. Gallen-Bodensee Tourismus

L

etos si možná český turista více než kdy jindy kladl otázku, kam vyrazit na dovolenou. Valily se na něj zprávy o tom, kde se střílí, ve kterých zemích bude muset sdílet pláž s uprchlíky, jinde jsou zase nepokoje nebo krachuje ekonomika. Ať jsou případné obavy opodstatněné či nikoliv, jedno je jisté: Pověst bezproblémového místa se stává čím dál cennější komoditou. A právě image klidného, čistého a bezpečného místa Švýcarsko bezesporu má. „Ale vždyť tam není moře,“ vyděsí se v zeměpisu alespoň trochu zorientovaný milovník slunečního grilování. Pravda, v zemi helvétského kříže přímořské hotelové resorty uprostřed ničeho opravdu nenajdete. Také se jistě najde celá řada těch, kteří mají Švýcarsko zařazené ve škatulce zimní alpské lyžovačky a nevybaví si jedinou tamní

24

světoznámou pamětihodnost. Přesto, nebo možná právě proto, mohu letní dovolenou ve Švýcarsku vřele doporučit, a to i z pohledu člověka na vozíku. Díky skvěle zorganizované cestě od Switzerland Tourism jsem měl možnost zjistit, o kolik zajímavého by se člověk připravil, kdyby ve svých plánech tuto zemi opomíjel.

Na vodách Rýna Hned první zastávka u Rýnských vodopádů mě přesvědčila, že jsem si výpravu naplánoval dobře. Rheinfall leží v nejsevernějším cípu Švýcarska nedaleko německých hranic. Se svými 150 metry šířky a 25 metry výšky jsou to největší evropské vodopády, protože jimi v létě protéká průměrně 700 m3/s. Rekord je přitom až 1250 m3/s, zhruba polovina průtoku obrovských Niagarských vodopádů! Strhující pohled na padající masu vody je především z paluby motorových pramic, které vozí turisty až do bezprostřední blízkosti paty vodopádu. Vodní tříšť vám

Pověst bezproblémového místa se stává čím dál cennější komoditou. A právě image klidného, čistého a bezpečného místa Švýcarsko bezesporu má.

skrápí obličej a hladina řeky se vzdouvá, jako by přišla do varu. To vše lze zažít i na vozíku. Jedete-li autem, můžete coby handicapovaný návštěvník zaparkovat na vyhrazených místech téměř u řeky. Stačí na parkovišti zazvonit a požádat ostrahu o spuštění sloupku. Domluvit se není problém. Švýcaři jsou


č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í Překrásná historická knihovna v St. Gallen je bezbariérově přístupná.

většinou velmi dobře jazykově vybavení. Není divu, když se v jejich zemi používají hned čtyři řeči – němčina, francouzština, italština a rétorománština. Nehledě na to skoro vždy uspějete i s angličtinou. Každopádně se bezproblémově dostanete i do přístaviště vyhlídkových pramic u Schlössli Wörth, kam vede venkovní výtah. Klíč si půjčíte v turistických informacích. Jedna z lodiček je pak vybavena nájezdovou rampou. Čekání na ni si můžete krátit pozorováním ryb v průzračně čisté vodě. Její kvalita je natolik dobrá, že jako suvenýr si lze zakoupit plechovku vody z Rýna s heslem: „Šetřete pivo, pijte vodu!“ Jakmile se vynadíváte na divoký vodní živel, vydejte se za rozjímáním do nedalekého historického městečka Stein am Rhein, ležícího přímo na břehu řeky. Jeho centrum si uchovalo starobylý ráz s řadou typických hrázděných domů, malovanými fasádami, benediktinským klášterem St. Georgen a částí středověkých hradeb. Zaparkovat lze na vyhrazeném místě před bránou Untertor.

Světové dědictví St. Gallen Další plány nás zavedly do města Sankt Gallen, které leží o sedmdesát kilometrů dál směrem na jihovýchod. Bývalo centrem textilního průmyslu a zdejší krajky jsou dodnes pojmem. Ačkoliv je město podstatně větší než naše předchozí zastávka, jeho historické jádro si uchovalo nemalé kouzlo. Kromě tradičních hrázděných domů a množství krásných arkýřů je tu k vidění především klášter s opatstvím sv. Gallena, zapsaný na seznam UNESCO. Zdejší pozdně barokní katedrála je monumentální oslavou tohoto stavebního slohu a i český návštěvník, barokem odkojený, s pohnutím užasne. A vozíčkář, uvyklý spoustě schodů vedoucích ke kostelu, je zase nadšený bezbariérovým vstupem. Zajímavostí je, že chrám má své věže neobvykle umístěné na východní straně. Stalo se tak prý kvůli nedostatku místa, které měli katolíci při stavbě k dispozici. Švýcarsko je totiž země, kde se obyvatelé dělí zhruba stejným dílem na katolíky a protestanty. To dokazuje blízko stojící a rovněž zajímavý evangelický chrám sv. Lorenza (Vavřince). Dnes už to není problém, v minulosti trochu byl. Mimochodem název města pochází od sv. Gallena neboli sv. Havla, který se zde roku 612 usadil jako poustevník. Hned vedle katedrály se nachází nádherná barokní knihovna připomínající naši strahovskou. Zdejší průvodkyně to věděla stejně jako řadu dalších věcí o našem hlavním městě. Ovšem na rozdíl od Prahy je bibliotéka v St. Gallen vzorně bezbariérově přístupná, snad až na jeden menší kamenný práh. Najdete zde i bezbariérové WC, což je u významných švýcarských památek standard, se kterým můžete počítat. Abych ale neopěvoval pouze historické památky. Za návštěvu určitě stojí i počin

Krytý dřevěný Kaplový most v Lucernu je nejstarší památkou svého druhu.

„Červený koberec“ je zajímavým designovým počinem v centru St. Gallen.

Kulturní a kongresové centrum v Lucernu má sál s jedinečnou akustikou.

K Rýnským vodopádům lze doplout na lodi vybavené nájezdovou rampou. Nejmohutnějšími vodopády Evropy protéká tak čistá voda, že ji můžete pít.

�


25

Cestování Letní večery u Lucernského jezera naplňují představy o romantické dovolené.

umění v podobě tzv. červeného � moderního koberce na rohu ulic Schreinerstrasse a Gar-

tenstrasse. Veřejný prostor je zde kompletně potažen červenou hmotou připomínající tepich. Chodník, lavičky, váza, dokonce i jedno auto. Zejména večer máte díky efektnímu osvětlení pocit, jako byste seděli v obýváku. Za zmínku stojí určitě i fakt, že zde najdete parkovací místo pro vozíčkáře. Jinak Švýcaři ve městech většinou parkují v podzemních garážích, které nejsou pro našince z nejlevnějších. Blízko červeného koberce se nachází i hotel Dom, který nabízí výborné bezbariérové ubytování. Navíc jde o místo, kde jsou zaměstnáni lidé s duševním onemocněním. Rozhodně inspirativní projekt.

Oslnivý Lucern Nejen z pohledu vozíčkáře byl příjemný i hotel Hermitage v naší další destinaci, Lucernu. Lucern si nás z celé cesty získal snad nejvíc. Rozkládá se na břehu rozlehlého Jezera čtyř kantonů (též Lucernské jezeProjížďku lodí po některém z četných jezer by neměl vynechat žádný návštěvník.

ro) prakticky v samém středu Švýcarska. A představuje skutečné kulturní centrum obohacené o vodní radovánky s alpskými vrcholy na horizontu. Zkrátka scenérie jako z reklamního prospektu. Z moderní architektury se město pyšní kulturním a kongresovým centrem od francouzského architekta Jeana Nouvela (1999). Stojí přímo na břehu jezera v bezprostředním sousedství rovněž moderní budovy nádraží. Město je však zajímavé především svou historickou zástavbou. Památkou číslo jedna je kaplový most (Kapellbrücke), nejstarší zakrytý dřevěný most o délce 170 metrů. Zdobí ho originály trojúhelníkových obrazů ze 17. století. Bohužel řada z nich podlehla požáru na začátku devadesátých let minulého století. Vozíčkář se na most dostane díky plošinám na obou koncích. Pokud disponujete euroklíčem, máte vyhráno. Ten mimochodem uplatníte ve Švýcarsku i na řadě dalších míst. Pokud ho nevlastníte, bývá k zapůjčení v nejbližším turistickém informačním centru. V tomto případě na nádraží.

Nábřeží zdobí ještě další dřevěný most, jezuitský kostel a řada starých domů, v nichž je spousta výborných restaurací. Stačí se posadit a vychutnávat okolní atmosféru. A komu by se po dobrém jídle zachtělo prostého doušku dobré pramenité vody, může se napít z kterékoliv městské kašny. Ve spletitých starobylých uličkách a na náměstíčkách jich potkáte hned několik. Osobně jsme na doporučení průvodkyně kvalitu zdejších horských pramenů otestovali. Prý přicházejí i z nedaleké hory Pilatus, kam se společně s námi budete moci vypravit v příštím čísle stejně jako na další místa Švýcarska. 

info Užitečné informace P odrobné informace o zajímavých místech ve Švýcarsku, ubytování, dopravě a plánování trasy naleznete na http://mojesvycarsko.com. N ávštěvníci s postižením mohou počítat s tím, že Švýcarsko je země, která jim nabízí dobré a spolehlivé služby. Veřejná doprava včetně vlaků a lanovek s vozíčkáři počítá. Ve městech a u historických památek naleznete veřejné bezbariérové toalety. Ty bývají stejně jako různé plošiny a výtahy opatřeny zámkem na euroklíč. P arkovací místa pro vozíčkáře jsou bezplatná, ale někdy bývají označena pouze malbou na vozovce, a proto je můžete snadno přehlédnout. Rozšířené parkování v podzemních garážích je zpoplatněno a vyjde na stovky korun za den. D álniční známka pro vozidla do 3,5 t je pouze roční a stojí 40 CHF. J sou poskytovány různé slevy na vstupném a jízdném, přesto je třeba počítat s výrazně vyššími cenami, než jsou obvyklé v České republice.

26


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Naše práce stojí na partnerství s dárci. ■ Pomáhají malí i velcí. ■ Na oplátku učíme charitě.

Zlatý poklad a rodinné stříbro Konta Bariéry

L

Óda na podnikatele? V případě Zbyňka Frolíka není nutná. Za sebe i za Linet podporuje charitu s úplnou samozřejmostí. Je součástí jeho rodiny, jeho firmy, jeho života. Foto: Lea Hrabětová

éto vůbec není pro Konto Bariéry okurková sezona, a tak jsem absolvovala spoustu krásných setkání – plánovaných i neplánovaných – s našimi dárci a podporovateli. Vždycky mě to dojme a mám velkou radost. Když přebírám šek na milion korun i když se potkám s člověkem, který mě jen tak mimochodem, třeba na náměstí v Litoměřicích, osloví a řekne mi: „Posílám na Konto Bariéry už 15 let sto korun měsíčně a věřím vám.“ Těch 40 tisíc stálých dárců Konta Bariéry považuji za náš zlatý poklad. Naprosto hrdě mohu konstatovat, že se žádné jiné neziskové organizaci nepovedlo nás v tomhle napodobit. A ne, že by se kolegové nesnažili. Vytvořili jsme velkou rodinu dárců. A nejen to, i majitelé a top manažeři společností, které s námi spolupracují, se opravdu cítí naší širší rodinou. Dokazuje to rostoucí počet pozvánek na narozeniny. Na firemní i soukromé, na svatby. Tam všude získáváme velkou podporu – a také pěkné finanční dary. Novomanželé z Brněnska třeba v prvních letních dnech od svých kamarádů získali jako svatební dary 90 tisíc korun. Společně tak pomohli třem teenagerům na vozíku k pořízení toho nejdůležitějšího, co potřebovali: doplatit vozík, zdvihací systém…

Vytvořili jsme velkou rodinu dárců. A nejen to, i majitelé a top manažeři společností, které s námi spolupracují, se opravdu cítí naší širší rodinou. Naposledy jsem gratulovala Linetu, největšímu a nejlepšímu tuzemskému (a určitě i evropskému) výrobci nemocničních a pečovatelských lůžek a zařízení nemocnic vůbec. U příležitosti čtvrt století fungování firmy jsem na krásném setkání s partnery z celého světa převzala od majitele firmy Zbyňka Frolíka šek na rovný milion korun. Kromě finanční pomoci vysílá Linet prostřednictvím Konta Bariéry i nabídku na své vynikající výrobky, polohovatelná lůžka či křesla, antidekubitní matrace nebo pacientské stolky. Od Konta Bariéry budou jmenované pomůcky poskytovány jako dar, ale i běžná cena je velmi příznivá a služba nevídaná. Bližší informace rádi poskytneme v Kontu Bariéry a najdete je i na www. kontobariery.cz.


Linet je příkladem firemního fondu. A jak firemní fondy Konta Bariéry vlastně fungují? Nestanovujeme si objem financí, který nám firma svěří. Mezi více než desítkou fondů Konta Bariéry máme velké partnery s prostředky v řádech milionů korun. Tak spolupracujeme například s RWE, PRE, Avastem, Globusem, ČSOB, Lumiusem a právě i s Linetem. Jsou ale i další, objemem třeba trošku skromnější – Řízení letového provozu, Česká pošta… Osobně mě těší, že si nás společnosti umějí najít samy. Zeptají se, zda by to mohly zkusit. Svěří nám pro začátek určitý obnos, řeknou, zda chtějí svou pomoc nějak konkrétně zacílit. A my už pak spolehlivě pracujeme. Děláme pro firmy to, co umíme, za co ručíme. Shromažďujeme podklady od žadatelů a prověřujeme je, dodržujeme

nastavená pravidla. Těší mě ještě jedna věc: Firmy delegují své zástupce i do pracovních týmů, malých „rad“ projektů. I oni si tak sáhnou na konkrétní život, seznamují se detailně s lidskými osudy, a nakonec jsou to oni, kdo schvaluje podporu. Jsem ráda, že se od nás učí charitě, a na vlastní oči vidím, jak to mění jejich náhled na svět. Taková práce mne i mé kolegy baví. Přes její značný objem doufám, že fondů bude přibývat a naše široká rodina získá nové členy. Doma mě učili, že děkování není nikdy dost. Děkuji tedy všem firmám, jejich manažerům, vysokému vedení, za důvěru a za to, že s námi charitu dělají rádi. S mnohými už hodně let provozujeme tyto nepsané firemní nadace s patronací zkušené matky, Konta Bariéry. Takovou spolupráci považuji za rodinné stříbro nadace. Chtěla jsem se o tento unikát podělit i s vámi.  Přeji vám hezké babí léto. Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

27

Umělci Konta Bariéry ■ Svým sochám vdechoval životní zkušenost. ■ Nápadité a řemeslně brilantní umění. ■ Pravidelný dárce Aukčního salonu Konta Bariéry.

Není to nějaký váš známý?

Nejste to vy?

Uměl oživit dřevo V Text: Zdeněk jirků Foto: ArchIv A. Bílkové a Konta Bariéry

Michal Bílek znal lidi dobře...

28

polovině července jsme dostali hodně smutnou zprávu – zemřel vynikající český sochař Michael Bílek. Byl pravidelným a velkorysým dárcem Aukčních salonů Konta Bariéry a měl vždy velkou radost, když se jeho pozoruhodné dřevěné sochy setkaly s velkým zájmem u dražitelů. A ten našly vždy! M. Bílek byl tvůrcem nejen originálním a nezaměnitelným, ale především umělcem s velkými myšlenkami a skvěle zvládnutým řemeslem. Na vlastní oči jsme v jeho ateliéru v severočeských Petrovicích viděli i díla v životní velikosti s překvapující kombinací barev, až člověk oněměl nad nápaditostí a dovedností tvůrčí myšlenky a šikovných rukou. A k tomu všudypřítomný humor, vlídně odhalující Bílkův pohled na svět – my lidé

potřebujeme v umění také nastavené zrcadlo, abychom nepropadli své nafoukanosti a přezíravosti. Jeho častým námětem byli lidé starší, viditelně zmoudřelí, a proto plní poznání o marnosti mamonu a zbytečného pachtění za povrchními hodnotami. Michael Bílek dobře znal svět nemocných, postižených, a přitom s hluboce lidskými osudy. Se svou ženou Alenou (mimochodem vynikající grafičkou, a také oporou našich aukčních salonů) tvořili moudrý pár velkých tvůrců, kteří nepotřebují blesky fotografů, aby mohli žít tvorbou a znovu a znovu překvapovat svými pohledy na nás a náš svět. A když přišla správná chvíle, uchýlil se do své domácí hvězdárny, jejíž kopule zdobila jeho dům. Co na obloze hledal? Na to jsme se zapomněli zeptat, ale dnes víme, že zcela určitě právě odtamtud dál pozoruje naše pinožení, hemžení a hašteření. A zcela jistě se vlídně usmívá. Však on vždycky věděl... 



darujte Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

7–8/2015


●

Miroslav Krobot:

Máme se docela dobře, Kou pí čas opi su toh oto ítepomáhat není bolestivé strana 23 takže pod poř www.muz

www.muz

es.cz Jednot

Ča

evz í se n

dáva

jí

●

9/20 15

livý

pl / Před 30 kč výtisk

atitelé

Časo

20 kč

●

es.cz

pis p ro ty , kte ří

se ne vz

Kou pí toh oto pod poř čas opi su íte dáva

skútru: echny ku i na vš Na vozí ristická pro Praha tu eř y, kt pro t sopis

jí

●

6/20 15

●

Jednot

livý vý tisk

Pave Mám pa l Bambousek ra se zdra golfer, hraju: vými go lfisty

na 21

stra

30 kč / Před pl

strana

M0708_2015.indd 1

5.indd

5.indd

1

20 kč

24

6/9/2015 1:39:22 PM

M06_201

M09_201

atitelé

1

5 1:45:09

PM

8/18/201

5/15/201

5 6:25:24

PM

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected] ... a v jeho ateliéru postavy ožívaly.


29

AUTO-MOTO ■ Pojišťovny nabízejí slevu na pojištění auta i ve výši 20 procent. ■ Řada nabídek je spojena jen s vybranými prodejci nebo značkami aut. ■ Při výběru bankovních úvěrů rozhoduje výše úroků.

Kde si půjčit a kde pojistit?

Mezi pojišťovnami i bankami se při koupi nového auta vyplatí vybírat.

Jiné pojišťovny zase nabízejí slevy, ale jen v případě, že si zájemce pořídí auto u vybraného prodejce. „U pojištění vozidel Česká podnikatelská pojišťovna standardně nabízí osobám se zdravotním postižením slevu ve výši deseti procent z ročního pojistného,“ říká Renata Čapková z ČPP pojišťovny. Pokud si však zákazník koupí auto v autobazaru, s nímž pojišťovna spolupracuje, získá od ČPP slevu ve výši 50 % z běžné sazby. Pojišťovna Wüstenrot má zase společnou nabídku s dovozcem vozů Opel do Česka a slevu nabízí pouze těm, kteří si vyberou vůz této značky. „Obecně nenabízíme zvýhodnění pro handicapované řidiče u havarijního pojištění ani povinného ručení. Výjimku tvoří Pojištění Opel, které lze sjednat při koupi vozu této značky. U tohoto pojištění mají klienti

s průkazy ZTP slevu pět procent,“ vysvětluje Helena Dušková z pojišťovny Wüstenrot. Na trhu jsou naštěstí také pojišťovny, kterým nezáleží na tom, kde si zákazník auto koupí, zda bude ojeté nebo nové, a nevyžadují ani držení slevových karet. Například Hasičská vzájemná pojišťovna poskytuje slevu 10 % všem držitelům průkazu ZTP. Rozdíly nedělají ani v pojišťovně Allianz; držitelé karty ZTP tu mají v rámci havarijního pojištění 20% slevu. Stejně velkou úlevu nabízí handicapovaným také Kooperativa pojišťovna, nižší cena se v tomto případě týká povinného ručení. Některé pojišťovny slevu stanovenou v ceníku nemají, ale přesto ji slibují: „Plošně takové zvýhodnění nemáme. V praxi ale mohou obchodníci využít v rámci svých běžných individuálních kompetencí

Text: Petr Buček Foto: Fiat

P

ojišťoven nabízejících handicapovaným motoristům slevu na povinné ručení a havarijní pojištění není málo. V nejednom případě je však sleva vázaná na účast ve specializovaném programu, jindy musí zákazník zase pouze k vybranému prodejci aut nebo k určité značce. „Zdravotně postižení mohou získat slevu až 40 % na povinné ručení a havarijní pojištění a až 50 % na pojištění majetku, například na pojištění kompenzačních pomůcek,“ uvádí mluvčí České pojišťovny Ivana Buriánková. Má to však háček. Uvedenou slevu získají jen držitelé karty Handy Card.

30



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Konto Bariéry radí při nákupu auta Přehled partnerů Auta Bez Bariér (prodejci a úpravci aut) Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným s výběrem vozu i s jeho úpravou, a také s vyřízením všech formalit spojených s koupí auta. Invacar – úpravce aut www.invacar.com Katovice Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Olomouc Týnecká 669/5, Olomouc Tel.: 724 346 075 E-mail: [email protected] Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Praha Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected] API CZ – úpravce aut www.apicz.com Slapy u Tábora Slapy 136 Tel.: 606 070 992 E-mail: [email protected] UNICAR Škoda www.unicar.cz Ostrava Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected]

Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz PRAHA Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected] Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected] Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru) Krmelínská 10–12, Ostrava-Hrabová Tel.: 599 505 401–3 E-mail: [email protected] Opava (Toyota) Ostravská 356, Opava Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected] Havířov (Toyota) Před Tratí 1/891, Havířov Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected] AUTO INZAT Renault, Dacia www.autoinzat.cz

Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Mitsubishi www.autobond.cz

Dvůr Králové nad Labem Preslova 441, tel.: 606 181 840 E-mail: [email protected]

Praha (Kia, Nissan, Mitsubishi) Kolbenova 859/15, Praha 9-Vysočany Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected]

AMB Ford www.fordamb.cz

Plzeň (Kia, Ford) Koterovská 170, Plzeň-Slovany Tel.: 371 651 030–1 E-mail: [email protected]

Praha Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected]

Výzva pro dealery aut: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme! Více na: www.autabezbarier.cz

obchodní slevy,“ říká Petr Milata z ČSOB Pojišťovny. Jinde se na slevy pro motoristy s postižením chystají. „V tuto chvíli žádné zvýhodnění pro osoby s handicapem v autopojištění nemáme, plánujeme je však do další úpravy produktu na začátku příštího roku,“ uvádí Karel Žyla z pojišťovny AXA.

Auto na úvěr? Rozdíly jsou v úrocích Pokud řidič s handicapem kupuje nové auto, může zažádat stát o vrácení DPH. Musí však být majitelem vozu, není tedy možné využít při koupi leasing, kdy se majitelem stává leasingová společnost. Pokud zájemci o nové auto chybí i po získání státního příspěvku a při využití vrácení DPH prostředky, je vhodnou volbou využití bankovního úvěru – při jeho čerpání se majitelem vozu stává kupující. Průzkum časopisu Můžeš mezi finančními institucemi ukázal, že banky výhody pro handicapované na rozdíl od pojišťoven nenabízejí (s výjimkou UniCredit Bank, která však své finanční produkty nabízí pouze ve spolupráci se značkou Opel). Kdo chce ušet řit, musí podrobně studovat nabídku úroků a dalších poplatků spojených se sjednáním půjčky. „Vždy záleží na potřebách konkrétního klienta, ale můžeme nabídnout například


Karlovy Vary (Kia, Nissan, Mitsubishi) Studentská 325, Karlovy Vary-Doubí Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected]

Zdravotně postižení mohou získat slevu až 40 % na povinné ručení. vyřízení úvěru bez poplatku nebo individuální podmínky u pojištění, pokud je součástí úvěru,“ říká například Klára Pačesová z České spořitelny. Že v nabídkách bank často rozhoduje výše úrokové sazby, dokazují slova Pavla Vlčka ze společnosti mBank: „Speciální nabídku pro handicapované nemáme. Jsme digitální nízkonákladová banka a nabízíme půjčku s garantovanou sazbou 9,9 % p. a. (RPSN 10,36) pro každého. Pokud by klient někde dostal levnější nabídku, my v mBank ji dorovnáme a půjčku přeúročíme. Například pokud si náš zákazník vezme mPůjčku a za týden mu jiná banka nabídne neúčelový spotřebitelský úvěr třeba za 6,9 % (RPSN 7,1), nabídku vyrovnáme,“ slibuje Pavel Vlček. 

Zážitky z léta „A kam pojedeme letos na dovolenou?“ ptá se mě matka mých synů a dopředu předjímá, že to zase bude Chorvatsko. „Ty děti se na to moře tak těší,“ přehrává a já přikyvuji, přestože si dobře pamatuji „nebezpečné vlny“ nebo „smrtící medúzy“, a také to „šílené vedro“. Jedeme rovnou z jihu Čech a takové cestování všem doporučuji, protože ta nejstrašnější cesta, ať jedete, kam chcete, je po dálnici D1. Cesta Rakouskem a Slovinskem ubíhá, a než se děti vyspí, jste skoro na Istrii. Pravda, nesmíte se nechat stresovat a vyprovokovat omezenými rychlostmi na 80 či 100 kilometrů v hodině na prázdné dálnici u Grazu. Rozumně je porušujte a nevytvoříte zácpu, kvůli níž a plynulosti provozu tam prý ta omezení svítí… Překvapením na letošních dovolených jsou lidé. Je jich všude plno a zřejmě se projevil strach z útoků muslimských turistů v plážovém oblečení se slunečníkem. Taky se mi zdá, že přibylo dětí; řvou včetně těch našich příšerně a plně chápu destinace s hotely, kde svítí Adults only. Chorvaty to však nezajímá, jedou si ve svém tempu a mnou si ruce nad natřískanými plážemi. Bohužel se to projevuje i v provozu: silnic nepřibylo, ale aut výrazně. Jezdit na kole je v Chorvatsku fakt o život a nezbývá mi než se tomu tempu přizpůsobit. Řidiči tam nejsou moc tolerantní a handbike stále budí údiv. Troubí, ukazují, chechtají se a jeden adolescent na skútru se za mnou otáčí tak dlouho, až skoro sjede do škarpy. Ale pak to ještě vybírá, a to se tedy zase směju já. Mávneme si a mažeme dál každý svou cestou. Na kopcích za vesnicemi se ploužím ve vedru a matróny tam zdravím dobrdan. Což se vyplatí a ve třetím kole u starší dámy vyžebrám broskev, protože mi docházejí síly a nemám tyčinku. Lid je zde přívětivý a mají nás rádi. Poznáte to v hotelích, rozdíl mezi Rusy a Čechy je evidentní jak v množství konzumovaného alkoholu, tak v obslužnosti. A nakonec – jiné moře blíž není.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

31

Nové zahraniční technologiE ■ Speciální elektrický vozík umí zdolat schody. ■ Řidič nepotřebuje asistenci. ■ Bude se stroj prodávat?

Švýcarský šplhoun Text: Štěpán Beneš Foto: Scalevo

M

ladý muž usedá do elektrického vozíku. Zapne si bezpečnostní pás a na futuristickém ovládacím panelu zvolí start. Pojistná kolečka se odloučí od země a elektronika vozík vyváží do vodorovné polohy. Podsvíceným joystickem si pak mladík zvolí jízdu vpřed a z budovy vymanévruje několika hbitými pohyby ven do centra města. S úsměvem na rtech se „prochází“ po jeho zákoutích, dokud nepřijede k prudkým schodům. Až doposud na tom není nic zvláštního. A že tady, jak tomu tak v podobných případech bývá, idylka končí a úsměv mizí? Ale kdepak, vozík, na kterém mladík jede, se jen tak před něčím, natož před schody, nezastaví. Prostě je vyšplhá nahoru a pokračuje dál, jako by nešlo o nic zásadního.

Po dvou i na pásech Popsaná scénka není smyšlená, ale tvoří děj prezentačního videa nového konceptu elektrického invalidního vozíku. Říkají mu Scalevo a vymýšlí jej tým na technologickém institutu ETH při univerzitě ve švýcarském Curychu. Scalevo vypadá na první pohled jako sedací verze elektrovozítka Segway, zvaná Genny, kterou jsme vám na těchto stránkách už představili v minulých letech. Obecně řečeno jde o velký sedací podstavec doplněný dvěma velkými koly po stranách. Podobnost není náhodná – stejně jako Segway, potažmo Genny, i Scalevo si se dvěma koly na jedné ose pro pohyb na rovině vystačí. Rovnováhu udržuje soustava senzorů a počítačově řízená jednotka uschovaná v útrobách šasi. Takový systém má své výhody, těmi nejhlavnějšími jsou velikost stroje a jeho manévrovatelnost – to když se dokáže otočit na místě v podstatě s nulovým poloměrem otáčení. Tady však podobnost se sedacím Segwayem končí. Mezi dvěma bočními koly jsou totiž ještě upevněny dva další nosníky s gumovými pásy, přečnívající mírně zpředu i zezadu stroje. Jde o mechanismus pro zdolávání schodů. Když tedy vozíčkář při své procházce na nějaké narazí, stačí k nim zacouvat a aktivovat na kontrolním panelu funkci šplhání. Elektronika si vše vypočítá sama a aktivuje stoupací pásy spolu s pomalým najetím na první schod. Nosníky s pásy se vyklápějí jako nůžky směrem

32

Scalevo si se schody poradí pomocí pásů na výklopném systému. Není sice rychlé, zato vás nahoru spolehlivě dostane.

dolů až za osou standardně osazených kol, jakmile se tedy vozík dostane na schody, velká kola mu nepřekážejí – celá konstrukce vozíku zůstává na jedné rozevřené straně pomyslných nůžek. Elektronika zároveň část, na které sedí uživatel, udržuje ve vodorovné poloze; nestane se tak, že by byl řidič nakloněn v nějaké nepříjemné, či dokonce nebezpečné poloze. Pásy na nosnících si pak se schody velmi snadno poradí, ať už je jejich sklon či hloubka jakákoli. Po celém obvodu gumového pásu je výrazný vzorek tvořený masivními zarážkami s minimálním rozestupem, některá z nich si tedy vždy opěrný bod na schodu najde. A když už je vozík na vrcholku schodů, automatika použije dvě malá vyvažovací kolečka uschovaná na mechanismu v zadní části stroje, opře se o ně a dopřeje jezdci

hladký přechod ze stoupavé do vodorovné jízdy.

Vize pro budoucnost Celé to vlastně tak trochu připomíná běžný schodolez zkombinovaný s futuristickým elektrickým vozíkem. Není to také žádný rychlík, co se ale výstupu na schody týká, platí spíše pomalu a jistě než zbrkle a nebezpečně. Stroj je konstruovaný tak, aby jezdec nepotřeboval asistenci jiné osoby, vozík se o něj postará. Konstrukční tým (vedle osmi studentů techniky jsou v něm

Ke slovu se tu dostali i designéři. Na počítačové modely je radost hledět...


č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í ... ani prototyp ale nevypadá nijak nepřirozeně, v městském provozu snadno zapadne.

Švýcarský tým, který na Scalevu pracuje, se skládá z mladých vědců. Zda se bude vozík prodávat, zatím jasné není.

také dva designéři) podle materiálů, dostupných na stránkách projektu, zvažoval osm různých koncepcí a konzultoval přitom množství specialistů i samotných handicapovaných uživatelů různých invalidních vozíků. Na výrobě prvního prototypu si dal tým řádně záležet, jak ilustrují i videa z testování různých součástí, z modelování či návrhové fáze. Nakonec zvolil variantu s gumovými pásy a rozevíracím systémem, což však neznamená, že je stroj nějaké ošklivé káčátko. Funkce bez formy je jen polovina úspěchu, proto tu dostali slovo i designéři. Vozík je decentně kapotovaný, nosníky s pásy vpředu ohraničují prostor pro stupačku, a nepůsobí tedy zvlášť rušivě. Sedačka dodržuje požadavky na vzhlednou ergonomii a nevynechává opěrky pod ruce, které jsou, na jedné straně i s ovladačem, odklopné do horizontální polohy do boku. Ovládací panel je jeden velký displej, nechybí ani funkce zadní kamery, díky níž se dá sledovat situace za stoupajícím vozíkem. Stroj má vpředu po stranách kapoty účinné vertikální LED svítilny, vzadu pak jednu vodorovnou červenou. Kdybychom Scalevo postavili vedle moderních sportovních aut, nikomu by pravděpodobně nepřišlo, že tam nepatří.


Vozík se jen tak před něčím, natož před schody, nezastaví. Prostě je vyšplhá nahoru a pokračuje dál, jako by o nic nešlo. Koupit si jej ale zatím nemůžete, jedná se stále ještě o výzkumný projekt. Podívat se na všechny materiály i videa můžete přímo na stránkách projektu www.scalevo.ch, dostupný je v anglickém jazyce, některé materiály jsou pak německy. Z podobných konceptů vypadá Scalevo v současné chvíli nejdotaženěji, a proto by nic nemuselo bránit nasazení na trh. Jaká bude cena, se

můžeme jen dohadovat; vzhledem k popsanému ale zřejmě nemůžeme očekávat nic laciného. V zahraničí lidem k vozíku zřejmě pomohou speciální programy a pojišťovny, ty české se k podobným strojům staví, podle dosavadních zkušeností, spíše zpátečnicky. Výzkumný tým studentů bude zatím pokračovat v práci a v říjnu příštího roku se chce se svým vynálezem pochlubit na zvláštní akci zvané Cybathlon, závodech speciální techniky pro handicapované, a především jejích pilotů. Závodit se bude v několika disciplínách, vedle těch pro různá elektrická vozítka pak například v pohybu v exoskeletu, v umění ovládání protéz horních končetin, na kolech pomocí svalové stimulace nebo i v umění používat rozhraní pro čtení mozkových impulsů. Vidět to můžete i vy, chcete-li si na první ročník téhle futuristické technologické paralympiády koupit lístky, sledujte informace na webových stránkách www.cybathlon.ethz.ch. 

33

poradna ■ Největším problémem je bezbariérovost běžných škol. ■ Střední a vysoké školy mají vlastní poradenská centra. ■ Legislativa však v praxi drhne.

Legislativní podpora vzdělávání osob s handicapem

J

ak je to s legislativním zakotvením vzdělávání osob s handicapem? Co rodičům garantuje zákon? Jaké jsou možnosti, a jaká je naopak realita? A co vysoké školství? O vzdělávání osob s handicapem se zmiňuje zákon č. 561/2004 Sb., tzv. školský zákon, a následně jej dále řeší i další vyhlášky, speciálně pak vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Nahlédnout doporučuji také na vyhlášku č. 72/2005 Sb., která řeší poskytování poradenských služeb ve školách.

Jaké jsou formy vzdělávání žáků se zdravotním postižením? Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením jsou specifikovány ve vyhlášce č. 73/2005 Sb.; jedná se o způsoby školní docházky většinou s běžným docházením do školského zařízení: a) individuální integrace Žák může být individuálně integrován buď v běžné škole, nebo ve speciální škole pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení (v případech hodných zvláštního zřetele). b) skupinová integrace Skupinová integrace znamená vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení. c) vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (také uváděno jako speciální škola). d) kombinace forem uvedených pod písmeny a) až c). Ve výše uvedených případech hovoříme především o tzv. povinné školní docházce, která trvá devět školních let, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální, a to se souhlasem zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Vzdělávání v základní škole speciální má 10 ročníků.

34

A co další specifické případy? Tzv. jiné způsoby plnění povinné školní docházky jsou využívány v případech, kdy se jedná o velmi těžké postižení žáků, či v případech, kdy jejich handicap neumožnuje běžné docházení do výuky. Tyto způsoby stanovuje § 40 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon: a) individuální vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti na vyučování ve škole b) vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením Individuální vzdělávání schvaluje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky (lze použít u I. stupně základní školy). V těchto případech koná žák pravidelně zkoušky z učiva ve škole, kde je ke studiu přijat. Dítěti s těžkým mentálním postižením stanovuje způsob vzdělávání příslušný krajský úřad na základě písemné žádosti zákonného zástupce. K žádosti je třeba přiložit doporučující posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Způsob vzdělávání se stanovuje s přihlédnutím k duševním a fyzickým možnostem dítěte; krajský úřad zajistí odpovídající pomoc při vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou a metodickou. V tomto případě není dítě žákem žádné základní školy.

Poradenství a studium na středních a vysokých školách O studiu na středních a vysokých školách zákony ani vyhlášky příliš nehovoří, ač je tato oblast vzdělávání pro následné pracovní uplatnění osob s handicapem neméně důležitá. Hodně záleží na dobré komunikaci se školskými poradenskými zařízeními, neboť výběr vhodného oboru studia je základ pro úspěšnou uplatnitelnost studentů s handicapem. V minulosti bylo bohužel běžné, že např. lidé s pohybovým handicapem mnohdy studovali obor, ve kterém byli prakticky neuplatnitelní (např. v rámci pobytových zařízení pro osoby s handicapem); doba se ale zlepšuje, a především vysoké školy nyní nabízejí zajímavé podmínky pro studium osobám s handicapem. Obecně je více studentů s handicapem na oborech s humanitním zaměřením. Pokud se ale podaří postupně odbourat některá

Dítěti s těžkým mentálním postižením stanovuje způsob vzdělávání příslušný krajský úřad na základě písemné žádosti zákonného zástupce. K žádosti je třeba přiložit doporučující posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. tabu, že např. vozíčkář nemůže být stavařem a podobně, možnosti se ještě rozšíří. Většina vysokých škol má svá poradenská zařízení, která nabízejí např. pomoc při vstupních zkouškách, při stanovování individuálních studijních plánů, anebo i osobní asistenci při studiu v podobě pomoci spolužáků či jiných asistentů. Neváhejte tedy hledat na webu vysokých škol takové informace, případně do školy zavolat a vyptat se na potřebný kontakt.

A co realita? Problémy bohužel nastávají především v praktické aplikaci výše uvedených předpisů; v mnoha případech totiž integrace a vzdělávání handicapovaných, především v běžných školách, naráží na nedostatek finančních prostředků na pedagogické asistenty, bezbariérové úpravy školních prostor či speciální pomůcky, které by žákům s handicapem umožnily samostatně studovat či jim studium značně ulehčily. Moje rada je nevzdávat to a bojovat! Pokud narazíte na dobrého ředitele, ochotného bojovat s vámi za dobrou věc, najde se mnohdy cesta i finance. 

Lucie Marková Poradenství Konta Bariéry [email protected]



■ Jak na vozidlo při opatrovnictví? ■ Rozvod a vypořádání. ■ Vracet příspěvek v případě nehody?

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Dobrý den, dostala jsem příspěvek na pořízení vozidla pro svou zletilou dceru, jíž jsem byla ustanovena opatrovníkem. Při vyřizování tohoto příspěvku jsem se dotazovala pracovnice na úřadu, zda musím mít ke koupi svolení soudu. Pracovnice mi odpověděla, že netuší, jak to u zletilých s ustanoveným opatrovníkem má být. Telefonicky jsem tedy kontaktovala se stejným dotazem pracovnici opatrovnického soudu, které zasílám roční zprávy opatrovníka. Ta mi sdělila, že žádný souhlas není třeba. Ještě jsem se jí ptala, zda mám zaslat oznámení o koupi ihned, nebo to postačí až v lednu 2016 v roční zprávě opatrovníka za rok 2015. Prý to postačí až v této roční zprávě. Vozidlo jsem tedy pořídila bez souhlasu soudu. Bylo přihlášeno na základě mé plné moci coby opatrovníka prostřednictvím autosalonu. Přihlášení bylo údajně spojeno s nějakými menšími komplikacemi, ale nakonec je dcera uvedena jako vlastník a já jako provozovatel. Na základě vašeho článku v časopise Můžeš 6/2015 si ale nejsem jista, zda bych neměla raději požádat alespoň o nějaký dodatečný souhlas soudu s nákupem vozidla. Nemám také raději zaslat oznámení o koupi na opatrovnické oddělení soudu již nyní? Snažím se, abych měla všechny podklady vždy v pořádku a v souladu se zákonnými předpisy. Vozidlo jsem pojistila mimo jiné i proti krádeži, abych se nedostala do svízelné situace, kdy bych o automobil přišla, a navíc musela vracet poměrnou část příspěvku. Ale za situace, kdy se předpisy tak často mění a ani úřednici sami přesně nevědí, co a jak, se něco vyřizuje opravdu těžko.

Odpověď: Dobrý den, jsem ráda, že jste se ozvala se svou pozitivní zkušeností; jste po lednu 2015 jeden z mála rodičů, který neměl s přihlášením vozu v praxi problémy, což je samozřejmě pro vás dobře. To, že nic bližšího nevědí pracovnice na úřadu práce, mě bohužel nepřekvapuje; přece jen se jedná o trochu jinou agendu, než jsou denně zvyklé řešit; pro ně situace končí tím, že auto je zaregistrováno na dceru a vy jste provozovatel. To, co mě udivuje, je spíše přístup pracovnice opatrovnického soudu; asi ve vašem městě nemají tak přísný výklad zákona a v rámci opatrovnictví nechtějí zvlášť vykazovat méně standardní operace, jakou je koupě vozu. Pokud vám sama pracovnice řekla, že povolení nepotřebujete, asi bych se na vašem místě řídila jejími instrukcemi. Vozidlo bych uvedla tedy až do výroční zprávy, jak úřednice sdělila. Situace popsaná ve článku se bohužel týkala několika desítek rodičů, kteří od ledna 2015 obdrželi příspěvek, a teprve u registrace nově zakoupeného vozu se setkali s tím, že jim úřad odmítl vozidlo registrovat – proto museli dodatečně žádat soud a celý proces se nepříjemně prodloužil. Jednalo se o tvrdý


výklad občanského zákoníku v souvislosti se zákonem o dávkách pro osoby s handicapem. Je skutečně zvláštní, jak se liší přístup různých opatrovnických soudů k téže situaci a viditelně se asi liší i přístup jednotlivých registrů vozidel v rámci ČR; jak se pak má člověk v té naší legislativní džungli vyznat?

?

Dobrý den, dostala jsem příspěvek na motorové vozidlo, jsem v rozvodovém řízení, s manželem již tři roky nežiji ve společné domácnosti; byl také vyloučen z okruhu posuzovaných osob. Ráda bych věděla, zda si může po rozvodu při společném vypořádání majetku dělat nárok na vůz, jelikož teď ještě nejsme rozvedení. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, přiznám se, že nejsem specialista na porozvodové vypořádání majetku, nicméně vycházím-li z povahy vozidla – jako pomůcky podle zákona č. 329/2011 Sb., argumentovala bych u soudu tím, že jsem dostala na vozidlo příspěvek od státu a v souladu s výše uvedeným zákonem jsem jeho majitelem a využívám jej ke své osobní potřebě jako pomůcku v souladu s občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. § 709. Za těchto podmínek by mělo být vozidlo ze společného jmění vyloučeno. Pokud jste ale cenu vozidla dopláceli ze společných úspor, mohl by tuto skutečnost manžel u soudu namítat a mohl by požadovat vrácení poměrné vložené části majetku. Nejlepší by tedy bylo se na vypořádání dohodnout a soudu předložit společnou dohodu ke schválení.

?

Dobrý den, v nemocnici máme pacienta po vážném úraze s trvalými následky; bude zřejmě na vozíku, je mu 48 let, pracuje jako OSVČ a zřejmě si neplatil nemocenské pojištění. Jakým způsobem lze nyní situaci řešit z finančního hlediska?

Odpověď: Dobrý den, ve své podstatě jsou aktuálně dvě možnosti, které by mohly sloužit jako náhrada příjmu: Co se týká nemocenských dávek: Je třeba zjistit, zda si pacient platil nemocenské pojištění. Pokud to není možné zjistit přímo od něj či od jeho rodiny, obraťte se na místně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení – tuto informaci by měli být schopni dohledat a zjistit. Pokud si pojištění neplatil, je to ze dvou důvodů problém: Aby vznikl nárok, musel by se k pojištění přihlásit a platit ho alespoň tři měsíce, a teprve pak by si mohl nechat napsat neschopenku. ALE – zároveň by nesmělo dojít k přerušení/pozastavení výkonu samostatně

výdělečné činnosti – protože v tom případě dochází automaticky k zániku pojištění. Výše popsaný systém se zdá být dosti nevýhodný, protože kdyby si pacient měl tři měsíce platit nemocenské pojištění a zároveň NESMĚL přerušit živnost – tedy platil by i ostatní zálohy, byly by to dost vysoké výdaje, které by se mu pak těžko vracely z nemocenské dávky, která bude zřejmě dosti nízká. Raději bych tedy hned zvolila variantu INVALIDNÍHO důchodu: Ten lze přiznat, pokud: Má osoba potřebnou dobu důchodového pojištění (podle věku pacienta; pokud mu je 48 let, potřebuje buď pět let důchodového pojištění z předcházejících deseti let, anebo deset z dvaceti). Má tzv. snížení pracovní schopnosti – to splní, pokud se jedná o trvalé následky a bude odkázaný na vozík. Zdravotní stav musí být dlouhodobě nepříznivý – tzn. podle poznatků lékařské vědy/ prognóz by měl trvat alespoň jeden rok… Pokud byste o invalidní důchod žádali, dbejte na to, aby jeho praktik měl aktuální lékařské zprávy, které budou dokládat nevratnost postižení a jeho dlouhodobost. Samozřejmě následně je třeba zvážit podle nákladů a příjmů celé rodiny další dávky ze sociálního zabezpečení – např. příspěvek na bydlení, přídavky na děti či dávky pomoci v hmotné nouzi. Pomoci a snad i poradit by vám měli na příslušné pobočce úřadu práce, která tyto dávky řeší v místě bydliště.

?

Dobrý den, máme auto na dotaci na syna a měli jsme autonehodu, kterou jsme nezavinili, ale auto je na odpis. Budeme muset vracet dotaci? (Auto má havarijní pojištění + škoda bude hrazena z povinného ručení viníka.) Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, v praxi byste měli vozidlo po celou dobu, na kterou je příspěvek přiznán, využívat k dopravě syna. Pokud je vozidlo nepojízdné z důvodu nehody a řídili bychom se tvrdým výkladem zákona, poměrnou část příspěvku byste měl vrátit. Následně by ale šlo ihned po vrácení nově požádat o další příspěvek (§ 9 odst. 11 zákona č. 329/2011 Sb.). Úřad práce ale umí vrácení příspěvku z důvodů hodných zvláštního zřetele i prominout. To znamená, že si dovedu představit situaci, kdy vracet nebudete muset nic anebo jen malou část, kterou by měla pokrýt pojistka viníka nehody. A následně máte možnost požádat o nový příspěvek na další období.  Na vaše dotazy odpovídá poradkyně Konta Bariéry Lucie Marková. [email protected]

35

inzerce nabízím zaměstnání Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: ostraha. Pracoviště: Městský fotbalový a atletický stadion Ústí nad Labem. Adresa: Masarykova 780/228, 400 01. Počet míst: 6. Směnnost: odpolední, noční (14.00–6.00). Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod. / týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Pracovní místo vyhrazené zaměstnavatelem pro osoby se zdravotním postižením podle par. 80 zák. č. 435/2004 Sb. (OZP). Požadujeme: čistý trestní rejstřík (certifikát strážného výhodou). Náplň práce: ostraha objektu, provádění obchůzek, obsluha bezpečnostního systému. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 23062015 Jsem vozíčkářka a hledám spolehlivého, časově flexibilního člověka, který by byl ochoten řídit mé auto a doprovázet mě na pracovní schůzky. [email protected] Zn.: 16072015

Seznámení Seniorka hledá kamarádku. 66letá ZTP/P, hledá přítelkyni z Prahy a okolí pro různé aktivity. Divadlo, výlety, procházky nebo jen na popovídání, i třeba na konverzaci v angličtině. Těším se na odpověď. Božena [email protected] Zn.: 15062015 Ahoj, jsem Petr (47 let) z Prahy, optimista chodící o holi, mírně nedoslýchavý. Hledám partnerku k vážnému seznámení. Není důležité, jak vypadáš, ale jaká jsi. Svou minulost mám vyřešenou. Preferuji vzájemnou pomoc a vzájemný respekt. Léto na dohled :-) [email protected] Zn.: 16062015 Hledám kamarádku, možná časem i více; je mi 60 let a mám rád přírodu a kulturu. [email protected] Zn.: 22062015 Hledám kamarádku – zatím na mailování. Je mi 40 let a jsem mentálně postižená, ale soběstačná. Jezdím na kole, plavu a výletuji. Leona. pecharova. [email protected] Zn.: 23062015 Hledám prima muže s vyřešenou minulostí do 50 let. Nejlépe soběstačného, samostatného, z Prahy a okolí. Menší handicap nevadí. Ve dvou jde vše líp. :-) [email protected] Zn.: 26062015 Jsme jako dvě náplně do tiskárny značky Hluboký Partnerský Vztah a čekáme ve vakuových obalech na své shledání, až seznamka uvede v činnost naše tiskové schopnosti určené pro knihu jménem Život, a tím mimoděk

36

uvolní rozkošnou lavinu párovatelného blaha. Což tedy pro černobílou nekoukavou náplň jedna barevná (třeba i původem z Moravy, Slovenska, jižních, středních Čech apod.), žijící + − = v Praze? Jakmile se v pár tiskem spojíme, bude se nám oběma žíti blaze. A tak jsem si předsevzal: Dokud se neožením, má tělesná váha musí zůstat jak snesitelný lunt, manželka teprve z ní může učinit nepřijatelný hunt. Proto posiluji pro radost s činkami, upevňuji břišní svaly, abych hezkého děvčete neodradil od sebe vnady. 38 let, téměř od narození nevidomý, svobodný, mladšího vzhledu. [email protected] Zn.: 29062015 Hledám partnerku na vážný vztah. Jmenuji se Tomáš, je mi 35 let, měřím 160 cm. Moje koníčky jsou vodáctví, jezdím na kajaku i na kole a chodím plavat do bazénu. Jsem pracovitý, trpělivý a rád naslouchám. Jsem nekuřák. Jsem vyučený a handicapovaný. Mým handicapem je, že mám na obou rukou dva prsty a křivé nohy, takže musím nosit ortopedickou obuv. Všechny koníčky dělám bez pomoci jiných lidí. [email protected] Zn.: 03072015 Hledám kamaráda k dopisování, je mi 32 let a mám mírné mentální postižení. [email protected] Zn.: 10072015 Ahoj, jsem maminka (39) jednoho dítka a hledám muže pohodového a tolerantního. Jsem v PID, mám RS. Chodím s jednou hůlkou. Bydlíme v Moravskoslezském kraji. [email protected] Zn.: 12072015 Hledám muže do nepohody, věřícího katolíka ve věku 34–47 let. Jsem od narození invalidní, mám rozštěp páteře, chodím na krátké vzdálenosti po rovném terénu, na větší vzdálenost potřebuji vozík. Jsem svobodná, bezdětná, je mi 34 let. Bydlím v Kutné Hoře. Chceš-li vědět víc, tak napiš. [email protected] Zn.: 13072015 Je mi 62 let a hledám menší ženu – tak do 162 cm. Je to složité a těžké hledat ženu v tomhle věku, přesto to zkouším. Jsem od Ústí nad Orlicí a rád bych se seznámil, a to vážně. Možné i přistěhování ke mně. Prosím, ozvi se, samota tíží a je třeba žít, ne přežívat. Budu tě mít opravdu rád, těším se a napiš, díky moc. [email protected] Zn.: 22072015 Je mi 35 let, jsem z Jihomoravského kraje a mám schizofrenii. Mým nejmilejším společníkem je zatím pejsek, ale ráda bych to změnila a našla kamaráda, přítele na dopisování nebo podle možností i více. [email protected] Zn.: 01082015 58letá žena na vozíku hledá hodného muže, abstinenta a nekuřáka, chodícího, s nímž by našla smysl života. Jen vážné nabídky. Jsem ze severní Moravy. Tel.: 723 743 719 Zn.: 02082015

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Jsem 64letá 170/69 z Benešovska, mám ČID (poškozenou páteř), ale nic není vidět. Hledám přátelství, žiji sama v domku se zahradou. Mám ráda přírodu a vycházky do okolí. Jsem celkem spokojená a veselá, trochu samotářka. Chybí mi osoba blízká na oporu a vzájemnou pomoc. Fyzické postižení nevadí. Mladé myšlení, smysl pro humor a optimista v každé situaci je vítán. [email protected] Zn.: 03082015 Ahoj, 34letá, sportovně založená ženská, nedoslýchavá, se zájmem o literaturu a hory, hledá za účelem společných aktivit sportovně založeného nekuřáka přibližně stejného věku. Ostrava a okolí. [email protected] Zn.: 04082015 Jsem 25letý v PID. Jsem dobře zaléčený schizofrenik bez příznaků a nechci uvěřit tomu, že nemám nárok na lásku. Proto hledám dívčinu, která by se této diagnózy nezalekla…, protože po atace onemocnění mi zbyla jen sociální fobie, při které se těžko seznamuji, což je můj jediný problém. Kouřím, ale alkohol zásadně odmítám. Mirek [email protected] Zn.: 05082015 Hledám touto cestou hodného přítele ve věku kolem 44 let; je mi 43 let, jsem z Brandýsa, mám důchod a pracuji v chráněné dílně, vážné seznámení. [email protected] Zn.: 06082015 Ahoj, jsem Růžena, je mi 57 let, mám invalidní důchod, dvě dospělé děti, hledám muže, nekuřáka, nevadí, že je postižený nebo špatně slyší. Já jsem měla rakovinu tlustého střeva a mám vývod. Nechci být sama, ráda bych žila společně. P. S. Foto vítáno. [email protected] Zn.: 07082015 Rád se seznámím s ženou na vážný vztah, je mi 39 let, jsem svobodný, po dětské mozkové obrně, soběstačný a pracující. Samota je zlá. Tel.: 773 161 646 [email protected] Zn.: 08082015 50letá žena s dospělým synem hledá partnera pro život v USA. Čechoameričana. Jsme z Teplicka. Prosím pište. [email protected] Zn.: 10082015

Mám bezbariérový dům na střední Moravě, chodím o protézách, je mi 68 let a hledám obyčejnou ženu. [email protected] Zn.: 11082015

Koupím, prodám Prodám chodítko jako kompenzační pomůcku k rehabilitaci. Zcela nové, nepoužité, cena 1000 Kč. mfirytova@ seznam.cz Zn.: 15062015 Prodám Citroen Saxo 1.1, 5dveřový, r. v. 1998, najeto 118 tisíc km, STK 07/15. Kompletní úprava pro ruční ovládání na pravou ruku zn. HURT. Mero2 – mechanická brzda, plyn a elektronická spojka, vše zapsáno v TP, nebrání klasickému řízení. Nově po kontrole a seřízení (16. 12. 2014) u výrobce. Auto vhodné pro vozíčkáře, invalidu, prostě pro toho, kdo nemůže nebo nechce k řízení používat nohy. Možno prodat bez ručního ovládání. Saxo je na letních pneu. K autu dám druhou sadu kol se zimními pneu a zahrádku. Auto je spolehlivé a udržované. Cena 24 000 Kč. Eko poplatek se neplatí. Dohoda na ceně možná. Více info na tel.: 720 627 170 nebo e-mailu [email protected] Zn.: 16062015 Prodám terénní vozík Mountain Trike, málo používaný. Více informací o vozíku najdete na mountaintrike.com Cena 65 000 Kč, při rychlém jednání 60 000 Kč. Super cena. http://sport. bazos.cz/inzerat/47659612/Terennivozik-Mountain-Trike-pro-invalidy.php. [email protected] Zn.: 17062015 Nabízím terénní vozík, zánovní, nemá najeto ani 300 km. Motor Honda čtyřtakt. Double terénní kola, důmyslný systém otáčení na místě, zpátečka apod. Cena 100 000 Kč. Možno zhlédnout v Hranicích (75301). Tel.: 602 772 714, Glos Martin, [email protected] Zn.: 18062015 Prodám Citroën Berlingo kombi s úpravou pro nájezd invalidního vozíku, rok výroby 2014, zdvihový objem 1560 cm3, 68 kW najeto pouze 6600 km, auto je po první garanční prohlídce. Pořizovací cena včetně úpravy byla 650 000 Kč, prodejní cena vozu včetně zimních kol je 460 000 Kč bez možnosti odpočtu DPH. Důvod prodeje – úmrtí majitele. http:// auto.bazos.cz/inzerat/49074558/CitronBerlingo-s-upravou-pro-invalidy.php. [email protected] Zn.: 20062015 Prodám invalidní vozíky. Klasik, ale i sportovní. Cena od 3500 Kč. Fotografie najdete na www.invalidnivoziky.wz.cz Vozíky po domluvě lze i zaslat. Osobní předání pak možné Plzeň, Plzeň jih – Spálené Poříčí. [email protected] Zn.: 10072015 Prodám sluchadlo Widex Inteo In 19. R. v. 2012. Kompletní repase WIDEX Brno 04/2015. [email protected] Zn.: 12072015

Více inzerce na www.muzes.cz


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Prázdninové rozjímání Pohoda září z Momentky z kolejí, jak ji vyfotila Kristýna Hodková. Nebudeme diskutovat o vhodnosti a bezpečnosti pózování na kolejích, soustředíme se na fotografickou stránku věci. Fotografie je řešena přísně symetricky, figura je v ose a je velmi dobře zapracovaná do prostoru. Nohy vyhozené do vzduchu jsou detail, který obrázek oživuje, dává mu charakter sympatického rošťáctví. Oceňuji i prostor, který je kolem figury vytvořen – někdy bývají podobné fotky utažené natěsno. Takže shrnu: ano, toto je velmi příjemná pohodová fotka. Ale podobné foťte jinde než na železničním přejezdu!

Jiří Kaláb

I toto je moc příjemná fotka – Max v letním sestřihu, jak ho viděla a vyfotila Zdeňka Adlerová. Důležitý je směr pohledu – je přes osu fotky, a to je velmi správný přístup. Pejsek se dívá nahoru, ale zároveň dovnitř fotky, takže jeho pohled svazuje snímek dohromady. Hlava je v třetině plochy, jak to má být. Pavlína Růžičková

Kristýna Hodková

Zdeňka Adlerová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.

Nad fotografií Pavlíny Růžičkové jsem poněkud bezradný. Jmenuje se Strahov 2015, černobílá fotka pustého prostranství před někdejším sokolským, později spartakiádním stadionem. Nevím, jak byla fotka míněna, možná jako kritika pustosti a chátrání stavby, která kdysi měla smysl, a dnes ho jaksi postrádá a nového nabýt neumí. Jenže ze stavby zbyl jen proužek a většinu snímku zabírá nebe a dlažba. Ono je dobré si před zmáčknutím spouště uvědomit, co chci vyfotit a co tím chci sdělit. A to, co ke sdělení nepatří, prostě nezabírat. Skončím pěknou krajinkou z okolí Vizovic. Poslal ji Jiří Kaláb a je dobře kompozičně řešená. V horní třetině se táhne horizont, ve spodní třetině máme výraznou hranu louky. Není moc zajímavá světelně, nejlíp se krajina fotí večer, nebo ještě líp ráno, když je ve vzduchu opar, neřku-li mlha prozářená sluncem. To se pak fotí jedna báseň, což vám přeji spolu s dobrým světlem.  Autor je novinář a spisovatel.

Léto je sice oficiálně za námi, přichází ale podzim, fotografův ráj. Proto neváhejte a vydejte se na lov. Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (šb)


37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v říjnovém čísle?

❛ Rozhovor s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou nejen o financování sociálních služeb

❛ Reportáž z cesty vozíčkáře po Švýcarsku

❛ Příběh Vladimíra Šmilauera, který i přes velmi těžké postižení studuje vysokou školu.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: KAŽDÝ DEN JE JEN JEDNOU ZA ŽIVOT Luštitelé – výherci: Knihy Karla Čapka: Emilie Hoblová Předměstí 452 341 01 Horažďovice

Jeden vylosovaný čtenář získá za příští správně vyluštěnou křížovku knihy Karla Čapka Hovory s T.G.M., Zahradníkův rok, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

DVD Mravnost nade vše: Jiří Kunický Dlouhá 696/36 357 31 Horní Slavkov

Jaroslava Pakostová Světova 6 180 00 Praha 8

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. září na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Na vozíku i na skútru: Praha turistická pro všechny

Recommend Documents