Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
ZPRÁVA O VÝZKUMU SOUčAsNÉHO STAVU KRAJKÁŘSTVí NA VAMBERECKU, KTERÝ PROVÁDĚLO MUZEUM KRAJKY
VAMBERK V LETECH
1997 - 1999
Cílem výzkumu byla studie o současném stavu krajkářstvína Vamberecku v porovnání s dosud známými zpracovanými historickými prameny a posouzení stavu v souvislostech společenského,sociálního, hospodářského,kulturního a politického vývoje. Krajkářství - uměleckořemeslná práce zvláštního a mimořádně vyspělého specifického výrazu, provází estetický vývoj evropské civilizace čtyři století. Kultivuje se s vývojem uměleckých slohů a svou účinnou estetickou složkou mělo a má velký etický význam. Ve 20. století se vývoj krajkářství v Čechách od vývoje v západoevropských zemích významně odlišuje. Česká krajka vyniká nejen kvalitou techniky a provedením, ale především silným nábojem tvůrčí invence, který se projevil již v období moderny ve 20. a 30. letech, kdy vynesl českou krajkářskou tvorbu na přední místo ve světě. Česká krajka se stala progresívním tvůrčím elementem a od roku 1925 získává na světových a mezinárodních výstavách i novodobých bienále v Bruselu významná ocenění. Úspěch tkví ve skloubení pedagogické práce a umělecké sféry. Vynikající a moderně vedené odborné školství všech stupňů má zázemí-v téměř nepřetržité tradici od poslední třetiny 18. století. 20. století je obdobím, kdy ještě dožívají některé tradice lidového domácího krajkářství, ale které zároveň převyšuje všechna předešlá období vývoje krajkářství v Čechách nesourodostí a rychlostí změn ve směru ekonomickém i sociálním, v oblasti soukromé i státní. Rychlými a rozsáhlými změnami, zejména v odborném a uměleckém zázemí, ale i v použití technologie, které souvisí s možností uplatněnívýrobků a koupěschopností obyvatel, prochází krajkářství především v posledním desítiletí.V tomto období transformace není situace ani v našem regionu dostatečně transparentní, natož ustálená. Vamberecko patří k nejvýznamnějším oblastem krajkářské výroby od 17. století. Z flanderské krajky se v lidovém prostředí regionu vyvinula tzv. )} vamberecká vláčka" - ojedinělá technika paličkování s nepřeberným množstvím vzorů a kombinací. Že získala věhlas a patřila vždy k prvotřídnímu zboží dokládá i lidové názvosloví, které jemnějšívláčky zahrnuje výrazem .fajnoudče".Podvinky nebo výkresy vzorů, mimo sběratelskou a badatelskou činnost, neexistují. Lidová technika a umění vláčky se rozvíjely po generace jen v paměti. Lidová tradiční výroba i vzory se během 18. a zejména 19. století staly součástí nabídky i poptávky faktorské výroby s místním pedagogickým zázemím. V roce 1889 byla ve Vamberku otevřena První c. k. česká odborná škola krajkářská, která pedagogicky kvalitně udržovala vysokou úroveň krajkářství a tento - 250 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
úkol plní i v současnosti. Dokumentací krajkářství se pak v roce 1928 začalo zabývat nově vzniklé krajkářské muzeum ve Vamberku.Tato dokumentace je však i přes poměrně časný vznik muzea jen kusá. Domácí krajkářská výroba byla těžce zasažena strojní výrobou již v minulém století. V našem regionu se však udržela i po otevření Bednářovy strojní krajkárny ve 20. letech 20. století přímo ve Vamberku i po rozbití trhu a zpřetrhá ní obchodních styků za 2. světové války a v poválečném období. Nové uplatnění našla v družstvu Vamberecká krajka Vamberk, které vzniklo v roce 1946. Pod vlivem Ústavu bytové a oděvní kultury, Školského ústavu umělecké výroby i výtvarných rad, složených ze zástupců uměleckovědních pracovníků odborného středního a vysokého školství a ústředních muzejních institucí, zdokonalovalo družstvo výrobu. Kvalita a dobrá estetická úroveň zajistila jeho výrobkům uplatnění i v moderním životním stylu. Dotace ministerstva kultury umožnily družstvu vracet se ke starým lidovým technikám. Vznikly repliky páskových a zákrutkových krajek, náročnou akcí byl úkol udržet a pokusit se obnovit umění vláčkové krajky jako vzácné kulturní památky. Ve spolupráci s významnými textilními výtvarníky zhotovilo družstvo Vamberecká krajka soubory krajek pro světové výstavy Expo Brusel 1958 a Expo Montreal 1967. Většina exponátů z těchto výstav se rozhodnutím ministerstva kultury stala majetkem muzea' krajky ve Vamberku. Přesto podrobnější dokumentace k tomuto sbírkovému fondu dnes již také chybí. Po listopadové revoluci 1989 se družstvo Vamberecká krajka během krátkého období koncepčně i finančně zhroutilo. Nyní znovu hledá cestu k existenci v nových podmínkách, ale dokumentace jeho práce a archiv podvinků jsou rozvráceny. Ubývá pamětníků . faktorské výroby období první republiky i počátků vambereckého krajkářského družstva. Krajkářství mizí z rodin; kde sloužilo k obživě po několik generací. Ubývá také krajkářek, které ovládají umění vláčky. Některé krajkářky pracují pro nově vznikající komerčně zaměřené malé firmy, u kterých lze předpokládat úpadek technologie i výtvarné hodnoty krajkářské práce. I tyto nestejnorodě specializované komerční aktivity vyvolaly potřebu širší dokumentátorské práce. Lidovým krajkářstvím našeho regionu se zabývaly M. A. S mol k o v á a R. B í b o v á. V díle Krajka a krajkářství lidu slovanského, Praha 1908, na s. 31 uvádějí, že koncem 19. století pracovalo ve Vamberku 900 krajkářek a v okolí se touto prací celoročně živilo na 5000 osob. l F Krá I uvádí v knize Paměti města Vamberka nad Zdobnicí, Vamberk 1927, s. 202, že před 1. světovou válkou se na Vamberecku pracovalo asi na 4000 poduškách. Počátkem dvacátých let 20. století prováděla výzkum krajkářství v regionu M. Sed I á č k o v á-S erb o u s k o v á, významná textilní výtvarnice, jejíž krajkářské dílo obdrželo na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži roku 1925 medaili "ď Or a diplome d' bonneur". Dochované rukopisy obsahují sice podrobné a velmi cenné informace, ale týkají se pouhých 16 obcí Orlických hor. - 251 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
Felix G r ů n e r, obchodník s krajkami z Vamberka, zpracoval v roce 1980 své paměti pod názvem Známé i méně známé o vambereckých krajkách. Pro období dvacátých let 20. století uvádí počet krajkářek číslem 4000, ale dodává, že v dalších letech jejich počet klesal. Zároveň přikládá výsledky sčítání v letech 1940-1941 z příkazu protektorátních úřadů. Ve 37 obcích regionu bylo pouze 919 krajkářek. Výzkumy M. Sedláčkové-Serbouskové a sčítání krajkářek provedené Felixem Grunerem se staly základními prameny pro výběr obcí regionu (celkem 41 obcí), ve kterých provádělo muzeum výzkum v letech 1997-1999.Aby pracovníci muzea získali co nejpřesnějšíúdaje, zvolili pro La 2. etapu výzkumu formu dotazníkové ankety, která by podchytila nejen krajkářky, ale i osoby, které ve svém okolí nějakým způsobem krajkářský život zažily Před zahájením výzkumu bylo této akci obsáhle informován regionální tisk. Výzkum současného stavu krajkářství v roce 1997 byl prováděn v obcích: České Libchavy (včetně Bídy), Dlouhá Ves (včetně Končin), Chleny, Jahodov, Lhoty u Potštejna (Malá a Velká Lhota), Litice nad Orlicí, Merklovice, Peklo nad Zdobnicí, Polom, Potštejn, Proruby, Roveň, Rybná nad Zdobnicí (dříve Německá Rybná), Slatina nad Zdobnicí, Sopotnice,Vamberk a Záměl. Do každé rodiny byl doručen dotazník (celkem 3700 obálek), v němž muzeum žádalo o informace. Každý dotazník provázel průvodní dopis s vysvětlením a prosbou o spolupráci. V paměti regionu se zjišťovaly podrobné údaje o krajkářské práci a mapoval se současný stav. V roce 1998 provedlo Muzeum krajky ve Vamberku dotazníkový výzkum v dalších obcích a městech, kde je krajkářské řemeslo jako zdroj obživy historicky dokázáno. Bylo obesláno celkem 12650 domácností ve 20 obcích a 4 městech regionu Orlických hor: Bohousová, Brná, Česká Rybná, Doudleby nad Orlicí, Dubí, Hejnice, Helvíkovice, Javornice, Letohrad, Líšnice, Lukavice u Rychnova nad Kněžnou, Lukavice v Čechách, Lupenice, Pastviny, Rokytnicev Orlických horách, Rychnov nad Kněžnou, Skrovnice, Slemeno, Svídnice, Tutleky, Vrbice, Vyhnánov, Záchlumí a Žamberk. Výsledky plošného výzkumu vedeného formou dotazníkové anketyprováděného v letech 1997 a 1998 však při porovnání s dalšími prameny ukázaly, že tento výzkum nepřinesl zcela přesný přehled o celkovém počtu osob - krajkářek. Svoji roli zde sehrály - jak se zjistilo následně - i nedůvěra a neochota poskytovat informace, které provázejí 90. léta. Počty paličkujících osob se doplňovaly z dalších zdrojů - seznamů kursistek poboček Školského ústavu, seznamů žákyň, které navštěvují krajkářské kroužky při domech dětí a mládeže nebo při základních školách, informací získaných v průběhu mezinárodních setkání krajkářek, pořádaných každoročně ve Vamberku od roku 1994, a veřejných údajů z ústřední evidence podnikatelů v oboru, dostupných na Internetu. V roce 1999 se dokumentace rozšiřovala osobními kontakty (včetně audioa fotodokumentace), korespondencí (s bývalými učitelkami regionálních - 252 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
boček Školského
ústavu umělecké výroby, institucemi i jednotlivými krajkářkami). Využilo se také drobné publicistiky z ostatních regionů.Vypovídací schopnost měly i nové přírůstky z výzkumu. Většina osob, které během života přišly do pří mého kontaktu se zdejší tradiční výrobou krajek, pochopila význam výzkumu a poskytla muzeu, v dosud nebývalé míře, své, mnohdy velmi vzácné, osobní výpovědi.
Výzkumem se shromáždil dosud neznámý informační materiál. Muzeum takto zaznamenalo mj. několik starých vzorů krajek s jejich původním lidovým názvoslovím, některé krajkářské říkanky a písně z období, kdy se lidé na vsích k výrobě krajek scházeli po chalupách na tzv řprdstley" a těmito písněmi, říkadly i hrami si zpříjemňovali práci. Pravděpodobně tak byly zachyceny vzpomínky posledních žijících pamětníků těchto událostí. Během výzkumu bylo získáno rovněž několik cenných fotografií a na řadě fotografií ze sbírek muzea pomohli pamět níci identifikovat některé osoby či jejich totožnost potvrdit (viz obrazová pří loha). Výpovědi osob všech věkových kategorií přinesly informace mapující téměř celé 20. století.Výsledky a poznatky dokládají a potvrzují, že Vamberecko zůstalo významným střediskem a bylo pevně provázáno s vývojem krajkářství v Če~hách. . Potřeba naučit se "hrkat paličkami"vyrůstala ve většině případů z rodinné tradice. Mezi těmi, kdo inspirovali začínající krajkářky k prvním pokusům (ně kdy již v 5, 6 letech), byla často uváděna matka, sestra, teta, babička, dokonce otec, děda i strýc.někdy i celá rodina. V jiných případech je jmenována sousedka, kamarádka nebo jednoduše "tradice". Zdá se, že právě v tom, že se ženy či děti rozhodnou naučit se paličkovat jen pro své potěšení, tkví síla této tradice, o čemž svědčí i značný zájem o krajky ze strany mladé i té nejmladší gen,erace (téměř polovina aktivních krajkářek byla v době výzkumu mladší 18 let). Některé ze současných krajkářek si však splnily touhu samy si něco upalíčko vat teprve v pozdějším věku, a to především díky možnosti, které nabízela jejich místní krajkářská škola. Věková kategorie osob, které se dnes věnují krajkářství, se pohybuje v rozmezí od 5 do 90 let a stala se za současné situace téměř výhradně doménou žen. Na výzkum reagovalo však i několik pamětníků mužů, kteří v dětství výrobou krajek v domácnosti museli vypomáhat. Pozoruhodné jsou také dva případy malých chlapců, kteří v roce 1997 navštěvova li krajkářskou školu ve Vamberku. Rovněž z Líšnice jsme dostali zprávu o dalším malém chlapci, který zkouší krajkářské řemeslo. Dotazníky i osobní rozhovory poskytly řadu informací o životě poboček dnes již bohužel zrušeného Školského ústavu umělecké výroby v . Praze (Vamberk, Pastviny, Potštejn, Česká Rybná, Rokytnice v Orlických horách ... ) a dalších škol a krátkodobých kurzů i o jejich učitelském personálu. Historie krajkářského školství v regionu vybízí k širšímu zpracování a bude jedním z předmětů dalšího bádání. Z výzkumu vyplynulo, že tam, kde pobočky spolu s ústavem zanikly a kde krajkářky nemají možnost dojíždět do vzdálených kurzů,
- 253 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
zaniká také zájem a mnohde tam, kde býval čilý krajkářský život ještě v první 20. století, nenajdeme dnes jedinou aktivní krajkářku. Při porovnání počtů krajkářek z dvacátých a čtyřicátých let 20. století s výsledky výzkumu z let 1997-1999 je mj. patrná rychle rostoucí tendence obyvatelstva regionu opouštět tento tradiční zdroj obživy. Zatímco pokles osob živících se výrobou krajek je od roku 1920 do roku 1940 téměř dvoutřetinový,v průběhu dalších 60 let došlo téměř k celkové proměně charakteru využití tohoto řemesla do sféry zájmové činnosti. Necelých 10% z dnešních aktivních krajkářek v regionu, na které jsme získali během výzkumu kontakt, využívá řemeslo profesionálně krajkářky, učitelky paličkování, návrhářky a obchodnice. Ale i ve většině těchto případů se jedná o příležitostný zdroj obživy, především pro samotné krajkář ky.Iak se budou vyvíjet současné podnikatelské snahy do budoucna, bude snad možné průběžně sledovat díky těmto získaným kontaktům. Jmenný seznam aktivních krajkářek a dalších osob (pamětníků a kronikářů) obsahuje přes 450 konkrétních adres z oblasti Orlických hor a téměř 80 dalších jmen z jiných region tl, kam se dotazníky dostávaly většinou prostřednictvím přátel či příbuzných z obcí, kde se výzkum prováděl. Dílčím cílem výzkumu bylo rovněž zjištění současné úrovně a dovednosti jedné z typických technik zdejšího regionu, tzv. vamberecké vláčky.Vláčku ženy považují za takovou vzácnost, že je jim často líto ji prakticky využít. Tuto techniku neovládaly však všechny krajkářky ani v dřívějších dobách, vláčku palič kovaly ty zručnější, jiné vyráběly hrubší lněné tzv. "nitěně" krajky, které se na Vamberecku rovněž vyráběly.V současné době ji ovládá necelých 15% krajkářek, které jsou na tuto svou dovednost právem hrdé. V minulosti byla hlavním vývozním artiklem a používala se především k výzdobě lidových krojů. Dnes jsou sváteční kroje zdobeny především krajkou strojovou. Průměrná cena vláč kové krajky za 1 m se pohybuje od 1500 do 3200 korun, přičemž o ceně rozhoduje vzor a to, zda je výrobcem soukromá krajkářka či družstvo. Zakázky na výrobu vláčkové krajky jsou dnes v regionu zcela výjimečné. Průběh výzkumu v letech 1997 až 1998 i následné studium a rozvíjení základních informací, které svým významem mnohdy přesáhly region, ukázaly na další možnosti, které by se pro úplnost obrazu krajkářství měly využít. Ty však do programu stanoveného projektem nebyly zahrnuty, protože přesaho valy finanční možnosti muzea i stanovený časový harmonogram projektu. Následné využití těchto možností se ukázalo jako nezbytné, především během roku 1998, kdy bylo Muzeum krajky ve Vamberku požádáno, aby se pod patronací Evropské unie podílelo na projektu BLEN (Bobbin Lace- European Network) a vzniku evropského virtuálního muzea krajky na internetové síti a stalo se tak v tomto projektu partnerem muzeí ve španělském Camarinas, portugalském Vila do Conde a finské Raumě. Příležitost kvalitně prezentovat české krajkářství - jeho specifika, vysokou technologickou a estetickou úroveň všeobecně a představit i uměleckou krajkářskou tvorbu, se Muzeum krajkyVamberk polovině
- 254 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Práce na českém i evropském projektu probíhaly rámci evropského projektu bylo např. na Internetu pod kapitolou "100 let krajkářstvíve fotografii" ev české verzi na adrese vkm. net, v anglické verzi na blen. net) zveřejněno více než 100 historických fotografií s námětem krajkářského života z průbčhu celého 20. století z archivu muzea včetně nových přfrůstků získaných českým projektem. V posledním desetiletí 20. století zaniká řada institucí, které se na věhlasu a dominantním postavení české krajky ve vývoji krajkářství světového významně podílely. V červnu roku 1999 ukončil činnost také Školský ústav umělecké : výroby Praha, instituce, která v roce 1919 navázala na 150 let starou tradici odborného krajkářského školství moderním způsobem výuky a do pedagogického sboru včlenila umělce, kteří se stali autory hodnotných předloh pro výuku a na půdě ústavu nacházeli kvalitní zázemí pro realizaci významných umělec kých děl. Nezastupitelná úloha a význam tohoto ústavu v celé historii krajkář ského školství byla výzkumem potvrzena. Jeho likvidace vyvolala a vyvolává řadu obavo budoucnost kvality ~učně paličkované krajky vůbec. Ústav plnil úlohu· základního stupně krajkářského školství a prostřednictvím svých poboček v bývalých i současných krajkářských regionech poskytoval žákům všech věkových kategorií nejen dokonalou znalost technologických postupů, ale zvyšoval i jejich estetické nároky a schopnost vnímání.Absolventi výuky získávali osvědče ní, které je opravňovalo se výrobou krajky živit a bylo dokladem o kvalitě jejich schopností. Bývalé-pobočky Školského ústavu jsou rozhodnutím ministerstva školství převedeny pod domy dětí a mládeže a krajkářská výuka spadá do sféry zájmové činnosti. Přestože tedy krajkářské školy nadále fungují a osnovy školského ústavu zůstaly nadále jejich majetkem, není dnes zaručen přísun nových kvalitních vzorů tvořených profesionálními výtvarníky. Není také dořešena otázka vydávání osvědčení absolventkám těchto staronových kurzů. Dalším problémem do budoucna, který může ovlivnit úroveň výuky je nezaručená kontinuita vyučujících, které byly dosud výhradně absolventkami školského ústavu v Praze. Tyto pobočky -Vamberk, Letohrad, Rokytnice v Orlických horách - však i nadále zůstávají nejvýznamnějšímistředisky kvalitní výuky v současnosti. K nim se řadí rovněž velmi kvalitní vedení v Základní umělecké škole Petra Ebena v Žamberku. Povinnost těchto institucí dodržovat kvalitu výuky a získat osvědčení by ještě měla být dořešena.Také družstvo Vamberecká krajka Vamberk v počátku sedmdesátých let 20. století založilo pro ručně paličkovanou krajku učební obor, který na počátku devadesátých let zanikl. Ještě v roce 1974 zaměstnávalo.družstvo105 krajkářek z regionu Orlických hor, ale také například ze Sedlice. Dnes zaměstnává pouhých 5 krajkářek. Děje se tak bohužel právě v době, kdy se krajkářství v ně kterých případech stává opět prostředkem obživy i výhodným vývozním zbožím, ačkoliv je v komerční soutěži všeobecná úroveň českého krajkářství ohrožena. Obraz současného stavu krajkářství v regionu Orlických hor byl zmapován. Výsledky výzkumu však přinesly množství dalších různých témat, které vyvolaly rozhodlo
zodpovědně využít.
Vamberecku
současně. V
- 255 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
potřebu hlubšího
studia a zpracování. Scelení všech jednotlivých okruhů před pokládá doplnit dokumentaci ikonografickými, archivními a ostatními doklady z celého území republiky i dalším srovnávacím materiálem, který pomůže pochopit všechny aspekty vývoje moderní české krajky, která se ve 20. století stala světovým pojmem. Taková práce si však vyžádá delší časové období.
Marie HUL C O v Á, Alena L E R CH O V Á, Jitka P I V C O V Á
Obr. 1: Zákyně krajkářské školy při ateliéru Anny Eckertové, Praha 22. 12. 1920. Prostředni řada: vpravo Anna Eckertová, vlevo Františka Řičařová, pozdějši učitelka ve vamberecké krajkářské škole.
- 256 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
Obr.2: Krajkářky z Roští (část Pekla nad Zdobnici), kolem roku 1924. Fotografováno před domkem, ve kterém tehdy bydleli Křenovi. Stojící muž v pozadíje Josef Krsek, obchodních krajkami, před ním vpravo Růžena Teyklová, Anička Koukolová, Lidka Klapalová, Fanynka Křenová. Vzadu vlevo Čermáková, Božena Křenová, Petříčková z Paseky. Vpředu třetí vlevo Františka Kotyzová.
Obr. 3: Žákyně krajkářské školy v Německé Rybné /dnes Rybná nad Zdobnicí! s učitelkou Vogeltancovou. Foto z roku 1931.
- 257 -
Zpráva o výzkumu
současného stavu krajkářství na
Vamberecku
Obr.4.: Krajkářské družstvo Sopotnice na pražském vzorkovém veletrhu. Foto kolem roku 1930. Židková - na fotografii stojící- se zabývala prodejem krajek, hausírovala v Praze v lepších rodinách. Antonie Martincová - sedící u podušky - absolventka krajkářské školy ve Vamberku a Ústavu pro ženský domácí průmysl ve Vídni, v roce 1916 výpomocná učitelská sila ve vamberecké škole, zavedla v Sopotntci výrobu kusových krajek.
Obr. 5: Antonie Martincoud při práci pro družstvo Vamberecká krajka Vamberk, pro které začala pracovat v počátku padesátých let v období, kdy byly rušeny soukromé živnosti.
- 258 -
