Na stromech černé plody zimy země až na kost prázdno dálka. A zůstat sám a mezi svými jak nad zamrzlou vodou lávka JAN SKÁCEL

Zima v obci, prosinec 2007.

Na stromech černé plody zimy země až na kost prázdno dálka A zůstat sám a mezi svými jak nad zamrzlou vodou lávka JAN SKÁCEL

2

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

ÚVODNÍ SLOVO REDAKCE Vážení a milí čtenáři a čtenářky, na konci měsíce října jsme si všichni společně opět nastavili „zimní čas“ a s příchodem listopadu nás překvapily i sněhové vločky. Čas nám ukrojil trochu toho denního světla a také slunečních paprsků, které mnohdy i několik dní nevidíme. Čas nás žene kupředu a v obchodech nám už pomalu naznačují, že budou zase Vánoce a zda-li jsme opět připraveni na ten shon. Čas – mnozí na něj nadávají – nestíhám, nemám čas, stojí to moc času, ale co je to vlastně čas? Čas zasazuje rány a rány hojí. Nezná dobré a nezná špatné. Nemá v nenávisti žádného člověka a žádného člověka mu není líto. Tak to je čas. A my bychom neměli všechno svádět na čas, když se nám něco nedaří nebo nelíbí. Vždyť i ten nadcházející zimní čas má svoje nezaměnitelná kouzla… Naše redakce se při sestavování tohoto zimního čísla zpravodaje doslova musela předvánočně naladit a s chutí se ponořila do tvorby všech příspěvků. Nehledě na to, že toto číslo zpravodaje je již celkově pátým, čtvrtým v letošním roce, je také posledním číslem v černobílém provedení. Od nového roku, tedy s vydáním jarního čísla zpravodaje, pro vás máme nachystáno několik změn a novinek a tou nejzásadnější, na kterou se můžete těšit, je barevná obálka zpravodaje. Jsme moc rádi, že se vám zpravodaj líbí a proto si postupně dovolujeme za podpory Obecního úřadu Hlína zvyšovat jeho kvalitu. A co vás v posledním letošním zpravodaji čeká a nemine? Podíváme se do výtvarného kroužku pro děti a popovídáme si s vedoucí tohoto kroužku paní Táňou Podlipnou. Také navštívíme pana Jendu Rybníčka, který již roky fotí a natáčí pro obec Hlína důležité momenty. Připomeneme si účast hlínských ochotníků na Festivalu amatérských divadel v Bučovicích i drakiádu u rozhledny a také se podíváme do historie obce díky dalšímu příspěvku našeho čtenáře. Přejeme vám všem příjemné chvíle strávené při čtení zpravodaje za dlouhých zimních večerů, třeba při hřejivé sklence svařeného vína nebo sladké medoviny, a těšíme se na vaše příspěvky, názory a nápady! Za redakční tým Kamila Veselá

SLOVO STAROSTY – zprávy ze zastupitelstva obce Hlína Vážení spoluobčané, v letošním roce se Vám již po čtvrté pokusím sdělit informace o dění v obci z pohledu obecního úřadu. Tedy především hospodaření a finanční prostředky jsou dle mého názoru příznivé a v současné tíživé hospodářské situaci mohu konstatovat, že naší obci se potíže zatím vyhýbají. Ze sdělovacích prostředků slýcháme o tom, jak obce a města strádají nedostatkem finančních prostředků a jsou nuceni rušit a odkládat již naplánované a připravené akce a investice. V naší obci vše probíhá dle plánu a dá se říci, že všechny úkoly které jsme si na počátku roku dali, budou splněny. Letošní poslední větší akcí je vybudování nových chodníků na Kozích horkách a od autobusové zastávky k silnici na Neslovice. Ten se právě ve chvíli, kdy píši tyto řádky, provádí. A protože se blíží konec roku, dovolte mi malou rekapitulaci toho, co se uskutečnilo. Z velkých investičních akcí bych uvedl především vybudování zpevněné cesty na Paloučky, dále chodníky na Kozích horkách a od autobusové zastávky k hlavní silnici.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

3

2009

Na obecních budovách č. p. 49 (bývalá škola) a č. p.109 (hasička) byla vyměněna okna a na hasičce ještě boční dveře. Na odpadním dvoře byl odstraněn starý plot a postavena nová stěna z betonových tvárnic. V neposlední řadě byl vyměněn starý místní rozhlas za nový, moderní bezdrátový, o kterém zatím nic moc dobrého říci nemohu, ale snad se podaří tuto akci úspěšně dotáhnout do konce. Byla dokončena oprava sochy sv. Josefa, která byla umístěna zpět na své místo do zahrádky u kostela. Na všechny tyto akce bylo z obecního rozpočtu vydáno zhruba 1 380 000 Kč. Z těch menších akcí bych uvedl rozšíření veřejného osvětlení v Přelisku, zpevněnou komunikaci k Eichnerovým a opravu poškozených komunikací asfaltovým nástřikem po obci. V letošním roce jsme byli nuceni provést méně příjemnou záležitost a tou je odstranění vzrostlých a starých akátů na návsi a starých lip na příjezdu do obce od Neslovic. Bohužel pro svůj velmi špatný stav a hrozící nebezpečí již nebylo možné tyto stromy dále zachovat. Zastupitelstvo o této záležitosti dlouho jednalo a předpokládáme výsadbu nové zeleně. V následujícím období bude zastupitelstvo projednávat rozpočtový výhled obce na další roky, plánovat akce a rozpočet na příští rok, a tak rádi přivítáme Vaše názory a náměty k těmto záležitostem. Nyní bych se chtěl věnovat poněkud smutnější záležitosti. V měsíci září zemřel náš spoluobčan pan Jan Vašulín. Byl to člověk, který pro obec velmi mnoho znamenal, udělal, zařídil, a tak se domnívám, že je vhodné alespoň pár slovy na něho vzpomenout. Pan Jan Vašulín byl dlouholetý člen národního výboru, občanského výboru a v neposlední řadě i člen zastupitelstva. Zde se věnoval především úkolům v oblasti stavebnictví jako předseda stavební komise a také záležitostem požární ochrany v obci. Svůj volný čas pak věnoval hlavně hasičům, kde působil po mnoho let jako předseda sboru. Pod jeho vedením hlínští hasiči dosáhli spousty úspěchů ve všech oblastech činnosti a provedli přístavbu požární zbrojnice. Sám jsem jeho předsednictví jako mladý hasič zažil a rád na toto období vzpomínám. Byl to člověk, který vždy dokázal poradit, povzbudit i ocenit. Pro tuto činnost byl ochoten obětovat mnoho ze svého volného času. Dle mého názoru byla jeho velkou životní láskou místní divadla v přírodě. Jako jeden z hlavních se v 70. letech minulého století zasloužil o obnovení jejich tradice. Sám jako velmi dobrý herec, ale především výborný organizátor divadlem žil do posledních chvil svého života. Mám dojem, že nevynechal jediné představení místních ochotníků a velmi ho těšily všechny úspěchy divadelního spolku. Přes svůj pokročilý věk vždy po představení zašel za ochotníky, chvíli poseděl, zhodnotil, pochválil. V neposlední řadě známe všichni pana Jana Vašulína jako kostelníka, který se téměř čtyřicet let staral o místní kostel sv. Kunhuty. Jeho jméno bude navždy spojeno s tím jak kostel v této době vypadá. Jeho zásluhou bylo provedeno na kostele mnoho udržovacích prací, vyroben a dosazen nový zvon, opravena a natřena kopule, opravena střecha sakristie, vyrobeny nové dveře, instalováno elektrické topení a další. Odešel spoluobčan, přítel, kamarád, který bude navždy zapsán v historii obce, na kterého budeme navždy vzpomínat a v našich vzpomínkách a srdcích bude navždy živý. Čest jeho památce. Závěrem mi dovolte, abych Vám nejen svým jménem, ale i jménem celého zastupitelstva obce, popřál krásné vánoční svátky plné radosti, lásky, štěstí a božího požehnání a do přicházejícího nového roku zdraví, štěstí, lásku, pochopení a osobní i pracovní úspěchy. Krásné a veselé svátky a šťastný nový rok, drazí spoluobčané. Starosta Miloš Dostalý

4

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

UDÁLO SE V ROCE 2009 NA HLÍNĚ Rok 2009 je již téměř na svém konci a pokud jej budeme hodnotit z pohledu kulturního, společenského a z hledisky výstavby a oprav v obci, můžeme říci, že byl velmi bohatý na události. • V obci se pokračovalo v budování a úpravě cest a chodníků. • Provedla se výměna starých oken za plastová na budově bývalé obecní školy a na hasičské zbrojnici, také se měnily i vstupní dveře. • Obec nechala opravit sochu sv. Josefa, která se opět vrátila do zahrádky u kostela. • Byl zbudován nový bezdrátový rozhlas. • Na obecním úřadě bylo zprovozněno pracoviště CZECH POINT. • 7. února 2009 se uskutečnil tradiční masopustní rej masek na Hlíně s večerní zábavou. • 28. března 2009 se konal již třetí ročník koštu slivovice a ostatních pálenek, soutěžilo celkem 18 vzorků pálenek. • Na velikonoční pondělí nechybělo tradiční fotbalové utkání – ženatí proti svobodným, kdy vyhráli po prodloužení ženatí. • Oslava svátku dne matek proběhla 10. května 2009 v místním pohostinství s hudebním doprovodem. • Děti svůj svátek oslavily na Hlíně hned dvakrát, 6. června 2009 v koňském sedle pod vedením manželů Šnyrchových a pak společně 7. června 2009 u Rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně, kde na děti čekaly soutěže, sportovní disciplíny i tanec. • Hlínský sbor dobrovolných hasičů oslavil 13. června 2009 již 85. let od svého založení a tato oslava byla spojena se soutěží hasičských jednotek. Pánské družstvo hasičů doplnily opět ženy hasičky. • V červenci se pak konala již druhá svatba na rozhledně. • Na premiéru divadelního představení pohádky „Mrazík“ přijelo na Hlínu do divadla v přírodě 930 návštěvníků. • 26. července 2009 odehráli hlínští ochotníci pohádku „Mrazík“ i v zámeckém parku v Dukovanech s návštěvností 320 osob. • „Mrazík“ se pak ještě hrál o víkendu 1. a 2. srpna 2009 v lesním divadle na Hlíně s návštěvností 380 a 1 100 návštěvníků. • Nohejbalový turnaj, tedy jeho 4. ročník, přilákal devět soutěžních družstev na velkou sportovní podívanou v sobotu 8. srpna 2009. • Tradiční rozmarýnové hody opět přilákaly hodně návštěvníků a potěšily dynamickým programem, dobrou hudbou i zajímavou noční scénkou žen a dívek s názvem „sadbové brambory“. • 13. září 2009 se hlínští ochotníci naposledy rozloučili s pohádkou „Mrazík“ v lesním divadle na Hlíně. Na poslední představení přijelo 780 diváků. • V říjnu se hlínské divadlo zúčastnilo Festivalu amatérských divadel v Bučovicích s pohádkou „Mrazík“ a opět s velkým úspěchem. • U rozhledny se konala již počtvrté drakiáda dětí a dospělých. Tak to byl jen strohý výčet všech činností a aktivit naší malé obce. A věřte, že mnohé obce by nám mohly jen tiše závidět naši činorodost. Dovolujeme si proto poděkovat všem občanům, kteří v letošním roce pomohli či jinak přispěli ke zdárnému průběhu všech akcí a přejeme vám všem, aby nový rok 2010 byl také tak aktivní a tvůrčí.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

5

UDÁLOSTI V OBCI „Mrazík“ se loučil s diváky na Hlíně 660 dospělých návštěvníků a 120 dětských diváků shlédlo v neděli 13. září 2009 naposledy divadelní představení pohádkového muzikálu „Mrazík“ v hlínském divadle v lesním prostředí. Herci, herečky a všichni další, kteří se na letošním divadle podíleli se jen neradi loučili s touto báječnou pohádkou. Počasí opět hlínským přálo, a tak vše proběhlo tak, jak má být. ____________________

Hlínští ochotníci opět hráli na festivalu divadel v Bučovicích V týdnu od 12. do 17. října 2009 probíhal ve městě Bučovice již třetí ročník „Ochotnického festivalu Miroslava Doležala“, kterého se již po druhé (v loňském roce s divadelní hrou „Noc na Karlštejně“) zúčastnil i hlínský ochotnický kroužek. Hlínští zde měli v pondělí 12. října 2009 naposledy odehrát velmi oblíbený pohádkový muzikál „Mrazík“, což znamenalo velkou změnu, hlavně co se scény jeviště týká. Přesunout celou náročnou scénu jeviště s přírodními doplňky, které mohl návštěvník přírodního divadla na Hlíně shlédnout, ale nebylo možné, neboť sál Katolického domu v Bučovicích má jen menší jeviště. Hlínští tedy vytvořili trošku jinou scénu a také museli lehce improvizovat v jednotlivých výstupech. Scéna se tak musela obejít i bez tolik oblíbeného příjezdu čarodějnice na čtyřkolce – tentokrát jen přifrčela na koloběžce, také bohužel chyběly i další dopravní prostředky a vymoženosti jako třeba otáčející se chaloupka Ježibaby nebo sáně dědy Mráze. I přes počáteční komplikace v přepravě všech kulis a kostýmů do Bučovic se nakonec vše včas podařilo a sál s téměř dvě stě lidmi praskal ve švech. Hlínští ochotníci opět potvrdili, že jsou výborní herci a zpěváci, kteří jsou schopni se přizpůsobit každému prostředí a zvládnout vše profesionálně. Hostem pondělního večera byl i známý herec Mirek Šimůnek, který se ochotně vyfotil s herečkami hlínského divadla. Na závěr představení dostal každý herec a herečka růži a hlínské divadlo obdrželo z rukou starostky města Bučovice účastnický certifikát spolu se soškou maskota města Bučovice, Zajíce bučovického – zajíce ZABU. Bučovičtí chválili nejen představení, ale i celou činnost hlínského divadla, kterou znají zejména prostřednictvím obecních webových stránek, které se jim také moc líbily. A co o Hlínských napsali na webu města Bučovice? – přečtěte si s námi – citujeme: „Od 19.00, stejně jako v každý festivalový den, pak bylo zahájeno představení ochotnického souboru z obce Hlína u Ivančic. Ti představili své zpracování muzikálu „Mrazík“. Takřka dvouset členné publikum zažilo devadesát minut vtipně pojaté klasiky doplněné o takřka profesionální výkony zpěváků – herců. Ochotníci z Hlíny tak po loňském představení muzikálu „Noc na Karlštejně“ potvrdili svým výkonem své nadšení pro ochotničení. Atmosféru v sále doplnily profesionálně připravené kulisy, které diváky vtáhly do pohádkové krajiny jedné z nejznámějších ruských pohádek.“

6

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Momentky z představení pohádkového muzikálu „Mrazík“ na 3. ročníku ochotnického festivalu v Bučovicích, 12. října 2009.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

7

4. ročník Drakiády u rozhledny na Hlíně Desítky dospělých a dětí vzhlížejících k oblakům a tahajících za tenké provázky, nebe plné barevných létajících draků, slunečné počasí a celkem silný vítr, dobrá nálada, spousta přihlížejících návštěvníků nejen z Hlíny, pár draků zamotaných ve větvích stromů a pár draků, kteří „nahlíželi“ až k vrchnímu ochozu rozhledny… Tak takto by se ve zkratce dala popsat atmosféra již čtvrté hlínské drakiády pořádané 4. října 2009 u Rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně. Nedělní pěkné počasí přilákalo hodně dospělých i dětí, kteří společně pouštěli draky a také soutěžili o nejvyšší vzlet draka. Nakonec si hlavní cenu z drakiády, sladký dort za nejvyšší vzlet draka, odnesla Zuzanka Nosková z Hlíny.

Rejdění účastníků 4. ročníku Drakiády v okolí rozhledny, 4. října 2009.

8

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Několik záběrů ze 4. ročníku Drakiády u Rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně, 4. října 2009.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

9

Babinec pletl košíčky z pedigu V sobotu 31. října 2009 v podvečer bylo v budově bývalé obecní školy doslova narváno. Dvacet žen a dívek a to nejen z Hlíny přišlo na již třetí kurz pletení košíků z pedigu. Pod odborným vedením zkušené lektorky se Babinec pustil do práce. A že jim to šlo od ruky a dílo se jim dařilo, o tom svědčí následující fotografie. Pletení z pedigu se stalo velmi oblíbenou činností a určitě se k ní Babinec vrátí i v novém roce 2010, protože je ještě spousta možností a nápadů, které se dají z pedigu vytvořit.

10

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Babinec maloval na hedvábí V pátek 13. listopadu 2009 se opět sešel babinec v hojném počtu a společně pod vedením paní Chaloupkové z Hlíny malovaly přítomné ženy a dívky na hedvábí. Za použití speciálních barev a hedvábného podkladu vytvářely nejrůznější barevné variace šátků a také malý obrázek s vánoční tématikou.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

11

Babinec vytvářel adventní vazby Hlínské ženy a dívky jsou velmi šikovné a kreativní, svědčí o tom zejména jejich činnost v Babinci. Velmi oblíbeným každoročním tvořením jsou i adventní vazby. V pátek 27. listopadu 2009 bylo v budově bývalé obecní školy opět plno a vonělo to tu již opravdu vánočně, jehličím. Babinec se pustil do vytváření krásných vánočních dekorací, adventních věnců a nejrůznějších dalších dekorací, které ozdobí v adventní čas jejich domovy.

12

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

NÁZORY A PŘÍSPĚVKY OBČANŮ K článku „Slovo starosty“ o změně termínu tradičních hodů v posledním čísle Hlínských rozhledů jako pamětník té doby ne se vším, co p. starosta napsal, souhlasím. Hned na úvod musím říci, že nejsem příznivcem „posunutých“ hodů. Na rozdíl od p. starosty ctím tradici a historii obce. Jediné, v čem má p. starosta pravdu, je, že ve zmiňované době byl nedostatek mládeže – chasy. Po roce 1960 se v rodinách rodí jedno až dvě děti, tedy méně než v minulosti, mládež pak chybí v pozdějších letech při pořádání hodů. Chasa na rozdíl od minulosti nemůže hody sama pořádat. Stávalo se, že chase, která šla v průvodu od hospody pod máji, vypomáhali mládenci ze sousedních vesnic. Že by hrozil zánik hodů, si nemyslím. V minulosti se stalo, že hody některý rok nebyly, (1972) ale v příštím roce byly uspořádány opět v zářijovém termínu. Ostatní důvody, které uvádí p. starosta, jsou opravdu jen účelové – teplo, prázdniny. Měli na nich zájem jen jedinci, kteří v té době měli v obci rozhodující vliv, a je škoda: „že myšlenka tradice vzhledem ke kostelu“ musela jít v té době stranou, jak píše p. starosta. Po desetiletí, ba staletí „teplo a prázdniny“ nikomu nevadily, až přišli novodobí reformátoři a je všechno jinak. Pan starosta vyslovil svůj názor, já několik myšlenek. Tradice a kostel ruku v ruce spolu, vždyť bez kostelu nebylo by hodů! Kdo najde tu odvahu a „posune“ hody tam, kam patří, kdo napraví klamání, lhostejnost a bezpráví? Sláva! Zvítězil rozum a klid, nyní ty pravé hody budeme mít! V roce 1982 vládla v republice KSČ, její funkcionáři, a nejen na vesnici, si mohli dělat, co se jim zlíbilo, na posun hodů se nemuseli nikoho ptát! Ani občanů! Jak byli nejen občané „popleteni“ si můžeme přečíst v obecní kronice, ve které v roce 1987 místní kronikář zaznamenal: „I letos byl termín hodů přesunut na předposlední neděli v srpnu. V tento den se současně koná pouť svaté Kunhuty, dříve v únoru.“ Známá postava z filmu Černí baroni major Haluška alias Terazky by na tuto situaci asi povedal: „Tak jsem z toho celý zmatený, oslavujem niečo a neviem čo.“ (Svatá Kunhuta má svátek 3. března.) Kostel sv. Kunhuty byl vysvěcen 24. září 1794, nepřipadla-li na tento den neděle, konaly se hody o neděli dříve. Zdali to byla druhá nebo třetí neděle, záleželo na tom, jak to „vyšlo“ v kalendáři. Žádný pevný termín (druhá neděle v září) nebyl! Že ne všichni občané s „posunutím“ hodů souhlasili, ukazují ženy naší obce. V roce 1982 musely na tehdejším občanském výboru třikrát žádat a vysvětlovat, než dostaly svolení uspořádat v původním zářijovém termínu Babské hody, které se dříve na Hlíně nekonaly. Čtyři roky po sobě se konaly Babské hody v tradičním zářijovém termínu, a to i tehdy, konaly-li se hody „posunuté“. V nedělním dopoledni pozvalo více než dvacet krojovaných žen za doprovodu hudby občany na hody. Byla to pěkná podívaná na krásné kroje a hezké ženy, které tak za nás všechny vyjádřily nesouhlas „s posunutými“ hody! „Jsem rád, že se v současnosti tato tradice přes veškeré překážky udržuje,“ píše p. starosta. Jaké, nebo které překážky má p. starosta na mysli? Jaroslav Vašulín ____________________ Redakce zpravodaje děkuje panu Jaroslavu Vašulínovi za některé zajímavé příspěvky k životu i historii malebné obce Hlína, ale neodpustíme si opět přidat náš komentář a to k jeho příspěvku o hlínských hodech: Redakční tým je poměrně svým věkem mladý, takže nepamatuje určitě nelehkou dobu, ve které došlo k řadě změn, a tou jednou ze změn, o které se v příspěvku hovoří bylo přesunutí hodových oslav do měsíce srpna, a to z důvodu prázdninového volna a také lepšího počasí než bývá v měsíci září.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

13

Pamětníci, znalci hlínské historie, si budou určitě stát za svým, že by se termín oslav mohl vrátit k tomu původnímu, do měsíce září. Ale když se každoročně podíváte, kdo pro hlínské hody nejvíce udělá, připraví, zajistí, bez jakýchkoliv slov si v práci domluví dovolenou, jen pro to, aby Hlína svoje tradiční hody neztratila, tak zjistíte, že jsou to právě mladí lidé, kteří se snaží do této tradice zapojovat i své mladší vrstevníky a nástupce. A těmto mladým lidem určitě tolik nevadí, že neslaví hody v září, jak kdysi nařizovala tradice, ale na konci srpna. A nejdůležitější je, že tito mladí, třebaže nechodí pravidelně do kostela na mši, vědí, proč se hlínské hody slaví, jaký byl jejich správný termín v minulosti a také vědí, z jakých důvodů byl tento termín změněn. Žijeme v moderní době, ve které již nelze příliš kopírovat tradice našich předků, ale významné je to, že na tyto tradice nezapomínáme a udržujeme je, aby neupadly v zapomnění.

Byli bychom velmi neradi, aby se ze zpravodaje stal jakýsi prostředník k vyřizování si osobních či jiných problémů. Záležitosti týkající se rozvoje obce a jejího života je jistě vhodnější řešit třeba na veřejném zasedání zastupitelstva obce Hlína. ____________________

Odešel Počátkem měsíce září se početná hlínská veřejnost rozloučila s panem Janem Vašulínem, který v kostele sv. Kunhuty vykonával službu kostelníka. Vykonával ji více než čtyřicet let. Služba pro kostel mu byla vším, zejména v posledních dvaceti letech, kdy si užíval zaslouženého důchodu a téměř všechen svůj čas věnoval kostelu. Po nástupu do služby kostelníka byl u toho, když se v roce 1971 opravovala a natírala věžní kopule. V roce 1972 celý kostel vymaloval. V devadesátých letech minulého století se celý kostel zvenku opravoval, včetně věže, a byl nově olíčen. V roce 1997 byl hlavním iniciátorem akce, jejímž cílem bylo pořízení druhého zvonu, když ten původní byl Němci sebrán během II. světové války. Zvon byl slavnostně vysvěcen a zavěšen v roce 1998. Vloni se uvnitř kostela otloukla omítka nejen kolem oltáře, ale i kolem lavic a po vyschnutí se zeď znovu omítla a kostel byl celý vymalován. Nad sakristii byla dána nová vazba a krytina a sakristie byla nově omítnuta a olíčena. Jeho posledním dílem bylo zavedení topení do lavic na jaře letošího roku. Kostel byl vždy na nedělní bohoslužbu řádně připraven, květinami vyzdoben. Po každé bouři či větru neopomenul obejít kostel, aby zjistil, nezpůsobil-li přírodní živel nějakou škodu. Svému následovníku zanechal kostel v dobrém stavu, ještě chtěl otlouci mokrou omítku ze hřbitovní strany, k tomu již bohužel nedošlo. Sám, jak říkal, už to dělat nemohl a u spoluobčanů mnoho pochopení nenašel. Přesto hlínský kostel září novotou zejména uvnitř a je škoda, že poslední rozloučení s panem Janem Vašulínem se neuskutečnilo zde, v kostele sv. Kunhuty, kde více než polovinu svého života vzorně vykonával službu kostelníka. I tak se s ním do Ivančic přišlo rozloučit na jeho poslední cestě mnoho spoluobčanů. Bylo mi upřímně líto, že kromě Sboru dobrovolných hasičů, kteří se s bývalým náčelníkem a starostou rozloučili alespoň houkáním houkačkou na hasičském autě, se nenašel za obec nikdo, ani pan farář, se kterým roky spolupracoval, aby mu poděkovali za jeho službu kostelu. Určitě by si to zasloužil. Jaroslav Vašulín

14

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

V kostele sv. Kunhuty se topí Je první listopad, svátek Dušiček. Chladno, pošmourno, sychravo, počasí typické pro začínající měsíc listopad. Odpolední bohoslužba má však pro zúčastněné jedno milé překvapení. Poprvé bylo uvedeno v činnost topení v lavicích, instalované v jarních měsících na popud nedávno zesnulého kostelníka p. J. Vašulína. I když jsem si myslel, že tato investice je zbytečná, že hodinka, co trvá bohoslužba, se dá vydržet, spokojené obličeje žen a babiček mne přesvědčily o opaku. Všechny ženy, se kterými jsem po skončené bohoslužbě hovořil, říkaly, jak to bylo příjemné a přispělo k pohodě probíhající mše svaté. Hlínský kostel září novotou, byl a je vždy na nedělní bohoslužbu řádně připraven. Jediným nedostatkem je malý zájem o nedělní bohoslužbu ze strany věřících občanů. Podle posledního sčítání (2001) se k římskokatolické církvi hlásí více než polovina našich občanů (asi 120). Mši navštěvuje pravidelně kolem dvaceti věřících a to nepočítám čtyři až šest přespolních, kteří pravidelně na odpolední mši dojíždí. Jen jedno děvče školou povinné z naší obce uvidíme v kostele, mimo dětí přespolních. Je to škoda, máme pečlivě udržovaný kostel, ale hrozí zde nebezpečí, že se zde bohoslužby konat nebudou. Jakmile klesne návštěvnost pod určitou mez, pan farář k nám přestane dojíždět. Ten slouží od sobotního podvečera šest mší a měl by sloužit jenom čtyři. Na mši svaté stávám vzadu pod kruchtou, a když se tak dívám po lavicích před sebou, vybavují se mi vybavují jména těch, kteří tam seděli a dnes již nejsou mezi námi. Vaňurová A., Dostalá D., Šťastná R., Skokanová H., Fialová Z., Krupicová Z., Nosková M., Prudíková M., Vaňurová K., Čechová L., Vaňurová E., Podracká M., Sládková M., Selivanová M. Kostel pomalu vymírá a mladí následovníci v nedohlednu. Překonejme své pohodlí, lhostejnost a udělejme něco pro duševní pohodu. Nedělní bohoslužba se koná pravidelně odpoledne a začíná ve 14.00 hodin. __________________________

V Alpách vědí o Hlíně a rozhledně Vladimíra Menšíka Alpské pohoří Totes Gebirge – Mrtvé hory, které je několikrát v roce k vidění nejen z rozhledny Vladimíra Menšíka, navštívilo letos několik nadšenců z naší obce. V červenci to byli J. Vašulín a S. Řezáč ml., kteří s sebou vezli díky obecnímu úřadu spoustu fotografií obce, rozhledny, pohledů na alpské velikány pořízené z rozhledny Vladimíra Menšíka, informaci o historii a současnosti obce v němčině. To vše zanechali na horské chatě Prielschutzhaus příštím návštěvníkům, kteří sem vystoupí. Chata je jediným výstupním bodem na nejvyšší vrchol Gross Priel, stojí v nadmořské výšce 1 420 m n. m. a nevede sem žádná lanovka, ale náročný čtyřhodinový výstup. Během sezóny, která trvá od dubna do listopadu, navštíví chatu více než 5 000 turistů. Nádherné počasí, nebe bez mráčků, ale neuvěřitelně vysoká teplota (již ráno se blížila k 25º C) byla příčinou toho, že S. Řezáč v odvážném sólu vystoupil na nejvyšší vrchol sám. Jako první občan obce naší obce vystoupil na Gross Priel vysoký 2 515 m n. m. V měsíci září se pokusili zdolat nejvyšší vrchol Gross Priel p. J. Sliacky, V. Holička a opět J. Vašulín. Počasí bylo nádherné a pokus se všem třem zdařil. Byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek při pohledu z nejvyššího vrcholu pohoří Totes Gebirge. V měsíci květnu se více než dvacet pět občanů zúčastnilo zájezdu na Schneeberg, pohoří, které je od nás také vidět. Program zájezdu však nepočítal s výstupem na nejvyšší vrchol 2 076 m n. m., ale jen s prohlídkou malebného lázeňského městečka Puchberg, nedalekého vodopádu a výstupu na horskou chatu Edelweise ve výšce 1 450 m n. m. I tak byl zájezd za pěkného počasí zdařilý a pro účastníky zajímavý. V Rakousku již platí euro, pohled na cenovky u zboží byl velmi příjemný do doby, než si je účastníci přepočetli na naše koruny. Jaroslav Vašulín

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

15

Vrchol Gross Priel v červenci 2009.

Znak obce na nejvyšším vrcholu Totes Gebirge – pohled na Alpy z rozhledny V. Menšíka a zapsání do vrcholové knihy zanechali na vrcholu Gross Priel Jozef Sliacky, Jaroslav Vašulín a Vojtěch Holička ve schránce u kříže který zde byl postaven v srpnu 2009. Kříž 40 q těžký a 25 stop vysoký (7,6 m) byl vyroben v zámečnické dílně Schachermayer v Linci. Navrhl ho a na nejvyšší hoře Horního Rakouska instaloval Ferdinand Schleck z Lince. Odtud až k úpatí hory ho bezplatně dovezl Anton Bverucker, majitel realit z Auhofu u Lince. Na vrchol hory ho dobrovolně vynesli silní synové vesnic Vorderstoder a Hinterstoder. Tolik je napsáno na kříži, složeném z mnoha dílů.

16

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Jaroslav Vašulín, Vojtěch Holička – místy se lezlo pomocí ukotvených lan, září 2009.

Společné foto účastníků zájezdu na Schneeberg, květen 2009.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

17

POVÍDÁNÍ O VÝTVARNÉM KROUŽKU NA HLÍNĚ S PANÍ TÁŇOU PODLIPNOU Umění tu není proto, aby sladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našim pocitům, našemu vkusu. Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost. Miroslav Horníček Každý z nás vnímá umění po svém. Někdo rád umělecká díla kupuje a obdivuje, jiný se je pokouší vytvářet, ať už má onen dar od Boha anebo to jen chce zkusit, protože ho to láká. Pro umění jakékoliv, třeba i výtvarné ale platí, že potřebuje smělost, tedy smělé lidičky, kteří se do něj vrhnou, aniž by je zajímalo, jestli na to mají nebo ne a jak to asi dopadne. Takže smělost a kuráž a hlavně se nebát experimentovat s barvami, materiály, technikami a dát volnost myšlenkám a pocitům… Výtvarné umění mě také zajímalo už od dětství a k mým nejmilejším hračkám patřily právě tužka, papír a barvy. A přestože se mi nikdy nepodařilo věnovat se tomuto oboru profesně, zůstal mým velkým koníčkem. Znám ale člověka, kterému se tento sen splnil. Člověka, který dokáže umění naslouchat, vytváří nádherná díla a hlavně se dokáže o to vše podělit s ostatními a učit je lásce k umění. O malé povídání o umění a hlavně o činnosti výtvarného kroužku na Hlíně jsem požádala velmi milou, kreativní a energickou dámu, paní Táňu Podlipnou. A tady už jsou její slova: Milí spoluobčané. Paní Kamila mne požádala abych napsala o sobě pár slov v souvislosti s mou působností v obecním výtvarném kroužku. Už jako malá holčička jsem hodně kreslila a malovala. Pamatuji si, že maminka měla stále u sebe čistý blok a pastelky. Kdykoli jsme čekaly třeba u lékaře nebo jsme byly u někoho na návštěvě, kreslila jsem si. V podstatě jsem dělala dokumentaci všech našich činností. Co jsem viděla, to jsem nakreslila. Samozřejmě přiměřeně ke svému věku. A když se potom splnil můj sen a začala jsem studovat na učitelku mateřské školy, měla jsem zase blízko ke své oblíbené činnosti. S dětmi se pracuje velmi dobře. Stačí je navést nenásilně na správný postup a jejich nespoutaná fantazie dokáže vytvořit hotová umělecká díla. V době kdy jsem pracovala v mateřské škole, studovala jsem při zaměstnání propagační výtvarnictví v Ostravě. Naučila jsem se spoustu nových technik, zdokonalila jsem se ve vlastní výtvarné tvorbě a prohloubila jsem si studia dějin umění. Dnes jsem už změnila profesi. Chci pracovat jako kosmetička, dělám modeláž nehtů a kreslení na tělo, tedy permanentní make up a tetování. Jak vidíte, stále se držím výtvarných činností i když v jiném směru. Mám také ráda hudbu, učím se hrát na kytaru a dětem jsem hrála na klavír. Když jsem se dozvěděla, že v naší obci bude opravena bývalá škola, ve které bude knihovna a jedna místnost na zájmové činnosti, navrhla jsem starostovi obce panu Dostalému, že bych ráda vedla výtvarný kroužek pro naše děti. No a brzy se představa stala skutečností. Výtvarný kroužek pro děti a mládež začal fungovat v září 2006. První nápad byl, že do kroužku budou chodit děti a mládež a také jejich rodiče. Tí, kteří se chtějí odreagovat výtvarnou tvorbou a také rodiče předškolních dětí, aby mohli svým dětem pomáhat s pomůckami. Prvním rokem chodilo malovat a tvořit v průměru 15 dětí a 6 rodičů. Rozdělila jsem naši práci do skupin podle náročnosti. Vznikala opravdu hodnotná díla, která každý rok zdobí prostory obecního úřadu. V letošním školním roce navštěvují kroužek především děti předškolního věku s rodiči a děti mladšího školního věku. Každý rok se snažím vytvořit s dětmi jedno velké společné dílo. Kachlíková

18

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Výtvarný kroužek, 7. října 2009. zleva: Verunka Nesvačilová, Terezka Hanušová, Lenka Pátková, Táňa Podlipná, Vítek Putnar, Zuzka Nosková. mozaika pohledu na náš kostel je na obecním úřadu a obraz s výjevem stárků čeká na dokončení. S dětmi se zúčastňujeme také různých výtvarných soutěží. V loňském roce vyhrála Zuzanka Nosková druhou cenu v soutěži na téma „Požárníci očima dětí“. Naše práce byly také vystaveny na oslavách otevření hlinské rozhledny a na Dni dětí. Vyrábíme každoročně vánoční přáníčka a dárky pro občany Hlíny a přáníčka ke Dni matek. Práce s dětmi mne moc baví, prostě si hrajeme s barvami a líbí se nám to. Musím podotknout, že bez podpory představitelů naší obce by naše činnost nebyla možná. Nakoupit pomůcky a materiál, vybavit třídu, apod. není levná záležitost. Také bych chtěla poděkovat paní R. Havlíkové a J. Aboulaiche za pomoc. Když se stane, že nemohu být ve středu v 17.00 hod. na svém místě v místní škole, ochotně mne některá z nich zastoupí. A tak děti mohou zasednout za svůj malý stůl a uplatnit svou velkou tvořivost. Vaše Táňa Podlipná Pokud vás paní Táňa svým povídáním zaujala, přijďte se třeba někdy podívat ve středu v podvečer do budovy bývalé obecní školy, kde se pravidelně schází výtvarný kroužek nejen pro děti. Nebojte se přijít i sami, třeba i bez dětí, podívat se na všechny obrázky a výtvory. A pokud se osmělíte, tak to přijďte i vyzkoušet. Výtvarný kroužek je tu pro vás každou středu od 17.00 hodin.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

19

Čestné uznání udělené Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska výtvarnému kroužku na Hlíně za příspěvek v literární a výtvarné soutěži „Požární ochrana očima dětí“, 2009.

Čestné uznání udělené Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska Zuzance Noskové za 2. místo v literární a výtvarné soutěži „Požární ochrana očima dětí“.

Výtvarný kroužek – tvorba aster, říjen 2009.

20

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Výtvarný kroužek, 7. října 2009. zleva: Vítek Putnar, Verunka Nesvačilová, Terezka Hanušová, Nelinka Nosková.

Výtvarný kroužek – malování draků a aster, říjen 2009.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

21

KALENDÁŘ PŘIPRAVOVANÝCH AKCÍ Prosinec 2009

• čtvrtek 24. prosince 2009 v 15.00 hod. – Vánoční zpívání u kostela sv. Kunhuty na Hlíně. Přijďte si společně zazpívat krásné vánoční písně a koledy se svými sousedy a přáteli a společně si popřát pohodové vánoční svátky v nejmagičtější a nejkrásnější den v roce.

Únor 2010

• sobota 13. února 2010 ve 14.00 hod. – Masopustní rej masek zakončený zábavou na Hlíně. Tradiční průvod masopustních masek obcí s večerní zábavou. Už nyní můžete přemýšlet o masopustní masce, kterou si vyberete anebo o přípravě pohoštění pro rozveselené masky.

Březen 2010

• sobota 27. března 2010 v 19.00 hod. – 4. ročník koštu slivovice a jiných pálenek na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. Bližší informace k soutěži budou včas uveřejněny.

JAK SE FOTÍ A NATÁČÍ NEJEN NA HLÍNĚ – POVÍDÁNÍ S JANEM RYBNÍČKEM ZE SILŮVEK Všichni se v životě vydáváme různými cestami, ale ať jdeme kamkoli, vždycky si tam neseme trochu z toho druhého. Nesmazatelné vzpomínky v duši, drobné památeční předměty, kterých bychom se za nic na světě nevzdali anebo pár fotografií třeba v peněžence, aby byly pořád s námi. Fotografie s nám stále žijí a každý ten zachycený moment má pro každého zvláštní význam. Vzít do rukou foťák či kameru a udělat snímek dnes dokáže i malé dítě, ale propůjčit těmto dokumentům duši a učinit z běžných fotografií či záběrů snímky, které vám doslova vyrazí dech nebo vás doženou k slzám, to dokáže dnes málokdo. Jméno Jan Rybníček zná na Hlíně prakticky každý. Sympatický muž, bydlící v sousedních Silůvkách, se účastní téměř každé společenské akce na Hlíně, ale jeho tvář je většinou schována za objektivem kamery anebo fotoaparátu. Podíváme-li se na jeho práci, nespočetné množství fotografií a videozáznamů, určitě se

22

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

všichni shodneme, že je profesionál a to velice šikovný. Neboť jeho snímky mají tu pravou „duši“, která nás osloví dnes a třeba i za padesát let… Jendovu firmu „Foto a videoslužby“ byste našli v obci Silůvky na ulici Nádražní č. p. 92. Firma vznikla v roce 1987 a v jejích počátcích převažovaly fotoslužby. Nástupem videa byla činnost rozšířena i o pořizování videozáznamů a výrobu videopořadů. Záznam je pořizován velmi kvalitními digitálními 3CCD kamerami. Redakce zpravodaje Hlínské rozhledy Jendu Rybníčka trochu zpovídala a tady jsou jeho odpovědi: Jak dlouho se věnujete focení a natáčení nejrůznějších akcí a vzpomínáte si třeba na svůj první videodokument, který jste zpracovával? Focení se věnuji jako koníčku asi od 15 let. Od roku 1987 jsem začal fotit i na zakázku pro tehdejší MNV. Bylo to ze začátku vítání občánků, setkání důchodců, brigády a vše, co obec potřebovala. Až v roce 1992 přibylo i video. Jako první jsem natáčel malé děti, pak oslavy a hody. První dokument byl o obci Silůvky. Co nejraději natáčíte za akce? Nejraději natáčím hody, protože mám rád dechovku. A na Hlíně mají hody zvláštní ráz, jaký není v žádné obci v okolí. Jaký je váš vztah k obci Hlína, pro kterou již léta děláte úžasné fotografie a zejména videodokumenty? Jak jste se k této spolupráci s obcí Hlína vlastně dostal? Na Hlínu jezdím velmi rád. Poznal jsem zde mnoho dobrých lidí. Mám zde i příbuzné a to je další důvod se zde zastavit. I ostatní občané Silůvek chodí velmi rádi třeba na tradiční novoroční vycházku na Hlínu. V létě na divadlo, na rozhlednu a na hody. Co všechno už jste pro obec Hlína natočil? A z jakého dokumentu máte největší radost? Jako první jsem na Hlíně natáčel mikulášské besídky v místní hospodě. Později i hody. Když se začala stavět rozhledna, požádal mě starosta obce pan Dostalý, zda bych stavbu rozhledny nenatočil. Pak jsem natáčel i slavnostní otevření rozhledny i její první výročí. Pak vznikl na obci nápad vyrobit dokument o obci. Natáčení trvalo asi dva roky. Jezdil jsem na všechny akce, prošel všechna zajímavá místa. Od kronikáře pana Vašulína jsem si půjčil staré fotky.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Následoval střih, příprava komentáře. Bylo to pracné, ale měl jsem možnost poznat blíže lidi a život na Hlíně. Snad po létech někdo ocení, že se o obci Hlína něco natočilo. Děkujeme Jendovi Rybníčkovi za jeho čas pro náš rozhovor a také za všechny fotografie a videonahrávky, které již pro obec Hlína udělal. A těšíme se na další zajímavou spolupráci! Kontaktní spojení: Jan Rybníček, Nádražní 92, 664 46 Silůvky, tel.: 547 225 648, mobil 723 137 421, e-mail: [email protected] http://rybnicek.siluvky.cz/

SPOLEČENSKÁ RUBRIKA V měsíci prosinci 2009 oslaví významné životní jubileum tři ženy, paní Růžena Vašulínová, Věra Ondrášková a Dana Zoufalá. A i na počátku nového roku 2010 máme další oslavence, tentokráte hned v lednu pana Josefa Dudu a v únoru paní Marii Nováčkovou, kteří také oslaví velmi významné narozeniny. Všem oslavencům přejeme hlavně hodně zdraví, lásky, pohody, štěstí, úspěchů a životního elánu a radosti do dalších let. Když loučení bolí, znamená to, že chvíle, které jste prožili společně, nebyly zbytečné. V druhé polovině roku 2009 jsme se na Hlíně museli rozloučit s paní Marií Noskovou a s panem Janem Vašulínem. Všem pozůstalým a přátelům projevujeme upřímnou soustrast.

23

24

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

HISTORICKÉ OKÉNKO

Vážená redakce, zasílám Vám do čtvrtletníku Hlínské rozhledy příspěvek o Havlově studni a hraničních kamenech z doby Dietrichštejnů. Za případné zveřejnění obou příspěvků Vám děkuji. Srdečně zdraví Váš čtenář Vladimír Voborný, Ivančice.

– Havlova studna Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvědčit doposud. Jen málokdo však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic (*1909–†2003), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta pracovala v lese. Roubená kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v létnách na myslivnu Waldhof (Stavení). Kdy byla studna zbudována však není známo. Jméno Havlova, dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly. Postupem doby se studna přestala využívat a následně byla vlivem klimatických podmínek zcela zanešena. Dnes nám již jen poslední zbytky vsazených kamenů upravujících terén, připomínají přibližně místo, kde stávala. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji paní Pavlikovská na požádání, sondováním v terénu pomocí dlouhé hole, našla. Vyprávění paní Pavlikovské ze dne 14. 7. 2001 zaznamenal Vladimír Voborný, Ivančice. Pro bližší informaci čtenářů, kde se Havlova studna nachází, uvádím: Při pohledu z obce na Krumlovský les, cca 200 m vlevo od radiotelefonní věže Eurotel. Z Ivančic přes němčickou hájenku je to pěkná dvouhodinová vycházka s velice zajímavými pohledy na Hlínu i bránické nádraží. Doporučuji dalekohled. ____________________

– Dietrichštejnské svědectví Hraniční kameny – sádovce, nebo-li odbornou terminologií zvané mezníky, tvoří po staletí hranice katastrů obcí, ale i soukromých polností či vinohradů. Všem jsou jistě známy a často se s nimi setkáme při toulkách krajinou. Také v hlínské lokalitě spatříme ony zručně vytesané majáčky od neznámých rukou kamenických mistrů, kteří nás předešli již bezmála o čtvrt tisíciletí. Když na jaře roku 2006 fy Madrev prováděla nové zaměření svého majetku, bylo možné v terénu spatřit velice zachovalé hraniční kameny z dob vlády císařovny Marie

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

25

Terezie (1742–1780). Mezi nimi vyniká ten, který vidíte na snímcích. Na jeho lícní straně jsou vytesány vinařské nože – znak knížecího rodu Dietrichštejnů, sídlícího v Mikulově. Tomuto hluboce katolicky orientovanému rodu z Korutan patřilo mimo jiné i Kounické panství, do něhož obec Hlína patřila. Malý znak panství – stříška v erbu, je zde nad vinnými noži rovněž zobrazen. Na jeho rubu je vytesán letopočet 1763 a č. 85, které značí číslo mezníku, někdy i parcely. V době, kdy byl hraniční kámen zasazen do země, vládl panství kníže Maxmilián Karel z Dietrichštejna – Pruskova (1738–1782). Záměrně neuvádím zaměření zmíněného sádovce, neboť v poslední době se stále častěji stávají cíleným útokem skupin lidí, které převážně na objednávku odcizují tyto kamenné svědky dávné minulosti, jež se následně stávají nelegální součástí architektur mnoha zahrad. Některé vzácné hraniční kameny již „zmizely“ na neslovicko-ivančickém pomezí. Stejně tak byl letos na jaře odcizen i smírčí kámen z 15. století (památka na tragickou událost), zasazen v mezi u silnice z Ivančic do Neslovic. Až půjdete na nedělní vycházku do okolní přírody, třeba se Vám popisovaného pamětníka Dietrichštejnů podaří nalézt. Přeji Vám úspěch. A malá poznámka závěrem. Na sklonku 19. století se v Ivančicích ujala tradice „Okopávání sádovců“. Vždy na svátek sv. Jiří (24. dubna), prováděli tuto práci vybraní žáci ze škol, za přítomnosti místních významných sedláků, radního a pana učitele. Po očištění každého sádovce dostali hoši symbolicky rákoskou na zadek, aby si zapamatovali hranice katastru. Za odměnu pak byli chlapci pohoštěni párkem a limonádou v některém z ivančických pohostinství. Vladimír Voborný, Ivančice.

Trojmezní kámen mezi katastry obcí Hlína – Silůvky – Prštice.

26

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Hraniční kámen se znakem rodu Dietrichštejnů, rokem 1763 a číslem kamene 85.

Další hraniční kameny, které je možno spatřit na hranici katastrů obcí Hlína a Silůvky.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

27

MALÉ POVÍDÁNÍ O VÁNOCÍCH – 2. část - betlémy, vánoční stromek, vánoční jmelí, Vánoce ve světě, aneb co možná ještě nevíte… V loňském prosincovém zpravodaji číslo 0, ročník 0, jste měli možnost přečíst si první část malého vánočního povídání (Advent, Adventní věnec, Sv. Barbora, Sv. Mikuláš, Sv. Lucie, Vánočka, Staročeské Vánoce, koledování a koledy, zvyky…). Na následujících několika stranách najdete jeho pokračování.

Betlémy Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 Svatý František z Assisi v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši. V Praze byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Jak vypadal, nikdo přesně neví. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů. Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám – Ježíškovi v jeslích,

Výřez z orientálního papírového betlému Pavla Körbera vydaného nákladem arciděkana Jana Paulyho v Praze na Smíchově v roce 1933. (Ze sbírek Radka Neužila.)

28

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům – si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Materiály, z něhož se betlémy stavěly byly rozmanité. Betlémy byly papírové, ručně malované, vyřezávané ze dřeva nebo modelované z různých tvárných hmot. I v betlémářství se vytvořily v průběhu staletí četné krajové rozdíly, jak v pojetí, tak i v materiálu. Zvyk stavět betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem Vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem Vánoc. ____________________

Vánoční stromek Poprvé se vánoční stromeček rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc a lidé je nazývali Kristovým strůmkem. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem našeho století. Stromeček k nám pronikl z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu. V minulém století a do poloviny našeho byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena odolnějším smrkem a borovicí. Zvyklost stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v evropských zemích ujala po první světové válce. Na českém území se podle dochovaných zpráv poprvé postavil veřejný stromeček v Plzni roku 1925. Tato zvyklost se za první republiky rychle rozšířila po dalších českých i moravských městech i vesnicích. ____________________

Vánoční jmelí Jmelí patří vedle stromečku také k Vánocům. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná – vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

29

čtyřlístek. Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze. O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, do si jej koupí sám. Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl. ____________________

Vánoce ve světě – jiný kraj, jiný mrav

– Austrálie

V zemi klokanů slaví Vánoce stejně jako ve Velké Británii – jen s tím rozdílem, že místo lyžování a koulování vrcholí v Austrálii léto a děti si užívají letních prázdnin, které s oblibou tráví na pobřeží oceánu s celou rodinou. Vánoční stromečky mají buď umělé nebo zasazené v květináči. Vánoční hostina má většinou formu pikniku pod otevřeným nebem s nezbytnými barevnými balónky. Pijí se ovocné šťávy, australské pivo a australské víno, které. K jídlu se podávají studené obložené mísy, chlazené ovocné a zeleninové saláty a přeslazené dorty a zákusky. Nesmí chybět meloun. A kdo si chce jídelníčkem připomenout historii své země jako jedné z bývalých britských kolonií, dá si o štědrovečerní večeři jako dezert teplý švestkový nákyp s hrozinkami a ořechy polévaný vaječným koňakem. O vánočních svátcích s oblibou navštěvují své příbuzné, přátele a známé a vůbec jim nevadí, když musejí jet na návštěvu několik set mil. Australané milují vánoční gratulace a pohlednice snad nejvíce za všech národů a posílají jich neuvěřitelné množství. Dokonce mezi sebou soutěží, kdo se může pochlubit větším počtem obdržených vánočních blahopřání! Aby si je každý mohl dobře

30

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

prohlédnout a případně i přepočítat, připínají je umělohmotnými kolíčky na pestrobarevné šňůry, zavěšené nedaleko jídelního stolu, nebo vkusně naaranžované v oknech.

– Brazílie Vánoční oslavy jsou pro ně velmi důležitými svátky. Nádherné pláže neznají zimu ani sníh. V páté nejlidnatější zemi světa žijí vedle sebe potomci Portugalců, Italů, Němců a Španělů, mulati, mestici, černoši, Japonci a Indiáni. Ve vánočních oslavách se zrcadlí nebývalá národnostní různorodost. Protože se ale všichni považují především za Brazilce, mají Vánoce i spoustu společných rysů. Všichni se radují, přejí si vše nejlepší k Narození Páně a zdobí stromečky spoustou nejbarevnějších vánočních ozdob. Téměř všechny vánoční stromky jsou umělé, skutečné jehličnany si mohou dovolit jen ti nejbohatší. Brazilci jsou proslulí nejen početnými rodinami, ale i velkorysostí a chutí utrácet. Většina obyvatel Brazílie navštěvuje o vánočních svátcích mše v kostelech nebo přímo pod otevřeným nebem. O štědrovečerní večeři si Brazilci pochutnávají na pečeném krocanu, ovoci, mořských rybách a sladkých zákuscích. Zpestření do tradičního pojetí Vánoc vnáší vyznavači candomblé, náboženství, které kdysi do Brazílie přivezli otroci z Nigérie a Beninu. Víra černých otroků prorostla katolickým náboženstvím, a tak se v daleké jihoamerické zemi radují nejen z bílého Ježíška, ale i z boha plodnosti a sklizně Oxalá s černou tváří, kterého doprovází Lemanjá, bohyně moře.

– Bulharsko V pravoslavném Bulharsku se vánoční svátky slaví až 6. ledna, a tak si milovníci Vánoc mohou nadělovat dárky hned dvakrát – 24. prosince a 6. ledna. V žádné bulharské domácnosti nechybí o Vánocích ozdobený stromeček. Dárky pod něj dává děda Koleda. Tradičním vánočním jídlem je v Bulharsku vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Místo vánoček, na které jsme zvyklí u nás, připravují Bulhaři ze sladkého kynutého těsta pečivo ve formě kroužků. Na venkově se ještě občas dodržuje starý bulharský zvyk, že hlava rodiny rozloží před štědrovečerní večeří po zemi slámu, připomínající chudobu chléva, ve kterém přišel na svět vyvolený syn Boží, malý Ježíšek. Hospodyně rozprostře na slaměnou podestýlku vyšívanou pokrývku a na takto připravený „stůl“ rozloží mísy s jídlem. Nejstarší člen rodiny pokrmy požehná a vánoční hostina může začít.

– Dánsko Počátkem vánočních svátků se objevují adventní věnce. Čtyři hořící svíčky si vykládají Dánové jako symboly čtyř období lidského života – dětství, mládí, dospělosti a stáří. Vánoce jsou v Dánsku ale spojeny především s dárky a nikdy se na nich nešetřilo. Připravují se s několikaměsíčním předstihem a Dánové dělají s jejich nákupy velké tajnosti. Podle starého obyčeje totiž musí být každý dárek pro obdarovaného velkým překvapením. Lidé v Dánsku věří, že čím větší překvapení, tím šťastnější budoucnost je čeká. Dárky rozdává vánoční posel a balí je alespoň do dvaceti vrstev vánočního papíru a krabic. Dárek musí být vtipný a poukazovat na některou ctnost nebo charakterovou vadu. Drobné dárky a cukroví se věší na větve vánočního stromečku, který nechybí v žádné domácnosti. Nejoblíbenější je smrček. V posledních letech si získal na oblibě také zvyk kupovat malé jehličnánky v květináčích, o Vánocích je ozdobit a na jaře slavnostně zasadit ve volné přírodě, v lese nebo na speciálně vyhrazeném místě v městském parku. Ke štědrovečerní večeři se podává husa, kachna, vepřová pečeně s červeným zelím, teplá šunka, pepřená treska s ředkvičkou a horká rýže politá studeným

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

31

2009

mlékem, pivní a pšeniční chléb, a jako dezert sladký rýžový nákyp se zapečenou mandlí. Komu se poštěstí ji najít, dostane speciální dárek Julemand. Vánoční specialitou Dánska jsou tzv. vánoční talíře – ručně malované.

– Finsko Dárky roznáší dárky veliký Ukko, pomáhají mu pidimužíci, kteří prý zlobivé děti odnášejí do svého ledového království.

– Francie Dárky dětem ukládá na krb nebo ke kamnům dobrý vánoční duch pére Noël. Je ze všech Ježíšků a Santa Clausů nejmladší. Od Santa Clause se liší vlastně jenom jménem. 25. prosince k slavnostnímu stolu zvou do svých domácností bezdomovce, chudé, sirotky, vězně, ..., na kterém nechybí ústřice, šneci, žabí stehýnka, krocan plněný kaštanovou nádivkou a drahé ovoce. Tři králové jsou svátkem dětí a maminky jim v tento den upečou dort ozdobený papírovou figurkou, ve které je zapečená malá figurka. Kdo ji najde, je králem hry.

– Grónsko Tady bydlí Děda Mráz a píší mu sem děti z celého světa. Žije v podzemní jeskyni uprostřed věčného ledu.

– Itálie Štědrý večer se slaví jako předvečer narození Páně jen schůzkou s přáteli. Také italské děti dostávají dárky až na první svátek vánoční ráno. Ve srovnání s našimi, jsou italské Vánoce velmi odbyté: vždyť tu ani nepečou cukroví. Jenom ta půlnoční mše je stejná. Pod vánočním stromkem najdou děti téměř vždy i malé jesličky.

– Keňa Vánoce jsou zde svátky hlavně pro turisty – v zemi je pouze 12 procent křesťanů. Štědrý den slaví v hotelích po německo–britském způsobu, zatímco místní muslimové přihlížejí. Bouřlivější bývá Silvestr, kdy se i řada „domorodců“ napije něčeho ostřejšího.

– Maďarsko Dárečky si rozdávají před Štědrou večeří.

– Mexiko Oslavují vánoce pro ně typicky – hlučně a vesele. Stromeček nemají. Sladkosti dávají do velkého hliněného džbánu na vodu – Pinty, který visí ze stropu a je ozdobený peřím, děti se po něm natahují tlučou dřevěnými hůlkami tak dlouho, dokud jim nespadne a sladkosti a dárky se nevysypou.

– Německo Ježíšek rezavé vlasy a vousy a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Dříve prý odnášel neposlušné děti a trestal nevěrné ženy. 1. prosince děti dostávají sladké adventní kalendáře a až do vánoc otvírají po jednom okénku se sladkým překvapením, vánočním stromečkem je jedlička.

– Norsko Otec vánoc schovává dárky do dřeváků, a bývá doprovázen vánoční kozou, pro tu by měli děti připravit do botiček nějakou lahůdku – nevymlácenou ovesnou slámu.

32

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

– Polsko Na štědrovečerním stole nesmí chybět polévky jako boršč, zelňačka, houbová nebo rybí a samozřejmě štědrovečerní ryba – sleď nebo jeseter.

– Rakousko Na Vánoce se připravují několik týdnů dopředu. Tak jako my, tak i rakušané si vyrábí adventní věnce, ozdobené svíčkami a stuhami – zelenou, ta je barvou naděje a fialovou – barvou minulosti. Na Štědrý večer přichází Ježíšek přivolaný cinkáním zvonečku. Dárečky nebývají drahé. Spíše nápadité, praktické, vlastnoručně vyrobené. Všechny dárečky balí otec – hlava rodiny.

– Rusko Štědrý den je v Rusku obyčejným pracovním dnem. Pravoslavné Vánoce totiž připadají až na 6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s velkým množstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce 1918 však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky od dědy Mráze. Děda Mráz používá saně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém kožíšku ušitém z hranostajů.

– Spojené státy Vánoce tu jsou největším svátkem roku, přestože se slaví pouze jeden den – 25. prosince. Proto tento den musí být opravdu dnem D. Všude miliony světýlek, jak venku, tak doma, velkolepá vánoční výzdoba, oblékají se trička s vánočními motivy, ohromné stromky, mnoho dárků, které nosí Santa Claus, čím více, tím lépe, ohromná hostina s krocanem s kaštanovou nádivkou.

– Španělsko Vánoce ve Španělsku jsou svátkem rodiny. Dávají si dárečky, pije se šampaňské, jí se marcipán. Děti se však většinou obdarovávají až na den Tří králů. Mikuláš zde dětem nosí dárečky do dřeváků.

– Švédsko Ježíšek na sebe bere podobu vánočního kozla, který má rohy zdobeny červenou stuhou.

– Švýcarsko Mají tajemného „Monsieura Chalandé“. Tohoto obrovského panáka plného dárků nacházejí děti za dveřmi pokoje.

– Velká Británie Vánoční svátky už začínají vlastně na Mikuláše, tedy 6. prosince. Vrcholem je 25. prosinec – den, kdy děti po probuzení nacházejí v červených ponožkách dárky od Santa Clause. Celá rodina se pak sejde nad nadívaným krocanem a švestkovým pudinkem – podivnou směsí oříšků, rumu, vajec, strouhanky, cukru, citrónu... A samozřejmě ještě švestek. Podává se flambovaný koňakem a s horkým punčem. O pranostikách vztahujících se k zimnímu období a jejich vzniku si povíme opět za rok, tj. ve 4. čísle 2. ročníku v prosinci 2010.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

33

Vyhlášení soutěže VÁNOČNÍ VÝZDOBA OKEN A DVEŘÍ Doba adventní, to není jen uklízení, pečení a shánění dárků, ale patří sem bezpochyby i zdobení našich příbytků a to nejen uvnitř, ale zejména zvenku, tedy výzdoba oken, dveří, předzahrádek, vstupních prostor a podobně. Protože již v loňském roce jsme zaznamenali hodně takto krásně nazdobených domů na Hlíně, inspirovalo nás to k vyhlášení následující soutěže. Tedy pro všechny občany a chalupáře hlínské právě vyhlašujeme malou soutěž! Tématem je vánoční výzdoba oken a dveří domů a chalup na Hlíně. Co je proto potřeba udělat? Pokud si domeček vyzdobíte a vlastníte digitální fotoaparát, pak

vše vyfoťte a fotografii odešlete nejpozději do 31. prosince 2009 na e-mailovou adresu redakce: [email protected] K fotografii napište jméno „autora“ výzdoby a číslo popisné vašeho domu. Samozřejmě myslíme i na vás, kteří nejste schopni fotografii pořídit a odeslat prostřednictvím internetu. Redakční tým zpravodaje před Vánocemi projde obcí a zajímavé výzdoby si také nafotí a pak se opět sejde a všechny fotografie bude hodnotit. V prvním čísle zpravodaje v roce 2010 otiskneme fotografie nejkrásnějších vánočních výzdob a vítězného autora fotografie odmění redakce věcným darem! Tak neváhejte a již zapřemýšlejte, jakou originální výzdobu připravíte pro letošní vánoční čas. Rozhodně nezáleží na tom, kolik za ni utratíte peněz, nejkrásnější výzdoby jsou vždy takové, které vytvoříte sami a vhodně sladíte s „kabátem“ vašeho domu. Těšíme se na vaše nápady!

34

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

ZA HRANICEMI OBCE ANEB CO SE DĚJE POD KOPCI

2009

• až do neděle 31. ledna 2010 – Výstava – Toleranční modlitebny v kraji Vysočina na fotografiích Jana Vondry s texty Marty Procházkové, evangelický kostel Silůvky, vstup volný, otevřeno každou neděli po bohoslužbách v 9.30 hod. • úterý 1. prosince 2009–neděle 3. ledna 2010 – Výstava paličkované betlémy Jarmily Tiokové, chodba Památníku A. Muchy, Ivančice, vstup zdarma. • čtvrtek 3. prosince–neděle 3. ledna 2010 – Alfons Mucha v paličkované krajce Mgr. Drahomíry Hrbáčkové, galerie Památníku A. Muchy, Ivančice, vstup 10 Kč. • sobota 19.–neděle 20. prosince 2009 – Vánoční trhy, Palackého náměstí, Ivančice. • neděle 20. prosince 2009 – Adventní koncert skupiny Louže, sokolovna Silůvky. • sobota 26. prosince 2009 – Turnaj neregistrovaných ve stolním tenise, orlovna Silůvky. • neděle 27. prosince 2009 – Vánoční koncert dechové hudby Mistříňanka, orlovna Silůvky. • čtvrtek 31. prosince 2009 – Silvestrovská zábava, sokolovna Nové Bránice. • středa 6. ledna 2010 – Novoroční koncert, vystoupí oslavanský komorní orchestr „OKO“, galerie Památníku A. Muchy, Ivančice, vstup 60 Kč. • sobota 9. ledna 2010 – 31. ročník zimního závodu dvojic „Zimní stopou okolo Silůvek“, sokolovna Silůvky. • sobota 9. ledna 2010 – Ples města Ivančic, sál Besedního domu, Ivančice, vstup 150 Kč, předprodej od 7. prosince 2009 v KIC. • sobota 16. ledna 2010 – Sokolský ples Tělocvičné jednoty Sokol Moravské Bránice, sokolovna Moravské Bránice. • sobota 16. ledna 2010 – Reprezentační ples sokolské župy Jana Máchala, hraje hudební skupina Family z Moravských Budějovic, sokolovna Silůvky. • sobota 16. ledna 2010 – Myslivecký ples, Neslovice. • sobota 23. ledna 2010 – Sokolský ples Tělocvičné jednoty Sokol Nové Bránice, sokolovna Nové Bránice. • pátek 29. ledna 2010 – Myslivecký ples, sokolovna Moravské Bránice. • sobota 30. ledna 2010 – Zahrádkářský ples, Neslovice. • sobota 6. února 2010 – Orelský ples, hraje dechová hudba Straňanka ze Strání, orlovna Silůvky. • neděle 7. února 2010 – Dětský maškarní ples, sokolovna Nové Bránice. • sobota 13. února 2010 – Maškarní ostatky, sokolovna Moravské Bránice. • sobota 13. února 2010 – Maškarní ostatky, sokolovna Silůvky. • sobota 13. února 2010 – Maškarní ples, pořádá SDH Nové Bránice. • sobota 13. února 2010 – Obecní a školní ples, Neslovice. • sobota 13. a neděle 14. února 2010 – Dětský karneval, Neslovice. • pátek 19. února 2010 – Tradiční městský a hasičský ples, Kulturní dům Dolní Kounice. • sobota 27. února 2010 – Šibřinky, sokolovna Moravské Bránice. • sobota 6. března 2010 – Ochutnávka vín s cimbálovou muzikou, sokolovna Moravské Bránice. • neděle 14. března 2010 – Dětský maškarní ples, sokolovna Silůvky. • neděle 14. března 2010 – Dětský maškarní ples, sokolovna Moravské Bránice.

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

35

STOLETÝ KALENDÁŘ Prosinec Stoletý kalendář: Dne 1. zima, 4. sníh, 5. až 10. déšť a velká voda, 11., 12. déšť, 13., 14. pošmourno, 21. dosti sněhu, 22. až ku konci dosti zima. Polní hospodář: - Na poli a lukách. Hnůj vyvážeti na pole i luka; sníh vybírati ze svodnic; mýtiti a kamení sbírati z polí; štěrk na cesty voziti. – Zavlažování zastaviti; rejhovati, kde třeba, pokud nemrzne. - Na chmelnici a vinici. Chmel na sejpce před vláhou ošetřiti. – Jámy ve vinici čistiti a přikrývati. - V zahradě. V pařišti salát a ředkvičku síti; semení vylupovati a přebírati; hnojivé smíšeniny přerývati, nahnilé zeleniny ze sklepa vyklízeti. - V sadech ovocných. Housenky obírati a ničiti; stromy čistiti a zbytečné součí ořezávati; neplodné stromy vykopávati. - Ve dvoře. Sníh z oken a střech shrabovati; za jasného počasí sklepy a sejpky vyvětrávati; obilí přehazovati; nahnilé okopaniny a ovoce vybírati. - Ve včelníku. Dohlížeti, mají-li včely dost tepla a potravy.

____________________

Leden Stoletý kalendář: Zima dodržuje až do 30. ledna, načež větrno a mírno. Polní hospodář: - Na poli a lukách. Vyvážeti hnojůvku; zem a bahno z rybníků kopati; sbírati a vyvážeti mrvu chlévskou a hnojiva pomocná. Závěje sněhové uklízeti, vody sváděti a brázdy i svodnice opravovati. Kamení poklízeti, bodláčí mýtiti. Zavlažovací strouhy prohlížeti. Nemrzne-li, orbu opakovati. - Na chmelnici a vinici. Hnůj všeho druhu přivážeti, zvláště hnojůvku rozlévati. Tyčky poříditi a chystati. - V zahradě. Pařiště opravovati a hnojem opatřiti; zakládati chřestoviště; ořezávati živé ploty; hnojiti a nemrzne-li, hnůj zarývati. - V sadech ovocných. Obírati housenky, suché větve odřezávati a zdravé čistiti; kůly svážeti a povřísla k nim chystati. Holé stromy proti zajícům obalovati. - Ve dvoře. Vyklízeti záchody a zakládati komposty; mlátiti, zvláště za mrazivých dnů, len a jetel; opatrovati jámy řepové a bramborové; povřísla plésti do zásoby; obilí na sejpkách přehazovati; sklepy vyvětrávati a zeleninu v nich před mrazy ošetřiti. Ledy voziti, nářadí v kůlně opravovati. - Ve včelníku. Opatrovati ouly slamou, rohožkami neb houněmi před mrazem; svítí-li slunce, nastýlati slámy před ouly, aby se včely čistily.

____________________

Únor Stoletý kalendář: Dne 1. pošmourno a mírno, od 3. až do 6. pošmourno a zimavo, 8. krásně, 13. déšť, 16. sníh a zima. Polní hospodář: - Na poli a lukách. Vyvážeti popel, saze, vápno na jeteliště; orati, není-li příliš mokro. Za mírného počasí síti oves a hrách. Brázdy vodní prohlížeti; pole slínovati a osení mrazem vytažená válcovati; jeteliště převláčeti; louky, nejsou-li zmrzlé, zavlažovati. - Na chmelnici a vinici. Překopávati při dobrém povětří a rýhovati pro nové chmelnice, hnojůvku do jam vlévati; révy vinné skláněti a přikrývati. - V zahradě. V pařišti sázeti salát, okurky, petržel, česnek a cibuli; záhony přerývati; v jádrnici semena ovocná sázeti; mladé stromky přesazovati,

36

HLÍNSKÉ

ROZHLEDY, PROSINEC

2009

živé ploty zakládati. - V sadech ovocných. Opatrovati stromky pořadné (špalírové) před mrazem; obírati mech a strouhati starou kůru; opravy hradeb a plotů obstarávati. - Ve dvoře. Chystati semení k setbám a čistiti je; hnojiva jako v lednu vyvážeti; a potřeba-li, mísiti koupená hnojiva. - Ve včelníku. Stěhovati koupené neb prodané ouly, ostatně jako v lednu. Kalendář zábavný a poučný na rok 1866.

ZÁVĚREČNÉ SLOVO A dej mi sílu unésti všechno co změnit nemám sil Odvahu abych to nač stačím na tomto světě pozměnil A také moudrost abych znal a od sebe to rozeznal JAN SKÁCEL Jsme opět na poslední stránce zpravodaje. Věříme, že až budete zpravodaj držet v ruce ještě čerstvě vonící z tiskárny, budou už u vás doma určitě vonět vanilkové rohlíčky a medové perníčky. A vy již budete v té správné náladě adventní, v očekávání nejkrásnějšího dne v roce, Štědrého dne. Budete-li náhodou někdy trochu pochybovat a tiše se ptát: „Kam že se vytratily tradice a proč staří lidé v domovech smutní? Proč nevážíme si zdraví a své děti někdy odkládáme jak použitý papír…?“ Když vám bude smutno na duši… Pak tiše zapalte svíčku a smutek pomalu odpluje. Protože jsou lidé, kteří na vás myslí, na vás všechny, na ty malé a opuštěné, co pro mámu pláčí, i na ty staré, kteří z oken domovů často marně vyhlíží své nejbližší. A také na ty nemocné a všechny ostatní se skrytou bolestí v srdíčku. Když se jedna svíčka zapaluje od druhé, oheň té první i té poslední září a hřeje stejně. Také poselství Vánoc, které se předává z roku na rok a z generace na generaci, neztrácí nic na své síle. Ať Vás v těchto dnech naplní pravý duch Vánoc, duch radosti a lásky, štěstí, zdraví a pohody. A ať Vás provází po celý nový rok. V novém roce 2010 se na vás opět těší celá redakce Vašeho zpravodaje Hlínské rozhledy. Co vás bude čekat v tom trochu novém jarním čísle, to nechte, prosím, na nás a my vás rádi překvapíme… Dejme si pod stromeček úsměv, ať slzy stírá a bolest hojí... Dejme si pod stromeček lásku a štěstí, vždyť to opravdu málo stojí... Nádherné Vánoce a šťastný krok do Nového roku 2010 Vám přeje redakce Hlínských rozhledů, tedy Kamila Veselá, Gábina Nosková, Radek Neužil a Jana Aboulaiche. HLÍNSKÉ ROZHLEDY – čtvrtletní zpravodaj obce Hlína, ročník 1, číslo 4, prosinec 2009. Toto číslo vychází 15. prosince 2009. Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. Vydává Obec Hlína, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205 e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). Jazyková korektura: Jana Aboulaiche (Hlína). Tisk: Tiskárna Gloria, Tyršova 266, 665 01 Rosice u Brna. Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 28. února 2009 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: [email protected]