na Starém Mûstû praïském

mastr_01_09.qxd

18.2.2009

17:27

Stránka 32

S o c h a m r t v é h o K r i s t a v h r o b û v k o s t e l e s v. H a ‰ t a l a na Starém Mûstû praÏském Petr BA·TA

1

Obr. 1. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha‰tala, F. M. Bro-

■ Poznámky

kof, Kristus v hrobû, kolem 1716. (Foto P. Ba‰ta, 2008)

1 K. NAVRÁTIL: Osudy kostela, fary a ‰koly u sv. Ha‰tala


v Starém mûstû PraÏském, Praha 1861, s. 30.


2 J. Florian HAMMERSCHMIDT: Prodromus Gloriae Pragenae, Pragae 1723, s. 49; Franti‰ek EKERT: Posvátná místa král. Hl. Mûsta Prahy I., Praha 1883–1884, s. 464;

Socha mrtvého Krista v hrobû

doby, Praha 1938–1939, s. 173,195; O. J. BLAÎÍâEK:

sv. Ha‰tala v Praze na Starém Mûstû uãinûn v˘-

F. M. Brokof, fiezbáfi, Praha 1949, s. 1876; t˘Ï: Cestami

znamn˘ nález sochy mr tvého Krista v hrobû

umûní. Sborník prací k poctû ‰edesát˘ch narozenin Anto-

v menze oltáfie sv. KfiíÏe. Socha zmiÀovaná jako 1

2

nína Matûjãka, Praha 1949, s. 112; t˘Ï: Ferdinand Max-

ztracená jiÏ v roce 1861 sem byla umístûna

milián Brokof, Nové Prameny, sv. 7, Praha 1957, s. 16;

a zabednûna. Je pozoruhodné, jak mohla více

t˘Ï: Sochafiství baroku v âechách, Praha 1958, s. 133;

neÏ sto padesát let unikat pozornosti odborníkÛ.

t˘Ï: F. M. Brokof a TrautsonÛv náhrobek ve Vídni, sborník

Svatoha‰talská kalvárie s pa‰ijov˘mi sochami

prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, F 16, Brno

Krista byla pofiízena nákladem mecená‰e kostela

1972–1973, s. 159; Vûra NEJEDLÁ: Pfiíspûvek k dílu bra-

Jana Pavla Petsche, staromûstského radního, ro-

tfií Michala Jana Josefa a Ferdinanda Maxmiliána Broko-

2

ku 1716. Skupina soch, dnes jednoznaãnû pfiipi3

sovaná F. M. Brokofovi, je umístûna v nepÛvodní 4

32

V. V. ·TECH: âeskoslovenské malífiství a sochafiství nové

V nedávné dobû byl pfii úklidové akci v kostele

fÛ, in: Umûní XVI, 1968, s. 486. 3 K problematice v˘voje urãení autorství podrobnûji viz

adjustaci, obsahuje skupinu kalvárie se sochami

O. J. BLAÎÍâEK: Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976,

ukfiiÏovaného Krista (dílo zjevnû autorsky do bro-

s. 112.

Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | P e t r B A · TA / S o c h a m r t v é h o K r i s t a v h r o b û v k o s t e l e s v. H a ‰ t a l a n a S t a r é m M û s t û p r a Ï s k é m

mastr_01_09.qxd

18.2.2009

17:27

Stránka 33

kofovského souboru nepatfiící), Panny Marie Bo-

Klidná tváfi s pootevfien˘mi ústy plná ducha, jeÏ se

zoruhodná je i fiezba vlasÛ, která je zjednodu‰e-

lestné a sv. Jana Evangelisty. Pa‰ijov˘ cyklus je

v Brokofovû díle uplatnila na nûkter ˘ch andûl-

na na nejniÏ‰í moÏnou míru, rovnû vedené pra-

sloÏen z dvojice kleãícího Krista podpíraného an-

sk˘ch a svûteck˘ch postavách, kontrastuje s kon-

meny velmi prostû spl˘vají k ramenÛm.

dûlem na Olivetské hofie, biãovaného Krista

ãetinami znetvofien˘mi smr telnou kfieãí. Vzniká

V ikonografické souvislosti zpodobení Krista

u sloupku, Krista nesoucího kfiíÏ a odpoãívajícího

tak napûtí, kdy mr tvé tûlo paradoxnû nezaniká

v brokofovské dílnû je vhodné zmínit postavu ze

Krista. Panna Marie Bolestná, spoãívající v pev-

v „neÏivé“ povadlosti, ale fascinuje velmi bohat˘m

skupiny Snímání z kfiíÏe z boãního oltáfie v koste-

ném a vyváÏeném postoji klasického kontrapostu,

v˘razem. Tváfi, silné paÏe a mohutn˘ hrudník bez-

je zcela prodchnuta vnitfiním hnutím pln˘m boles-

prostfiednû pfiifiazují fiezbu k pa‰ijové skupinû na

ti a bezmoci, které je patrné pfiedev‰ím v náklonu

oltáfii. Stejné aÏ atletické proporce tûl jsou patr-

■ Poznámky

hlavy a gestu ztûÏka se zvedajících rukou. Socha

né na sochách odpoãívajícího Krista a pfiedev‰ím

4 Do roku 1883 byl umístûn pfii severní stûnû kostela, viz

sv. Jana Evangelisty zvolna pfiedjímá kompoziãní

biãovaného Krista u sloupku.

Umûlecké Památky Prahy Staré Mûsto – Josefov, Acade-

fie‰ení postoje uplatÀující se v o nûco mlad‰í sku5

Zajímavé bude srovnání s ostatními dosud zná-

13

mia, Praha 2000, s. 72.

pinû kalvárie svatohavelské a rovnûÏ v nedávno

m˘mi fiezbami mrtv˘ch postav Krista z Brokofovy

5 O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, s. 116.

Brokofovi pfiipsané podÏivotní skupinû, nyní umís-

dílny. V˘znamovû a chronologicky je nejbliÏ‰í fiez-

6 PÛvodnû z minoritského kostela Zvûstování Panny Ma-

tûné v kapli Pov˘‰ení sv. KfiíÏe ve Slepoticích. Je

ba Krista z BoÏího hrobu z boãní kaple kalvárie

rie v Pardubicích, podrobnûji viz Ivo KO¤ÁN: Tfietí Broko-

pozoruhodné, Ïe Brokofovo kompoziãní fie‰ení

v kostele sv. Havla na Starém Mûstû praÏském.

sv. Jana Evangelisty se uplatÀuje i u sochafiÛ

Tûlo, z velké ãásti zahalené pfiilnav˘m rubá‰em,

XLVII, 2000, s. 371. Jeho dal‰í, bohuÏel nedochovaná

6

7

10

fova Kalvárie. Památce Oldfiicha J. BlaÏíãka, in: Umûní

o generaci mlad‰ích. Zb˘vající sochy Krista s an-

leÏí v pfiísnû lineární pozici s pravou rukou podél

kalvárie Brokofovy dílny je uvádûna skupina z kaple âer-

dûlem na hofie Olivetské, odpoãívajícího Krista,

tûla a s lev˘m zápûstím poloÏen˘m na boku. Skal-

nínského paláce v Praze, podrobnûji viz Johan Joseph

Krista biãovaného a nesoucího kfiíÏ jsou postavy

nat˘m útvarem a ãástí nafiasené látky je podloÏe-

MORPER: Das Czernin Palais in Prag. Prague, Volk und

pevn˘ch, velmi realistick˘ch postojÛ, pln˘ch obje-

na pouze hlava. PfiestoÏe jsou nárty nohou také

Reich Verlag, 1940, s. 169.

mÛ atletick˘ch muskulatur a bolestn˘ch, odu‰ev-

pokrãeny, nevykazují tak silné napûtí kfieãe. Na

7 DÛsledné zopakování lze sledovat napfiíklad u sochy

nûl˘ch v˘razÛ tváfií. Hovofiit v Brokofovû díle pou-

bezvládné muskulatufie se projevuje zemská tíÏe,

sv. Jana Evangelisty z boãního oltáfie sv. KfiíÏe v kostele

ze o realismu není zcela pfiesné. Postoje a gesta,

propadlé tváfie, za‰piãatûl˘ nos a vpadlé oãi pfies-

sv. Jana Kfititele v Osovû. Zafiízení kostela je pfiipisováno

které nám ãasto tento pocit evokují, odráÏejí po-

nû vystihují v˘raz mrtvého ãlovûka, jehoÏ podoba

Franti‰ku Ignáci Weissovi.

chopení pfiirozené lidské tûlesnosti, tedy dokona-

byla smr tí zmûnûna témûfi k nepoznání. Natura-

8 Dovolím si pouÏít velice v˘stiÏnou charakteristiku Moj-

lé poznání anatomie tûl s vnímáním jejich hmot-

lismus je zavr‰en nekrvácejícími trÏn˘mi ranami

míra Horyny: „Postavy jakoby mûly vnitfinosti“ (pÛvodnû

nosti, a zároveÀ nadsazen˘ v˘raz, tedy malebné

v kÛÏi a nazelenal˘mi lazurami v polychromii. Je

urãenou Weissov˘m církevním otcÛm v kostele sv. Katefii-

gesto, postoj ãi projev bolesti. Obojí se vût‰inou

pozoruhodné, jak rozdílné v˘razové prostfiedky

ny na Novém Mûstû praÏském).

vzájemnû prolíná a doplÀuje. Zjednodu‰enû fieãe-

obû popsaná díla vykazují: ha‰talská vir tuózní,

9 Smyslem tohoto pfiíspûvku není geneze sochafiova

no jde o realismus existující v rámci fieãi schémat

malebná fiezba krásného heroického tûla plného

umûleckého projevu. K tomu pfiesnûji viz O. J. BLAÎÍâEK,

gest a pohybÛ poplatn˘ch dané dobû. Obrovská

kompoziãního neklidu, napûtí a bolesti proti klid-

cit. v pozn. 3, s. 32n, nebo novûji Ivo KO¤ÁN, cit. v pozn.

pÛsobivost Brokofov˘ch dûl moÏná vyrÛstá právû

nû leÏící, chladné tûlesné schránce bez Ïivota,

6, s. 373.

z tohoto vztahu hlubokého pochopení skuteãnosti

poãínajícímu zmaru a rozkladu Ïivé hmoty. Lze se

10 Dílo datované v rozmezí let 1719–1720, objednané

„svázané“ slohov˘mi konvencemi (v tom nejlep-

jen dom˘‰let, proã tato dÛslednû realistická in-

konventem obut˘ch karmelitánÛ u sv. Havla. K atribuci,

‰ím slova smyslu). Tyto základní sochafiské prin-

terpretace smrti nahradila tak odli‰né star‰í po-

dataci, pramenÛm a literatufie viz O. J. BLAÎÍâEK, cit.

cipy Brokofovy tvorby, které se v men‰í ãi vût‰í in-

jetí Krista od sv. Ha‰tala. Snad mûly zmar a nico-

v pozn. 3, kat. ã. 26, s. 113; t˘Ï: Ferdinand Maxmilián

ta smr ti dostateãnû kontrastovat s následnou

Brokof. V˘bûr fiezeb k 250. v˘roãí umûlcovy smrti, Národ-

slávou a plností vzkfií‰ení.

ní galerie, Praha 1981, ã. 5–11; t˘Ï: Sochafiství vrcholné-

8

tenzitû odráÏejí v celém jeho díle,

9

vytváfiejí

v˘znamn˘ protipól ke stejnû velkému tvÛrci druhého a tfietího desetiletí 18. století – M. B. Brau-

Variantou svatohavelského Krista je pfiibliÏnû

ho baroka v âechách, in: Dûjiny ãeského v˘tvarného umû-

novi –, jehoÏ sochafiské principy se s Brokofov˘mi

k roku 1725 datovaná socha men‰ího mûfiítka

ní od poãátku renesance do závûru baroka II/2,

prolnou nebo vzájemnû dotknou jen zfiídka.

(délka pouh˘ch 122 cm), dnes v majetku Muzea

Academia, Praha 1989, s. 485; Umûlecké Památky Pra-

Ke zmínûn˘m kvalitním fiezbám svatoha‰tal-

11

hlavního mûsta Prahy.

Kompoziãní pfiísnû lineár-

hy, Staré Mûsto – Josefov, cit. v pozn. 4, s. 74.

ské kalvárie a pfiedev‰ím k pa‰ijovému cyklu se

ní schéma se zde opakuje. Hlava podloÏená skal-

11 O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, kat. ã. 40, s. 131.

zfietelnû vztahuje nalezená postava mrtvého Kris-

ním útvarem ãásteãnû zahalen˘m draperií, levá

12 Jistá „utaÏenost“ forem mÛÏe b˘t v˘sledkem ne pfiíli‰

ta v hrobû nacházející se pod kalvárií v menze ol-

ruka poloÏená volnû na boku a zahalení tûla pfiil-

zdafiilého restaurování z roku 1970.

táfie. Kompoziãní osa mrtvého tûla, jeÏ je v pase

navou draperií nechávající vyniknout tûlesné ob-

13 Brokofova tvorba, která navazuje na domácí sochafi-

silnû podloÏené, se v˘raznû zalamuje v Kristovû

jemy, to v‰e témûfi doslovnû cituje svatohavel-

ské tradice, jindy vyuÏívá pojednání vlasÛ a vousÛ jako

hlavû, vyvracející se na konci vysokého podloÏení.

skou fiezbu. Snad jen naturalistické trÏné rány na

velmi v˘znamného v˘tvarného projevu. Husté kuãery pro-

Napûtí lukovitû prohnut˘ch holení nohou pokraãu-

kÛÏi se uplatÀují v men‰ím poãtu. PfiestoÏe lze

storovû vyveden˘ch a profiezávan˘ch vlasÛ a vousÛ ãasto

je v nártech a prstech pokroucen˘ch silnou kfieãí.

hovofiit o zcela jasném dílenském opakování

malebnû doplÀují realisticky pfiiostfiené v˘razy hlav svût-

Stejná kfieã prochází i prsty na rukou. Pravá ruka

vnûj‰ích forem, kvalita a v˘raz fiezby zde nedosa-

cÛ. Jen na okraj vzpomeÀme na andûlské postavy, hlavu

je poloÏena podél tûla, levá ruka naru‰uje obvykle

hují úrovnû svatohavelské pfiedlohy. Hlava, pora-

Jana Kfititele maltézské statue, hlavu Jana Evangelisty ze

pouÏívané kompoziãní schéma a spoãívá na pod-

nûné ruce a nohy jsou fiezány více rustikálním, aÏ

svatohavelské kalvárie ãi vousy sv. Pavla na mariánském

bfii‰ku. Hlava se spadajícím a tordujícím prame-

schematick˘m zpÛsobem, pfiedev‰ím pojednání

sloupu na Hradãanském námûstí a dal‰í.

nem vlasÛ se bezvládnû stáãí k pravému rameni.

konãetin zcela postrádá jemnûj‰í modelaci.

12

Po-


33

mastr_01_09.qxd

18.2.2009

17:27

Stránka 34

3

4

5

34

6


mastr_01_09.qxd

18.2.2009

17:27

Stránka 35

7

mûlnické skupiny Snímání z kfiíÏe, jeÏ v‰ak zdale-

na bez pov‰imnutí a na pospas zkáze dlouhá de-

ka nedosahuje v˘tvarn˘ch kvalit fiezeb z kostela

setiletí.

sv. Ha‰tala. PfiestoÏe ikonografie Krista leÏícího

Je zjevné, Ïe podstatnou fází nutného restau-

v hrobû sk˘tá ze své podstaty omezen˘ prostor

rátorského zásahu bude pfiedev‰ím zpevnûní

pro sochafiské vyjádfiení, dokázal Brokof mistrov-

zbytkÛ degradované dfievní hmoty, aby nedo‰lo

sky rozvrhnout kompoziãní fie‰ení postavy, jímÏ

ke zborcení povrchu plastiky, a to pfiímo na místû

spolu s ‰irokou ‰kálou v˘razov˘ch prostfiedkÛ do-

nálezu, protoÏe jakákoliv manipulace s plastikou

sáhl velmi vysokého a pÛsobivého úãinku. Zdá

ji mÛÏe nevratnû po‰kodit. Jako vhodn˘ zpÛsob

se velmi pravdûpodobné, Ïe Brokofovo dílo zde

se jeví demontáÏ menzy kromû ro‰tu, na nûmÏ

nezÛstalo bez vlivu fiímského sochafiství druhé

socha leÏí, ãímÏ dojde k jejímu zpfiístupnûní ze

poloviny 17. století. Vysoce podloÏená horní po-

v‰ech stran. Poté by mûla b˘t aplikována vydatná

lovina tûla, hlava vyvrácená na stranu, odu‰evnû-

impregnace infuzní technikou optimálním zpevÀu-

l˘ v˘raz mrtvé tváfie s pootevfien˘mi ústy, to v‰e

jícím roztokem, která bude citlivû regulována tak,

se zhruba uplatÀuje napfiíklad na Berniniho ná-

aby konzistence a mnoÏství impregnaãního mate-

hrobku blahoslavené Lodoviky Alber toni (1675)

riálu dosahovaly soumûrného nasycení v celém

v kostele San Francesco a Ripa, ãi volnûji v so‰e

objemu plastiky. Daleko úãinnûj‰í vakuovou tech-

sv. ·ebestiána Antonia Giorgettiho v kostele San

niku nelze bohuÏel v první fázi vzhledem k ex-

15


Sebastiano.


pouze o vlivu spí‰e zprostfiedkovaném.

Obr. 4. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Havla, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, 1719–1720. (Foto P. Ba‰ta, 2008)

Nutno poznamenat, Ïe hovofiíme 16

trémní kfiehkosti degradovaného materiálu a moÏnosti zborcení tvaru pouÏít. Volba vhodného

Pfiíspûvek vznikl za podpory v˘zkumného zámû-

zpevÀovacího materiálu a technologie individuální

ru Ministerstva kultury âR ã. MK07503233302.

aplikace bude nepochybnû technicky nároãná a její pfiesn˘ postup by mûl vyplynout z prÛbûÏ-

Obr. 5. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Havla, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, 1719–1720. (Foto P. Ba‰ta, 2008)

Denis ANFILOV, Jan STÖCKL: K problematice re-

n˘ch konzultací s pfiizvan˘mi odborníky, aÈ uÏ ko-

Obr. 6. F. M. Brokof, Kristus v hrobû, Muzeum Hlavního

staurování

legy restaurátory, nebo s povûfien˘mi pracovníky

Nedávno objevená fiezba Krista v hrobû v koste-

památkové péãe. Teprve aÏ dojde k úspû‰né kon-

Obr. 7. F. M. Brokof, Kristus v hrobû, detail, Muzeum

le sv. Ha‰tala je vlivem své imobility a stálé zemní

solidaci dfievního materiálu na místû nálezu, mÛ-

Hlavního mûsta Prahy. (Fotoarchiv MHMP)

a vzlínající vlhkosti masivnû napadena dfievokaz-

Ïe se pfiikroãit ke standardnímu ateliérovému re-

n˘m hmyzem – ãervotoãem umrlãím (Anobium per-

staurování.

mûsta Prahy. (Fotoarchiv MHMP)

tinax). Plastika byla nalezena uvnitfi menzy pod

Polychromie fiezby zfiejmû není pÛvodní. Vypl˘vá

le sv. Petra a Pavla v Mûlníku. Na kompoziãnû re-

vrstvou prachu, pavuãin a z pÛli zasypaná poÏerky.

to i ze srovnání s ostatními plastikami souboru

liéfnû pojaté skupinû s Josefem Arimatejsk˘m

MnoÏství v˘letov˘mi otvory vytûÏeného dfievûného

kalvárie na oltáfii nad BoÏím hrobem (u nûkter˘ch

a Nikodémem nesoucími Kristovo tûlo sÀaté

materiálu bylo nevídané. Po odstranûní nánosÛ

jiÏ byly provedeny sondy). SondáÏní prÛzkum ve

z kfiíÏe se bohuÏel dnes neuplatÀuje autentická

byl viditeln˘ katastrofální stav plastiky.

vrstvách pfiemaleb pochopitelnû nebude moÏné

polychromie, coÏ nepfiíjemnû sniÏuje pÛsobivost

Polychromie ‰upinkovitû odpadává. ¤ezba jiÏ

provést dfiíve, neÏ dojde ke zpevnûní dfievní hmoty

díla. Toto monumentálnû pÛsobící seskupení, da-

není kompletní: chybí pravá a ãásteãnû i levá

plastiky. Mûl by b˘t souãástí druhé fáze restauro-

kompoziãnû

‰piãka Kristova vousu, ãást modelace pramenÛ

vání díla v ateliéru, kde se domnûnka pozdûj‰í

sestavené ze tfií hlavních postav, je doplnûno

vlasÛ nad prav˘m ramenem, poslední ãlánky

pfiemalby ãi pfiemaleb potvrdí, nebo vyvrátí. Zcela

komparsem dvojice andílkÛ, párem andûlsk˘ch

v‰ech prstÛ na pravé ruce, ãást prostfiedníãku

havarijní stav díla vyÏaduje neprodlené zahájení

hlaviãek a obrazem Panny Marie Bolestné. Mo-

na pravé noze. V par tiích hlavy, paÏí a trupu

restaurátorsk˘ch prací.

hutn˘, pevnû stojící Josef a Nikodém drÏí Kristovo

jsou patrné dutiny uvnitfi plastiky, na tûchto mís-

ztuhlé tûlo, které stále rozpfiaÏen˘ma rukama pfii-

tech tvar drÏí pouze kfiídová a následná olejová

pomíná umístûní na kfiíÏi, coÏ je zpÛsobeno nezvyk-

vrstva polychromie. V par tiích nohou, kde pro

l˘m drÏením za levé zápûstí Josefem Arimatej-

zmûnu polychromie vlivem bobtnání a sesychá-

sk˘m. ·iroká ramena, silné atletické paÏe, pevná

ní dfieva odpadává v cel˘ch plochách, je dfievûn˘

muskulatura v par tii bfiicha a hlava vyvrácená

tvar relativnû zachoval˘. Pfiesto je jasnû patrná

tovatelné pfiibliÏnû po roce 1724,

14

k pravé stranû s malebnû spadajícími vlasy pfiipo-

abnormální mûkkost masy dfieva do hloubky nû-

mínají fiezbu z kostela sv. Ha‰tala. Îádná vnitfiní

kolika centimetrÛ. Spodní partie sochy je destruo-

povadlost mr tvé schránky s nekrotick˘mi tkánû-

vaná v celé plo‰e tak, Ïe naprosto pozb˘vá sou-

mi, ale tûlo zdatného, silného muÏe.

drÏnosti. Pfii sebemen‰í manipulaci sochou

■ Poznámky

Pfii srovnání znovuobjeveného svatoha‰talské-

v tomto stavu mÛÏe dojít k jejímu rozpadu. Vlast-

14 K problematice pfiipsání skupiny brokofovské dílnû po-

ho Krista s ostatní tvorbou je jasnû patrné, Ïe jde

ní vahou jiÏ odpadla levá paÏe Krista i s rame-

drobnûji viz O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, kat. ã. 39,

o vynikající, umûlecky vyzrálé dílo, zastupující jed-

nem, pfiesnû v místû lepení pÛvodního masivu.

s. 130.

nu z poloh Brokofova mistrovství, které se sv˘m

Podobnû je viditelné rozpojení dal‰ích klihov˘ch

15 Srov. A. RICCOBONI: Roma nell arte, La scultura, Ro-

pojetím odli‰uje od znám˘ch ikonograficky totoÏ-

spojÛ – na hrudi a levém rameni. Souãasn˘ stav

ma 1942, obr. 216, 227.

n˘ch dûl. Spoleãná nota zaznívá v fiezbû Krista

díla ukazuje na to, Ïe socha byla v menze uloÏe-

16 Viz pozn. 9.


35

mastr_01_09.qxd

18.2.2009

17:27

Stránka 36

8

9

Obr. 8. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha‰tala, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, kolem 1716. (Foto J. Stöckl, 2007) Obr. 9. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha‰tala, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, kolem 1716, detail nohou. (Foto J. Stöckl, 2007)

36


na Starém Mûstû praïském

Recommend Documents