O
CESTOVÁNÍ
A
OUTDOORU
PRO
STUDENT Y
na snehu a ledu
Ochutnávka lavin a ledovců (čtěte na str. 3)
LEVNĚ A DALEKO. TIPY NA EXOTIKU (str. 3)
Kalendář vychytaných akcí a fesťáků (čtěte na str. 2)
SKIALPINISMUS A LYŽOVÁNÍ NA SLOVENSKU (str. 6)
Kde se ve světě seznámit ? Nejlepší seznamka je na cestách
(čtěte na str. 2)
ROZHOVOR S LUCIÍ HROZOVOU: HVĚZDOU SVĚTOVÉHO LEDOLEZENÍ (str. 7) KDE SE CO JÍ, PIJE A KOUŘÍ (str. 8)
Na samotce v Antarktidě
Experiment s životním stylem a psychikou – i tak by se dal nazvat rok v Antarktidě. V čisté, krásné, ale dost drsné přírodě. Život v boudičce 2×2 metry a s dvěma kamarády, kteří mají prostor velikosti maringotky. Venku je úplně modrá letní obloha, teplota vzduchu -9. Z mořské hladiny vystupuje rozlehlá bělostná kopule ostrovního ledovce a nad ledem se klube oslepující slunce. Právě se dívám z lodního okénka přímo na ostrov Nelson, kde mám strávit přes rok mého života. Brzy nastoupím do zodiaku, zavrčí motor, cestou ke břehu absolvujeme krátké závody s tučňáky vyskakujícími z vody a já vystoupím na pobřeží plné oblázků pokrytých tenkou vrstvou ledové tříště. Začíná jedno z největších dobrodružství mého života, rok na pustém polárním ostrově. (pokračování čtěte na str. 5)
Rakousko Slovensko Írán Francie Turecko Itálie Rusko
detailní praktické rady na straně 4
Kde se ve světě seznámit?
Na cestách se snadno seznámíte. Jsou místa, která jsou k tomu jako stvořená. S partou na lyžích Kdo byl někdy s partou lidí na horách, moc dobře zná tu skvělou atmosféru – večerní pařby, ranní kocovina rozptýlená horským vzduchem, legrácky ve frontě na vlek a romantické klábosení na lanovce… Přesně takhle jsem se seznámil se svojí holkou. Dali jsme se dohromady před předloni na horách ve francouzském Risoulu. Opravdu super – hafo sjezdovek, žádné fronty a vesměs pořád sluníčko. Jeli jsme s PUXem, brněnskou cestovkou, která vozí na hory mladé lidi. Od doby, co jsme na ně kápli, jezdíme už jenom s nimi. V autobuse žádní prudiví důchodci ani rodinky, který chtějí klid. Prostě kalba od začátku až do konce :) Ceny zájezdů mají lidový, dali jsme víceméně to stejný jako za týden na českých horách. Letos plánujeme zase Francii, výborný je prý středisko Les 2 Alpes s freeridem La Grave. (Jirka Dvořáček, MU Brno, 23 let)
Jak potkat Čecha v Rumunsku aneb silvestr v Banátu Každý rok řešíme stejný problém: Jak si užít silvestr s celou partou, a přitom také něco zažít? Nakonec padlo neotřelé rozhodnutí a zamluvili jsme si linkový autobus do rumunského Banátu. Ve zdejší divoké kopcovité krajině nad Dunajem vytyčil Klub českých turistů perfektní značenou cestu, která vede přes jednotlivé české vesnice v celkové trase téměř 100 kilometrů. Češi se sem dostali už před téměř 200 lety a stále si uchovávají své tradice. Z Eibentálu jsme během tří dnů doputovali do obce Gerník; tady oslavíme silvestr spolu s místními. Ubytovali jsme se u tří různých rodin a večer se sešli v místní„putyce“. Žije tu asi tucet mladých místních. Dáváme se s nimi do družného rozhovoru. Za chvíli dochází malá skupinka kluků z Břeclavi. Jeden z nich mi hned padl do oka. A to jsem ještě ani nevěděla, že jeho rodina koupila v té nádherné vesničce chalupu. Společně zdobíme sál pro tu nejlepší silvestrovskou zábavu. (Jana Vojtová, ČZU Praha, 22 let) Pro putování na běžkách nebo sněžnicích poslouží turistická mapa 1:100 000 Banátu. Obsahuje turistické trasy spojující pět českých vesnic, které vyznačil KČT. www.mapykiwi.cz.
Hledám parťáka na cestu
V největší cestovatelské seznamce na www.HedvabnaStezka.cz najdete spolucestovatele snadno. Pár příspěvků z jednoho dne: Sháníme holky pro sněžnicové výpravy na Fatru .................Pavel a Koška, 22 Jedeme stopem do Řecka - kdo se přidá?...................................................Jana, 20 Freeridová lyžovačka na Ukrajině autem - chceš s námi? ..............Tonda, 25 Nemáš rád zimu? Pojeď se mnou do Thajska!.......................................Martin, 21 Máme volné místo do Francie na lyže! Les 2 Alpes ........................ Karolina, 25 Pojeď taky: na sněžnice do Rumunska!......................................................Janek, 19 Hledám spřízněnou duši na zimní horské víkendy.............................. Aneta, 22
V Praze a Brně cestovatele potkáte v Klubu cestovatelů – orientální restauraci s bohatým cestovatelským programem.
Filmový festival zimních sportů Čtyři hodiny špičkových filmů! Sníh, led adrenalin! Extrémní lyžování, zimní lezení, snowkitting, skialpinismus a další zimní šílenosti!
www.ZimniFestival.cz Mezi filmy uvidíte: MONT BLANC – SPEED FLYING Vynikající film z dílny Didiera Lafonda. Tento francouzský režisér, rodák z Chamonix je průkopníkem alternativních sportovních filmů. Jeho snímky plné adrenalinu posbíraly po celém světě více než 60 ocenění. Ani "Mont Blanc – Speed Flying" není výjimkou. Šest špičkových lyžařů zde s křídly nad hlavou křižují svahy Mont Blancu. HUNLEN Co se stane, když Will Gadd se svými přáteli objeví jeden z největších zmrzlých vodopádů v Kanadě? Ale co když není ten zmrzlý vodopád úplně celý zmrzlý? Will Gadd a EJ Plimley vypráví ve snímku Hunlen o svém prvovýstupu na Hunlen Falls. Padající led, burácení vody, velký strach... prostě velká zábava! RE: SESSION Snímek „Re: Session“ nám představí nejtalentovanější snowboardisty a freeridisty, jakými jsou například Sage Cattabriga-Alosa, Seth Morrison, Jeremy Jones, Kye Petersen, a jiní. Tento snímek od renomované a již několikrát oceněné produkční společnosti Teton Gravity Research (TGR) odvádí diváky od tradičního pojetí lyžování a snowboardingu do akčního a zábavného pojetí těchto odvětví sportu. Skvělá hudba a krásná scenérie hor nejen ze vzdálených míst Utahu nebo Aljašky, ale také Itálie, Slovenska nebo Polska. AZADI: FREEDOM Běhěm násilného vojenského povstání v 90 letech byl Kašmír považován za jedno z nejnebezpečnějších míst. V roce 2010 se vydal do těchto oblastí režisér Anthony Bonello, aby se svým týmem natočil tento dokumentární snímek. Na backcountry lyžích se vydali do hor Kašmíru, kde jak sami říkají, objevili „ráj na zemi.“ Kromě nádherných scenérií je nám umožněno i prostřednictvím několika rozhovorů s místními lidmi, snadněji pochopit skutečnou tvář této většinou negativně prezentované země. A další vychytané filmy ...
V říjnu a listopadu v 77 městech ČR.
www.KlubCestovatelu.cz
Vychytané akce Tipy na zimu
Jiloskero hangoro (říjen 2011, Detva, Slovensko) – největší festival romské kultury na Slovensku Testování snowboardů na ledovci (16.–20. 10. 2011, Zell am See, Rakousko) Ježdění na ledovci v Kaprunu s možností zdarma si vyzkoušet nejnovější modely pro rok 2011/2012. Více na www.PUXtravel.cz Tatranský pohár ve skoku na lyžích (17.–18. 12. 2011, areál FIS Štrbské Pleso) Outdoorový festival Rajbas Blansko Fesťák plný dobrých filmů a přednášek (letos například Martina Mykisky,
karavana
2
Petra Horkého, Miroslava Náplavy nebo Jana Vlasáka), ale taky muziky a doprovodných akcí. Můžete se zúčastnit nočního šifrovacího závodu Megbolundul, běhu do vrchu se záteží i originální oblíbené soutěže NAFEST. O co se jedná? Podívejte se na www.FestivalRajbas.cz Velká cena Slovenska ve sjezdovém lyžování (25.–26. 2. 2012, Solisko, Štrbské Pleso) Expediční Kamera (únor–březen 2012 ve více než 120 městech ČR) Celovečerní promítání filmů o dobrodružství, divoké přírodě a extrémních zážitcích. www.ExpedicniKamera.cz Fantasporto (únor–březen 2012, Porto, Portugalsko) Filmový festival sci-fi a fantasy. www.Fantasporto.cz Memorial Vladimira Tatarku (10.–11. 3. 2012, Vysoké Tatry) – závody horských záchranářů
Cestuji, tedy jsem.
Levně a daleko? Jde to!
Opravdová exotika nemusí vyjít o moc dráž než cestování po Evropě. Největší položku tvoří samozřejmě letenka, ale další pobyt v zemi obvykle stojí mnohem méně než život doma. Zde je inspirace od jednoho ze studentů: Damavánd: Nejvyšší sopka Asie na lyžích
Když vystupujete z letadla na teheránském letišti a držíte si v ruce lyže, jste pro milé a zvědavé Íránce ještě zajímavější než obvykle. Je konec března a pohoří Elborz je stále zasněženo, přitom už ale bývá relativně teplo a slunečno. Několik prvních dnů věnujeme aklimatizaci a sjíždíme vrcholy okolo Mount Seecahl (3.719 m). Konečně přijíždíme pod sopečného obra. Mrzne – to slibuje krásné počasí. Nad vrcholkem Damavándu se vznáší všudypřítomná čepička mraků a sirných výparů. Máme štěstí; sněhová nadílka posledních týdnů nám přeje, nasazujeme lyže už kousek za vesnicí Reineh. S největším vypětím dorážíme na večer k velké žluté rouře jižního Shelteru. Zítra nás čeká jeden z nejnáročnějších dnů našeho života, ale nesmíme otálet, počasí se má kazit. Vyrážíme ještě za tmy. Cesta se tu nemusí moc řešit, prostě jdeme pořád nahoru. Je to ta největší sjezdovka na světě. Připadám si jako těžkopádné letadlo, které ne a ne se vznést do oblak. Posledních tři sta metrů komplikují sirné výpary. Mráz, síra, vichr
a nedostatek kyslíku jsou to hlavní, co se mi honí hlavou. Vzpomínám na kůže dvou zdechlých ovcí, demonstrativně přibitých k vrcholové skále… Najednou mě z myšlenek vytrhne pohled do kráteru pode mnou. Jsme na vrcholu, 5.671 m. A teď hurá rychle pryč. Zmámeni výpary vrchní partie spíše plužíme, ale po chvíli odpočinku už si horu dáváme, jak se patří. Oblouky se zařezávají jeden za druhým, a to celých neuvěřitelných 3.000 metrů! Petra Greifová, www.Pohora.cz – hory, skály, adrenalin NEBOJTE SE DO ÍRÁNU: Zpáteční letenku do Teheránu pořídíte za necelých 10.000, musíte si ale dopředu vyřídit vízum na ambasádě v Praze. Dopravujte se autobusy (cca 1 USD na 100 km). Kam nejedou už ani autobusy, vezme vás sdílené taxi, savari, za malinko vyšší cenu. Ubytování přijde na maximálně 10 USD na noc, v horách lze spát kdekoli zdarma. Pověstná je íránská pohostinnost, s níž se můžete pohybovat po zemi téměř zdarma a s těmi nejlepšími zážitky. Ženské vlasy musí být na veřejnosti neustále zahalené šátkem, ideálním oděvem jsou kalhoty a delší kabátek s dlouhým rukávem.
Ledovce a laviny Jak padat do ledovcových trhlin
Při pořádné zimní turistice se na horách chůzi po ledovci nevyhnete. A nevyhýbejte! Bývá to jeden z nejlepších a nejhezčích zážitků. Je ale dobré se na to trochu připravit a dobře se jistit, aby to nebyl zážitek poslední. I když na to zasněžený ledovec nevypadá, může na něm být mnoho skrytých trhlin. Ty otevřené (ve tvaru „V“) jsou dobře vidět, ale trhliny zavřené (ve tvaru „A“) jsou zákeřné a zůstane po vás jen malá tmavá díra ve sněhu. Chodíme tedy vždy ve skupině 4–5 lidí. Většinou se propadne ten první, druhý je při jištění jeho pádu povalen, ale brzdí nalehnutím na cepín, zatímco další už mají dost času se účinně vzepřít. Lano by nemělo být mezi jednotlivci prověšeno, aby se při pádu co nejrychleji napnulo. Pokud se člověk propadne do trhliny, spadne i tak 3–5 m pod okraj. S vytahováním začněte, jakmile slíbí, že ty vypůjčené peníze mu vlastně vůbec nemusíte vracet. Drobný fígl – navažte si na lano tak 5 brzdících uzlů. To pomůže uchránit jističe před stržením do trhliny za spadlým lezcem.
Co si vzít sebou do laviny
Padající lavina je hezká jen zdálky nebo ve filmu. Při bližším kontaktu hrozí, že se vám dostane sníh za košili. Pokud jde o laviny a odhad lavinového nebezpečí, nestačí přečíst si pár dobrých rad, jsou potřeba letité zkušenosti. Freerideři,
skialpinisti a zimní vysokohorští turisté by měli projít lavinovým kurzem, na kterém se naučí, jak se lavině vyhnout a s jakým vybavením do zimních hor vyrazit. Když váš totiž zavalí lavina, mobilem si už pomoc nepřivoláte (jak se naivně domnívali dva čeští studenti, které v Tatrách zpod sněhu vytáhli na poslední chvíli poloudušené).
Jak se tedy vybavit pro aktivity, kde hrozí pád laviny?
Samozřejmostí je lehká a bytelná lopatka, helma, lavinová sonda a „pípák“. „Pípák“ neboli lavinový vyhledavač máte zapnutý u sebe a díky radiovým vlnám, které vydává, vás mohou kamarádi co nejdříve najít a z laviny vyhrabat (pokud tedy chtějí). Nejlepší je tříanténový vyhledavač Pieps DSP. Jde tu totiž o minuty. Pieps taky loni přišel s první elektronickou sondou iProbe, která zkrátí čas potřebný na vaše přesné vyhledání na půlku ve srovnání s klasickou lavinovou sondou. Nejlepší prevencí zavalení je ale správné rozpoznání terénu. To vyžaduje průzkum sněhových vrstev a sklonu. Sklon je jeden ze základních údajů při určování lavinového nebezpečí. Existuje k tomu zajímavá pomůcka, „sklonometr“ Pieps 30°Plus. Můžete si ho připnout na hůlku, a mít tak stále na očích. Sklonometr je také dobrá pomůcka cestou z hospody. Pokud se vaše okolí nečekaně naklání, ale sklonometr nic takového neukazuje, pak jste jasně přebrali. Více na www.totaloutdoor.cz.
Foto: Tomáš Řezníček
Základní vybavení na túru po ledovci: – sedák či celotělový úvazek a 2 karabiny s pojistkou – cepín (náš tip: super lehký Camp Corsa Nanotech, vážící jen 250 g!) – helmu (ideálně lehounká skialpová a lezecká přilba Camp Speed, vážící jen 200 g!) – mačky (náš tip: lehké Camp XLc Nanotech rychloupínací mačky) – lano (doporučujeme Beal Rando 8, váží jen 38 g na metr a zabere v batohu málo místa, přitom dokáže zachytit a ztlumit velký pád) www.beal.cz; www.camp.it, www.pips.cz
Není důležitý cíl, ale cesta.
3
karavana
karavana
4
5.000 1.600
10 000 (ideálně Alma Ata)
Finsko
Moskva 5 000 Pětigorsk 15 000
5–7 000 4 000
6.000
3.200
od 700
680
10.000
Zdravotní rizika jsou stejná jako u nás, žádné speciální očkování není potřeba.
Určitě si zařiďte očkování proti žloutence a dobrou pojistku.
Doporučené čkování proti žloutence, meningitidě a břišnímu tyfu.
Pojistěte si léčebné výlohy v zahraničí, jinak se nedoplatíte. Ale servis horské služby i lékařská péče jsou tu na vysoké úrovni.
Doporučuje se očkování proti žloutence a vzteklině. Vodu nepijte ani v horách, stáda se pasou velmi vysoko.
Bezpečno, ale neměli byste nechávat věci zcela bez dozoru. Pokud jezdíte mimo sjezdovky nebo podnikáte skialpové túry, měli byste být dobře pojištěni.
Ve Francii se bydlí téměř vždy přímo u lanovek, jinak jezdí skibusy. Když Bez problémů, i když neplatí, že na Západě se vůbec zůstanete po zavíračce lanovek viset nekrade. A chcete-li si dát „špeka“, nemusíte se zrovna v jiném údolí, může být cesta zpět pořádně vystavovat. Policie je ostrá. dlouhá a drahá (taxi za 1–2 eura na km). Nekrade se, lidé velmi pohostinní, čím více na východ, tím více si váží hostů. Dávejte pozor při zimních sportech, přece jen je dost složité přivolat pomoc a dojet do nemocnice. V asijské části Ruska jsou lidé pohostinní a jako hosta si vás budou hýčkat. Pozor na konfliktní situace a podnapilé mužiky. Své věci si hlídejte. V lese hrozí zejména medvěd. – ženy by se neměly chovat vyzývavě, pozor na opilce.
Není potřeba se bát, ale slečny mohou mít problém s nadprůměrným zájmem ze strany domácích Italů.
Kyrgyzstán je bezpečná země, větší pozor dávejte jen ve městech po setmění. – bez problémů.
Kromě hlavních železničních tahů se dají velmi dobře využívat místní autobusy. Ceny nepatrně nižší než u nás. Stopování je běžné a baťůžkářům staví Slováci rádi.
Busy i minibusy levné (cca 1 Kč na km), spolehlivé a hlavně jezdí často a všude.
Vlakem do Irkutsku 2.400, do Vladivostoku 6.000. Na kratší vzdálenosti možno použít maršrutku.
Síť skibusů mají nejlepší v Rakousku, ale Italové taky myslí na ty, kteří nemají auto. K lanovkám vás dovezou zdarma.
Nejběžnějším dopravním prostředkem je autobus (40 Kč na 200 km), na kratší vzdálenost jezdí maršrutky, které lze stopnout kdekoli. Cena je velmi nízká.
Na vesnicích seženete jídlo a pivo levněji než u nás, ve městech a turistických oblastech se najíte o něco dráž. Jasně nejlevnější je vařit si sám v apartmánu. Suroviny stojí to samé co u nás, jen s horskou přirážkou cca 50 %. Restaurací je hodně, ale večeře pro jednoho vyjde na 20–25 eur. Oběd na svahu kolem 10–15 eur. Jídelny pro místní jsou na každém kroku, potraviny seženete na bazarech i v obchodech, sortiment velmi podobný evropskému. Běžný kebab seženete za 30. Jednoduchá jídla jako pelmeně nebo boršč jsou v dostání v bistru (30–50), na tržišti je možno pořídit ryby a kaviár.
Italové jsou gurmáni a turisty rádi pohostí. Penziony a hotely nabízí polopenzi, na svahu se najíte za 10 eur. Pivo i populární bombardino jsou za 3 eura. V Biškeku najdete lepší restaurace, ceny srovnatelné s našimi. Většina jídelen je ale asijského stánkového typu a jídlo je za polovic než u nás.
Lyžovat se dá na Slovensku mnohem levněji než u nás, a přitom s krásnými štíty v zádech. Francie dominuje světu velikostí lyžařských areálů. Na jeden skipas běžně dostanete 100 a více kilometrů propojených svahů. Sněhu je tu díky nadmořské výšce dost až do konce dubna. Nejvýhodněji vychází středisko Risoul. Turecké pohoří Kačkar je rájem pro freeride a heliski. Běžné sjezdovky najdete nad Marmarským mořem, u jezera Van a na spoustu dalších míst. Rusko nabízí zajímavé lyžování na Kavkaze. Stav lanovek je úsměvný, ceny nijak levné. Vydáváte-li se na polární výpravu, určitě oceníte běžky.
Úprava sjezdovek, v tom jsou Italové nejlepší na světě. Široké a hladké pisty potkáte v malých i větších resortech. Unikátní je také scenérie, kterou nabízejí Dolomity.
Stanování je v horách povoleno kdekoli. V městech a za vesnicemi nelze doporučit.
Ubytování je nejlevnější v soukromí nebo na horských chatách (250), stejnou cenu dáte kupodivu i za kemp.
Zde leží hlavní francouzská zbraň: velkokapacitní rezidence vysoko v horách zajišťují, že bydlet budete maximálně 300 metrů od první sjezdovky.
Ubytování lehce dostupné, v turistických destinacích převyšuje nabídka poptávku, cena za dvoulůžák 150.
Ve velkých městech se na nádraží doptáte na levné ubytování v soukromí, hotely jsou předražené (20 USD), na nezávislé cestovatele nejsou v Rusku zařízení.
Apartmány, penziony, hotely. Nabídka je pestrá. Ubytování nabízí vyšší standard než Francie, ale je dražší a k lanovkám musíte většinou dojíždět.
Ubytování seženete kolem 10 USD za dvoulůžkový pokoj. Za 20 USD už máte pokoj s příslušenstvím.
Nevyrážejte bez cestovního připojištění, úraz při lyžování by vás mohl přijít pořádně draho.
Zvážit očkování proti vzteklině, vodu i v horách třeba čistit.
V Íránu je naprosto bezpečno a lidé velmi milí. Přivolat pomoc však může být v odlehlých koutech závažný technický problém. Pro extrémní lyžovačky si berte mobilní nebo i satelitní telefon a veškeré vybavení.
Autobusová doprava levná. Pro transport do hor ideálně (někdy placeným) stopem.
Zdraví V celé západní Evropě nehrozí vážnější zdravotní komplikace. Nezapomeňte se pojistit, především pokud chcete jezdit mimo sjezdovky.
V restauracích seženete jídlo za 1–2 USD. Běžné jsou pouliční jídelničky i restaurace.
Bezpečnost
V Íránu mnoho sjezdovek není a přes jejich nízkou cenu se asi nevyplatí jezdit tak daleko kvůli lyžování. Výborné jsou podmínky pro skialpinismus.
Doprava na místě Všechna střediska jsou propojena Ve střední Evropě nejbezpečnější země. skibusy, které jezdí zdarma i na vzdálenost Přesto si uvědomte, že nelyžujete na sjezdovkách několika vesnic. Některá střediska mají jen s Rakušany! i tzv. skivlaky.
Ubytování v pohodlných hotýlcích seženete bez problémů za 10 USD. Nejkrásnější jsou bývalé karavanseráje a hany, z kterých na vás dýchne orient. Vzhledem k íránské pohostinnosti budete často ubytování zdarma v soukromí.
Jídlo Jídlo v restauracích si dopřejete spíše výjimečně, nejlevnější je vařit si sami.
Lyžování Sjezdovky udržují Rakušané v perfektním stavu. Na své si přijdou hlavně příznivci carvingu. Cena za týdenní permici se pohybuje okolo 180 eur.
Ubytování
Nejlevnějším ubytováním jsou vesnické domy nejlevněji pro 15–20 lidí se společenskou místností. vyjde doprava Perfektně se hodí pro partu kamarádů. autem Ceny se pohybují okolo 10 eur.
Doprava
Itálie
Rusko
Turecko
Francie
Slovensko
Írán
Rakousko
Ceny v Kč!
Cestování v praxi
Jiný kraj, jiný mrav Slováci jsou nám pořád nejpodobnější. Jazykově, mentalitou i životním stylem. A mají Čechy moc rádi. Hlavně na horách potkáš dost svérázné sportovce, zatímco východní Slovensko může nabídnout zajímavé romské osady s jejich specifickými hudebními veselicemi.
Turistické mapy 1:25 000 slovenského vydavatelství VKÚ Harmanec zobrazují kromě turistického značení i zimní nadstavbu – sjezdové trati, udržované i neudržované běžecké trasy a hranice skialpinistických areálů. Příkladem může být mapa Nízké Tatry, Chopok, Čertovica. www.mapykiwi.cz Íránci jsou jeden z nejpohostinnějších a nejzvědavějších národů světa. Nejspíše budete muset neustále odpovídat na otázku „Jak se vám líbí Írán“ a vyprávět všechno o životě v Evropě. Možná dáte pár lekcí v anglické konverzaci. Zcela jistě se vám ale dostane minimálně jednoho pozvání na čaj, svezení či přespání. „Host do domu – Alláh do domu“ tady platí jako málokde jinde. Budete se divit, jak si budete i přes velké rozdíly v náboženství, (které je pro ně základním aspektem života) rozumět. Tento národ je Evropanům historicky jeden z nejbližších a na stylu hummoru, řeči a gest to stále dobře poznáte.
Turci milují sladký čaj i kávu, pikniky v parku a cestování. Samozřejmě si to nemohou všichni dovolit, o to jsou ale zvědavější na evropské cestovatele. Ti jsou v jejich zemi hosty a jejich muslimskou povinností i radostí je příchozího pohostit. Můžeš od nich dostat i dárky na památku, je proto dobré vzít s sebou také nějaký český suvenýr.
Rusové rádi popijí, někdy s tím dokážou být trochu otravní. Čím dále na východ pojedeš, tím budou místní národy tmavší, více šikmoocí a jejich kulturní tradice živější. Zatímco na ruských vesnicích natrefíš na spousty křesťanských slavností, Kavkaz je převážně muslimský. Stále je tu ale cítit Sovětský svaz. Nediv se, pokud po tobě bude stále někdo chtít úplatky.
Rakouský venkov je stále silně zemědělský a tradiční. Na západě země můžete v horách kromě skotu potkat i jódlující pastevce a pastevkyně v tradičních oděvech. Lidé jsou milí, usměvaví a čiší z nich neuvěřitelný klid.
Italové neustále pokřikují, smějí se a baví. Mezi nimi se určitě nebudete nudit. Není nic lepšího než vyrazit s italskými kluky na diskotéku a přiučit se něco z jejich způsobů balení holek. Ať už vám to půjde nebo ne, rozhodně se dobře zasmějete. A zábava je to velmi nenáročná.
Francouzi strašně rádi vaří a jedí své kulinářské speciality, k tomu neustále popíjí červené víno. Možná vám někdy budou připadat trochu přehnaně intelektuální a snobští, ale nedejte se mýlit – obojí předstírají.
Za informace o Franci a Itálii děkujeme CK PUX travel – specialistovi na zimní lyžovačku v Evropě.
Více informací o těchto i jiných zemích se dozvíte na největším cestovatelském webu www.HedvabnaStezka.cz
Cestování otevírá oči.
Stopem po světě Stopem to může trvat někdy déle, ale ušetříte spoustu peněz a máte-li štěstí, potkáte zajímavé lidi, kteří vás třeba vezmou na výlet nebo k sobě domů… Kde se stopuje dobře a kde lépe? Rakousko – v Rakousku sice stopování není mezi místními obvyklé, ale díky rakouské pohostinnosti asi dlouho čekat nebudete. A možná se vám dostane i milého pozvání na kus řeči. Turecko – může vám zastavit běžné sdílené taxi, které bude chtít drobnou sumu. Turečtí turisté vás vezmou zadarmo a budou rádi, že si s vámi mohou popovídat. Váš výlet se trochu protáhne a uvidíte spoustu nečekaného. Francie – v západní Evropě sice strávíte na stopu i hodinu, ale nakonec někdo zastaví a svezení je vždycky zadarmo. Je to často i jediný způsob pohybu mezi malými vesnicemi a městečky.
Írán – mezi místními je běžné stopování u silnic a platí se drobný peníz. Někdy ale narazíte na rodinku, která vás vezme zdarma a z vlastního zájmu. Nejspíše vás i rovnou ubytuje a nakrmí. Slovensko – řidiči vás dlouho čekat nenechají, hlavně poblíž hor se na stopa dá naprosto spolehnout. Jakmile promluvíte Česky, možná zažijete nějaký ten výlet navíc. Slováci mají Čechy rádi a jsou k nim pohostinní. Rusko – stopuje se tu jednoduše, kvalita jízdy je však někdy trochu zážitek. Často se může stát, že za stop budete muset zaplatit malou částku. Je poněkud nepříjemné, pokud je částka vyšší, než čekáte, a nedomluvíte si ji předem. (Připravila Petra Greifová, www.HedvabnaStezka.cz)
Reportáž
Na samotce v Antarktidě
Venku je úplně modrá letní obloha, teplota vzduchu -9. Z mořské hladiny vystupuje rozlehlá bělostná kopule ostrovního ledovce a nad ledem se klube oslepující slunce. Právě se dívám z lodního okénka přímo na ostrov Nelson, kde mám strávit přes rok mého života. Brzy nastoupím do zodiaku, zavrčí motor, cestou ke břehu absolvujeme krátké závody s tučňáky vyskakujícími z vody a já vystoupím na pobřeží plné oblázků pokrytých tenkou vrstvou ledové tříště. Začíná jedno z největších dobrodružství mého života, rok na pustém polárním ostrově.
Rok života v 2×2 metrech
Malou experimentální stanici Jaroslava Pavlíčka tvoří dvě stavbičky asi 100 metrů od pobřeží. Desko-domek třikrát tři metry a obří vyřazený mrazák z ruského ledoborce. Jen pár kroků od mořského břehu se nachází ještě malá špičatá stavbička o půdorysu dvakrát dva metry, tedy jen o trochu větší než klasický stan „áčko“. Stěny má z mrazuvzdorných desek zpevněného polystyrénu. Tuto „samotku“ si vybírám k ročnímu pobytu. Stanice je určena pro zájemce o život v drsných podmínkách daleko od civilizace, s minimem vybavení a bez hromad věcí, které v normálním životě považujeme za nepostradatelné. Budeme tu žít v minimálním prostoru, bez chemických přípravků, televize, internetu, o autech ani nemluvě, odpady jsou minimalizované, upřednostňují se recyklovatelné. Odměnou bude naprosto čisté prostředí a unikátní nedotčená polární příroda všude kolem nás.
(pokračování ze str. 1)
„Máš štěstí, Martine, uvidíš hned první den lachtana.“ „Jo? To se těším! A kde?“ ptám se zvědavě asi dva metry od podlouhlého, černého kamene, který náhle zvedá hlavu! Za nastávajícího šera na nás cení zuby lachtan, div jsem na něj nešlápl!
S vichrem o život
Vzbudil jsem se do nepřetržitého hukotu větru a bouřícího moře. Skrz zamrzlé okénko tuším vycházející slunce. Procházka se však mění v boj o přežití. S větrem v zádech se ženu vnitrozemím ostrova, radši nemyslím na cestu zpět. Sněhová pokrývka mění konzistenci: od vyfoukaných ploten přemrzlého sněhu až po prašan dosahující výše kolen. Závějemi se ale brodím s požitkem – znamenají, že vítr je zde mírnější. Cestou zpět se nedá koukat přímo do větru. Vyšel jsem trochu stranou od stanice – a musím k ní dojít po hřebínku. Vítr je zde o řád silnější, jen těžko se proti němu deru po kamenech trčících z vymydleného zledovatělého povrchu. Zbývá 200 metrů – jak jsou teď ty vzdálenosti nějak delší! Když konečně kus pod sebou spatřuji naši stanici, chci si oddechnout, ale vítr mi bere dech. Zkušenosti z Antarktidy zpracoval Martin Mykiska v knize „Byl jsem rok v Antakrtidě“. Deníkovou formou ukazuje každodenní starosti i dramatické chvíle, o které nebyla během ročního pobytu nouze. Více na www.mykiska.cz, kde se dozvíte také o Mykiskových přednáškách.
Členem Klubu Hedvábná stezka Klub Hedvábná stezka spojuje přátele cestování, dobrodružství, outdoorových sportů a dalekých krajů. Propojujeme lidi s podobnými zájmy, pořádáme cestovatelská a outdoorová setkání, nabízeme našim členům cestovatelské, vzdělávací a outdooorvé akce a umožňujeme našim členům čerpat nejrůznější výhody od partnerů. Členství v klubu je zdarma. Přidej se k nám a buď součástí Klubu Hedvábná stezka. http://www.hedvabnastezka.cz/klub-hedvabna-stezka
Soutěž pro studenty cestovního ruchu Nastartujte svou kariéru s agenturou CzechTourism Agentura CzechTourism vyhlásila soutěž o nejlepší bakalářskou a diplomovou práci, která se zabývá cestovním ruchem. Do soutěže mohou vedoucí bakalářských a diplomových prací přihlašovat ty práce svých studentů, které inovativním a neobvyklým způsobem přistupují k řešení konkrétní problematiky v cestovním ruchu a lze u nich očekávat praktické uplatnění popsaných návrhů a myšlenek. Vítězům soutěže nabídne CzechTourism možnost týdenní stáže na některém ze svých zahraničních zastoupení, či profesní pohovor s generálním ředitelem agentury. Autorům nejlepších myšlenek tak chce agentura pomoci s nastartováním kariéry v cestovním ruchu. Zkrátka nepřijdou ani vedoucí vítězných prací – ty agentura odmění víkendovým pobytem v některé z tuzemských destinací. Podrobné informace a podmínky soutěže najdete na adrese http://vyzkumy.czechtourism.cz a na Facebooku www.facebook.com/vyzkumy.czechtourism, kde můžete také pokládat doplňující dotazy.
Všude dobře, tak co doma.
5
karavana
Slovensko
Závěje sněhu i průzračné ledy nadosah
Požádali jsme několik studentů o jejich tipy na adrenalinové zážitky při cestování po Slovensku: Na sněžnicích Malou Fatrou
Díky nočnímu vlaku můžeme využít víkendu naplno, a tak brzy ráno vystupujeme v Párnici. Sněhu je letos tolik, že můžeme nasadit sněžnice téměř hned. Stoupáme po modré značce 3,5 hodiny stále vzhůru, až na hlavní hřeben Malé Fatry k bývalé chatě pod Rozsutcem. Otevírá se nám pohled do údolí Štefanové, po pravé straně se nad námi tyčí rozeklaný štít Rozsutce. Adrenalinoví šílenci si dávají zimní lezení na jeho vrchol, zatímco my se otáčíme vlevo a putujeme po hřebeni stále k jihovýchodu. Naším dnešním cílem je chata Pod Chlebom. Ráno je nádherné, vaříme si čaj a pozoruji východ slunce. Vyrážíme brzy, chtěli bychom být dnes na Velkém Kriváni (1.708 m) jako první. Za nejvyšší horou se hřeben zmenšuje, návěje na západní stěně pokračují ostrými srázy a sluníčko dráždí lavinové svahy. Chvílemi mi v ruce chybí cepín a na nohou mačky, ale nakonec přecházíme problematickou část v pořádku a čeká nás dlouhý sestup k chatě Pod Suchým. Tady už si můžeme dát zasloužené pivko na terase a pokračovat k hradu Strečno. (Marketa Janů, VŠE Praha, 26 let)
Na skialpech přes Nízké Tatry
Ráno jsme dorazili se vším vybavením do Liptovské Lužné. Odtud nám to na hřeben chvíli trvalo, v lese se lyže bořily a než jsme se dostali nad hranici lesa, trochu jsme si vyčítali, že nemáme raději sněžnice. Po hřebeni už to frčí lépe; příroda je tady fakticky kouzelná, užíváme si ji. Uháníme nahoru dolů až k útulně před sedlem Ďurková. V noci padla mlha a začalo hustě sněžit. Další den se tedy proměnil v poměrně dobrodružnou expedici – potkali jsme jen dva zbloudilé lyžaře u kamenné chaty na Chopku. Jako odměna za naši vytrvalost se další den pod námi ukázalo mračné moře, z něhož jako ostrůvky vystupují jen nejvyšší ze slovenských hor. Dáváme si několik sjezdů u Chopku a míříme na Ďumbier a legendární Štefánkovu chatu. (Tomáš Holý, UK Hradec Králové, 23 let)
Šestikiláková sjezdovka. To už jde!
Konečně máme po zkouškovém a čeká nás týden na horách. Krkonoše už známe zpaměti, a tak jsme se rozhodli pro Tatry. Ubytování v soukromí vyjde levněji než horská bouda v Krkonoších a ceny za permice jsou stejné. Nejdříve jsme se ubytovali v kamenné chatě na Chopku, abychom si užili nejen třídenní lyžovačky v areálu Jasná/Chopok, ale i hřebenů hor a několika freeridových svahů. Musím doporučit hlavně jižní svah – ať už pro nádherné výhledy na Vysoké Tatry, tak pro černé sjezdovky, na nichž se člověk skutečně zapotí. Druhou část týdne jsme strávili v Tatranské Lomnici. Tady je nejdelší a nejstrmější sjezdovka na Slovensku – má 6,5 km a padá z Lomnického sedla celkem přísným sklonem ke Skalnatému plesu. Pod nejvyššími štíty je to opravdu super zážitek! Pod Skalnatým plesem pak vede ještě necelý kilometr dolů široká červená, ideál pro lepší lyžaře a milovníky carvingu. Vůbec nejlepší byl nápad vyjet před večerem lanovkou až nahoru, na vrcholek Lomničáku. Tady je vyhlídková kavárna. Dali jsme si panáčka Tatranského čaje
karavana
6
a užívali si trochu závratný pocit z výšky. Sluníčko se chýlilo, takže jsme měli cestou dolů ze Skalnatého plesa celou sjezdovku pro sebe. Výlet se nám ještě trochu protáhl – dole nás zlákala diskotéka apres-ski baru Humno. Neuvěřitelný prostor je kombinací staré útulné stodoly a zaparkované rolby, z níž DJ udává rytmus večera. (Alenka Kaletová, ZČU Plzeň)
Osm ledopádů na dosah ruky
Pokud máte „ledolezecké nádobíčko“ jako jsou mačky a cepín a pevné nervy ze školy, vrhněte se na kolmé ledopády v Malej Studenej doline ve Vysokých Tatrách. Zamkovského chata (www.zamka.sk) je v zimě skvělým ledolezeckým cílem. V její blízkosti se totiž nachází osm ledopádů všech obtížností, takže si na své přijde začátečník jako já i zkušený „ledoborec“. Nejbližší ledopád najdete už 10 minut od chaty! Po celodenním lezení je petrolejkami osvětlená Zamka dost příjemným a útulným místem. Každý večer jsme hráli na kytaru, zpívali a popíjeli tatranský čaj. Díky osobité rodinné atmosféře i svérazné chatařce Jance Kalinčíkové se na chatu rádi vracíme rok co rok. (Bohdan Fujar, VUT Brno, 20 let)
Slovenské lázně: po lyžování na tobogán
Na Slovensko jezdíme s partou lyžovat každý rok, známe tam slovenské kamarády z Liptova a máme to tu rádi. Ale protože ne každý z nás vydrží aktivní lyžovací tempo, vždycky kombinujeme sport s odpolední relaxací v termálních bazénech a akvaparcích. Určitě můžu doporučit termály v Bešeňové, kde se dá rovnou i ubytovat. Pro lyžaře je nejpříhodnější Aquacity Poprad s nádherným výhledem na vysokotatranské štíty a noční laserovou show z bazénu, což je dost dobrý zážitek. Zajímavý je i Aquapark Tatralandia v Liptovském Mikuláši. Ten je bezkonkurenčně největší ve střední Evropě – máte tady k dispozici 27 tobogánů, z nichž jeden můžete sjíždět na raftu, rozbouřené moře, lanový park a spoustu dalších zábaviček pro „nikdy nedospělé“. Musím přiznat, že se po vířivce a koupelích jezdí druhý den mnohem lépe. (Eliška Hrorová, Vyšší hotelová škola, Praha, 22 let) Více tipů a informací najdete na www.slovakia.travel
Jak jsem se dostal mezi tatranské nosiče
Většina tatranských chat je stále zásobována nosiči. Procházejí opravdu tvrdým tréninkem, a tak běžně nosí 80 kg, závody se „běhají“ dokonce se 100 kg zátěží. Chaty potřebují potraviny, nápoje a odnos odpadků. Vždycky jsem nosiče velmi obdivoval, a to nejen pro neskutečnou fyzičku a sílu, ale i pro jejich lásku k horám. Při skialpové túře ve Vysokých Tatrách jsme chytli dost špatné počasí a museli zůstat dva dny na chatě. Díky tomu jsem poznal dvojici slovenských kluků, nosičů. Ochotně mě zasvětili do všech zajímavostí této profese, stali jsme se přáteli a zařídili mi několik vynášek na chatu, abych si mohl zkusit opravdovou chuť tohoto těžkého a krásného povolání, o kterém mnozí jen sníme. (Petr Janáček, VUT Brno, 25 let) Více o horských nosičích najdete na www.VysokeTatry.cz. S tímto portálem můžete také soutěžit o knížku „Tatranskí nosiči“ na str. 8.
Cestování je lepší než sex. (Někdy.)
Freeride v La Grave: Životní zážitek
Adrenalin a divočina v Evropě
Ve Francii máte spoustu možností, jak si zajezdit mimo sjezdovky. Jen středisko La Grave je k tomu ale přímo stvořené. Ubytovali jsme se ve středisku Les Deux Alpes a po pár dnech rozlyžování na zdejších boulovatých „negrech“ konečně přišla řada na Grave. Lavinová dvojka, sluníčko a čerstvý sníh – prostě ideál. Vybavili jsme se pípáky a helmami, vyvezli se první lanovkou nahoru a přebruslili do freeridového ráje. Úplně sami pod ostrými štíty, z nichž chvílemi padají séraky, se pouštíme 2 kilometry dolů neporušeným sněhem. Mezi 3.600 m vysokým Dome Lauze a spodní stanicí kabinky není jediná značka, terčík či náznak sjezdovky. Každý tu necháváme vlastní stopu, za námi zůstávají jen oblaka sněhu. Nemáme dost. Lanovka nás vyveze opět vzhůru, prozkoumáváme druhý svah. Všichni po očku hledáme nějaký „lehčí“ žlab, který si odpoledne dáme. Shora se mi zastavuje dech, mám pocit, že přepadnu, i když stojím. Nezbývá, než jít do toho. Vrhám se střemhlav do úzkého žlabu, jehož úzkost nedovoluje zastavit. Kloužu tedy oblouk za obloukem až dolů. Tam si živý a lavinou nezavalený uvědomuju, že to byl nejlepší zážitek mého života. Freeride v La Grave & resort Les 2 Alpes doporučuje cestovka PUXtravel, specialista na lyžařské zájezdy napříč Evropou. Týden ubytování i se skipasem zde můžete pořídit už od 5 390 Kč. Více najdete na www.PUXtravel.cz
Rakouská víkendovka: Hochswab na skialpech
Vápencové pohoří Hochswab (2.227 m) poblíž Grazu skoro nikdo nezná. Na konci března tu nepotkáte ani nohu, tedy pokud nepočítáte ty kamzičí. Šplháme kousek nad jarní krajinu, a jakmile se dotýkáme sněhové pokrývky, nasazujeme lyže a stoupáme na hřeben. Pár hodin si z bezpečných oblých kopců užíváme výhledu na jižní skalnaté stěny. Dál je hřeben rozeklaný do tisíce krasových závrtů, sněhové převěje budí respekt i adrenalin. Čas ubíhá, slunce neúprosně pálí, tyčové značení zmizelo úplně, stopy tu nikdo nezanechal snad měsíc. Zkoušíme si
Rozhovor
cestu zkrátit několika sněhovými žlaby, ale nakonec rozum vítězí a vracíme se na pomyslnou cestu. Konečně se před námi objevuje kříž nejvyšší hory a vidíme jednu lyžařskou stopu. Následujeme ji až k winterraumu moderní pasivní chaty Schiestlhaus (2.153 m). Tady se dá přespat zadarmo a v teple. Potřebujeme si odpočinout – druhý den nás cestou na obývanou chatu Burgeralm čekají stovky nádherných sjezdů. Odvážnější z nás si dávají lavinový svah mezi kilometrovými štíty. Nejhodnotnější informace pro skialpy, freeride a běžecké lyžování přinášejí rakouské průvodce z vydavatelství Schall. Můžeme doporučit skiprůvodce Schitourenatlas Osterreich ost nebo skiprůvodce Schitourenatlas Sudtirol & Osterreich sud. www.mapykiwi.cz
Hluchota ve Finsku: na běžkách Laponskem
Nekonečné bílé pláně jiskří, jak se do nich opírá sluníčko. Rozhodli jsme se pro jeden z těch nejextrémnějších výletů – 14-ti denní přejezd finské tundry a výstup na její nejvyšší horu. Halti leží na norské hranici v nejseverozápadnějším výběžku Finska v pohoří Haltitunturi a měří pouhých 1.324 mnm. Podmínky v zimě jsou tu ale vysokohorské. Teplota -30° není ničím výjimečným a kvůli silnému vichru už týden neslyšíme vlastního slova. Postupujeme pomalu, cesta je většinou neprojetá a neznačená. Musíme dávat pozor – jakékoli zranění by mohlo být v té zimě osudné. Když se slunce chystá zapadnout, jen se modlíme, aby se už na obzoru objevil srub. Tady se dá zdarma přespat a pobýt s místními „blázny“, kterým se putování prázdnotou stalo životním smyslem. Sedám si k ohni s kotlíkem čaje a poslouchám vyprávění ostřílených polárníků. Průvodce Finsko z vydavatelství Svojtka (překlad Lonely Planet) obsahuje kromě běžných informací i tipy na zimní výpravy – běžky, motorové saně, skútry, sobí safari nebo psí spřežení. www.mapykiwi.cz
(Připravila redakce portálu www.Pohora.cz – hory, skály, adrenalin)
Lucie Hrozová: Jak se leze v ledu
Lucka Hrozová (22 let) leze od svých osmi. Kromě studia na Vysoké škole aplikovaného práva se věnuje hlavně sportu – v rámci lezení na umělé stěně si zkusila všechny disciplíny – obtížnost, rychlost, bouldering a v každé z těchto disciplín získala titul mistra České Republiky. Na konci roku 2007 se začala věnovat disciplíně zvané ice climbing (lezení ve smíšeném terénu skály a ledu). Na tomto poli dosáhla svého největšího životního úspěchu, kterým je 2. místo v závodech Světového poháru 2011. Co tě přivedlo k lezení? Pocházím z horolezecké rodiny, což znamená krůček k lezení samotnému. S rodiči jsem jezdila do skal, a to jsem ještě neuměla ani pořádně chodit a jen jsem mávala taťkovi, který na skále lezl. Na lano jsem se navázala poprvé až v osmi letech.
jsou nutností – často bývá velmi náročné jen pod ledovec dojít, a pak ta strašná zima… občas si říkám, proč jsem se raději nedala na plážový volejbal : -)
Jsou u nás nějaké možnosti, jak si zalézt v přírodním ledu? Určitě jsou, ale není jich mnoho, mezi mé oblíbené patří například Kozákov, kde byly letos na trénink slušné podmínky, ale nedá se to srovnat s ledopády v alpských zemích, a tak často trénuji na ledech v Rakousku a každou zimu netrpělivě čekám, jak to u nás s ledy dopadne.
Máš za sebou operaci očí. Bylo to pro lezení důležité? Operace pro mě byla skutečně jedna z nejlepších věcí, nejen z hlediska sportu, ale i v běžném životě. Nejdříve jsem nosila brýle, jenže vidění přes ně bylo při lezení do určité míry omezené, periferní vidění špatné. Tak jsem přešla na kontaktní čočky. Na závodech to bylo celkem v pohodě, na skalách kvůli větru, prachu, písku už o dost horší, no a na ledech to s nimi moc dobře nešlo. Neustále mi padaly kapky vody do očí, a to jsem potom nějakou chvíli neviděla vůbec nic. Navíc, když spíte v mrazu ve stanu na ledovci, manipulace s čočkami bývá často velmi náročná. Musela jsem neustále dávat velký pozor, abych je tam někde neztratila, protože jejich ztráta v takových podmínkách a s dioptriemi -5,5 může ohrozit i Vaši bezpečnost a bez parťáka takovou situaci lze zvládnout jen těžce. Díky této operaci, kterou mi provedli na Evropské klinice Lexum, se mé lezecké možnosti velmi výrazně posunuly, a jsem za to moc vděčná.
Čím se liší ledolezení od skalního lezení? Myslím pocitově, náročností? S ledolezením je to mnohem složitější. Člověk už potřebuje určité lezecké znalosti a zkušenosti. Zatím, co odjištěné skalní oblasti najdete skoro všude, v ledu si vždy musíte postupové jištění dávat sami, led může být často nekompaktní, a kolikrát nevíte, kdy se s Vámi co ulomí. Zkušenosti a odhadnutí dané situace
Co ráda děláš, když zrovna nelezeš? Posloucháš muziku, chodíš na koncerty? Spoustu volného času věnuji studiu vysoké školy, odpočinku a relaxaci, která je po tréninku potřebná, a jinak ráda chodím do divadla, cestuji, v zimě strávím nějaký víkend na lyžích a v létě na kole.
Jsi naprostou jedničkou v ledolezení. Jak ses k tomu dostala? Začínala jsem se sportovním lezením na skalách a umělých stěnách, ale mám ráda lezení jako celek a vždy jsem preferovala všestrannost. S dobrou lezeckou průpravou pro mě bylo ledolezení skutečně výzvou, která mě zlákala natolik, že jsem se rozhodla se mu naplno věnovat.
Doporučujeme outdoorovým sportovcům: Evropská oční klinika Lexum operativně odstraňuje různé vady zraku. Po několika málo minutách odejdete domů a druhý den už vidíte jako rys. Je to bezpečné, pohodlné, bezbolestné. Ceny už od 13 000 Kč za jedno oko. Je to největší dárek, který si můžete dát. Lexum patří mezi největší oční kliniky v Evropě a spolupracuje s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Více na www.lexum.cz.
Cestování je moje droga.
7
karavana
Neřesti na cestách Co jíst?
Co pít?
Co (ne)kouřit?
„Brettljause“ dostanete ve vinárnách (Heurigen), ale také v horách. Jsou to na prkénku nakrájené salámy, sýry a tmavý chléb, hodně křenu a kyselých okurek. Klasikou je samozřejmě vídeňský řízek a sachr dort.
Jablečný střik je nejlepším rakouským vynálezem. Hned poté následuje Red Bull a rum Stroh. Rakušáci jsou velcí pijáci piva, také víno rakouské produkce je k dostání všude a má vysokou kvalitu.
V Rakousku je příjemné, že všechny restaurace a hospody mají přísně rozděleny kuřácké a nekuřácké části. Co se tvrdších věcí týče, funguje to asi jako u nás.
Jehněčí a kuřecí kebaby s chlebem nebo dlouhozrnnou rýží, často s příchutí šafránu. Jedno z nejchutnějších jídel je dizi abgušt – jehněčí s čočkou a rajčaty si sami tloukem rozmačkáte na kaši.
Čaj. V Iránu plní čajovny podobnou funkci jako u nás hospody. Sejdou se chlapi, posedávají, usrkávají čaj a debatují nad všemi možnými i nemožnými problémy světa. Přitom často pokuřují vodní dýmku.
Afghánské „modely“ hašiše jsou dobré a mezi mladými lidmi z Teheránu snadno dostupné. Pašování, držení a požívání však je může stát život, vás svobodu. Kuřte marihuanu jen v uzavřené skupině, ideálně daleko na poušti.
Francie
Francie je zemí labužníků. Všelijaké druhy masa upravují jako steaky, dušené ragú, vyrábějí z něj nejrůznější paštiky. Časté jsou i mořské plody a rozteklé sýry fondue, do kterých namáčíte čerstvou bagetu. Specialitou jsou husí jatýrka, žabí stehýnka a šneci.
Víno. Francie je posetá vinicemi s nejrůznějšími odrůdami těch nejlepších vín. Pokud nepotřebujete ochutnávat archívní kousky, neutratíte žádné závratné sumy.
Marihuana je rozšířena nejen mezi mladými. Slouží pro potěchu všeobecně požitkářských Francouzů. Legální však není, tak si dejte pozor, abyste neměli problémy s policií.
Rusko
Polévka je grunt na mnoho druhů – šči, boršč, rassolnik, soljanka, okroška, rybí polévky. Z těch známějších jídel jmenujme dále bliny (palačinky), pelmeni, pirožky a šašlik (ideálně na Kavkaze). U Bajkalu určitě vyzkoušejte místní rybu omul. Na východě je běžně k dostání kaviár v takových dávkách, že se vám protočí panenky.
Kdo v Rusku nevypije alespoň stakan vodky, jako by tam nebyl. Cenově se vodka pohybuje přibližně stejně jako u nás. Odvážnější mohou vyzkoušet samohonky chemiků z místních děrevní. Kvas se dá koupit v plastových lahvích, dokonce i v plechu, ale hlavně na ulicích z cisteren s velkým nápisem KBAC. Vyzkoušejte, připravte se na případné nežádoucí účinky.
Silný tabák i pro otrlé kuřáky, to jsou cigarety Belomorkanal neboli Belomorky – cigarety, které kouřil vlk v „Jen počkej zajíci“. Místní někdy míchají tento tabák ještě s marihuanou. V některých oblastech, třeba kolem Bajkalu, je canabis přirozeně rostoucí rostlina, takže ji člověk najde normálně podél cest i na polích.
Slovensko
Určitě vyzkoušejte bryndzové halušky a bryndzové pirohy. Na Slovensku jsou moc dobré ovčí sýry, které můžeme dostat v obchodech nebo na salaších.
Nejrozšířenější je Slovenská borovička, běžně a cenově dostupná, kvalitnější Spišská borovička je dražší. Skvělý je Tatranský čaj. Zkuste taky pivo (Šariš, Smädny mnich) a hlavně domácí specialitu tzv. B12 (borovička, 12% pivo).
Na Slovensku je marihuana i jiné drogy zakázané. Prostě jako u nás.
Turecko
Kebaby, hodně kebabů (grilované kousky kuřecího, jehněčího nebo hovězího). Olivy, sýr, křupavý chleba, ovoce... ňám!
Čaj (turecky se řekne „čaj“), vždy hodně sladký. Není problém sehnat pivo, nejčastěji Efes nebo Turk Tuborg. Pivnice a další nálevny jsou často schovány za zatemnělými skly.
Pašování marihuany je stíháno až 5 lety vězení. Jinak není moc problém ji sehnat – istanbulská čtvrť Taxim je na turisty i místní, kteří se přijeli bavit, dobře připravena. Vyzkoušejte také vodní dýmku.
Rakousko
Írán
foto: www.totaloutdoor.cz
Sex v iglú
Víte, že Eskymáci, kteří žijí tradičním životem v iglú ze sněhu a ledu, mají orgasmus trvající dvě minuty? Aspoň to tvrdí. Ale jak jinak by taky vydrželi ty nekonečné polární noci. Postavte si iglú na zahradě a napište nám, jestli to funguje. Vaše pozorování zveřejníme v příští Karavaně.
Soutěž
O víkend na Zamkovského chatě ve Vysokých Tatrách pro 2 osoby
Odpovědi na obě soutěžní otázky zasílejte na adresu
[email protected] nejpozději do 31. 12. 2011. Více informací najdete na www.HedvabnaStezka.cz/Karavana. Soutěže se mohou zúčastnit jen studenti. Kolik ledopádů najdete v okolí zamkovské chaty? Kdo napsal knížku „Tatranskí nosiči“?
A
10
B
8
Výherce získá dvoudenní pobyt s polopenzí na Zamkovského chatě v Malej Studenej dolině ve Vysokých Tatrách (www.zamka.sk) a informační materiály o Slovensku a Vysokých Tatrách. Druhou cenou bude krásná knížka „Tatranskí nosiči“, kterou věnoval portál www.VysokeTatry.cz.
Redakce časopisu Karavana: Petra Greifová. Těšíme se na vaše podněty a komentáře na mailu
[email protected]. Registrováno u MK ČR.
karavana
8
