O cestování pro studenty (Nevhodné pro bázlivé rodiče)
Kde se ve světě seznámit ? Nejlepší seznamka je na cestách
(čtěte na str. 2)
Kalendář vychytaných akcí a fesťáků (čtěte na str. 2)
100 000,-
pro studentské projekty a expedice! Každý student může přihlásit svůj záměr a vyhrát (čtěte na str. 4)
Bydlení na celém světě zadarmo (čtěte na str. 5)
PŘEHL LED, KDE SE JAK STO OPUJE (str. 5) PŘEH HLED WORKCA AMPŮ, HELP P-CA AMPŮ A DALŠÍC CH DOB BROVOL LNICKÝ ÝCH AKTIVIT V ZA AHRANIČÍ (str. 6) ADRE ENALIN NOVÉ TIPY Y NA A CESTY: OD RA AFTŮ PO FERRA ATY Y (str. 7) KDE SE CO JÍ, PIJE A KOU UŘÍ (str. 8)
Přepadení na Papui Vědecký výzkum české studentky v papuánských pralesích se rychle změnil v BOJ O PŘEŽITÍ. Chvíli poté, co jsem se vrátila z ranního sčítání ptáků a zalezla do spacáku k odpočinku, vtrhli do tábora čtyři ozbrojení muži s mačetami a sekyrami v rukách. Jeden z nich mi rozsekl moskytiéru, vytáhl mě z ní ven, svázal mi ruce a nohy a přivázal ke konstrukci stanu. Ochránce kempu jsem zahlídla skákat do křoví skrze východ kuchyně, ale za chvíli byl dvěma chlapy odvlečen zpět a taktéž svázán. Očividný vůdce skupiny na mě začal křičet a vyptávat se, kolik nás je a kde jsou ostatní. V první moment jsem nevěřila, že je to pravda. Nechápala jsem, co chtějí, jeden z nich mě uhodil tupou stranou mačety přes nohy. Další dva mezitím ničili vše, co jim přišlo pod ruku, koutkem oka jsem zahlédla, jak sypou obsah krosen do ohně. Došlo mi, že nejspíš nejde o obyčejnou loupež. Když jsem jim prozradila, že mám čtyři kluky v lese, rozběhli se za nimi a zůstal se mnou jen vůdce – rozvázal mi jen nohy a poručil utéct. Že mi prý nechtějí ublížit. Se strachem o kluky a s myšlenkou, že k nim tak milostiví nebudou, prchám do lesa. (pokračování čtěte na str. 6)
Rumunsko Albánie Turecko Indie Thajsko Maroko Norsko Ukrajina
detailní praktické rady na straně 4
Kde se ve světě seznámit? Na cestách se snadno seznámíte. Jsou místa, která jsou k tomu jako stvořená. Full moon party na thajských ostrovech
Seznámení na Kavkaze
Podle mě nejlepším místem k seznámení jsou full moon party na thajských ostrovech. Jsou tu davy cestovatelů i plážových povalečů, určitě tu najdete někoho, kdo vám padne do oka. Byli jsme na Ko Phanganu, kde to celé kdysi začalo, a teď tu každý měsíc při úplňku probíhá největší beach party na světě. Celou noc tu jedou různé druhy hudby, a přímo na pláži můžete koupit vše potřebné pro zábavu. No lepší seznamku opravdu neznám : - ) (Tomáš Lebeda, ČVUT, 26 let)
Byla jsem už příliš dlouho sama, a tak jsem zkusila štěstí na zájezdu s Kudrnou na Kavkaz. Všechno nám parádně vyšlo včetně výstupu na Elbrus. Nejlíp ale parta lidí. Denně jsme putovali po ledovci i horských loukách, radovali se ze sluníčka i omrzali ve vánicích. Každý večer stavěli stany a scházeli se v tom největším, abychom míchali čaj se zbytky rumu a hráli karty. Museli jsme na sebe v terénu spoléhat jako na nejlepší kamarády a dlouholeté horské parťáky. Mezi všemi těmi fajn lidmi byl i Honza... Zamilovala jsem se do něj jak malá a chodíme spolu teď už dva roky. (Jana Kocandová, VŠE, 22 let)
Koločava – česká meta na Ukrajině Stopoval jsem týden sám po Ukrajině a trochu mi to už lezlo na mozek. Naštěstí se v Koločavě (viz 5. třída ZŠ – Ivan Olbracht) objeví naprosto všichni Češi, které Zakarpatsko zajímá. A všichni byli v jediném hotelo-campu. Tak jsem si tu našel skupinku tří kluků, kteří taky jeli do hor, a udělali jsme spolu přechod nejvyššího hřebenu Karpat a vystoupili na Hoverlu. (Pavel Randáček, VŠB, 19 let) Nejnavštěvovanější oblasti Podkarpatské Rusi zahrnuje nová mapa Gorgany, Polonina Krasna, Svidovec v měřítku 1:50 000.
Na střeše hotelu v Aleppu Nechápu, proč cestovatelé platí v Sýrii za pokoj. Na střeše vane alespoň v noci svěží větřík, máte spoustu prostoru a ještě k tomu se můžete skvěle seznámit. Střešní terasu hotýlku Al-Gawaher v Aleppu jsme si zvláště oblíbili. Čtyři kanape a malý stolek, několik dek a kohoutek s vodou. Víc člověk nepotřebuje. Když jsme tu spali podruhé, potkali jsme mladý francouzský pár. Naštěstí uměli anglicky, a tak jsme se dali do řeči. V Sýrii byli už téměř měsíc a dali nám spoustu tipů. Nakonec jsme probrali snad všechny naše cestovatelské zkušenosti a povídali až do rána. Na podzim jeli do Prahy, a tak jsme jim nabídli ubytování a chodili s nimi po městě. Teď na jaře se chystáme za nimi do Paříže. (Honza Jančík, VŠOP, 21 let)
Tipy na akce nenech si ujít Expediční kamera (únor-březen 2011 ve více než 100 městech ČR) – celovečerní promítání filmů o dobrodružství, divoké přírodě, o extrémních zážitcích i sportech. www.ExpedicniKamera.cz Cestovatelské Scuk u Štatlu (17. –19. 2. 2011, Brno) – festiválek cestovatelských besed, filmů a fotek. www.Kudrna.cz/scuk Velehorské večery (24. 2. a 3. 3. 2011 Klub cestovatelů Praha a Brno) soubor horských přednášek o Balkánu a Patagonii Fantasporto (25. 2.-5. 3. 2011, Porto, Portugalsko) – filmový festival fantasy a sci-fi. www.Fantasporto.com Květinový festival na Madeiře (3. –10. 5. 2011) – pestrobarevná taneční slavnost plná květin Jaro v Banátu (květen, Rumunsko) – naši krajané v rumunském Banátu po staletí udržují jazyk i tradiční zvyky. Ubytování v soukromí zajišťuje CK Kudrna. Jediným českým průvodcem na trhu je turistický a vlastivědný průvodce českým Banátem od Kudrny. Pouť do Santiaga de Compostela (jaro, Francie–Španělsko) – původně náboženská pouť, dneska hlavně turistická trasa. Skvělý tip na čundr pro milovníky historie a středověké architektury. Festival Respekt (červen 2011, Praha) – etnohudba z celého světa.
Backpackerský ráj v indickém Rishikeshi „Backpackerský ráj“ je jakýsi termín pro snad až příliš cestovatelsky pohodlně vybavené hotýlky. Jsou tu noclehárny i běžné dvoulůžáky, můžete si tu objednat evropskou snídani, večer posedět na internetu, půjčit si knižní průvodce v různých jazycích… a hlavně se domluvit anglicky. Moc jsme takové vyhlášené hotýlky nevyhledávali, ale člověk si přece jenom musí při cestování po Indii trochu odpočinout. Docela jsem začala chápat, proč někteří cestovatelé tráví celý den zavření v tomto „ráji“. Je tu klid. Nikdo vám tu nic nenabízí a nenutí. Slyším češtinu a vidím známé tváře! Vždyť s těmi jsme se potkali už v Agře! Povídáme si, co kdo zažil, a domlouváme se na večer. Zjišťujeme, že vlastně chodíme na stejnou školu a známe stejné lidi. To je náhoda. Druhý den se nás Tomáš ptá, jestli nechceme pokračovat spolu, že se našemu programu s Alenkou rádi přizpůsobí. No a od té doby cestujeme každý rok spolu. A je to fajn, protože není vůbec jednoduché najít takové blázny, jako jsme sami! (Ilona Berecká, FSV UK, 25 let) Odpočinková baťůžkářská ghetta v Indii najdete třeba v Paharganji v Díllí, v Colaba v Mumbaji, ve starém Kochi nebo Mahabalipuramu. V Thajsku na Khao San Road v Bangkoku, na Ko Phanganu a v Chiang Mai. V Laosu ve VangVieng. V Íránu jednoznačně Amir Kabir Hostel v Isfahánu. V Indonésii si odpočinete na Kuta beach na Bali. V Pákistánu jedině Karimabád vysoko v horách. V Číně Yangshuo a Kashgar. V Praze a Brně cestovatele potkáte v Klubu cestovatelů – orientální ww.K Klu lubC bCes esttova ateelu lu.cz restauraci s bohatým cestovatelským programem – www
Hledám parťáka na cestu V největší cestovatelské seznamce na www.HedvabnaStezka.cz najdete spolucestovatele snadno. Pár příspěvků z jednoho dne:
Chci stopem na východ, kdo se přidá? ................................................Karolína, 19 Zimní toulání po rumunských horách......................................... Pája K a Blahoš Léto v Thajsku - hledám parťáka .................................................................. Jana, 25 Turecko nízkonákladově, moře a památky............................................ Stano, 21 Práce na Novém Zélandu – od června 2011 .......................................Kamča, 23 Mám dvě volná místa do Barcelony, odjezd v červenci ........................Alex, 26 Hledám spřízněnou duši na víkendy na horách ..................................Aneta, 22
Festival Sziget (10.–15. 8. 2011, Budapešť, Maďarsko) – největší punkrockový festival ve střední Evropě. www.Sziget.hu Rockwell (září, Saarsbrucken, Německo) – víkendový rock-metalový festival profesionálních i začínajících evropských kapel. www.Rock-Well.de
Donauinselfest (červen, Vídeň) – největší evropská hudební party a festival všech žánrů. Vstup zdarma! www.DonauinselFest.at
Dolomitenmann (10. 9. 2011, Lienz, Rakousko) – jedna z nejšílenějších sportovních akcí roku: kombinace běh do vrchu, horská kola, sjezd divoké řeky a paragliding. Stačí se jenom dívat.
Heineken Opener Festival (červenec, Gdyně, Polsko) – open air festival aktuálních světových hudebních pecek. www.Opener.pl
Oktoberfest (17. 9.–3. 10. 2011 Mnichov, Německo) – největší pivní festival na světě – spousta hudby, jídla a pití. www.Oktoberfest.de
Sabor turbača (srpen, Guča, Srbsko) – festival balkánské hudby v prostředí horského městečka. www.Gucasabor.cz
Varšavský mezinárodní filmový festival (říjen, Varšava, Polsko) – nezávislá filmová tvorba z celého světa. www.wff.pl
karavana
2
Cestuji, tedy jsem.
100 000,-
pro studentské projekty a expedice!
Expediční fond každoročně podporuje neobyčejné výpravy do exotických míst světa. Zkuste nějakou podniknout také! S jakým projektem se můžete hlásit: • cestovatelské výpravy za dobrodružstvím • trekařské a horolezecké expedice, • vodácké výpravy, • humanitární a dobročinné projekty, • vědecké a výzkumné cesty… …a to vždy, když obsahují prvek dobrodružství nebo objevování.
Co pro to musíte udělat? Jen 5 věcí. 1. Mít dobrý nápad. 2. Přetvořit ho ve stručný projekt (1 A4). (Pak ten projekt musíme vybrat jako vítězný, což je jediné, co uděláme za vás.) 3. Napsat článek o průběhu a výsledcích projektu. 4. Poslat nám fotky z projektu. 5. Udělat na své škole veřejnou přednášku o projektu.
Pro nejlepší projekty je připraveno více než 100 000 v penězích a materiálu, například oblečení do extrémních podmínek od firmy HUMI, špičkové filtry na vodu Katadyn, expediční lodě od Gumotexu a samozřejmě taky cash :) Více na www.ExpedicniFond.cz.
Levně a daleko? Jde to! Opravdová exotika nemusí vyjít o moc dráž než cestování po Evropě. Největší položku tvoří samozřejmě letenka, ale další pobyt v zemi obvykle stojí mnohem méně než život doma. Zde je inspirace od několika studentů:
Čína – země, která stojí za deset návštěv
Mexiko – od pouští po pralesy
„V Číně jsme strávili měsíc. Předraženým turistickým atrakcím jsme se snažili vyhnout. Na Čínskou zeď jsme vyběhli po svých, a viděli také její původní, nerekonstruované části. Po Pekingu jsme jezdili na kole, stejně tak i mezi vápencovými homolemi jihočínského Yangshuo. Pěšky jsme prošli několika tibetskými vesnicemi, Dračí soutěskou kousek od Lijiangu, a také rýžové terasy na Dračí páteři poblíž Guilinu. Vstupy se platí téměř všude, ale studenti mají výrazné slevy.“ (Jana Ložová, FHS UK, 24 let)
„Každá část Mexika nabízí jiná překvapení, od Sonorské pouště na hranicI s USA až po předkolumbovské památky Yucatánského poloostrova. S trochou dobrodružného ducha se dá přespávat ve spacáku venku za vesnicí a dobré jídlo na ulici vás vyjde levněji než u nás. Vyplatí se znát základy španělštiny, ve venkovských oblastech angličtina ještě moc „nefrčí“. Letenka se dá pořídit do 20 000. Železniční síť v zemi v podstatě neexistuje, k dopravě na velké vzdálenosti slouží autobusy, na krátké sdílená taxi. Noclehy v levných hostelech se dají pořídit okolo 10 USD. Ženy sice jsou „obtěžovány“ (jiné polichoceny) pohledy Mexičanů, ale k agresivnímu chování nedochází.“ (Fany, VOŠ cestovního ruchu, 20 let)
NEBOJTE SE DO ČÍNY: Letenka do Pekingu nebo Šanghaje kolem 15.000 Kč. Vízum (50 Eur) je nutné, ale se získáním není problém. Dvoulůžáky za 10 USD, ve velkých městech trochu více. Teplé jídlo (1–2 USD) je na každém kroku, ale musíte se naučit, co je chutné a co ne. Moderní vlaky a autobusy rychle nahrazují staré herky. Dálkové trasy zvládnete spacími vlaky nebo autobusy s poschoďovými postelemi. Cena dopravy je nižší než u nás (2.042 km Peking-Chengdu 50 USD v „hard sleeperu“). Násilná kriminalita je minimální; ženy nikdo neobtěžuje; pozor na kapsáře a podvodníčky stejně jako všude na světě. Půjčení kola 1 USD /den. Pozor: všude je hodně Číňanů Cestopisy a praktické info na www.HedvabnaStezka.cz.
Uganda – konečně pravá Afrika za rozumné peníze „Pravá rovníková Afrika a přitom bezpečná! Nabízí nejen národní parky – například Kibale Forest známý díky šimpanzům, ale i možnost trekkingu v pohoří Ruwenzori (vstup do NP stojí 10 USD). Ostrovy Ssese na obrovském jezeře Victoria jsou domovem velmi původních kmenů a starých kulturních tradic. V Ugandě najdete dokonce hinduistický klášter na místě rozprášení popela Gándího.“ (Ema Dražná, FSV UK, 25 let) NEBOJTE SE DO UGANDY: Letenku seženete už od 15 000 (Emirates, Turkish), což je do Afriky za pakatel. Téměř všude se domluvíte anglicky – je to ostatně úřední jazyk. Ceny jsou podobné našim. Pro dopravu je vhodný vlak z Kampaly do Torora 70 Kč, vlak z Torora do Gulu stojí 120 Kč. Vízum získáte na letišti v Entebbe, očkování si zařiďte v předstihu. Cestopisy a praktické info na www.HedvabnaStezka.cz.
Není důležitý cíl, ale cesta.
Kyrgyzstán – parádní hory, kde mají Čechy rádi „Máme rádi divoké hory, a tak naše cesta vedla do Kyrgyzstánu. V horách jsme stanovali kdekoli na krásných zelených loukách, často se nám stalo, že nás pozvali pastevci z jurt, abychom přespali. Umíte-li rusky, domluvíte se téměř s každým a užijete si dosyta muslimské pohostinnosti i kyrgyzské vodky. A úplně nejlepší jsou kyrgyzské holky.“ (Petr Janoch, FA ČVUT, 22 let) Nejpodrobnější průvodce je „Kyrgyzstan“ z anglického nakladatelství Bradt.
NEBOJTE SE DO KYRGYZSTÁNU: Letenka do Alma Aty v sousedním Kazachstánu stojí 11.000 Kč. V současné době stačí pro pohyb v severním Kyrgyzstánu kazašské vízum (40 USD), čímž ušetříte peníze i cestu do Vídně. Autobusy i menší maršrutky jsou levné a spolehlivé. Cenově dostupná jsou i sdílená taxi (doprava do hor). Ubytování vyjde na 10 USD. Potraviny našeho typu i ceny seženete v obchodech, voda teče všude zdarma. Ženy nemají problém, ale nechoďte samy v noci. Popisy treků v Kyrgistánu najdete na www.Velehory.cz
3
karavana
karavana
4
V horách a přírodě možné se souhlasem vlastníka pozemku.
V horách je stanování možné, doporučujeme se ohlásit místním.
1km od horské chaty nebo obydlí je povoleno zdarma.
V přírodě po domluvě s místními je stanování možné, u měst není vhodné.
Stanování mimo hory a vyhrazené kempy není možné ani vhodné.
V horách ano, jinak není možné ani vhodné.
Několik kempů v horách a pralesech, jinak není možné ani potřeba.
V horách ano, jinak není vhodné ani potřeba.
Ideálně v soukromí (100 za osobu) nebo na horských turbázách.
Ubytování nabízí soukromníci (200 za osobu), u moře jsou ubytovací komplexy, v turistických místech vznikají hotýlky (400 za osobu).
Ubytování je cenově takřka nemožné.
Ubytování nabízí na pobřeží několik nových hotelových komplexů (ceny od 300 za osobu). Levněji vyjdou kempy, ceny od 100 za osobu. Ve vnitrozemí lze spát v soukromí.
Ubytování lehce dostupné, v turistických destinacích převyšuje nabídka poptávku, cena za dvoulůžák 150.
Ubytování je lehce dostupné (od 200 za dvoulůžkový pokoj, v horách jsou i turistické chaty CAF (300 za osobu).
Nabídka vysoce převyšuje poptávku, dvoulůžkový pokoj od 150 Kč.
Všude desítky možností. Dvoulůžák od 50, za 200 už bude i docela čistý.
7.000 1.800
6-7.000 3.000
5.000 2-3.000
7.000
5-7.000 4.000
8-10.000
15-17.000
11-15.000
Rumunsko
Norsko
Albánie
Turecko
Maroko
Thajsko
Indie
Ukrajina
Stanování
Ubytování
Doprava
Ceny v Kč!
Cestování v praxi
Jídelny jsou na každém kroku. Pokud si zvyknete na bezmasou stravu a hořící pusu, najíte se za 20.
Restaurace dostupné a cenově podobné našim (teplé jídlo od 50), potraviny v obchodech s téměř evropským sortimentem.
Jídelničky velmi časté a levné, potraviny lze sehnat na bazarech. Výborného jídla s masem se najíte za 60 .
Jídelny pro místní jsou na každém kroku, potraviny seženete na bazarech i v obchodech, sortiment velmi podobný evropskému. Běžný kebab seženete za 30.
Restaurace jsou časté, cenově podobné našim (teplé jídlo od 50). Potraviny seženete na tržištích i v obchodech, potraviny do hor je lépe vzít si z domova.
Vzhledem k cenám potravin je dobré mít téměř všechno s sebou. Stravování v restauracích cenově nemožné.
Restauraci evropského typu, ceny od 40 za jídlo, kvalita nižší.
V městech spousty restaurací (ceny od 50 za jídlo); tržnice; na vesnicích prodejny. Potraviny do hor je lépe vzít z domova.
Jídlo
Zdraví Zvážit očkování proti vzteklině, vodu i v horách třeba čistit.
Zvážit očkování proti vzteklině, vodu i v horách třeba čistit.
Netřeba zvláštní očkování ani zvýšené hygieny (ale zuby si pořád čistěte!)
Netřeba zvláštní očkování, vodu čistit nebo jen balenou.
Určitě očkování proti žloutence.
Určitě očkování proti žloutence, vodu čistit nebo kupovat.
Určitě očkování proti žloutence. Malárie nehrozí.
Nutné očkování proti žloutence a tyfu. Zvážit antimalarika a očkování proti choleře (a cestovatelským průjmům). Vodu čistit nebo kupovat! Toaletní papír vždy u sebe v zásobě!
Bezpečnost Pozor na opilé řidiče a podvody při výměně peněz. Dopravák vždy najde důvod pro „pokutu“. V horách jsou lidé pohostinní. - bez problémů. Třeba opatrnosti před kapsáři, někdy vyžadovány „úplatky“, nejčastěji cigarety. V horách jsou lidé pohostinní, ale choďte minimálně ve dvou. Nejezděte vlastním autem, časté jsou krádeže. - bez problémů. Nekrade se, lidé velmi pohostinní, doprava bezpečná. - bez problémů.
Třeba opatrnosti před prudšími povahami, nevstupujte na cizí pozemek bez dovolení. V městech pozor na kapsáře. Nejezděte vlastním autem, časté jsou krádeže. - bez problémů.
Nekrade se, lidé velmi pohostinní, čím více na východ, tím více si váží hostů. - bez problémů, Turci jsou galantní; minisukni s sebou neberte.
V turistických místech je plno nadháněčů a „rádců“, přibývá nechtěných průvodců, pozor na kapsáře. - nutný konzervativní oděv i chování, šátek s sebou.
Velmi bezpečno. Pozor na drobné krádeže v turistických místech. Lidé usměvaví, milí, nápomocní. - bez problémů.
V horách jsou Indové velmi pohostinní, jinde třeba dávat pozor na různé šejdíře, nadháněče, stále potřeba smlouvat. Pozor na kapsáře, jinak ale bezpečno. Doprava v exponovanějším terénu jen pro silné jedince. - sexy tílko nechte doma; Indové dost očumují, ale jsou spíše neškodní.
Autobusová doprava levná, ale nespolehlivá; vlaky fungují jako u nás. Pro transport do hor ideálně (někdy placeným) stopem.
Veřejná doprava drahá a málo frekventovaná, ideálně stopem.
Autobusy levné, ale nespolehlivé, do vzdálenějších míst jedině (často placeným) stopem nebo sdíleným taxi. Silnice jsou převážně v hrozném stavu.
Busy i minibusy levné (cca 1 Kč na km), spolehlivé a hlavně jezdí často a všude.
Vlaky srovnatelné cenově i komfortem s našimi, autobusy mezi městy starší, ale levné (0,5 Kč za km). Vlaky (ideální pro noční přejezdy) i autobusy komfortní, levnější než u nás. V horách je nejrychlejší stopovat. Levné půjčovny motorek (100 Kč/den) i aut (od 500 Kč/den). Vlaky (ideální pro noční přejezdy) komfortní, levné a systém prodeje jízdenek výtečný. Autobusy jsou levné, staré, nepohodlné, batohy i osoby často sedí na střeše – nezapomenutelný zážitek. Taxi/rikša po městech cca 40 rupií.
Doprava na místě Autobusová doprava levná (1Kč na km), na kratší vzdálenosti a do hor je ideální stopování, za které někdy musíte zaplatit (domluvte cenu předem).
Jiný kraj, jiný mrav Ukrajina je zemí krásných horských vesnic i strašných betonových sídlišť, všude se ale lidé rádi napijí vodky. Pokud už zdálky mávají a halekají, zřejmě tě chtějí přivítat, pohostit a hlavně si na cokoli připít. Po ránu jsou zakouřené kavárny plné pracujících, kteří si dají ještě před šichtou pořádné kafe s panákem. Ukrajinci ctí své tradice a často pořádají v některém z mnoha skanzenů lidové architektury folklorní představení. Také o přírodu pečují. Pokud už nějaká hromada odpadků opravdu přetéká, prostě ji zapálí.
Rumunsko je zemí nádherných hor, kde zažijete opravdu divokou přírodu, v některých částech přes den nepotkáte člověka, minete pouze volně pasoucí se stáda krav a ovcí. Lidé v horách jsou velmi srdeční a pohostinní, rozdělí se s vámi opravdu o všechno. Naopak v rumunských městech musí být člověk velmi obezřetný, týká se to hlavně pouličních krádeží a toulavých psů, kterých je ve městech opravdu velké množství.
Norsko je poměrně bohatá země, která nezná strach z krádeží. Domy ani auta se nezamykají. Divoká krajina je poseta skromnými dřevěnými domky, podstatný majetek tu tvoří špičková auta a farmářské stroje. Norové umí téměř všichni anglicky, jsou to ukáznění řidiči, pečliví křesťané a velmi pohostinní lidé, i když na první pohled působí uzavřeně.
Albánci se podobají všem národům Balkánu. Na první pohled se tváří trochu přísně, ale jsou to přátelští a velmi živí lidé. Možná s nimi budeš muset vypít nějakou tu skleničku a vyslechnout jejich vyprávění, přestože albánsky nerozumíš ani slovo. Na krkolomných silničkách se prohání kradené německé mercedesy a připomínají trochu temnější stránku národní historie.
Druhé české vydání průvodce Albánie z vydavatelství Jota (originál Bradt) by rozhodně neměl chybět v zavazadle turisty či cestovatele při návštěvě této stále málo probádané země.
Turci milují sladký čaj i kávu, pikniky v parku a cestování. Samozřejmě si to nemohou všichni dovolit, o to jsou ale zvědavější na evropské cestovatele. Ti jsou v jejich zemi hosty a jejich muslimskou povinností i radostí je příchozího pohostit. Můžeš od nich dostat i dárky na památku, je proto dobré vzít s sebou také nějaký český suvenýr.
Ženy a muži se v Maroku většinou vyskytují odděleně, ženy se halí do dlouhých tunik a vlasy jim kryje šátek. Maročané jsou velcí obchodníci a peníze u nich hrají podstatnou roli. Většinu uliček vyplňují kryté i otevřené bazary, kde se smlouvá o každý hrnec nebo těsnění. Večer se (hlavně muži) scházejí na větších náměstích a pozorují různé kejklíře, fakíry, soutěží mezi sebou v různých disciplinách a dokonce skryti Alláhovu oku sázejí peníze. Maročané většinou mluví plynně francouzsky.
Thajsko je milá, usměvavá země a jakési „Švýcarsko Asie“. Téměř všichni Thajci jsou buddhisté, často je uvidíš vcházet bosky do chrámu, aby zapálili vonnou tyčku a ve směru hodinových ručiček obešli sochu Buddhy. Zatímco ve městech lidé vedou životní styl evropské úrovně, v horských vesnicích stále vidíte ženy v barevných krojích, jak s obrovskými proutěnými koši na zádech nosí zeleninu na trh.
Indie překvapí snad nejvíce. Zatímco kouření marihuany a „poflakování“ je téměř božskou činností svatých mužů, chudí stále bosýma nohama dusají rýžová políčka. Na každém kroku najdete svatyňku některého z mnoha hinduistických bohů a věřící na oltářkách „obětují“ květiny, obrázky, figurky, jídlo, snad všechno, co vás napadne. Známkou ženské krásy jsou pestrobarevná sárí, ruce i nohy zdobí řetízky, které se obzvláště vyjímají při tanci. Pro štěstí, ale taky pro parádu si ženy malují červenou tečku mezi oči.
Indie na dosah ruky – Sanu Babu www.sanubabu.cz
Více informací o těchto i jiných zemích se dozvíte na největším cestovatelském webu www.HedvabnaStezka.cz
Cestování otevírá oči.
Stopem celým světem Stopem to může trvat někdy déle, ale ušetříte spoustu peněz a máte-li štěstí, potkáte zajímavé lidi, kteří vás třeba vezmou na výlet nebo k sobě domů… Kde se stopuje dobře a kde lépe? Ukrajina – stopování je většinou běžný způsob dopravy místních obyvatel. Často jste požádáni o zaplacení drobné částky – neměla by být vyšší než za stejnou vzdálenost autobusem. Rumunsko – stop je v Rumunsku běžný, ale může se stát, že za svezení zaplatíte nějaký poplatek. Turecko – může vám zastavit běžné sdílené taxi, které bude chtít drobnou sumu. Turečtí turisté vás vezmou zadarmo a budou rádi, že si s vámi mohou popovídat. Váš výlet se trochu protáhne a uvidíte spoustu nečekaného. Írán – mezi místními je běžné stopování u silnic a platí se drobný peníz. Někdy ale narazíte na rodinku, která vás vezme zdarma a z vlastního zájmu. Nejspíše vás rovnou i ubytuje a nakrmí. Thajsko – Thajci nestopují a místní doprava je velmi rozvinutá a levná, ale můžete to zkusit a někdo vám ze zvědavosti nejspíš brzy zastaví.
Rozhovor
Západní Evropa – někdy strávíte na stopu i hodinu, ale nakonec někdo zastaví a svezení je vždycky zadarmo. Ideální způsob pohybu mezi menšími městečky a vesnicemi. Maroko – stopování bych v Maroku nedoporučovala. V podstatě každý, kdo vám zastaví, bude chtít peníze nebo něco prodat. Indie – Nevím, jestli se dá mluvit o stopování. Pokud si stopnete auto, drožku, autobus či jiné prapodivné dopravní prostředky, vždycky za svezení zaplatíte drobnou sumu podobnou té v autobuse. Albánie – v horách jediný dostupný dopravní prostředek. Turisty pokládají Albánci za hosty, a tak nás vždycky vzali zdarma. Gruzie – stopování může být velmi zdlouhavé, zvláště pokud nedokážete odmítnout pozvánky na vodku, večeři, seznámení s rodinou. Výjimečně může chtít řidič přispět na benzín. Zpracovala Petra Greifová, redaktorka www.HedvabnaStezka.cz
Sama stopem na Sibiř
Každý máme svoje cestovatelské sny. Některé jsou trochu bláznivější než jiné. Katka Mandulová rozhodně patří mezi ty odvážnější cestovatelky. Zeptali jsme se jí: Připadalo Ti to jako dobrodružnější z Tvých počinů nebo jsou takové cesty normálka? Stopuji často ve všech možných směrech, je to pro mě normální způsob dopravy, baví mě to. Rusko pro mě však byla velká neznámá. Možná jsem se na začátku přeci jen trochu bála. Není to to samé, když jedete z Třebíče do Vladislavi a když do Vladivostoku. Dobrodružné však konec konců může být obojí. Bála ses na cestě někdy? Nedostala jsem se do přímého nebezpečí. Medvěda jsem nepotkala, nikdo mně neubližoval, hlady jsem neumírala, nezabloudila jsem. Když jsem někdy uvízla po tmě na silnici, bála jsem se trochu, že zůstanu uprostřed Sibiře navždycky. Jsem trochu netrpělivá. Ale je jasné, že nějaké auto stopařovi nakonec stej-
ně zastaví. Snažím se být celou cestu v kontaktu s místními lidmi. Navíc cestovat „na adinočku“ je jednodušší, ve dvou by se stopovalo hůř. Jak se stopuje po Rusku? Projela jsi ho celé – jak se mění podmínky na stopování? Není to nic neobvyklého, v Rusku je stopařů hodně. Ale není to úplně snadné. Hlavně v evropské části Ruska řidiče osobáku zastavit ani nenapadne. V podstatě až na Ural mě vezli samí profesionálové, přesedala jsem z jednoho kamiónu na druhý. Čím dál víc na východ, tím se mi však zdáli obyčejní lidé přístupnější. Začali si mě všímat i řidiči moskvičů, japonských čtyřkolek, jeepů a UAZíků. Psala jsem si poctivě stopovací cedule, což v Rusku není obvyklé. Podle toho si kdekdo všimnul, že jsem cizinec, a o to raději mě zastavovali. Celý rozhovor najdete na www.HedvabnaStezka.cz
Couchsurfing aneb bydlet ve světě zadarmo Couchsurfing.org je sociální síť pro výměnu ubytování zdarma, která má dnes přes 2 170 000 členů ve 232 zemích. Registrace vyžaduje jen několik údajů a fotografie. Členové této „globální vesnice“ domlouvají ubytování a setkání skrze webové stránky. Jako couchsurfer můžete požádat ostatní, aby vás zdarma ubytovali u sebe doma, a naopak na svém gauči můžete ubytovat cizince (lze ale samozřejmě požadavek odmítnout). Máte výbornou možnost k opravdovému seznámení se s cizí kulturou a k blízkému poznání lidí. Další podobné sítě jsou: Couchsurfing.org, HospitalityClub.org, Servas.org, Pasportaservo.org.
Jak se pojistit? Ať už pojedete kamkoli, nezapomeňte se pojistit. Případný problém by vás přišel zbytečně draho. Cenově výhodné je celoroční cestovní pojištění ke kartě ISIC od Uniqa za 200 Kč a s pojištěním pro extrémní sporty za 350 Kč. Více na www.isic.cz.
Kde sehnat levné letenky? Začněte ve vyhledávačích Letuska.cz a Kralovna.cz, abyste získali základní představu, co, kam a za kolik lítá, ale letenku tam ještě nekupujte. Čím dál víc leteckých společností vám poskytne levnější letenku přímo na svých stránkách (třeba Turkish Airlines nebo Emirates), a navíc si tak můžete levněji zařídit stop-over nebo se vrátit z jiného místa, než kam poletíte. Ceny letenek nemají moc logiku. Například letenka Praha–Paříž–Afrika může stát 40 000, ale let Praha–Paříž 5 000 a Paříž–Afrika 20 000 a to u stejné společnosti! Zkoušejte tedy hledat odlety nejen z Prahy, ale i jiných měst. Najít levnou letenku prostě zabere čas a musíte vyzkoušet různé kombinace a rezervační systémy.
Všude dobře, tak co doma.
5
karavana
Do světa pomáhat Najděte si takové dobrovolnické projekty, kde nebudete platit velké „zprostředkovací poplatky“. Nemá to přece logiku – proč platit za to, že jedu někam pomáhat?
Help-campy a co se na nich děje organizace
činnost
poplatek
INEX-SDA (www.inexsda.cz)
Vyučování a odpolední aktivity na chudé vesnické ZŠ a SŠ v Zambii
3.300 Kč
INEX-SDA (www.inexsda.cz)
Projekt trvale udržitelného turismu v Mongolsku
3.300 Kč
Duha (www.duha.cz)
Rybí sádky v Malajsii
1.500 Kč
Namasté Nepál a Expediční fond (www.ExpedicniFond.cz)
Vyučování angličtiny v Nepálu nebo pomoc ve zdravotnictví
0 Kč
Expediční Fond (www.ExpedicniFond.cz)
Různé pomocné práce u krajanů v Banátu
0 Kč
International Humanity (www.internationalhumanity.cz)
Pomoc ve zdravotnických misiích a střediscích na Srí Lance
0 Kč
La Ngonpo - Krajní meze a Expediční fond (www.ExpedicniFond.cz)
Výuka a pomoc ve školách v Ladakhu, v podhůří Himaláje
0 Kč
Surya (www.ExpedicniFond.cz)
Výuka ve sluneční škole v ladackém Kargyaku v Indii
0 Kč
Expediční Fond (www.ExpedicniFond.cz)
Záchrana historických památek v Gruzii a značení turistických tras v horách
0 Kč
Aisec (www.aisec.cz)
Oversea teaching project v Kolumbii
7.000 Kč
SCI International (www.sciint.org)
Vysazování mangrovových lesů v Indonésii
165 Eur
Kintari (www.ExpedicniFond.cz)
Výuka angličtiny (kreslení, zpěv, hry) na Lomboku
0 Kč
(Další místa a detaily na www.ExpedicniFond.cz)
Zpráva z Help-campu:
Za záchranou tušetských věží do Gruzie V létě jsem se zúčastnil help campu v tušetském Omalu. Pracovali jsme v horách na rekonstrukci starých věží a dalších kulturních pokladů. Gruzie není úplně velká, ale za to je úplně skvělá, na poznávání je tam toho dost na celý život. Je bezpečná, nádherná, zelená, barevná, plná skvělých lidí. Bylo nás dvacet a nikdo z nás nebyl žádný specialista. Pracovalo se tak akorát. Hned první den přijíždí patriarcha, a projekt tak začíná naprosto parádně - jedním dnem volna s kocovinou. Podnikli jsme krásný výlet na Green Hill. V úterý se začíná pracovat. Jedna grupa hledá v Dartlu nové soudní kameny a my na Keselu jedeme jako fretky. Kameny a kbelíky sviští lidským řetězem, krumpáč nelení a všichni jsou do práce nadšení. Večer výborná večeře, bříška si plníme chutnou stravou, hubnutí se nekoná. Jede se do lesa rubat klády na stropy věže. 6 metrů dlouhé kusy přiděláváme na provazy a po dvojicích stahujeme prudkým lesním srázem dolů k cestě. V gastinici Timury rozlévá čaču do speciál-
ních pohárků. Uříznutá petka. Nejdřív je na pivko, pak seříznout víc a je z toho panák na čaču. Dost panáků končí u mě a asi tak po sedmi rundách se vracím zpět do práce. Během dvou týdnů jsme připravili k rekonstrukci věž na omalském Keselu. Bylo potřeba sesbírat a vytřídit kameny, z kterých bude jednoho dne nová věž, a získat klády na stropy. Všechny práce byly provedeny za použití hrubé síly a maximálního nasazení vysokoškolsky vzdělaných dělníků z Čech, Slovenska a Gruzie. Byli jsme vybaveni nejen rukavicemi, ale i jednou lopatou, dvěma motykami, asi šesti kbelíky a jedním furikem. Holky založily v jedné z věží knihovnu a ke konci pobytu jsme roztřídili a vybrali staré fotografie, z kterých jsme udělali malinké fotomuzeum. V okolí Omala taky přibylo naší zásluhou značených turistických tras, takže se máte na co těšit. (Roman Bartoň,26 let)
Reportáž:
Přepadení na Papui (pokračování ze str. 1) Těžko se ale běží džunglí se svázanýma rukama, bez bot a bez brýlí. Za chvíli slyším jednoho z mužů za sebou. Přidávám do kroku. Běžím a běžím… a pak už jen padám. Dopadla jsem na dno jakési kamenité strouhy, snad vodopád či co. Muž ještě chvíli stojí nahoře, a pak se jeho silueta vzdaluje. Uvědomuji si, že musím pryč, ruce ukrutně bolí a dostavám strach, že pokud se gumy z rukou nezbavím, tak mi odumřou prsty. Pokouším se jít dolů korytem, ale je moc kamenité a strmé, a proto při první příležitosti lezu nahoru zpět do lesa. S pozdním odpolednem se spouští obvyklý déšť. Už vidím, že se k civilizaci nedostanu. Jindy nenáviděné ostré trny se mi jeví jako poslední záchrana. Ale guma je ukrutně silná, trny nestačí a po chvíli zjišťuju, že si přes znecitlivělé ruce řezu víc kůže než gumy. Pokouším se dostat dál a po hodině mi přeje štěstí. Nacházím velký kamenný převis plný kamení, pod kterým se hodlám ubytovat a věnovat se pilovaní gumy. Vede se a moje ruce jsou asi po hodině volné. To už je tma a já se jen svalím na dno jeskyně. Nevím, jestli se třesu víc zimou či šokem, nicméně slyším pár nočních ptáků, a pak najednou jednoho z pitohoui – ten ale přece zpívá jen ráno? Buď jsem tak vyřízená, nebo nějakým zázrakem byla tahle noc ukrutně krátká. Čekám, až se trošku rozední, kontroluji polohu slunce i řeky a škrábu se nahoru. Ruce už trochu cítím, takže lezení jde poměrně lehce, i když se cítím dost vyčerpaně, protože jsem už od předvčerejšího večera nic nejedla a 24 hodin nic nepila. Později dopoledne rozpoznávám místa v lese a vím, že už budu v pořádku – do nejbližší vesnice to nemám více než 2 hodiny cesty. Výzkum podpořil Expediční fond, reportáž vyšla na www.HedvabnaStezka.cz
karavana
6
Cestování je lepší než sex. (Někdy.)
Adrenalin
a divočina v Evropě
Nejkrásnější ferrraty Evropy Přijíždíme do italského Trenta a zdálky už vidíme růžové skalní stěny pohoří Brenta. Téměř celý hlavní hřeben je propojen slavnou dálkovou zajištěnou cestou Via Bocchette. Z Madonny do Campiglio jsme se za den dostali přes krásné louky až ke skvěle položené Rifugio Pedrotti. Brentské ferraty rozhodně nepatří mezi nejtěžší, ale i tak je lepší chodit nalehko – a ideálně odtud. Kousek od chaty stojí malá chajda, ve které se dá přespat levněji, a je tu i spousty míst na stany. Hned ráno se pouštíme do vzdušných říms i dlouhých žebříků, obcházíme skalní věže, pod nohama nám cesta mizí v hlubokém kaňonu. Studené pivo na Rifugio Agostini je nám odměnou. Další den nás už čeká opravdu dřina, samotná Bocchette Centrali. Postup stěžují sněhové jazyky, kterých je tu přece jen po zimě ještě dost. Sluníčko vylézá a jak stoupáme na hřeben, otevírají se ty nejlepší pohledy …
Divoká řeka Tara Černohorská řeka Tara vytváří nádherný vápencový kaňon. Až 1 000 m vysoké zarostlé stěny skrývají krásné peřeje s vodopády a slapy. Síla řeky je obrovská. Po několika horských túrách v pohoří Prokletije jsme se vrozhodli Taru vyzkoušet. Jeli jsme z Kolašina k soutoku s řekou Pivou na tři dny. Na horním toku jsme spali ve vodáckých tábořištích. Dolní tok protéká bělostným pohořím Durmitor, které je – k vodákově smůle – národním parkem. Nezbývá tedy než vytáhnout rafty na břeh a ubytovat se v kempu v Žabljaku.
Na sněžnice do Rakouska Naše po střechu naložené auto hrká vzhůru mezi rozkvetlými loukami. Plánovali jsme podniknout třídenní okruh ve Vysokých Taurách, a vyběhnout si přitom na 4. nejvyšší rakouský kopec, Grossvenediger. Nasazujeme sněžnice. Jde to v jarním sněhu hned mnohem lépe, a tak se ještě navečer dostáváme k ledovci. Brzy ráno po něm bezpečně stoupáme výš. Závěrečný úsek mě rychle zahřál. Zleva asi dva kilometry přímo dolů a zprava trochu méně kolmý svah halil naštěstí mrak. Na hřebínek se nevešly ani dvě mačky vedle sebe, krčila jsem se s těžkým batohem, abych co nejvíce snížila těžiště a nenechala se odfouknout vichrem. Celá atrakce trvala jen asi deset metrů, navátý hřebínek nás všechny udržel a my se ocitli na vrcholu. Naše putování tím ale spíše začíná, než končí. Nahazujeme batohy, nasazujeme sněžnice a pokračujeme hlubokým sněhem dál – mimo hlavní trasy. Kde si dnes postavíme stan, zatím nikdo neví. (Další ferraty, treky a skialpové výlety najdete na www.Velehory.cz)
Col de Bavella – trocha korsického adrenalinu Korsika je ostrov snů – má moře, roztomilá městečka, horské louky, skály i vodopády. Potkáte tu pastevce, kteří neposílají děti do školy a ani sami se za celý život nenaučili svůj oficiální jazyk – francouzštinu. Naším hlavním cílem bylo zdolání legendární horská GR 20, která protíná celý ostrov od sevru k jihu. Na konci každé etapy je jednoduchá chata s tábořištěm. V chatě sedí a hodují jen Francouzi, my si vařili samozřejmě sami, i tak byly 4 eura za každý nocleh trochu moc. Cestou jsme vylezli na nejvyšší Monte Cinto i Monte Rotondo a koupali se v tisíci chladivých tůňkách. Vrcholem cesty pro nás byly skalní věže Col de Bavella. Konečně jsme mohli využít lezecké vybavení, které jsme s sebou téměř dva týdny táhli. A protože jsme toho stále neměli dost, zajeli jsme si stopem na kaskády Polischellu. Tady vede lezecko-plavecká „trasa“ vodopády stále vzhůru. Úplně vyčerpaní jsme to v poledne otočili. Zpátky to šlo rychle – doslova skoky z vodopádů do zelenavých hlubokých tůní. Nádhera! Cyklistům můžeme doporučit německy psaného průvodce pro horská kola Bike Guide Korsika z vydavatelství Bergeverlag Rother. V češtině vyšel cykloprůvodce od Jiřího Jokla „Ostrov tisíce vůní“.
Cyklotoulky rumunskými Karpaty Bonbónek pro milovníky bajkování ve vysokých horách, kde je šlapání vzhůru odměněno parádními sjezdy dlouhými několik desítek kilometrů. Jeli jsme s CK Kudrna a po celou dobu nás provázel autobus kudrbus, takže jsme si nalehko mohli lépe vychutnat krásu divoké karpatské přírody a historie.
Turistou v „Malém Tibetu“ U francouzsko-italských hranic třítisícové vrcholy a hřebeny lemují přírodní park Queyras. Malebné horské vísky vystavěné z kamene, kvetoucí louky a skalnaté štíty svou atmosférou připomínají asijské velehory, snad proto se kraji přezdívá „Malý Tibet“. Viděli jsme kamzíky, nespočet svišťů, a dokonce zahlédli i místní raritu - vzácného černého mloka. Skvělý pohled byl však také z vrcholů Pic du Malrif nebo nejvyšší Pic de Caramantran.
Cestovatelský portál HedvabnaStezka.cz radí na cesty: Nezapomeňte s sebou šátek – hodí se proti slunci, dešti i prachu; jako ručník, polštář, obvaz i bederní rouška. Na průjem si neberte nic, stejně to nepomůže. Do lékárničky přibalte věci proti drobným nepříjemnostem: kapky do očí (bude-li prašno a ostré slunce), herpesin na opary, Strepsils na bolení v krku (v tropech často z klimatizovaných busů) Výhodná koupě neexistuje. Leda pro toho, kdo vám to prodal. Pozor na finty a podvody jako „Můj bratr má továrnu na koberce“, „Just look“, Neučte děti žebrat. Když vám budou tvrdit, že vámi vybraný hotel „vyhořel“, není to „Jsem student angličtiny“. Tyto a další nastudujte předem na našem webu. pravda. Tak často přece jen požáry nevznikají. Naučte se v místním jazyce sedm klíčových slov přežití: ahoj, prosím, díky, dobrý, krásný, pivo a poškrábat na zádech. Přečtěte si něco o kultuře, náboženství a Domluvte ceny za jakékoli služby předem a raději napište na papír. Pozor na číslovku 50. Taxíkáři ji většinou vyslovují „fiftýn“. Samozvané průvodce odmítněte včas a radikálně, jinak vás budou ochotně sledovat. Zloději vycítí nejistotu. Tvařte se jako mistři světa. kuchyni země, kam jedete. Neodmítejte pozvání nebo pohostinnost. Ta příležitost se nemusí opakovat. Fotit není snadné a točit ještě horší. Občas děláme foto a video kurzy. Vraťte Kamarádům promítněte fotky v Klubu cestovatelů (www.KlubCestovatelu.cz). se zdraví, abyste nám mohli napsat článek do blogů nebo cestopisů.
pohodová i aktivní p
dovolená www.kudrna.cz Katalog zájezdů Vám pošleme zdarma a rádi! Stačí poslat mail či SMS. e-mail:
[email protected], tel.:777 583 762 (777 KUDRNA)
Cestování je moje droga.
7
karavana
Neřesti na cestách Ukrajina
Turecko
CO PÍT?
CO JÍST?
CO (NE)KOUŘIT?
Vodka, vodka, vodka! Snadno dostupná a velmi levná. Čím dál častěji se pije pivo. Nejlepší je Oboloň Ukrajinci mají malý nešvar – lžičkou sbírají „nežádoucí“ pěnu.
Šašlik (marinované maso grilované na špízu. Nejčastěji se skládá ze střídajících se kousků masa a cibule.)
Sehnat marihuanu je snadné, dokonce přes internet. Je to však nezákonné a diskuse s úplatnými policisty může být drahá.
Čaj (turecky se řekne „čaj“), vždy hodně sladký. Není problém sehnat pivo, nejčastěji Efes nebo Turk Tuborg. Pivnice a další nálevny jsou často schovány za zatemněnými skly.
Kebaby, hodně kebabů (grilované kousky kuřecího, jehněčího nebo hovězího). Olivy, sýr, křupavý chleba, ovoce… ňam!
Pašování marihuany je stíháno až 5 lety vězení. Jinak není moc problém ji sehnat – instanbulská čtvrť Taxim je na turisty i místní, kteří se přijeli bavit, dobře připravena. Vyzkoušejte také vodní dýmku.
V Albánii se pije pivo Tirana a dobrá místní i kosovská a makedonská vína.
Jako předkrm někde dostanete tradiční byrek pečivo plněné nádivkou z masa a špenátu. Seženete tu shish kebab nebo suflake – albánská varianta kebabu. Lahůdkou je „koran“, druh pstruha žijící v Ohridském jezeře.
Albánie zajišťuje pašování z Asie do Evropy. V hlavním městě seženete marihuanu snadno. Kriminalizace oficiálně existuje, ale dealeři jsou často spolčeni s policisty. Do obchodu přesto není radno se vměšovat.
Alkohol je tady velmi drahý a jeho prodej omezený. Mnoho místních pivo vaří doma, ale to nestojí za nic. Lepší jsou domácí pálenky.
Norská kuchyně nepoužívá mnoho koření. Nejlepší je okusit sobí nebo losí maso s bramborem a hlavně některou z rybích specialit – sušenou tresku nebo rybí koule.
V Norsku stoupá počet lidí závislých na různých drogách. Užívání či přechovávání drog je trestáno, většinou se však trest nevztahuje na držení marihuany pro vlastní spotřebu.
Alkohol je v Thajsku drahý. Nejsilnější a nejoblíbenější je pivo Singha. Na plážích si vyberete ze skvělých koktejlů. Oblíbená je Mekongská rýžová whisky. Levnější variantou je tzv. bílý likér. Vyrábí se z mnoha surovin, jako je kokosové mléko, cukrová třtina, z palmové mízy nebo rýže.
Nejčastěji smažené nudle nebo rýže se zeleninou a masem na tisíc způsobů. Na snídani dle místního zvyku vydatná polévka. Jídla dost pálí. U moře ryby a další mořská havěť, ve vnitrozemí se vyptejte na kobylky a housenky.
Marihuana lze sehnat, často až příliš jednoduše. Pamatujte ale na to, že za užití strávíte cca 6 týdnů ve věznici, za jakýkoli pokus o pašování doživotí. Prodejci občas dávají tip úplatným policajtům.
Na každém kroku se prodává sladký, ale řídký čaj s mlékem. Lepší variantou je kořeněný čaj masala, který se v mléku přímo vaří. Na poměry drahé pivo seženete jen v turistických oblastech a v některých lepších restauracích.
Všechno pálí, většinou hodně a často šíleně (pálivý může být i jogurt nebo zmrzlina!). Většina jídel je bezmasých. Jídelen všech úrovní je bezpočet. Každý region Indie má svou specifickou kuchyni, takže budete objevovat pořád něco nového (tj. nové druhy pálení).
Hašiš je pokládán za posvátný, pokud je užíván k uctění Šivy. Políčka najdete před každou větší vesnicí v horách, zakouřit si můžete v chrámu se svatými muži a taky někteří potulní asketové kouří čaras. Nejběžnějším návykem Indů je ale žvýkání betelu.
Alkohol se neprodává, ale místy najdete „nalejvárny“ s tmavými skly, aby sem Alláh neviděl. Největší marockou dobrotou je sladký mátový čaj s čerstvým listem máty.
Tajina na 1000+1 způsobů (pojmenována podle hrnce, ve kterém se připravuje. Nádoba leží přímo na ohni a její obsah se pomalu dusí. Nejčastěji je z jehněčího s mrkvovou omáčkou a bramborem.)
Černý obchod tu jen kvete a zásobuje i jižní Evropu. Maročané běžně kouří kif (marihuanu), nebo hašiš. Pokud ale zákon zakazující distribuci, přechovávání, prodej a nákup konopí v jakékoli formě, poruší turista, hrozí mu až 5 let vězení.
Albánie
Norsko
Thajsko
Indie
Maroko
...existují i jiné neřesti...
Soutěž
1 zájezd s CK Kudrna a 5 průvodců Rough Guides dle vlastního výběru!
Získat můžete poukaz na zájezd od CK Kudrna (www.kudrna.cz) – třídenní intenzivní kurz zdolávání zajištěných cest v rakouském pohoří Raxalpe nebo pět průvodců na cesty z edice Rough Guides (dle vlastního výběru – www.jota.cz). Odpovědi na soutěžní otázku zasílejte na adresu
[email protected] do 30. 4. 2011. Nápovědu a výherce najdete na www.HedvabnaStezka.cz/Karavana. Soutěže se mohou zúčastnit jen studenti SŠ, VŠ nebo VOŠ. Kam vedly první kroky následovníků kolomazníka a legendárního českého světoběžníka Jana Žanka Kudrny? A Do Portugalska B Do Rumunska
karavana
8
