Období gotiky: Od nepaměti vedly naší krajinou trasy obchodních cest, kudy kupci procházeli se svými náklady jen řídce osídlenou krajinou. Spojení mezi vnitrozemím a Horní Lužicí zajišťovala obchodní cesta nazývaná Žitavská, nebo také Záhvodská. Vedla od kláštera Hradiště přes Jablonné v P. do Žitavy. Pro osídlení Liberce však měla největší význam cesta vedoucí z Jičína přes Turnov, Hodkovice n. M. do Rochlice a Liberce, odkud směřovala dál na sever do Slezska. Na křižovatkách těchto cest, u brodů a na výhodných místech začaly vznikat zárodky osad. Ty poskytovaly, kromě vlastní zemědělské činnosti, i servis a ochranu obchodníkům a pocestným. Toto původní osídlení bylo majiteli panství v průběhu 12. století doplňováno novými osídlenci z vnitrozemí jako tzv. vnitřní kolonizace. Na tuto vnitřní kolonizaci navazovaly následně během 13. století další dvě vlny tak zvané vnější kolonizace, kdy panovník povolal do Čech obyvatele ze sousedních německých zemí. Zásadní rozdíl mezi starými a nově zakládanými osadami byl v tom, že původní České osady vznikly převážně rostlým způsobem podél cesty s vytvořením nepravidelného rynku, zatím co nové osídlení bylo zakládáno již plánovitě. Tak zvaní lokátoři, pověření králem, šlechtou nebo církví, vyměřili na pravidelném půdorysu okolo souměrného tržiště úzké gotické parcely o šířce většinou dílčího provazce (cca 25m). Domy byly obráceny svou štítovou stranou do náměstí. Zakládání těchto nových osad se uskutečnilo v mnoha případech nedaleko starší původní zástavby, kde již byly zajištěny základní potřeby. Obě osady pak později při jejich rozrůstání splynuly.
Liberec nevybočuje z tohoto modelu. Dolní osada „A“, vznikla při přechodu přes Harcovský potok někde v místě Malé Moskevské při dnešním domě U Zeleného stromu. Hoření osada „B“ založená zřejmě ve druhé polovině 13. století vytvořila základní půdorys dnešního nám. Dr. E. Beneše. Hlavní spojení obou osad bylo na původní obchodní cestě v trase dnešní Moskevské ulice. Dnešní Pražská ulice vznikla jako Mlýnská ulice o něco později, směřující k městskému mlýnu v místě dnešní kavárny Nisa. Postupně, při rozrůstání města, se obě osady sloučily. První písemná zmínka o Liberci pochází však až z roku 1352 v záznamech o placení církevních poplatků z farního kostela sv. Antonína. Kostel byl nepochybně dřevěný, obklopený hřbitovem.
2
Na rozdíl od chudého Liberce, byla některá bohatší města libereckého kraje podporovaná šlechtou nebo církví, chráněna hradbami jako např. Frýdlant, Jablonné v P., Český Dub, Česká Lípa. Liberec v dobách ohrožení na hradby neměl peníze a později už hradby nebyly zapotřebí. Liberecká kotlina náležela do 13. století rodu Markvarticů až do podhůří Krkonoš. V roce 1278 však od krále Otakara II. získal Frýdlantsko a Liberecko rod Bibrštejnů. Po vymření jeho frýdlantské větve se stali v roce 1558 majiteli Redernové. Na rozdíl od některých okolních měst, nemá Liberec prakticky žádnou nadzemní stavbu spadající do období gotiky. S jejich dochovanými prvky se můžeme setkat například u Frýdlantu v Č., Českého Dubu, Krásného Lesa, Křížan, Jablonného v P. a jiných. Gotické fragmenty zde byly zjištěny vesměs v přestavovaných kostelech.
3
4
Období renesance
(1520 – 1620)
Budovy v Liberci byly v té době stavěny ze dřeva, opatřené okolo tržiště loubím. Po rozdělení Frýdlantského panství na frýdlantskou a libereckou část se v Liberci začaly za působení Redernů budovat první zděné objekty. Nové renesanční tvary, které města postupně přejímala, se však mohly nejprve uplatnit jen v případech, kdy to úzké gotické parcely dovolily. Proto se většinou realizovaly první stavby na veřejných budovách.
Za nejstarší budovu v Liberci lze považovat renesanční přestavbu původního dřevěného kostela sv. Antonína v roce 1579-82 s dostavbou příčné východní lodě v roce 1733-35. Dnešní novogotickou podobu, která sjednotila předcházející dostavby, získal až v roce 1882.
5
Dnešní podoba kostela sv. Antonína z druhé poloviny 20. století
6
Redernové se rozhodli přenést do Liberce své sídlo a v letech 1582-87 vybudovali nedaleko Panského domu renesanční zámek tzv. redernské křídlo obrácené směrem ke Spořitelně. Byla to jednoduchá dvoupatrová stavba se sedlovou střechou. Vstup byl orámován kamenným portálem, na obou štítových stranách byla střecha ukončena renesančními štíty. Kateřina z Redernu dala později v letech 1604-6 přistavět zámeckou kapli, na kterou pak v roce 1609 navázalo kolmé tzv. nosticovské křídlo obrácené k hotelu Zlatý lev.
7
8
Třetí kamennou budovou v Liberci byla stavba renesanční radnice, která nahradila starou rychtu stojící na začátku dnešní Pražské ulice. Stavbu umožnil rozvoj města podporovaný plátenickou a soukenickou výrobou a v roce 1599 bylo rozhodnuto o jejím vybudování. Nová radnice byla masivní stavba se sedlovou střechou a renesančním štítem. Dominantou stavby byla osmiboká věž ukončená zvonovou střechou s lucernou. Kopii věže můžeme vidět na budově muzea. Radnice byla dokončena v roce 1603.
Období baroka
(1620 – 1780)
Po bitvě na Bílé hoře a útěku Kryštofa z Redernu připadlo frýdlantské a liberecké panství roku 1622 Albrechtu z Valdštejna. S ním došlo k nebývalému hospodářskému rozvoji soukenické a plátenické výroby pro jeho armádu. Pro úplnost uvádím, že po zavraždění Valdštejna v roce 1634 připadlo liberecké panství Gallasům, později Clam-Gallasům.
9
V období baroka v průběhu 17. a začátku 18. století se zástavba domů v Liberci prakticky nezměnila. Stavby jsou dřevěné, štítově orientované, se zděnými sokly ve svažitém terénu a podloubím obráceným do ulic a náměstí. Největším počinem v té době bylo Valdštejnem iniciované založení Nového Města, dnešního Sokolovského náměstí. Domy postavené v letech 1631-33 okolo tří stran prostorného obdélného náměstí byly patrové, hrázděné s podloubím. Představu o tehdejší zástavbě nám umožňují štíty tří dochovaných domů ve Větrné uličce, které však byly postaveny později v letech 1678-81.
10
Po velkém moru v Liberci, kdy nestačil hřbitov okolo tehdejšího kostela sv. Antonína, byl na západ od Nového Města založen roku 1680 nový hřbitov s kostelíkem z roku 1695-98 zasvěceném sv. Kříži. Ten byl v roce 1753-56 přestavěn stavitelem Kunzem do dnešní, pozdně barokní podoby. Kostel sv. Kříže je jedinou kompaktně zachovanou pozdně barokní památkou v Liberci, u níž je ve výtvarném souladu vnějšek i vnitřek budovy. Svými charakteristickými věžemi vytváří dominantní ukončení panoramatu historického středu města na jeho západním okraji. Mimo Liberec vznikly v období baroka překrásné stavby jako jsou např. kostely v Jablonném v P. nebo v Hejnicích. Zajímavý je i barokní celodřevěný kostel sv. Kryštofa v Kryštofově údolí.
11
Ve svém založení je barokní i kostel sv. Jana Křtitele v Rochlicích, postavený na vyvýšeném místě po zboření dřevěného kostela v roce 1657. Stará dřevěná věž však zůstala až do roku 1680, nynější věž pochází z roku 1800. Kostel byl upravený do dnešní podoby přestavbami v roce 1692 a 1709.
12
Kostel sv. Kateřiny ve Stráži nad Nisou byl založený Kateřinou z Redernů v roce 1599. V letech 1727-28 byl kostel přestavěn a zvětšen do dnešní podoby. Je jednolodní s půlkruhovým kněžištěm. Vstup ze západní strany prochází hranolovou věží. Ta v horní části přechází do osmiboké a je krytá helmicí s osmibokou lucernou. V roce 1873 dostal přístavbu levého chóru pro hudbu.
13
Doznívající barokní stavitelství z poloviny 18. stol. v Liberci reprezentuje dřevěný měšťanský dům U Jezu čp. 96-IV, tzv. Šolcův. Přízemí je roubené s podstávkami nesoucími roubené patro. Izolovaně stojící budovu zakrývá mansardová valbová střecha krytá původně dřevěným šindelem, dnes břidlicí. Dům byl postaven v roce 1771 pro kupce plátna Jana Bedřicha Šolce (Scholze). Jeho dispozice odpovídá tradičnímu půdorysu s klenutou síní, ze které se přikládalo do pece v rohu hlavní obytné místnosti.
Období klasicismu a empíru
(1780 – 1850)
Nástupem klasicismu ve druhé polovině 18. století se zásadně začíná měnit vzhled města. Postupně dochází k přestavbě dřevěných domů na zděné. Tato doba se kryje s vládou císařovny Marie Terezie a Josefa II. a pro Liberec znamená rozvoj manufaktur. Příznivá ekonomická situace se promítá i do rozmachu ve výstavbě.
14
Původní dřevěné domy čp. 38-I, 37-I, 36-I v dnešní ulici 5. května na místě dnešního objektu klubu mládeže.
15
Ukázka původní dřevěné zástavby ve spodní části východní strany dnešní Pražské ulice, která postupně ustupuje zděným domům.
16
Sokolovské náměstí s řadou dřevěných domů s loubím, přiléhajících k Průmyslové škole stavební. V popředí je kašna později odstraněná.
Pro přetváření Liberce ze stavebního hlediska mělo období klasicismu největší význam, neboť znamenal přechod od dřevěných obytných domů na zděné. Nákladnou přestavbu si však mohli nejprve dovolit jen bohatší měšťané. Stavitelé, s ohledem na úzké parcely, zpočátku zachovávali u zděných domů štítovou orientaci, která však záhy přechází na orientaci podélnou, u nově zakládaných čtvrtí již důsledně dodržovanou. Dispozice libereckých měšťanských klasicistních domů je v zásadě osová, se vstupem uprostřed hlavního průčelí. Průčelí je ozdobeno štíty barokních křivek. Velká pozornost byla věnována hlavním vstupům. Měly většinou pískovcové ostění s vyklenutým nadpražím s hlavním klenákem ve vrcholu.
17
Rytina Liberce z Rohnovy kroniky z roku 1763 zachycuje střed Liberce, většinou ještě s původní zástavbou. Označení na plánu: 1. Zámek, 2. Radnice, 3. Kostel sv. Antonína, 4. Kostel sv. Kříže, 5. Děkanství, 6. Škola, 7. Byty úředníků, 8. Pivovar, 9. Špitál, 10. Soukeník, 11. Ubytovna, 12. Barvírna, 13. Pláteník, 14. Punčochář, 15. Městský mlýn, 16. Obecní dům, 17. Střelnice, 18. Morový sloup Na mapě je chybný název Neis Flus, takto označená řeka je Harcovský potok, do kterého se vlévá náhon z Nisy napájející Mlýnský rybník. Zámek má ještě renesanční štíty a ohrazení. Také je zde zachycen hostinec s chmelovou šiškou, dnešní dům „U Zeleného stromu“. Mimořádně zajímavé je zobrazení dnešní Pražské ulice s lávkami spojujícími obě strany nad hlubokým úvozem. Do konce 18. století si vzmáhající se měšťané a majitelé manufaktur postavili několik desítek zděných domů a vznikly také dvě nové části: Filipovo město a Kristiánov. Nová výstavba se již řídila pokyny vydanými Kristiánem Filipem Clam-Gallasem. Podle nich se mělo dbát i na vzhled vznikajících ulic a vrchnostenský úřad měl dávat povolení ke stavbě. Město se do té doby rozšiřovalo celkem živelně. Nové stavby vznikaly nahodile zvláště kolem řeky Nisy a Harcovského potoka, kde se soustřeďovali řemeslníci potřebující vodu ke své živnosti. Prvním pokusem o regulovanou výstavbu bylo založení Filipova města. Pozemky byly rozděleny podle klasicistních zvyklostí kolmo vedenými ulicemi na přibližně stejné parcely. Uprostřed vzniklo obdélníkové, dnes Nerudovo (Hrnčířské) náměstí. Město stanovilo, že domy mají mít podobný
18
vzhled a při ulicích musí být zděné. Domy vznikly ve dvou etapách v letech 1799 a 1811. Většina domů okolo náměstí je dnes přestavěna, klasicistní tvar si podržela ještě restaurace Černý kůň.
Druhou samostatnou klasicistní osadou byl Kristiánov, připojenou k Liberci až v roce 1850. Založil ji Kristián Filip Clam-Gallas na svých pozemcích nedaleko zámku. Chtěl tak vytvořit reprezentativní prostor při vjezdu do zámku od Prahy. Hlavní osy tvořily dnešní ulice 8. března (Panská) a ulice Boženy Němcové (Karlova). Střed nové osady tvořilo čtvercové náměstí dnes Českých bratří (Lipové, Liebiegovo). Výstavba započala roku 1787. Většinu budov projektoval Johann Josef Kunze.
Fara čp. 35-V na náměstí Českých bratří je zdobný dům s bohatou štukatérskou výzdobou postavený roku 1796. Původní vstup z náměstí byl zazděn a přeložen do boční chodby. Střední rizalit je ukončen konkávně a konvexně prohýbaným štítem s plastikou ve vrcholu. Ve štítu jsou reliéfy dvou sfing, na parapetech oken v patře jsou reliéfy znázorňující pastýřské výjevy. V polích pod římsami rizalitu jsou vymodelovány věnce z květin s kartuší uprostřed střední osy. Dům je názornou ukázkou výstavnosti Kristiánova při jeho vzniku.
19
Dům čp. 25-V na náměstí Českých bratří z roku 1795 má štukatérsky zdobené průčelí. Na parapetech oken v patře jsou omítkové reliéfy čtyř ročních období. Na obou stranách průčelí přiléhají k domu zděné brány. Osově umístěný vstupní portál je po stranách orámován vázami s květinami, nad portálem je feston – závěs z vavřínových listů
20
Náměstí Českých bratři čp. 30-V z roku 1797. U domu musel ustoupit vstupní portál novějšímu přístavku s balkonem. Kamenný portál byl přemístěn do zahrady. Průčelí má dnes jednoduchou štukovou výzdobu se stylizovanými květinami nad okny a okem Božím pod obloukovitě vyklenutou hoření římsou. Ve vrcholu štítu je kamenná váza.
21
Ulice 8. Března (Panská) - východní strana vybudovaná v letech 1787-1829 jako součást založení Kristiánova.
22
Ulice 8. března čp. 16-V, postavený roku 1790. Dům je přízemní s mansardovou střechou se štíty. Z průčelí vystupuje střední rizalit ukončený vlnovitě tvarovaným štítem. Vstup je umístěn na střední ose s kamenným portálem.
23
Ulice 8. března čp. 16-V, postavený roku 1790. Vstup je orámován bohatě profilovaným kamenným portálem s festonem a hlavním klenákem protaženým do omítky. Na vstupu je patrné nastavení díky upravené niveletě terénu.
24
Ulice 8. března čp. 14-V, postavený roku 1790. Jeden z mála dochovaných vstupů s kamenným portálem s festonem a hlavním klenákem protaženým do omítky. Křídla dveří odpovídají době vzniku s charakteristickým nadsvětlíkem ve tvaru paprsků slunce.
25
Sokolovské náměstí čp. 305-II U Zlatého beránka, postavený v roce 1788 pro truhláře Jana Lamela. Loubí, které do té doby lemovalo celé náměstí, bylo tímto domem poprvé porušeno a další domy jej v zápětí následovaly. Dům má ještě štítovou orientaci s barokně tvarovaným štítem. Excentricky umístěný vstup, s kamenným segmentově ukončeným portálem, je nejspíše novějšího data. Domovní znamení nad dveřmi bývalo zřejmě součástí původního vstupu na střední ose průčelí.
26
Sokolovské náměstí čp. 305-II U Zlatého beránka, postavený v roce 1788 pro truhláře Jana Lamela. Domovní znamení v kartuši, které dalo domu jeho název.
27
Sokolvské náměstí čp. 264-II, tzv. Appeltův dům – Průmyslová škola stavební, vybudovaný roku 1793-94 stavitelem Josefem Kunzem. Dům je již orientován podélně. Je třípodlažní s mansardovou střechou se štíty. Dům původně zachovával loubí lemující celé náměstí a teprve později bylo loubí zazděno s ponecháním pilířů kleneb na fasádě. Vstupní dveře do chodby domu však již zůstaly zasunuté o šířku bývalého loubí.
28
Malá Moskevská čp. 131-IV, dům U Zeleného stromu postavený v roce 1797. Průčelí je ozdobeno kartuší s domovním znamením, nad kterým je Panna Marie jako královna nebes stojící na zeměkouli. Štít je konkávně a konvexně vyklenutý a po obou stranách bývaly plastiky. Ve vrcholu byla umístěna plechová váza. Přední část domu k ulici Revoluční je vybudována na prastarých základech se staršími sklepy tesanými ve skále. Průčelí domu proto nerespektuje osy dnešních přiléhajících ulic, a dům je orientován ve směru, kde býval tehdejší rynek.
29
Malá Moskevská čp. 131-IV, dům U Zeleného stromu postavený v roce 1797. Vstupní kamenný portál je ozdoben vavřínovým festonem a ozdobně tvarovaným hlavním klenákem, nad kterým je kartuš s domovním znamením, podle kterého dostal dům svůj název. Ve vstupu jsou osazena původní, pozdně barokní (rokoková), křídla dveří s nadsvětlíkem.
30
Moskevská ulice čp. 13-IV, Plzeňská restaurace postavená v roce 1800. Z průčelí vystupuje střední rizalit ukončený tvarovaným štítem. Orientace domu je podélná s mansardovou střechou se štíty. Vstupní dveře jsou orámovány kamenným ostěním ozdobené festonem a hlavním klenákem.
31
Náměstí Dr. E. Beneše čp. 14-II, tak zvaný Krausův dům, postavený roku 1798. Dům vyniká nejen svou výškou, ale i bohatostí štukové fasády s mohutným barokně tvarovaným štítem. Pod parapety oken ve druhém patře jsou kazety s reliéfy čtvero ročních období. Plocha fasády je ozdobena rostlinnými motivy a festony.
32
V roce 1807 přiměla četnost požárů hraběte Clam-Gallase vydat nové požární nařízení, ve kterém nařídil zděný způsob stavění novostaveb.
Stavební sloh období klasicismu ve svém závěru přechází do tzv. empíru, šířeném z Francie. Ten vycházel důsledně z antických vzorů a v Liberci se prakticky neuplatnil. Jeho prvky však můžeme najít na vstupní části restaurace Na Střelnici se sloupy nesoucími trojúhelný štít, nebo u Střední zdravotnické školy na Sokolovském náměstí z roku 1812. Z původních měšťanských klasicistních domů zbylo po bouřlivé přestavbě města z konce 19. a začátku 20. století již jen několik. Tyto památky je třeba důsledně chránit, neboť představují zásadní vývojový stupeň města a svou zdobností oživují městský interiér.
33
