Na kole okolo Lac de Ste Croix a Grand Canyon du Verdon (26-27.10.2008)
Vítejte… Vjezd na silnici nad Gorges du Verdon
Vrcholem našeho cyklistického snažení tady byl dvoudenní okruh okolo jezera de Ste. Croix a Grand Canyon du Verdon. Na tento výlet jsme pilně trénovali tím, že jsme neseděli na kole asi měsíc. Předpověď počasí slibovala 2 pěkné dny a tak jsme neváhali, nabalili brašny na kola a vyjeli odškrtnout další plánovaný výlet.
Balení brašen nebylo jednoduché.
Ale vešlo se..
Abychom si zkrátili přístup k jezeru a kaňonu popovezli jsme se v neděli asi 40 km autem. Začali jsme v městečku Moustiers-Ste Marie a hnedle první kilometry nás přesvědčili, že to bude výlet hlavně o stoupání a sjezdech. První výjezd byl asi 200 výškových metrů ve sklonu 16%. Po té cesta okolo jezera příjemně ubíhala a užívali jsme si okolní výhledy na průzračné vody jezera a okolní hory.
Nad jezerem se z jedné strany rozprostírá nám již známe placaté plato Valensole a všudypřítomná levandule. Výhled na Lac de Ste Croix a stejnojmenné městečko.
Jezero je docela velké určitě větší než u nás Lipno. V létě tu musí být pěkně rušno, na konci října však kromě pár plachetnic nebylo nikde nic. Cesta okolo jezera byla tou snadnější částí z našeho výletu.
Jezero z druhé strany. Vzadu v kopcích kaňon Gorges du Verdon.
Po tom nás z městečka Aiguines čekalo dlouhé stoupání na levý břeh kaňonu Verdonu.
Návštěva Aiguines – zámek a zahrady, kašna s (pravděpodobně) pitnou vodou a bagetérií s výbornými bagetami.
Po cestě nahoru jsme potkali jen jednoho cyklistu, ale dost aut, z kterých na nás blikali a povzbuzovali nás. Přeci jen na kole tu asi tolik lidí nejezdí. Na silnici zvané Corniche (římsa, silnice přilepená na skály) jsme vystoupali do 1190m.n.m.
Corniche.
Sedlo: Col d´Illoire, 967 m.n.m.
Podvečerní stoupání/klesání nad kaňonem a pohled přes krajnici dolů...
I řízení auta tady je „zážitek“.
Vzkaz přímo nad silnicí pro notorické lezavce popř. notorické vrtavce: „DANGER Escalade Interdite“. … ale že by to někoho lákalo…??
Nejvyšší bod prvního dne dobyt těsně před soumrakem. Corniche 1190 m.n.m.
Potom následoval studený sjezd, protože pravý břeh je severní. Těsně před setměním jsme našli super místo na spaní a rozbili tábor. Ráno jsme se probudili do mlhy a zimy. První kilometry byly docela studené.
Balení tábora… … a ranní výjezd. Na sebe vše co šlo. Kromě spacáku a stanu. Ale ani od toho nebylo daleko…
Vylepšily to však výhledy do kaňonu, kde se zvedala mlha.
Kaňon je opravdu obrovský a je zajímavé co dokázala vyhloubit říčka tekoucí asi 300m pod námi.
Grand Canyon du Verdon…
Cestu nám zpestřovaly dělobuchy a střelba z vojenského prostoru, který začínal hnedle za silnicí. Cesta postupně ubíhala. Stále jsme stoupali a klesali, abychom zase mohli vystoupat do výšky okolo 1000 m.n.m.
Tunely de Fayet a klesání k Pont de l´Artuby.
Most: Pont de l´Artuby přes říčku ústící do Verdonu, 735 m.n.m.
Soutok Verdonu a Artuby.
Vše je tu tak blízko, necelý kilometr vzdušnou čarou jsme viděli cestu na kterou nám zbývalo jen 60km nejkratší cestou okolo po silnici.
Sem jsme za několik dalších hodin dorazili.
Pohled z levého břehu z Balcons de la Mescla na Route des Cretes (pravý břeh).
Okruh okolo kaňonu Verdonu není jenom o kaňonu.
Pastviny u St. Maimes, 1004 m.n.m.
Klesání do městečka Trigance.
Trigance, 782 m.n.m.
Po poledni jsme klesli téměř do 600 m.n.m., kde jsme přes most přejeli říčku Verdon a tak jsme se dostali na pravý břeh.
Most přes Verdon, Pont de Soleils 650 m.n.m.
To nás čekal už jen výjezd do 1319 m.n.m, který byl nekonečný.
Ze dna kaňonu vzhůru po typické silničce.
O něco výš pohled na masivní bloky lemující Verdon.
Zas o kus výš, jeden z mnoha Belvederů (vyhlídek) na okruhu Route des Cretes. A Martin.
A ještě výš. Pohled z vyhlídky na dno kaňonu a na stěny s mnohadélkovými cestami, ke kterým se slaňuje často přímo od okraje cesty.. (i za zábradlí:))
A nejvýš. Martin s GPSkou, ukazující dosažených 1319 m.n.m.
Nejvyšší místo leží na vyhlídkové silnici Route des Crétes, která nám sice cestu o 20 km prodloužila, ale určitě to stálo za to. Následný sjezd po silnici zařízlé do stěny kaňonu byl parádní zážitek. Viděli jsme jako na dlani cestu kudy jsme se celý den plahočili.
Z Route des Cretes. Zářez kaňonu řeky Artuby který se „vlévá“ do Verdonu a klikatící se cesta kde jsme jeli ráno. Trochu nezřetelně je vidět i Pont de l´Artuby. Kaňon Verdonu přímo pod námi „zleva doprava“
Sjezd po Route des Cretes.
Někde dole na okraji kaňonu spodní část route a Chalet de la Maline.
V nejexponovanějším úseku s úzkou silnicí a přes tunely – neboli od nejvyššího bodu po chatu Chalet de la Maline je trasa jednosměrná.
My naštěstí jeli správným směrem.. :)
Svodidly nebo zábranami na kraji vozovky se stavitelé většinou moc nezatěžovali…
Výškový rozdíl z nejvyššího místa na dno Kaňonu je 715 m. Skalní stěny jsou vysoké až 300m a jsou hojně využívány pro lezení (což doufám vyzkoušíme) a pro base jumping. Když jsme objeli vyhlídkovou silnici čekalo nás už jen poslední větší stoupání a pak 15km dlouhý zasloužený sjezd do Moustiers, kde nás těsně před městečkem ještě překvapil strmější výšlap.
Poslední výjezd – nad vesnicí la Palud s.Verdon ve které začíná i končí Route des Cretes.
Opouštíme kaňon. Vlevo ho opouští Verdon vpravo si užíváme poslední kilometry okružní cesty my.
Pěkně se jim tady ten Verdon zařízl. Pohled od jezera ze směru Moustiers. Fakta:
První den 63 km , převýšení 1158 m Druhý den 87 km , převýšení 2001 m
…po cestě byla spousta míst k přespání. Všechny kempy a hotely byly zavřené. V létě bude silnice dosti přeplněná auty, proto doporučujeme výlet nechat na podzim, ale konec října je už jen tak tak. … celý okruh je veden po kvalitních vozovkách, bylo by zajímavé, ale náročné ho absolvovat celý najednou „nalehko“ na silničce.
zatáčka na Corniche, 1190 m.n.m.
Col d´Illoire
plato Valensole Aiguines
bivak
hráz Lac de Ste Croix
Profil 1. den.
nejvyšší bod Route des Cretes, 1319 m.n.m.
St. Maimes
Col d´Ayen
Tunnels de Fayet
Chalet de la Maline la Palud sur Verdon
la Palud sur Verdon
Trigance bivak Pont de l´Artuby
konec kaňonu Pont de Soleils
Profil 2. den.
