farnosti sv. Anežky České na Spořilově, ročník
listopad 2013
noviny
XV
Svatým povolaným bratřím a sestrám na Spořilově! Tak by nás možná dnes pozdravil svatý Pavel, který tento pozdrav užil v 1. listu Korinťanům. V měsíci listopadu slavíme Slavnost všech svatých. Ale kdo jsou to ti „svatí“? Některým z nás se možná poštěstilo potkat se např. s Matkou Terezou, Janem Pavlem II. nebo někým dalším, kteří jsou dnes církví prohlášeni za svaté nebo blahoslavené. A tak nás napadne třeba otázka: A kolik budoucích svatých žije vlastně teď kolem nás? Svatým ve vlastním slova smyslu je jen Bůh, kterého nazýváme „třiktrát svatý“. Ve Starém zákoně „svatý“ znamenalo spíše oddělený od profánního užívání, čistý. Ve světle Nového zákona dnes chápeme svatost nejen jako úkol, ale především jako dar od Boha. Nejsme tedy svatí jen prvořadě pro své úsilí, ale proto, že jsme se odevzdali Kristu. Kardinál Suenens říkal, že „svatý znamená být si vědom toho, že jsem hříšník, a když jsem si toho vědom, začíná má cesta k očištění.“ Jinak bychom mohli říci, že jsme svatí, nakolik se necháváme posvěcovat, očišťovat Kristovou krví, nakolik jeho milost přijímáme vírou v Něho a ve svátostech. V církvi existuje koloběh neboli výměna dober – duchovních i hmotných. Duchovní výměna znamená, že se za sebe navzájem modlíme napříč hranicí smrti. Hmotná – když jsme ochotni dělit se s těmi, co mají nouzi. Svatá Terezie z Lisieux říkala: „V nebi se budu starat jen o to, abych konala dobro na zemi.“ A tak jsme i my povoláni k cirkulaci těchto dober – přijímání Božích darů a dávání dál. bratr Jakub
2. strana
farní noviny listopad 2013
Oslava svátku sv. Františka Žít tak jako já dlouhou řadu let na stejném místě a ve stejném společenství má svůj nepopiratelný půvab. Jen tak lze totiž vnímat skryté linky událostí, tajemná vlákna, která vycházejí z minulosti, procházejí přítomností a nejspíš vedou i do budoucnosti, kam nedohlédneme. Jedno z nich se dalo zachytit v pátek 4. října v sále kostela, kde jsme po mši společně se sekulárními františkány a oběma našimi kněžími oslavovali svátek svatého Františka. P. Regalát a P. Jakub svolili, že budou hovořit o své cestě ke sv. Františku a se sv. Františkem. Vyprávěli o setkáních s lidmi, kteří je tak či onak ke sv. Františku nasměrovali, o událostech a klíčových okamžicích svého života i o velmi osobních a hlubokých prožitcích. A pak P. Regalát zmínil akci „Vír“, což byl krycí název pro zátah na františkánské komunity na Květnou neděli roku 1983. Tehdy poslouchal vysílání Hlasu Ameriky, které o zátahu informovalo. Ve stejný okamžik naladil pater Řehoř na Spořilově totéž rádio a hned si začal chystat pyžamo a zubní kartáček do basy, protože v oněch temných dobách nikdo nedokázal odhadnout, kam až zvůle komunistické státní moci zajde. A když se mírně vystresovaný pater Řehoř v obavách o farnost modlil, aby Bůh, který je všechno dobro, svrchované dobro a celé dobro, i tuto zvůli zvrátil v něco dobrého, zaujala mladého muže Petra Beneše zpráva, že jsou v tajných františkánských komunitách především mladí lidé. To se mu líbilo. Tehdy jeho cesta ke sv. Františku začala – a po letech ho zavedla na Spořilov. Není to tak dávno, co jsme si na Spořilově kladli otázku, co bude s cestou naší farnosti ke svatému Františku. Dokonce hrozilo reálné nebezpečí, že farnost zůstane opuštěná a kostel, srdce Spořilova, bez eucharistického Krista prázdný. Dnes máme ne jednoho, ale hned dva kněze františkány, kteří tu otevírají nové prostory v přeneseném i původním slova smyslu a věnují se farnosti s velkým nasazením. Tajemná vlákna byla utkána a modlitby vyslyšeny. Za to je třeba děkovat s velkou pokorou. Zuzana Holasová
strana 3
farní noviny listopad 2013
Litanie k Duchu Svatému za umírající kamarádku Anna Marinelli Duchu Svatý, otevři jí srdce,
ať zůstane pevná se svou rukou v tvé ruce,
Duchu Svatý, osvěť její mysl,
ať se vzdá věcí tohoto světa,
Duchu Svatý, uschopni ji k odpuštění,
ať cítí hlad a žízeň po spravedlnosti,
Duchu Svatý, zmírni trápení,
ať cítí hlad a touhu po ráji.
Duchu Svatý, naplň světlem,
ať cítí lehký krok, když bude překračovat práh,
Duchu Svatý, rádce pochybujících, Duchu Svatý, dej uši k slyšení, Duchu Svatý, rozvaž jazyk, aby pronesl slova pokoje. Duchu Svatý, daruj světlo k pochopení velikosti toho okamžiku. Duchu Svatý, prolom vzdor, Duchu Svatý, daruj balzám na hořkost, Duchu Svatý, otevři dveře soucitu, Duchu Svatý, veď ji k odevzdanosti. Pomoz jí přijmout Otcovu vůli, pomoz jí opustit tento svět pokojně,
Far ní pouť do Hájku
ať není pokoušena žalem,
V sobotu 5. října jsme se ráno sešli na Masarykově nádraží, odkud jsme jeli vlakem do Hostivic, a poté jsme pokračovali pěšky. Na kraji města jsme zazpívali písničku svatému Františkovi. Za Hostivicemi pokračovala cesta alejí přes pole. Zpočátku jsme se modlili růženec. Otec Jakub se od nás později oddělil a šel napřed, aby se stihl připravit na mši. Na dohled od našeho cíle jsme minuli dvě zachovalé kapličky. U jedné z nich byla dokonce schránka hry geocaching věnovaná poutní cestě do Hájku. V 11 hodin začala mše, při které ministrovali i kluci od nás z farnosti. Po litaniích na závěru mše jsme se přesunuli do kláštera, kde jsme se ohřáli u kamen a najedli výborné polévky. Poté Radim dohodl s otcem Vianneyem prohlídku kláštera, která byla velmi zajímavá. Podívali jsme se do ještě neopravené části kláštera, viděli jsme cely, ve kterých dříve bydleli bratři, byli jsme dokonce i na půdě a v tmavém sklepě. Děti mezitím hrály venku fotbal. Když skončila prohlídka, spěchali jsme zpět do Hostivic na vlak. Myslím, že se pouť všem velmi líbila. Anežka Čáslavková
ať není pokoušena Zlým, ať zůstane pevná na dřevě kříže,
ať vztahuje svou náruč k tvému objetí, ať se nechá vzít na ramena tvým Synem, ať se nechá nést v náručí tvou Nevěstou, ať řekne své ano s úsměvem toho, kdo tě už zahlédl, ať je poslušná jako krotká ovečka. Ať je připravená se zavazadlem skutků, s úsměvem jako ve sváteční dny, s lehkým krokem, jako když se tančí, už bez námahy, jako by odpočívala... s bílým šatem, jako by byla nevěsta... Připravil bratr Regalát
Misijní neděle O misijní neděli po bohoslužbách děti vybraly 20 655 Kč, 4 eura, 11 centů a 100 grošů. Peníze posíláme na Papežská misijní díla, která zajišťují, aby se podpora dostala do všech oblastí, kde misionáři pracují. Děkujeme všem dárcům, věříme, že Pán ve své velkorysosti zařídí, aby nikomu darované peníze nechyběly. Děkujeme i dětem za přípravu sbírky a velkou aktivitu při vybírání. Klára Kudrnová
4. strana
farní noviny listopad 2013
U
směvavý obličej Terezky Kudrnové nemusíme jistě nikomu představovat. Více se o ní dozvíte v následujícím rozhovoru.
KOLEM NÁS
FARNÍCI
Co pro tebe znamená spořilovská farnost? Farnost na Spořilově je pro mě strašně důležitá. Vyrostla jsem v ní a cítím se tu jako doma. Už jako malí jsme chodili do klubu maminek s dětmi na Sedmikráska, do Koťat, na náboženství a taky jsem už od mala chodila zpívat a hrát na flétničku, když bylo potřeba.
ROZHOVOR S TEREZKOU KUDRNOVOU
Chodím i do jiných kostelů, ale ten náš mám nejradši. Co vnímáš jako důležité pro formování dospívajícího. Měly na tebe vliv akce pořádané pro věřící mládež, farní společenství nebo vidíš jako základ formaci v rodině. Pro mě osobně byla vždycky základní formací rodina. Celý život jsem před sebou měla příklad svých rodičů, jak žijí svoji víru do hloubky a nějak jsem nemohla jinak, než se snažit být jako oni. Hodně jsem se ptala a pořád se ptám a rodiče mi neustále a neúnavně odpovídají na mé otázky a vedou se mnou dlouhé
rozhovory, které jsou pro mě obohacující. Co se týká akcí pro mládež, tak já jsem nikdy nikam nejezdila, dokud jsem měla atletiku, tak jsem pořád jenom trénovala a i o prázdninách jsem měla volno jen maximálně tři týdny. Naštěstí jsem chodila na křesťanské gymnázium, a tak jsem měla kolem sebe věřící kamarády. Teprve když jsem skončila před dvěma lety s atletikou, začala jsem trochu víc žít a na nějakých akcích jsem byla. Myslím si, že pro mladého člověka je hodně důležité, aby měl kolem sebe vrstevníky, kteří mají stejné hodnoty, takže akce pro mladé věřící lidi jen doporučuji. Jak je to u tvých vrstevníků? Mám hodně věřících i nevěřících kamarádů. Mám kamarády, kteří pocházejí z nevěřících rodin a našli si cestu k Bohu sami. Mám kamarády, kteří pocházejí z věřících rodin a šli jinou cestou než jejich rodiče. Myslím si, že rodina je základ a vytváří vhodné nebo nevhodné prostředí pro budoucí víru dítěte, ale svůj vztah k Bohu si stejně musí nakonec najít každý sám, protože to je něco, co se nedá předat. Několikrát jsi zmínila atletiku. Jak moc naplňovala tvůj život. Atletika je velká kapitola v mém životě. Od mala jsem dělala sportovní gymnastiku, a když jsem s ní skončila, začala jsem dělat atletiku. Skákala jsem o tyči (to je disciplína, ke které mají blízko všechny gymnastky) nejdřív za SK Spartak Praha 4 a potom jsem přestoupila a závodila za USK Praha. Hrozně moc mě to bavilo, trénovala jsem každý den, někdy dokonce dvakrát denně, o víkendech jsem jezdila na závody, a tak jsem vlastně moc nemohla dělat nic jiného. Skončila jsem po prvním ročníku na VŠ. Konec s atletikou byl pro mě hlubokým
farní noviny listopad 2013
zásahem do dosavadního života, ale už to dál nešlo. Byl to souběh několika věcí najednou: škola byla čím dál náročnější, nedalo se skloubit tolik tréninků se studiem, zkomplikovaly se vztahy s trenéry a přidaly se moje zdravotní problémy. Maturovala jsi na křesťanském gymnáziu v Hostivaři. Liší se nějak tato škola od jiných? Slyšela jsem, že její úroveň, co se týká vzdělání, klesá. Byla jsem na KG strašně spokojená, myslím si, že od jiných škol se liší hlavně příjemnou přátelskou atmosférou a dobrými vztahy mezi studenty a učiteli. Není to velká škola, a tak se všichni mezi sebou znají. O upadající úrovni vzdělání nic nevím, ale myslím si, že to není pravda, že naopak studenti z KG dosahují výborných výsledků a dostávají se na kvalitní vysoké školy. Sama studuješ obor, na který není lehké se dostat. Co bylo iniciací pro výběr, naplňují se tvé představy, co plánuješ dál? Studuji fyzioterapii na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a jsem v prvním ročníku navazujícího magisterského studia. Nebyl to můj sen ani plán studovat fyzioterapii, původně jsem chtěla studovat adiktologii (věda, zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem a jinými souvislostmi. V užším pojetí se zabývá závislostmi na návykových látkách. Klinická adiktologie se zužuje na práci s klientem) na 1. lékařské fakultě UK. Přihlášku na fyzioterapii jsem si dala pro jistotu, abych se nehlásila jen na jednu školu a bylo to asi kvůli tomu, že moje kamarádka z atletiky ji studovala. Plány mi zkřížilo, že jsem se dostala nakonec na obě školy a nemohla jsem se rozhodnout. Všichni v mém okolí mě od adiktologie odra-
strana 5
zovali a chtěli, abych zkusila fyzioterapii. Začala jsem studovat obě školy najednou, ale potom jsem se rozhodla, že budu dělat radši jednu školu pořádně a zůstala jsem na fyzioterapii. Když jsem psala, že fyzioterapie nebyla mým snem, tak během prvního ročníku se jím stala. Hodně se angažuješ ve farnosti, studuješ, sportuješ. Jak všechno kloubíš, zvládáš? Já nevím. Mám ráda, když se pořád něco děje a je to pro mě radost být
aktivní! Nerada nechávám věci na poslední chvíli, takže když mám nějaké povinnosti nebo učení do školy, udělám to co nejdřív a potom stíhám spoustu věcí. O prázdninách jsi byla na misijích v Indii. Do Indie jsem jela na misie s jezuity ze Slovenska, o kterých jsem se dozvěděla náhodou z ohlášek v kostele sv. Salvátora. Jeli jsme na jihozápad Indie do státu Karnataka, který je jedním z nejchudších států Indie. Bylo nás deset dobrovolníků a hlavní náplní naší práce bylo trávit čas s nejchudšími →
6. strana
dětmi nedotknutelných. Dále jsme pracovali pro projekt adopce na dálku neziskové organizace Cesta domov (www.cestadomov.sk), který je velkým finančním přínosem pro školu, ve které tyto chudé děti studují. Ještě jsme sázeli stromy a dělali jiné fyzické práce, co byly zrovna potřeba. Já jsem měla možnost jezdit týden jako fyzioterapeut s doktorkou a členy malnutričního programu po vesnicích za nemocnými a handicapovanými dětmi. Této zkušenosti si opravdu moc vážím a jsem šťastná, že jsem to mohla všechno zažít. Co musí udělat člověk, když chce odjet na misie do Indie. Před misiemi jsme měli čtyři přípravná setkání, kde nás připravovali na situaci, jaká v Indii je. Seznamovali jsme se, plánovali aktivity, které budeme dělat s dětmi a nechávali jsme se očkovat. Myslím, že před každým výjezdem do rozvojové země je dobré absolvovat
farní noviny listopad 2013
přípravu, která dobrovolníka vybaví také po psychické stránce. Dobrovolníky vysílají např. Salesiáni, kteří mají vždy důkladnou přípravu. Co je pro tebe nejdůležitějším poznatkem, čím se cítíš obohacena, plánuješ návrat? V Indii jsou strašně chudí lidé, oni nemají pořádně ani střechu nad hlavou, ale když je navštívíte, jsou šťastní a rozdělí se s vámi o všechno co mají. Dají vám placky, které měli mít k večeři, udělají pro vás sladký čaj, který si sami nikdy nedají a jsou usměvaví a krásní. Děti se na nás nadšeně vrhali, objímali nás, dělili se s námi o svoje skromné svačiny, a když jsme odjížděli, tak plakaly. Každý den tam pro mě byl důležitý a obohacující, nevím, jak to říct, ale cítím, že jsem se vrátila jiná, jiná o zkušenost, která se nedá popsat. A určitě se tam chci vrátit! Připravila Michaela Tučková
Jak se mají Šnečkové Říjnové schůzky jsme věnovali přípravě na misijní neděli. Každý se snažil přispět, jak uměl. Vyprávěli jsme si, jak bychomom pomohli dětem, které se nemají tak dobře jako my. Vykrajovali jsme perníčky, a pak zdobili čokoládou. Tu máme všichni moc rádi a dospěláci také. Děti vymyslely při naší manufaktuře, že čím více čokolády, tím lepší perníček a tudíž více korunek do kasičky. Také jsme se pokusili zamyslet nad tím, jak se asi děti, které naši pomoc dostanou, budou tvářit. A moc nás těšilo, když jsme společně přišli na zvláštní závěr: dětem udělá velkou radost, že jsme si právě na ně vzpomněli. Poslední říjnovou schůzku jsme se vydali do lesa na slavnost Zamykání lesa, na které Šnečkové již tradičně nesmí chybět. Nejdříve nás přivítaly Podzimní víly. Potom jsme pomohli skřítkovi Podzimníčkovi nanosit všechny kaštany do nor ke zvířátkům, myslivcům jsme vyhnali stádo divočáků, objevili jsme lesní zvířátka a prostřeli hostinu pro obyvatele lesa. Nakonec nás navštívila paní Zima. Měla pro nás velké překvapení. Odměnu za naši pomoc – krásně ozdobený stromeček, kde si každý vybral ozdobičku a dobrůtky. Unavení a nadšení jsme doběli k rodičům. Za Šnečky Veronika Koběrská
farní noviny listopad 2013
strana 7
Komorní večer hudby a poezie na prahu Adventu, který se uskuteční v pátek 29. listopadu po mši svaté v sále kostela je věnován otci Řehořovi. Z děl oblíbených páterových autorů bude recitovat Zuzana Holasová za hudebního doprovodu bratří Jana, Matouše a Davida Pěruškových. V jejich podání zazní skladby J. S. Bacha, N. Paganiniho a A. Rubensteina. Vybrané dobrovolné vstupné bude věnováno na potřeby farnosti. Vzpomínka na otce Řehoře Před pravidelnou pondělní bohoslužbou u vozíčkářů volal páter, že mu vypadl odvoz, jestli ho tam můžu svést. Souhlasil jsem, ale přijel jsem i s doprovodem – zrovna byl u nás na návštěvě můj přítel z mládí, lékař, univerzitní profesor. Jelikož jsem věděl o minulosti otce Řehoře i o životě otce mého přítele lékaře, pokračoval jsem v seznamování: „Otče, otec mého přítele byl v padesátých letech (kdy byl režim v pronásledování církve nejkrutější) vězeňským dozorcem v Iľave, jedné z nejobávanějších věznic pro politické vězně v Československu.“ Páter, který byl mým zpovědníkem přes třicet let a velice dobře znal mé smýšlení, se na mě nejdřív podíval, jestli pochopil správně. Protože jsem mluvil dál, znechuceně odvrátil hlavu, a zklamaně poznamenal: „Zrovna od tebe, který toho o mé minulosti tolik ví, jsem to nečekal.“ A skoro vystupoval za jízdy z auta. Naštěstí to neudělal, takže jsem dokončil: „Otče, to bylo tak. On po celou dobu své služby ve věznici tajně pomáhal odsouzeným vězňům, především kněžím. A to až do doby, kdy se na to přišlo a on sám byl okamžitě vyhozen a potrestán.“ V autě málem zadunělo, jak páterovi spadl kámen ze srdce. Zmohl se na jedinou reakci: „Teď jsi to zachránil, v duchu jsem už litoval času našich dlouhých diskuzí, myslel jsem, že chceš ve mně jitřit staré bolavé rány. Díky Bohu, našli se v té době i stateční lidé, ale bylo jich málo. Pane profesore, můžete být na svého tatínka hrdý.“ Doplnil jsem, že jsem si o tom dovolil mluvit právě s ohledem na naše společné rozhovory na procházkách nebo u krbu. Opakovaně totiž páter v minulosti naznačil: pomáhal jsem, ale pomoci se dostalo i mně. Jelikož je můj přítel přesvědčený frankofil, dokonce nositel francouzského rytířského vyznamenání, za chvíli přešli s otcem Řehořem, též milovníkem všeho francouzského, v rozhovoru do francouzštiny. Pro změnu jsem mohl jako nadbytečný vystoupit z auta zase já. Ještěže jsem byl řidič. Na zpáteční cestě z bohoslužby přítel poznamenal: „Otče, už jsem byl na lékařských kongresech v Americe, Austrálii, rok jsem působil v Africe, a pokud to šlo, snažil jsem se být na mši svaté. Ale ještě nikdy jsem ji nezažil v sušárně pod plenkami.“ Někdo totiž schválně těsně přede mší v sušárně, kde se bohoslužba pravidelně konala, rozvěsil vyprané dětské plenky. Na to páter přátelsky reagoval: „No vidíte, pane profesore, a zrovna kvůli tomu jste musel doputovat až k nám na Spořilov.“ PD
8. strana
farní noviny listopad 2013
6. 11. v 17. hodin proběhne Ryzové se na nácvik písně STANE vernisáž výstavy Evy A. Schmidsejdou 17. 11. v sále pod SE tové "Akvarely a pastely" v knihokostelem v 10 hodin. vně v Praze 4 - Modřany, Vazovova 1. 21.11. v 19.00 zamyšlení nad vírou – Všichni ze spořilovské farnosti jsou Věřím v Ježíše Krista, jenž se počal srdečně zváni. z Ducha Svatého, narodil se z Marie 7.11. v 17.30 hodin tichá adorace Panny. Vede bratr Regalát. 8. 11. v 17 hodin ministrantská schůzka každý druhý pátek v měsíci, kontakt: Josef Baxant,
[email protected] 10.11. proběhne liturgická oslava svátku sv. Anežky. 15. 11. v pátek se uskuteční společenský farní večer k poctě naší patronky svaté Anežky. Součástí slavení bude povídání s panem Eduardem Markem alias Hroznýšem o jeho životě skauta, politického vězně, dobrého táty, manžela a především nezdolného optimisty. 15. – 17. 11. br. Jakub zve kluky od 18 let, kteří by se chtěli seznámit s františkánským řádem, na setkání do Hájku 17.11. zveme všechny, kteří si chtějí zazpívat o 3. neděli na dětské mši. Zkouška sboru se bude konat v sobotu 16.11. od 18 hodin pod kostelem. Vilma Petrusová 732 586 406. Malé děti pod vedením Ivy
22.11. varhanní koncert Sylvie Georgievy a Snežiny Kumanovy (zpěv) 29.11. po mši svaté v sále kostela Komorní večer hudby a poezie věnovaný otci Řehořovi. Účinkují Zuzana Holasová a bratři Pěruškové. 1.12. kytarová mše pod vedením Radima Koběrského, zkouška v neděli v 9.30 hodin 6.12. od 16.30 hodin se koná obvyklé shromáždění společenství terciářů. Po mši svaté je plánována přednáška zajímavé osoby, nejspíše ženy, bude upřesněno. 8. 12. v 15 hodin Mikulášská besídka 13. – 14. 12. se bude konat farní adventní duchovní obnova. Rekolekci povede karmelitán P. Antonín Příkazský OCarm. z Liboce. Pravidelný úklid kostela jednou za 14 dní v 8 hodin, tentokrát v pátek 1., 15. a 29. 11.
22.11. v 19 hodin na svátek sv. Cecílie, patronky hudebníků se v kostele svaté Anežky koná koncert Hudba evropského vrcholného baroka: Itálie, Anglie, Německo. Sylvia Georgieva – varhany, Snežina Kumanova, sólistka sofijské filharmonie – zpěv. Na programu: G. Frescobaldi, A. Vivaldi, A. Ariosti, G. F. Händel, J. S. Bach aj.
Sběr víček pro Mirečka stále pokračuje Zdravíme Vás do Prahy na Spořilov, předem moc děkujeme, že nám pomáháte. Mireček nastoupil do školky, tak si pomalu zvyká na kamarády a celkově na nový režim dne.Je to pro nás velký posun a jsme rádi, že díky rehabilitaci se nám podařilo Mirečka začlenit do dětského kolektivu. Vyzvedli jsme už dalších 5 pytlů víček od Vás, moc a moc za ně děkujeme. Hned jsme se vrhli na třídění a přebírání, pomáhá i Mireček, „práce” s víčky se mu líbí. Ještě jednou všem moc děkujeme a budeme rádi, když budete ve sbírání pokračovat. S pozdravem a přáním hezkých podzimních dnů Mireček (s mamkou, taťkou a bráškou Ríšou) Stránky farnosti www.anezka.ic.cz, číslo účtu farnosti 68349399/0800 u České spořitelny Cena: 12 Kč. Číslo vyšlo 3. 11. 2013 Redakce: Michaela Tučková –
[email protected], Magdalena Martinovská –
[email protected]
