Cahiers du CEFRES N° 3, Politická a ekonomická transformace v zemích střední a východní Evropy Olivier Bouin, Marie-Elizabeth Ducreux (Ed.)
_____________________________________________________________ Kamil JANÁČEK Transformace české ekonomiky a situace na trhu práce – rozporuplné tendence
_____________________________________________________________ Référence électronique / electronic reference : Kamil Janáček, « Transformace české ekonomiky a situace na trhu práce – rozporuplné tendence », Cahiers du CEFRES. N° 3, Politická a ekonomická transformace v zemích střední a východní Evropy (ed. Olivier Bouin, Marie-Elizabeth Ducreux). Mis en ligne en / published on : décembre 2010 / december 2010 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c3/janacek_1993_trh_prace.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE http://www.cefres.cz Ce document a été généré par l’éditeur. © CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
Transformace české ekonomiky, situace na trhu práce rozporuplné tendence Kamil JANÁČEK 1. Transformace československé ekonomiky na ekonomiku tržní znamená vznik - po více než 50 letech - nového jevu: nezaměstnanosti. (Poslední nezaměstnané registrovala čs. statistika v roce 1938 a poté opět až v roce 1990). Transformace ekonomiky je nevyhnutelně spjata se vznikem nezaměstnanosti, a to všech tří jejích forem: klasické, keynesiánské a strukturální. Zároveň transformace ekonomiky urychlila proces, který v posledním dvacetiletí probíhal latentně, pomalu a zadržovaně: posun jádra ekonomické aktivity od primární a sekundární sféry k terciéru: jde o tendence typické pro postindustriální společnosti. Obě strukturální přeměny, spojené jednak s transformací centrálně plánované ekonomiky na tržní, jednak spojené s rychlým růstem terciéru, působí v čase vedle sebe, paralelně, stejnosměrně i protichůdně, s četnými důsledky na trh práce, strukturální změny zaměstnanosti, měnící se nároky na strukturu a kvalitu kvalifikace pracovních sil. (Samozřejmě mají vedle dimenze ekonomické i dimenze sociální). 2. Dosavadní vývoj na trhu práce v ČR se proto vyznačuje silně diferencovaným strukturálním profilem a výraznými regionálními rozdíly: Regionální rozdíly jsou dány jak rozdílnou strukturou obyvatelstva (kvalifikace, věk), tak ekonomickými aktivitami regionu (struktura průmyslové či zemědělské výroby, různé možnosti odbytu). Důležitou úlohu - jak ukazují některé rozbory - hraje též složení populace, podíl lidí odhodlaných podnikat, jejich vzdělání, kvalita apod. Věková struktura: rozdílná od vyspělých tržních ekonomik (kde vedle mladých absolventů škol jsou především postiženi starší lidé). V ČR jsou nezaměstnaností postiženy nejproduktivnější věkové kategorie od 39 let, které tvoří 73,1 % z celkového počtu nezaměstnaných. Tabulka 1 kvalifikační struktura nezaměstnaných
podíl skupiny na celkové zaměstnanosti
vyučení
35,7 %
39,8 %
základní vzdělání
32,4 %
18,9 %
vysokoškoláci
3,1 %
9,5 %
Ženy: Tvoří 59,6 % nezaměstnaných, a jejich podíl na celkovém množství nezaměstnaných pomalu roste. 3. Dlouhodobá nezaměstnanost: Tabulka 2
Nezaměstnaní (%)
k 31.12.1991
k 30.9.1992
do 3 měsíců
40,0
47,4
3 - 6 měsíců
30,5
16,5
6 - 9 měsíců
16,2
10,2
9 -12 měsíců
9,4
8,1
nad 12 měsíců
3,9
17,8
Jak ukazuje tabulka, dochází k určité polarizaci podle délky nezaměstnanosti: největší podíl nezaměstnaných byl ve skupině, která se na trhu práce uplatnila do 3 měsíců, druhou největší skupinou jsou nezaměstnaní déle než 1 rok. I když je podíl nezaměstnaných déle než 1 rok ve srovnání s ostatními zeměmi velmi nízký, v souvislosti s očekávaným makroekonomickým vývojem a vývojem na trhu práce lze předpokládat, že poroste. Závažnost problému dlouhodobé nezaměstnanosti je nejpalčivější z hlediska sociálního a řešení tohoto problému je také ekonomicky nákladnější: proto je třeba zaměřit se na jeho prevenci. 4. Skupiny ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností: - mladí lidé poprvé vstupující na trh práce - ženy - osoby s nízkou kvalifikací či bez ní - národnostní a etnické menšiny (Romové, imigranti apod.) - osoby handicapované. Tyto skupiny jsou zasaženy více než proporcionálně jak strukturálními změnami vyvolanými transformací ekonomiky, tak obecnějšími změnami vyvolanými rychlejším
posunem k postindustriální společnosti. Většinou dochází ke kombinaci výše uvedených charakteristik. Nemá-li česká společnost příliš rychle spět k modelu "dvoutřetinové" společnosti Ralfa Dahrendorfa, pak je třeba udělat vše pro to, aby se toto "tvrdé jádro" dlouhodobě nezaměstnaných nezvětšovalo, aby jej bylo možné udržovat ve společensky akceptovatelném intervalu. 5. Faktory bránící vyšší mobilitě na trhu práce na straně nabídky - privatizace a nevyjasněnost vlastnických poměrů - malá rozpracovanost regionálních programů rozvoje (regionální politiky) - malá aktivita a účast nevládních, nestátních, soukromých, charitativních apod. institucí a organizací při řešení problému nezaměstnanosti - obecně jen pomalu se zvyšující pružnost vzdělávacího systému při nabídce programů kvalifikace a vzdělání odpovídající nové situaci a budoucím potřebám. Vcelku jde tudíž o přílišné spoléhání na všemocnost a paternalismus státu (vlády), tak typické pro všechny postkomunistické země. 6. Faktory bránící vyšší mobilitě na trhu práce na straně poptávky - pouze pomalu rostoucí aktivní přístup při řešení osobní sitace při ztrátě zaměstnání či potřebě rekvalifikace (spoléhání na pomoc státu či rozhodnutí jiného) - historicky nízká regionální mobilita pracovních sil, daná jak objektivně (velmi omezený trh s byty), tak subjektivně (neochota putovat za novými pracovními příležitostmi). Tato psychologická bariéra je přinejmenším riziko, neschopnost rozhodovat se v nejistotě a spoléhat na vlastní síly. Přechod od nesamostatnosti k samostatnosti bude v České republice dlouhý a komplikovaný. 7. Závěrečná poznámka Proces transformace české ekonomiky je charakteristický četnými protichůdnými tendencemi: neméně to platí o trhu práce, vývoji nezaměstnanosti a struktuře poptávky po pracovní síle. Stejně jako v zemích Evropského společenství, i v České republice v střednědobém horizontu půjde zejména o zabránění masového vzniku a reprodukce dlouhodobé nezaměstnanosti. Dosavadní (omezené) české zkušenosti a (velmi obsáhlé) zkušenosti západní Evropy ukazují, že pouze politika cílená na vybrané, touto nezaměstnaností nejvíce postižené skupiny, individualizovaná a specifikovaná regionálně, může přinést uspokojivé
výsledky. A to jak z pohledu sociálního (udržení dlouhodobé nezaměstnanosti v mezích, neznamenajících zvýšení sociálního napětí a konfliktů ve společnosti), tak z pohledu ekonomického (adresné a cílené použití prostředků je vždy efektivnější a úspornější, než plošná a neadresná opatření). Toto vážení ("trade-off") ekonomického a sociálního optima je též jedním z charakte-ristických - a velmi kontraversních - rysů procesu transformace české ekonomiky a společnosti.
