OBSAH: * „Co nového?“ – zamyšlení * sedmero předsevzetí * Třetí 4kurz Orlovy 2013 * Karamboly na řece – pokračování vyprávění * Další zkušební termín OČK MZH * VÝZVA – Jiří Pilka (1. část) * Přebírání BS ve Vídni * Motivace a manipulace
____________________________________________________ V knize Skutky apoštolů v kapitole 17 od verše 17 do 21 čteme: 16... Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. 17Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. 18Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat? ˝ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva ˝. Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. 19 Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. 20Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je. ˝ 21Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. Traduje se, že své krajany káral athénský politik, řečník a právník Démosthenes, protože jen tak chodili po trhu a jeden druhého se poptávali: „Co nového˝? Dnes bychom možná mohli říci, že k pátrání po tom, co je nového, se nejlépe hodí internet. Pokud by někdo namítl, že ovšem za nynější bezbřehé svobody je to riskantní, jen by varoval obdobně, jako tomu bylo ve starověku v Athénách. Důvody k obavě jsou přinejmenším dva: Zaprvé proto, že kdo jen tak pátrá po tom, co je právě nového, touží zřejmě po nějaké senzaci, chce být překvapen nebo dokonce šokován; zřejmě mu vše, co dosud zažil, připadá staré a nezajímavé, fádní. A s takovými unuděnými lidmi je škoda ztrácet čas, který můžeme věnovat nějakým dobrým skutkům. Zadruhé proto, že by člověk při bezcílném pátrání po novotách mohl narazit na nějaké chytrácké informace, které by ho manipulovaly a zaváděly na nějaké scestí – ať už v osobní rovině, jak to dělají různé sekty, anebo v rovině veřejné, jak to mistrně dělají politické strany. Jak však na tento zvědavý dotaz reagoval apoštol Pavel? Inu tak, že se snažil vysvětlit, čemu on věnuje svůj čas, co je pro něho nové – totiž co je jeho nadějí teď i do budoucnosti. Vysvětloval svoji víru, a jak svědčí Bible, vlastně na veřejnosti neuspěl a zdar měl až v užších kruzích opravdových zájemců o to, co nového by mohlo změnit jejich život. Oslovil ty, kteří nechtěli žít bezcílně, kteří chtěli skutečnou změnu. Zahájení dalšího, nového roku je vždycky vlastně otázka – co nás čeká, o co máme, budeme usilovat. Co nového? Jaká změna?
1
Při zamýšlení se nad nastupujícím rokem 2014 ses. Eva Šimerová z Volyně posílá svoje „sedmero˝ předsevzetí resp. rad: NEDÁVAT ŠPATNÝ PŘÍKLAD NEZAMĚŇOVAT HUDBU A RÁMUS (leccos se odkouká) UMĚT SLYŠET (a udržovat) TICHO NEMĚNIT VĚCI JEN ABY BYLY JINÉ PŘÍRODA NEPLÝTVÁ („jiné˝ neznamená vždy lepší) (nenechá se zneužívat) NEDOMNÍVAT SE, ŽE NAŠI PŘEDKOVÉ BYLI DODRŽOVAT ŘÁD HLOUPÍ (objevili mnoho věcí (svoboda není svévole) a mnoho věcí uměli)
_______________________________________________________________________________________ Z programu jednání odboru duchovní výchovy v lednu 2014: - závěr 4kurzu pro vedoucí křesťan. oddílů - účast na lednovém skaut. semináři 2014 - biblické knihy Stezky písmáků 2014 - podíl ODV na Valném sněmu Junáka _______________________________________________________________________________________ Zpráva o třetím běhu 4kurzu ODV, konaném na Orlovech Vorlovská myslivna: romantika, historie, krásná příroda a parta kamarádů. To vypadá na báječný víkend. S těmito myšlenkami jsme v pátek 11. října 2013 vyrazili na třetí část 4kurzu Odboru duchovní výchovy. Program jsme tradičně začali večeří, a během ní (asi abychom zapojili ještě jiné buňky než chuťové) jsme hráli hru, která se jmenovala „Kdybych byl býval…“. Spočívala v tom, že jsme si měli představit, co bychom byli např. za rostlinu, doprav-ní prostředek nebo hudební nástroj. Objevovali se tradiční věci jako kytara či kopřiva, ale někdo se také cítil jako flašinet, hvozdík kartouzek, bagr a mnohé další. Poté následovala první přednáška tohoto víkendu s tématem „Historie vzniku čs. slibu a čs. skautingu“. Ať už jsme porovnávali sliby z jakéhokoli období vždy z toho vyšlo jediné: Nenechat se strhnout davem, ale být věrný tomu čemu sám doopravdy věřím. Po jedenácté hodině diskutující hloučky už pomalu řídly a odebírali se do svých spacáků. V sobotu nás přivítal krásný den. Po snídani jsme vyslechli referát „Čs. skauti bojující proti totalitám“. Nejprve jsme si vymezili samotný pojem totalita, pak jsme se věnovali událostem v naší vlasti. Mezi skauty je spousta příkladů nezdolnosti a odvahy v boji za svobodu. „Současný svět“ byla tentokrát protahovací aktivita okolo myslivny. Byli jsme rozděleni na tři týmy, které sbírali mašličky představující zlato, stříbro, bronz a smaragdy. Za jejich správné odevzdání jsme získali část údajů z výzkumu o dětech v dnešním světě. Údaje jsme prostudovali a pokusili jsme se udělat závěr. Vznikli tak tři zajímavé zprávy o stavu společnosti. Inspirativním předáním zkušeností se stala část nazvaná „Samospráva“. Zjistili jsme, jak různě se dá zapojit do dění v naší obci či městě. Jak nadchnout ostatní a ovlivnit spoustu
2
věcí. Nebyla by to skautská akce, kdybychom alespoň chvíli neběhali někde po lesích :-). Tentokrát nás čekala výzva, která se jmenovala „Pevnost Boyard“. Kdo zná tuto soutěž z televize, tak ví, že před námi bylo několik náročných úkolů, za které jsme dostávali indicie. Čím více indicií, tím byla větší šance sestavit slovo, které otevíralo bránu k pokladu. Takže jsme se vrhli do „minového pole“, přenášení dračího vejce, do bažin a pavučin…. K našemu velkému zklamání bránu nehlídali tygři, jak tomu je ve skutečné verzi, ale pouze jeden Rys (na tygry prý bylo málo instruktorů :-)) i tak bylo těžké se pokladu zmocnit. No, vyřádili jsme se dostatečně a v klidu jsme mohli zasednout k prezentaci „Ekologie na místní úrovni“. Povídali jsme si o problémech říčky Třebůvky a těžkostech, které jsou při jednání s úřady. Po večeři jsme prožili bohoslužbu, kterou sloužil kněz a skaut Vladimír Záleský – Šagi. Ač jsme byli celkem unaveni, mše nás nabudila nejen duchovně, ale i fyzicky. Posledním sobotním programem bylo sdílení zkušeností na téma „Konflikty v oddíle“. Nejsme dokonalí a ani nám se rozepře nevyhýbají, a proto bylo dobré si poslechnout s čím se, kdo setkal a jak si s tím poradil. Dále jsme se rozdělili na ty, kdo stále něco řešili, a na další co šli spát. Simulační hra nás čekala v neděli dopoledne. Vyzkoušeli jsme si, jak asi vypadá jednání zastupitelstva. Každý z nás se vžil do nějaké role, a tak tu mimo zastupitelů byli zástupci obyvatel, majitelé různých firem, odborníci, ale i všudypřítomní lobisté. Všichni dostali možnost se vyjádřit, proběhlo jednání za zavřenými dveřmi a sem tam padl i nějaký ten úplatek :-). Po obědě nám byla představena činnost ICCS a ICCG. Vzájemně jsme si porovnali vědomosti, které máme o skautingu v různých zemích světa. A co dál? Zase to uteklo až moc rychle. Zbývalo závěrečné hodnocení, úklid základny a duchovní slovo na cestu. Základní myšlenka, kterou jsem si ze setkání odnesl je, že se musíme snažit o to, co se nám zdá správné, i když to vypadá nemožně, tak se o to alespoň pokusit. Když nás bude více se společným cílem, tak se to třeba povede. Děkuju a těším se v dubnu na závěrečné části :-). Rex
______________________________________________________________________________ KARAMBOLY NA ŘECE – 9. část F. J. Stropek – Bobr
My vedoucí jsme do vodáckého oddílu zavedli plno skautských zásad. Každá posádka (družina) si zvolila jednoho člena, který posádku vedl a měl funkci zástupce vedoucího oddílu. Hoši se mezi sebou zásadně oslovovali přezdívkami, podávali jsme si levou ruku (od srdce), ctili jsme oddílový znak, jež se nosil na levém rukávu modré košile. Oddíl byl složen ze tří skupin, které se jako u vodních skautů nazývaly posádky. Měly své názvy a vlajky, jejichž trojúhelníkovitý tvar odpovídal tomu, co platilo u vodních skautů. Posádky byly svébytné a v programu dostávaly odlišné úkoly. Při hrách a sportu soutěžily proti sobě a zapisovaly si získané body, které se sečetly a vyhodnotily na posledním stanovišti. Na tábořištích nebylo technicky možné vyvěšovat vlajku, ale u stanu každého zástupce vedoucího
vlála posádková vlaječka na tyčce zaražené do země. Hoši se střídali na nočních hlídkách a denní střežení tábora připadlo posádce, která měla ten den službu. Každé ráno nastupovaly posádky k rozdílení úkolů, instruktáži o další cestě.a o plánovaném jídelníčku. Součástí každého puťáku byla jedna noční hra, běžně nazývaná Stezka odvahy. U večerních táboráčků se vždy hodnotil den a vydávaly se pochvaly i napomenutí. Samozřejmě se zpívalo, rozprávělo a zaznívaly různé hádanky, předváděly se improvizované scénky, hrály se různé hry. Ohniště muselo sloužit jak k vaření, tak večer pro táborák. Hlavním cílem putovního tábora bylo splutí určené trasy, rozdělené na úměrně náročné úseky, takže se tomu musel podřizovat program. Ten byl bohatší jen na některých stanovištích. 3
jeskyně. Ta vzbudila ohromnou zvědavost a hoši hned vymýšleli, že tady jistě kdysi pobývali pravěcí lidé.
Učili jsme chlapce nebát se nějakého vykoupání při karambolu, ale ani deště. Vždy se volalo upravené skautské heslo: (skaut) VODÁK JE NEPROMOKAVÝ! Noční Stezku odvahy jsme pro chlapce přichystali na stanovišti, kde jsme v okolí našli vhodný terén. Kdy se bude hra konat, nevěděly posádky předem, ale počítaly s tím, že někde to vypukne. Hru jsme pak vyhlásili až po večerce, kdy už osazenstvo zalezlo do stanů. Vzpomínám si na jednu obzvlášť zajímavou. V lesním průseku se na stráni rýsovalo proti obloze několik hromad připomínajících hroby. Buko, který hru připravoval, tři hromady přikrášlil malými křížky ze svázaných klacků, čímž podtrhl představu hrobů. Za vrchol stráně umístil svíčku, u níž v ešusu ležely nastříhané malé papírové čtverečky. Posádky seděly u ohýnku a vyslechly si, jak hra bude probíhat. Každý hoch čekal na pokyn a pak vyrazil na cestu. Šel sám a cestou se na jednom místě ozvalo zašustění listí a prasknutí zlomené větvičky, na dalším cinkot hrstky oblázků puštěných do ešusu. Když chlapec prošel kolem „hrobů“ až ke svíčce, vzal si jeden papírek a pak už se rychle vracel. V cíli se musel usadit na místo, kde už nebylo slyšet, co říká. Tam ukázal papírek a musel uvést, co po cestě slyšel. Na stezku už nechodili ti, kteří měli za sebou dvě noční hry a pomáhali nám s přípravou cesty i výrobě zvuků kolem ní, startovali jednotlivce a zapisovali body za splnění úkolů. Puťák se ten rok konal po Nežárce, kterou jsme ještě nenavštívili. Vyplouvalo se od okraje Jindřichova Hradce, kde se pod mlýnem táhla posekaná louka a ve stráni se černal vchod do
Na místě jsme tábořili dva dny, protože krajina tam skýtala spoustu míst pro hry. Když jsme pak dorazili k obci Lásenice, čekalo nás mnoho nízkých jezů, které následovaly blízko za sebou. Dalo se přes ně snadno přesmyknout lodě, ale voda tam jen líně tekla a nezbývalo, než pádlovat z „voleje do voleje“. S ulehčením jsme přijali zastávku na příbřežní loučce u Stráže nad Nežárkou. Na tábořišti jsme zanechali jen dvoučlennou hlídku a všichni jsme šli do městečka na zmrzlinu a nákup. Se zájmem jsme obhlíželi zámeček, který patříval slavné operní pěvkyni Emě Destinové. Nebyl však přístupný veřejnosti. Zašli jsme alespoň do podnikového krámku výrobny dřevěných hraček. To byla pastva pro oči! Někteří chlapci si hned koupili nějakou malou figurku jako talisman. Další plavba už byla daleko příznivější i zajímavější. Za zákrutem řeky se nám objevil vysoký jez s náhonem na mlýn, u něhož stál velký statek Šimanov. Když jsme jez přenesli a nahodili kanoe na vodu, vnořili jsme se do kamenitého koryta Nežárky s hustě zarostlými břehy. Voda tam táhla a čeřila se v peřejích. Hnali jsme se kupředu téměř bez pádlování, jen kormidelníci museli šikovně řídit lodě nebezpečnými úseky. Zanedlouho jsme dopluli k soutoku s Novou řekou. Nežárka, posílená vodou z Lužnice, odtud míří dál k Jemčině. Na pravém břehu jsme míjeli louky a na stráni rozlehlý statek s loveckým zámkem Černínů. Tehdy byl nepřístupný, protože v něm sídlila vojenská posádka. Dnes je již z větší části 4
rekonstruován. Ze zdevastovaného objektu se nad námi spráskla ruce a pozvala nás do sálu, zachovala v dobrém stavu jen kaple, ale bez kde bylo teploučko od sálajícího velkého krbu. varhan a kazatelny, které zmizely. V zámku je Po chvíli nám navrhla, abychom zde přespali. výstava o jeho historii a o parforsních honech, Přivítali jsme nabídku s povděkem a poslali na něž se sjížděla šlechta i ze vzdálených míst, jsme chlapce pro bagáž. Všichni se převlekli do než ohromná vichřice zničila okolní lesy. suchého oblečení a po večeři jsme s bágly pod Zámek zůstal opuštěn. Povolení na těžbu pohlavou hned usnuli. lomů a odvoz dřeva ve vorech získal buděV noci déšť ustal, proto jsme s velkými díky jovický podnikatel Lanna. azyl opustili. Do rozmočené louky na druhém Už zrána bylo pošmourno a cestou od soutoku břehu, kde jsme měli stanovat, se nám už nezačalo pršet. Sotva jsme minuli Jemčinu, déšť chtělo. Raději jsme se pod jezem nalodili a se změnil v pořádný liják a začal foukat konvoj našich kanoí zamířil dál k jinému studený vítr. Chvátali jsme dál k blížícímu se stanovišti. Na celé trase až do Veselí nás tehdy jezu, kde jsme se měli na levém břehu utábořit. každodenně provázely prudké dešťové přeBohužel se to nedalo uskutečnit, protože lijavec háňky, foukal studený lezavý vítr a mizerné neustával a vítr nám profukoval celé tělo. Nad počasí nám kazilo náladu až domů. Když jsme jezem jsme na kůži promočené a chladem se konečně poslední den tábora vylodili u naší roztřesené mužstvo museli zahnat do hostince klubovny, všichni svorně prohlásili, že to byl na pravém břehu řeky, kolem něhož stály dvě náš nejhorší puťák. Oddílové heslo VODÁK JE řady chatek pionýrského tábora. Paní hostinská NEPROMOKAVÝ dostalo pořádnou trhlinu. = pokračování příště =
JUNÁK – komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlašuje v roce 2014 pro další zájemce zahájení XXVI. zkušebního období Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 21. 3. 2014 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 11. 4. 2014 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 62 a 63) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 10. 3. 2014 dle vzoru „For-ock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4, e-mail:
[email protected] (tel. 241 441 806) nebo na e-mail tajemníka komise:
[email protected] (tel. 737 537 534). Miloš Blažek – Merkur, předseda komise Sestru Evu Šimerovou, dlouholetou odběratelku NDS, oslovil již před časem text PhDr. Jiřího Pilky (také skautského bratra), a tak navrhla jeho otištění. Uvádíme první část: VÝZVA – - nejen k zamyšlení
Člověk dnes stojí před alternativami: zánik člověka anebo proměna člověka. Karel Jaspers
5
Proč? Současnost je přeplněna tíživým množstvím problémů, bolestnou mlhou nejasností, nejednou i negativními vášněmi. V podstatě je snadné sestavit u zeleného stolu seznam kritických připomínek, všelijaké rady na ozdravění slýcháme také často, ale mají vlastně roli zbožných, někdy naivních přání. Je však třeba je neúnavně připomínat, opakovat, konečně by měl také každý promýšlet sám. I já jsem naivní, neumím nabízet obsáhlé návody co a jak naznačím jen některé podněty. Náprava situace není jen potřebou zítřka, spíše měsíců nebo několika let. Je to velice dlouhodobý úkol, možná na generace. Nelze si rovněž zastírat, že Čeká mnoho proher, neměly by však zastínit nutnou naději, bez níž by život neměl smysl. Jistě mnohé z nás, včetně mne, napadne: Výzva je marné počínání, házení hrachu na stěnu, pokus hlavou prorazit zeď apod. Ve starozákonní knize Sírachovec (Bible) čteme: „Štvavý jazyk zničil i hrazená města ... rána jazykem drtí kosti. Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku.“ Zní to krutě, ale nabízí to i naději: slova, opakované výzvy, mnohé další podobné snahy pomohou ničit hrazená „města úpadku“. Budiž Výzva dalším „hrachem“ hozeným na pomyslnou stěnu. Žijeme v novém středověku? Moje představa o středověku je jistě nepřesná a naivní, chápejme to slovo jen jako symbol. Považuji ho za období častých válečných střetů, za doménu loupeživých rytířů, travičských úkladů, exaltované spirituality provázené častými střety různých vyznání, otřesného mučení vězňů, zneužíváni dětí, tmářských procesů (upalování). Bylo však i mnoho kladných podnětů. Formoval se způsob vzděláváni, základy etiky, objevoval se svět, rostly i náznaky vědeckých snah. V dalších staletích byly důležitými ohnisky vznikající vysoké školy, v mnoha klášteřích se sledovaly přírodní vědy i problémy zemědělství (viz Strahovské sbírky v Praze), astronomové rozšiřovali poznatky o vesmíru, studovala se matematika, filozofie. V dalších stoletích se mimo jiné promýšlela výchova (Rousseau). V 19.století v Cechách katoličtí knězi dělali první operace s narkózou. Stále více se připomínala otázka rovnoprávnosti žen. Umělci v některých etapách a oblastech ovlivnili tok dějin (u nás 1967-8, 1989-90). Památky z oblasti architektury, výtvarnictví, literatury i hudby několika staletí dodnes uchvacují. A podoba s dneškem? Válečné střety nezmizely, věda se nesmírně rozvinula, ale v žádné oblasti nevytlačila nejrůznější podoby víry. Náboženství je zvláště v Orientu extrémně (skoro jako ve středověku) zneužíváno, konflikty nechybí ani v Evropě (Irsko). Neumlkly hlasy různých problematických sekt, ostudou jsou fašistická hnutí, mučení nezmizelo, loupeží se s bílými límečky, travičství bylo vystřídáno objednanými vraždami. Utisk žen je v mnoha zemích intenzivnější než ve středověku, zneužívaní dětí trvá. Nová forma boje, terorismus deptá svět (,‚dvojčata“ v New Yorku apod.). Úspěchy vědy jsou omračující, ale uklidnění nepřináší. Problémy staronové, některé tisícileté, jen převlečené do modernějších kabátů. Nové iluze Západoevropská společnost považuje za nejdůležitější politickou svobodu, demokracii, svobodné volby, ochranu lidských práv. Současně panuje domnění o všemocné síle ekonomie a moderních armád. Oboje je jistě důležité a opodstatněné, mnohá teritoria však demokratické nabídce nedorostla. Bohužel politické, hospodářské, vojenské a vědecké síly nestačí samy řešit problémy tohoto času. Slyšíme o záplavě drogově závislých, o velkých procentech rozvodů, o týrání dětí i seniorů, o ekonomických podvodech a krádežích, vraždách, o ničeni přírody atd. Svět prožívá rozsáhlou ekonomickou krizi, ta však nepramení jen z toku finančních prostředků. Její kořen spočívá také v odklonu od životodárných hodnot, prosadila se nová „božstva“. Evropa jich adoruje pět: peníze, moc, sex, zábavu a pohodlí. Zbožnění peněz (u států i jednotlivců), podivná role bank, jsou pramenem mnoha konfliktů. Volný trh nepřináší lidem štěstí, smysluplnou životní náplň a slibovaný ráj. Starost o příjmy přináší leckde touhu po moci. Seriózní jednání někdy nahrazuje teror, agresivita, jsme svědky nemravnosti mnohých politiků, heroizace násilí, ztrácí se měřítka a mantinely v myšlení o zlu a dobru. Cena života klesla, zabíjení se stalo v určitých vrstvách normou. Moc je zneužívána mafiemi, bují nejrůznější druhy korupce, o čistý štít se bojuje stále obtížněji. V mnoha oblastech nezmizela diktatura podporovaná vojskem a policií, pochopitelně jednající nemilosrdně krutě. Předmětem válek už nemusí být jenom zbraně, ale přístup k naftě, elektřině a plynu.
6
V západní společnosti se do popředí dostal sex - především sex nedoprovázený láskou. S ním souvisí chorobný kult mládí ignorující přirozenou posloupnost života. Oblast původně výsostně intimní a krásná se stala veřejným zbožím. Nedostatek erotické kultivace dal základnu pro rozšíření zničujících nemocí (AIDS). Média se předhánějí ve snaze být co nejsledovanější, nejčtenější, nejposlouchanější, nejkupovanější. To vyneslo do popředí zábavu jako hodnotu. Má mnoho podob: zbožnění populární hudby, fetišizace sportu, nadměrný zájem o kriminální události a společenské skandály. Do jisté míry sem lze přiřadit touhu po drogách umožňující vyřadit se ze skutečného světa i za cenu ztráty zdraví a dokonce života. Pohodli provází současné představy o šťastném životě Ideál dovolené u moře, vlastnění honosné vily, dokonalý počítačový servis, neustálé telefonické i obrazové spojení s okolím, cestování po celém světě, snadno dostupná lékařská péče, stále dokonalejší auta i letadla. Předchozí řádky naznačují jen část minusových účtů západní civilizace. Nelze přehlédnout konflikty církví, v některých oblastech trvající rasovou nenávist, hluboké sociální rozpory (chudí a bohatí, sytí a hladoví), odklon od pochopení přírody i její devastaci. Má-li se zabránit katastrofě, potřebujeme se sami sobě podívat do tváře. „Musíme připustit, že všechno, co děláme, nemusí být tak skvělé, je třeba určité pokory,“ říká Madeleine Albrigtová. „Neocitli jsme se uprostřed střetu civilizací, ale uprostřed bitvy myšlenek.“ (Lidové noviny, 12.5.2006) Bylo by nespravedlivé opomenout některé klady: závratné vědecké objevy, jedinečná nová umělecká díla, lety do vesmíru, zlepšení sociálních podmínek a prodloužení věku v evropské oblasti, likvidaci některých zhoubných chorob, rozvoj lékařských postupů, dlouhá období bez vojenských střetů v části Evropy, mírové a kultivující snahy některých církví, snaha pomoci chudým zemím a oblastem postiženým katastrofami. A doma? Největším nedostatkem je povědomí kvalitních hodnot, obecné mravnosti podle niž měříme své činy a život společnosti. Právě tento požadavek bývá zesměšňován a posmíván, ačkoliv pragmatici a ekonomisté neprokázali ve výsledcích schopnost učinit svět šťastnější. Přitom není etika naivně zdviženým prstíčkem mravokárců, ale životním názorem na vztahy lidí, na účast jedince na životě společnosti, na rozhodování při setkání s historickými nebo osobními křižovatkami. Svědčí o vůli vytvářet nejen prosperující ale harmonickou společnost i rodinu. Nabádá k osvojení soucitu, statečnosti, pracovitosti, poctivosti atd. V pětici výše zmíněných hodnot (peníze, moc, sex, zábava, pohodlí) chybí mnohé aspekty. Bylo by třeba přiřadit a někdy i nadřadit další, podstatou kladné rysy. Například ideál služby, nastolení výrazného obdivu vůči těm, kteří pomáhají starým, dětem, nemocným, opuštěným, postiženým katastrofami. Pěstovat i vztah ke kladnému hrdinství. Bývalo dříve v povědomí, že správný člověk je gentleman: vychovaný, slušný, ochotný pomáhat, schopný dělat lidem radost, statečný v případě obhajoby dobrých lidí a myšlenek. Co jsme nastolili místo této představy? Posměch známý jako ironizování Mirka Dušína (J. Foglar: Rychlé šípy), posmívání heslu Václava Havla o potřebě hájení lásky a pravdy (místo tohoto sloganu nebylo nabídnuto nic nového!). Kladný člověk je někdy chápán jako hodný, ale naivní blbeček, který postrádá manažerskou dravost. Jako nutné se jeví posilování sociální odpovědnosti, většinou u mladých lidí. Studijní obory nejednou volí podle toho, „co je baví“, neptají se například zda je třeba stále větší množství psychologů, filozofů apod. Po ukončení studia pak naříkají, že nemají práci. Sociální odpovědnost je třeba pěstovat nejen k sobě samému, ale i mezigeneračně. Je přirozené, že v určité etapě potřebuje starší generace pomoc mladších, nelze čekat, že vše vyřeší společnost. Stejně tak je nesnímatelná pomoc rodičů dětem. Jistá naivita při plození potomků (nechtěné děti, rozvody, týrání dětí) je jednou ze součástí mravní absence. Kultivace mezigeneračních kontaktů se proto jeví jako velice nutná. Odpovědnost se týká i vztahu ke společnosti jako celku. Někdy lze nazvat tento rys vlastenectvím, čímž nikterak nemíním nacionalismus. Vlastenectví lze symbolicky přirovnat k péči o dobrou úroveň rodiny, která vítá každého příchozího, dovede ocenit své přednosti, nechlubí se, nenadřazuje se, je dobrým sousedem. Nepomine však zahrnout do svého obzoru i zájmy širší, evropské nebo obecně humanitní. Vlastenectví nesmí být ideovým sobectvím, ale tvůrčím, pokorným, sebevědomým a činorodým stavem duše.
7
Každá společnost je strukturovaná a nezbytně potřebuje i určitou mravní elitu. I toto slovo bývá posmíváno, ačkoliv přirozeně každý organismus, stejně jako lidské tělo, má svoje srdce a svůj mozek. Mravní, duchovní, vědecká, umělecká, ekonomická, politická, sportovní elita může být vzorem jednání, má vynikat vědomostmi a rozhledem, schopností koncepčních vizí. Elita je vždy pýchou dobré společnosti. S úctou k elitě souvisí potřeba medializace špičkových osobností. Dnes se výrazněji medializují někteří politici, někteří sportovci a několik osob nebo skupin z oblasti hudby. Je to málo. Vedle zmíněných profesí by bylo spravedlivé připomínat a více popularizovat vědce, lékaře, výběr z církevní hierarchie, filozofy, ekonomy apod. Životy a dílo těchto lidi vnášejí do společnosti širší povědomí o světě hodnot, o mravních ideálech, o přirozené morálce. = dokončení příště=
Přebírání BS ve Vídni Br. Jaroslav Černý - Ursus ve svém e-mailu z prosince 2013 píše: „Byl jsem moc rád a vděčen především Bohu, ale i Brněnskému středisku, že jsem se mohl zúčastnit již 25. ročníku roznášení Betlémského světla. Prostředí bylo důstojné a zároveň přátelské, domácké, byl jsem prostě mezi svými, i když znalostmi cizích jazyků neoplývám. Vnímal jsem ovšem tu atmosféru, kterou prožívám vždy, když mohu být přítomen. A rád se tam setkávám se známými tvářemi spolusester a spolubratrů. Vnímám přitom tu službu skautského společenství při té veliké symbolice křesťanů: Buďte světlem světu. A tak moje osobní roznáška mezi přáteli je symbolem skutečnosti, že Bůh nás miluje a to světlo lásky pochází z Betléma. Trvá mi ta služba stále déle, neboť jsem stále pomalejší a stále víc se snažím sdílet při těchto radostných chvílích.˝
Skupiny, vyslané pro Betlémské světlo, byly tradičně početné ...
8
Redakci
Na dobré
stopě
přišla
řada
pf
2014
Br. Leo Ge – Hathy poslal svoje přání k roku 2014 i pozvání do skaut. muzea ve Vídni, kde bylo v prosinci pěkně živo (zde účastníci předávání BS). Obrázek vlevo je pf 2014 od ses. Libuše Ruskové. Br. František Stropek – Bobr přeje: „dobrý vítr do plachet v roce 2014“. Ses. Eva Šimerová nabádá: „Říká se, že pokud chceme udělat něco pro budoucnost, věnujme čas dětem – ne pro volný čas, ale pro život“.
______________________________________________________________________________ 9
Vedení Svojsíkova oddílu v r. 2013 posílalo spolu s gratulací:
10
11
Citace ze slovenského časopisu „Médium-časopis so skautským duchom“; vychází 4 x ročně.
A ještě něco z wikipedie:
Manipulace (z latinských výrazů ruka a uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob.
Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit.
Záchranné sbory – vyjednávání, uklidňování zachraňovaných, atd. Mezilidská diplomacie – řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, atd.
Obrana proti manipulaci Rozpoznat manipulaci a hrozící nebezpečí. Pěstovat si vlastní sebevědomí. Nemyslet si, že manipulátor je dokonalejší. Mít jasnou představu o svých právech. Umět odmítnout manipulátorovu žádost, nemít vůči němu zábrany a závazky. Naučit se postupům, jak konkrétní manipulační techniky zneškodnit.
Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí. Manipulaci můžeme chápat i pozitivně, jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností. Příklady pozitivní manipulace jsou: Některé zdravotnické obory – psychologie, psychiatrie, atd.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2013 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
______________________________________________________________________________ Redakce by ráda upozornila odběratele, že nyní je právě ten správný čas uhradit jak loňské tak případně poslat i letošní předplatné, a to podle údajů uvedených výše. 12
