---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Liberecký kraj Okresní myslivecký spolek Liberec
SBORNÍK REFERÁTŮ Z KONFERENCE konané dne 31. května 2014 v multimediálním sále Krajského úřadu Libereckého kraje v Liberci s názvem
Myslivecká konference 2014 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obsah: 1. Úvodní slovo Josef Jadrný, náměstek hejtmana, pověřený řízením životního prostředí a zemědělství 2. Myslivost a státní veterinární dozor MVDr. Jindřich Dvořák, ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Liberecký kraj 3. Prostorové chování černé zvěře a její management Ing. Miloš Ježek, Ph.D., Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze 4. Význam predátorů v našich honitbách Ing. Miloš Ježek, Ph.D., Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze Ing. František Havránek, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 5. Nový občanský zákoník a myslivecké spolky JUDr. Jiří Kšica, předseda organizační a právní komise ČMMJ, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta 6. Změny v mysliveckých dotacích Ing. Jan Matouš, Krajský úřad Libereckého kraje 7. Závěrečné slovo Josef Žďárský, předseda OMS Liberec
Vážení myslivci a přátelé myslivosti. Myslivecká konference 2014 v Libereckém kraji se uzavírá vydáním tohoto sborníku. Věřím, že pro Vás mělo setkání s kolegy význam a konání konference je přínosem pro Vaši práci. Pořádáním myslivecké konference se snažíme přinášet Vám nové informace a poznatky a osvětlovat Vám případné nejasnosti. Doufám, že se budeme i nadále setkávat a že Vám budu moci být nápomocen při řešení Vašich problémů. Těším se na naši vzájemnou spolupráci Josef Jadrný, náměstek hejtmana, pověřený řízením životního prostředí a zemědělství
Myslivost a státní veterinární dozor MVDr. Jindřich Dvořák, ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Liberecký kraj • Obsah: • Povinnosti podle Metodiky kontroly zdraví • Zhodnocení roku 2013 z hlediska výkazu státního veterinárního dozoru • Informace k Aujeszkyho chorobě • Informace k Africkému moru prasat • Nakládání s uhynulou zvěří
• Metodika kontroly zdraví na rok 2014: povinnost podle § 5 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona (č. 166/1999 Sb.) • Vzteklina: Lišky • kontrola nákazové situace (nově od roku 2014 se lišky vyšetřují i na trichinelózu), lišky uhynulé, utracené, případně ulovené s indikací • 4 lišky na 100 km2 tj. 129 lišek na celý kraj (SM 28 ks, CL 45ks, LB+JN 56Ks) • Vyplácí se zástřelné: 380 Kč • Brucelóza a tularemie: zajíci • Pasivní a aktivní monitoring (tularemie) • Zajíci uhynulí, případně ulovení s indikací • Aktivní monitoring: 3 ulovení zajíci na 100 km2 (96 zajíců na celý kraj) - problém splnit • Vyplácí se nálezné: 150 Kč (pouze uhynulí zajíci) • Klasický mor prasat: divoká prasata • Každé dvacáté ulovené prase (5% ulovených prasat) : serologické vyšetření, spojení s vyšetřením na trichinelózu • Všechna nalezená uhynulá, nebo podezřelá z nákazy • Vyplácí se nálezné 1000 Kč • Trichinelóza: divoká prasata • Vyšetření se hradí pouze u laboratorního vyšetření provedené ve státním veterinárním ústavu a schválené laboratoři KVS či akreditované laboratoři, trávicí metodou na základě vyplněné žádanky • Vyšetřit se musí podle veterinárního zákona také veškerá vnímavá zvěř, a to v akreditovaných laboratořích či ve státních veterinárních ústavech anebo v povolených laboratořích, kterým vydalo povolení KVS
• Parazitologické vyšetření spárkaté zvěře • Uživatel honitby zajistí odběr vzorku trusu z konečníku (cca 30 – 50 g) od ulovené či uhynulé spárkaté zvěře, a to tak, aby vždy z každého jednoho katastrálního území v honitbě byl odebrán jeden vzorek (např. honitba obsahuje 3 katastrální území, odevzdat 3 vzorky) • Vyplácí se vzorkovné 50 Kč
• Parazitologické vyšetření spárkaté zvěře – metodika odběru • Odběr provádí uživatel honitby nebo jím pověřená osoba • Je třeba, aby nasbíraný trus byl čerstvý, ne vyschlý • Lokality je třeba vybírat s ohledem na možný výskyt parazitů • Správně označené vzorky, pokud nemohou být předány k vyšetření neprodleně, je třeba uložit v chladu a nejpozději (druhý den) předat k vyšetření
• Podmínky provádění antiparazitární léčby zvěře • Pozitivní vyšetření, podložené protokolem z SVÚ, v rámci monitoringu • Potvrzení od soukromého veterinárního lékaře o pozitivním výsledku parazitárního vyšetření zvěře • Záznam od proškolené osoby o pozitivním nálezu parazitů při prohlídce zvěřiny
• Parazitologické vyšetření spárkaté zvěře – metodika léčby • Návykové období (pokud zvěř není navyklá krmivo přijímat) spočívající v postupném navyšování množství krmiva až do dávky odpovídají medikované dávce • Počty krmných zařízení musí odpovídat počtu zvěře a uživatel honitby musí zajistit tato zařízení tak, aby se divoká prasata nemohla dostat k medikovanému krmivu určenému ostatní spárkaté zvěři • časový harmonogram podávání návykového i medikovaného krmiva, na základě skutečných počtů zvěře v honitbě (katastrálním území), druhového a věkového složení zvěře a aktuální spotřeby krmiva • K antiparazitárnímu ošetření může být použit medikovaný premix nebo medikované krmivo v souladu se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech • Uživatelé honiteb provádějících léčbu, i honiteb sousedních, zajistí dodržení zákazu lovu po provedené medikaci, po celou dobu stanovené ochranné lhůty a to u všech druhů zvěře, které jsou zdrojem zvěřiny a mohly přijmout medikovanou krmnou směs
• Seznam použitelných antiparazitárních přípravků pro spárkatou zvěř • Přípravky se širokým spektrem účinnosti proti střečkovitosti, motoličnatosti i oblým červům zažívadel a plic • Cermix premix – určený pro výrobu medikovaného krmiva u schváleného výrobce medikovaných krmiv.
• Cermix pulvis – určený pro individuální aplikaci do krmiva ‒ léčbu veterinárním lékařem. Přípravky obsahují účinnou látku ivermektin se širokospektrálními antiparazitárními účinky proti dospělým i larválním stádiím nejdůležitějších endoparazitů a ektoparazitů. Působí proti oblým červům zažívadel a plic, proti podkožní a nosohltanové střečkovitosti, zákožkám svrabovým a vším.
• Způsob podání a dávkování • Aplikaci přípravku musí předcházet přípravná fáze, tj. krmení sypkým krmivem bez léčiva. Přípravek se podává rozmíchaný v sypkém krmivu v poměru 1:9 (5 kg přípravku smísíme s 45 kg jadrného krmiva). • Spárkaté přežvýkavé zvěři se připravené krmivo podává dva po sobě následující dny jako jediné krmivo v množství závislém na početním stavu zvěře u jednotlivých krmelců (dávky jsou uvedeny v příbalové informaci). Jeden kg přípravku postačí při 2 aplikacích k ošetření 20 ‒ 25 ks srnčí zvěře nebo 5 ks jelení, 8 ks daňčí, 12 ks mufloní nebo 15 ks kamzičí zvěře. • Divokým prasatům je nutné krmivo připravené pro spárkatou přežvýkavou zvěř výše uvedeným způsobem dále smíchat (1 kg krmiva s CERMIXEM + 6,5 kg čistého sypkého krmiva). Tato směs se podává po dobu 5 dnů v množství 0,5 kg/10 kg ž.hm./den (přesný postup je uveden v příbalové informaci). Jeden kg přípravku postačí při aplikaci po dobu 5 dní k ošetření 300 kg ž. hm. černé zvěře. • Ochranná lhůta: 28 dnů maso a orgány jelení, daňčí, srnčí, mufloní a kamzičí zvěře, 14 dnů maso a orgány divokých prasat
• Rafendazol premix ‒ určený pro výrobu medikovaného krmiva u schváleného výrobce medikovaných krmiv • Rafendazol pulvis – určený pro individuální aplikaci do krmiva ‒ léčbu veterinárním lékařem. Přípravky obsahují účinné látky rafoxanid a mebendazol, které mají širokospektrální účinek proti oblým červům zažívacího traktu a plic, proti motolicím a nosohltanové střečkovitosti • Způsob podání a dávkování: Přípravky se podávají zvěři rozmíchané v jadrném krmivu v poměru 1:9, obvykle dva po sobě následující dny, nejvýše 4 dny, jako jediné krmivo podle početního stavu zvěře u krmelců. Jeden kg přípravku postačí při 2 aplikacích na odčervení 25 kusů srnčí zvěře nebo 5 kusů jelení, 8 kusů daňčí, 12 kusů mufloní nebo 15 kusů kamzičí zvěře • Ochranná lhůta: 28 dnů maso a orgány u srnčí, daňčí a jelení zvěře, 60 dnů maso a orgány u mufloní a kamzičí zvěře • Všechny uvedené přípravky jsou vázány na předpis veterinárního lékaře, který odpovídá za jejich aplikaci • V lokalitách, kde se vyskytuje motoličnatost i podkožní střečkovitost, mohou být použity k léčbě přípravky CERMIX i RAFENDAZOL, je však třeba dodržet interval nejméně 28 dní mezi jejich aplikací • RAFENDAZOL je určen především pro oblasti s výskytem motoličnatosti, CERMIX zejména pro lokality s výskytem střečkovitosti, zvláště u srnčí zvěře • Ivermix – probíhá registrační řízení. Účinná látka je ivermektin, který, je účinnou látkou i v Cermixu. Použití Ivermixu bude obdobné jako u cermixu
• Monitoring parazitů u spárkaté zvěře: situace za rok 2013 • 106 MS či honiteb z Libereckého kraje neodevzdalo vzorky trusu, porušení § 5 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona, (pokuta, u přestupku až 10000 Kč, u správního deliktu až 300000 Kč) • Pozitivní vzorek = 3+ • Vydaná MVO- stanovení termínu léčby u pozitivních vzorků (v rámci monitoringu, záznam vet. lékaře či
proškolenou osobou), povinnost písemného informování (název antiparazitika, datum použití, ochranná lhůta a datum uplynutí ochranné lhůty) všech sousedních honiteb a příslušné KVS
• Souhrn vykázaných úkonů v rámci MKZ za rok 2013 • Počet vyšetřených lišek: 138 ks (JN 22 ks, LB 36 ks, CL 51 ks, SM 29 ks) • Počet nalezených a odevzdaných zajíců: 7 ks (JN 0 ks, LB 1 ks, CL 1 ks, SM 5 ks)) • Počet nalezených a odevzdaných divokých prasat: 8 ks (JN 0 ks, LB 1 ks, CL 7 ks, SM 0ks) • Počet vyšetřených divokých prasat (z Libereckého kraje) na trichinelózu: 5876 Ks • Počet vyšetřených vzorků trusu spárkaté zvěře: 292 ks (117 pozitivních) (JN 33/13, LB 86/33, CL 70/22, SM 103/49)
• Aujezskyho choroba • je virové onemocnění přenosné zejména na prasata, skot, ovce, kozy, psy, kočky a kožešinová zvířata, (infekci mohou přenášet pouze prasata a kočky), které se projevuje u většiny zvířat (vyjma prasat) postižením nervového systému a nesnesitelným svěděním u všech nakažených zvířat končí vždy úhynem (nestihnou si vytvořit protilátky), vyjma prasat (a mývalů), která mohou onemocnění přežít a vytvořit si protilátky. V České republice je kolem 35 % populace divokých prasat s protilátkami. • není přenosná na člověka, v České republice se nevyskytuje v chovech domácích prasat, která jsou na jatkách na tuto nákazu systematicky vyšetřována • V České republice proběhl úspěšně ozdravovací program, který byl ukončen 31. 12. 1987 a v jehož rámci byla ACH úspěšně eliminována z chovů prasat. Od této doby byla rovněž zakázána vakcinace proti ACH. Od roku 1987 má ACH v chovech prasat na našem území nulovou prevalenci. • Poslední případ ACH v chovu prasat byl v ČR zaznamenán v roce 2003 smíšeného malochovu ve středočeském kraji. V rámci šetření tohoto ohniska bylo zjištěno, že chovatel je myslivec a v listopadu 2003 vyvrhoval a zpracovával uloveného divočáka na této farmě. Pozitivní prasnice měla přístup k místu tohoto zpracování a prostřednictvím kontaminovaného prostředí došlo k přenosu infekce.
• Výsledky vyšetření-sérologicky pozitivní vzorky (2011-2013)
• Doporučení pro chovatele psů • nenechávat bez dozoru volně pobíhat psy v honitbách s možným výskytem divokých prasat, zbytky z divočáků nepoužívat jako újeď • zabránit přímému kontaktu psa s divokým prasetem, případně krví, vývrhem (velmi nebezpečné jsou plíce, mozek a hrtan), syrovým nebo nedostatečně tepelně upraveným masem • Česká republika má status země prosté Aujeszkyho choroby a vakcinace prasat proti této nákaze je zakázána legislativou EU • Většina divokých prasat, která mají protilátky, není pro psy nebezpečná, neboť onemocnění u nich již proběhlo • Nakažený pes uhyne během několika dnů a nákaza se ve smečce kontaktem s nemocným psem nešíří • V současné době není na světovém trhu dostupná vakcína s dostatečnou účinností použitelná pro psy
• Africký mor prasat • Asfivirus (DNA viry) • vysoce odolný vůči různému pH, opakovanému rozmrazování a zmrazování, při pokojové teplotě zůstává infekční několik měsíců, v nezpracovaném zchlazeném vepřovém mase zůstává infekční několik (15) týdnů, při 0°C několik měsíců, v hluboce zmražené tkáni i několik let, v nevařené šunce přežíval až 6 měsíců, velmi rezistentní vůči hnilobě a vysoušení, ve 2% louhu sodném vydrží 24 hodin v 1% formaldehydu až 6 dní, 70°C po dobu 30 minut ho inaktivuje • vnímavá jsou všechna plemena domácích prasat a divoká prasata, infekce bez příznaků u prasete bradavičnatého a štětkouna afrického • vektor- klíšťáci rodu Ornithodoros (tzv. měkká klíšťata), u nás se zatím nevyskytují, jediný známý DNA virus přenášený členovci
• Patogeneze – vstupní brána: přes dutinu ústní, nosní sliznici, ale i kožní poranění a spojivky, afinita viru k retikuloendoteliální tkáni, endoteliálním buňkám cév, vyvolává degenerativní změny = krváceniny • Klinické příznaky – vysoká nakažlivost a úmrtnost (v panenském prostředí i 100%), ID: 5-21 dní, nespecifické: vysoká teplota (až 42°C), ztráta chuti k potravě, deprese, ulehnutí, dýchací poruchy, zvracení, krvavý průjem, překrvená kůže na uších, končetinách, břiše, při chronickém onemocnění i otoky a degenerace kloubů, chřadnutí (přežití až 15 měsíců, po celou dobu může virus vylučovat) • P.A. nález - tečkovité krváceniny, krváceniny v m.u (nejčastější příznak - vypadají jako hematomy), ledvinách a srdci, ale mohou být i v jiných orgánech, oproti KMP výrazně (až 3x) zvětšená slezina (je „drobivá“), výpotek v tělních dutinách čirý, nažloutlý, někdy s příměsí krve • Diagnóza – odběr vzorků – pro virologické vyšetření (PCR): krev, slezina, mízní uzliny, játra, plíce, ledviny, tonzily, v případě nemožnosti zajistit tyto vzorky tkání se odebírá dlouhá kost (např. stehenní) nebo hrudní kost
Opatření při výskytu AMP u divokých prasat • KVS informuje chovatele prasat a uživatele honiteb a provede vyšetření všech ulovených nebo uhynulých prasat divokých, včetně laboratorního vyšetření • vytvoří odbornou skupinu, tvořenou veterinárními lékaři, myslivci, biology zabývajícími se volně žijícími zvířaty a epizootology, s úkolem spolupracovat s krajskou veterinární správou • zkoumá nákazovou situaci a stanoví zamořené oblasti • stanoví vhodná opatření, která mají být uplatňována v zamořené oblasti. Tato opatření mohou navíc zahrnovat pozastavení lovu a zákaz krmení prasat divokých • vypracuje plán eradikace nákazy, který má být předložen Komisi • provádí kontroly ověřující účinnost opatření přijatých za účelem eradikace AMP v zamořené oblasti
(Následují obrázky AMP: Na první fotografii je přenašeč onemocnění „klíšťák“ Ornithodoros, na dalších fotografiích: krváceniny na kůži, vnitřních orgánech, svalovině, typicky zvětšená slezina a překrvené mízní uzliny.)
• Nakládání s uhynulou zvěří • Dle zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.), řeší § 43 odst. 3, mrtvá zvěř, která byla nalezena, patří uživateli honitby, respektive uživateli nejbližší honitby v případě nálezu na nehonebních pozemcích • Postupovat podle veterinárních předpisů, tj. v případě nezjištění příznaků nákazy lze zakopat (dostatečně hluboko), odevzdat za poplatek k neškodné likvidaci (asanační podnik), odevzdat k vyšetření (zajíci, divočáci) na KVS
Prostorové chování černé zvěře a její management Ing. Miloš Ježek, Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze Abstrakt Růst početnosti prasete divokého je mimo jiné způsoben také managementem tohoto druhu ze strany myslivců/lovců. Ti jako jeden z nástrojů používají vnadění, nebo přikrmování. V rámci studie jsem se snažil odhadnout efekt přikrmování na prostorovou aktivitu prasete divokého. Celkem bylo označeno 7 kusů černé zvěře obojky GPS, které zaznamenávali polohu zvířete každé dvě hodiny. Zvířata byla označena v NP Šumava. Z výsledků je patrné, že domovské okrsky jsou poměrně malé (200-1800 ha) a je signifikantní rozdíl mezi samci a samicemi. Zároveň je zřejmé, že v případě přikrmování označení jedinci navštěvovali krmeliště pravidelně. Vzhledem k tomu, že výzkum probíhal v poměrně chudém prostředí, můžeme usuzovat na to, že přikrmování vedlo k redukci aktivity a minimalizaci domovského okrsku. K tomu obvykle dochází v oblastech s vysokou potravní nabídkou. Přikrmování tak mohlo dokonale nahradit přirozenou potravu. Proto je nutné v managementu černé zvěře přikrmování omezit, případně nastavit jasná pravidla pro přikrmování. Klíčová slova Prase divoké, přikrmování, denní aktivita, Úvod Prase divoké je rozšířené po celé Evropě, resp. po celém světě, kde se na mnoha místech daří ferálním populacím domácích prasat. V současné době také se také zvětšuje areál výskytu ve Fenoskandinávii (Masei et al. 2004). Zároveň ve všech oblastech dochází ke zvyšování početnosti velice rychlým tempem (např. Skandinávie: Erkinaro et al. 1982, Německo: Feichtner 1998, Francie: Klein et al. 2007, Česká republika: Hladíková et al. 2008). Populace černé zvěře velice dobře prosperuje v oblastech, kde je krajina a prostředí intenzivně ovlivňováno člověkem (Geissler & Burgin 1998). V potravě tohoto omnivorního druhu převládají rostliny, ale animální složka potravy je také významná (Schley and Roper 2003). Lokality s vysokou kvalitou a velkým množstvím potravy jsou divokými prasaty velice intenzivně využívaná a vznikají zde značné ekonomické škody na zemědělských porostech. S tím související vysoká početnost ovšem nezpůsobuje jen ekonomické škody na zemědělství, ale představuje také velké nebezpečí z pohledu přenosu nemocí na hospodářská a domácí zvířata, případně člověka. Jeden z důvodů tak extrémního nárůstu početnosti může být globální zvyšování průměrné teploty (Root et al. 2003), protože zvyšování teploty a nižší sněhová pokrývka pozitivně ovlivňuje populační růst (Jedrzejewska et al. 2007). Někteří autoři uvádějí jako důvod zvyšování frekvence semenných roků buku a dubu (např. Hofman et al. 1997), nebo neschopnost člověka redukovat a zastupovat tak roli predátorů (Choquenot et al. 1996). Ale většina autorů se shoduje, že růst souvisí se zvyšováním nabídky potravy a vyšší schopností přežití mláďat v zimním období (např.: Bieber a Roof 2005, Servanty et al. 2007). Je tedy patrné, že dochází k zvyšování konfliktů s lidskou činností (Geisser a Burgin 1989) a je společenskou nutností aktivně ovlivňovat početnost a nalézt nástroje k její redukci. K tomu slouží různé managementové nástroje obvykle vykonávané ze strany uživatelů honiteb. Ve vztahu k černé zvěři je nejčastěji používaným managementových nástrojem přikrmování. A to jak ve formě klasického přikrmování v období nouze (tzn. v zimním období), ale stále častěji se přikrmuje z důvodu zvýšení efektivnosti lovu a to buď na vnadištích, kde je zvěř lovena, nebo na celoročních krmelištích, kde je zvěř koncentrována kvůli zajištění vysokého počtu divokých prasat v období společných lovů a dosažení co nejvyšších úlovků. S tím ale myslivci výrazně napomáhají ke zvýšení kondice divokých prasat a uměle tak zvyšují množství potravy
v prostředí, které divoká prasata mohou využívat (Herrero et al. 2006). Zároveň tak zvyšují reprodukční schopnost ve všech věkových kategorií samic a přispívají tak k populačnímu růstu. Co se týká prostorové aktivity divokých prasat, je popisováno, že zvýšená potravní nabídka indukuje menší domovské okrsky (Home range) a zároveň snižuje denní aktivitu divokých prasat (Keuling et al. 2008). Zároveň přikrmování může nahradit pulsující přirozené zdroje potravy, na kterých byla dříve divoká prasata závislá (např. úrody buku a dubu). Aktivita divokých prasat je samozřejmě ovlivněna délkou dne a délkou noční periody. Tyto přirozené faktory mohou spolupůsobit společně s přikrmováním na prostorovou aktivitu a výrazně jí tak redukovat. I přes výše uvedené poznatky je vlivu přikrmování věnována stále malá pozornost a v rámci managementu černé zvěře je stále efekt přikrmování přehlížen. Metodika Studijní území Jako studijní území byla vybrána oblast NP Šumava. Toto území je chráněno od roku 1990 a v národním parku dominují dříve založené hospodářské porosty smrku (cca 80% rozlohy), v oblasti zároveň chybí intenzivní zemědělství a management travních porostů je prováděn na extenzivní bázi. Klima je kontinentální s rozsahem průměrných teplot od -5 °C v lednu do +12°C v červenci. Z velkých kopytníků se v oblasti vyskytuje jelen evropský, srnec obecný, prase divoké a začíná se rozšiřovat sika japonský. Z šelem se v oblasti pravidelně vyskytuje jen rys ostrovid. Kopytníci jsou v zimě pravidelně přikrmovány buď v přezimovacích obůrkách nebo u krmných zařízení ve volném prostoru. Sběr dat Celkem bylo dochyceno a označeno 7 divokých prasat (5 dospělých samic a 2 dospělý samci) do dřevěných pastí (4x5x2 m), kam byly lákáni na kukuřici. K imobilizaci byla použita směs Zoletilu, Xylasedu a Narketanu, a jako antidotum byl použit Yohimbini. Imobilizovaná zvířata byla označena GPS obojky (Vectronic Aerospace GMbh. Gemany). Jedna z označených samic (FM5) ztratila obojek po 1 týdnu. Všechny obojky byly naprogramovány k záznamu pozic každé 2 hodiny. Do této studie jsme zahrnuli data z období zimy a jara 2013, což představuje více než 10 tisíc pozic. Během sledování jsme měřili aktivitu pomocí minimální ušlé vzdálenosti mezi dvěma body, případně během jednoho dne. Analýza dat Sezónní domovský okrsek a denní/hodinová vzdálenost byla kalkulována pomocí programu ArcGIS Desktop10 software (ESRI 2010), k výpočtu domovského okrsku jsme použili metodu minimum convex polygon v její 100% variantě (MCP 100%). K porovnání rozdílů mezi měsíčními domovskými okrsky a denní ušlou vzdáleností u samců a samic, případně mezi sezonami jsme použili Mann-Whitneyův U-test, případně Kruskal-Walissův H-Test. Všechny výpočty byly prováděny v programu STATISICA 10 (StatSoft 2013). P-hodnoty nad hranicí 0,05 nebyly považovány jako signifikantní. Tab. 1 Charakteristika označených jedinců
Zkratka Věk Počet pozorovaných dní Využíval krmeliště
Samec 1
Samec 2
Samice 1
Samice 2
Samice 3
Samice 4
M1 3 roky 156 ano
M2 3 roky 194 ne
FM1 3 roky 102 ne
FM2 6-7 let 145 ano
FM3 5-6 let 196 ano
FM4 5-6 let 165 ne
Výsledky Průměrná velikost domovského okrsku (HR) 6 sledovaných dospělých kusů černé zvěře byla 926 ha. Byl zde prokázán signifikantní rozdíl v měsíční velikosti MCP HR mezi samicemi a samci (Mann-Whitney U test, Z=4.49; p<0.000). V průměru měli samci velikost domovského okrsku 1191 +/- 497 ha (X +/- SD) a samice jen 223 +/-217 ha (Tab. 1). Zároveň zde ovšem nebyly rozdíly mezi sezónami (zima – leden, únor, březen, duben; jaro-květen, červen, červenec; Mann-Whitney U test, Z=0.163; p=0.871). 3 označení jedinci navštěvovali přikrmovací zařízení v pravidelných intervalech (M1, FM2,FM3) a podle očekávání se zmenšil i jejich domovský okrsek v době kdy přikrmovací místa navštěvovali. Průměrný domovský okrsek v době, kdy navštěvovali přikrmovací zařízení 246+/-399 ha (min=10ha, max=1470 ha) ve srovnání s dobou, kdy přikrmovací místa nenavštěvovali 736+/- 587 (min=110 ha, max=1770). Jedinci navštěvovali přikrmovací zařízení každý den, nebo každý druhý den. Průměrný měsíční počet návštěv na krmeliště byl: M1=16+/-7.3(+/- SD); FM2 = 24 +/-5.8; FM3 =20+/-4.. Ostatní označení jedinci přikrmovací zařízení nenavštěvovali (M2, FM1, FM4).
Graf 1 Průměrné měsíční velikosti domovských okrsků (MCP 100%) Průměrná denní ušlá vzdálenost během celé studijní periody byla u samců 2.77+/-1.4 km (min-max=0.309.29 km) a u samic 1.66+/-1.12 km (min-max=0.02-8.51 km). Je evidentní signifikantní rozdíl mezi ušlou vzdáleností, kdy samci urazí 2x více než samice (Mann-Whitney U test, Z=-12.13; p<0.000). Celková denní ušlá vzdálenost se také lišila mezi jednotlivými měsíci u všech označených (Kruskal-Wallis H test; M1 (H5.171=33.36; p=0.000), M2 (H4.130=18.95; p=0.0008), F1 (H4.134=44.65; p=0.000), F2 (H4.125=64.12; p=0.000), F3 (H6.193=36.43; p=0.000), F4 (H3.98=21.80; p=0.001). Zvířata byla více aktivní v noci (mezi 16 a 8 hodinou ranní) než ve dne (od 8 hodiny ráno do 16 hodiny odpoledne; MannWhitney U test, Z=2.095; p=0.039).
Diskuze a Závěr Z výše patrných výsledků je vidět, že aktivita černé zvěře ve sledované oblasti je výrazně ovlivněna mysliveckým managementem, resp. přikrmováním, které je zde prováděno. Je zřejmé, že přikrmování ovlivňuje prostorovou aktivitu černé zvěře nejenom v zimě, kdy je předpoklad využívání krmelišť, ale v případě, že přikrmování pokračuje i během vegetační sezóny, divoká prasata intenzivně využívají snadný zdroj potravy i v období dostatku přirozených zdrojů potravy. Prase divoké je omnivorní generalista a jeho potrava závisí na regionálních environmentálních faktorech. To znamená, že využívá výhody plejády potravních zdrojů dostupných v prostředí. Naše výsledky tak podporují závěry jiných studií, které zmiňují vztah mezi množstvím dostupné potravy a velikosti domovského okrsku. V závislosti na této hypotéze by vzhledem k relativně chudému prostředí, kde se označená divoká prasata pohybovala, byl předpoklad velkých domovských okrsků. Nicméně, jak je patrné z výsledků, domovské okrsky divokých prasat, která využívala potravu pocházející z přikrmování, jsou ve srovnání s ostatními studiemi podprůměrné, a v mnoha případech výrazně menší. A právě intenzivní přikrmování tak může v relativně chudém prostředí nahradit přírodní zdroje potravy a tak ovlivnit i prostorové chování černé zvěře. Pokud připustíme výše zmíněný vliv přikrmování na aktivitu divokého prasete, může být právě přikrmování velice kontroverzní nástroj k managementu černé zvěře. V současné době je využíván jako argument zvýšení úspěšnosti při lovu, kdy lákaná zvířata jsou lovena na přikrmovacích místech. Ovšem v posledních letech se přikrmování změnilo v intenzivní krmení a v mnoha honitbách se vyskytuje několik desítek přikrmovacích/krmících míst s neustálým velkým množstvím dostupné potravy. To ale nahrává právě divokým prasatům, kdy celý systém mění v jejich výhodu. Vysoké počty krmelišť zvyšují pravděpodobnost, že při návštěvě krmeliště na krmelišti nebude nikdo lovit, a tak nikdo tlupu neohrozí. A velké dávky krmiva zaručí, že divočáci nemusí hledat další zdroj potravy. Tím pádem redukují svojí aktivitu a opět zvýší svojí šanci na přežití. To znamená, po návštěvě krmeliště, již divoká prasata nemusí nikde jinde pohybovat a hledat potravu a snižují tak šanci, že se potkají s lovci. Zároveň samozřejmě přikrmování zvyšuje kondici, resp. reprodukční úspěch a množství reprodukčně aktivních samic. Je proto nutné využívat přikrmování jako jeden z nástrojů managementu černé zvěře skutečně s uvážením a v mnohých případech je nutné změnit styl hospodaření s černou zvěří.
LITERATURA Bieber C., Ruf T. (2005) Population dynamics in wild boar Sus scrofa: ecology, elasticity of growth rate and implications for the management of pulsed resource consumers. J Appl Ecol 42:1203-1213 Erkinaro E., Heikura E., Lindgren E., Pullianen E., Sulkava S. (1982) Occurrenceand spread of the wild boar (Sus scrofa ) in eastern Fennoscandia. Mem. Soc. FaunaFlora Fennica, 58: 39-47. Feichtner B.(1998): Causes of fluctuations in the hunting kill of wild boar in the Saarland. Ztschr. Jagdwiss.,44: 140–50. Geisser H., Bürgin T. (1998) Das Wildschwein. Verlag Desertina, Chur, Switzerland. Geisser H. (2000) Das Wildschwein (Sus scrofa) im Kanton Thurgau (Schweiz): Analyse der Populationsdynamik,der Habitatansprüche und der Feldschäden in einem anthropogen beeinflussten Lebensraum. Dissertation zur Erlangung der naturwissenschaftlichen Doktorwürde, Universität Zürich. Herrero J., Garcia-Serrano A., Couto S., Ortuno V.M., Garcia-Gonzalez R. (2006) Diet of wild boar Sus scrofa L. and crop damage in an intensive agroecosystem. Eur. J. Wildl. Res. 52: 245-250 Hladíková B., Zbořil J., Tkadlec E., (2006) Populační dynamika prasete divokého (Sus scrofa) na střední Moravě. Lynx, n.s.,39,:55-62
Choquenot D., McIlroy J., Korn T. (1996) Managing vertebrate pests: wild pigs. Bureau of Resource Sciences, Australian Government, Publishing Service, Canberra, Australia. Keuling O., Lauterbach K., Stier N., Roth M. (2010) Hunter feedback of individually marked wild boar Sus scrofa L.: dispersal and efficiency of hunting in northeastern Germany. Eur J Wildl Res 56:159-167. Massei G., Genov P. V. (2004) The environmental impact of wild boar. Galemys 16: 135-145. Massei G.,Genov P. V., Staines B.W. (1996) Diet, food availability and reproduction of Wild Boar in a Mediterranean area. Acta Theriologica 41 (3), 307 – 320. Schley L., Roper T.J.(2003) Diet of wild boar Sus scrofa in Western Europe, with particular reference to consumption of agricultural crops, MAMMAL REVIEW 33 (1): 43-56. Servanty S., Gaillard J.M., Allaine D., Brandt S., Baubet E. (2007) Litter size and fetal sex ratio adjustment in a highly polytocous species: the wild boar. Behavioral Ecology, 18, 427–432
Kontakt: Miloš Ježek, Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6,
[email protected]
Význam predátorů v našich honitbách Ing. František Havránek, CSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Ing. Miloš Ježek, Ph.D., Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze
Řada našich i zahraničních prací a především praktické zkušenosti ukazují na populační explozi lišky a kun v posledních desetiletích, kromě toho se u nás objevují predátoři noví, jako je norek americký, mýval severní a psík mývalovitý. Další výzkumy ukázaly značný, mnohdy podstatný význam populační hustoty predátorů pro vývoj stavů drobné zvěře i ostatních obratlovců, kteří tvoří jejich potravní spektrum, včetně chráněných druhů. Nesmíme zapomínat ani na expandující druh – prase divoké. Nalézáme se tedy ve zcela jiné situaci, než kterou popisuje profesor Komárek. Ten uvádí, pro první polovinu třicátých let dvacátého století, že množství šelem je v našich zemích, vzhledem k počtu užitkové zvěře, velmi malé, právě tak jako počet jejich druhů a že škodlivá úloha, kterou jim lovecké hospodářství přisuzuje, je zbytečně zveličována. V roce 1933 a 1935 bylo v Čechách a na Moravě v průměru uloveno 8638 lišek, 1054 kun lesních a 813 kun skalních. V roce 1998 bylo uloveno 80 500 lišek a v následujících letech nastal pokles jejich úlovku (2006 uloveno 52 045 lišek) avšak v roce 2012 jsme opět lovili 75 290 kusů. K tomu bylo v tomto roce uloveno 14 900 kun a 3048 jezevců. Také počty ulovených nepůvodních druhů narůstají, tak v roce 2012 bylo uloveno 414 mývalů severních, 1 279 psíků mývalovitých a 712 norků amerických. Naše legislativa naposled uvedené cizí druhy bohužel chrání tím, že je může lovit jen myslivecká stráž. Ing. Jan Šíma (Obor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků Ministerstva životního prostředí) uvedl (2012), že projektů zaměřených na regulaci nepůvodních druhů živočichů včetně norka amerického či psíka mývalovitého je, s ohledem na metodické obtíže a jiné, naprosté minimum a jde zatím stále o pilotní projekty. Vzhledem k existujícímu konsenzu na potřebě regulace těchto druhů (a také dalších, jako je mýval severní nebo nutrie říční) s ohledem na dopady na přírodní společenstva, zvěř atp., zde však existuje prostor pro spolupráci orgánů ochrany přírody, státní správy myslivosti, uživatelů honiteb a dalších subjektů. Jak právní úprava, tak podpora konkrétních opatření nejsou optimální a vytváření dalších podmínek pro omezování nepůvodních druhů i provádění konkrétních opatření je proto zakotveno v koncepčních dokumentech v oblasti životního prostředí, zejména v aktuálním „Státním programu ochrany přírody a krajiny…“ (konec citace). Dnes se píše rok 2014, ale nic se nezměnilo. Kupodivu například v Anglii mohou tlumit norky americké pomocí trávení, za účasti veterinární správy, ochránců přírody a myslivců. U nás je nejčastějším bojem proti nepůvodním druhům predátorů plamenný článek v novinách nebo pořad v televizi (Ing. L. Králíček 2012). Pokud se ještě vrátíme k citaci profesora Komárka, byl lov predátorů v jeho době jistě mnohem intenzivnější a byly používány mnohé, dnes již opuštěné způsoby lovu jako jsou železa, tlučky a především otrávené návnady. Naopak množství potenciální kořisti představované, kromě jiného drobnou zvěří a srnčím bylo výrazně vyšší, než jaké skýtají současné zbytky populací koroptví, bažantů, nebo tetřevů. Také predační tlak dravých ptáků, kteří jsou hájeni, se jistě proti dřívějším časům výrazně zvýšil. Možný dopad nárůstu počtů lišek na ostatní druhy zvěře dokumentuje Řehák (2000) tímto příkladem: kdyby každá liška ulovená v ČR (je jich loveno 80 000 ks a minimálně jednou tolik jich v honitbách ještě zůstane) ulovila 1x za měsíc 1 ks některého z druhů zvěře, je to ročně 960 000 kusů zvěře, které jen prostřednictvím lišky zmizí z honiteb. Uvedený autor dále píše: Cílem mysliveckého hospodaření by mělo být dosažení optimálního počtu lišek v honitbách (při tomto počtu by se měl celkový roční odlov za ČR pohybovat na úrovni 5-8000 ks). Srovnávání počtů úlovků lišek v delších časových obdobích má však svoje slabiny, jak jsme se již dříve zmínili (způsoby lovu, zájem myslivců se mění). Nyní se podívejme na to jaké je spektrum potravy našich hlavních predátorů (to se ovšem může podle nabídky měnit). Liška může spotřebovat ročně cca 7000 ks malých savců (někteří autoři uvádí jen 4 000 myšovitých hlodavců), 52 zajíců (především mladí), 1,5 ks srnčí a 49 ks ptáků. Celková hmotnost za rok spotřebované potravy je odhadována na 300 kg. V případě kun je potrava složena v průměru takto: malí
savci 1034 ks, zajíc nebo králík 2,6 ks, malí ptáci 49 ks a bažanti a koroptve 16 ks dále pak 71 vajec a 16 ks žab (cekem cca 60 kg potravy). Pro lepší pochopení významu lišek v honitbě je třeba si také uvědomit jejich životní zvyky, které se během roku mění. V srpnu jsou liščata již natolik vyspělá, že jsou schopná lovit samostatně. Lze je potkat i přes jeden kilometr od místa narození, na které se již delší dobu nevracejí a začínají vést samostatný život. V pozdním podzimu, kdy lišky přecházejí na myši a hraboše jako hlavní zdroj potravy se jejich home range stále zvětšuje. Obvykle se podobá kruhu o poloměru 5-6 km (až 15 km2), který je označován pachovými značkami v podobě moči a výměšků řitních žláz. V závislosti na množství myšovitých hlodavců může liška v tomto areálu za jednu noc urazit různými oklikami až 30 km. Liška zná výborně svůj lovecký revír, všechny svoje nory i nory jezevců, které používá ve chvílích nebezpečí. S oblibou navštěvuje místa předchozích úspěšných lovů. Podle některých výzkumů ze Švédska a v Anglii, obývá lovecký okrsek rodičovský pár (alfa pár) a několik mladších fen. Liščí alfa pár pak podobně jako u vlků, ovlivňuje podle potravní nabídky rozmnožování mladších zvířat, vzhledem k potravnímu oportunizmu lišky však není tato situace běžná. Jak tedy řídit populace predátorů tak, aby se nedostávaly do střetu se zájmy chovu drobné zvěře nebo dokonce zájmy udržení ohrožených druhů v naší v přírodě? Platí někdy propagované pravidlo: „Predátoři nejsou nikdy přemnoženi, je jich tolik kolik se vyskytuje odpovídající potravy“? Management populací predátorů je opravdu oříšek, vždyť pokoušet se o jejich sčítání dostupnými metodami je spíše zbytečné a vypovídací schopnost myslivecké statistiky – velikost úlovků, také není často vhodným kritériem. Intenzita lovu lišek, kun a dnes již i mývalů, psíků mývalovitých nebo amerických norků je jistě jiná v jelenářské oblasti a jiná v nížině, kde je nosným programem chov drobné zvěře. Nelze opominout ani individuální rozdíly v intenzitě lovu mezi jednotlivými honitbami. Vyšší úlovky predátorů ne jen na úrovni honiteb, ale především oblastí nemusí signalizovat vyšší stavy predátorů, ale naopak jen intenzitu lovu. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti proto zpracoval metodiku pro hodnocení stavu predátorů, respektive predačního tlaku ve vztahu k populacím drobné zvěře. Řešení vycházelo ze statistik účinnosti orální vakcinace lišek, respektive počtu přijímaných návnad s následným ověřením. Pokud vzrostly úlovky lišek a dalších predátorů na zemi hnízdících ptáků a malých zajíců o 70,96%, jak tomu bylo mezi roky 1992 a 1998, pak vzrostl celkový příjem návnad o 9,23%, takže na nárůst 1% lovu vzroste příjem návnad o 0,13%. Z uvedeného vyplývá, že jestliže v roce 1971 činil lov lišek 34,73% úlovku roku 1998, byl příjem návnad nižší o 8,49%. Rok 1971 byl uvažován jako rok se stabilními populacemi drobné zvěře (bažant, zajíc). To znamená, že v současnosti je nutno snížit odlovem populace predátorů tak, aby příjem návnad (vejce, granule pro psy nebo kočky) vyložených v honitbě klesl o 25-30% to je z průměrných 7590% na 40-60%. Doba expozice návnad by měla být srovnatelná s dobou inkubace bažantích nebo koroptvích vajec tj. cca 23 dnů (je třeba použít alespoň 50 návnad na honitbu). Pokud v honitbě nedosáhneme uvedeného stavu nelze očekávat přežívání vypouštěných bažantů nebo rozvoj přírodních populací drobné zvěře, tak abychom lovem neohrožovali jejich stabilitu. Pro redukci predátorů je možno využívat i ministerstvem zemědělství dotovaných odchytových zařízení na černou zvěř, klece je jen třeba potáhnout navíc pletivem a jako návnadu použít výše zmiňované granule pro psy a kočky. Spouštěcí zařízení musí mít samozřejmě odpovídající citlivost. Účinnost běžných odchytových zařízení na lišky a kuny lze o 10-30% zvýšit aplikací v současnosti nabízených pachových lákadel na lišky a kuny.
Nový občanský zákoník a myslivecké spolky JUDr. Jiří Kšica, předseda organizační a právní komise ČMMJ, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta
Myslivecká sdružení či spolky a další tzv. neziskové organizace mají od letošního roku zcela nová legislativní pravidla. Důvodem je nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, od 1. 1. 2014. Přijetím nového občanského zákoníku (dále jen NOZ) došlo, kromě jiného, ke změnám v oblasti tzv. spolkového práva, neboť tato norma zrušila dosavadní zákon upravující občanská sdružení a zakotvila do našeho právního řádu nová ustanovení. Úprava činnosti občanských sdružení, kterou se naplňuje ústavní právo občanů sdružovat se k realizaci vlastních zájmů, tak zaznamenala největší změnu za posledních šest desetiletí. Nová právní úprava spolkového práva se na první pohled může jevit jako příliš složitá ve srovnání s předcházející právní normou. Ale NOZ nabízí větší variabilitu postupů, které umožní konkrétnímu spolku dosáhnout optimálního řešení své činnosti. Nejzřetelnější změna je v označení občanských sdružení, která se nově považují za spolky. V naprosté většině případů již existujících občanských sdružení platí tzv. automatická transformace, při které se občanské sdružení stává spolkem bez jakékoliv administrativy. A to na základě ustanovení § 3045 odst. 1 NOZ, podle kterého se sdružení evidovaná podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, považují za spolky. Jednoduše řečeno, ke změně dochází ze zákona a není tedy nutné znovu se registrovat. V souladu se zákonem o veřejných rejstřících (zákon č. 304/2013 Sb.) jsou od roku 2014 pověřeny vedením rejstříku spolků příslušné krajské soudy podle sídla spolku. Na příslušný rejstříkový soud byl převeden již existující registr občanských sdružení s veškerými, v něm obsaženými, údaji. Spolkům lze doporučit, aby se seznámily s přechodnými ustanoveními NOZ. V přechodných ustanoveních NOZ jsou totiž nastaveny některé zákonné lhůty, které musí spolky dodržet, aby jejich činnost nebyla v rozporu se zákonem. Zejména jsou důležitá přechodná ustanovení NOZ v § 3041 a následujících. Části stanov spolku, které odporují donucujícím ustanovením NOZ, pozbyly závaznosti dnem nabytí účinnosti NOZ (1. 1. 2014). Spolek musí nejpozději do 3 let od nabytí účinnosti NOZ, tedy do 1. 1. 2017 včetně, přizpůsobit své stanovy NOZ a doručit je příslušnému rejstříkovému soudu, u něhož je spolek zapsán. V případě, že spolek toto neučiní, příslušný rejstříkový soud ho k tomu vyzve a stanoví dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Pokud i takto dodatečně stanovená lhůta uplyne marně, soud spolek na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí jeho likvidaci. Další z přechodných ustanovení říká, že pokud název spolku odporuje ustanovením NOZ, musí spolek přizpůsobit do 2 let ode dne nabytí účinnosti NOZ, tedy do 1. 1. 2016 včetně, svůj název požadavkům NOZ. Obecná pravidla o názvech právnických osob jsou obsažena v NOZ v § 132 až 135 a zvláštní úprava názvů spolků je dána ustanovením § 216. Podle tohoto ustanovení musí název spolku obsahovat označení právní formy buď slovem, nebo stanovenou zkratkou. Slovní označení zní „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, stanovená zkratka je „z. s.“. Na tomto místě si lze položit otázku, jestli je název spolku v rozporu s výše uvedenou právní úpravou, pokud název spolku (občanského sdružení) již obsahuje slovo spolek? Zde je možné předpokládat, že obsahuje-li název spolku jako součást kmene názvu i slovo spolek, tak se jedná o označení právní formy podle NOZ a název by tak nemusel obsahovat i označení právní formy ve smyslu § 216.
Spolky by si měly upravit vnitřní předpisy do podoby, která jim bude vyhovovat, jinak se budou muset řídit dispozitivními ustanoveními NOZ. V praxi to znamená, že by si spolky měly porovnat stanovy se zněním NOZ. Tam, kde doznají rozdílů, si musí posoudit, zda jsou v rozporu s donucujícími ustanovením NOZ, potom jejich interní předpis v této části již pozbyl závaznosti, tam, kde zjistí rozdíl v dispozitivním ustanovení, si musí zvážit, která úprava je pro ně vlastní a jak si představují svoji další činnost. Odpověď na otázku, co musí obsahovat stanovy spolku, je uvedena v ustanovení § 218 NOZ, ve kterém je stanovena jejich minimalistická verze jako výčet základních identifikačních znaků pro založení spolku respektive jeho trvání. Těmito identifikátory jsou název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat, a určení statutárního orgánu. Vše ostatní je na rozhodnutí spolku, ovšem za předpokladu že to nebude v rozporu s donucujícími ustanoveními NOZ. Pojem sídla (v tomto případě spolku) je vysvětleno v ustanovení § 136 NOZ. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo spolku i v bytě (odst. 1). Vzhledem k tomu, že se spolky zapisují do veřejného rejstříku, tak stačí, když je ve stanovách spolku uveden pouze název obce, kde je sídlo spolku. To může mít praktický význam v případě změny adresy v rámci obce, kdy se nemusí měnit stanovy spolku, ale provede se pouze změna adresy sídla spolku ve veřejném rejstříku spolků. Do veřejného rejstříku se zapisuje plná adresa sídla spolku. U každé formy právnické osoby musí být jasný účel jejího založení. Spolek je vymezen jako účelové společenství osob, charakterizované jejich společným zájmem, který naplňují společnou činností. Je nutné rozlišovat mezi činností hlavní a činností vedlejší (doplňkovou). Na to může být navázáno případné získání statusu veřejné prospěšnosti (§ 146 až 150 NOZ), s nímž budou v budoucnu spojeny některé benefity, například v daňové oblasti. Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Vedlejší hospodářskou činností může spolek podnikat nebo provozovat jinou výdělečnou činnost, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Případný zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost, včetně správy spolku. Určení práv a povinností členů nebo určení způsobu, jakým budou práva a povinnosti členům vznikat obsahuje úpravu vzniku a zániku samotného členství ve spolku. To může být upraveno podle stanoveného účelu spolku a způsobu činnosti spolkové samosprávy. Vnitřní organizace spolku je záležitostí spolku. Zásada samosprávy spolku je vyjádřena tím, že je především na stanovách, aby určily, jaké orgány spolek bude mít a jaká bude jejich působnost. Stejně tak je na stanovách určit, jak se tyto orgány svolávají nebo obsazují. Zákonná úprava orgánů spolků a vnitřní organizace spolku je tedy úpravou dispozitivní, která umožňuje spolkům upravit svou strukturu dle svého uvážení, tedy s jakoukoliv organizační strukturou a libovolnými orgány. NOZ vymezuje (§ 243) orgány spolku na dva povinné (obligatorní) – statutární orgán a nejvyšší orgán, a na další možné (fakultativní) orgány, a to kontrolní komisi, rozhodčí komisi a další orgány. Statutární orgán spolku může být současně i jeho nejvyšším orgánem (§ 247). Spolek musí rozhodnou, zda bude mít statutární orgán kolektivní nebo individuální, a musí rozhodnout, kdo bude volit a odvolávat členy statutárního orgánu spolku. Pokud stanovy neurčí jinak, řídí se volba a odvolání statutárního orgánu spolku NOZ a tím, kdo volí a odvolává statutární orgán spolku je nejvyšší orgán spolku (§ 244). Statutární orgán spolku jako výkonný orgán je povinný orgán spolku. Má výjimečné postavení mezi ostatními orgány či zástupci spolku. Statutární orgán zastupuje spolek navenek. Spolek by měl zodpovědně zvážit, zda chce ustanovit současně nejvyšší orgán spolku i jako statutární orgán spolku.
Pro označení orgánů spolku je stanoveno jediné omezení - označení orgánů spolku nesmí vzbuzovat klamný dojem o jejich povaze (§ 243, poslední věta). Jinak je název a struktura orgánů spolku na rozhodnutí spolku. Při rozhodování o orgánech spolku je nutné mít na zřeteli osobnostní možnosti spolku, respektive jeho členů. Jinými slovy řečeno, spolek musí brát v úvahu nejen početnost své členské základny, ale také schopnosti svých členů. Např. člen rozhodčí komise musí být zletilý, bezúhonný, plně svéprávný a nesmí být současně členem statutárního orgánu spolku nebo kontrolní komise spolku. Vzhledem k náplni kompetencí rozhodčí komise lze předpokládat u jejich členů i určitou odbornou zdatnost. Kontrolní komisi spolku musí tvořit minimálně tří členové spolku. Dále není slučitelné členství v kontrolní komisi a ve statutárním orgánu. To jsou namátkově uvedeny personální omezení pro obsazení některých spolkových orgánů spolku. Je důležité vědět, že v ustanovení § 159 NOZ se vymezuje hlavní obsah závazku člena voleného orgánu spolku vůči spolku - „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, tak se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí“ (§ 159 odst. 1, věta první). Na člena voleného orgánu spolku je tedy kladena odpovědnost za výkon svěřené funkce a člen voleného orgánu spolku by měl mít patřičné řídící či odborné schopnosti. Přijetím funkce přejímá člen voleného orgánu závazek vůči spolku, že bude jednat s péčí řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře znamená, že se člen voleného orgánu spolku bude starat o záležitosti spolku a svěřený majetek s dostatečnou předvídavostí, svědomitostí a zodpovědností, tak aby nedošlo k jeho úbytku nebo znehodnocení, ale aby docházelo ke zhodnocení majetku spolku. Ten, kdo vykonává svěřenou funkci s péčí řádného hospodáře, nemusí mít odborné znalosti, ale musí mít dostatečné řídící schopnosti. Veškerá činnost člena voleného orgánu spolku musí být vykonávána v zájmu a ve prospěch spolku. NOZ nově stanoví presumpci zavinění člena voleného orgánu spolku – „Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky“ (§ 159 odst. 1, druhá věta). Ve smyslu § 2911 NOZ v případě, že někdo nejedná s péčí řádného hospodáře nebo toho není ani schopen, bude použita domněnka nedbalosti. Pokud mezi případnou způsobenou škodou a takovým jednáním je příčinná souvislost, odpovídá člen voleného orgánu spolku za porušení zákonné povinnosti a za protiprávní jednání. Důkazní břemeno a povinnost tvrzení v takovém případě leží na osobě, která přijme funkci člena voleného orgánu spolku. NOZ tímto preventivním ustanovením vymezuje pro všechny osoby přijímající nebo již vykonávající funkci člena voleného orgánu spolku minimálně škodní odpovědnost za nedbalý výkon funkce, pokud tato osoba přijme funkci člena voleného orgánu nebo v ní setrvá, byť musí vědět, že na ni znalostmi nebo z jiných důvodů (např. zdravotních) nestačí. Je nepochybné, že NOZ výslovně stanoví odpovědnost členů voleného orgánu spolku a klade na tyto členy ucházející se o funkci ve volených orgánech spolku kvalitativně vyšší nároky. Určitá odpovědnost člena voleného orgánu občanského sdružení byla již před nabytí účinnosti NOZ. Ale nebyla tak jednoznačně vymezena a navíc nebyla podložena vyvratitelnou právní domněnkou presumpce zavinění. To vše je ještě zdůrazněno u mysliveckých sdružení (spolků) jako uživatelů honiteb. Myslivost je činnost aprobovaná státem a jeho veřejnou mocí. Tomu odpovídají jednak oprávnění, ale samozřejmě také povinnosti. A není to jen zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, (dále jen ZoM) a jeho prováděcí předpisy, ale také další právní normy v platném znění jako např. zákon č. 214/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, včetně všech jejich prováděcích předpisů. Přihlédneme-li k povinnostem stanoveným namátkově uvedenými předpisy, lze naprosto oprávněně tvrdit, že např. na obecnou úpravu spolkového práva podle NOZ bude jinak nahlížet spolek založený za účelem např. naplňování zájmu úhledného vyšívání bavlnkou oproti spolku založeného za účelem provádění myslivosti vykonávané podle veřejnoprávního předpisu, kterým je ZoM. Tím jsem nijak nechtěl zlehčit
zálibu ve vyšívání nebo se dotknout lidí organizovaných v takovém spolku. Pouze jsem chtěl jako příklad uvést rozdíl mezi spolky podle účelu jejich zaměření. Obecně mají právnické osoby – myslivecká sdružení jako uživatelé honiteb mezi spolky zvláštní postavení, neboť musí splňovat předpoklady pro hospodaření v honitbě a musí uspokojovat zájmy, k jejichž naplňování byl spolek založen. Vzhledem k tomu, že ZoM rozlišuje myslivost a právo myslivosti, je nutné nejdříve vymezit základní pojmy. Myslivostí se podle § 2 písm. a) ZoM rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkové činnosti směřující k udržení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Právo myslivosti je podle § 2 písm. h) souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. ZoM však tyto pojmy používá nejednoznačně a v rozporu s logikou vlastního vymezení (např. § 2 písm. i) a § 17 odst. 1 a další), což však není předmětem tohoto příspěvku, ale pro naše pojednání o spolkové činnosti a zvláštním postavením mysliveckých spolků je dobré si tyto definice uvědomit. Zabývat se výčtově všemi zákonnými i podzákonnými povinnostmi mysliveckých spolků jako právnických osob daných v souvislosti s realizací výkonu (práva) myslivosti v honitbě by samo o sobě vydalo na poměrně rozsáhlé dílo. Myslivecký spolek musí mít minimálně 3 fyzické členy s českou státní příslušností a s platnými loveckými lístky, navrženou, a státní správou ustanovenou, mysliveckou stráž se statusem veřejné osoby (před rokem 2010 byl pojem veřejný činitel) a ustanoveného mysliveckého hospodáře, musí držet a používat v honitbě stanovený počet loveckých psů, apod. Na myslivecké spolky jsou kladeny další zákonné nároky na splnění povinností, jejichž porušení je sankcionováno nezanedbatelnými finančními částkami (např. § 63 – 64 ZoM nebo sankce za porušení na úseku ochrany zdraví lidí podle veterinárního zákona a pod). Z úhlu pohledu odpovědnosti člena voleného orgánu spolku je k zamyšlení postavení mysliveckého hospodáře jako obligatorního „odborného zástupce“ uživatele honitby pro výkon práva myslivosti ve spojení s jeho případným členstvím ve voleném kolektivním statutárním orgánu spolku. Ve smyslu výše uvedených nároků kladených na člena voleného orgánu spolku podle NOZ a odpovědnosti mysliveckého hospodáře podle ZoM se mi jeví spojení těchto dvou funkcí ve spolku ne příliš vhodnou, byť není vyloučená. Shora uvedeným jsem chtěl upozornit na specifické postavení mysliveckých sdružení (spolků) v porovnání s ostatními spolky. Proto nestačí pouze „znát“ novou obecnou úpravu spolkového práva obsaženou v NOZ, ale důležité je umět ji aplikovat na vlastní podmínky mysliveckého sdružení (spolku) jako uživatele honitby se všemi zvláštnostmi procesů myslivosti, respektive práva myslivosti. Může se zdát, že nová právní úprava je složitá a komplikovaná, ale není tomu tak. NOZ především vytváří prostor pro to, aby si každý myslivecký spolek vytvořil své vlastní závazné normy chování, které budou tvořit rámec jasných a srozumitelných pravidel pro každého člena spolku, což je prvním, a základním, předpokladem pro jeho bezproblémovou činnost. Přestože přechodná ustanovení NOZ nechávají spolkům určitý prostor pro uvedení stávajících stanov spolku do souladu s donucující právní úpravou NOZ, je vhodné doporučit, aby se spolky včas věnovaly této problematice a sledovaly její vývoj. Také vzhledem k tomu, že stávající části stanov, které jsou od 1. 1. 2014 v rozporu s donucujícími ustanoveními NOZ, nejsou závazná, tudíž ve vztahu k členům se jich spolek nemůže domáhat, což může za určitých okolností ztížit činnost spolků. Lze navrhnout, aby si myslivecká sdružení nejprve důkladně rozmyslela, co zamýšlí, jakou cestou se chtějí vydat, jak má organizačně a funkčně vypadat jejich spolek. Ještě jedna rada na závěr - není dobré se snažit regulovat úplně vše, protože potom se může stát nemožné dodržovat svá vlastní pravidla.
JUDr. Jiří Kšica Českomoravská myslivecká jednota, organizačně právní komise, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta telefon: 545 134 002, 731 137 602 e-mail:
[email protected]
Změny v mysliveckých dotacích Ing. Jan Matouš, Krajský úřad Libereckého kraje Pravidla poskytování finančních příspěvků na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření pro rok 2014 jsou upraveny v části třetí Nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti (dále jen nařízení vlády). Příjem žádostí a administraci finančních příspěvků zajišťují místně příslušná pracoviště Krajské agentury pro zemědělství a venkov. Těmito pracovišti v Libereckém kraji jsou: pro okres Liberec a okres Jablonec nad Nisou Agentura pro zemědělství a venkov Liberec - U Nisy 745/6a, 460 57 Liberec, tel.: 485 246 300 nebo 325, email:
[email protected] pro okres Česká Lípa Agentura pro zemědělství a venkov Česká Lípa - Dubická 2362, 470 01 Česká Lípa, tel.: 487 714 231 nebo 222, email:
[email protected] pro okres Semily Agentura pro zemědělství a venkov Semily - Bítouchovská 1, 513 01 Semily, tel.: 481 655 718 nebo 716, email:
[email protected] Žádost se podává do 30. září 2014, a to současně se všemi náležitostmi a přílohami dle nařízení vlády. V případě žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na chov a výcvik národních plemen loveckých psů se žádosti podávají do 15. Listopadu 2014. Předměty dotací zůstávají stejné: 1/ Finanční příspěvky na zlepšování životního prostředí zvěře - § 37 nařízení vlády Podporovány jsou níže uvedené činnosti: založení nebo údržba zvěřních políček o max. výměře 1 ha, zřizování napajedel pro zvěř, pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových betonových nor na lov lišek, pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových lapacích zařízení, hnízdních budek pro vodní ptáky, kteří jsou zvěří, stacionárních a mobilních odchytových zařízení na prasata divoká. Změnily se některé podmínky poskytování výše uvedených příspěvků: četnost lapacích zařízení max. 1 ks na 100 ha honitby (dříve na 250 ha), počet hnízdních budek max. 2 ks na 1 ha vodní plochy (dříve 3 ks), vypracování zápisu o instalaci zařízení přiložit již k žádosti o příspěvek, nikoliv dokládat později. Předmět příspěvku
Jednotky
Sazba
Založení a údržba zvěřních políček
Kč/ha
5000
Zřizování napajedel pro zvěř
Kč/ks
1000
Pořízení nebo výroba a instalace betonové nory
Kč/ks
2000
Pořízení nebo výroba a instalace lapacích zařízení
Kč/ks
1000
Pořízení nebo výroba a instalace hnízdních budek pro vodní ptáky
Kč/ks
250
Pořízení nebo výroba a instalace odchytových zařízení pro prasata divoká
Kč/ks
8000
2/ Finanční příspěvky na podporu ohrožených druhů zvěře a zajíce polního - § 38 nařízení vlády Podporováno je vypuštění jedinců níže uvedených druhů zvěře, odchovaných nebo nakoupených, v lokalitách jejich přirozeného výskytu a přístřešky pro koroptve: tetřev hlušec, tetřívek obecný, koroptev polní, zajíc polní, pořízení nebo výroba a umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve. Změny v podmínkách výše uvedených poskytování příspěvků: minimální počet vypuštěných zajíců stanoven na 10 kusů, poměr tetřívka obecného 1:1 (místo 1:4), příspěvek na přístřešek pro koroptve jednou za 5 let (dříve 10 let), kopie rozhodnutí o uznání honitby nebo kopie statistického výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře se přikládá k žádosti ve všech případech, nejenom k žádostem o příspěvky k přístřeškům pro koroptve. Předmět příspěvku
Jednotky
Sazba
Tetřev hlušec
Kč/ks
5000
Tetřívek obecný
Kč/ks
5000
Koroptev polní
Kč/ks
250
Zajíc polní
Kč/ks
1500
Pořízení/výroba a umístění přen. přístřešků pro koroptve
Kč/ks
200
3/ Finanční příspěvky na oborní chovy zvěře se vzácnými druhy nebo poddruhy - § 39 nařízení vlády: Podporované druhy zvěře zůstávají beze změny, je zvýšená sazba za jedince jelena bílého. Předmět příspěvku
Jednotky
Sazba
Koza bezoárová
Kč/Ks
1500
Jelen bílý
Kč/Ks
1500
4/ Finanční příspěvky na použití dravců v ochraně rostlin - § 40 nařízení vlády: Podporovány jsou níže uvedené činnosti: výroba a instalace hnízdních podložek nebo budek pro dravce, výroba a rozmístění loveckých stanovišť pro dravce (berličky) na zemědělské půdě. Změny v podmínkách výše uvedených poskytování dotací: vypracování zápisu o instalaci zařízení přiložit již k žádosti o příspěvek, nikoliv dokládat později. nově není limitováno, za jak dlouho lze znovu žádat. Zřejmě se jedná o chybu v nařízení vlády, která bude napravena. Předmět příspěvku
Jednotky
Sazba
Výroba a instalace hnízdních podložek a budek
Kč/Ks
150
Výroba a rozmístění berliček na zemědělské půdě
Kč/Ks
40
5/ Finanční příspěvky na preventivní veterinárně léčebné akce a zdolávání nákaz v chovech zvěře – § 41 nařízení vlády: Podporovány jsou níže uvedené činnosti: nákup a aplikace medikovaných premixů pro léčbu parazitóz u spárkaté zvěře, laboratorně provedené veterinární vyšetření směřující ke zjišťování nákaz v chovech zvěře s výjimkou sérologických, virových a parazitických vyšetření nákaz hrazených Státní veterinární správou. Výše příspěvku zůstává 200 Kč/kg. 6/ Finanční příspěvky na chov a výcvik národních plemen loveckých psů - § 43 nařízení vlády Příspěvek lze poskytnout za úspěšně vykonanou zkoušku psa z výkonu plemen českého teriéra nebo českého fouska. Žádost se podává do 15. listopadu daného roku, kdy byla zkouška vykonána. Výše příspěvku zůstává 2000 Kč/zkouška. 7/ Finanční příspěvky na chov a výcvik loveckých dravců - § 44 nařízení vlády: Podporován je úspěšný odchov loveckého dravce vyvedeného z umělého chovu níže uvedených druhů: • jestřáb lesní, • sokol stěhovavý, • raroh velký, • orel skalní. Žádost je třeba podat do 30. září daného roku, kdy byl dravec úspěšně odchován. Dravec musí být v dobrém zdravotním stavu a fyzické kondici, přičemž tento stav lze fyzicky zkontrolovat po dobu tří týdnů od data podání žádosti (dříve věk 1 - 7 měsíců). Předmět příspěvku
Jednotky
Sazba
Jestřáb lesní
Kč/ks
7000
Sokol stěhovavý
Kč/ks
5000
Raroh velký
Kč/ks
5000
Orel skalní
Kč/ks
5000
Při velkém objemu požadovaných finančních prostředků na vybrané myslivecké činnosti mohou být finanční příspěvky přiznány v poměrně nižší výši, než v jaké jsou požadovány. Finanční příspěvek se neposkytne, jestliže by celková výše finančního příspěvku byla nižší než 1 000 Kč. Více informací včetně podmínek a příloh, formuláře žádostí, přílohy: http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/myslivost/ http://zivotni-prostredi.kraj-lbc.cz/page339
Vážení přátelé myslivci, účastníci konference! Letošní mysliveckou konferenci připravil Okresní myslivecký spolek v Liberci po diskusi v krajské myslivecké radě ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje a jeho pracovníky Ing. Karlem Popem a Ing. Janem Matoušem. Hlavním cílem konference bylo seznámit myslivce a uživatele honiteb s problematikou veterinární péče v Libereckém kraji, upozornit na výskyt některých predátorů a jejich vliv na drobnou zvěř i možnosti omezování jejich výskytu. Samostatnou kapitolou pak byla otázka nového občanského zákoníku a jeho vztahu k mysliveckým spolkům. Přednášející jsme vybrali z řad erudovaných odborníků Krajské veterinární správy (MVDr. Jindřich Dvořák), vysokoškolských pracovníků (Ing. Miloš Ježek Ph.D. – Česká zemědělská universita Praha, JUDr. Jiří Kšica – Mendelova universita Brno a předseda právní komise ČMMJ). Ti samotní byli zárukou kvalitních přednášek a myslím, že nezklamali. Přednášky byly poutavé a adresné, doplněné poznatky z praxe jednotlivých oborů. Věřím, že Vám všem, kteří jste se konference zúčastnili, přineslo dnešní sobotní dopoledne poznatky, které budete schopni aplikovat do myslivecké i spolkové činnosti a přispělo tak ke zlepšení práce v jednotlivých honitbách. Na závěr mi dovolte poděkovat již dříve jmenovaným zástupcům krajského úřadu, všem třem přednášejícím i trubačům Valdštejnského kvarteta, kteří splnili svůj úkol na jedničku a doufám, že se příští rok opět sejdeme na další myslivecké konferenci. Myslivosti zdar! Josef Žďárský, předseda OMS Liberec
