Tech
MYSLÍTE SI, ŽE INTERNET je složitá technologie a je tedy zcela zbytečné se pouštět do jakéhokoliv vysvětlování technických podrobností? Odmítáte porozumět čemukoliv, co byť jen zčásti připomíná něco technického? Pokud se s námi ponoříte do následujícího vyprávění a obrázků, uvidíte, že pro vás tolik potřebný, milovaný i nenáviděný internet není zas až tak složité monstrum, jež by vyžadovalo mozek Einsteina.
Pod pokličkou Internet nás obklopuje čím dál víc a život bez něj je v současnosti takřka nemyslitelný. Jen si to vezměte, které všechny možné webové služby dnes a denně využíváte. Kolikrát jste doslova nuceni zapnout počítač s připojením k internetu a přečíst si nejnovější zprávy nebo odeslat co možná nejrychleji určitý finanční , obnos ze svého účtu, přičemž pobočka vaší banky není zrovna po ruce. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku internetových služeb. Pochopíte základní principy a mechanismy, díky nimž si můžete Facebook, Google, YouTube a další oblíbené služby naplno vychutnat.
Co je tedy internet? Podle zavedené definice je internet celosvětová počítačová síť poskytující nejrůznější služby. Slovo celosvětová není třeba vysvětlovat – internet se nachází po celém světě. Zbývá nám už jenom výraz počítačová síť. Ta vznikne propojením počítačů pomocí kabelů. Pro snadnější pochopení si můžeme internet představit jako obrovské kolejiště (nádraží propojená kolejemi), po kterém jezdí vlaky všemi směry. Počítač pak znázorňuje zmíněné nádraží; kabely propojující počítače odpovídají kolejím. Prosté, že?
»1«
»2«
Věda
Router představuje výhybku Možná jezdíte vlakem. Pak jistě víte, že na každém nádraží je obsluha zajišťující přehození výhybek do takové polohy, aby souprava vždy dojela do správné stanice. Když dokážete chápat tento jednoduchý princip, pochopíte i to, jak se přepravují data po internetu. Je to velmi podobné. Internet je vlastně taky takovým obrovským kolejištěm, kde veškeré informace putují internetovými linkami za svými zákazníky, stejně jako vlaky jedoucí do cílové stanice. To srovnání se přímo nabízí. Kabely propojující jednotlivé počítače v internetu mají stejnou funkci jako koleje položené mezi nádražími, kde vlak nabere díky správnému přehození výhybek směr vedoucí do cílové stanice. Stejnou funkci má i počítač v síti Internet, který nasměruje data k cílovému adresátovi. Takovým počítačům říkáme routery (česky směrovač). Stejně jako mají své názvy jednotlivá nádraží (Praha Hlavní nádraží, Praha Smíchov, nádraží Pardubice apod.), i počítače zajišťující přenos dat v internetu mají svá jména. O tom bude následující odstavec.
IP adresa zajišťuje jednoznačnou identifikaci počítače v síti Internet. Je složena ze čtyř čísel (každé v rozsahu 0 až 255) oddělených tečkami (např. 192.168.1.100 nebo 1.1.0.2). Takový tvar nazýváme IP verze 4 (IPv4). V současnosti dochází k přechodu na nový tvar, kde bude IP adresa složena ze šesti čísel (IPv6), každé z rozsahu 0 až 65 535. Důvodem je nedostatečný počet IP
IP adresa jako rodné číslo počítače
adres, neboť s narůstajícím
Znáte to, přijdete na úřad a musíte prokázat svou totožnost. Chtěli po vás rodné číslo nebo jméno a příjmení? A k čemu je vlastně rodné číslo dobré? Problém je v tom, že v České republice je zcela jistě několik lidí, kteří se jmenují například Josef Novák. Právě kvůli této možné shodě musí mít každý občan ČR rodné číslo, díky němuž jsme všichni jednoznačně identifikovatelní. Na zmíněném úřadě nemůže tedy dojít k záměně vaší totožnosti. V jiných zemích používají jiný kód. Spojené státy využívají k identifikaci občanů číslo sociálního pojištění. No, a na internetu je to velmi podobné. Každý počítač má svoji nezaměnitelnou adresu, která se odborně nazývá IP adresa.
počtem zařízení připojených k internetu potřebuje jednoznačnou adresu nejen počítač, ale taky třeba televize, lednice či auto, mají-li být součástí internetu. Hovoříme o tzv. internetu věcí (Internet of things).
»3«
Tech
Protokoly TCP/IP – nerozlučná dvojka Vlastní přenos dat můžeme rozdělit do dvou fází. Nejdříve musí být data připravena na cestu, ve druhé fázi pak dochází k samotnému přenosu. O zajištění celé akce se starají dva protokoly: TCP a IP. Představte si, že potřebujete poslat kamarádovi písničku ve formátu MP3. Ta musí být před odesláním rozdělena na menší části, kterým říkáme pakety (pro srovnání: po kolejích také nemohou jezdit příliš dlouhé vagony, neprojely by zatáčkou). O to se postará TCP. Každému paketu pak přidělí pořadové číslo a IP adresu. Jednotlivé pakety jsou předány protokolu IP, který zajistí jejich doručení adresátovi. O správné doručení všech paketů se postarají již zmíněné routery (v cestě jich může být vždy několik). Ty dokážou na základě IP adresy nasměrovat všechny pakety tím správným směrem. Jakmile jednotlivé pakety dorazí do počítače příjemce, jsou protokolem TCP opět složeny do původní podoby – v našem případě vznikne písnička ve formátu MP3.
Proč musí mít pakety pořadové číslo? Cestou se může stát, že některé pakety se ztratí, nebo ty, co odešly později, mohou přijít dříve. Na místo určení by mohly dojít ve špatném pořadí. Díky očíslování všech paketů je zajištěno (opět protokolem TCP) jejich správné poskládání do souboru (vznikne tak původní soubor). Celý proces je velmi bezpečný a zaručuje správné doručení všeho, co se internetem posílá. Nikdo z nás by si určitě nepřál, aby soubory přicházely poškozené nebo vůbec nedošly. To by nejspíš internet nebyl zdaleka tak rozšířený, jako tomu v současnosti je.
Přece si nebudu pamatovat nějaké číslo Protože číselný tvar adresy není nejvhodnější (těžko se pamatuje, číselný tvar nemůže nikdy korespondovat s názvem firmy), bylo zavedeno ještě tzv. doménové jméno (má jmenný tvar). Příkladem může být adresa www.firma.cz skládající se z jednotlivých domén. Část www je doména třetího řádu, slovo firma stojí na pozici druhého řádu, koncovka cz označuje doménu řádu prvního. Jak je vidět z příkladu, jednotlivé části adresy od sebe oddělujeme tečkami a píšeme celou adresu jako jeden celek, tedy bez mezer. Domény prvního řádu jsou pojmenovány obvykle zkratkou státu (cz – Česko, de – Německo, it – Itálie, ru – Rusko, fr – Francie apod.). Také se používají zkratky související s předmětem činnosti dané společnosti (com – komerční firmy, org – neziskové organizace, tv – televizní společnosti, eu – společnosti provozující svoji činnost v rámci Evropské unie).
Správce české domény Naši národní doménu .cz má na starost organizace s názvem, o němž nikdo neví, jak ho přesně číst. Jmenuje se CZ.NIC a my doporučujeme výslovnost [cé zet nyk].
Protokol označuje soubor pravidel, která slouží k uspořádání a ujasnění všech akcí, které se mají provádět. Nemusí jít přitom jen o internet. Například Kancelář prezidenta republiky má svého šéfa protokolu, který dbá na dodržování pravidel během oficiálních státních návštěv a jiných významných událostí.
»4«
Tech
.cz
.com
.eu
.co
Ceny některých domén
Active 24
238,80
238,80
238,80
924,00
Ignum
274,80
274,80
238,80
-
Uvedené ceny v Kč včetně DPH platí při registraci domény na jeden rok. Stav k 27. září 2011.
Internet CZ
168,00
240,00
216,00
-
Telefónica CR
658,80
478,80
358,80
-
Zoner software
228,00
228,00
228,00
1188,00
ZDROJ: jednotliví registrátoři
Jde o zájmové sdružení právnických osob, které sdružuje české registrátory doménových jmen. Těch je v současnosti již více než osm desítek. Pojďme si uvést nejznámější z nich, včetně konkrétních cen jednotlivých domén.
Kolik stojí doména Z pohledu veřejnosti je asi nejvíce vnímaná doména druhého řádu, kterou si může kdokoliv koupit. Mezi společnosti, kde si doménu druhého řádu můžete pořídit (tzv. registrátoři), patří například Active 24, Telefónica Czech Republic (podniká pod značkou O2), Internet CZ (značka Forpsi), Ignum, Zoner software a další. Zádrhel však může být v tom, že vámi požadovaná doména je už obsazená. V takovém případě musíte zvolit nějakou vhodnou úpravu vámi zvoleného jména. Tak například, pokud už je obsazené jméno zelenausporam.cz můžete si koupit zelenausporam.cz, což je z pohledu internetu úplně něco jiného. A kolik to stojí? Pořízení domény není nijak drahá záležitost. Při nákupu zaplatíte za rok užívání přibližně v rozmezí 200−500 Kč. Po uplynutí jednoho roku musíte opět zaplatit, jinak doménové jméno propadne a koupit si ho může kdokoliv jiný.
Kolumbijská alternativa .co Národní doména Kolumbie .co se v roce 2010 uvolnila veřejnosti, může si ji tak zaregistrovat kdokoliv i v zahraničí. Nabízí se jako vhodná možnost v případě, že vámi požadovaná doména s koncovkou .com je již obsazená, nebo pokud svou doménu chcete zkrátit. Mezi firmy, které novou doménu už využily, patří například Google se svou g.co, či sociální síť Twitter, která si pořídila doménu t.co.
Tlumočník jménem DNS server Zadali jsme do vyhledavače www.seznam.cz, co se stane dál? Poté, co takovou adresu napíšeme do příslušného políčka a potvrdíme, musí se převést doménové jméno na IP adresu. O to se postará DNS server (Domain Name System – systém doménových jmen). DNS server vyhledá v tabulce požadované jméno a vrátí počítači, který požadavek vznesl, příslušnou IP adresu. Jakmile náš počítač obdrží IP adresu, vyšle do internetu nový požadavek pro získání webové stránky s danou IP adresou. (Pokud IP adresu požadovaného serveru známe, můžeme ji napsat do příslušného pole určeného pro adresu a požadavek odeslat. To ale určitě není obvyklé. Schválně, zkuste do vyhledavače zadat adresu ve tvaru 77.75.72.3 a uvidíte, co se objeví.)
DNS server je počítač v internetu. Ten obsahuje zjednodušeně řečeno tabulku, kde na jednom řádku je jak doménové jméno, tak IP adresa příslušná danému jménu (Seznam.cz má přidělenou IP adresu 77.75.72.3; Google.com má „prominentní“ IP adresu 8.8.8.8).
Tech
Zdroje 1 DOSTÁLEK, Libor a KABELOVÁ, Alena. Velký průvodce protokoly TCP/IP a systémem DNS. 3. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Computer Press, 2002. ISBN 80-7226-675-6
»5«
