P. Marin de Boylesve S. J.
Myšlenka na den Dle francouzského originálu upravil Dr. Antonín Salajka
Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla v Praze 1. P. 1948
Povolení k tisku. Z arcibiskupské konsistoře v Praze č. 15707, ze dne 14. prosince 1935. Nihil obstat. P. Antonius Stříž, Censor. Imprimatur. Prael. Theophilus Opatrný, theologiae doctor, vicarius generalis.
Předmluva Vezměte tuto malou knížku a čtěte. Nabízí Vám pouze jedinou myšlenku na den; avšak tato myšlenka jest paprskem: je to slovo vzaté z nedělního evangelia. Na toto slovo se navazuje krátké, jasné a praktické rozjímání, potom modlitba a nakonec předsevzetí jako duchovní kytička. Je známo, s jakou péčí Církev vybrala výňatky z evangelia, které předkládá každou neděli pozornosti věřících. Souhrn tohoto dílka představuje tedy malý kurs praktického poučení, čerpaného z nauky a života Učitele a Vzoru nejvznešenějšího. Každé evangelium je zde rozděleno tak, že připadá jeden verš na každý den týdne, tj. myšlenka na den. Osoby, které nemají zvyku anebo času, aby konaly pravidelné rozjímání, mohou se omeziti na tuto myšlenku; bude to první způsob modlitby rozjímavé. Ti, kteří chtějí rozjímati v neděli o evangeliu toho dne, naleznou zde rozjímání v sedmi bodech. Obrací se pak tato malá knížka ke všem věřícím. Měla by býti dána do rukou všech žáků vychovávacích ústavů a mladých lidí: stala by se jim průvodkyní pro celý život (vade mecum). Duchovní osoby v ní najdou praktický výklad nedělního evangelia, který jim dá základ k nedělní homilii. Abychom usnadnili rozjímavou modlitbu, přidáváme úvodem krátké poučení o způsobu rozjímání podle ducha sv. Ignáce z Loyoly.
ROZJÍMÁNÍ. N eboj te s e toho s lova , v ě c je le hč í ne ž s i mys líte ; ro zj ímáte ča s to a lép e ne ž př edpok ládá te. Rozj íma ti, to znamen á uva žov a ti o ně jak é myš le n ce , s lovu n eb ud á los ti, k terá n ás z auj ímá a u ž íva ti pros tředků , aby s e n á m to pod ař ilo. Je p ř ílišn é po žadov a ti n a kon c i ra nn í mo d litb y kr átkou úv ahu o ve lk é a j ed in é ud á lo sti, k ter á má b ý ti s tá lý m a h lavn ím př ed mě te m na š ich myš le n ek?
ZPŮSOB ROZJÍMÁNÍ A ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ. I . V ečer s i př eč tě te ro zj ímá n í z ítř ejš ího dne . I I. Po to m s e po s tavte do př íto mnos ti Bo ž í, pomo d le te se v ečern í mod lit by, nače ž zp ytujt e s vé sv ědomí nás ledovně : 1. Pod ěkuj te Bohu za př ij a té milos ti toho dne . 2. Pro s te o svě tlo , abys te s i p řipo me nu li s vé h ř ích y a d enn í pokle sk y pro ti r ann ímu pře ds evz e tí a o s ílu, ab yste s e j ich v ys tříh a li v budou cnos ti. 3. Zp ytuj te n yn í sv é s vědo mí od hod in y p robu zen í až k př íto mn ému ok a mž iku. Projdě te s i za tím ú č e le m s v é myš lenk y, slov a a sku tk y. Vš imn ě te s i zv lá š tě, ko li kr á t j ste up ad li do c h yb y, k terá je př edmě te m v a še ho zv láš tního zp ytován í sv ědo mí. 4. Ž ádej te od Boh a odpu štěn í svý ch hř íchů a v zbuď te lítos t úvahou o dobrod in ích Bož ích, o u trp en í J e ž íš e Kr is ta a o n ás led cíc h hř íchu pro č as i vě čno st. 5. Učiň te pe vné př edse vz e tí s pomo c í milo sti Bo ž í s e po lepš iti, př ílež ito s tí k e h ř íchu s e v ys tř íhati a použ íva ti pro s tředků k n ápr avě . P řed u snu tím mys le te n a hod inu v s táv án í a př ed mě t zítřej š ího roz j ímá ní. I I I. Ráno s i př ipo me ň te př edmě t r ozj ímá n í a to to
7
v ykon ej te klidn ě n ás ledovn ě : 1. Po stavt e s e do př ítom nos t i Bo ží. 2. Po mod let e se p ř íp ravno u mod lit bu. 3. Bližš í p rů pravy k ro zj ímá n í: a ) Uv eď te s i k rá tce n a mys l p řed mě t s v ého ro zj ímán í. b) Př eds tav te si mís to děj e, o n ě mž ch ce te uv ažov ati. c ) Pop ros te o svě tlo pro ro zum, a b ys te dobř e poro zu měli pr avdě , o k teré bud e te uv a žova ti a o s ílu pro vůli, a b ys te do sp ě li k p evn é mu a pr ak tické mu př eds ev zetí. 4. Ro zj ímán í v la stn í s po čívá v tom , že cv ič ím e tř i h lav n í mo hu tnos t i sv é d uš e: pam ěť , ro zum a vů li. a ) Paměť . Př ipo mín á me s i, co v íme o pr avdě , o k ter é ro zj ímáme. J edn á - li s e o n ěj akou ud á los t, p řed stav me s i osob y, slov a a j ejich č in y. b) Rozum . P řipo mín á me s i pr avd y, k te ré jsou ob sažen y v př ed mě tu naš eho ro zj ímá n í nebo uva žuj e me o o sobách, s lov e ch a jej ich č in e c h, př e míta j íce o n ich a v yvo zuj íce z n ich n ěja ký pr ak tický dů s led ek. c ) Vů le . V zbu zuje me v e sv é m s rdc i po c ity shodn é s úvahou a č in íme př eds ev ze tí. 5. Ro zhovor . Mod le me s e b ěhe m r oz j ímá ní, zv lá š tě pak n a konci. Obr a ťme s e n a sv ého a ndě la stráž ného , b lah. P annu Mar ii, n a Bo žsk é Srdc e Pá ně , ab ycho m obdr že li milo s t u chov ati v e své mys li dobr é myš le nk y z ro zj ímá n í a usku tečn iti u č in ěná pře ds evz e tí. 6. Za kon čím e n ějako u mo d litbo u. Po ro zj ímá n í a spoň n a okamžik s e rozpo me ň me , j ak js me s i př i ro zj ímá n í po čínali.
8
MODLITBA PŘÍPRAVNÁ. V šemohou c í Bo že a Pane mů j, věř ím, ž e j s i zde př íto me n, k lan ím s e T i v nejh lub ší ú c tě a tř eba ž e nej se m h od en pro četn é sv é hř ích y Tv ého poh ledu, p ře ce v dův ěře v Tvoj i dobro tu před stupuj i pře d Teb e, ab ych s T ebou roz mlouv a l a n as lou chal, co T y mluv íš k e mn ě. P an e, na uč mě kona ti vů li Tvou a d ej mi milo s t, ab y vš e cko, co budu mys liti, ch títi a kon ati, smě ř ov a lo č is tě k v ě tš í s lu žb ě a chvá le T vé a pro spěchu du še mé .
MODLITBA PO ROZJÍMÁNÍ. Du še Kr is tov a, po svě ť mě , tělo Kr is tovo, uzdr av mě , krv i K r is tova , opoj mě , vodo z boku K ris tov a, ob myj mě , u mu čen í Kr is tovo , s íliž mě , Ó, J ežíš i dobrý, v ys lyš mě , v e Sv é r án y ukr yj mě , od lou čiti s e mi n edej od Teb e, n epř ítele z lé ho u chraň mě , v hod in ě s mr ti mé z avo le j mě a př ij íti k Tob ě př ik až mě , s Tvý mi sv atý mi a ť chvá lím T ě n a v ěk y v ěkův! A men .
7
Myšlenka na den. Doba adventní. Neděle první adventní. Luk. XXI, 25-33. „… A budou znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách.“ (v. 25.) U čme s e čísti v e v e liké kn ize h mo tné ho sv ě ta, v n íž k ná m s tá le pro mlouv á Bůh. T en vzorný pořád ek v př írod ě h lá sá nám mo udro st, dobro tu i mo c Tvůr ce a pou čuj e n ás , jak i my v e sv é m ž ivo tě má me zachov áva ti pořád ek. A le i ty rozličn é a zdá n livé n epoř ádk y v př írod ě, n apř. z e mětř esen í, zá p lav y, h lad, n ak ažliv é n e mo c i a pod ., i on y jsou vo lán ím Bo ž ím k n á m: jsou to p rojevy hněvu Boh a ms titele, jsou dů tk livý m upo zorn ěn ím n a Bo ž í spr aved lno s t. Db áme v žd y tě ch to výs tr ah Bo ž ích? P ř eds evz etí: Pa mě tliv Bo ž í všud ypř íto mno sti budu v e leb iti J eho v e likost, dobrořeč iti J eho milo srd ens tv í a ob áva ti s e Jeho sp rave d lnos ti. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, dej, ab ych ch áp al ty proj evy Tv é sv at é vů le a a b ych h led ě l upř ímný m pok án ím od zbrojovati Tvůj sprave d livý hn ěv.
PONDĚLÍ. „Lidé budou trnouti od strachu a očekávání těch věcí, které přijdou…“ (v. 26.) Bůh nás někd y dě s í, ab y ná s z a chr án il. T y h různ é p řevr a ty v př írodě h lás aj í zv lá š tn í z ás ah ruky Pán ě. T y různ é b ěd y jsou pos ledn ím z ák rok e m Bož ího
8
milo s rd ens tv í, k ter é chc e u svěd č iti n evěr c e, obr á titi hř íš né a př edej iti př ísné spr av ed lnos ti. A n a konc i s vě ta budou ty p ř edpově děn é ž iv e ln í poh ro my po sledn ím z a sáhnu tím J e ž íše Kr is ta j ako Spa s ite le , n ež s e obj ev í j ako Soud c e. P ř eds evz e tí: Budu h led ě ti v yu ž iti tě ch rů znýc h pohro m v živo tě k to mu , ab ych s e odpou táv a l od poz ems k ých s ta tků, tak k lamných a šá livý ch. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i můj , kd yž ko le m mn e bouř íš a př evr acíš, to v še j en pro to, ab ys mn e odpou ta l od vě c í po zems ký ch a pov zne s l k to mu , co se n e mě n í a n epo míj í, k v ěčnému – ab ys mn e př ipou ta l k Sob ě. Dopř ej mi té milo s ti, ab yc h T i ro zu mě l!
ÚTERÝ. „Moci nebeské budou se pohybovati.“ (v. 26.) V e sv ětě h mo tn é m bud e z a s tave na a j akob y zn ič en a č innos t rů zný ch s il f ys ický ch, k te rý m ř ík á me př itaž livos t, př iln avos t, odpud ivos t a podobn ě, – a hn ed ž iv ly, těmito s ilami udrž ovan é v rovnov áz e a v sou ladu, se smís í a zmatou, a hv ězd y, j ež v liv e m tě ch s il z a chov áva ly pr av idelný c hod, se s raz í a ro z tř íš tí a ro zp lynou v ne s mírné m žáru … V e světě p ak mr avn ím i du chové n ejpevn ějš í budou ko lís a ti v e s vých z ás adá ch i v e své v íře a jej ich dův ěr a bud e chabnou ti… P ř eds evz e tí: Nebudu spo léha ti na n ic a n a n ikoho zd e na zemi: pou ze Pánu J e žíš i chc i dův ěřova ti a J eho sv a tému u čen í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i: buď mý m s v ě tle m a s ilou v dn ešn ích mr a vn ích i s oc iá ln ích zma tc íc h, kte ré j ako b y j iž b yly př ed ehrou tě ch př edpov íd aných př evr a tů na kon c i sv ě ta .
9
STŘEDA. „A tehdy uvidí Syna člověka, an přichází v oblace s mocí mnoho u a velebností.“ (v. 27.) Bylo b y příliš po zdě , kd yb ychom s e na Syn a č lov ěka po čali dív ati teprv e tehd y, a ž bud e př ichá z e ti. Mus íme j iž od n yn ějšk a na N ěho h led ě ti, a p ak – až bude př ich áz e ti – bud eme mo ci b eze s tr achu a s r adostí v zh líž e ti Mu v s tř íc . Ano, j iž n yn í k N ě mu v zh líž ej me : v žd yť je ne jen n a n ebi n a pr av ici Boha O tc e, a le i zde n a z e mi n a o ltář ích ve s va to s tánku sku tečn ě a pr avd ivě př íto me n. A třeb a je tu n aš im tělesný m z r aků m s kr yt ve sv. ho s tii, př ec zr ak e m v ír y j ako b ychom J ej v id ě li, j ak tu me z i n á mi d lí co n áš Pán a Kr ál, j ako n áš Sp as ite l i Soud c e, k terý n ás v id í a n a ná s p a tř í. A J emu mu s íme j ednou sk lá da ti ú č ty ze vš e ch skutků i ř e čí b a i myš len ek svýc h. P ř eds evz etí: Ch c i s tá le n a to pa ma tov a li, ž e Pá n J ež íš je u mn e a že stále s leduje k a žd ý můj krok a č in, k terý buď s chv aluje nebo odsu zuje . Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i Kr is te , ode dne šk a ch ci u stav ičně kr áčeti v Tv é př íto mn o sti. Ud ě l mi, prosí m pokorn ě, té milo s ti, ab ych s tá le j en na to mys le l, po to m tou ž il a to kon al, co v ede k Tvé s lávě a k e sp á se mé duš e.
ČTVRTEK. „Pohleďte vzhůru a pozdvihněte hlav svých, neboť se přibližuje spasení vaše.“ (v. 28.) Sp rav ed liv í, po zdv ihn ě te h lav s vých! Ty b ěd y př edch ázej ící pos ledn í s oud ma j í dě s iti j en b e zbo žn ík y. P ro vás, s prav ed liv í, ud eř í hod in a o svoboze n í a v ykoup en í, a se v z tyče nou h lavou bud e te mo ci ř íc i ke svým pron ás ledovatelů m: „ T eď dojde na v ás. “ A ť s i n yn í já saj í vš ic hn i ti, kdo ž pohrd aj í p ravdou a sp rav ed lno stí: vš ak on a př ijd e hod in a sp rav ed liv é odv ety. P ř eds evz etí: N ebudu db á ti po še tilé ho v yhro žován í
10
b ezbo žn íků. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i Kr is te, z ů s taň s tále s e mn ou, a p ak hro zby n epř á tel v yloud í mi j en ú s mě v n a tv ář i. Ať s i mn e u tiskují, a ť s i mne ž a lá řují, a ť mn e ub íj ej í: n a kone c př ec jen zv ítě z íš T y a my s Tebou .
PÁTEK. „… nepomine po kolení toto, až se všecko stane.“ (v. 32.) V še po ze ms ké a ča sné s mě řuj e k po s lednímu s oudu a př ipr avuje úp lnou porá žku s a tana s j eho nohs led y a s lavn é v ítězs tv í Jež íš e Kr is ta a J eho v ěrný ch. T y ob časn é s oud y Bož í, n apř. po top a sv ě ta , zn ič en í Sodo my, kv as B a ltas arův, zká z a J eru sa le ma apod. , js ou s traš livý mi př edchůd c i s oudu po s ledn ího a obec ného . Zv láš tě p ak ty různé so c iá ln í re vo luc e a ná h lé př evr aty, k ter é k ác í trůn y a n ičí c e lé n árody: to v še js ou př edobra z y toho, co s patř í pos ledn í d en… P ř eds evz e tí: Ó, P ane Je ž íš i Kr is te, nau č mn e ch ápa ti ty rů zné pok yn y Tv é spr aved lno s ti a Tv ého milo s rd ens tv í, a d ej, ab ych se j imi říd il, dokud j e je š tě ča s.
SOBOTA. „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ (v. 33.) P roč s e tedy upou táv a ti k to mu , co po míj í? Z e mě , k terá mn e n ese, to č í se oko lo sv é o sy a oko lo s lun c e ; s lun ce a vš echn y je ho ob ěžn ice o táč ej í se ko le m svého s tř ed isk a… A upros tř ed tohoto us tav ičného v íru jen jed en bod je p evný : J ežíš K ris tu s a Je ho s lov a. V še po míj í a pr ch á, n ic n e trvá , n ic se ne vra c í: č as, boh ats tv í, dů stojno s ti, s lov a, touhy, myš lenk y – b a i č lově k s ám. J en j edno z ůs tává : to, c o j s me mys le li, c htě li, mluv ili
11
a v ykon ali k o s lav ě a k s lužb ě Toho, jeho ž s lov a n epo minou. P ř eds evz etí: Ch c i mys liti, mlu v iti, jedn a ti i ž íti j en pro J e ž íš e. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, zů s taň v žd y j ed iný m př ed mětem, jed iný m s tř ed isk e m a c íle m v še ch mý ch tu žeb i v šeho mého kon án í.
Neděle druhá adventní. Mat. XI, 2-10. „Ty-li jsi ten, čekáme?“ (v. 3.)
který
přijíti
má,
čili
jiného
J an j e v ězněn za svou hor livo st pro spr aved lno s t. Z apo mín aj e n a s eb e a s na že s e zůs ta ti v z apome n u tí pos ílá dv a z e svých u čedn íků k Pánu J ežíš i s rozk aze m o tá z a ti s e Ho, j e - li tím, j en ž p ř ijít i má , Me s iá š e m, V ykup ite le m, č i z da tř eba ček ati j in ého. H lás ej me tak é J e ž íš e Kr is ta a p ř ipra vuj me mu c e s tu, a le j ak mile s e obj ev í, u s tupme do poz ad í. A ť n ás svět opu s tí, a ť n á s n ech á p adnou ti v ru ce pron ás ledovatelů , co na to m? Je ž íš n a n ás n e zapo me n e. P ř eds evz etí: Ch c i n a s eb e z apo mín a ti, j en ab y Je ž íš kr a loval. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i Kr is te , T y j s i ten, k terý má př ij ít i. Svými v in a mi z drž e l sv ě t Tvůj př íchod. N edopus ť, a b ych i j á s vý mi v in ami z d ržov al Tvůj př íchod do mé ho s rdc e a do d u ší j iných .
PONDĚLÍ. „Slepí vidí… mrtví vstávají z mrtvých, chudým zvěstuje se evangelium.“ (v. 5.) Dv a důk a z y S vého po slá n í a Sv ého bo žs tv í pod ává Pán J e ž íš : mo c a dobro tu . Moc d ok azuj e Svý mi z á zr ak y, dobro tu p ak do tvr zuje prok azov án ím d obrod in í.
12
V š imněme si tak é toho s tupňov án í. Kd yž Pán J ež íš ozn a č il n ejnáp adn ějš í z á zr ak – v zkř íš en í mr tvý ch – uv ád í p ak ja ko z ázr ak j eš tě víc e ohro muj íc í: h lás án í evang e lia chudý m. A v sku tku : n ábož ensk é poučová n í chudýc h, pro s té k atech isov án í je n ejpřes věd č ivěj š ím d ůk az e m bo žs tv í Církv e i Pán a J eží š e, nebo ť lidsk á pý cha s e n esn ižuj e k chudým, leda kd yž je ch ce k az iti a uč in iti s i z n ich n ás troje v zpour y a r evo luce. P ř eds evz e tí: Kd yko liv mi b ud e mož no po má hati c hudý m, budu h led ěti j im př i tom ta k é mluviti o Bohu a pou čov a t i je . Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, dopř ej mi , pro s ím, té v zá cn é c ti, ab ych s e moh l aspoň ně jak zú ča s tňov a ti Tv ého d íla, h lásá n í evang elia chudý m.
ÚTERÝ. „… A blahoslavený jest, kdo nebude horšiti se nade mnou.“ (v. 6.) J iný m zn a m e n ím bo žské ho pos lán í j e odpor pro ti n ě mu . D ílo Bo ží odporuj e d ílu h ř íšn ík a, dobr o s e p ro tiví z lu. Kon áme - li d ílo Bo ž í, kon á me - li dobro, v yuč uje me pr avd ě a ctnos ti, t u n a še s lovo j e v odporu s e s love m h ř íšn ík a, ná š s kutek se sta v í pro ti je ho sku tku, n áš ž ivo t od suzuj e jeho živo t. A tu nas tane buď jedno n ebo d ruh é : bu ď ho n áš př ík lad a n aš e pou če n í obr á tí, a on bud e b la hos lavený , ž e s e n ehorš il n ad n á mi – nebo s e za tvrd í v e sv é m hř íchu, a my s e mu s tan eme k ame n e m úr a zu, o n ějž s e ro z tř íš tí. P ř eds evz e tí: Nebudu ztr ác e ti odv ah y an i př i lho stejno s ti j edněch, an i př i odporu druhý c h. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, b yl- li j s i T y z avrhov án, mo hu s e d iv iti, že mn ě s e děj e podobn ě? S poj ili - li s e lid é z a t í m ú čelem, ab y T i z abr án ili dobře j im č in iti a j e sp as iti, mů že to př ekvapov ati, ž e s e spo lčuj í i k tomu , a b y ma ř ili mé d obr é ú mys ly? Pos iln i, pro s ím, mo u dobro u vů li!
13
STŘEDA. „Co jste vyšli na poušť vidět? třtinu -li větrem se klátící?“ (v. 7.) P rvní pod mínkou sv a tos ti j e s tá los t, pevn é ro zhodnu t í a n ezlo mn á vů le v ytrv a ti vžd y př i svý ch p láne ch a ned a ti se n ikd y zvr átiti. Sp rav ed livý v žd y zů stá vá neo chv ějný m, a ť v ěj e v ít r u trp en í n ebo vá šn í, a ť povsta ne odpor lid í n ebo pron ás ledován í. I kd yb y j ej v š ichn i opu stili – ne ž b y se v zda l toho, co podn ik á k s lávě Bo ž í, rad ěj i zůs tane do c e la s á m. J ako hor y s e v yp ín aj í n ad z e mí, j ako sk á la , o n íž se v lnob ití tř íš tí, tak j e pový šen v e s vý ch myš le nká ch, ž e ho c há tr a n emů že do s tihnou ti, tak j e up evně n ve svýc h ro zhodnu tích, že žádn é j in é mín ění n ebo v áš eň n ěj aká j ej n e mů že zv ik lati. P ř eds evz etí: Ch c i se přimk nou ti k J e ž íš i v írou i láskou . Mod litba : Ó, P an e J ež íši, v to mto sv ě tě s tá le se mě n íc ím, kd e h led ati k lid a s tá lo st, n e - li u T eb e, J enž j s i n eo myln á pr avda a n ezměn ite ln á s va to s t? Přij miž mě , p ro sím poko rn ě, pod svou o chranu , a po siluj mě svou milo s tí, a ť n ej s e m třtinou…
ČTVRTEK. „Ale, co jste vyšli vidět? rouchem oděného? (v. 8.)
člověka -li
měkkým
Z ženš tilý a v ybr aný z evn ějš ek býv á zpr av id la zná mk ou ž ivo ta s mys ln ého a sv ě tá ck ého. Sp rav ed livý j e pro s tý a j ednoduchý v e sv é m k roji i v e s vé m chov án í. J eho v zezř en í s tejn ě jako ce lý j eho ž ivo t je od souz en ím ok ázalos ti a př ep ychu. P ro s tý lid po suzuj e pod le od ěvu. N a zývá velký mi lid i, k teř í jsou j en nep a trný mi, doc e la n epa trnými s lu žebník y
14
j in ého člově ka , k te rý je s á m tř eb a ta ké o trokem s v ý ch vá šn í, n en í- li dokon c e hř íčkou svých r ádců, milc ů nebo milo s tn ic . P ř eds evz e tí: Chc i bý ti vžd y pr o stý a skro mn ý ve své m zevn ějšku , a le z a to p evný v e svých dobrý ch p ře ds evz e tích. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pros ím p okorně , vnukn i mi pohrd án í změ k č ilý m a s mys lný m ž ivo te m sv ě tá ků a př ipou tej mn e k sv ému kř íž i, k terý j ediný je pravý m „ č es tný m kř ížem“.
PÁTEK. „Ale, co jste vyšli vidět? Proroka -li? Zajisté; pravím vám, i více než proroka.“ (v. 9.) Od lu čme se od sv ě ta s p íš e os amo c e n ím vn itřn ím n e ž od lou čen ím z evn ějš ím, a p ak n ebud e me pos uzov a ti vě c i a osob y podle zd án í, nýbr ž pod le dvoj ího sv ětla ud ě leného Bohem: podle r o zu mu a pod le v ír y. A př i po suzov án í d le roz u mu uk áž eme s e lid mi mo udrý mi a sp rav ed livý mi; p ř i po suzov án í d le vír y uk á že me s e kř es ťan y, prorok y, b a v íce ne ž prorok y; prorok y, poněva dž j e n ám odha len a budouc nos t v írou, kter á s libuj e p a tř ení na Boha v e v ěčn é s lávě – v íc e n ež p rorok y, pon ěva dž , n eček ajíce n a budou cnos t, uz ř íme Boha př íto mné ho a tvoř ícího ta m, k de mudr c i toho to svě ta n ev id í n ež ruku lidskou nebo vý s led ek n áhod y. P ř eds evz e tí: Chc i v id ěti P ána Je žíš e v e v šem a z v lá š tě v u trp en í a s tra s te ch, kte ré mi u mo žňuj í br á ti pod íl na jeho kř íži. Mod litba : Ó, Pan a Je ž íš i, o svěť mě , a b yc h T ě v iděl př íto mn ého, ž ivého , ml uv íc ího a pů sobíc ího vš ude v e sv ětě , ale zv láš tě v Tvé sv a té Církv i.
SOBOTA. „Aj já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.“ (v. 10.)
15
To je tak é n aš e po s lání. Ka ždý kře s ťan a zv lá š tě k aždý kn ěz je v ys lán, ab y př ipr avova l c e sty Pánu J ež íš i. J ak v yp ln il J an Kř tite l tu to v zne š enou pov inno st? Nejp rv e uv ed l svět v ú ža s svou sv a tos tí, př ísnos tí sv ého ž ivo ta a pohrd án ím v šemi tě mi v ě c mi, k terý m s e s vě t obd ivuj e a k teré v yh ledáv á. P ak k ázal, a j eho s lova b yla ú tok e m pro ti b ludu a hř íchu. F ar izeov é i pub lik án i, vojá c i i úř edn íc i, lid i v e lmo ži, v šichn i b e z ro zd ílu n as lou chaj í, jak od suzuj e j ej ich chován í. Ž ádn á neřes t, žádný zlo zv yk nena ch á z í milos ti u jeho n eohrožen é a n epř ekon a te ln é horlivos ti. Př ed se vz e tí: Ch c i míti j en j edinou myš le nku, jed inou touhu : k rá lovs tv í Je žíš e Kr is ta na zemi, j ako na n eb i. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, udě l mi, pro s ím pokorn ě, sv ě tla a s íly, ab ych dov ed l př ipravova ti du še a srd ce na Tv é p anován í královsk é a bo žsk é.
Neděle třetí adventní. Jan I, 19-28. „Ty kdo jsi?“ (v. 19.) J an d lel na pou šti, kd e ž il ž ivo te m tvrdý m o samo tě , be z e s vědků, v ús tran í. N en í tř eba v žd yck y sta vě ti s e na od iv, ch ce me - li s vě t uv áděti v úžas. Opu sť lid i, v yhýb ej s e j im, poh rdej j imi – a on i tě budou v yh ledáv ati, n ajdou tě , budou s e ti o bd ivov a ti a v ú ža s e budou vo lati: T y, kdo jsi? N ež, b ěda, také b y se ná s mo h li p tá ti v j in é m s mys lu : T y, kdo j s i? Kř es ťane, kdo j s i? Kně z i, kdo j s i? Řeholn íku, kdo j si? V id í- li tě j edn a ti, s lyš í -li tě mlu v iti, mo h li b y tě pok láda ti z a poh ana, za sv ěták a. S tř ežme s e, ab ycho m n euv ádě li svě t v ú ž as ro zpor e m me z i n aš ím chován ím a n aš ím p ovolán ím, a le h leď me j ej spíš e uv áděti v úžas ro zpor em me z i n aším c e lý m živo te m a j eho
16
zásad ami. P ř eds evz e tí: Budu se vžd y proh lašov a ti a uk azov ati kř es ťanem ve svý ch s lov ech i v e své m j edn ání. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, d ej, ab yc h s e ti podob a l, tak ž e b ych moh l bý ti pok ládán – jako J an – z a tv ého př edchůd c e.
PONDĚLÍ. „I vyznal a nezapřel a vyznal: Já nejsem Kristus.“ (v. 20.) J an od mítá ná z ev, k te rý mu n ep a tř í, kde ž to my č as to od mítáme n á z ev, k terý ná m p a tř í: a s tyd íme s e př izna ti s e, ký m js me, a proh lá s iti se kř es ťan y. J an s e neboj í, ž e z tra tí s vou ob líbeno st v yzn áním, ž e n en í Kr is tus ; my vš ak s e obá vá me , ž e po škodíme s v é z áj my, sv é po stav en í, s vůj po s tup, proh lás íme - li se a uk áž e me - li se u čedn ík y J ež íš e Kr is ta . P ř eds evz e tí: Budu k ře sťa ne m b ez ok áz a l os ti, a le také b ez oh ledů lidský ch. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, nedopou štěj, pro sím p okorně, ab ych s e n ěkd y s tyd ě l z a Tv é j mé no, z a Tvůj k ř íž , za Tv é evang eliu m a za Tvou Círk ev.
ÚTERÝ. „Co tedy? Eliáš jsi ty? A řekl: Nejsem.“ (v. 21.) J an proh lašuj e, ž e n ení E liáš e m. N ež kdo s e pon ižuj e, býv á pový še n. P án Je ž íš proh lašuj e, že J an j e E liá še m. N en í li J an opr avdu E liáš e m o sobou, p ak j e E liáš e m s vou sva to stí a svý m po s lá n ím. J eho život je j ako E liáš ův: tvrdý a př ísný, odlou čený od s věta a od suz uj íc í sv ě t. I j eho s lovo j e j ako E liáš ovo: ž iv é a hř míc í jako bouř e. T ak é j eho povo lán í j e ja ko E liá šovo : je v ys lán, ab y h lás a l a př ipr avova l obj even í s e Sp as itele z de na z e mi a a b y j ej
17
uk ázal lid em. P ř eds evz etí: Mé myš le n í, mé ř e č i a mé j ednání bud e míti J e ž íš e za před mět, za s tř ed isko a z a c íl. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, dopř ej mi, ab ych c e lý m svý m ž ivo tem j en T eb e h lá sal s Jan e m, ja ko Sp as itele , s E liá šem, j ako Soud ce.
STŘEDA. „Co pravíš sám o sobě?“ (v. 22.) Ž ij me tak , ab ycho m moh li bý ti pok ládán i z a s lu žebn ík y Bož í, ale nech těj me bý ti pok lád án i za to, co n ejs me . N ic n en í tak kr ás ného, n ic ne n í tak v e lké ho j ako č lov ěk upř ímn ý : a le tak é n ic n en í tak ř ídk ého. Kdo b y s e odv áž il odha liti c e lé své n itro? Vžd y je v nás n ěco , co p ečlivě skrýv áme . To s e kon ečně ch ápe , j edná - li s e o n ěj akou šp a tnos t. A le n epochop itelný m z ůs tává , j ak s e někdo ča s to styd í sp íš e za s vé dob ré sku tk y n e ž za sv é n eř es ti a z a svou h anbu. L eck terý kř es ťan se s tyd í vyz na ti s e kř e sťan em a prok ázati se kř es ťan e m s vý mi ř e čmi a s ku tk y, z a chov áván ím p ř ik áz án í a př ij ímá n ím s v . sv á tos tí – kde ž to le ck terý b ezbo žn ík se hono sí svou b ezbo žnos tí a zhýr a le c s e c h lub í svou pro s topá šnos tí. P ř eds evz etí: Ch c i pohrd a ti pohrd án ím sv ě ta . Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, s tyd ím s e v yzn a ti Tvý m u čedn ík em, T y b ys se mo h l s tydě ti v yzna ti se mý m mis tr e m; s tyd ím- li s e za Tvé j mé no a za Tvůj kř íž, T y bys s e pak moh l s tyd ěti za mo u ubohos t a s labo s t. Pro to , pro sím pokorn ě, vnukn i mi s ílu , ab ych b yl, č ím bý ti má m, a a b ych se vž d y uk azov al tím, čím j se m.
ČTVRTEK. „Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně.“ (v. 23.)
18
J s em pou ze h las ; sá m z e s eb e nej sem n ič ím. Ne bo ť č ím j e h las b ez ro zu mu a be z vů le mluv íc ího? Prá zdným z vuk e m. Obd ivuj i se pokoř e Jan a K řtite le. N ež, je - li on pou ze h las e m, p ak je to sá m Bů h , k terý svou mo udro s tí a svou vů lí dá vá to mu to h lasu s mys l a popud . J e ted y Jan h la s e m Bož ím, a jeho pokor a j e z ák lad e m a př íčinou je ho v e likos ti. P ř eds evz e tí: Má- li – dle s lov sv a té ho P av la – v še cko – i j íd lo n aš e – s mě řovati k s láv ě Bož í, mu s ím tí m s p íš s e s nažiti, ab y k N ě mu s mě řov a lo i k a žd é mé s lovo. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, ud ě l mi té milo sti, ab ych byl Tvý m h lasem a n ič ím j iný m. D ej, ab ych v žd y mlu v il j en ta k, b ych získ áva l duš e i srdc e k př ij e tí T eb e v írou i láskou .
PÁTEK. „Uprostřed vás stojí, jeh ož vy neznáte.“ (v. 26.) T en v zne š ený N ezn á mý j e tak é upro střed n ás , a j e tu s tá le zneu zn áván . Poh an stvo , to je s t v e lk á v ě tš in a lid í, ho vůb ec n ezn á. Bludař i pro tes tan tš tí n evěř í v jeho sku te čnou př íto mn o st mezi n ámi v n ejsv ě tějš í Sv á tos ti o ltá řn í. Rozko ln íc i od míta j í j ej u zna ti v osob ě j eho N ámě s tk a. I mn ozí ka to líc i n aň z a po mínají, nebo j ej dokon c e i ur ážej í, j ako b y v n ěho n ev ěř ili. A j sou me zi n imi i ti, k teř í s e svým p ovo lán ím z a v á z a li žíti jen pro N ěho, j ako kn ěž í a řeholn íc i. A ko lik z n ic h n aň n e mys lí sn ad ani tě c h n ěko lik kr á tkých c hv il, k ter é tr áv í př ed oltá ře m… ! P ř eds evz e tí: Ch c i s i ča s to p ř ipo mín a ti, že ž ij i a pr a cuji a bojuj i s tále před o č ima P á n a J ež íš e, svého Kr á le a své ho Soud ce. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, dopř ej mi, pros ím, a b ych Tě po znáv al s tá le v íc a v íce a ab ych mys le l s tá le je n n a T eb e.
19
SOBOTA. „… jemuž nejsem hoden rozvázati řeménky u obuvi jeho.“ (v. 27.) J es tliže J an Kř tite l n ení hoden ro zv áz a ti ře mé nk y u obuv i P án a J ežíš e, čím v íc e j se m j á ne hoden toho, ab ych mu po slou žil ve v ěce ch dů lež itý ch a z v lá š tě ab yc h j ej př ij íma l u S to lu P áně? J s em v elmi š ťa s ten, ž e mn e r á č il připus titi do sv é Církv e, tř eba b ych tam mě l po sledn í mís te čko a je to pro mn e v e likou ctí, s věř í - li mi n ějaký úko l, třeb a j en te n n ejn iž š í. V žd yť i n ejme n š í s lužba prok á zan á J ež íš i j e s la vněj š í n e ž v še chn y ty dů stojno s ti př i dvo ře nebo v e voj š tě kr á lů. P ř eds evz etí: Chc i P ánu J ež íš i v os obě jeho br a tř í a jeho údů prok azov ati r ád i ty n ejn ižš í s luž b y. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, T y n epo tř ebuje š mý c h s luž eb : a le r ač mi př ece j en dopř á ti té c ti, ab ych mo h l n ěco v ykona ti pro Teb e, an i ne tak pro to, b ych s i z ísk a l z ás luh, j ako sp íš e pro to, ab ych měl př íle žitos t uká z a ti T i, j ak Tě milu j i.
Neděle čtvrtá adventní. Luk . II I, 1 -6.
„… stalo se slovo Hospodinovo k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.“ (v. 2.) J e to zv láště na pou šti, v tichu s a mo ty, kde Bůh rád mlu v ív á… Chce - li duše s lyš e ti h la s Bož í, mus í bý ti s a ma , od lou čen a od světa a jeho h luku. J e pravd a, Bůh k ná m mlu v í s tá le , zv enč í k n á m mlu v í s krz e sv é tvor y, k teř í v šichn i, k a ždý d le svého s tupn ě, ná m h lás aj í a připo mín aj í Bož í mo udro s t, dobrotivos t a mo c . A uvn itř k n ám mlu v í rů zný m ta jemn ý m vnuknu tím milo s ti, k terá nás odvr ací od z lé ho a pob ádá k dob ré mu. A le my p ln i ro z tr ž itos ti a oh luš en i tím, c o ko lem s e b e v id íme a s lyš íme , my an i nepos tř ehn eme to ho vo lán í Bož ího n ebo je n ech áp eme.
20
P roto zů s táv á pravdou: c hc e - li du še s lyš e ti h las Bož í, mu s í bý ti s ama , od louč en a od svě ta a j eho h luku. P ř eds evz e tí: Ch c i s i u č in i ti pous tevnu v e s vé m s rd c i, ab ych tam slyš e l h la s Bo ž í. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, T y S lovo v tě len é, T ys h las O tce, a T y k e mně mlu v íš v P ís mě sv . i v e své Církv i, Ty k e mn ě mlu v íš vn itřn ím s vě tle m v ír y, j iž roz lév áš v du š i mé . Ó, mlu v jen , Pa ne , s lu ž ebn ík Tvůj pos lou c h á.
PONDĚLÍ. „I přišel do veškeré krajiny jordánské a kázal křest pokání.“ (v. 3.) N ev ych ázej z té své duc hovn í s a mo ty, leda j en na př ík a z Boží, kd yž toho v yža duje pov inno st, v yplýv aj íc í buď z pos lu šnos ti n ebo z lásk y k b ližn ímu . A pak př íkla de m s vým i s lo ve m svý m u č s vě t č is to tě, n ev innos ti, j ež s e z íská vá j ednak kř te m du ši ob mýv aj ící m a o čiš ťuj ícím, j ednak pok án ím – líto stí nad hř íc h y. T ak bud e š podob en J anu K ř titeli, který ká z a l kř es t pok án í… P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti své srd ce s tá le ud ržov a ti č is tý m j ed nak pr av ide lný m zp ytov án ím sv ědo mí, j ednak v zbuzov án ím líto s ti. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, r ač iž mn e och rá n iti p řed n ákazou světa , př ed h ř ích e m a prov in ěn ím.
ÚTERÝ. „Hlas volajícího na poušti.“ (v. 4.) Mluv te h las itě a s ilně i n a pou š ti, i kd yž od míta j í v ás po slou ch ati a ne ch těj í vá m ro zumě ti, neboť rozu m a h las b yly v ám d án y, a bys te Boh a c hv á lili a k j eho chv á le n abád ali. P roto – tř eba ž e upro s třed svě ta b ezbož ného n eb lhos tejn ého js te někd y o sa mě lí, j eště o s a mě lejš í, ne ž J an n a
21
pou šti – mluv te př ec e, a le ml u v te hodn ě n ah la s : kř ič te. Z a kr á tko se ko lem v á s bud e tísn iti z á s tup jako oko lo J an a Kř titele. P ř eds evz etí: Ch c i č asto mlu v i ti o Bohu : v žd yť leckd y j ed iné s lovo s tačí, ab y z působ ilo n ávra t k Bohu n ebo a spoň dobrý sku tek n ěj aký. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, p okorn ě pro s ím: u čiň, ab y můj h las b yl oh las em T vého s lov a, Tvého u čen í a Tv ého sva tého j mé n a.
STŘEDA. „Připravte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.“ (v. 4.) J ežíš touží v stoup iti do na š ich duší. Ce s ta , k te rá j ej ta m má v és t, j e n aš e dobr á vů le. S tezk y, k terý mi ta m má vn iknou ti, js ou na še dobr é ú mys ly a zbožn á přán í. O s traň me s ce s ty př ek áž k y, k ter é ji z ata ra suj í: po tla č me n ezř ízené žádos ti, k te ré vů li n aš i ov ládaj í. Upr avuj me s tezk y, ne bo ť snadno s e z ab loud í, jsou - li kř ivo laké nebo ztrá c ej í - li s e v houš tin ě : up ravuj me s vá přá n í a sv é ú mysly, k ter é ka žd é chv íle s e odvr ace j í od Boha a z trácej í s e v b lud išti poz e ms ký ch záj mů a s mys lných po ž itků. P ř eds evz etí: Budu s e s na ž iti míti s tá le dobrý ú mys l při v ešk er ém svém kon án í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, u č iň, a b y ve ške ré ú mys ly i sku tk y mé b yly v žd y upr aven y a ř ízen y pod le Tvé sva té vů le, a ab y v žd y s mě ř ov a ly j en k Tv é s láv ě a Tv é s lu žb ě.
ČTVRTEK. „Každé údolí budiž vyplněno a každá hora i každý pahrbek budiž ponížen.“ (v. 5.) Údo lí zname ná n ák lonno sti n ízk é, s mys lné , po ze ms k é;
22
hor y p řed s ta vuj í pý chu a p ahrbk y ma r n ivo s t. Chceš, ab y J e ž íš z avíta l do tv ého srd ce? P ak mu s íš pov znés ti sv é touh y a své ú mys ly, odpou tej s e od z emě a b ahna, v ys tup z ba ř in ž ádos tivo s ti a s mys lnos ti. Od s traň v yvý šen in y sv é pý ch y a s mě lé n árok y sv é mar n ivo s ti, kr á tc e : bu ď pro s tý a př ímý . P ř eds evz e tí: Budu h led ě t udr žova ti s tředn í c e s tu me z i malo mys ln os tí, k ter á č lověk a sr áž í, a me z i do mý š livos tí, k terá v ynáš í. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, pro s ím p okorn ě, udě l mi té milo s ti a s íly, ab ych dov ed l odporov a ti tě m s vodů m, jimiž mn e v áb í smys ln é pož itk y svě ta, a ab ych doved l po tlačova ti n ávaly pýchy i lák án í sv é ma rn ivo sti.
PÁTEK. „… a místa křivá buďtež přímými a místa drsná cestami rovnými.“ (v. 5.) Urovn ej své ú mys ly, k roť sv é v á šně , potla čuj různé vý střelk y, na pravuj sv é c h yb y. Byl- li js i n e trpě livý , sn a ž s e bý ti mírným; b yl - li js i n edbalý m, sn až s e bý ti hor livý m. Mís to ab ys mys le l j en n a s ebe a s tá le j en s ebou s a mý m s e ob ír al, zapomín e j na seb e a mys li s píš e n a os la vu Bo ž í, ja k b y ses zasvě til J eho s luž bě a s lu žbě svých b ližníc h. P ř eds evz e tí: V yb eru s i n ěk te rou ze svý ch ch yb a budu j i h leděti přemá h a ti, dokud j i doc e la z du še nevypud ím. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, od s tr aň, pro s ím p okorně, z e srd ce mé ho vš e, co s e T i ta m ne líb í, a uč iň z e mn e a s e mn ou , co T i libo .
SOBOTA. „… a všeliké tělo uzří spásu Boží.“ (v. 6.) Bůh se s táv á v id ite lný m p ro n ás : be re na s eb e n ej en
23
lidskou duš i, nýbrž i lids ké tě lo j ako j e n aš e. A le ku podivu. N ěk te ří z kř es ťanů mu př izn áv aj í „v íce “, a b y mu moh li up ír a ti „mé n ě “ . J e prý s lušno, ab y b yl kr á le m d uš í – a le n ech těj í, ab y b yl kr á lem n aš eho těla. Dovo luj í mu ř íditi a za chr aňov a ti du š e, a le odp ír aj í mu pr ávo ř íd iti a zachr aňova ti těla. Dovo luj í j eho Církvi spr avova ti zá le ž itos ti du chovn í, a le odp ír aj í j í pr ávo podrobov a ti zá konu Bož ímu z á le ž ito sti č a sné a hmo tn é: j ako kd yb y č a sné nebylo podř íze no v ěčn ému , a h mo tn é du chovn ímu ; j ako kd yb y Bůh n eb yl na s eb e v za l tě lo s tejn ě ja ko duš i; j ako kd yb y tělo n eb ylo podř ízeno du ši; j ako kdyb y h mo ta n e mus ela po slou ch a t du cha . P řed se v ze tí: Budu h ledě ti vž d y podř izovati tělo du chu, z á lež ito sti h mo tné du chovn ím, z ákon y lidsk é zákonu Bož ímu a v př íp adě s tř etnu tí se tě ch to dvoj ích zájmů s i ř eknu : „ S luš í sp íš e pos louc ha ti Boha n ež lid í. “ Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, sp a s mn e c e lého, tě lo i du ši mo u . Uk až s e mé mu tě le sn é mu zr aku, jako s e uk azuj eš mé mu du chovn ímu zr aku ve s vě tle v ír y. V ládn i nad mý m tě le m a n ad mý mi s mys ly ste jně jako nad mou duš í a jejími s chopno s tmi.
Doba vánoční. Boží Hod vánoční. Luk. II, 1-20. „Odešel pak i Josef…, aby se přihlásil s Marií, zasnoubenou manželkou svou, která byla těhotná.“ (v. 4. a 5.) J iž př ed svý m n aroze n ím pos lou chá kr á l kr á lů k rá le po zems k ého.
24
Augu s tus vš ak n e tuš il, ž e v yd áv aje svůj ro zka z o s č ítán í lidu pln í v la s tn ě rozk az toho , j enž s e c h ys ta l n arod iti se v e s táj i. P rorokem b ylo p ředpov ěděno , že se V ykup ite l n arodí v Betlémě: nu že , s čítá n í Ž idů, kd ys i z apo ča té a pa k z n ezn ámé př íč in y př eru šen é, znovu se prová d í – an iž b y b ylo zn ámo, pro č. Augu s tus se do mn ív á, že ro zka zuje – a le z a tím po s louch á toho d ávno j iž z e mř e lého prorok a, a ro zka z e m d aný m pr ávě v e vhodný č as př iv ád í Mar ii tam, kd e V ykup ite l se má n arod iti. Podobn ě př i poh ledu n a ty různ é pohro my, k teré po s tihuj í s vět, mys lí s i někdo , že Bůh n eř íd í tvor s tvo. To je v elký o myl: p ř ed z r ake m Bo ž ím a s j eho svo lením d ěj í se ty rů zné př evraty j en z a tím ú č e le m, a b y za chr áně n y n ebo k dokon a los ti p ř ive den y b yly n ěk ter é du še , o n ich ž sv ě t n ev í. P ř eds evz e tí: Ch c i ve vš e m v id ě ti i ř íz en í Bo ží a j e mu se s důvěrou od evzd áv a ti. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, po siluj mn e milo s tí svou, ab ych s e d áv al v žd y d le Tvého př ík ladu v és ti Bo ž í pro zř e te lno stí a ab ych v tě ch , j ich ž mu s ím p os lou cha ti, v id ě l v žd y je n n ás troj Tv é mo udro s ti a Tvé dobro tivos ti ke mn ě.
PONDĚLÍ. „I porodila syna svého prvorozeného.“ (v. 7.) H le, to ť ten, k terý po tírá h lavu h ada ; to ť ten, v ně mž po žehná na jsou v š ec hna poko len í z e mě ; to ť ten, j enž od v ěků j e o č ekáv án ím n árodů ; h le, to ť hv ěz da J akubova ; h le, to ť p rorok j ako Moj ž íš a v ě tší n ež Moj ž íš ; h le, toť ten, j enž má z auj mou ti trůn Dav id ův a jeho ž kr álovs tv í se bude ro zpro s tíra ti od mo ř e k moř i; h le, to ť ten, j en ž nes e p anov án í n a b edr ách s vých. To ť ten k á me n od tr žený od s ká ly, k terý ro z tř íš tí kr álovs tv í sv ě ta a s tan e s e sá m v ysokou horou , k terá ovládn e
25
c e lou zemi. H le, toť ten, k terý j e v pr avdě je d iný v e liký. A jak je ma ličk ý! And ěl o n ěm p r aví: Te n bud e v elký – a z a tím j e to j en ma ličk é d ěťátko, k ter é n á m b ylo dáno… P ř eds evz etí: N ikd y n ebudu o ceňov ati ve likos t a v znešeno st pod le z evně jšku. Mod litba : Ó, bo žsk é J ezu lá tko, je ž js i s te jně m o cné v b e tlemsk é s táj i j ako bud eš j ednou mo cn é na pr av ic i O tc e , d ej mi ch ápat Tvou vzne š enos t a velikos t.
ÚTERÝ. „… a položila ho v jeslích.“ (v. 7.) J es le: h le ko lébka , h le trůn S yna č lověk a, S yn a Bo ž ího. A k řes ťan by mě l v yh le dáv a ti a sh áně ti boh ats tv í, ro zkoš e a důs tojno s ti? „ T en bude v eliký“ a vs kutku j e ne jvě tš í. Chudý je ted y v ě tš í n ež boh atý, trp ící j e vě tš í n ež raduj ící s e , sv ě te m opovr žený j e v ě tš í ne ž ten, jeho ž sv ět uc tívá , pro to že boh ats tv í zo tro čuje a s poutáv á, ro zkoš e os la buj í a k a zí, a důs toj no s ti se zp rav idla ud ě lují jen tě m, kdo se zaprod a li… Z auj mi pos ledn í mís to, ž ij pro stě, n e ln i k s ta tků m po zems ký m a bud eš vo lný a spokoj ený jako Je zu lá tk o v j es lích. P ř eds evz etí: Ch c i ka ždod enně obě tova ti ně co z toho , co s vě t s takovou v ášn ivo stí v yh ledáv á. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, chudý, trp íc í a zn euzn aný, po siluj mne, ab ych spo lu s Tebou sn áš e l r ád i chudobu, i u trp en í i zn euzn án í.
STŘEDA. „… aj zvěstuji vám radost velikou.“ (v. 10.) Čím s i zas lou ž ili ti pa stýřov é tu v elkou če s t, že b yli první povo lán i k jes lím bož ské ho D ěck a?
26
Byli pro s tí a chud í. Ale b yli j e š tě j in í p a s týřov é, také pro s tí a chud í. Pro č těm p rvn ím byla d ána pře dnos t? Proto že bd ěli u svých s tád , že byli n a své m mís tě . P lň v ěrn ě sv é pov innos ti. Tř eb a n epa trn é, tře ba i hrubé b ylo tv é zamě s tn án í, vid í - li tě Bůh ta m, kde tě u mís til a kd e tě ch ce míti, tu zn en adán í, kd yž to n ej mé ně bud eš oč ek ávati, ro zzář í s e ve tv é duš i sv ě tlo a sv a tá r ados t napln í tv é srd ce . P ř eds evz e tí: Tř eba pro stičk é b ylo mé povo lán í, chc i v n ěm věrn ě v ytrv a ti a slou ž it i také Pánu Bohu . Mod litba : Ó, P ane J ež íši, T y svě tlo mé ho rozumu , T y s ílo mé vů le, T y mo je sp áso, bud iž i r ado stí mé du še .
ČTVRTEK. „A toto vám bude znamením: Naleznete dítko plénkami obvinuté a položené v jeslích.“ (v. 12.) J ak d le tohoto zn a me ní po zna t i Boha a Sp as ite le? Bůh j e v e lebno st, mo c a s láv a. Sp asitel př edpok ládá odv ahu a sílu : Odvahu k n eb ezp ečné mu podn iku, a s ílu k př ekonán í př eká ž ek. A le kd e j e v tomto d ítě ti vid ě ti v elebno st, mo c a slá vu? Obv inu t p lénk a mi má j e n j es le za svůj trůn a oltá ř. A p ře c andělé jej proh lašuj í a o slavuj í j ako zpros tř edkov a te le míru mezi Bohem a lid mi. U znej te jeho odvahu a s ílu. Ob lékl roucho s la bos ti, ab y př emoh l svou s labo s tí vš e chn y s íly p ek la i sv ě ta . A pr áv ě tou s vou s labostí, svou chudobou a svý m u trp en ím v ys vo bozuj e člověk a z troj ího podda ns tv í a z troj ího otroc tv í: z žádos ti o čí, z žádosti tě la a z pý ch y ž ivo ta. P ř eds evz e tí: Ch c i spo lé ha ti pouz e n a Boh a, a le s po léh a ti n eochv ějn ě. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, spoj mo u s labo st se svou s labo s tí, abyc h tak nabyl s íly vě tší n ež vš echn y s íly sv ěta i p ek la.
27
PÁTEK. „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ (v. 14.) S láv a Bohu! V to mto d ítě ti s e ta j í moudros t, dobro ta i mo c Nejv yš š ího. Moudro st: či mo h l najiti vhodnějš í p ros tř ed ek k z ísk án í n aš ich srdcí n ež ten, že s e s ta l č lově ke m a ma lý m dě ck e m? Dobro ta: moh l ná m lé pe uká za ti svou lá sku n ež tím, ž e se s ta l n ám podobný m lidskou př iroz eno stí? Moc: jes tliže to to s lab é d ěcko k sobě př itahuj e p as týře a kr ále, uvád í - li v e s tr ac h tyran a He roda , co bud e p ak, a ž s e z jev í v p lné své mo c i? P ř eds evz etí: Ch c i v ždy po s lušn ě a o cho tn ě n á s ledov a ti vnuknu tí mi los ti. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, ud ě l mi milo s tivé dob rou vů li p as týřů a mudr ců, z n ic hž jedn i opou štěj í svá s tád a, dru z í s vé k rálov s tv í, jen ab y mo h li j íti z a n eb e ský m vnuknu tím.
SOBOTA. „… a nalezli Marii v jeslích.“ (v. 16.)
a Josefa
i dítko
položené
J es le, to j e z n a me n í, d le n ěhož po zná me b o žsk é D ítě, D ítě -Kr ále, D ítě -Sp as ite le . Bohem j e ten, k terý k př e mo ž en í v še ch mo cno stí sv ě ta ob léká s labo st ma lého d ítě te . Kr álem j e ten , j enž k u tvrz en í sv ého kr álov s tví n epo třebuj e an i n ádh ern ého dvoru a n i lesku zbr an í. Sp asitelem j e ten , k te rý svý m př ík ladem n á s o svobozuj e z o tro ctv í boh ats tv í, roz koš í a dů s tojnos ti. P ř eds evz etí: Ch c i s e ra dova ti ze s vé chudoby, z e svého u trp en í i z e svého pon íž en í: jsou to s a mé r ys y podobnos ti s božský m D ítk em, jsou to s a mé zá ruk y spá s y. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, p ro tv é j es le tě pros ím, vnukn i
28
mi p ohrd án í tím, c o svět obd ivuje , a lásku k tomu , č ím svě t pohrd á.
Neděle po Vánocích. Luk. II, 33-40. „I divili se otec a matka jeho těm věcem, které byly praveny o něm.“ (v. 33.) On i s ice o n ě m v ědě li mn oh em v íc e, ne ž j im b ylo pr aveno , ale p ln i úd ivu, ž e j ej ic h taje ms tví j e čá s tečn ě odh aleno j iný mi, b e z s tínu žá r livo sti se r adov a li s lyš íce h lás ati v eliko st bož sk ého D ítk a. Sk rývej me ta ké jako Jo se f a Mar ia vn itřn í osv ě tle n í, j ehož s e n ám do s tá vá po taj mu, a le buďme š ťa s tn i, s lyš íme - li j in é v eleb iti Pána J e ž íš e a h lá s a ti j eho slá vu. P ř eds evz e tí: Ch c i se upř ímn ě radov a ti, v id ím - li, ž e je Bohu od j iný ch j eš tě lé pe s lou ženo než od e mne , a v yn asn ažím s e , ab ych se ned a l z ah anb iti. Mod litba : Ó, P an e J e ž íš i, uk ládá š - li mi mlč e ní, n epok lád áš -li mn e z a hodn a ká z a ti T vé kr á lovs tv í, dopř ej mi aspoň, ab ych dov ed l s i v áž iti těch, k ter é js i povo la l k tomu v znešen ému úř adu.
PONDĚLÍ. „Tento jest ustanoven ku mnohých v Izraeli.“ (v. 34.)
pádu
a ku
povstání
J ežíš je krá le m a př ej e si kr a lov a ti. Mezi lid mi jsou j edn i, k teř í o cho tn ě odpovíd aj í k jeho vo lán í a dru ž í s e ko le m j e ho pr aporu a pod j eho ž e zlo kr álovsk é, z a č ež On j im vr ac í ž ivo t hř íche m z tr a cený a zaj iš ťuje jim b la ž enou v ěčno s t – „j e us tanov en ku pov s tán í mn ohý ch. “ J in í v šak s e bouř í p roti Ně mu . Ne ž, má - li v ykoup iti sv ě t, mu s í kr alova t. Pro to b ěd a tě m, k teř í odpo rují J eho p lánům! To to D ítě s ra z í v še chn y sv é n epř á te le k e s vý m n ohá m.
29
„ Us tanoven j es t ku pádu mn ohých “. P ř eds evz etí: Ch c i s e p evně p ř imk nou ti k P ánu Je ž íši a po tír ati všechn y, kdo js ou pro ti Ně mu . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, buď ve mn ě n ič ite le m h ř íchu a s mr ti, ale buď pro mn e povs tán ím a ž ivo te m.
ÚTERÝ. Tento jest ustanoven… na znamení, jemuž budou odpírati.“ (v. 34.) Zku s j en mluv iti nebo kon a ti n ě co pro slávu Bož í n ebo pro sp ásu du ší: hned bud eš c íle m vš eob ecn ého odporu. Blud a v ášeň, k ter é tv á s lov a od suzuj í a tvou č innost po tlačuj í, hn ed se po zvednou , a b y udu s ily tv á s lov a a př edeš ly tv é d ílo. I lidé jin ak dob ř í, po str aš en i hro zb a mi a hn ěv e m z lý ch, budou od suzovati tvou „ neop a trno st“ . N ež n ed ávej s e z má sti. Tak é Pá nu J ež íš i odporov a li n epřátelé Bo ží, b yl opu štěn od e vš e ch svý ch v ěrných kromě s vé matičk y a něko lik a zbo žný ch ž en a j ed iné ho mu ž e, s v. J an a Miláčka, k teř í s a moj ed in í jej doprov áz e li až k e kř íž i. P ř eds evz etí: V době z koušk y budu spo léh a ti pouz e na J e ž íš e a Mar ii. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i mů j , odpor tvých ne přá te l mn e nu tí k ús měvu, za to a le n edov edu z ůs ta ti lho s te jný m, v id ím li, j ak Tvoj i př á te lé – mís to ab y mi p o mo hli pro ti Tvý m odpůr ců m – s e s n imi pro ti mn ě spojuj í. Ó , zů staň, pros ím pokorn ě, v takových chv ílích mou oporou a z áš titou .
STŘEDA. „Tvou vlastní duši pronikne meč.“ (v. 35.) P . Ma r ia, tak č is tá a n ev inn á, mě la du š i pron iknu tou me č e m – a j á b ych ch tě l un iknou ti to mu me č i, j eho ž rán y js e m tak často zas luhova l?
30
A j aký to me č zr an il duš i Mar iinu? V id ěla sv ého s yna př ec há z e ti s vrc ho lu s láv y k propa s ti pon ížen í, v id ě la j ej ro zdr ás an ého bič ován ím, korunov aného trn ím, př ib ité ho na kř íž ; nej en ž e mu ne mo hla po mo c i, a le an i n emoh la br á ti j in ak ú č as t n a j eho u trp ení n e ž pouhou s vou př íto mno stí u p a ty kř íž e. N ež mn e – bohu že l – an i poh led an i v zpo mínk a n a u trp en í P án a J ežíše nepohn e. J en tehdy u trp en í s e mi s tá vá n esn es itelný m, j e - li moj e v las tn í. P ř eds evz e tí: Ch c i ka ždod enn í u trpe n í sná še ti, v e spoj ení s trp ělivý m s rdc e m P ann y Mar ie, probod ený m me č e m. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, uč iň mn e mé n ě c itlivý m k mý m v las tn ím u trp en ím a zkou šká m, z a to a le c itlivě jš ím k to mu, cos T y v ytrp ě l z lásk y k e mn ě n a kř íž i a co do sud sn áš íš v o sobě Tvýc h sv ě tců na ze mi a Tvé Církv e.
ČTVRTEK. „A byla tamtéž prorokyně Anna… o něm všechněm.“ (v. 36 a 38.)
a …mluvila
Mluv iti o Bohu – toť da r, k terý s e z ísk áv á j en mo d litbou a s eb eu mr tvov án ím. Ann a nev yc há z e la z chr á mu a n epř es táv a la s e mod liti a pos titi – z a to v e v ěku os mde s á ti le t j í b ylo dopřá no s patř iti V ykup ite le a ml uv iti o ně m. P roto – j en trp ě livos t! O sv ícen í př ijd e a vhodn é s lovo n ám bud e vnuknu to v e c hv íli po tř eb y. P ř eds evz e tí: N ebudu zouf a ti a n ikd e n ebudu řík a ti: J iž j e po zdě. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, j iž ode d ávna touž ím po to m, v ykon ati něc o k Tvé o s la vě . Nedopu sť, ab ych b yl zk la má n v e s vé tou ze a v e sv é n ad ěj i.
31
PÁTEK. „Když byli dokonali všecko podle zákona Páně“ (v. 39.) N ev ych ázej z ús tr an í, le č j en z a ú če lem v yp ln ění pov innos ti; a kd yž js i sv é pos lán í sp ln il, us tup do s tínu. A le h lavn í v ěc : č iň v še , co chc e Bůh, a č iň to dokona le : „ Kd yž b yli dokon a li vše cko “. A p ak : n echoď jen z a s vou myš le nkou, za s vý mi c ity, nýbr ž ř iď s e vžd y z ákon e m Bo žím, pr av id ly sv ého s ta vu a v eden ím svý ch př eds ta vený ch – „pod le zákona P án ě“ . P ř eds evz etí: J ako n ejbe zp e čněj š í a n ejj is tějš í p ros tř edek pro ti svodů m pýchy a s mys lno sti chc i z achov áva ti pr av idelno st a př e snos t. Mod li tba : Ó, P ane J ežíš i, d ej, abyc h v žd y s r ados tí p ln il tvou svatou vů li př e sným p lněn ím pov innos tí sv ého s tavu.
SOBOTA. „Dítko pak rostlo a sílilo, jsouc plno moudrosti, a milost Boží byla v něm.“ (v. 40.) N edoufej , že s e s tan eš dokon a lý m n a rá z. V ždyť P án J e ž íš j e v zor em dokon a los ti. Byl p lný mo udros ti a milo s ti od prvn ího okamžik u svého v tě len í, a pře c v oč ích lid í „ro stl a s ílil“. J en po zvo ln a odha lova l ty pok lad y moudro sti a milo s ti, j imiž j eho du še od prvopo čá tku op lýv a la . Sn až s e jedn ati dob ře v k a ždé m oka mž ik u d le mír y milo s ti a s íly tobě ud ělen é. N eus tupuj nikd y, vžd y po stupuj ; a le n edě lej s i n ad ěje, ž e do stihn eš vrcho lku j edním s kok e m. P ř eds evz etí: Budu h led ě ti kon a ti v še co nej lé pe jen pro Boha: v to m j e ce lá dokon a los t. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pro s ím T ě pokorně , ab ys mne po silov al a ab ys mi d opř á l rů s ti v mo udro s ti a v milos ti př ed Bohem i p řed lid mi.
32
Zjevení Páně. Mat. II, 1-12. „Když tedy narodil se Ježíš v Betlemě judském… aj mudrci od východu přišli…“ (v. 1.) Obd ivuj se v e likos ti toho to D ítě te : z e s vých je s lí př itahuje k s obě ma lé i v e lké . And ěl j e zvě s tuj e p as týřů m, hv ězd a j e zv ěs tuj e kr á lů m. I my buď me j ako ma lič c í a zůs táve j me v tiché m ú s tr an í: a s íla Bo ží z a z ář í i z n ás . Obd ivuj se ta ké o cho tné pos lu šnosti tě ch to kr álů : sotv a se n arod il Ježí š , j iž spě cha j í k n ě mu. N ás leduj me j ako on i o cho tn ě a po s lu šně Bo žích vnuknu tí, a p ak budeme mo udrými Bo ž í moudro s tí a s ilný mi Bo ž í s ilou . P ř eds evz e tí: Ch c i v žd y s ocho tou j íti z a sv ě tlem milo s ti. Mod litba : Ó, Pan e J ež íši, dopř ej mi, ab ych po zn áva l Tvůj h las v e hv ěz dá ch s tejně jako v and ě lích , v ř ádu př iro z ené m s tejn ě j ako v ř ádu n adpř iro z ené m.
PONDĚLÍ. „Kde je ten novorozený král židovský?“ (2. 2.) J ak á odv aha! J aká pros to ta! Jak á n eop a trnos t! Což ti mo udř í kr á lov é z apo mn ě li, j aká j e ne dů tk livost v ládců? J ak ti mudrc i mo h li podn ik a ti tak d a lekou ce stu, an iž s i b yli j is ti, kd e s e ten k rá l n arod il? N en í- li ten novoro zený kr á l s yne m kr á le panuj íc ího tou dobou v Judsku , ne v ydáv aj í se v neb ezp eč í o tázkou tak n erozv áž nou? J ak é to pou čen í a jaký to př ík lad p ro n á s! D ev a ten á ct s to letí n ám dok azuj e kr a lován í Je ž íše K ris ta , a my s e ho s otv a odv ažuj e me u zna ti!
33
My v íme, že j e kr á le m, v íme , kd e je , v íme , že j e ve své Církv i, v osob ě sv ého Ná mě s tk a, – a př ec s e boj íme mo cnos tí po zems ký ch a svě tský ch… P ř eds evz etí: Chc i j í ti př ímo k Je žíš i s č e le m v z tyč ený m, s e srd cem pevný m. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, T ys v pr avd ě kr á le m. Ó , ud ě l mi té mo udro sti, ab ych h leda l j en T eb e a pohrd l mo udros tí a mo cí světa.
ÚTERÝ. „… viděli jsme hvězdu jeho na východě, i přišli jsme pokloniti se j emu.“ (v. 2.) V id ěli j s me a př iš li j sme . Vů le mu sí odpov ída ti ro zu mu, č in mu s í odpov íd a ti myš len ce . T akov á j e pov aha Božs kého konán í. Bůh pra v í: Bud iž s vě tlo, a světlo zář í. Pro mlouv á, a j iž s e d ěj e. V áhán í vš echno z tr ác í. N epodnike j te n ič eho, n e má te - li j is to ty, že j e to vů le Bož í; a le j ak mile js te j i pozna li, j ednej te b ez v áh án í. „V id ě li js me a př iš li js me “ . A le vžd yť j e to jen sv ě té lko! N ev ad í, j en jd ě te z a tou hv ězdou . To sv ětélko v ás př iv ede k Tomu , jen ž j e s lun ce m s prav ed lnosti a pr avd y: „ i př iš li js me pok lon iti s e J e mu. “ P ř eds evz etí: Budu opatrný m př ed ro zhodnu tím – a le po ro zhodnu tí v ytrv á m. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, o sv ě ť můj rozu m a po siluj mou vů li, ab ych v žd y b ez váh án í pos louc ha l Tvý ch vnuknu tí.
STŘEDA. „Uslyšev to Herodes král zarmoutil se, a všecken Jerusalem s ním.“ (v. 3.) N emluvn ě děs í tyr ana… A ttila us tupuj e př ed Lv e m, cís ař J ind ř ich IV. př ed Řehoř e m VII. pad á, a re vo luc e, k te rá
34
po zved á lid a k ác í krá lov ské trůn y, c hvěj e se pře d P ie m IX. A v y se bojíte svě ta a je ho mín ěn í a lidu a j eho mno žs tv í? To vš ecko s e b á lo s H erod e m: „ … a v š ecke n Jeru s a lem s n ím“. Mocn í toho to svě ta jsou odv ážn í a siln í j en před tě mi, kdo v e sv é p ros to tě s e j ich boj í. P ř eds evz e tí: Budu - li pohrd a ti sv ě te m, p ak s e ho nebudu b áti. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, j e - li Tvoje s labos t tak s iln á, což teprve Tvá s íla? Js i - li již v prvn ích dne ch sv ého poz e ms kého živo ta tak hro zný, co ž te prve v slavný d en svého kon ečn ého v ítězs tv í? Ó, ud ě l mi, pro s ím, té mi los ti, ab ych s e neb á l než T eb e.
ČTVRTEK. „Uzřevše hvězdu zaradovali se radostí velmi.“ (v. 10.)
velikou
S ch ází v á m vnuknu tí? N ás leduj te ro zu m, p tejte s e v ír y. Magov é, když j im h věz da z miz e la, pou ž ívaj í ro zu mu, ab y zvěd ěli mís to, kde s e mě l n arod iti te n, j eho ž h le daj í. To mís to j im o z na č il s á m H erod es d le výpov ěd i kn ě ží, k teř í zas v y pov íd aj í d le pro roků. T ak d le pouč en í v ír y b erou s e kr á lov é k Be t le mu. A h le, hvěz da se j im z a s uká zala , a př i tom p oh ledu „zar adovali s e rado s tí ve likou v elmi“ . P ř eds evz e tí: V zár mu tku budu v ytrv a lý a n eus toup ím v p evn é n adě j i, ž e ú tě cha s e do s tav í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, až s e mi n ěkd y bude z dá ti, ž e mi zh as la hv ězd a Tv é lá sk y, dopř ej mi mi los tiv ě, abych s polupů sob il a spoň s tou tro chou Tv ého sv ětla a Tv é síly, k terá mi j eště zb yla .
35
PÁTEK. „… a padše klaněli se jemu.“ (v. 11.) Moudro st sv ěta p adá př ed dě ts tvím, mo c pře d s labo s tí. V to mto D ítěti, k ter é j eš tě an i ne mlu v í, mu dr c i se k lan í s vé mu Bohu, v to mto D ítě ti, k teré s e j eš tě a n i n edov ed e v zpř ímiti, mo cn ář i se k lan í mo c i Bož í… Ob ětuj í mu zla to u zn áv aj íc e tak j eho mo c kr á lovskou, ob ě tuj í mu k ad id l o v yzn ávaj íce tak jeho bo žs tv í, ob ě tuj í mu myr hu , k teré s e u ž íva lo k po ma z á v án í mr tvý ch, n a zna čujíc e ta k, že věř í i v j eho s mr te lnos t, ted y i v j eho lidskou př iro zenos t. P ř eds evz etí: Budu v žd y věř iti, i kd yž mi v íra bude uk azov ati Boh a ta m, kde Ho mů j roz u m n e tuš í. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, dopř ej mí c h áp a ti mo udro st Tv ého mlčen í a s ílu Tvé s labo s ti.
SOBOTA. „… jinou cestou navrátili se do vlasti své.“ (v. 12.) A ž n ajdete J ež íš e, z mě n íte ce s tu i s vé chov án í. Po sv . př ij ímá n í s v ět na v ás bude č íh a ti, ab y v á s zn ič il a J e žíš e ab y zn ičil ve vá s. Chcete o šáliti H erod a i sv ě t? Př eruš te s n ím vš e a n ezů s táv ejte s n ím v e s pojen í. Z avrhn ěte jeho z ás ad y a s tře z te se jeho p říkla dů, j eho s lavno s tí, j eho zábav a je ho př ep ychu. P ř eds evz etí: Chc i pohrd a ti tím, č eho sv ě t s i vá ž í, a v á ž iti s i toho, čím svět pohrd á. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, z mě ň mé s mý š len í i mé c ítě ní. Vnukn i mi ú ctu a lá sku k chudob ě, k u trp en í i k pon íže ní a spo lu mn e nau č pohrd a ti boha ts tvím, po ž itk y a důs tojno s tmi.
36
Neděle první po Zjevení Páně. Luk. II, 42-52. „… když byl Ježíš ve dvanácti létech, a rodiče jeho podle obyčeje svátkového šli do Jerusalema…“ (v. 42.) Kro mě k a ždod enn í modlitb y j e tř eb a je š tě j iný ch projevů n aš í ú cty k Bohu : př edp isuj e to n ej en z ákon, nýbr ž vdě čno st to v yžaduje. A nes tač í pou ze v soukro mí s e mo d liti: k pov zbu zen í j iný ch j e tř eb a mod litb y v eř ejné , spo lečn é. V yhýb ati se j í moh lo by v tě ch to oko lnos te ch zn a me na ti, že se d áváme ov lád a ti oh led y lid ský mi, n ebo že j s me k Bohu lhos tejn í. P ř eds evz e tí: Ch c i bý ti tím, č í m b ýti má m, a uk azov a ti se tím, čím j sem. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, chr aň mn e mil o stiv ě p řed př etvářkou s tejn ě jako př ed bá zn í lid skou. Ud ě l mi té milo s ti, ab yc h s e n e snaž il zd á ti s e le pš ím n e ž js e m, a ab yc h s e n eo s týcha l uk áz a ti se , č ím js e m.
PONDĚLÍ. „… pacholík Ježíš zůstal v Jerusalemě.“ (v. 43.) D ítě má pos lou ch a ti rod ičů. A le v z á le žito s tech, k ter é se týk aj í o s lavy Bož í, j ako na př . mod litb a, pokán í, vo lb a s tavu, má d ítě j edn a ti d le vnuknu tí nadpř iro z eného . Bož ské D ítě n ežád á dovo len í, k ter é b y b ylo j istě obd rž e lo : ch c e n á m dá ti př ík lad svaté vo lno s ti a svobod y, j akou v yž aduj e s lu žb a Boží. P ř eds evz e tí: Chc i n ás le dova ti sp íše vnuknu tí milo s ti n ež př iro zených c itů. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, n auč mn e uvád ě ti v soulad pr avou svobodu s pov iný m oh led e m n a z ákon itou vr chno s t.
37
ÚTERÝ. „… hledali (v. 44.)
ho
mezi
příbuznými
a známými.“
V u trp en ích a ob tíž ích u tík ej te s e n ejdř íve k pro s tředků m př iro zený m a jd ěte nejprv e z a svě tle m s v ého roz u mu : takov ý j e ř ád. N ebo ť Bůh – dř ív e n ež v ás o sv ítí a n e ž vá m mimo ř ádný m z ákrok em po mů že – oče káv á s v aš í s tr an y, ž e u č in íte vš e, c o j e v e v aš í mo ci. A le čas to pro s tředk y př iro z ená budou b ez mo cn y a vy n enajd ete toho, čeho h led á te , n ež jen mo d litbou. P ř eds evz etí: Budu h leda ti a mod liti s e, mod liti a h led a ti, n eboť b ez mo d litb y se d ílo ned aří, a b ez d íla mo d litba j e ma r n á. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, dopřej mi té milo sti, ab ych s i v žd yck y v k ažd é m s ou žen í hn ed v zpo mně l, kd e hleda ti po mo c a s ílu.
STŘEDA. „… nalezli ho v chrámě.“ (v, 46.) J ežíš s e naléz á v ch rá mě ; v to m vnitřn ím c hrámě v a šeho s rdc e , js te -li v e s tavu milo s ti, i v to m z e vně jš ím c h rámě z a svěceném s lužb ě Bo ži. Mod litbou vs tup te do toho to dvoj ího chrá mu a j is tě se ta m s e tk áte s J ežíš em, jehož js te ma rn ě b yli h led a li v šude j inde. P ř eds evz etí: Budu se sn až iti zů s ta ti s tá le v e s ta vu milo s ti , a b ych vžd y n aš el Je ž íš e v e své m s rd c i. Mod litba : Ó, Pan e J e žíši, v ím dobř e, že p rav é š tě s tí j e j en u T ebe. Ó , dej mi, ab ych j e v žd y u Teb e h leda l buď ve s va tyn i sv ého srd ce , n ebo v e sva tos tánku n a š ich o ltářů.
ČTVRTEK. „Synu, proč jsi nám tak učinil?“ (v. 46.)
38
J ak á bo le s t, a spo lu j aká n ě žnos t v to mto n ářku. N ař ík á m také, kd yž po zná m, ž e js e m od louč en od J ež íš e? Ó, žel! ča s to s i toho ani nepov š imnu, an i toho n epozoruj i, n er mou tím s e n ad tím – a n ebo z as e na opak : rep tá m, ro zčiluj i s e, z tr á cím mys l n a d tím, ž e s e mi n e d ař í mé poku s y o zís kán í vn itřního k lidu . J du z j ednoho výs tř e lku do d ruhého a tím buď za r mucuji P án a J ežíše svou lho stejno s tí n ebo Ho s ouž ím s vou n etrpělivo s tí. P ř eds evz e tí: V u trpen í ch c i s e od evzd a ti p ln ě do vů le Boží, ale nes mí m z a mě ň ov a ti b ez s taro s tnos t s od evzd anos tí. Mod litba : Ó, P ane Je žíš i, d ej, ab yc h s i v žd y uv ědo mil tu žalo s tnou ztr á tu, kd yko liv se od T eb e vzd á lím v lažno s tí n ebo od lou čím hříc he m.
PÁTEK. „Zdaliž jste nevěděli, že já musím býti v tom, co jest otce mého?“ (v. 49.) Bůh p řed e v ším a n ad e vš ím: ta kový je ř ád, ja k sá m n áš ro zu m p roh la šuj e. P řed tou to s vr chovanou pov innos tí vš e o sta tn í mu s í u stoup iti. Sn ažte se v še chnu svou ú tě chu a vš e chnu svou r ados t v id ěti v to m, že s lou ž íte Bohu a že kon á te to, co ch c e, i když př i to m n e po c iťuj e te n ěj aké ú tě ch y n ebo r ados ti. K ažd á j in á hor livo s t b y b yla k ladem. P ř eds evz e tí: Z a svě tím a obě tuj i vš e chn y sv é z ájmy a vš echn y sv é touh y Bohu. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, po s iluj mn e , ab ych dov ed l j ako T y a s T ebou v ešk er é sv é pr ác e z asv ěcov a ti Bohu .
SOBOTA. „A Ježíš prospíval…“ (v. 52.)
39
Říká s e: Pos tupov a ti zn a me ná v ítěz iti. Pro to z a s tavuj i -li s e n a ces tě dokon a los ti, p ak hn ed tě lo a sv ě t na budou vr chu – a j á u s tupuj i por a žen . O s tatn ě Bůh udě luj e milo s t ka žd é mu úmě r n ě k jeho s na žen í. Z akop ávám- li ob d rž enou hř ivnu, Bůh mi j i odn ímá ; up la tňuj i - li j i, Bůh j i zdvojn ásobuj e. P roto tak é budu po s tupov a ti v milos ti d le toho, j ak budu po stupov ati v moud rosti, a za s na opak budu pos tupova ti v mo udros ti v po mě ru k to mu , jak budu pos tupov a ti v milo s ti. Tyto dv a p ojmy s e dop lňuj í a tvoř í ja ko kruh. P ř eds evz etí: Ka ždého dn e krok kupř edu. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, od ev zdává m s e T i zúp ln a, táhn i mn e k sob ě, n ebo ť j in ak b ych n e mě l do s ti s il T ě n ás ledov a ti.
Neděle druhá po Zjevení Páně. Jan II, 1-11. „… Byla svatba v Káni matka Ježíšova.“ (v. 1.)
galilejské,
a byla
tam
Mar ia s e n aléz á ta m, kam j i vo lá lás ka k b ližn ímu . V yhýb ej me s e sv ě tský m s lavnos te m, led a v yž aduj e - li toho s polečen sk á s lušno s t. A le p ak s e ta m c hov ej me jako Pa nna Ma r ia upros tř ed toho to shromážd ěn í spříz něn é rod in y. N ic drsn ého an i př ísné ho v j ej ím c hován í; v še v ážn é, dů stojn é, skro mn é a lá sk yp ln é. P ř eds evz etí: Budu vžd y s lučov a ti zdvoř ilo s t s lá skou. Mod litba : Ó, Pane J ež íš i, n auč mn e , pro sím, př izpůsobovati pov inno sti spole č ensk é pov innos te m n ábože nským a uv ád ě ti v sou lad to, č ím j s e m pov in en lide m s tím, čím js em pov inen Bohu.
40
PONDĚLÍ. …Byl pak pozván na svatbu také Ježíš a učedníci jeho.“ (v. 2.) J ežíš svou př íto mno s tí po svě cuj e v es e lou spole čno s t. A le po zoruj me je n J eho chov án í a rozhovor : oboj í j e pros té, ale dů stojn é, las kav é, a le vá žn é. J ežíš př ich áz í s e svý mi u čedn ík y. Ale j aký mi to uč edn íky? S pros tý mi r yb ář i, k teré j eš tě n e mě l ča su př ipr av iti. On, s yn kr á lovský , zv yk lý na s pole čnos t P. Mar ie a Jo s efa, k te ř í s e v yzna me n áv a li ta k je mn ý mi z působ y a ta k dokon alý mi rozhovo r y, J e ž íš s e tu př eds ta vuje prová z en lid mi tak p ro stý mi a tak má lo vzd ě la ný mi. P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti bý ti v šem v š ím. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, s trp mn e, pros ím, v e své s polečnos ti př es mé v ad y a kř ehkos ti, k ter é mn e č in í skoro n esn es itelný m u lid í.
ÚTERÝ. „… matka Ježíšova řekla k němu: Nemají Vína.“ (v. 3.) L áska Mar iin a má oko o tevřeno n ad vš ím, c o mů že zaj ímati b liž n ího i se s ta nov isk a č istě po ze ms k ého. J es tliže i ne pa trn é po tř eb y v zbuzuj í s taro s tlivos t té to n ěžn é matk y, j ak á teprv bud e jej í bd ě los t, j edn á - li s e o du ši a o v ěčnos ti Po zoruj me , k ter ak Pann a Mar ia n ičeho od s vého S yn a n ežád á. Znaj íc dobř e j eho srd ce v í, ž e s ta č í j ej upo zorn i ti – a j iž je j is ta, ž e j eho dobro ta po mů že . P ř eds evz e tí: Ch c i svě rov a ti P . Ma r ii v še chn y sv é záj my. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, dej mi, a b ych s e vž d y s plnou dův ěrou u tík a l o př ímlu vu k Tv é Ma tič ce př esva té .
41
STŘEDA. „I řekl jí Ježíš: Co mně a tobě, ženo?“ (v. 4.) J ežíš n enazýv á tu P. Ma r ii j mé ne m ma tk a , nýbr ž na l é zaj e s e n a v eř ejno sti, nahr a zuj e to to důvě rné poj me nov án í j iným, u c tivěj š ím. T ak i v ládcov é a mo cná ř i ob ra c ejíc e s e na veř ejno s ti k svý m matk ám n euž íva j í j mé na „má ma tk o “ nýbr ž „P an í“ – výr az to dů stojn ějš í a u ctiv ějš í. Zd e ch ce Pán J e ž íš b ez vš í poch ybno sti dá ti n a jevo , že Ma r ia – p ráv ě pro to , že j e j eho ma tkou – udrž uje s i všud e s vrchov aný v liv n a j eho s rd ce a ž e jí n e mů že n ič eho od epř íti, ta kž e j i vším p r áve m mů ž e me na zýv a ti „Na š e milá P a n í n ejsv ětěj š ího Srdc e “. P ř eds evz etí: Chc i se v žd yck y obr ac e ti n a bo žsk é Srd ce J e ž íšovo pro středn ic tv ím s rd c e P . Ma r ie . Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, dej mi, a b y ú c ta moj e k Tv é mu n ejsv ětěj š ímu S rdc i ro z mno žovala v e mn ě n ěžnou lás ku k s ladk ému s rdci Tv é Ma tičk y.
ČTVRTEK. „Cokoli vám řekne, učiňte.“ (v. 5.) J e pr avda, j edná s e ce lke m o věc n ep a trnou, a le J e ž íš n e mů že sv é Matce n ic od mítnou ti, kd yb y b ylo tře ba z á zraku. Mar ia po chop ila a proto obr ac ej íc s e n a po sluhuj íc í, pr av ila j im: „Coko li v ám ř ekn e, učiň te. “ V ylo žme pro stě sv é po tř eb y a své touh y Jež íš i a Mar ii a p ak j ednej me, jako b yc ho m j iž tu milo s t b yli obdr že li. T ímto n ev inný m způ sob e m v ykon áváme jaký si n ěžný n á tlak na srd ce Mar iino i J ež íšovo. P ř eds evz etí: Budu s e vž d y mod liti s důvě rou a v ytrv a le . Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, j enž js i ře k l: Pros te a bud e v á m d áno, nau č mn e ř íd iti s e vžd y tímto Tvý m př ík az e m a s j is to tou o ček áv a ti Tvou po mo c .
42
PÁTEK. „Dí jim Ježíš: Naplňte štoudve vodou.“ (v. 7.) J ežíš se c ítí jako spou tán s lov em s v é Ma tk y. Ab y jí v yhov ěl, roz ká ž e živ lům… S tálo tam š e s t pr á zdnýc h ka me ný ch š toudv í. Je ž íš poru č il po sluhuj ícím n ap ln iti je vodou. A le, p an e, vž d yť je tř eba v ín a! Čiň s ám, co mů že š, de j, co má š : P án Je ž íš u č in í, co ty n emů žeš, a ud ě lí to, co n e má š. P ř eds evz e tí: Chc i se mod liti a př i to m č in iti, co je mo žno. P án Ježíš u čin í j iž to o sta tn í. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, pro to že jse m s la bý j ako ta voda , a pro to že j se m b e z milo sti, jako ty š toudv e byly b ez v ína , budu se obr ac e ti v ždy z po s lušno sti k Tob ě s pokornou pro sbou o po silu a po mo c.
SOBOTA. „… a zjevil slávu svou…“ (v. 11.) Dv ě vě c i zj evuj í v e lik os t a z ísk ávaj í s lávu : moc a dobro ta. Moc bez dobro ty pů sobí n ej ča s těj i po c it zdě šen í (ú ž asu) . Dobro ta bez mo c i sna dno vzbud í důvě rnos t b lízkou n erozv ážnosti. P řipoj íte - li k dobro tě mo c, v yvo lá te obd iv . P řid ružíte - li k mo c i dobro tu, z ísk á te lásku. Z ázr ak y Pán a J ež íš e b yly dobrod in ími: j ako výs ledk y a známk y Je ho mo c i a J eho dobro ty dok a zuj í i Jeho v e likos t i zj evují J eho s lávu . P ř eds evz e tí: Nebudu a n i s labý m a n i tvrdý m, nýbrž p evný m a las kavý m. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d ej, ab ych s e T i obd ivov a l, pon ěvad ž j si v e liký, i ab ych T ě mil ov a l, pon ěva dž js i dob rý.
43
Neděle třetí po Zjevení Páně. Mat. VIII, 1-13. „Když pak Ježíš sestoupil s hory…“ (v. 1.) Hor a znamen á n ebe nebo sa mo lůno v ě čného O tc e . V tělen ím s es toup ilo Slovo až k n aš í n ico tě, ab y ná s po zdv ih lo a pov zn es lo a ž k sv é mu O tc i. S lovo v tělen é j e Bůh přij íma j íc í naš i př iro zenos t. P řib ližuj me s e jen k N ěmu , v žd yť mů ž e me : pře ds tav me s e Mu se svý mi b ěd a mi, On se nad n imi s milu j e. P ř eds evz etí: J ež íš jd e za mnou : ne smí m p ř ed n ím u tíka ti. Mod litba : Ó, Pan e J e ž í š i, k terý sá m ne jdř íve mě v yh ledáv áš , d ej, a ť dov edu v žd y n á lež itě odpov íd a ti Tv é tk liv é dobrotě a shov ív avo sti.
PONDĚLÍ. „Pane, chceš -li, můžeš mne očistiti.“ (v. 2.) On j is tě ch ce – a le s mé s tr an y s e s ta v í v c es tu př eká žk a. J á s ice žádám z a u zdra ven í, toužím p o ně m, j ako ten ma lo mo cný : ale js e m ta ké odhod lá n v ykon a ti s e sv é s tr an y v še, co mohu? Ch těl b ych u zdrav en í, a le be z léků. Ch tě l b yc h, ab y mn e J e ž íš jed iným s lov e m z b av il hř íšný ch n áv yků, a le sá m a n i tro chu se nes nažím po lep šiti s e. P ř eds evz etí: A spoň pro siti budu : k to mu má m v ž d y do sti milo s ti. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, udě l mi té p e vné a ro zhodné vů le, b ez níž i Tvá v še mo hou c í milo s t zů s tá vá b e z mo cnou v mé duš i. T y jed iný mi mů ž eš ten to d ar u š tědřiti.
ÚTERÝ. „… Viz, abys toho nepravil nikomu…“ (v. 4.) Mluv íme - li o dobru , je ž js me v ykon a li, j iž jsme o bdrž e li s vou od měnu – ale z tr a tili j s me j i pro n eb e i p ro ten to ž ivot.
44
P ro n eb e: pon ěvad ž Bůh neod mě ňuj e sku tků vykon aných pro lid skou s lávu ,pro ž ivo t: poněv adž i sv ě t odp ír á svého u znán í to mu, kdo po n ěm b a ž í… Mimo to , mlu v íme - li o svý ch sku tc ích , k te ré ch c e me v ykon ati, uv ád íme v ša nc j ej ich výs led ek v budou cnos ti, n eboť záv istn íc i s e spoj í s e šp a tnými, a b y znemo ž n ili dobro, k teré ch ceme podn iknouti a ab y př ek az ili na še d ílo. P ř eds evz e tí: Kona ti dobro – a le ml č e ti o to m. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íš i, d ej, ab y Tvá opa trnos t a sk ro mnos t b yla mi vžd y v zor e m mé h o chov án í.
STŘEDA. „Pane, služebník můj leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (v. 6.) J sou v aš e s chopno s ti j ako ochrnu lé a ne mo hou v ám s lou žiti? Obr a ťte s e n a J e ž íš e. V ylo žte mu p ros tě svůj s tav : On mů že a ch c e v á m vr á titi s ílu . N edojde - li v šak toho , po če m to už íte , pak j s te a s i n e mě li do sti důvěry n ebo v ytrv a los ti. T ak é snad vá m c h ys tá Pá n dobro j e ště v ě tš í. P ř eds evz e tí: Kd yž j iž k n ič e mu n ebudu s chope n, budu se aspoň mo d liti. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, b e z Tebe j se m n es chop en n ěco dobr ého v ykon a ti. Pozdv ihn i mn e , pro s ím, a pov zbuď mn e.
ČTVRTEK. „Já přijdu a uzdravím jej.“ (v. 7.) S jakou dobro tou a s ja kou o cho tou v yhovuje P án J ež íš po zván í s etn ík a! A p řec j edná s e je n o pouh ého s luž ebn íka . Buď me tak é o cho tn i po slou ž iti, kd yko liv j en mů že me . Buď me dob rý mi zv láš tě k ma lý m a chudý m. N enás ledujme tě c h, kte ř í – ma jí - li prok áza ti n ěj akou
45
s lu žbu – sh ledáv aj í vš e chno nemo ž ný m, an ebo k teř í s e ob těžu j í jen v záj mu moc ných . P ř eds evz etí: Ch c i býti v žd y ocho tný m k s lu žbám, p ak také Bůh bud e ocho tný m mi po mo c i. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, př ijď a u zdrav mn e. Př ijď svou milo s tí, př ijď ve sv a tém p ř ij ímá n í – nepř ijd eš - li, budu je n s lu ž ebn íkem n eu ž ite čný m.
PÁTEK. „Pane, nejsem hoden…“ (v. 8.) Poko řujte se, u znáv ej te svou n ehodno st p řed Boh e m i př ed lid mi. V žd yck y j e na to m lé pe ten, kdo s e pod ceňuje , ne ž ten, kdo se př eceňuje. Bůh p yšný m se pro tiv í, a le pokoře ud ě luje vš e. A lidé, k teř í dos t těž c e s ná šej í př eva hu sku te čný ch z ás luh, bouř í se proti př ev az e, k terou s i osobuj e pých a. Pokoř e vša k odpou štěj í vš e. P ř eds evz etí: Ab ych s i za j is til vá žno st, budu v žd y uzn áv a ti s vou nehodno st. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, n ejs e m hod en př ij mou ti Tě do s vého srdce; ale to lik o r c i s lov e m a vr á tíš mi s polu se s ílou dobř e čin iti také poc it a v ědo mí mé s labo s ti.
SOBOTA. „Jdi, a jak jsi uvěřil, staň se tobě.“ (v. 13.) V ír a j e měř ítk e m Bo ží v e lko mys lnos ti vůč i n á m: Bůh n e mů že dáv ati mé n ě n ež my oče káv á me od jeho dobro t y a mo ci. T ak é j eho sláva mu takřk a v e lí, ab y ná m ud ělov a l j eš tě v íce , n ež s e odv ažuje me od n ěho douf a ti. P ř eds evz etí: Ch c i ča s to o ž ivova ti s vou v íru v zpo mínkou n a zas líben í Pán a Je ž íše.
46
Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, j á s ic e v ěř ím, a le má v ír a tak s nadno s e vik lá. Pros ím s na žn ě, po siluj j i.
Neděle čtvrtá po Zjevení Páně. Mat. VIII, 23-27. „A hle, bouře velká povstala na moři.“ (v. 24.) Moř e př eds ta vuje sv ě t, z e mě zn ač í Círk ev. N en í sto le tí, v n ě mž b y s e sv ě t n ebouř il a n epo zved a l pro ti Církv i. A s tejně s e te n to svě t b e z př e s tán í po zv edá pro ti lid e m dobrý m a hor livý m. Círk ev h lás á pr avdu a kon á dobro, a dobrý kř e sťan op akuje pou čován í Církv e a č in í dobro, j ak on a k á že – a to s tačí: v š echn y v ln y v eře jného míně n í a v ášn í s e v zdouva j í a vrh aj í se pro ti Církv i a pro ti spr av ed livé mu . P ř eds evz e tí: Nebudu s i v šíma ti sv ě ta a j eho zuře n í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, j ako js i v Církv i své , tak bud iž v žd y i v mém s rd c i, a ne budu s e b áti n ič eho.
PONDĚLÍ. „Ježíš pak spal…“ (v. 24.) Ó, sp i s i, lá sk yp lný Pa ne Je ž íš i, j en kd yž j si př íto me n v lo ďce mého srd ce . O s tatn ě sp íš - li v mé m s rdc i, p ak to mů že bý ti dobř e mo u v inou : zan edb ává m T ě , z apo mín ám n a T eb e, n ech áv á m T ě s amo tný m. P ak n en í divu, ž e d ř ímá š n a dně mé d u š e a tak é mne n ech áv áš s amo tný m, abyc h po chop il, co z mo hu b e z T eb e. P ř eds evz e tí: Budu bd íti a mo d liti s e : P án J e ž íš bud e bd íti n ade mnou a s e mn ou. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dopř ej mi té milo s ti č a s to na T eb e vzpo mín a ti a k Tob ě mluv iti v mo d litbá ch s vých , ab yc h s i T ě tak udr žova l ve své m s rd c i.
47
ÚTERÝ. „Pane, zachovej nás, hyneme.“ (v. 25.) Čas to teprve v pos lední chv íli, donu cen i uzn a t v las tn í b ez mo cno s t, odhod láv áme s e v e své pýš e mo d liti s e a prositi j ako apoš to lov é př i bou ři. A Pán J ežíš j ako b y ček a l na to doz nán í n a š í sla bos ti a n a te n výkř ik n aš í sk líč eno sti, ab y nám z j e v il svou m o c a svou dobro tu. P ř eds evz etí: Nebudu n ikd y č eka ti s pro sbou z a po mo c Bož í až n a po sledn í oka mž ik . Mod litba : Ó, Pan e J e ž íš i, z achov ej mne, uk a ž s e Sp a sitelem. T ys Pán em ž iv lů s tejn ě j ako Pán e m mé duš e, v id íš , j ak vš echn y mé s nah y b y ne s tač ily k mé s p ás e, pro to z novu pro s ím: zac hovej mn e , ať nez ah ynu na vě k y.
STŘEDA. „Co se bojíte, malověrní?“ (v. 26.) Podobn á b ázeň je kř ivdou vů č i Spas ite li. Co se boj íte? Ž e v ás ne mů ž e z a chr án i ti, n ebo ž e n ech c e? Či b ys te ch těli po ch ybov a ti o Jeho mo c i n ebo dobro tě? A le co ž když du chovní s mr t ohro žuje n aš i du ši ú tok y poku šen í: an i tu nen í dovo leno s e b á ti? V takovém p ř íp ad ě n ech me j en, a ť s e s mys ly a obr azo tvorno s t a váš eň bou ří a tř es e : a u ch ylme s e v zbo žné mod litb ě do p evnos ti v ír y a rozu mu, kde s e br z y ro zhos tí k lid v na š í du ši. P ř eds evz etí: Budu p evn ě věř iti v dobro tu a mo c Pán a J e ž íš e a n ebudu se n ič eho b á ti. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, d ej, ab ych i upros třed z ma tků a bouř í počítal s tá le s Tvý m s lov e m a s Tvou mo cí, a za chov al si tak mír a klid v duš i.
48
ČTVRTEK. „… a přikázal větrům i moři.“ (v. 26.) V ětr y př edsta vuj í lidské n áh led y a v ášn ě, mo ř e zn ač í sv ě t. N emudruj te s lid ský mi n áh led y, n erokuj te s v ášn ě mi, n ev yjedn áve j te s e svě tem. J sou ť ty n áh led y př íliš vr tkav é, ty vá šně pr chliv é a svět př íliš n evn íma v ý pro h la s rozu mu . Chcete - li míti pokoj a z ůs ta ti k lidný mi i upros třed bouř e, p ak mu s íte vo la ti hlas itě a rozhodn ě. N erokov a ti, nýbr ž tvrd iti, nevyj ednáv a ti, nýbr ž porouč e ti. P ř eds evz e tí: Budu vžd y p evný, ab yc h v žd y zůsta l k lidný. Mod litba : Ó, P ane J e ž íš i, ro zk azuj v mé m s r d ci, a j ed iný m s lov e m u tiš íš mé s mys ly i obr a zo tvorno st i v áš eň.
PÁTEK. „Lidé pak se divili.“ (v. 27.) P ros tý lid ne ch áp e J e ž íš ov y mo c i. D le jeho ná h ledu spoč ívá s íla pou ze v poč tu, v h mo tě, v e zlatě n ebo v e zbr an ích. Podobn ě tak é n epochopuj e mo c Církv e, k ter á j iž po d evaten áct s to le tí pouhý m s lov e m J ež íše Kr is ta ovlá dá a láme vš echn y v ichr y a vš e chn y bouř e. A zů s tane to vžd y záh adou, j ak má lo je v ír y v du ších př es to, že d ěj in y dosv ěd čuj í, j ak Pán J e ž íš s tále v ítě z í svý m s lov em nad bouř e mi b ludů a n ad v lnob itím proná s ledován í. P ř eds evz e tí: Budu pevn ě věř iti a n ic mne n ebud e uvád ě ti v pod iv . Mod litba : Ó, P ane J ež íši, pos iluj mou v íru , ab yc h v e vš e m v id ěl Tvou mo c v še ov lá daj íc í a ř ídíc í.
SOBOTA. „Kdo je tento?“ (v. 27.)
49
Kdo j e ten mu ž , k terý porou č í v ě trů m a v lnob ití? “ Kdo j e ten mu ž , k te rý ov ládá mín ě n í lid sk á vrtk avěj š í n ež v ítr, k terý kro tí v á šně prud š í a n es tá lej š í n ež v lnob ití? To n en í pouhý č lov ěk, to j e Boho č lověk n ebo a spoň č lověk Bo ží. P ř eds evz etí: Chc i se odř íc i sv ě ta a př imknou ti s e pouz e k Pánu J ežíš i. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, ud ě l mi té mi los ti, ab ych pohrd al míněn ím sv ě ta a j eho v á šně mi, a u znáv a l T ebe svý m P án em a Králem.
Neděle pátá po Zjevení Páně. Mat. XIII, 24-30. „Podobno jest království nebeské člověku, který nasel dobrého semene na poli svém.“ (v. 24.) Po le j e sv ět, ho spod ář j e Bůh a dobr é s e me no j e s lovo Bož í. Bůh ro zs évá jen dobré s e me no : J eho s lovo j e p ravda a sp rav ed lno st. J en člov ěk n erozu mn ý n ebo špa tný mů že s i osobov a ti pro s eb e n ebo pro j in é vo lno st ro zs éva ti b lud nebo n eře s t. N ikdo n emá pr áv a h lás ati b lud nebo kon a ti špa tno st. P ř eds evz etí: Budu vždy z avrhov a li a po tíra ti k ažd é uč en í př íč ící s e pravdě a spr av ed lnos ti. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, d ej, aby pou z e Tvé s lovo b ylo v žd y prav id lem mé h o ro zu mu a mý c h myš le nek , mé v ů le i mý ch sku tků.
PONDĚLÍ. „… a když lidé spali, přišel nepřítel…“ (v. 25.) Kd yž v ladaři, duchovn í vr chnos t, o tc ové rod in, př es táv aj í bd íti n ad svěřený m j im po le m, tu přic há z í n epř íte l. N epř ítel je b ezbo žn ík, n epř íte l je z hýr a le c. I my n ěkd y
50
s píme a n ebd íme n ad svý mi myš le nk a mi, nad s vou pa mě tí, n ad svou obr azo tvo rnos tí, n ad svý m s rdc e m: tu př ich ází n epř ítel. N epř ítele m je tu zlá myš le nk a, neb e zpe čná p řed s tav a, n edovo len á v zpo mínk a, hř íšná touha. P ř eds evz e tí: Budu vžd y bd íti, ab ych n eb yl z asko čen . Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, d ej n á m př eds tav ené bd ě lé , k teř í b y n edovo lov a li n epř íte li ro z sév a ti se me n o pohor šen í.
ÚTERÝ. „Nepřítel nasel koukole mezi pšenici.“ (v. 25.) Kouko l př ed stavuj e b lud a ne ře s t. Nev ěr ec roz s évá b lud, zhýralec ro zs év á n eř es t. A s etkáv á me s e s lid mi, k teř í s e n az ývaj í kře s ťa n y, a k teř í př es to j sou tak krá tko zra c í, že v yžaduj í sná š en livos t vů č i pohor šen í. S etk áváme s e s lid mi ta k nero zumn ý mi, ž e s tav í j ako zásadu svobodu s lov a i tisku , svobodu vš ecko ř íc i, svobodu h lás ati i b lud a n eř es t. P ř eds evz e tí: N edovo lím n e př íte li v mé m d omě r o zs év ati kouko l a ne budu udrž ova ti s tyků s tě mi, k teř í d áv aj í pohor šen í. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, vnukn i mi odpor pro ti b ludu a šp atno s ti a v zbuď ve mn ě sprav ed livé ro zhoř čen í proti s vůdců m a tě m, kdož dáv aj í pohor šen í.
STŘEDA. „Pane, zdali jsi nenasel dobrého semene na poli svém?“ (v. 27.) Bůh ro zsévá j en pr avdu. Pou ze pra vda má p rá vo š íř iti se a k líčiti v du ších. Blud n emá pr áva ro z má h a ti s e. J en duch zc e la pok a že ný, j en srd ce z c e la př evr ác en é
51
n esd ílelo by úžas a ro zhoř čen í těc h s lu ž ebn íků ho spodářový ch př i pohle du n a kouko l obj ev iv ší s e n a je ho po li. I my n eb yli b ycho m k ř es ťan y, ba a n i lid mi ro zu mný mi, kd yb ycho m k lidný m o k e m mo h li s e d ív a ti na to, jak blud a šp atno s t se mís í me z i pr avdu a dobro. P ř eds evz etí: Budu háj iti pr avdu a po tír a ti b lud. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d ej, ab ych mě l vů č i bludu ta kový odpor, j aký Js i vž d yck y sá m proj evova l vů č i fa riz eům a zákon íkům.
ČTVRTEK. „Člověk nepřítel to učinil.“ (v. 28.) N epř ítel bd í, kd yž my sp íme . L id é špatn í j sou ob yč ejn ě č inně jš í n e ž dobř í. Pro to s voboda povo lená b ludu bud e v ždy o sudná pr avdě . Pr avd a s ic e s ama o sobě j e pový šen a tak, ž e ne mů ž e bý ti zdo lán a, a le mů že býti v ypu z ena z duš í b ludem a lž í. P roto tř eba bd íti nad n epř íte le m, bd íti nad pou čován ím a n ad s lov y n evěr ců a be zbo žn íků. N es tačí j en ro zs év a ti dobr é s e me no, nýbr ž je tak é tř eba bd íti n ad těmi, kdo ro zs év aj í kouko l a u č í b ludů m. P ř eds evz etí: Budu bd íti nad po lem o s e tý m, n ad dob re m, k teré podn ik ám. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, chraň mn e, abyc h n ikd y n edůvěřov al n epř á te lů m v ír y.
PÁTEK. „Nechte, ať oboje spolu roste až do žní.“ (v. 30.) N ař izuj e - li ho spodář , ab y n e cha li kouko l růs ti, p ak to n eč in í pro to, ab y „dop řá l svobod y“, j ak sn ili ně k teř í f a lešn í proro ci. Čin í to pou ze pro to, aby n e mu se l v id ě ti, j ak s e s kouko lem v ytrh ává pše n ic e.
52
Kd yž s e ted y b lud v dů sledku sp ánku nebo n eč inno s ti př eds tav enýc h ro z mů ž e tak, že j iž ne mů ž e bý ti v yko řeně n b ez poško zen í i nev innýc h, p ak nu tno j ej s trp ěti. A le to s e ned ěje pro to, ž e b y b lud n ebo kouko l mě l n ějak é pr ávo, n e, ta kového pr áv a ne s táv á. Mus í tud íž n aš e hor livo st bý ti op atrnou, nebo ť hor livo s t b ez op a trnos ti ohro žuje dobro, j ež chce v ykon a ti, a le z a s n aop ak opa trno s t b ez hor livos ti u mo žňuj e zlu n ič iti dobro. P ř eds evz e tí: Chc i bý ti op a trný m, ale n e tak d ale c e, abych př es tal bý ti hor livý m. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, vnukn i mi h or livos t opa trnou a op atrnos t hor livou.
SOBOTA. „Seberte nejprve koukol… ke spálení,“ (v. 30.) T akov á j e shov ív avos t Bož í; to j e pr ávo, je ž Bůh p ř izn á vá kouko li, b ludu : pr ávo na oh eň, pr ávo bý ti sp á lenu. Nu tí- li v á s oko lnos ti b ludu še tř iti, bud iž. A le h leď te př i to m zaj is titi mu v yp len ěn í důk ladn é a úp lné , j ak mile jen vá m bud e mo žno. Blud n emá pr áva le č je n na nen áv is t, n a pohrd án í a na zn ičen í. P ř eds ev z e tí: Ch ci v žd y po tír a ti b lud a neř es t až do zn ičen í, ale k b loud íc ím ch c i bý ti milos rdný m. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k terý J s i př iš e l po tír a ti blud a šp atno s t, a k terý z as př ijd eš zničiti je v d en pos ledn í, dej i mn ě té mi los ti, ab ych n en áv idě l b lud, a le s b loud íc ími mě l v žd y sou cit .
Neděle šestá po Zjevení Páně. Mat. XIII, 31-35. „Podobno jest hořčičnému.“ (v. 31.)
království
nebeské
zrnu
J ako v to mto ma lé m z r nu se na lézá z árod ek c e lé v e lké
53
b ylin y, tak čas to v j ed in é m vnuknutí milo s ti Bo ž í s e n a lé zá z ák la d k celému dokonalé mu ž ivo tu, k terý po tom n a vě čnos ti s e z měn í v živo t b laž eno sti. P roto h leďme , a b ycho m n e z tr a tili a n i myš lenk y, an i ok a mžiku, pon ěvad ž na n ich mů že z áv ise ti na š e v ěčno s t. T a myš lenk a, ten ok a mž ik mo hou bý ti zrnk e m hoř č ičný m, je ž z ap adn e - li do n aš ich srdc í, mů ž e v zrů sti v mohutný s tro m. P ř eds evz etí: Ne z anedbá m a n i nejne pa trn ěj š í čá s tečk y d aru Bož ího . Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, pros ím T ě poko rně z a tu milo s t, a b ych n ikd y n eztra til ž ádn ého z Tvýc h s lov .
PONDĚLÍ. „… ale když vzroste, větší jest než všecky byliny.“ (v. 32.) N ejnep atrn ějš í s tupeň milo s ti Bo ží s tač í, ab y lidskou du ši pov znes l k vý š i, k terá př ev yšuje vš e chnu v e likos t ř ádu př iro zeného. Sk len ice vod y, pod an á c huď asu z lá sk y k Bohu j e v o č ích Bož ích skutk em v ětš ím n ež v še chn a v ítěz s tv í Ale xandr a n ebo N apo leon a. P ř eds evz etí: Budu v ždy mě ř iti v e likos t n ějak ého č inu dle v ír y a n e d le lidský ch ús udků. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, dej mi po chop iti c enu Tvé milo s ti.
ÚTERÝ. „… stává se stromem, tak že ptáci nebeští přilétají a bydlí na ratolestec h jeho.“ (v. 32.) Z rno hoř čičn é př eds tavuj e tak é Círk ev. N ep atrný, so tv a z na telný b yl j ej í v zn ik, a le dn es Círk ev š íří s vé v ě tv e na d c e lý m s v ětem a vš ichn i ná rodové mo hou na lé z ati ú to čiš tě pod j ej í o chr anou. T akov á j e pov aha d ě l Bo ž ích : n epa trný, skro mný p oč á tek,
54
výv in skoro n epo zorova te lný , a le s tá lý a kone čn ě ohro mný ro zvoj. A taková je tak é pova ha pů sob en í milo s ti Bož í v duš i v ěř ící. P ř eds evz e tí: Ch c i v žd y v ěrně spo lupů sobiti s milos tí. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, dej , ab y se Tv á milo st v mé duš i ro zv íjela d le Tv ého p řán í.
STŘEDA. „Podobno jest království nebeské kvasu.“ (v. 33.) I pouh é n ic v ru c e Bo ž í s e mě n í v tvor y. Co je me n ším n e ž a tom? A z a tomů s tvoř il s vě ty. Co je n epatrn ěj ší n e ž tro chu b lá ta? A z h rs tk y b lá ta v ytvoř il n ejobd ivuhodn ějš í d ílo , z á zr a k svě ta – lidsk é tě lo. Podobn ě troc hu milo s ti s e s tran y Bo ž í, trochu dobr é vů le s e s tran y n aš í – a h le n a še duše s e pov zná š í k n ejv yš š í s vato s ti. P ř eds evz e tí: N ebudu n ikd y př eká ž e ti působe n í milos ti v mé duš i. Mod litba : Ó, P ane J e ž íš i, dej, ab ych vž d y vě rně s polupů sob il s Tvou milo stí.
ČTVRTEK. „Vzavši (kvas) žena, zadělala do tří měřic mouky.“ (v. 33.) N ezn ámo s t j e jednou z pod mín ek ú spě chu, taj e ms tv í je j ednou ze slo žek zd aru. Pro to je tř eb a ukrýv a ti pok la d, n ech ceme - li, ab y ná m byl ukr ad en. U chováv ej me te d y dobré n ápad y a dobr é touh y, k te ré ná m milo s t Bo ží vnuk la , v ta jnu své duš e – jako žen a skr yla kv as do mo uk y – a h leď me j e č as e m u skute čn iti. P ř eds evz e tí: Budu dobro mys le ti, dobro ch títi a o dobro se s nažiti – ale n e mluv iti o to m.
55
Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, d ej a ť Tvoj e působ en í – třeba s kr yté – j e v žd yck y úč inn é v mé duš i.
PÁTEK. „(Ježíš) bez podobenství nemluvil jim.“ (v. 34.) Mus íme s e v žd y př izpůs obiti osobá m, k ter é má me v é s ti n ebo pou čov ati. An iž b ychom s n ad pr avdu zakrýva li n ebo j i u me nšov a li, n epředk lád ej me ji s poč á tku hn ed v p ln é př ísno sti, k ter á b y mo h la s lab é zas tr ašov a ti. P ředv eď me j i „v podob ens tv ích“, to j es t pod jaký ms i z ávoj em, který duš ím b ys trý m a s ilný m d ovo lí j i ce le po chop iti, ale k terý bud e ch r án iti du še s lab é je š tě k sne sen í p ln é j ejí jasno sti. P ř eds evz etí: Budu pr avdu milo vati a tak j i po zná m b e z ob tíží. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, pohn i, pro s ím pokorn ě, pohni mé s r dce, ab y si p ravdu za milo va lo a tak po má ha lo ro zumu pr avdu p ln ě po chop iti.
SOBOTA. „Vypravovati světa.“ (v. 35.)
budu
skryté
věci
od
ustanoven í
A ž teprve v n eb i bud e ná m odh a lena pr avda v e sv é p lnos ti. A le p řece n ěkd y j iž z de n a z emi d u še přímé a pros té býv aj í zasvěcen y v taj ems tv í Bo ž í. T ak n a př ík lad dovedou s i v ysv ětliti v p ln ém j a su v ír y vý znam těch různý ch u trp en í, k ter á Bůh se s ílá , a k ter á s e z daj í býti j edně m n epo chop ite ln á a j iný m z a s z avdáv aj í př íč inu k rep tán í. N ebo chápou dobře – i př i sv é p rosto tě – ve lk é taj e ms tv í kř íže, v němž n ev id í pon íž en í P án a Je ž íše , nýbrž je ho
56
o sl avu. P ř eds evz e tí: Budu vš e po suzov a ti v e sv ě tl e v ír y. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, dopř ej mi pochop iti, j ak u trpen í s e mů že mě n iti v dokona lou r ados t.
Devítník Neděle Devítník. Mat. XX, 1-16. „Podobno jest království nebeské člověku hospodáři, který vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.“ (v. 1.) Od prvn ích le t n aš ich z va l n ás Bůh, ab ycho m vzd ě láva li s vou v in ici, to j e st ty př iro z ené sc hopnos ti a n adpř iro z ené d ar y, k ter é ná m sv ěř il uč in iv ná s č lov ěke m a povo lav ná s kř tem sv atým d o sbo ru kř es ťanů. J ak j s me v zd ě láv a li svůj ro zu m a vů li? J ak j s me pou ž íva li svý ch s mys lů, zr aku, s luc hu, č ichu, h matu a chuti? J ak js me vyu ž íva li své ho zdrav í n ebo n e mo c i, svého boh ats tv í n eb sv é chudob y, své vá žno s ti n ebo sv ého zneu zn áván í od lid í? Máme n yn í pr ávo n a s mluv e nou odmě n u? A tou od mě nou j e kr á lov stv í Bož í. P ř eds evz e tí: Nebudu řík a ti: A ž zítr a, nýbrž hn ed budu pou žívati milos ti Bož í. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, j ak b yc h T ě b yl o slav il a co zás luh b ych s i b yl z ísk al, kd yb ych od poč á tku b yl up la tňov a l v šechn y své s cho pnos ti k Tv é s luž bě a v š echn y mi ud ě le né milo s ti. Pomo z mi, p okorn ě pros ím, a s poň od n yn ěj ška h leděti nahra zov a ti tu ne s mír nou z tr á tu.
57
PONDĚLÍ. „Smluviv pak s dělníky denár na den, poslal je na vinici svou.“ (v. 2.) D en př eds tavuj e ž ivo t; d enár zn a me ná n eb e, to tiž spoj en í s Bohem po celou vě čnos t; v in ic e j e n aš e du š e. V zděláv ej me s vou duši: h leď me ro zu me m s vý m Boh a po znáv ati a v eleb iti, vů lí svou j ej milov a ti a mu s louž iti. N ebo ť každý sku tek, ka žd é s lovo , k ažd á myš le nka , k ter á s e n ev ztahuj e n a Boha , j e pro v ě čno st z tra c ena. P ř eds evz etí: Budu pr ac ova ti pro Boha a On bude mou od měnou. „ Merces tua ma g n a n imis . “ Mod litba : Ó, P ane J ež íši, př ij mi mi los tiv ě tu ob ě ť, k terou T i dnes zas věcuj i v šec hn y své myš lenk y a touh y, vš e chn a s vá s lov a i v šechn y své sku tk y.
ÚTERÝ. „A vyšed okolo hodiny třetí, našel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.“ (v. 3.) N áměs tí je s vě t. N a n ěm s e lid é poh ybuj í, chod í, z a s tavují s e, proh lížej í, hovoř í, smě j í se , b aví se a z ah á le j í. J ed en se pach tí a na má há pro troc hu kovu, pro něj aký gro š . J iný s tále b ěž í z a ma r nou z áb avou, kte ré n e mů že do stihnou ti. A zas j iný se pou ští do ne be zp ečný ch podn iků, mi mo ř ádný ch, vý s tředn ích a s mě šný ch, je n ab y se v yznamen al a zj edna l s i j mé no . Druh ého dne vš ak co z bude z toho kovu, z té z ábav y, z toho marného h luku? P ř eds evz etí: Budu s e vyhýb a ti z ahá lc e a je š tě v íce j ednán í n eužitečn ému a ma rn ému , k ter é j e tím n e b ezpe čn ějš í, proto že bud í doj em činnos ti a ne n í n ič ím. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d en ž ivo ta mé ho s e j iž hodně
58
n achý lil a já j eš tě s toj ím n a ná mě s tí r ozh lížej e s e a zah á lej e. P řij ď zas a vo lej mne , a le tak mo c n ě, ab yc h j iž j ednou po slech l.
STŘEDA. „Jděte i vy na vinici mou.“ (v. 4.) Mís to u tr á ce ti sv é s chopno sti a svou energ ii, svůj č as a sv é s íly v e s lužb á ch sv ě ta , k terý po míj í, k terý n ep latí, k terý n ic n ed ává , b a an i n ed ěkuje za dobrod in í, z a sv ě ťme s e r aděj i s lu žbě toho, k terý nen ech á b e z od mě ny a n i sk lenic i vod y, podanou chuď a su J eho j mé n em. P ř eds evz e tí: Vš ím svým k onán ím c hc i s lou ž iti Bohu. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, př ij mi mn e do svý ch s lu ž eb, n eboť to u žím j e n po té milo s ti, ab ych moh l pr acov a ti pro T eb e.
ČTVRTEK. „Proč tu stojíte, celý den zahálejíce?“ (v. 6.) N es tůj te c e lý d en, c e lý ž ivo t, s tá le j en př iprav en i k chůz i a k j edn ání, a le s tá le n epř ech á zej íce k č inu. S tále sn íte o tis íc i pláne ch , s tá le či n íte tis íc př eds ev ze tí, ale s tále se nero zhoduj e te ně co prov és ti. Zah á líte a př ec e zah álk a způ sobuje v še chn a z la : z la spole č ensk á i z la j edno tlivců. Z ah álka u sp ává lid i dobr é, a le šp a tný m ne ch ává vo lné po le a zaj išťuje j im s vobodu, ab y mo h li p á chati v še chn o zlo, j ak s e j im je n líb í. P ř eds evz e tí: Př es tanu s níti o to m, co b ych mě l k ona ti, a r aděj i hned z ačnu . Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, pov ěz mi d obro tiv ě, co má m čin iti, a d ej mi s íly, ab yc h to tak é opr avdu ch těl.
59
PÁTEK. „Aneb snad nesmím učiniti, co chci?“ (v. 15.) Bůh j e p ánem s vý ch d arů. L íb í - li se mu d á ti j in é mu to lik n ebo tř eba ješ tě v íc e n ež mn ě – kd yž mi d á vá to, co mi s líb il – j aký m práv em s i s tě žuj i? O s tatn ě do stal - li js e m mé n ě ne ž ten to, nedo s tal j se m z a s e v íce než onen? V ka ždé m p ř íp ad ě js e m d os ta l v íc e, n ež mn ě p a tř ilo, proto že s poč átku nej sa nič ím, n ic jse m s i ne moh l z a s loužiti, an i svého b ytí. P ř eds evz etí: Budu v sob ě po tla čova ti z áv is t, k terá se mi to lik n elíb í n a j iný ch. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, pos iluj mn e, abyc h v sob ě př e máhal k ažd é hnu tí n epř ejícno sti a radov a l s e v žd y z e š těs tí jiný ch. N ech ci pro to z áv idě ti j iný m, č eho jim Bůh ve sv é dobro tě ud ě lil, nýb rž budu s e ra dova ti z jej ich š tě s tí ja k ze sv ého. T ím ro zmnožím i sv é š tě s tí.
SOBOTA. „Tak budou poslední prvními a první posledními.“ (v. 16.) N eř íkej me n ikd y: J iž je po zdě . Kd yb y n á m z býva la jen j ed iná hodin a ž ivo ta , mů ž e me v n í v ykona ti pro Boha a z ísk ati pro svou du ši to lik , co j iný, k terý pr acov a l c elý ž ivo t. N ebo ť čas to ti, kdo mě li ten š ťastný zv yk kon a ti dobro, n akonec upad li v š ab lonov itos t, ta kž e s e sta lo snadný m do stihnou ti j ich n ebo je i před s tihnou ti. O s tatn ě Bůh od mě řuj e pr av ide ln ě milos t pod le dobr é vů le: ud ě luje více to mu , kdo v íc miluj e. A kon ečně: on j e p áne m s vé milo s ti, a můž e j í ud ě liti v íc e i d ě ln íku pos ledn í hod iny . P ř eds evz etí: N yn í za čnu doopr avd y a n ez tr atím j iž an i ok a mžiku.
60
Mod litba : Ó, Pan e J e žíši, dobř e v ím, ž e ka ždý d en, ka žd á hod in a, b a i k a ždý okamž ik mů ž e bý ti mý m p o sledn ím. Pro to pro s ím pokorn ě, dopře j mi té milo s ti, abyc h a spoň od n yn ějšk a h le dě l nahr ad iti, co js e m za me š k a l.
Neděle první po Devítníku. Luk. VIII, 4-15. „Když se scházel zástup četný a od měst brali se k němu, pravil podobenstvím.“ (v. 4.) J en s e tísn ěme ko le m Je ž íše , On n ás pouč í. T ísn ěme se ko le m J eho o ltářů, kde s íd lí, ko le m ka z ate ln y, kd e n ás u čí ú sty svý ch kn ěž í a J eho s lovo o sv ítí n aš i duš i. A my s ami ta ké h leď me pou čov a ti z a s j in é a š íř iti ko le m s eb e v zneš enou n auku Je ž íše Kr is ta. P ři to m po př ík ladu bo žsk ého Učite le j ednejme p ros tě s pro s tý mi a př i pou čov án í j ich v ypůj čuj me s i př ípad n á př irovn án í z př írod y. Pon ěv adž pa k v id ite lné před mě ty v e lmi č a s to za s lepuj í a du cha pon ižuj í, uk az uj me , j ak tyté ž dove dou a mohou ro zu m pov zn és ti a o sv ítiti. P ř eds evz e tí: Chc i v žd y ocho tn ě bý ti pos lu šen s lova Kr is tova ať vn ějš ího n ebo vn itřn ího. Mod litb a : Ó, Pan e Je ž íš i, př itáhn i mn e k Sobě Svým s lov em a d ej mi, ab ych je dov ed l op akova ti tě m, k teř í Tě n ezn aj í n ebo k teř í n a Te be z apo mín aj í.
PONDĚLÍ. „Vyšel rozsevač, aby rozséval…“ (v. 5.) P án J ežíš s ám j e tím r oz s éva č e m: se s toup il s ne be s, v yš e l z ús tran í n az ar e tsk ého, ze ž ivota skr ytého, z pou š tě , a ro zs év á své s lovo . „S ímě j es t s lovo Bo ž í. “ Po to m v ys ílá c e lou řadu roz sev ač ů do sv ě ta : a poš to ly, p apeže, b iskup y, kně z e i pros té v ěříc í. Rozs évej me ta k é s lovo Bo ž í: roz š iřuj me j e k á zán ím,
61
tisk em, ro zhovor e m, p ou čován ím u čený m i pro stý m. Rozs évej me všud e, rozs év ej me vžd y, j ako s lun ce ro z sév á s vé sv ětlo i v těch dobá ch a na tě ch mís te ch , kd e žádn é oko lidsk é ho nemů že př ij mou ti. Kd yb ycho m c h tě li roz s éva ti jen ta kové símě , k ter é z k ažd ého zrn a d á tř ic et a ž š ed es át j iný ch, pak b ycho m s e k ro zsév án í n edos ta li n ikd y. Š ťas tný ro zs ev ač , kd yž mu z d es íti z rn jed in é d á u ž itek p adesátin ásobný. P ř eds evz etí: Budu slovu Bo ž ímu r ád n as lou cha ti, u chováv ati je v e sv é m srd c i a v ěrn ě z achov áv ati. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab y z to lik a s e me n , j ež ro zs év áš do méh o s rdc e, z to lik a osv ícen í, z to lik a vnuknu tí, a spoň n ěk ter é v ze š lo a př in es lo už ite k.
ÚTERÝ. „… Některá zrna padla vedle cesty.“ (v. 5.) N ěk ter é duše s e podobaj í s iln ic i: kd ekdo ta m - tud y chodí. J e to n eobyčejn é s tř ídá n í myš le ne k, tuž eb, doj mů , po citů, k teré na kon ec duš i č iní tvrdou , j ako chod c i udup ávaj í c es tu . P adn e - li s lovo Bož í do takových du ší, nemů ž e ta m vn iknou ti a zůs tává pouz e na povrchu. A j ako zrno p ad lé n a ce s tu j e buď z a š lap áno c hodc i n ebo s e zobáno p ták y, t ak v ta kových du ších rozp tý lených kaž dá dobr á myš lenka z miz í, k a ždá dobr á touh a s e ro zp lyn e pod tla kem sv ěts kých z áj mů n ebo v liv em ď á b la. P ř eds evz etí: Budu s e s tř ež iti, ab ych an i je d iné dobré myš lenk y neztr atil. Mod litba : Ó, Pan e J ež íši, d ej mi, pro sím, a b ych Tv á s lov a s bíral s ú ctou a po zorno stí a uchová va l je v s rd c i sv é m p od le př ík ladu P ann y Mar ie.
STŘEDA. „A jiné padlo na skálu…“ (v. 6.)
62
Co p latno , př ijd e - li dobr á myš le nka , nebo u č in íme - li dobr é př ed se vz e tí, nebo p ř ikroč íme - li j iž dokon ce k č inu, c o j e to p latno, kd yž p ak zůs ta ne me s tá t n a za čá tk u a n edos taneme s e k c íli? Chceš - li kon a ti dobro , d ej po zor na p řek ážk y, na odpor : v šude s e s etk áš s k a me n ím… „p adlo n a ská lu“ . Pro to buď v ytrv alý v dobru, j inak j e n edokončíš . P ř eds evz e tí: Budu v ytrv a lý m v dobrý ch př eds ev ze tích. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, do Tv ého srdce uk lád á m v šechn y ty dobr é p lán y, k ter é Tv á milo s t mi vnuk á. Budiž mo u s ilou, ja ko J s i b yl mý m sv ě tlem.
ČTVRTEK. „A jiné padlo mezi trní.“ (v. 7.) T rn í, to jsou s ta ros ti o z á le žito s ti sv ě tsk é. J ak b y s lovo Bo ž í mo hlo bý ti s lyše no v srd c i, v ně mž s e s tále j en o zýv á kř ik s mys lů a v ášn í neb vo lán í davu? J ak b y milo s t Bo ží neb yla uduš en a v té hou štin ě myš le nek a tu žeb a citů n eužite čný ch n ebo dokon c e hř íšných? P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti odpou táv a ti s e od sv ě ta a jeho s taro s tí. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, u č iň, aby oheň Tv é lá sk y sp á lil v šechno to trn í, k te rý m z arů s tá mé s rd ce , a ab y v ně m zůs tala jen je dna pé č e: o Tvou s lávu.
PÁTEK. „A jiné padlo v zemi dobrou.“ (v. 8.) Z emě d obr á n en í tvrdá n ebo b lá tivá jako ce s ta: sou č asn ě podd ajná i p evná př ij ímá z rno a podr ž í j e. Dobr á ze mě n en í v ys ch lá jako půd a ka me n itá : je v lhk á a úrodn á. V dobré zemi mů ž e se tak é uk á zati trn í, nebo ť t rn í j ako n eřes ti ros te v šud y, a le ho spod ář je v ytrh á hned , j ak s e obj evuje.
63
V ytrh ávej me a v ykoře ňuj me ze své du še myš le nk y a po city neužitečné nebo dokon c e zlé . Sv lažuj me s vou duš i mo d litbou a př iv áděj me j í v láhu milo s ti vodovod y svá tos tí. O tev írej me s vou duš i sv a tý m vnuknu tím a z achov ávej me j e v e sv ém srd ci. P ak s ímě s lov a Bo ž ího a milo s ti př in es e v n ás u ž itek pod ivuhodný. P ř eds evz etí: Budu vn íma v ý k vnuknu tí Bo ž ímu a pevný v dobrý ch př eds ev ze tích. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, obk lop mé s r d ce p lo te m, k terý b y j e chr ánil př ed myš le nka mi s vě tský mi a př ed tě le snými ž ádo s tmi; sv lažuj je Svou krv í, vytrh ávej z ně ho n ák lono sti hř íšné a nech ej ta m zapa da ti s ímě Tv ého s lov a.
SOBOTA. „Ti, kteří uslyševše slovo, uchovávají je v srdci dobrém a výborném, přinášejí užitek v trpělivosti.“ (v. 15.) Dobr á země př ij ímá s ímě a podrž í je , po to m s ímě po ma lu k líč í. T ak i duš e dobř e př ipra ven á př ij ímá v írou slovo J ež íš e Kr is ta a uchov ává je pevný m a rozhodný m předs ev ze tím. A j ako sv ětlo působ í te p lo : tak v ír a p lod í lá sku a lásk a p lod í čin. L eč dobro se n ev ykoná z a j ed en de n. J e n u tná trp ě livos t i v sv atých podnic íc h vnuknu tý ch láskou k Bohu a k b ližn ímu, i v d íle o sobní dokon a los ti, v d íle vn itřn ího ž ivo ta. P ř eds evz etí: Budu trpě livý vůč i n epř á te lům z e vněj š ím i trp ělivý s s ebou s a mým a s e svý mi ch yb a mi. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, k terý J s i ro zs evač e m z á roveň i se men em – n ebo ť J s i S lovo Bo ž í -, z apadn i do mé ho srdce , v zk lič tam a v zrů s tej pon enáh lu p řes vš e chn y př eká žk y, k ter é
64
tam po tk áš , uvn itř i zv en č í.
Neděle druhá po Devítníku. Luk. XVIII, 31-43. „Aj, vstupujeme do Jerusalema, a dokoná se tam všecko, co psáno jest skrze proroky o synu člověka.“ (v. 31.) P án Ježíš ví dobř e, co ho č eká v J eru sa le mě , a př e c ta m v stupuj e. N ev yhýbejme s e kř íž i. Tř eba že mů ž e př ij íti, n ás leduj me j en vnuknu tí Bo ž ího, krá č ej me z a hla s e m p os luš nos ti, p lňme s vé pov ino sti. N ebo ť jak c hc e me os la v iti Boh a a j ak s i ch ce me z ís ka ti zás luh, j s me - li v ěrn í a v ytrv a lí pouz e ve vě ce ch snadný ch? P ř eds evz e tí: Budu konati svou pov inno st, d ěj se co d ěj. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, n ap lň mn e odv ahou, k te rou by n ic nemo h lo zdr že ti, je dná - li s e o to , pos le chnou ti Tvého v yzván í.
PONDĚLÍ. „… zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“ (v. 33.) P . J ežíš oh lašuj e svou s mr t, ale tak é sv é vzk ř íš ení. N etěš me s e , ž e un ikn eme k ř íž i. Sv ě t j ej uk lád á stejn ě jako n ábožens tv í. A čím j e pokořov án í a u trp en í k ře sťa na u po rovn án í s tím, k teré o troků m c tiž ádos ti a rozko ší uk ládá svě t? Čím j e u porovn án í s h anbou a mukou z avrž ený ch? Kř íži v lože né mu nám s v ě te m i tě le m př ís luš í p eklo a v ěčn á s mr t, kd ež to kř íž i n ab íze né mu n á m nábo ž ens tvím, do stan e se ne be a vě čného ž ivo ta. P ř eds evz e tí: Budu s i z v yka ti k aždod enně kříž i v ěrný m p ln ěn ím povinnos tí sv ého s tavu .
65
Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, d ej mi s ílu, ab yc h mo h l Tě n ás ledovati až n a Ka lv ar ii a n és ti s Tebou kř íž a d á ti s e ukř ižovati s Tebou , ab yc h moh l pak říc i s apoš to le m: „ S vě t j e ukř ižován mn ě, a já js e m ukř ižov án sv ě tu. “
ÚTERÝ. „Apoštolové (v. 34.)
však
nesrozuměli
z toho
ničemu.“
Mluva k ř íže s e tě žko c háp e, n ebo ť ta to dv ě s lov a : pokoř en í a u trp en í se na š í p ř iroz eno sti př íč í. Du še od mítá pokoř en í a tě lo s e bojí u trp en í. N ech ceme cháp a ti, ž e po tup a můž e zp lod iti s lávu , a že bo les t mů že zrod iti rado st. T ak é je nu tno, ab yc ho m dove d li bý t lhos tejný mi k v á žnos ti nebo pohrd ání d avu. N ebo ť ten n ev yk oná nic ve lik ého, kdo se obá vá ú sudků lidský ch. A n ikd y bycho m n edo šli vě čné b laž enos ti, kd yb ycho m n e měli do s ti s íly sn é s ti vš e chna z la sp íš e ne ž z tr a titi dobro n ejv yš š í, k terý m j e Bůh. P ř eds evz etí: Př i k ažd ém p o tup en í a u trp en í budu poh líže ti n a Kr is tův k ř íž. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, nau č mn e Svým p ř ík lad e m pohrd ati ú sudk y svě ta a sn á še li tě le sn é bo les ti trp ě liv ě.
STŘEDA. „Ale (slepý) mnohem více křičel.“ (v. 39.) P án J ežíš jda c e s tou, b líž í s e k s lep c i. Ten us lyš ev, ž e to P . Ježíš př ichází, pros í s v e lik ý m kř ik e m o uzdr aven í, a kd yž mu do mlouvali, ab y mlč e l, kř ič e l j eš tě v íc. T ak é my má me bý ti v ytrv a lý mi v mod litb ě : pros iti, dokud js me neobd rželi. Odporuj í - li lid é na š í tou ze , jen pro s me d á l a je š tě
66
vrou cněj i. A le ty pro sb y n aš e se mu s ej í obrac e ti k P ánu J e ž íši a ne k lid em. S tě mi n epo číte j me . P ř eds evz e tí: Budu prositi, dokud ne budu v ys lyš en. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, j ako s lep ec s ed ím v te mno tách, n ev ida, jak T i s lou ž iti. O sv iť mne milo s tiv ě, ab ych moh l pov stati, j íti z a T ebou a Tobě s lou žiti.
ČTVRTEK. „I zastavil se přivedli.“ (v. 40.)
Ježíš
a kázal,
aby
ho
k němu
Ó, mo d litbo, j ak js i mo c n á! Je d iný m s lov e m Jo su e zas tav il s lun ce ; mo d litbou svou ubohý s lep ec z a s tavuj e Pá na s lun ce. J s me - li n e sc hopn i j íti k J ež íšov i, pak prosme , h odně a v ytrv ale, a P án J e ž íš s e za s tav í, a b y n á s v ysle ch l, a po šle n ám vůd ce, k terý b y n á s př iv ed l a ž k n ě mu . P ř eds evz e tí: S dův ěrou a v ytrv a los tí dojdu k c íli. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, zavo lej mn e k sobě . L id é mn e zapu zuj í, nuž aspoň T y mn e př ij mi.
PÁTEK. „Pane, ať vidím.“ (v. 41.) N eměli b ycho m míti k z ísk án í zr aku du chovn ího to lik hor livo s ti a v ytrv a los ti, j ako ten s lepe c k z ísk án í zr aku tělesného? V ys lyš í- li P . J e ž íš tak snadno pro sbu, j ej íž př ed mě t je čis tě časný, j ak b y n evys lyš e l modlitbu, j ej íž př ed mě t b y b yl ř ádu v yšš ího? N ež – bohuž e l – j edn á -li s e o z á le žitos ti Bo ž í a du chovn í, tu čas to an i n epozoruj eme , ž e j s me s lep í. P ř eds evz e tí: Budu čas to p ros iti P án a J ež íš e o sv ě tlo ro zu mu i v ír y.
67
Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, dopř ej mi, a b ych vid ě l, co mi s ch ází a čeho j e mi tře ba , b ych T i mo h l s lou ž iti a Tobě s e líb iti.
SOBOTA. „Prohlédni; víra tvá tě uzdravila.“ (v. 42.) N áš ro zu m zas lep en v áš ní č as to s tě ž í ro z ezn áv á dobro od z la . V ír a v šak čin í u ž ív ání ro zu mu snadn ějš í a svobodn ějš í. V ír a to tiž př ipojuj e k sv ě tlu rozu mu j eš tě sv ě tlo milo s ti, a sou časn ě n ám v lév á dův ěru, pos iluj e n aš i vůli a propůj čuj e j í n epř emo žitelnou v ytrv a los t. A tak v írou vš e se s tá vá mo žným, n ebo ť Bůh neodp ír á n ičeho těm, kdo v ěř í v J eho mo c, kdo dův ěřuj í v Je ho dobro tu a kdo v ytrv a le pro s í. P ř eds evz etí: Ch c i r ád ro zj íma ti ve sv . evange liu, kd e mi v ír a uk azuj e P. J ež íše , ab ych J ej mo h l n ás ledova ti. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, dop řej mi té milo s ti, ab ych Tě mo h l nás ledov ati j ako fen s lep ec, k te rý u zdr aven še l za T ebou v elebě Boha .“
Doba svatopostní. První neděle v postě (Invocavit). Mat. IV, 1-11. „Tehdy byl Ježíš uveden na poušť od Ducha, aby pokoušen byl od ďábla.“ (v. 1.) Du ch Sv atý v ed e n a pou šť, d a leko od lid í, d a leko od h luku, d aleko od z lý ch p řík ladů, d aleko od rozko ší a marno s tí sv ěta. A le čas to i na pou šti s e tká vá me se s ď áb le m a s pokuš ením.
68
Úp lný klid a b ezp e čnost nen ajde me v to mto ž ivo tě, k terý zde n a zemi j e boj em. „ Militia e s t v ita ho min is sup er terr am. “ P ř eds evz e tí: Budu s e v yhýb a ti s v ě tu a míti z a líben í v ú s tr an í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, n ajd u- li v ús tr an í ďá b la , a spoň tam T eb e n ajdu tak é a Ty mi j is tě po mů ž eš p ro ti n epř íte li.
PONDĚLÍ. „A postiv se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, potom zlačněl.“ (v. 2.) Pů s t př ipra vuje k duc hovn ímu boj i. Pro to po s te m po čínej me př e má ha ti s eb e s a ma . T ak s i zaj istí me n adv ládu duš e n ad tě le m, a ro zu mu n ad s mys ly a bud e me pak mo c i s ná z e př e má h a t nepř ítele zevn ějš ího . S labos t tě la pů sob í n ez řídk a s ílu duc ha . P ř eds evz e tí: Budu ov lá da t sv é smys ly a podrobov ati je ro zu mu a milos ti. Mod litba : Ó, P ane Je žíš i, po má h ej mi u mr tvov a ti s mys ly, čeho ž v zneš ený př ík lad d a l J s i mi s v ý m č tyř ice tid enním po stem.
ÚTERÝ. „Ne samým chlebem živ jest člověk, nýbrž každým slovem, které vychází z úst Božích.“ (v. 4.) Člověk ne má pou ze tě lo, má i du š i. Ch léb je po kr me m tě la , s lovo Bo ž í j e pokr me m du še . Ch léb s e mě n í v n aš i kr ev, v n a še tě lo – s lovo Bož í z as e př eměňuje na š i du š i a č in í j i jak s i úč a s tnu bo žs tv í. N ebo ť v írou a s love m Bož ím n a š e myš le nk y a n aš e př ání s táv aj í s e bo žský mi: v írou s mýš lím jako Bůh, c hc i j a ko Bůh, n eboť v írou mys lí m n a to, co mys lí Bůh, a chc i to, co chce
69
Bůh. N en í to živo t sva tý , ž ivo t bo žský , ž ivo t b laž ený? P ř eds evz etí: Budu ž íti z v ír y, př iz působuj e sv é s mý š len í a sv é j edn án í s lovu a př ík ladu P . Je ž íše . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ať j en z a Te bou vžd y kr áč ím, poněvad ž j en Ty má š s lova ž ivo ta v ěčné ho.
STŘEDA. „Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.“ (v. 7.) N epouš těj s e do věc í mi mo ř ádný ch : kr áč ej c es tou obv yk lou. J edn ej j ako os ta tn í, a le lép e. H le ď s e od j iných liš iti j en tím, že budeš př ek onáv ati seb e s a ma. N esn až s e j en spr av edlivý m s e zd á ti, nýbr ž j ím bý ti, n eboť sv atos t, ta pr av á kr ás a, spoč ívá v to m, ž e dokon ale a sp rav ed livě kon á me i v ěc i z ce la vš edn í. Sv atý čin í jen to, c o ka ždý má č i n iti, a le č iní to dobř e : „ ben e o mn ia f ecit.“ P ř eds e vz etí: Budu hled ě ti kon a ti vš e, co kon á m, dobř e : b ez h luku a b ez oká z alos ti. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, ud ě l mi, pro s ím, té přímé a č is té pro s to ty, k terá s e neu ch yluj e an i na pr avo an i n a levo , nýbr ž s mě ř uje pouze k Tob ě.
ČTVRTEK. „Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš se mi klaněti.“ (v. 9.) To to v šecko tobě d á m: vš e chna kr á lovs tv í svě ta a j ej ich s lávu, k ter é tu s a tan uk azov a l P ánu J e žíš i s vr cho lku ho ry, n a n iž j ej vyn es l. A le j e tř eba p adnou ti, ab y s e z ísk a lo kr á lovs tv í svě ta, n eboť svět ud ěluje sv é poc ty a svůj souh las j en to mu , kdo o n ě žebrá leže pokorn ě u jeho nohou.
70
J e n ěco podd ajněj š ího, v íce n ižš ího, v íce o tro čtě jš ího ne ž takový ctižádo stiv e c? A j ak á bud e od mě n a z a to lik pokořov án i? S atan s libuj e to , co mu n epa tř í: vá žno s t a mo c nej sou záv is lé na je ho vů li. J en Bůh a lid é j e rozd ě luj í. L idé v šak c tižá dos tiv ců m n euděluj í le da sv é opovr žen í, a Bůh, ten se pý še pos mív á a r ád j i uv ád í v z ah anbe n í. P ř eds evz e tí: Chc i pohrd a ti s lávou toho to sv ě ta , ab ych s e cítil vo lný m a svobodným. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, nedopu sť, ab ych s e d a l sv é sti s lib y s atana a svě ta.
PÁTEK. „Odejdi, satane, neboť psáno jest: Pánu Bohu sivému budeš se klaněti a jemu jediné poctu božskou vzdávati.“ (v. 10.) Buď me v žd y b ez oh ledn i a př ísn i k ďáb lov i a n ezapo mín ej me , že kdoko li se pro tiv í o slav ě Bo ž í, kdoko li s e sn aží své s ti n á s k hř íchu, – ten hr aj e ro li s a tana , a pro to zažeň me ho s uš e, ch ladně , ro zhodn ě. P ř eds evz e tí: Jed iný m c íle m v š e ch mý c h ú mys lů bud e vžd y j en čes t a slá va Bo ž í a je ho sv a tá s lu žba . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k terý j ed iný Js i mý m P á n em a Bohem, de j, ab ych Tob ě j ed iné mu s louž il a do še l ta k pr avého š těs tí.
SOBOTA. „I opustil ho ďábel, a sloužili jemu.“ (v. 11.)
a hle,
andělé
přistoupili
Po ď áb lu přic há z í and ě l. Zd e na zemi n á š ž ivot s e po t á c í mezi zár mu tk e m a ú těchou. Různ í du chov é s e s tř ída j í u n ás : n ěkd y s toj íme pod v liv e m
71
dobr ého, j ind y zas pod tla ke m z lého. J es t p sáno, že and ě lé př is toup ili – n eb yli ted y d a leko . Po dobu poku šen í s tojí opod á l a to pro to, a b y n á m pon e cha li z á s luhu boje a če s t v ítěz s tv í. A le n ejsou od ná s da leko, př ipr av en i k po mo c i, j e - li třeb a, a o cho tn i po slou ž iti n ám, a ž z apudíme n epř íte le . P ř eds evz etí: V hod inu z koušk y budu po mý š le ti n a r ados t, k terá od mění mo u v ytrva los t. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, po má he j mi v boji s á m n ebo s vý mi anděli a n en ech mn e pod lehnou ti v poku šen í.
Druhá neděle v postě (Reminiscere). Mat. XVII, 1-19. „Ježíš pojal Petra, Jakuba a Jana.“ (v. 1.) Rozš iřuj me pou čován í a n eš e tř me j ím, a le z v láštn í sd ělen í v yhr aď me jen duš ím v yvo lený m. T ak é s eb e s ama n eodha luj me davu a n eprojevuj me s e na v eřejno s ti. P án J ežíš se odh a luje a proj evuje j en v ú s tr aní „ s eor su m“ v sa mo tě, v úkr ytu – na hoř e v ysoké. Od lu čme se od d avu, ne s mý š lej me j ako pro s tý lid, c hc eme - li do stihnou ti tě ch v zne š ených myš len ek, j ic hž původ ce m je P án Je ž íš. P ř eds evz etí: Budu h leda ti s a mo tu , kd e n ajdu Je ž íše . Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, pov zn es mé s r dc e dobro tiv ě nad ty n áh led y a v ášn ě, k te ré z mítaj í svě te m.
PONDĚLÍ. „… a proměnil se před nimi.“ (v. 2.) Ú těch a př ipr avuje na zkou šku. P án J ežíš s e pro mě ňuje př ed tře mi a po što ly, k ter é zvo lí za s vědk y sv é s mr telné úzko sti na hoře O liv e tsk é. V ok amžiku, kd y se j im u ka zuje v rouš e slá v y, mlu ví
72
o po tup ách s vého u mu če n í… a v den po tup y, ve c hv íli, kdy s toj í př ed K a ifá š e m ja ko z loč in ec , ohla šuje s lávu svéh o př íchodu, a ž na ob lac ích ses toup í s mo c í mn ohou a v elebno s tí soud iti své s oudc e… P ř eds evz e tí: V s tra s te ch budu douf a ti, v e š těs tí budu se ob ávati. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, a ž mn e ú těchou pov zn es eš , př ipo mín ej mi mo u n íz kos t min ulou i budouc í, a až mn e pokoř íš u trp en ím, p ř ipo me ň mi, pro s ím, v še chnu Tvou dobro tu k e mn ě .
ÚTERÝ. „A aj, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš rozmlouvajíce s ním.“ (v. 3.) Mojžíš p řed stavuj e zá kon, E liáš prorok y: oboj í s e v ztahuj e n a P án a J e ž íš e. Z ákon je ces tou , k ter á k n ě mu v ede , p roro c tv í je h las e m, k terý ho o zn a muj e. Z ákon p ř izpů sobuje n aš i vůli j eho vů li; pro roc tví př izpůsobuje n áš rozu m j eho ro zu mu. Z achováv ejme z á kon, a bud e me spr avedliv í j eho s prav ed lností; v ěř me proro c tv í, v ěřme J e ho s lovu, a bud e me mo udř í J eho mo udros tí. P ř eds evz e tí: Budu mys liti d le v ír y a ž íti d le z ákon a. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, př ipo mín ej mi s tá le v íru i zákon s vůj, a ud ěl mi té m ilos ti, ab ych v ěř il, co má m č in iti, a ab ych kona l, co v ěř ím.
STŘEDA. „Pane, dobře jest nám zde býti.“ (v. 4.) Zd á s e bý ti dobř e n a Tá boru, a le mé n ě dobř e z d á s e bý ti n a K alvar ii. J e snadn é bý ti u Je ž íše v dobá ch útě ch y, a le je ne sn adné
73
z ůs tati s n ím v u trp en í. A př ece pr áv ě zkou šk y d aj í v yn iknou ti s íle a upř ímn os ti lá sk y. J an uk áže s e v ě tš ím n a K a lv ar ii u J ež íše pro mě n ěného u trp e n ím a po tupou n ež na T áboru u Jež íše pro mě n ěn ého s lávou. T ehd á se po zná , že n en í pouz e uč edn íke m, k te rého milo v al Ježíš , nýbr ž ž e je u čedn ík em, k terý milov a l J e ž íš e. P ř eds evz etí: Z Tábora s e budu d ív a ti n a K a lv ar ii, s K alv ar ie na horu O live tskou. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, dopře j mi, ab y obč as j en n epatrný p apr sek Tvé slá v y mn e os vítil v te mno tách u trpe n í a zkouš ek.
ČTVRTEK. „Tento jest Syn můj milý, v němž se mi zalíbilo, toho poslouchejte.“ (v. 5.) P . J ežíš mluv í k n á m n ěkd y s ám a j ind y z a s svý mi v yslan ci; n ěkd y vn itřn ím vnuknu tím milos ti a j ind y z evn ějš ími s lov y sv ého evang e lia; n ěkd y udá los tmi, k te ré proj evuj í j eho vů li, a j ind y z as h las e m př eds tav ených , j ich ž v eden í js me svěřen i. A le jaký mko liv způsob e m k n ám mlu v í, v žd yck y j e milo v aný m S yn e m Otc e n ebe sk é ho, jeho ž je Moudro stí a S lov em. P roto j ej oc ho tně s lyšme , vě ř me Mu a d le toho ta ké jedn ejme. P ř eds evz etí: Budu vžd y o cho tn ě po s louch ati h lasu P. J e ž íš e. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, bud iž mý m s vě tle m. T y v íš, co mi p atř í a co p atř í O tc i n ebe ské mu .
PÁTEK. „Vstaňte, nebojte se.“ (v. 7.)
74
Rozj ímán í má n á s př ipr av iti k č inu, odpo č in ek má z a s u schopn iti k boj i, n eboť př íto mný ž ivo t n e můž e ub íh a ti je n s tále n a Táboru. P roto vo lá J e ž íš : V sta ň te , s es tup te s vý š in ro zj ímá ní pouh ého, v yjd ě te z tich a sa mo ty a jdě te bojo va ti do sv ě ta . A n eboj te se : P án Je ž íš v ás v ys ílá. P ř eds evz e tí: J en po s lou cha ti a dův ěřova ti J e žíš i: On j e se mn ou . Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, má m - li j íti, pojď Ty s e mn ou, n eboť bez Te be ne z mohu n ic.
SOBOTA. „Nepovídejte nikomu o tom vidění, člověka nevstane z mrtvých.“ (v. 9.)
dokud
Syn
Mlčme o mi los te ch, k terý ch s e ná m dos ta lo s ne be : lid to n ech áp e. Ukrýv ej me sv é du chovní poklad y a n ev yk ládejme j ich zraků m z lod ějů. Z ah aluj me z de na z emi s vou slá vu rou škou mlč e n í a h ledej me pou ze s lávu Bo ží. Ono se z té n aš í také n ic n eztr atí. V še se pozn á po vzk ř íš en í, vš e bud e s lavnostn ě uzn áno v ten v elký d en soudu . P ř eds evz e tí: Budu rád pok ládán z a n ic. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, d ej, ab ych pod le Tv ého př ík ladu n edělal s i n ic z e zneuz nán í lid í a ab ych se v žd y spokoj i l s Tvý m u zná n ím.
Neděle třetí v postě (Kýchavná). Luk. XI, 14-26. „I vymítal ducha zlého, a ten byl němý.“ (v. 14.) Ď ábel němý – to jsou oh led y lidsk é. Čas to s i ani ne trou fá me p rohlá s iti s e z a křes ťan y, ani br án iti P ána J e ž íš e a je ho sva tou Círk ev, pře d b ezbo žný m
75
n ebo zhýralcem. Tak jsme pod v ládou n ě mé ho ď áb la. N ěmý m j e také ten ď áb e l, k terý za v írá ús ta k aj ícn íků m. Kdo se n eodv ažuj e v yzn a ti upř ímně sv é hř íchy v e zpov ěd i, f en zůs táv á pod v ládou s a tana . P ř eds evz etí: Budu vžd y upř ím n ý při sv. zpov ědi. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, z apuď z mé ho srd ce zb abě lý s tra ch a f alešný s tud, k teré mi b rá n í jedn ak, a b ych h rdě s e h lás il k sv é v íř e, j edn ak ab ych u znáv a l svou hř íš nos t.
PONDĚLÍ. „Němý mluvil; i podivili se zástupové…“ (v. 14.) Oh led y lid sk é dovedou tak o s lab iti sv é o troky, že ti se z daj í vůbec n eschopnými v ydobý t s i z a s n ěkd y svobodu s vého p rojevu. Kd yž vš ak takový č lově k př ec j en s e odv á ž í uk áz a ti s e n eodv is lý m a vo lný m, sv ě t j e ohrome n . T ak také my n ěkd y ř ík áme : Co b y to mu řek li lid é? A le jen s e pod ívej me n a ten dav. Boj íme se i jeho úsmě v u, a z a tím, proh lás íme -li se odvá žně , j e c elý zma te n . Řekn eme: vyp ísk aj í n á s – a z a tím „z á s tupové se d iv í. “ P ř eds evz etí: N ebudu se b á ti prok áza ti s e př ed sv ě te m, č ím js e m. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, d ej mi s ílu poh rd a ti svě te m, k terý pohrdá T ebou.
ÚTERÝ. „V Belzebubu, náčelníku duchů zlých, vymítá zlé duchy.“ (v. 15.) A ť čin íte coko li, sv ě t o to m bude mluv iti. Kon áte - li dobro, je prý to pých a. Ž ij ete - li v tichu ús tran í, je prý to pohrd án í lidmi. A le j en s e těš te : v žd yť s e odvá ž ili obv iňov a ti i P. J ež íše , ž e je nás trojem kn íž ete z lých duchů.
76
A n en í př e c u čedn ík nad Mis tra . P ř eds evz e tí: Budu p lniti sv é povinnos ti a ne ch á m dav mlu v iti. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, d ej, a ť nedb á m na úsudk y sv ě ta to lik po šetilé ho v e svý ch ú sudc ích.
STŘEDA. „Každé království proti sobě rozdělené zpustne.“ (v. 17.) Svo rni j souc e v boj i pro ti Církv i, jsou be zbo žn í me z i s ebou s tále v boj i. Poh rdaj í j edn i d ruhý mi a ma j í pra vdu : v žd yť s e z naj í! N enáv id í s e, a ne be z důvodu : k a ždý z n ich d ych tí po to m, c o má druhý . J ak á jedno ta mů ž e bý ti me z i lid mi , k teř í sebou n avz áj e m pohrd aj í a se n enáv id í? J en j edním z působ e m da la b y s e zř íd iti a udr že ti j edno ta mezi lid mi: pr avdou a lá skou Kr is tovou. P ř eds evz e tí: Chc i se ča s to mod liti z a sj ednoc en í lids tv a v ov čin ci Kr is tově – v říš i pr avd y. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, d ej a ť z ůs tanu spoj en s T ebou a v Tobě v írou a pr avdou.
ČTVRTEK. „Když silák ozbrojen hlídá dvoru svého, v pokoji jest majetek jeho.“ (v. 21.) T ím s i lá kem j e ď ábe l a jeho dvor e m je duš e v hř íchu s mr telném. S atan v ládne j ako tyr an n ad h ř íšník e m a bd í ú zkos tlivě n ade vš emi v chod y, jimiž b y mo h la milo s t pron iknou ti do s rdce j eho o trok a. Také ods tr aňuj e op a trně v še , co b y moh lo probud iti v ubo žáku výč itk y sv ědomí a v zbud iti v n ě m n ad ěj i n a odpuš tění: to tiž kn ěze , zbo žné přá te ly i dobré kn ih y.
77
J en P án J ežíš je dos ti mo c ný, ab y ta kovou ubohou du š i o svobodil a zkrou šen é, k aj íc í s rdce o chrán il př ed op ě tný m vn iknu tím satan a. P ř eds evz etí: Budu na s trá ž i, pro to že P án J ež íš b y mn e n eochr án il b ez mé sou činnos ti. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, chr aň ná s před poku šite le m, k terý s tále obch áz í ja ko lev řvou c í, hled aj e, koho by u chvátil.
PÁTEK. „Kdo není se mnou, proti mně jest, neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ (v. 23.)
a kdo
J en d ál od po litik y, k te rá s toj í ve dvou tábore ch : j ednou nohou v táboř e Je ž íš e Kr is ta a druhou v táboř e Be liá la. J en d ále od tě ch, k teř í ch těj í bý ti př á te ly ce lé ho sv ě ta , kdo maj í úsměv y pro Círk ev a za chv íli s tejn ě líb ezný ús mě v pro revo lu ci. N eodváž íš - li s e proh lás iti s e pro J e ž íš e, js i pro ti n ě mu ; a s tejn ě n eodv ážíš - li s e v ys lov iti pro ti b e zbo žn íku, drž íš s n ím. P ak se ale nena zýv ej J ež íšový m ž á ke m n e bo př íte le m n ebo úd e m. N ejsi j ím, pro to že ruk a chr án í hlavu a pa ž e chrá n í s rdc e. P ř eds evz etí: Př ih lá s ím s e k P. Je žíš i p řed e vše mi a pro ti v še m. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, dej mi s íly, ab ych T ě n á s ledov a l a pou ze k Tob ě s e p ř imknu l.
SOBOTA. „I stávají se poslední věci člověka toho horšími než byly první.“ (v. 26.) Sp atný křesťan j e hor š í ne ž šp a tný pohan , špatný ka to lík j e hor š í n ež špatný odpa d lík.
78
A n ic n en í hor š ím n ež š pa tný kn ě z, nebo dokon ce šp atný ř eho ln ík j ako Lu the r, n ebo špa tný b is kup jako Ne s tor iu s. Kdo zneu ž ív á milo sti k obr á cen í, p adá h loubě j i ne ž b yl dř ív e, p ro tož e pad á s výš e v ě tš í. P ř eds evz e tí: Budu s i chr án iti milo st a milo s t oc hrán í mn e. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, podporuj mo u s labos t a udr ž ve mn ě s vou milo s t, n ebo ť Ty s a moj ed iný doved eš se ubrán iti v mé duš i pro ti s a tanu .
Neděle čtvrtá v postě (Družebná). Jan VI, 1-15. „A veliký zástup šel za ním.“ (v. 2.) Chceme - li, a b y n ás z á s tup y n ás ledov a ly, p ak mu s íme kon ati zázra k y a s ice ta kové , k teré proka zuj í dobrod in í. To b ylo taj ems tv ím o b líbe nos ti J e ž íš ov y a to j e taj e ms tví m ob líb enos ti vůb ec . Z asvětíme - li s e s ob ě tavou lásko u u lehčov án í lidsk é b íd y: h le, to ve spo lečno s ti sob eck é a chtiv é, kde k až dý jen sebe h led í a o j in é s e n es tar á, j e z ázr ak e m… ten v yvo lává nu tn ě ob líb enos t. P ř eds evz e tí: Budu konati dobro bez n ároků n a vd ěk. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, v zbuď v e mně lás ku ob ě tavou a hor livo s t n enáro čnou.
PONDĚLÍ. „I vystoupil Ježíš na horu.“ (v. 3.) J in é taj ems tv í ob líb enosti: n eh led a ti j i. P án Ježíš ne v yh led áv á z á s tupu. Kon á dobro, hlá s á dobro, u štědřuj e dobrod in í a s va tou nauku tě m, kte ř í za n ím př icházej í. Pov ěsť o J eho mou dro sti a dobro tě s e š íř í. Se v še ch s tr an s e lid é sbíha j í, ab y J ej s lyš e li a byli u zdravov án i od Něho, a jdou za N ím.
79
A le On, j akmile j e n mo ž no, v zd a luj e se a od luč uje s e od d avu, pov znáš í se n ad vš e chno poz ems k é : „ Je ž íš v ys toup il na horu. “ P ř eds evz etí: I j á se uc hý lím s tr anou, do srdc e Je ž íšov a a ta m zůs tanu spojen s N ím sv a tý mi ú mys ly. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, bud iž mi horou , n a n iž b ych s e mo h l u chý liti a hled a ti ta m od louč en í od tě ch pře č e tných s vě tských staros tí, k te ré mn e odvra c ej í od té n ejpř ednějš í s taro s ti – od p éče o duš i.
ÚTERÝ. „Odkud (v. 5.)
nakoupíme
chlebů,
aby
pojedli
tito?“
S toj íš př ed n emo žnos tí? Doufej pře c . V yznej svou b e z mo cnos t a Bůh s e uk áž e. Dokud vš ak bude š po č íta ti pou ze sá m s e s ebou, n ic se ti n ezd ař í. Odkud ta dův ěra v n aše vědo mo s ti n ebo v n aši mo c? Což js me s e j iž s tok rá t nepře sv ědč ili, j ak má lo s a mi dok á že me? A proč zas ta n edůvě ra vů č i Bohu, kd yž ná m n ěco ro zkazuj e nebo d áv á vnuknu tí? Co ž ne má me J eho s lovo, Jeho s lib y s tokr át j iž o sv ědč en é zku š eno stí o J eho mo c i a Jeho dobro tě? P ř eds evz etí: V s eb e n ebudu dův ěřov a ti, j en v Boha . Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, v yzná vá m u př ímn ě svou b ez mo cno s t. Bez Teb e n ic ne z mohu an i pro své o sobn í z dokonalen í an i pro s pá su duš í. Pro to pokorn ě pros ím, n eopouš těj mn e.
STŘEDA. „I řekl Ježíš: Rozka žte lidem, ať se posadí.“ (v. 10.) S počátku čiň me , co můž e me : Bůh v ykon á os tatn í.
80
U spořád ej me sv é myš le nk y, svá slov a i své sku tk y: Bůh j im dodá účinnos ti. Z apo čněme – Bůh dokon č í. Buď me op a trn i, a le n epo ch ybuj me . Ov šem s a mi z e s eb e ne pouš těj me s e do n e mož ného . A le mlu v í- li Bůh, n ař izuj e -li: pak i kdyb y s e jedna lo o ne mo žn é, kd yb y se jedn a lo o to, na s ytiti p ě t tis íc lid í pě ti c h leb y, po sle chně me , čiň me pro s tě , co j e n ař íz eno . P ř eds evz e tí: Budu vžd y kon a ti a dobř e kon a ti, c o mohu . Mod litba : Ó, P an e Je ž í š i, pos lu šen Tvý ch vnuknu tí a ro zkazů svý ch př ed s ta vený ch, budu vžd y s dův ěrou v š ech en zdar sk lád a ti j en n a Tebe .
ČTVRTEK. „Tu Ježíš vzal chleby.“ (v. 11.) Beř me, co má me . Má me - li má l o, h le ď me i to má lo up latn iti. Máme - li má lo, dáv ej me má lo , a le d áv ej me as poň n ě co. Máme - li jen j ednu hř ivnu, ne z akopáv ej me j i. Pou žív ej me svý ch schopno stí i sv ého věd ění, své vů le i své mo ci, s vého zdr aví i svý ch s il, svý ch pro středků i sv é milo s ti, k terou má me . I to málo, n ez an edbá me - li n ic, roz mn o ž í se pod na š ima ruk ama v šemo hou cnos tí Bo ž í. P ř eds evz e tí: Od ev zdám s e z c e la P ánu Je ž íši – i na mn ě mů že v ykona ti zá zr ak. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, v ez mi s i v še, č ím js em, c o má m, a co mohu . J e toho má lo, a le d áv ám to z lásk y.
PÁTEK. „Sebeřte pozůstalé drobty.“ (v. 12.) N en ičme da rů Bož ích, an i n en ič me n ep a trn é č á ste čky
81
z n ich. N eztr ácej me a n i minu ty z toho č a su , k terý ná m Bů h ud ě luje, ale k terý n á m ud ě luje jen po „drob te ch “, jako b y s e b á l, ab ychom j ím n ep lýtv a li. N eztr ácej me an i j ed iného ze svý ch sku tků , z e s vých s lov, z e svý ch myš len ek. J sou to sn ad jen „drobty“ , a le jej ic h c ena je j is tě hodně v yšš í n ež cen a drob tů ch leba . K ažd á minu ta, k aždý poh yb n aš eho ž ivo ta mů ž e p la titi s tup eň s lávy v živo tě vě čn é m. A le vš e, co s e n eodn áš í k Bohu, je ztr ac eno p ro v ěčno s t. P ř eds evz etí: Ne z tr a tím a n i ok a mž iku. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, k terý ž ád áš po če t z ka žd ého drob tu ch leb a, k terý tak é bud eš žád a ti po če t z k a ždého s lov a n eužitečn ého, dej , ať dov edu s i váž i ti ča su.
SOBOTA. „Ježíš… uchýlil se opět na horu sám jediný.“ (v. 15.) L id ch ce jej u č i n iti krá le m, a P . Je ž íš u tíká , a le u tík á n a horu. Podobn ě kd yž lid é budou ná s v yn áš e ti chv á la mi a po ctami, u tík ej me , a le „n a horu “, to tiž tak , ž e se bud eme pov znášeti ješ tě vý še č is tý m a př ímý m ú mys lem. Pov zn es me s e a ž k Bohu, h leda j íc e pou ze J eho s lávu a s lu žbu. J děme za duš e mi tou ž íc e pou ze po je j ich spá se a dokon alosti a n e po jej ich ú c tě a n ák lonnos ti. Pov zn es me s e nad mo c a v e likos t, k terou ud ě luj í lidé, a vs tup me až k Bohu v mo d litbě, k terá ná s uč in í mo cnými a v e liký mi př ed Boh e m a j mé n e m Bož ím. P ř eds evz etí: Budu s e vyhýb a ti po ctá m a v ážnos ti. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, d ej, a ť n e toužím p o mo c i a s láv ě lidsk é, k te ré n en í tř eba an i k Tvé o s lav ě an i k e spá s e
82
du ší.
Neděle Smrtelná. Jan VIII, 46-59. „Jestliže pravdu mluvím (vám), proč mi nevěříte?“ (v. 46.) Mluv í- li P án Je ž íš takto k Ž idů m, k teř í n evěř ili v jeho bo žs tv í, co ř ekne k ře s ťa nu, k te rý v n ěj s ic e věř í a u znáv á jej Bohem, ale p ři to m n epř es táv á ž íti, jako b y n evěř il pr avdě J eho s lov a? P án J ežíš ká ž e o c en ě c hudob y, a le on h led á s v é š tě stí v boh ats tv í. P án J ežíš proh lašuj e, že jeho u čedn ík e m mů ž e bý ti j en ten, kdo dov ede jej s kř íže m n á s ledov a ti – a le on u tíká pře d kř ížem j ako př ed j edova tý m h ad e m. Co ř ekn e takov é mu kř es ťanu Pán Je ž íš? P ř eds evz e tí: Budu v ěř iti s lovů m Kris tový m; a l e tak é budu kon ati, c o žá dá . Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, já vě ř ím s ic e , a le č a s to j edn ám j in ak, n ež vě ř ím. Pro to pro s ím p okorn ě, ud ě l mi té milo s ti, ab y živo t můj shodova l s e s Tvý m uč en ím a s mou v írou .
PONDĚLÍ. „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší.“ (v. 47.) V ěrnos t Bohu p ředpok lá dá prvo tn í milo s t, a ta to prvo tn í milo s t n echyb í n iko mu . A le b ěd a to mu , kdo odporuj e prvo tn ímu vnuknu tí! T en zas luhuje, ž e s e Bůh od n ěho odvr a c í a př es táv á jej podporov ati. A mi mo to : s tá lý m o dporov án ím milos ti č lov ěk se v to m odporu j ak si z a tvrd í. J s me -I i n ec ite ln í k prvn ímu dote ku Ducha Sv a tého , bud eme j eš tě v íce ne c ite ln í po d ruhé . J en mo cně jš í popud b y n ámi hnu l. A le takov é hojn ějš í milos ti Bo ž í si ne z as lou ží,
83
kdo prvo tn í milo s t od mítá . P ř eds evz etí: Budu v yuž íva ti ka žd é, i té n ej me n ší milo s ti, a b ych zas tím zís ka l milos ti nové a hojn ějš í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, d ej, a b ych v žd y v yu ž íval milo s tí, k teré mi udě luje š, k Tvé s lu žbě a ke spá s e své duše .
ÚTERÝ. „Já však nehledám slávy své.“ (v. 50.) Z apo mín ej me svý ch v lastn ích z áj mů a své s láv y a p ečuj me pou ze o zájmy a o s lávu Bo ž í. Bůh se n ene ch á př ekon ati ve ve lko mys lnos ti a n ezapo men e n ám toho. V žd yť i svět, tak přísný vů č i tě m, k teř í s e sn a ží up la tňovati s e, je u zn a lý vů č i tě m, kdo zapo mí n aj íc e n a s eb e h led í j iný m dobř e č in iti. P ř eds evz etí: Ch c i v žd y míti j en Boh a n a zře te li. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, dopř ej mi, ab ych vždy tou ž il j en po to m, Tebe d le mo žnos ti os lavov ati.
STŘEDA. „Bude-li kdo zachovávati slovo mé, neuzří smrti na věky.“ (v. 51.) J ežíš je živo t, poněv adž j e S lovo a pr avd a. P ravd a j e živo t, ne jv yš š í ž ivo t, ž ivo t du še, ž ivot ro zu mový. S lov a J ežíše K r is ta, v tě len ého S lov a, jsou pr avd a a pro to jsou živo t. Z achováv ejme s lovo Je ž íšovo vě rou a láskou: ono n ás z a chr án í př ed s mr tí vě čnou. V ír a to tiž př izpůsob í n áš ro zu m a n aš e myš le n í r ozu mu a myš len í Božímu , lás ka p ak přiz působ í n aš i vů li i na š e kon án í vů li a kon án í Bož ímu : a tak n áš ž ivo t bud e br á ti podíl n a ž ivo tě Bo žím.
84
P ř eds evz e tí: Mu s ím h ledě ti, abyc h s tá le mě l n ě jaký s kutek K r is tův n a mys li a v srd c i. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, bud iž mý m ž ivo tem. D ej , a ť n ikd y n ezapo me nu Tvých s lov a a ť T ě v žd y n á sle duj i.
ČTVRTEK. „Kým činíš sebe sama?“ (v. 53.) J en s e vžd y odva žuj me uká z a ti se , ký m js me . Uk lán ěj me s e mén ě pokorn ě př ed d ave m, z a to a le bu ď me mé n ě p yšnými vů či Círk v i. Círk ev od soudila j is té n auky, k te ré s i sv ě t o soboval zav ádě ti. A my, p ln i moudros ti, do mn ív á me se , ž e b y b ylo n eopatrno s tí odsu zova ti, co pa pe ž, n eomyln ý u č ite l od soudil? Co to o sobě mys líme? „ Ký m č in íš s eb e sa ma? “ Říkáme, ž e j s me ka to lík y. Nuž e, odv a žuj me s e uk á za ti, čím j s me: o d suzuj me ty s mě lé z á s ad y, ty s mě lé idej e, k ter é zavrhuj e Círk ev. P ř eds evz e tí: Budu v ždy veř ejn ě vyz náv a ti n auku Církve a pro tes tov ati v eř ejně pro ti b ludu . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ať s e vžd y uk azuj i bý t Tvý m u čedn ík e m tí m , ž e s e podrob ím ú p lně výroku Tv ého N áměs tk a.
PÁTEK. „Prve než Abraham byl, jsem já.“ (v. 58.) P řimk něme s e k to mu, kte rý j e j iž př ed Abr ah ame m. Zd e n a ze mi v še po č ín á, v še kon č í, v še po míj í: Bůh j ediný n epočín á, ne konč í, n epo míj í. P roto P án Je ž íš n epr aví: „ Byl j se m“ , nýbr ž : „ Js e m“ . P ro něho – Boha – nen í a n i minu los ti an i budou cnos ti: v še j e př íto mnos t. K aždý sku te k, k a ždá myš le nk a, k terá ná s spojuj e s P.
85
J e ž íš em, b éř e j is tý m z pů sobe m ú ča s t n a jeho v ěčno s ti, a n a k aždý takový n áš po míje j íc í úkon če ká od mě na v ě čná . N ebo ť pečeť bož ská , k terou ta kový úkon – Bohu z a svěcený a z milo s ti vykon aný – j es t o zn ač en, ta dáv á mu r áz božs tv í a v ěčno s ti. P ř eds evz etí: Budu spojov a ti vš echn y sv é ú mys ly s ú mys ly n ejsv ětěj š ího Srdc e Páně . Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, T y, k t e rý n epo míjíš , p ř ipou tej mn e n ero zlučně k Sob ě.
SOBOTA. „I chápali se kamení, aby házeli na něho. Ale Ježíš se skryl a vyšel z chrámu.“ (v. 59.) To j e j ed iná odpov ěď , k terou dove de dá ti v áš eň ro zu mu a b lud v íř e: n ás ilí, ka me n í. V y mu dr ci, k teř í js te to lik j is ti v ítě zs tv ím toho , co n azýv áte „id eou“ , pro č te d y n edopř ává te Církv i svobody, pro č se to lik boj íte? J ed en z v ás proh lás il: „Id ea zn ič í Círk ev i v íru“. A p řec j e p atrno, ž e n á silí zůs táv á be z mo cný m. Círk ev, jako P án Je ž íš, v á m un iká a př e s v aš e ná s tr ahy pokr ačuj e ve s vé m d íle u č ite lském. J e n s e p tej te Neron ů n ebo Ju liánů… P ř eds evz etí: Budu opa trný, a le p ř i to m v ytrva lý. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, d ej, ab ych doved l uj iti zuř ivo s ti n epřátel v ír y d le Tvé ho p ř ík ladu, a le v úkr ytu ab ych pokr ačov al v Tvé m d íle.
Neděle Květná. Mat. XXI, 1-9. „A když se přiblížili k Jerusalemu a přišli do Betfagy k hoře Olivetské.“ (v. 1.) J ak é to p ro tiv y n a hoř e O liv e tsk é!
86
V čer a v ítěz os lavný vj ezd s té to hor y do J erus a le ma , i v něko lik a dne ch na n í z apo čne u trp en í s mrte lnou ú zkos tí a zradou , ale p ak za s zde kon ečný tr iu mf n anebe vs toup en ím. T akový je i n áš ce lý ž ivo t: dn es úsp ěch y, zítr a n e zdar ; dn es v ychv a lován í, z ítra b ezp rá v í; dn e s ú tě ch a, z ítra n eš těs tí… A le buď me v žd y p evni a k lidn i z tě ch z měn : tí m s tá lý m s tř ídán ím d n e a noc i dojd e me kone čn ě k e dn i b ez no c i, k e dn i v ěčnému, ke kone čn é mu v ítěz stv í a př e chodu n a n eb e. P ř eds evz e tí: Ať mn e potk á coko liv , zůs tanu v žd y k lidný . Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, v u trp en í a zkoušk ách z ů s taň s e mn ou a svou ú tě chou mn e pos iluj .
PONDĚLÍ. „Naleznete oslici přivázanou a oslátko Odvažte je a přiveďte ke mně.“ (v. 2.)
s ní.
O s lice př eds tavuj e v yvo lený n árod spou taný S tarý m Z á kon e m, oslá tko p ak vo ln é a n e zkroc en é př eds tavuj e poh ans tvo. A ty i on y ma j í a poš tolov é d le roz ka zu pr iv és ti k P ánu J ežíš i. O s lice n azna čuj e tak é hř íšné náv yk y, k te ré ná s pou taj í, a os látko připo mín á prudk é výbuch y v ášn í, kte ré n á s č as to u chvacuj í. Chceme - li, a b y Pán J e ž íš vs toup il do na š eho srdce , mu s íme mu pod robiti v še chn y z lé n áv yk y i v še chn y sv é v ášn ě. P ř eds evz e tí: Dá m s e r ád ř íd iti a vés ti P áne m J e ž íše m. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, ov ládn i mé s rd ce , k teré j e p lno zlých nák lonno stí, a v eď je , k a m ti libo .
ÚTERÝ. „… rcete: Pán jich potřebuje.“ (v. 3.)
87
P řed těmi s lov y „P án j ich po tř ebuj e“ , u s toup í vš ech en odpor. Chce - li Bůh něj akou v ěc , pak s e lid é n ad ar mo pokouš ej í odporov ati. P roto poroučí - li Bůh , jd ě me , třeb a s e ná m i ro zka z zd á l pod ivný : j ako n apř. odv áz a ti zv íř e, k ter é p a tř í j iné mu, a odv áděti je v př íto mn o sti ma j ite le b ez ž ádos ti o dovo len í! P ro mluv í - li n ejv yš š í Pá n, po sle chn ě me jen , vš e se s tane, j ak on ch ce a j ak on ř ekl. P ř eds evz etí: Budu pos lou cha ti prostě a b ez rozu mov án í. Mod litba : Ó, P ane Jež íš i, dej p ro sím, c o porou č íš a p ak poru č, co chceš. D a quod jub es e t jub e quod v is .
STŘEDA. „Povězte dceři sionské: Aj, král tv ůj béře se k tobě tichý.“ (v. 5.) D cer a s ionsk á př eds tavuj e duš i. P án J ežíš, ab y se mo h l uj mo u ti v lád y n ad tí m ma lý m kr á lovs tv ím, vs edá na os lic i a o s lá tko. Pob ád á leno st a mír n í výbu ch y ne zkro c ené pov ah y. P ak j eho p ř íchod je snadný a jeho v lád a la skav á. N e s e tkáv á s e s odpor em lenos ti, an i s odboj e m pýc h y. P ř eds evz etí: Pon ech á m P . J ež íš i v ládu nad svou duš í i nad s vý mi s mys ly a v ášn ě mi. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, pov zbuď mou leno st a zkroť mo u bujnos t: j ed in é s lovo Tvé s ta čí, ab y s e tak s ta lo.
ČTVRTEK. „Odešedše pak učedníci a učinivše, jakož jim byl přikázal Ježíš…“ (v. 6.) V šechna n aš e mo c spoč ívá v to m, ž e j edn á me , mluv í - li Bůh. Bůh ro zka zuj e, nu že č iň me , co ro zkáz a l a jak to ro zkázal.
88
T ato př ímá a upř ímn á pro s toduchos t s táv á s e mo c í, př ed n íž p adaj í vš e chn y př eká žk y. A le takov á pro s toduchos t je ně co hrd inn ého ; takov é úp lné zapo menu tí s eb e sa ma je n ěco nad lid ského, nadpř iro z eného. To j iž nen í č lověk , k te rý mys lí, k terý ch ce , k terý j edn á. N ebo j in ak : č lov ěk mys lí, ale d le mo udro s ti Bož í; č lověk chce, ale d le vů le Bo ž í; č lověk j edn á, a le pod v liv e m Bo ž í v šemohou cno sti. P ř eds evz e tí: J e nu tn á po slu šno st k Bohu s lep á a upř ímn á. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, bud iž mo u mo udro s tí i mou mo cí, a d ej, ab ych v žd y b yl podd ajný m ná stroj e m Tvýc h s vatý ch rukou.
PÁTEK. „Přemnohý pak zástup prostřel roucha svá na cestu.“ (v. 8.) Rouch a př eds tavuj í a př ipo mín aj í návyk y. Nu že , pro s tírej me i my P . J e ž íš i n a ces tu rou cha : to zn a me n á : podř iď me Mu své náv yky, sv é n ák lonno sti. Pod rob me vš e chn y sv é ú mys ly i vše chn y sv é zá mě r y J eho ř ízen í. H ázej me Mu na c es tu ra to le s ti s tromo v é, h a luze , pa lmy – od znak y to v ítěz s tv í v ydob ytý ch n ad n aš imi v ad a mi. P ř eds evz e tí: Ch c i P . J ež íš i ob ě tovati v še chn y sv é chou tk y a podř izovati se ve vš em j en J eho s va té vů li. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, vs tup j ako v ítě z do mé du še a v ládn i tam n a d e vše mi mý mi s chopno s tmi i n ad mými s mys ly.
SOBOTA. „Hosanna, Synu Davidovu.“ (v. 9.) Dn es vo laj í „Ho s anna , s láv a“ a z ítr a : Cruc if ige – ukř ižuj ho.
89
T akový j e sv ět, takový j e lid. To j e ten do mn ě lý moc nář , jeho ž po mo c i s e do žebr áv ají h lup ci. Nu že, budeme j e š tě s po léh a ti n a po tlesk d avu a n a ob líb enos t u lidu? P ř eds evz etí: Nebudu dbá ti an i úc ty a n i pohrd ání lid í. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, k terý j ed iný js i mý m K rá le m a Sp as itelem, k terý je d iný budeš mý m S o ud ce m, d ej, a ť n edbá m n a mín ěn í lid sk á.
Doba velikonoční. Boží Hod Velikonoční. Mar. XVI, 1-7. „…A když sobota pominula, Maria Magdalena a Maria (matka) Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce pomazaly Ježíše.“ (v. 1.) Zbo žn é ženy dř íve než jdou nakupov a ti von ný ch v ěc í k po mazání P . Jež íš e, č ek aj í, a ž př ejd e sobo ta. N ebo ť prvním p roj evem z b ožno s ti mu s í bý ti z a chov áván í z ákon a Bo žího. A le ta pr avá zbo žnos t k př edep s anému je š tě př id ává . P roto j edná - li se o to u c títi Pán a Je ž íš e v Jeho tě le mys tick ém, k terý m je Je ho Círk ev, nebo v Jeho úde ch, j imi ž jsou chud i – p ak n eš e třme a n i p eněz an i pr ác e. P ř eds evz etí: Ch c i bý ti hor livý m pro če s t Církv e sv a té a pro podporov án í chudý ch. Mod litba : Ó, P ane Je žíš i, vnukn i mi p ř e svěd če n í, že j s e m n ikd y do s t n eučin il pro Tvou če s t a s lávu .
90
PONDĚLÍ. „A záhy z rána první den týdne přišly k hrobu, když slunce již vyšlo.“ (v. 2.) L áska k Bohu j e č inná a op a trná . J e činn á : v a lde ma n e: z áh y z rán a – n eboť fen , kdo doopr avd y milu j e, ten n ezn á zdráhá n í a odk ladů, j edn á - li s e o u ctěn í osob y milo van é. J e opatrná : or to ia m s o le : kd yž slun ce j iž vyš lo – lá ska k Bohu v yčk ává na osvíc en í. I přes svou s tísn ěnos t jd e za rozu me m, z a tím př iro z ený m s větlem, k ter é n á m d arov a l Bůh z a vůd ce , a jde z a v írou, za tím n adpř iro zený m s vě tle m, jehož j as n á m př idáv á Bůh k světlu naše ho ro zu mu. P ř eds evz e tí: Budu h le dě ti s lu čov a ti v e s lu žbě Bož í činnos t s opa trnos tí. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, T y S lunc e p ravd y, o svě cuj mne milo s tivě, ab ych v žd y kr áč e l v e sv ětle Tv ého uč en í.
ÚTERÝ. „Kdo nám odvalí kámen od dveří hro bových?“ (v. 3.) A ch uboh é ž en y, v y ne v íte vš e chno. N ejen ž e ohro mný k ámen u zavír á dv eř e hrobov é, a le k á me n je ta ké z ap eč e tě n kn ížaty kněž ský mi a voj ensk á s trá ž h líd á hrob . A le jděte př ec , be z v áh án í. U č iň te , co je v e v aš í mo c i, a Bůh u čin í o sta tn í. P ři va š em př íchodu v šec hn y př eká žk y z miz ej í. J e p ravd a, v aš e vonn é v ě c i př ijdou s ic e po zdě , a le va še tu žb y budou n ej en sp ln ěn y, nýbrž i př ekonán y. P ř eds evz e tí: Nedb aje př eká ž ek budu s tá le po s tupov a ti. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, zkou š íš - li někd y s vé př á te le, p ak to čin íš jen pro to, a b ys j im připr av il př ekv apen í, k terá j im daleko n ahrad í vš ec hn y ob ě ti.
91
STŘEDA. „A pohledše uzřely, že kámen jest odvalen.“ (v. 4.) J edn á - li s e o č es t P án a J ež íše , jd ě me . Bud e - li nutno od stran iti př ekážk y, Bůh v yš le tř eba andě ly. P roto po kr ačuj me j en v to m, co j sme z a po ča li ve s lužb ě Bož í a k Jeho os lavě a nepo s lou chej me ob av lidsk é op a trnos ti. P ř eds evz etí: Budu v ytrv a lý m v dobr é m a budu v Boh a dův ěřovati. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, ro zně ť v e mn ě úč in livou lásku, k terou nic n edoved e zdr že ti a k ter á v ytrváv á př es vš e chn y ob tíže.
ČTVRTEK. „A vešedše do hrobu uzřely mládence, an sedí na pravici oděn rouchem bílým.“ (v. 5.) J s me - li u kon ce se svou moudro s tí a mo c í, Bůh pos ílá sv é a nděly k n aš emu osv íc en í a po mo c i. Po úzko s ti př ich áz í uk lidn ěn í: a ndě l s ed í – „u zře ly mlá d ence, an sed í“ – a s vý m k lid em u k lidňuje. Po temno tách př ich áz í sv ě tlo : and ě l j e ob leč en rou che m b ílý m. P ř eds evz etí: Budu vžd y h led a ti J e ž íš e. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, dej, ab ych T ě v ytrv a le h led al a tím h led án ím doš e l sv ě tla míru .
PÁTEK. „Hledáte Ježíše nazaretského, ukřižovaného; vstalť jest, není ho tuto.“ (v. 6.) Ukř ižovaný v sta l! Domn ív a li s e, ž e j e pevn ě př ib it na kř íž i a n evěř ili, ž e b y s n ěho moh l se s toup i ti. A le On j im ch ys ta l př ekv apen í.
92
J e n esn adno se s toup iti s kř íže , k a m j e j př ib ili n a rukou a i nohou , j e v šak mnoh e m ne sn adněj š í vyj iti z hrobu a vr átili se z e s mr ti k živo tu. A le V šemohou c í to doká z a l. Poj ď te jen, v y p yš ní nep řá te lé J ež íšov i, pojď te k pr ázdnému hrobu a po tř ás ej te h la va mi… „Vs talť j es t, nen í ho tu to. “ P ř ed s evz e tí: Nebudu s e j iž b á ti kř íž e . Mod litba : Ó, P ane J e ž íš i, d ej, ab ych T ě h led al ukř ižovan ého a n aš e l Tě j ednou v zkř íšen ého, osla ven ého.
SOBOTA. „Ale jděte, povězte učedníkům „Předejde vás do Galileje.“ (v. 7.)
jeho
i Petrovi:
U čedn íci ho opu s tili, P etr h o tř ikr á l z a př el. A př ec má p ro n ě Pán J ežíš j en ú tě chu a nejv ě tš ímu v inn íku dos táv á s e n ejněžn ějš íc h po zorností. P roto nebu ďme ma lo mys ln i n ad svou s labo s tí a bá z livo s tí. P án Ježíš za po me ne n a v še cko. Roz po me ne se j en na n a ši býv alou lásku a n a n aš i dn ešn í lítost. J ako nás pře de še l svou milo s tí povo lán í, tak ná s před ejd e i svou milo stí odpu š těn í. „ Před ejd e v ás do Ga lile je .“ P ř eds evz e tí: Př es sv é ne věrno s ti douf a ti n epř esta nu. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, a čkoliv ča s to n evděke m s p lá c ím Tvou vš echnu lásku , ne odv ra c ej se ode mn e , kd yž s e k Tob ě obr átím s e srd ce m k aj ícím.
Neděle první po Velikonoci. Jan XX, 19-31. „Když byl večer… a dveře byly zavřeny… Ježíš přišel a postavil se uprostřed a řekl jim: Pokoj vám.“ (v. 19.) P án J ežíš se zj evuje svý m u čedn íků m a ž v eč er : j ej ich
93
n evěr a zdr žela jeho př íc hod. V ěř me pros tě, be z zdráhá n í, a dos tan e s e n á m j is tě ú těch y p a trný m rozn ícen ím vrou cnos ti. P ro Pán a Ježíše n en í př eká ž ek. I kd yb y dve ře n a šeho s rdc e b yly zavř en y pro s tr a ch j ak o dveř e ve č eř ad la , On tam dov ede vs toup iti kd y chc e a jak ch ce . P ř eds evz etí: Budu radě j i v ús tr aní, ab y Pán J ež íš mohl př icházeti ke mn ě. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, př ijď do m é duš e, n eboť j eno m T y tam mů žeš vn é s ti k lid a mír .
PONDĚLÍ. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ (v. 20.) Kn ěz je v yslan ce m J e ž íšovým, j ako P án Je ž íš je v yslan cem Boha O tc e. Kn ěz je před stav ite le m J e ž íš e Kr is ta : j aká to dů stojno s t! J ežíš Kr is tus j e S love m a Obra z e m n ebe ského O tce . Kn ěz p ak j e j ako s lov e m S lov a v tě len ého, je o zvěnou s lov Pá na J e ž íš e. Kněz j e také obra z e m J e ž íš e Kr ista , jeho ž j e v id itelný m př eds tav ite le m. P ř eds evz etí: Budu v id ě ti a uc tív a ti P . J ež íš e v J eho kn ěžích. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, d ej k až dé mu kn ězi tu milo s t, a b y s e snažil svý m sv a tý m ž ivo te m bý ti důs tojný m př eds tav itelem T eb e.
ÚTERÝ. „Přijměte Ducha Svatého. Kterým hříchy, odpouštějí se jim, a kterým zadrženy jsou.“ (v. 23.)
odpustíte zadržíte,
Du ch Svatý je ž ivo te m duš e, jako z as duš e je ž ivo te m tě la . P án J ežíš ud ěluje apoš to lů m a j ej ich n ás tup cům – kn ěž ím
94
– Duch a Sva tého a spo lu i mo c, aby j ej moh li d á le udě lova ti du ším odpou štěj íce hř íc h y. Kd yž k ajíc í hř íšn ík v yz ná upř ímně sv é v in y a kn ěz n ad n ím p ro mlouv á : „ J á tě ro zhř ešuj i…“ , v té chv íli v s tupuje do té duš e Du ch Sva tý a ud ě luje jí ž ivo t milo s ti. L ze to chápa ti, že kně z j e ča s to pron ás ledován a š tván j en pro zpov ěď a pro tu svou mo c odpou ště ti h ř íchy? P ř eds evz e tí: Budu s e r ád zpov íd a ti č a s to a upř ímn ě . Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, d ěkuji T i vroucn ě z a to , ž e j si kn ěžím u d ělil mo c odp ou ště ti hř íchy, a pros ím T ě z a milo st, ab ych s i této svá to s ti vž d y v áž il a r ád j í pou ž ív a l.
STŘEDA. „Viděli (v. 25.)
jsme
Pána…
Neuzřím -li…
neuvěřím.“
Apo š tolov é od mítli s v ěde c tv í zbo žných žen, a To má š od mítá svěde c tv í jej ich. Odporuj e me - li s a mi r ád i j iný m , n e d iv me s e , ž e s e z as odporuj e n ám. To máš nedův ěřuje svým d ruhů m j ako on i ne důvěřov a li zbožný m žen á m. J e op atrný! A p řec, co j e poš e tilo sti v té to opa trnos ti, k ter á s i trouf á př edp isov ati pod mín k y Bohu! Buď me op a trn í: n epok lád ej me hn ed prvn í myš lenku, k t er á s e n ám n ama n e , z a vnuknu tí Bož í. A le n ev yžaduj me z a s nový ch záz raků , kd yž ná m r oz u m dos ta te čn ě z aru čuje au tor itu těch, k teř í ná m mlu v í j mé ne m Bo ž ím. P ř eds evz e tí: Ch c i vždy vo li ti s tře dn í c es tu : n ebudu ani lehkověrný a n i n evěř íc í j ako To má š. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pos iluj mě , a b ych v žd y Tobě v ěř il a T ebe pos lou cha l v o sobě svý ch p řed s tav ených T ebo u u stanov ených.
95
ČTVRTEK. „Nebudiž nevěřící, nýbrž věřící.“ (v. 27.) U čelivo s t př edpok lád á a projevuje v íce rozu mno s ti n ež n evěr a. N ebo ť čeho je tř eb a k od mítn u tí v ír y? N ic sn adněj š ího: S ta č í k to mu pos tav iti s i h lavu. S tač í n epou ž íva ti své ho ro zu mu. J is tě j e sn adn ějš í nev id ě ti, n e ž v id ě ti. K n evid ěn í s ta č í z avř íti oči. Čeho vš ak je tř eb a k uvě řen í? K tomu j e tř eba u zna ti váhu s věd ectv í: a to př edpok ládá r o zumn o s t. U čelivos t j e ted y o cho ta dáti s e pou č ili, o cho ta ch ápa ti. N evěr a n apro ti to mu j e od mítá n í vš eho pou čen í, je z a tvr zelos tí v nev ědo mo sti. N evěř ící j e b ytos t o me z e ná hr an ic í ro zu mu a smys lů : nad n ě s e n epovznáš í. P ř eds evz etí: Budu uč e livý a p evný v e v íř e. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pros ím p okorně : r oz mno žuj v mé duš i oboj í svě tlo : i ro zu mu i vír y.
PÁTEK. „Pán můj a Bůh můj!“ (v. 28.) To máš b yl sice po ma le jš í k v ěřen í n ež o s ta tní a poš to lové, a le zato v šechn y př eds tih l svý m v yzn án ím v ír y. J eš tě n ikdo př ed n ím n ev yzn a l tak ja sně božs tv í Je ž íš e Kr is ta. P roto n eř íkej me n ikd y: „ J iž je pozd ě“ , nýbr ž s na ž me s e , a b ycho m v elkodušným r o z ma ch e m napr av ili po č á te čn í v áhán í. P ř eds evz etí: Budu hle dě ti n apra v iti min ulos t vírou a láskou. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dopřej mi, a b ych i j á v žd y s nad š en ím a r ados tn ě T ě v yzn áva l: Pán můj a Bůh můj .
96
SOBOTA. „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“ (v. 29.) O cho ta vě ř iti mů ž e proj evova ti prá vě tak du ch a s labého i du ch a s ilné ho. Du ch s labý z lho s tejno sti n ebo z lenos ti dopř ává v ír y k ažd ému , kdo př ijd e. Du ch s ilný z kouš í v áhu s věd ec tv í a teprve když j i uzn a l, v ěř í. Pou ze du ch o me z e ný r okuje be z př es tán í a h ád á se o v šem. P ř eds evz e tí: Nebudu mudrov a ti o vě c e ch v ír y. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, d ej, abyc h vžd y v Církv i v id ěl Tv é bo žs ké d ílo a r ád j í v e v še m v ěř il.
Neděle druhá po Velikonoci. Jan X, 11—16. „Já jsem pastýř dobrý.“ (v. 11.) Dobrý pa s týř vod í, ž iv í i br án í. P án J ežíš ná s vod í svým s lo ve m i svý m př ík la de m. Ž iv í n ás svý m těle m i krv í svou v nej svě těj š í Sv á tos ti. Chr án í n ás s vý m k ř íže m p ro ti ne přá te lů m, pro ti p ek lu, pro ti sv ětu i pro ti tě lu . P ř eds evz e tí: Budu ná s ledova ti s vého pa s týř e J ež íše Kr is ta. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, d ej, ab ych s e v žd y k Tob ě u tík a l s důvěrou j ako ov e čka k své mu p as týř i.
PONDĚLÍ. „Dobrý pastýř dává ži vot za ovce své.“ (v. 11.) Cháp eme c enu du še? S toj í ž ivo t bož sk ého p as týř e? J ežíš , v ě čná mo udros t, n edáv a l b y svůj ž ivo t z a duš i, kd yb y du še ta kové c en y n e mě la .
97
P roto mu s ím o bě tov a ti vš e n a z áchr anu du š í, před evš ím s vé a p ak du ší svý ch b liž n ích , j ichž cen a j e táž . P ř eds evz etí: Ch c i ž íti a u mír a ti pro spá su du š í. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, po s iluj mn e, ab yc h i j á se dov ed l ob ětov ati za sv é b ližn í.
ÚTERÝ. „Nájemník vida vlka, an jde, opouští ovce a utíká.“ (v. 12.) V lk př ed s tavuj e b luda ře , sof is ty, pohor š livc e a v še chn y ty, kdo h ledí n ičiti du še a k a z iti je s lov e m nebo př ík lad e m. N epo tíráš - li b lud a n epra vos t, p ak je to nej sp íše pro to , že má š záj em š etř iti j ich. A le p ak n ejs i p as tý ř, p ak js i z aprod an ec, n áj emn ík. P ř eds evz etí: Mu sím b ý ti hor livý pro ti b ludu, př í č in ě to h lavn í vš ech n epr avos tí. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, vnukn i mi, pros ím, s tálou n enáv is t a sv atý hn ěv pro ti b ludu a n epr avos ti.
STŘEDA. „Znám své ovce a znají mne moje.“ (v. 14.) Kd yb y n ám n ěkdo ř ek l: P ap e ž o v ás mlu v il, hne d b ycho m b yli p ln i údivu vo la li: Což e, pap e ž n ás zn á? Moh lo b y to bý ti, a le pravd ěpodobn é j e, že ná s n e zná . A le, co p latí mn ohe m víc e : P án J e žíš ná s zn á. Mys lí n a nás, s ta rá se o n ás , př ipr avuje n ám mís to ve s vé m neb esk ém ov č inc i. A my? Známe j ej? Mys líme n aň? Má mís te čko v n aš e m s rdc i? P ř eds evz etí: Ch c i ča s to v zpo mín ati n a P án a J e ž íš e, k terý s tá le mys lí n a mn e. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, d ej, ab yc h s tá le na T eb e h led ě l j ako ov ečk a n a svého pa s týř e, ab ych Tě moh l ná s ledova ti.
98
ČTVRTEK. „Jako mne zná Otec, i já znám Otce, a život svůj dávám za ovce své.“ (v. 15.) Z té vz áje mn é z na lo sti O tc e a S yna po chá z í lásk a n ekonečn á, k terou k sob ě n avz áje m chov aj í. T ak tak é ve vz áj e mn é z na lo s ti pa s týř e a ovc e pov s tává lásk a, k terá pud í pa s týř e dáv a ti svůj ž ivo t za ovc e sv é a ovce zas nu tí ob ětov a t i s e z a p as týř e. P án Ježíš umír á z a kř es ťan y, a kře s ťané z as u mír aj í za J ežíš e Kr is ta . Zn alo s t, k te rá n erod í lá sku, zů s tá vá n ep lodn á, a lásk a, k terá nev ede k č inu, je j en zdán liv á. P ř eds evz e tí: Obě tov a ti s e, ab ych v du š ích obnov il ob ra z n ebeského O tce . Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, dej , ab yc h s i s tá le z a chov a l v e s vé du š i obr az O tc e n ebe ského , n eboť j en p ak budu míti zaj iš těno , že mn e bud eš milo va ti.
PÁTEK. „Mám ještě jiné ovčince.“ (v. 16.)
ovce,
které
nejsou
z tohoto
J s em tak é jednou z ov c í, n a k ter é P án J e ž íš s tá le mys lí. J ak budu splá c e ti j eho p éč i a jeho n ěžno s t? Budu- li po slu š en jeho h lasu a budu- li ho v ěrně n ás ledovati. P ak s e mus ím s n a ž iti, ab ych sdíle l j eho sta ros tlivo s t a př iv áděl mu i j in é ov ce , k teré ta ké ch c e zac hrán iti a kte ré h ynou mi mo ov č in ec . P ř eds evz e tí: Budu s e mo d liti za šíř en í v ír y i a lmu ž nou je podporov ati. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, dopřej mi, a b ych po chop il, jak dů ležité j e d ílo š íř en í vír y me z i poh an y.
99
SOBOTA. „A bude jeden ovčinec a jeden pastýř.“ (v. 16.) T ím j ed iným p a s týř e m je J e ží š Kris tu s ; jed iný m pa s týř em j e vš ak tak é N ámě s tek Je ž íše Kr is ta, k terý je s N ím jedno . V ěř me to mu, če mu u čí J ež íš Kr istus n eo mylný m h las e m s vého N áměs tk a, a bud eme míti v š ic hn i j ed inou a tu té ž v íru, j ed iného a téhož duch a. Ch těj me to, co nař izuj e J ež íš Kr i s tus pros tředn ic tv ím s vého N áměs tk a, a bud eme míti v š ic hn i jed inou a tu též vůli, j ed iné a to též srd c e. P ak bud e j ed en ov č ine c a j ed en p astýř. P ř eds evz etí: Podrob ím v žd yck y svůj rozu m i vů li svou P ánu Ježíš i a J eho N á mě s tku. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, pos iluj mn e, pro sím, s vou milo s tí, ab ych v žd y o cho tn ě v ěř il tomu , č e mu uč íš a vžd y rá d p ln il, co s i př eješ.
Neděle třetí po Velikonoci. Jan XVI, 16-22. „Maličko a neuzříte mne.“ (v. 16.) P . Ježíš se čas to sk rýv á o č ím věrný ch du š í, a zd á se , j akob y j e necháv a l trp ě ti b e z sv ě tla a b ez ú tě chy. A le n en í tomu tak . J iž před tím ud ě lil j im o svíc en í a vnuknu tí, k ter á j e ma j í s íliti a u těšov ati v hod in ách zkou šek. P ř eds evz etí: Budu důvěřov a ti v P ána J ež íše , i kd yb y s e mi z dá lo , že je n epř íto me n. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ch c eš -li mn e někd y zkou še ti a sk rý ti se mi, bud iž. A le j en mne, pro s ím, n ikd y neopouš těj a n evzd aluj s e od e mn e .
PONDĚLÍ. „… a opět maličko, a uzříte mne.“ (v. 16.)
100
Po dn i noc a po no ci den . Po ú tě š e z ármu te k a po zár mu tku ú tě ch a. „ M a lič ko“ : ú tě cha trvá j en kr á tc e. „A op ě t maličk o“ – z ár mu tek tak é trv á j en kr á tc e. P roto v yu žív ej me chvil útě ch y k to mu , abyc ho m s i upr av ili cestu a zaj is tili s i j i; a ž bouř e s e přiž en e, bud eme př ipr av en i. A le s tejn ě ta k é v yuž ívej me c hv il z ár mu tku k to mu, ab ycho m p o zna li svou s labo s t, z j is tili, č eho s e ná m n edos tává a zůs ta li pokorný mi. V dob ě ú tě ch y udrž í n á s v zpomín k a n a n aš i s labost v pokoř e a v dob ě z ármu tku myš l e nka na jeho k rá tk é trvá n í n ás pov zbudí. P ř eds evz e tí: Nikd y nepř es tanu douf a ti v po mo c Bož í. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, T y j ed iný js i dár ce m pokoje , j ehož sv ět dá ti n e můž e. Poko rně p ros ím, ud ě liž mi j ej .
ÚTERÝ. „… poněvadž jdu k Otci.“ (v, 16.) P roč ten odc hod P ána J e ž íš e? Poně vad ž se v ra c í k O tc i. P roč s e vra c í k O tci? Ab y ná m ta m p ř ip ravil mís to. Ale s patř íme j ej za s : př ijd e z as , aby n ás soud il a ab y n ás od měn il. Raduj me s e tud íž z je ho od chodu : j e v naš e m z á j mu a bud e trv ati j en kr á tce . Raduj me s e v šak z n ěho i k vů li Pá nu J e ž íš i: od chá z í do s vé s láv y, kte ré s i to lik z as lou ž il. P ř eds evz e tí: Ch ci zů s ta ti spoj en s O tc e m nebe ský m s kr ze P án a J ežíš e. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k te rý od chá z íš k s vé mu O tc i, n ezapo mín ej, pro s ím, na mn e , tř eba ž e js e m ne j me nš ím úd e m Tv é sv até Církv e.
STŘEDA. „Nevíme, co praví.“ (v. 18.)
101
My tak é čas to nev íme , co ná m Bůh chc e ř íc i. To se př ih ází zv láš tě, kd yž osob y n ebo v ěc i jsou ná m pro tivn é. A př ec protiv ens tv í j e ta ké mlu vou Bo ž í s te jně j a snou j ako k aždý jiný Jeho h las . P rotiv en s tv í př isp ívá úč inněj i n ež př ízeň k zdokon a len í d ě l podn ik aný ch k o s lav ě Bož í. P án J ežíš opouš tí a poš to ly jen zd án liv ě : s vý šin n ebeských , kd e s ed í n a pr av ic i O tce , i z h loubi j ej ich s rdce , kd e s íd lí svou milo s tí, n epře s tane jim ž e hn ati. P ř eds evz etí: I ve s tínu s mr ti budu s poléh a ti n a př íto mn os t a po mo c Ježíšovu . Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, T y d obř e v íš, j ak js e m z c e la odk ázán na Tvou po mo c. Pro to pro s ím pokorn ě, zůs taň s e mn ou s e svou milo s tí.
ČTVRTEK. „Zármutek váš obrátí se v radost.“ (v. 20.) Budeme - li v še chnu svou nad ěj i s klád a ti v P án a J ež íše a j en v Něho j edin ého, p ak i zd e n a z e mi v to mto ž ivo tě r ados t n ahrad í ža los t, n ebo sp íš e ž a lo s t ob rá tí s e v r ados t, a to, co nám pů sob ilo bo les t, bude př íč inou n aše ho š tě s tí. T a zkoušk a, k terou jsme p ok láda li z a z lo, s tan e se po čátk em dobr a. P ř eds evz etí: Budu s tá le douf a ti i pro ti v š í n aděj i. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, po s iluj mn e v e z koušk ách, a b ych doved l v yčk a ti Tv ého n ávra tu.
PÁTEK. „… opět vás uzřím a radovati se bude srdce vaše.“ (v. 22.) S lun ce n en í vzd á leněj š í od z e mě za noci n ež za dne ; s tá le s tejn ě s i j i podr žuje v okruhu své č innos ti, a z miz í - li, to j e pro to, ab y se zase objevilo.
102
Podobn ě s e to také má s př ítomn o s tí a pů soben ím P . J ežíš e, skrýv á - li s e n ěkd y o č ím n a š í duš e. S tá le n ás podporuj e svou milo s tí. A zas s e zje v í, j en trpě livos t. Rado st po př e stá lé zkou šc e j e j eš tě čis tš í a ž iv ěj ší. P ř eds evz e tí: Budu s e vž d y r adova ti z o s lav y Pá na J ež íš e. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, ud ě l mi té milo s ti, ab ych s i ctnos tný m živo te m za s lou ž il r ados t v ě čnou.
SOBOTA. „A radosti vaší nikdo neodejme od vás.“ (v. 22.) P án Ježíš je d iný doved e dá ti to vn itřn í š tě stí, j eho ž ani s vět an i s mrt n e mů ž e nám o dej mo uti. P roto odpou távej me s e od v šeho , c o n ás n eve de k Pánu J ežíš i. A ť chceme n eb ne ch ceme , bud e n ám j e dnoho dn e opus titi v še a v š ecko ob ě tov a ti: tu ná m z ůs ta ne jed iný P án Je ž íš. P ř eds evz e tí: Ch c i se r adov a ti j en v Je ž íš i a z Je ž íše . Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, d ej, ab ych po chop il, že T y j ed iný s tačíš k p ln é b laž eno s ti.
Neděle čtvrtá po Velikonoci. Jan XVI, 5-15. „Nyní však jdu k tomu, jenž mě poslal.“ (v. 5.) J en jd i, bo žs ký n á š Spas ite li, j en jd i v yda t poč e t ze sv ého po slán í. Ruce a nohy pror až ené, s rdc e p robod ené – ty dos ta te čn ě mlu v í o to m, jak js i sv é po s lán í napln il. Z a to n es mr te lná slá va oč eká vá i lid skou Tvou př iro zenos t. P ř eds evz e tí: Budu věrně p ln iti pov inno sti sv ého s tavu . Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, dopř ej mi, a b ych i j á jednou mo h l s e v yká z a ti, ž e j sem n ap ln il sv é pos lán í.
103
PONDĚLÍ. „Jest vám užitečno, abych já odešel.“ (v. 7.) T akov á vrou cnos t zna te lná , ma k avá , mů že n ám n ě kd y býti v e lmi na pro spěch, a le j ind y za s je pro n ás už ite čné , n ebo tř eba i nu tné, ab ycho m b yli b e z n í. N ebo ť je dobř e, po chop íme - li, č ím j s me a co z mů že me , od ej me - li Pán J ež íš svou v id ite lnou př íz eň. P roto je velmi u ž itečn é, ab y ta zn ate lná vroucno st někd y z mizela a pon ech a la mís to vrou cnos ti č is tě duchovn í. T ak é j e u žitečn é, ab y s e Pán J e žíš na č a s jak si vzd á lil a odň al n ám s v ou v idite lnou po mo c a z a to a b y ná m pos la l Du cha Sv atého. P ř eds evz etí: Budu v žd y spo léha ti na Pán a J e žíše , a ť s e mi proj evuje nebo ať s e skrýv á. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, zř eknu s e r ád ú těc h y vn itřní vrou cnos ti, j en mi, pros ím, po š li Du cha Sva té ho, j enž by s e mn ou zů s tal.
ÚTERÝ. „Neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám.“ (v. 7.) Bylo tř eb a, ab y se apo što lov é zřek li i takov é sv a té a č is té ú těch y, j akou j im s k ýta l poh led n a Pán a J e ž íš e. A my b ycho m ch těli u ž íva ti s ouč asn ě svě t a i Boha? My b ycho m c h tě li s loučiti v e sv é du ši a chova ti ta m s ou ča sně du ch a s vě ta a du ch a J ež íš e Kris ta? N ezapo mín ej me , ž e sp íš b y s e d a l s lou č iti ohe ň s vodou, n ež ř íš e po živ ačno s ti s říš í J e ž íš e Kr is ta s ř íš í odř ík án í. P ř eds evz etí: Ch c i to trp ě livě sná še ti, n edos tan e - li s e mi n ěkd y vn itřn ího u spokoj en í př i p ln ěn í pov inno stí. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, ud ě l mi té milo sti, ab ych se s tá le v íce odpou táva l od svě ta a za to v íc e z ís káv a l ú tě ch y Du cha Sv atého.
104
STŘEDA. „Usvědčí svět a ze soudu.“ (v. 8.)
z hříchu
a ze spravedlnosti
Sv ět zhř eš il ukř ižov áním J e ž íše Kr is ta ; bude z tohoto hř íchu u sv ěd čen , až P án J ež íš svým z mr tvý chv stán ím doká ž e, že jes t Sp rav ed livý a Syn Bo ž í. P ak také bud e sv ě t z árov eň sou zen a od sou zen j ako bohovr ah. T en to ro zsud ek do léh á s tejn ě na vš e chn y ty, k teř í svý mi hř ích y obnovuj í u trp en í Sp a site lovo a pokud na n ich z álež í, mař í j eho b la hodárn é ú čink y. P ř eds evz e tí: Na ú sud c íc h sv ě ta n ikd y s i n ebudu z ak lád a ti. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, dopř ej mi ta k ž íti, ab y mn e n echv álil f en svě t, k terý Teb e od soud il.
ČTVRTEK. „Naučí vás všeliké pravdě.“ (v. 13.) Du ch Sv a tý j e n ejvý te čně jš ím uč ite le m. N en í pr avdy u ž itečn é k e spá se a k vn itřn ímu š tě s tí, k te rá b y n eb yla hlá s ána Duche m S va tý m v p lno s ti a s j is to tou. P roto buďme h o vždyc k y po s luš ni, n ech ť k n á m mlu ví zven čí mo cný m h la s em s v é Církv e, n ebo uvn itř taj e mný m vnuk án ím. P ř eds evz e tí: Ch c i č as to v zýv a ti Duc ha Sv a tého. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, d ej, ab yc h ty vzn eše né pr avd y, k teré js i hlá s a l s lovem i př ík lade m s vý m, dobř e ch ápa l o sv ícen ím Du cha Sv a té ho.
PÁTEK. „On mě oslaví.“ (v. 14.) Du ch sv a tý o slav í Pán a J e ž íše . A ja ký m z působ e m? T ím, že n ás nau čí zn á ti J ej dokon a le a ž e n ás bude povzbu zova ti
105
k Jeho nás ledov án í. Po chop íme -li Jeho sv a té u čen í, pozn á me J eho mo udro s t. Budeme - li n ás ledova ti j eho př ík ladu, doká že me tak , že je id eá lem spraved lno s ti a dokon a los ti. A tak Du ch Sv a tý skr ze n ás o s lav í Je ž íše Kr is ta. P ř eds evz etí: Budu př i vš e m h led ě ti o slav iti Pána J e ž íš e. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, nap lň mn e Svý m D u ch e m, ab ych T ě doved l o s lavov a ti i v e leb iti, abyc h dov ed l i j in é p ř ivád ě ti k Tvé lás ce a k Tvé s lu žb ě.
SOBOTA. „Všecko, cožkoli má Otec, mé jest.“ (v. 15.) V še je spo lečn é me z i O tce m, S yne m i D uch em S v a tý m. O tec nám d al S yn a, O tec s e Syn e m n á m d áv aj í Duc ha Sv a tého. V še, co žko li má O te c, je i n aš e. Ov šem, my j eš tě neu ž ívá me to hoto n ekone čn ého pok ladu. Podob áme s e d ěd ic i, k te rý má pouz e lis tinu us tanovuj íc í j ej ma j itelem pans tv í, a le kte rý n e má do sud jeho už íván í. P roto chraňme s v é n árok y, ch raňme s i milo st posv ěcuj ící a v ěčn á b laž enos t j e n ám z a j iš těn a. P ř eds evz etí: Chc i se spojov a ti s O tc e m s kr ze Je ž íše Kr is ta v Du chu Svatém. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ch ran iž mn e mi l o stí Du cha Sv a tého, abych s i T ě vž d y z achova l v e sv é du ši a ž il z Te be a v Tobě.
Neděle pátá po Velikonoci. Jan XVI, 23-30. „Budete-li zač prositi Otce svého ve jménu mém, dát vám.“ (v. 23.) S lib ten to je urč itý a vš eob ecný : „Bude te - li za č pro s iti. “ N ic n en í v yň ato, an i čas né an i du chovn í.
106
P roč žádá me tak zř ídka a tak má lo? Máme př e c to lik různý ch přán í a j e tak sn adno doj iti j ich s pln ěn í. J en tř eba vz po me nou ti s i, j ak moc né je př esv a té j mé no J ežíš a co síly s e v n ěm s krýv á, je n tř eba pro siti ve j mé nu P án a J ežíš e. P ř eds evz e tí: Budu v žd yc k y o v še cko žád a ti v e J mé nu Pána J ežíš e. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, d ej, abyc h Tv é p ře s va té j mé no měl s tále v s rdc i a s tá le n a r te ch – n ebo ť skrz e ně a v ně m zmo hu v še.
PONDĚLÍ. „Proste a vezmete, aby radost vaše byla úplná.“ (v. 24.) N ic n epo tě ší du š i tak, ja ko mod litba . P roto pro sme a v e z me me v íc e je š tě a lepš í n e ž j s me douf ali. N aš e r ado s t bud e p ak p ln á a př ek ypuj íc í. J en se mod le me a zku šeno s t nám p a k poví, j e - li Bůh dobrý, je - li Bůh mo cný. P ř eds evz e tí: Budu s e v e v še ch svý ch po tř eb ách u tíka ti k mo d litbě. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, k terý tou ž íš po to m, ab ys mo h l ro zdáv ati své milo s ti, roz ně cuj mou dův ěru k mod litb ě.
ÚTERÝ. „Zjevně budu vám zvěstovati o Otci.“ (v. 25.) P án J ežíš mlu v í S lovo O tce, ob ra z „zv ěs tov ati o O tc i“. Uk azuj e n ám j ej , Zj evuj e n ám j e j
k n ám b e z pře stá n í o sv é m O tc i, On, O tc e , od le sk O tce : J eho pov inno s tí je jaký je v e svý ch d ílech . svým s lov e m a př edvád í j ej n aš í v íře
107
h las em sv é Církv e. P roto v ěř me a ž ij me d le v ír y. V ír a se j ednou z mě ní v př ímé p atř en í a On ná m u k áž e O tce , jaký j e s á m v sob ě a u zř íme j ej tv ář í v tvář. P ř eds evz etí: Budu vždy pos lou ch ati P ána J ežíš e a p ln iti j eho sv atou vů li. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, po siluj mn e svou milo stí, ab ych s i svý m živo tem z a s lou ž il jednou sp a tř it Otc e n ebe sk ého v b lažen é věčno s ti.
STŘEDA. „Otec sám miluje vás, protože vy jste milovali mne.“ (v. 27.) Milovati J ežíš e to j e milov a ti S yn a Bo ž ího. Milov a ti S yn a to j e milov ati O tc e : nebo ť S yn je jedno s O tcem. J ak p ak b y v šak O te c n e milov a l toho, ký m je milo ván? A ten, kdo milu j e S yna, miluj e toho, koho O tec miluj e. J ak pak b y v š ak O tec n e milov a l toho, kdo milu j e j eho milo v an ého S yn a? P roto milujeme - li J ež íše , miluj e me v n ě m i O tc e , a tak s i z a s loužíme, ab y i On milo v a l ná s, a to ze dvou př íč im: ž e milu j eme j eho milo van ého S yna a v S ynu že miluj e me O tc e. P ř eds evz etí: Ch c i v žd y vrou cněj i milov a ti P ána Je ž íše . Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, d ej mi, ab ych milov a l n ejen T eb e, nýbrž i ty, k te ř í te be miluj í a k teř í s e sna ž í Tob ě býti podobný mi.
ČTVRTEK. „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět.“ (v. 28.) P án Ježíš n ikd y n eopus til O tc e a neod lou č il s e od n ěho. V yšel- li od O tc e, ab y př iše l na svě t, p ak s e to s ta lo tak, j ako myš lenk a v ych ází v e for mě s lov a z du še, ab y s e proj ev ila nav enek a š íř ila s e sv ě te m.
108
A le ačko liv s táv á s e myš lenk a jaks i z evněj š í tím s lo ve m, př ece j en zůs táv á s tá le vn itřn í v duš i. Mluv ím- li, myš le nk a s ic e v ych áz í s lov e m z mé ho ro zu mu, ale př ito m př ec jen zů s tá vá ve mn ě. J e sou časn ě ve sv ě tě, v u š ích a v ro zu mu tě ch, k teř í mne s lyš í a ch ápou, a ve mně , k terý mlu v ím a mys lím. T ak tak é v tě lený S yn Bo ž í j e sou čas ně v Bohu O tc i, jeho ž j e S lov em, i v e svě tě, jeho ž s e s ta l Sp a s ite le m. P ř eds evz e tí: Př i vš e m s vé m k on ání budu h ledě ti vn itřně zůs tati spoje n s Bohe m č is tý m ú mys le m. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ochr aňuj mn e, abyc h s e n ikdy těžký m hř ích e m n eod lou č il od nebe sk ého O tce , nýb rž s tá le j ako T y zů sta l s n ím spoj en milo s tí.
PÁTEK. „Opět opouštím svět a jdu k Otci.“ (v. 28.) Po př ík ladu P án a Je ž íše mu s íme , c hc e me - li se povzn é s ti k Bohu, od lu čova ti s e od svě ta. J ako On, Boho č lověk , ta k i k a ždý „ č lov ěk Bož í“ prob íh á v živo tě jaký ms i kruh em: o d Boha s e stupuj e n a svě t, a se s věta s toup á k Bohu . Od mod litb y př ech á zí k pr á c i a od pr ác e s e vr ac í k mo d litbě. L áska k Bohu p lod í lás ku k b ližn ímu , k terý je obr a ze m Božím, a lá sk a k b ližn ímu pov zn áš í n ás k lás c e Boh a, pr avzo ru vše ch dokona lo stí. P ř eds evz e tí: N e zapome n u n ikdy, ž e mod litbou s e pov znáš ím k Bohu. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, d ej, ab ych se úč innou lá skou k b ližn ímu pov zná še l vž d y v íce k milo v án í Teb e.
SOBOTA. „Nyní víme, že znáš všecko.“ (v. 30.)
109
Ano, P án Ježíš zn á v še cko. On čte v n aš ich duš ích i v na š ich srd c ích , odpov íd á n a š im o tázk ám a n aš im touhá m mn ohd y je š tě d ř íve , ne ž js me j e proj ev ili. Ale n ejen ž e z ná na še touh y, on také dobř e v í, c o j e n ám pro sp ěšn é n ebo nu tn é, a co b y mo h lo škod iti n aš í du ši a ohro žovati naš i spá su. To vš e cko zn á. A le ne jen ž e vš ec ko z ná , on také v šecko mů že , a n ic j in ého n e chc e ne ž dobro. P roto mu s íme v Něj p ln ě dův ěřovati. P ř eds evz etí: Chc i míti s tá le před oč ima , ž e jen P án J ež íš mů ž e sp ln iti mé touh y. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, pro s ím p oko rně , tou ž ím - li n ěkd y po věcech, k ter é mé d u š i b y n eb yly na pro spě ch, udě l mi mís to toho j iný ch milos tí, o n ich ž v íš , že jsou mi nu tn é.
Nanebevstoupení Páně. Mar. XVI, 14-20. „Jdouce do veškerého všemu stvo ření.“ (v. 15.)
světa
kažte
evangelium
T ak é my mů že me j íti do c e lého s vě ta. A le j ak? Svou mo d litbou a svý m s lov em. Mod leme s e z a v še ck y lid i a z a v š eck y n árod y, za kř es ťan y i za n ev ěř íc í, z a sprav ed liv é i z a hř íšn ík y, za ž ivé, z a u mír aj ící i za mr tvé: a tak modlitbou svou jd e me c e lý m s vě tem. H lás ej me Pána J e žíš e – ka ždý pod le svého s tavu – v soukro mí i v eř ejn ě; s love m i p ís me m, lho s tejný m a n evěř ícím j eš tě sp íše n ež věř ícím a hor livý m – „ vš emu s tvo řen í“. T ak n aš e s lovo j iný mi z a s op akov ané bud e s e š íř iti n a v še ck y s tran y. N aš e mo d litb a n ikd y ne zů s tan e neu ž ite čnou, n aš e slovo n ebude n ikdy ztr ac eno : dobr é zrod í dobro j ako z lé p lod í z lo. P ř eds evz etí: Budu h led ě ti š íř en ím d ob rého tis ku š íř iti i svaté u čení Kr is tovo. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, pos iluj má s lova, kd yko liv se mi
110
n ask ytn e p ř íle ž ito s t povz buzov a ti b liž n í k dobr ému .
„Kdo uvěří a pokřtěn bude, spasen bude.“ (v. 16.) N es tačí jen v ěř iti, ta ké j e tře ba d á ti s e pok řt ít i a zachov ávati př ik á zán í. S tejně v š ak n es ta č í přij mou ti k řes t a zachov ávati př ik á zán í, nýbrž je ta ké nu tno vě ř iti. An i v ír a b ez sku tků, a n i sku tk y be z v ír y n es ta č í k sp a sení. Rovněž tak b e z Boha n e mohu dojiti s pá s y, a le ta ké be ze mn e Bůh mn e n esp as í. Marně b y mi Bůh n ab íze l svou mil o st: kd yb ych j i n epř ij a l, n emoh la b y mn e po svě titi. Marně b y mn e Bůh k Sobě táh l ; kd yb ych se n ene ch a l v léci, n ikd y b ych k Němu nedo še l. P ř eds evz e tí: Mu s ím v žd y spo lupůsob iti s milos tí Bož í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, n edopou štěj n ikd y, ab ych n ech al milos t Bož í be z ú č inku př ech áz e ti ko l sv é duš e.
„Ve jménu mém budou zlé duchy vymítati. “ (v. 17.) Po zn ávej me j en, kř es ťa né , svou mo c a h leďme j i ta ké pou žívati. J ed iný m s lov e m mů ž e te v ymíta ti zlé du ch y a j eš tě sp íše j ej ich lidské n áhon č í, k te ř í j sou př ec d a leko s labš í n ež zloduch s ám. A to to s lovo tak moc né j e př esv a té a vzn eš en é j mé no J ežíš . Nu že, pro č j e to s ladk é a mo cn é j mé no tak zř ídk a v n a šich ú stech př i dův ěrné mo d litb ě, pro č je tam ta k č a sto lehkovážn ě a b ez myš le nkov itě? P ř eds evz e tí: Nebudu b rá ti j mé na Bo ž ího n adarmo . Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, d ej, abyc h hn ed v prvn í chv íli poku šen í za puzov a l ne be zp eč í v zýv án ím př es va tého j mé na Tv ého.
„Novými jazyky mluviti budou.“ (v. 17.)
111
P řej eme - li si v ěd ě ti, zda j s me př ij ali du ch a Je žíš e Kr is ta, Du cha Sv atého, pak zkou me j me svůj jaz yk. Mluvíme „ ja z yk em nový m“? Ž ij eme - li vš ak du chem K r is tovým, p ak n aše mlu va j e z c e la j iná: chválíme to, č ím s v ě t pohrd á : chudobu, u trpen í, pokořov án í, a pohrd á me tím, c o sv ět v e leb í: ro zko š a lid skou s lávu. P ř eds evz etí: Nebudu ani s mý š le ti an i mlu v iti ja ko sv ě t. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, ab ych i j á mo h l mlu v iti j az yk e m nový m, dopř ej mi, ab ych dobř e pochop il Tvou mlu vu : mluv u Tv ého ev ang elia a Tv ého kř íž e.
„A když Pán Ježíš byl k nim domluvil, vzat jest do nebe a usedl po pravici Boží.“ (v. 19.) V čer a Pán J ež íš v is e l př ib itý na kř íž i a j eho n epř á te lé n evěř ili, že b y s n ěho moh l se s toup iti. Dn es vs tupuj e n a n ebe sa. Kde jsou je ho pro tivn íc i s e svou n evěrou? Ať mu z a brán í s toupa ti, a nebo a ž s e bud e ch títi vr ac eti k pos ledn ímu soudu, a ť mu z abr án í s es tupov a ti. V čer a P án J ež íš v is el na tř ech hřeb e ch me z i n ebe m a ze mí, dn es us ed l po pr av ic i Boha O tce . Po pon ížení n á s leduj e s lá va , po n á ma z e odpo č inek , po u trp en í r ados t. P ř eds evz etí: Budu db á ti, ab ych j iž n yn í b yl v n eb i ž ivou v írou, pevnou n ad ěj í a vrou c í láskou k Bohu . Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, d ej, ab ych s i v ážil co n ejv íce s va tého př ijímán í, př i ně mž us ed áš mé du š i.
„(Apoštolové) vyšedše kázali všude.“ (v. 20.) Milujeme - li P án a J e ž íš e, pak n ez ůs tane me n eč inn í. S e z rak em k n eb i upř ený m půjd e me v šud e š íř iti J eho kr á lovs tv í s píš e svý m dobrý m př íkla de m n ež pouhý m jen slov e m. Zd e na zemi nen í č a su k d louh é mu odpoč ív án í: a ž v neb i u sedn eme s i s P. J e ž íš em. Z de tř eba s tá le kupře du z a n aš ím P án em a n ezdržov a ti se zb ytečn ě.
112
P ř eds evz e tí: Budu o P ánu Je ž íš i mluv iti v šude, v žd y a ve v šem. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pos iluj mn e, ab yc h s e sn a ž il bý ti Tvý m a poš to le m n ejen s lov y, a le h lavně př ík ladný m s vý m živo tem.
„A Pán jim pomáhal a potvrzoval slova jejich zázraky.“ (v. 20.) N epo máhá - li n á m P á n, n aš e pr á ce z ůs tává be zvý slednou. N epo tvrzuj e - li n a še s lov a n ebe ský mi z n a me n ími, z ůs tanou b ez účinku . A j ak á to j sou zn a me ní J eho po mo ci a Jeho souh lasu? N ěkd y jsou to zá zr ak y v ř ádu př iroz en é m, např. u zdr aven í n emo cných n ebo v zkř íše n í mr tvý ch apod. J ind y zas js ou to z á zra k y v ř ádu n adpř iro zen é m, n apř. kon án í hrd inný ch c tností n ebo obr ác en í hř íšn íků. P ř eds evz e tí: A čko liv v ím, ž e v še ch en zda r mý ch p ra cí záv is í j en na Bo ž í po mo c i, budu se pře c vžd y n a má ha ti, j ako b y v še záv ise lo j en n a mn ě. Mod litba : Ó, P ane J e ž íš i, v ím z e zkuše nos ti, jak b ezmo cn é je vš echno mé p ř ič inění b ez Tvé po mo c i, a pro to pro s ím pokorn ě, po s iluj mo u dobrou vů li.
Neděle šestá po Velikonoci. Jan XV, 26-27.; XVI, 1-4. „Když pak přijde Utěšitel, kterého já pošlu vám od Otce, Duch pravdy…“ (v. 26.) Odkud po chá z í ta rozumo v á nebo mr a vn í př eva ha kř e sťana zcela pros tého n ad poha ne m u č eným a po č es tný m? Odkud to po chází, že u kř es ťa nů d ítě dv aná c tile té z n á o Bohu, o Člov ěku a o po mě ru me z i Bohe m a č lověk e m v íce a důk ladněj i, ne ž h luboký a v ěh las ný mudř e c pohan ského Řeck a? Odkud to , že c tno s t tak v z ácn á me z i pohan y, je tak bě žn á mezi kř es ťan y?
113
To je tím, že kře s ťan př i k řtu s va té m obdr že l Ducha Sv a tého, Ducha pravd y a sv a to s ti. Ó, snažme s e pochop iti tu to dů s tojnos t, a n en ech áv ej me s e ov lád ati du che m sv ě ta . P ř eds evz etí: Budu v žd y po s luš en vnuknu tí a o sv ícen í Du cha Sv atého. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, po s ílej mi s tá le Ducha Sv a tého , a b y mn e chr án il př ed du ch e m bludu a n epra vos ti, k te rý ov ládá sv ět.
PONDĚLÍ. „Ten bude svědčiti o mně.“ (v. 26.) An i s mys ly an i pouhý ro zu m ne s tač í k poz nán í P án a J e ž íš e. T ak zákon ici a far iseové v id ě li Jej n a v la s tn í o č i, s lyš e li J ej n a v lastn í uš i, roz mlo uv a li s N ím dos ti č a s to, zna l i a cháp ali proro c tv í – a pře c ne pozn a li v Je ž íš i Kr is tu Me s iáš e, Spas itele , S yna Bož ího . N eměli nadpř iro z eného s vě tla. Duc h Sv a tý j im n e s věd č il. P roto ch ceme - li obr á titi n apř. n ev ě rc e, mu s íme vz íti ú to č iš tě k ev angeliu a k Církv i: v ev ange liu i v Církv i mlu v í k ná m Du ch Sv atý. A n ezapo mín ej me p ř i tom, ž e v íra je dar , z a k terý j e nu tno pro s iti zv láš tě Du ch a Sv a tého , Du ch a sv ě tla a pr avd y. P ř eds evz etí: Ch c i- li ž íti j ako P án J ež íš, mu s ím ž í ti Du chem Sv atý m. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, dopř ej mi, a b ych milo s tí Duch a Sv a tého dov ed l svůj ž ivo t upr av iti pod le Tv ého v zne š eného př ík ladu.
ÚTERÝ. „Avšak i vy budete svědčiti, neboť jste se mnou od začátku.“ (v. 27.)
114
J ak á čes t pro chud é ne zn á mé r y bá ře , že b yli povo lán i v yd ávati svě de c tv í Pánu Je ž íš i! J is tě fen , jen ž má j iž svěde c tv í Du ch a Sva tého, n epo třebuj e s v ěde c tv í n ěko lik a mu žů bez v livu a b ez známo s tí. A tak v še ch en pro spě ch z toho svě de c tv í budou míti j en on i: j mén a tě ch to r ybářů budou míti j en on i: j mé n a těchto r yb ářů budou ob líb eněj šími a s lavn ějš ími n e ž jmé n a různýc h A lexandrů a P la tonů . T a os lav a, k terou budou P ánu J e ž íš i z íská va ti svý m s lov em a svou krv í, ta bude p ada ti zp ě t n a n ě a obk lop í j ej ich památku s lávou ne s mr te lnou . P ř eds evz e tí: Ch c i v e v še m p a ma tova ti n a os lavu Bo ž í. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d ej, ab ych i j á, k terý js e m s T ebou od po čá tku – od sv ého křtu – nej en s vý m s lov em, nýbr ž hlavn ě svý m ž ivo te m v ydáv a l svěd e c tv í o to m, ja k mo cn ě působ í Tvá milos t v du š i vníma v é .
STŘEDA. „Toto mluvil jsem vám, abyste se nepohoršili.“ (XVI, v. 1.) P roč se div íte ú trapá m, j ež tíž í Církev? Pro č se pohor šujete n ad pron ás ledov án ím s pr aved livý ch? Co ž P án J ežíš neb yl te rč e m vš eho z áš tí a v š í zuř ivo s ti? J e n ěj aký druh u trp en í ne bo po tup y, k ter é b y l uš e tř en? V y ř ík áte : Bůh opou š tí Círk ev, Bůh v yd ává své vě rné n a milo s t b ezbo žn íků. A le nezapomín e j te , ž e s tejn ě opus til i sv ého milo v aného S yn a a že J e j v yda l n a milo st z rád cům a soud ců m n eš lech etným n e bo z bab ě lým, c h á tř e a po chopů m. N ezapo mín ej te, že ta zkou ška trv ala jen n ěkolik hod in, je n ko lik b ylo tř eb a, aby v p lné m j a su za zář ila ta hrdinn á po slu šno st S yn a Bo ž ího, a le ž e z a to J eho tr iumf a Jeho s lá va bud e trv ati po c e lou v ěč nos t. P ř eds evz e tí: Chc i ve šk er é u trp en í př ij íma ti j ako
115
b ezp ečnou zn ámku př ed ur čen í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, d ej, ab ych s i uvědo mil, ž e c e s ta kř íže jako p ro Teb e, j ako pro T vou Círk ev a pro Tv é v yvo lence, tak i pro mne j e n ejjis tějš í c e s tou k v ěčn é spá s e.
ČTVRTEK. „Přichází hodina, že každý, kdo vás zabije, bude se domnívati, že by tím Bohu sloužil.“ (v. 2.) Zd až se to n e s táv á i z a na š ich dnů, ž e n epřá te lé Boh a a n ábožens tv í, lid é b e z v ír y a be z mr a vů ve řejn ě proh la šuj í, ž e j e tř eba pron ás ledov a ti nebo dokon ce v yh lad iti kněz e , ř eho ln ík y a j edn ím s lov e m vš e kře s ťansk é – a to j méne m z ákon a a spr aved lno s ti a mr avno s ti, n ebo z as pro b laho lidu, n ebo dokonce v záj mu n ábož ens tv í a pro č e s t Bož í. T ak to b ylo tak é v e j mé nu zákon a a k os lav ě Bož í a pro b laho lidu, že b yl P án Je ž íš ods ouz en k smr ti a ž e jako rouh ač, svůd ce a buř ič b yl př ib it na kř íž. P ř eds evz etí: Budu trp ě livě sn áš e ti drobné zkou šk y a kř íže, ab ych b yl př ip ra ven k v e lký m z áp asů m. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, ud ě l mi, pokorn ě pros ím, odv ahu mučedn íků, k ter é le ckd y i z a n aš ich dob mů ž e být i tř eba.
PÁTEK. „A to vám učiní, poněvadž nepoznali Otce ani mne.“ (v. 3.) N e, P ane n áš, n ezn ají T ě ; n ev ěd í, že js i Kr á l a Pán v šeho mír a, a ž e v důs ledku toho ne mohou un iknouti Tv é s prav ed lnosti. N ezn aj í Tvého O tc e an i T eb e : od míta j í uzna ti v Tob ě S yn a Božího v tě len ého j e n k spá s e sv ě ta; n ech ápou, ž e z avrhuj íce T eb e, n ič í se be pro ce lou v ě čnos t. Zů s távaj í zatvr ze lí v e sv é m b ludu, od míta j í Tvé v ys lanc e, n es lyš í h lasu Tvé Církve … ne ch tějí po zn a ti pra vdu.
116
P ř eds evz e tí: Budu se sn až iti kona ti dob ro, když mn e bude ček ati j en zn euzn án í a n evděk . Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, až s e budu tr áp iti n ad tím, ž e má d obrá vů le j e zn euz náv án a, připo me ň mi, pros ím, jak i Tvá láska a dobro ta Otc e Tv ého je zneu zn áván a.
SOBOTA. „Ale tyto věci mluvil jsem vám, abyste, když přijde hodina jejich, ro zpomenuli se, že jsem je vám pověděl.“ (v. 4.) P ronás ledová n í n ás pouč uje o dvou v ěc e ch : o n aš í s labos ti i o n a š í síle . O naš í s labo sti – spo lé há me - li pou ze n a s ebe . Tu sta čí čas to n ěkolik zvrh líků, ab y n ahn a li s tr a chu a k mlče n í př iv ed li celý z ás tup lid í š le ch e tných a u č in ili j e tak b ezmo cný mi. O n aš í s íle – spo léh áme - li s e na Boh a : s je ho milos tí i s lab é ženy a ú tlé d ítk y pohrd a ly z uř ivos tí c há tr y a mo c í césarů a získ a ly p a lmu mu č e dn ickou. P án Ježíš sp ln il tak n a n ich svůj slib, n ebo ť On n ek la me s vých v ěrný ch jako sv ě t, k terý s libuj e ro zko še a po ž itk y a zatím na kon ec dáv á je n h anbu a vý č itk y sv ědo mí. P ř eds evz e tí: V u trp en í budu s i v ždy v zpo mín a ti n a vě čnou od měnu těch, kdo v ytrva j í Bohu v ěrn i. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, po siluj mn e svou milo stí, ab ych o cho tně nesl svůj kř íž a Teb e n á s ledov a l.
117
Doba Svatodušní. Boží Hod Svatodušní. Jan XIV, 23-31. „Miluje-li kdo mne, slovo mé zachovávati bude.“ (v. 23.) L áska v yžaduj e spojení me z i mil uj íc ím a milov aný m. U b ytos tí ro zu mný ch to to spoj en í j e du chovní, spojují s e ro zu mem a vů lí. P řítel s mý š lí j ako př íte l, jed en ch ce to , co chc e druhý. Podobn ě i my: miluj eme - li P án a J e ž íš e, bude me s mý š le ti j ako On, bud eme ch títi, c o On chc e, a kon a ti to, po č e m On tou ž í. Kr átce: budeme z a c hová va ti J eho s lovo – výra z to J eho s mý š len í, J eho vů le a Jeho př án í. P ř eds evz etí: Budu svědo mitě z achov áva ti přik áz án í Bo ží i c írk evn í a př edp is y mé ho povo lán í. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, ud ě l mi s v ě tla, a b ych chápa l Tv á s lov a, i milo s ti, abyc h j e za chov áva l.
Pondělí Svatodušní. „Otec můj bude ho milovati.“ (v. 23.) Bý t milov án od O tce n ebe ského , j aká to mil o st, j aká to s láv a! A čeho je tř eba k z íská n í toho š tě s tí a té c ti? Pán Je ž íš n á m to pr av í: Miluj te J e ž íš e, mi lov aného Syn a neb eské ho O tce, a za to bud e te v y milo v án i od obou . T ato láska n ev yž aduj e v šak něj akýc h ž ivých , z na te lných po c itů a náp adných proj evů, n e. P án J e ž íš pr av í: „ Miluje - li kdo mn e, slovo mé z a c hováv a ti bud e, a O tec mů j bude ho milo v ati. “ Ano, s tačí věř iti, ch títi a kon a ti, co ml u v il P án J e ž íš .
118
P ř eds evz e tí: Ch c i vždy n ejen v ěřiti, a le podle v ír y ž íti, ab ych tak dok áz a l svou lásku k P ánu Je ž íš i. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, ro zně cuj v e mn ě s tá le ú č innou lásku k Tobě .
ÚTERÝ. „I přijdeme k němu a příbytek u něho si učiníme.“ (v. 23.) S ami s ebou n e mů že me s e pov zn és ti a ž k Bohu, a le s J eho s vatou po mo c í mů že me věř iti tomu , č e mu P án J e ž íš u č í, a kon ati to, c o n ař izuj e. Pod tou podmín kou s es toup í O te c a S yn a ž k nám. T ak é n emů že me s a mi s ebou z ař íd iti s i pob yt v Bohu. A le v írou v s lov a Pá na Je ž íše a po s lušno stí k Ně mu uv ád íme s i J ej do srd c e a udržuj e me s i J ej ta m. A poněv ad ž P án J ežíš , v tě len é S lovo Bož í, je od O tc e ne od luč ite lný, j e j edno s n ím, pak s J ež íš e m má me i O tc e n ebe sk ého za hosta s vé du š e. P ř eds evz e tí: Budu db á ti, ab ych s i udr že l n ebes kého hos ta s tále v e své du š i č is tý m svědo mí m. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, po moz mi s vou milo s tí, ab ych si T ě stále udr žova l v e sv é duš i a stá le se mohl tě š iti z Tv é s vaté př ítomn o s ti.
STŘEDA. „Kdo (v. 24.)
mě
nemiluje,
slov
mých
nezachovává.“
N ek lamme s e, a zv láš tě ne mys le me s i, ž e bud e me mo c i ok lamati P án a J e ž íš e pouhý mi s lov y. N ech ceme - li to, co Pán J e ž íš chce , ne č in íme - li to, co př ik azuj e, pa k s N ím n ejs me s poj eni vů lí a srdce m, a p ak Je j také nemiluj e me , pro tož e „ s lova J eho n e za chová vá me . “ P ř eds evz e tí: Budu po s lou cha ti svýc h př ed s tave ných , k teř í
119
z a s tupuj í P án a J ež íš e. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, j á b ych vž d yck y rád c h tě l p ln iti Tv á př án í, ale j s e m s labý. Pro to pros ím p okorně: pos iluj mo u dobrou vů li.
ČTVRTEK. „Utěšitel pak, Duch Svatý, kterého Otec poš le ve jménu mém, ten vás naučí všem věcem.“ (v. 25.) Du ch Svatý je U tě š ite l, poněv ad ž je svě tle m a p la me ne m. J ako sv ětlo osv ěcuj e ro zu m a rozp tyluj e n evě do mos t, k te rá j ej zpus to šuj e. J ako p lame n r ozn ěcuj e srdc e lás kou a s travuj e v n ě m nepr avo st, k ter á je z neu c tívá . P ř eds evz etí: Budu č as to v zýv a ti Utě š ite le Duch a Sv a tého. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, nau č mn e, pros ím, s krz e Ducha Sv a tého vš emu , co má m č in iti k vě tš í c ti a s lávě Bož í.
PÁTEK. „Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám.“ (v. 27.) Pokoj – to je odk az u mír aj íc ího P ána J e ž íš e. Pokoj duch a, rozu mu , za j iš těný v írou v J ež íšov a s lov a. Pokoj srd ce, zaj iš těný láskou , k ter á s e proj evuje po slu šno stí k ro zka zům P á n a Jež íš e a k vnuknu tím Du cha Sv a tého. T akový j e poř ad : rozu m a s rdc e. A k lid toho to poř adu to j e pr ávě pokoj. Tr anquillita s o rdinis . P ř eds evz etí: Budu h leda ti pokoj j en v P ánu J ež íš i. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, dopřej mi té milo sti, ab ych s i dov ed l získati a udr že ti ten Tvůj pokoj.
120
SOBOTA. „Aby svět poznal, že miluji Otce a tak činím, jak mi Otec přikázal.“ (v. 31.) L áska s e proj evuje víc e sku tk y n ež c ity a s lov y. Čiň me to , c o ch ce a ž ád á osob a ná mi milo v aná , a p ak bud e lze věřiti v opravdovo st na š í lá sk y. P án Ježíš n á m s tá le op akuje i svý m s lov e m i svým př ík ladem to to pon au čen í. Uv ažuj me o n ě m č as to a h leď me j e tak é uv ádě ti v e sku tek . P ř eds evz e tí: Ch c i sku tky dok a zova ti svou lásku k Bohu . Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, dej , a ť vě rně p ln ím své ro zhodnu tí: kon a ti j en to, co ch c e Tvůj O te c n eb eský a T y.
Svátek Nejsvětější Trojice. Mat. XXVIII, 18-20. „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ (v. 19.) S tvoř en i k obr azu a podob ens tv í Boh a, pokř těn i v e j mé nu O tce i S yna i Du ch a Sv a tého , j s me povo lán i ž íti v ě čně v e s polečnos ti v še ch tř í bo žský ch o sob N ejs vě tějš í Troj ice a br áti pod íl n a j ej ich b la ž enos ti a slá vě . K éž b ycho m n ikd y n ez apo mín a li na v zne šenos t a důs tojno s t toho to na šeho ur č en í. P ř eds evz e tí: Z apo čnu k aždou pr áci ve j mé nu O tce i S yna i Du ch a Sv até ho. Mod litba : Ó, O tč e n eb es ký, j enž js i mn e s tvoř il, z asv ě cuj i T i svůj rozum i vš e chn y své myš lenk y. Ó, S ynu Bož í, j en ž j s i mn e v ykoup il, z a svě cuj i T i svou p aměť i v šec hna sv á s lov a. Ó, Du še Sva tý, jen ž jsi mn e po svě til, z asv ě cuj i T i svou vů li i vš echn y své sku tk y.
121
Neděle první po sv. Duchu. Luk. VI, 36-42. „Buďte milosrdní, jest.“ (v. 36.)
jakož
i Otec
váš
milosrdný
P roto že j sme s tvoř eni k obr azu Bo ž ímu , s poč ív á n aš e dokon alos t, n aš e b laž eno st a n aš e slá va v to m, ž e s e sna ž íme s tá ti s e podobný mi sv ému vzoru . Nu že, h lavn ím r ys e m bo žs tv í je milo s rden stv í: ono př edpok lád á veliko s t, k terá odpou ští a zapomín á k ř ivdu, pon ěvad ž j e pov zn es ena n ad k a ždou ur á žku. P roto , chceme - li bý ti podobn i Bohu, sn až me s e př edev š ím bý ti milo srdný mi. P ř eds evz etí: Budu h led ě ti pov znáš e ti s e n ad u rá žk y mi u č iněn é, tak j ako s lunc e se povzn á š í n ad mr ak y. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, k terý s kř íže h lá s als odpuš těn í i k a tanů m s vý m, pos iluj mn e , ab yc h i j á dove d l odpouš tě ti a sp láceti křivd y dobrodin ím.
PONDĚLÍ. „Nesuďte a nebudete souzeni.“ (v. 37.) Soud iti j e pr ávo v lad ařsk é. Př ís lu š í pou ze p anovn íku a tě m, k teř í k to mu b yli od n ěho z p lno mo cně n i. A le j sou odpov ědn i př ed Boh em. N e ber me n a s eb e le hková žn ě tuto tě žkou odpov ědnos t. Kdo k to mu n en í svý m p ovo lán ím ur čen , to mu s e tak é n edo stáv á po tř ebné milo sti, ab y mo hl dobř e soud iti. J e- li to v šak p ravd a ohle dně sku tků a s lov z evn ějš ích, t ím v íce to p latí, j edn á - li se o myš le nky a ú mys ly! N itro lid ské j e n ám u zavř eno : ta m pron ik á pou ze oko vš evědou c í. Člověk nemů ž e j inak po suzov a ti č lov ěka, n e ž pod le z evn ějšku , d le toho, co v id í: a nic nen í tak k la mn é jako z evn ějš í zd án í. P roto : nesuď me .
122
P ř eds evz e tí: Budu š e trn ě př ih líže ti s labo s ti b liž n ího. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, d ej, ať s e n ikd y neodv a žuji od suzov ati s vých b ližníc h, ab ych j ednou n ebyl tí m p ř ísn ěj i s ouzen od Te be .
ÚTERÝ. „Dávejte a bude vám dáno.“ (v. 38.) J e to zv lá š tn í rad a k oboh ac e n í se: D áv ej te – a p ře ce n ic n en í pr avd iv ějš ího. D ávej te Bohu : jeho důs tojno s t mu ká ž e d áv a ti z a s v á m, a d ávati jako Bůh. Kd yž chud ák obda ruje boh a tého , te n – třeb a, ž e j en má lo obdr žel – je pov in en d á ti pod le s vého s tavu a boh a ts tv í. D ávej me Bohu : On n á s ta ké obd ař í n ejen pod le toho, co j sme d arovali, ale i pod le své v zne š enosti – tak ž e ka ždý jeho da r má p ečeť n ekon ečno s ti a v ěčno s ti. A le cop ak v las tn ě můž e me d áva ti Bohu? Vžd yť On n ic n epo třebuj e. P ravd a. A le d ává se zd e na ze mi z a s tupova ti c hudák y. Coko li d áváme j e dno mu z j eho n ejme n š ích, oce ňuje tak, ja ko b ycho m d ali Je mu sa mé mu . P ř eds evz e tí: Budu rád d áva ti a lmuž nu z lásk y k Bohu. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, ud ě l mi té mi los ti, ab ych v k aždém trp íc ím spo lubr a tru v idě l T eb e a pomá h a l mu ta k r ád a o cho tn ě, j ako Tob ě s a mé mu .
STŘEDA. „Kterou měrou měříte, tou bude vám odměřeno.“ (v. 38.) P roto dej me se c e le Bohu a Bůh s e d á ce le n á m. D ej me Bohu v š ech en svůj č as a On n á m d á svou v ě čnos t. D ej me Bohu c e lou svou b ytos t, vš ech en svůj roz u m, v še chnu s vou svobodu, vš e chnu svou s ílu – a Bůh n á m z a to d á svou
123
b ytos t nekon ečnou , svou rado s t n ekon ečnou, svou mo c n ekonečnou. Z asv ě ťme s e s lu žb ě b ližn ích podporuj íce j e v po tř eb ách n ej en tě le sný ch, nýbr ž h lavně v po třeb ác h du chovn ích . Sn ažme s e o svítiti j ej ic h rozu m z b avuj íc e ho př edsudků a b ludný ch n ázorů , h leď me v š ak ta ké o č iš ťova ti jej ich srd ce pov zbuzov án ím k lítos ti n ad do sav adn ím pob lou zen ím. Bůh za to ro z mno ž í v ná s světlo moud ros ti a rozn ítí hor livo s t n aš í lásk y. P ř eds evz etí: Budu h led ě ti prok azov a ti sku tky s vou lásku k b ližn ímu. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, k terý js i se ob ě tov a l z a mne , d ej, ať i j á s e sn a žím bý ti ob ě tavý m vů č i s vý m trp íc ím b ližn ím, zv láš tě j edná -li se o spá su j ej ich duš í.
Svátek Božího Těla. Jan VI, 56-59. „Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj.“ (v. 56.) T ělo a kr ev Pán a Jež íš e j sou n eod luč ite ln y od J eho bo žs tv í. J e ted y to to tě lo pokrme m b o žský m a ta to kr ev nápoj em bo žský m. P roto se ten to pokr m a n ápoj n epř e mě ňuj í v n aš i b ytos t, a b y žily n aš ím ž iv o tem, n ýbr ž na opak on y n ás pře mě ňuj í v seb e, ab y n ám u mo žn ily ž íti bo žský m ž ivo tem P á na J ež íš e. P ř eds evz etí: Ch c i č astě j i a co ne jzbo žn ěji př is tupova ti k s to lu Páně, ab y s e mi tí m v íc e dař ilo žíti ž ivo te m Pá na J e ž íš e. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, pro to že j s i mo udro s t sa ma , bud iž životem mé h o ro zu mu, a pro to že js i s va to s t s a ma , bud iž i životem mé vůle.
124
PÁTEK. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (v. 57.) J ako du še j e v tě le, kte ré ud ržuje a z a chováv á, tak po s vatém p ř ij ímá n í P án Je ž íš j e v nás , z achov ává n ás , o ž ivuj e n ás, oduš evňuj e n ás, udě luje ná m p od íl n a svém b ož s tv í – a le př i to m n enič í nebo n emě n í v n á s to, co j s me , c o má me a co mů žeme z e s vé p ř iroz eno sti. J ako tělo je j aks i n ás troj e m duš e, ta k i my s táv á me s e po s vatém př ij ímá n í jaks i n á s trojem P á n a Je ž íše , ovš e m n ás troj em po ž ívaj íc ím p ln é vo lnos ti a svobod y. P ř eds evz e tí: Ne chá m s e v žd yck y v és ti P áne m J e ž íše m. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i v n ejsvě těj š í Svá tos ti, zů s táv ej v e mn ě a se mn ou, ab ych ž il z Teb e a v Tob ě.
SOBOTA. Jako mne poslal živý Otec a já živ jsem pro Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude pro mne.“ (v. 58.) P án J ežíš, je dnoroz ený S yn Bo ž í, ž ij e ž ivo te m sv ého O tc e, živo tem bo žs ký m. J ako č lověk ž ije ž ivo te m lid ský m, a le také živo tem bož ský m, k terý př ij ímá od svého O tc e a k te rý s děluj e také své lidsk é př iro z eno s ti. My p ak sv atý m p ř ij ímá n ím ž iv en i js ouc e tě le m, krv í, du ší i bo žs tv ím P án a J ež íše – ž ij e me J eho ž ivote m b o žským i lid ský m. P ř eds evz e tí: Chc i ž ivo t svůj př iz působ iti živo tu Pán a J ežíš e. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, dej mi ž ít i T vý m ž ivote m, a b ych s mý š lel j a ko T y, ab ych ch tě l co T y, ab ych j edna l a trpě l v žd y j ako Ty.
125
Neděle druhá po sv. Duchu. Luk. XIV, 16-24. „Jeden člověk učinil mnohých.“ (v. 16.)
večeři
velikou
a pozval
Bůh př ipravil s lavnos tní ve č eř i, jejíž vý loh y hra d í v tě lený S yn Boží: On sám s e př i n í dáv á z a pokr m. Ch léb , k terý se ta m př edk lád á, j e chléb ž ivo ta, ch léb s neb e, ch léb and ě lský. T en ch léb je z ároveň pokr me m b ož ský m: j e to tě lo Boha v tě len ého : „T ělo mé práv ě j es t pok rm. “ V íno p ak, k teré s e tam p od áv á, j e v íno opojn é, a le opojnos tí, k terá oč išťuje , k ter á z b avuje du ši ro zkoš í s mys lný ch, v íno, k ter é d ává k líč iti pan en s tv í v srd c i, v íno, k teré unáš í př es vš echny v id ite lné s fér y a ž v lůno Bo ž í. Mnozí jsou z ván i k této ho s tině , b a vš ichni j sou ta m vo lán i – leč, bohu žel, i mnoho n ehodný ch se odva ž uje s poluú čas tňov ati s e. P ř eds evz etí: Budu h le dě ti tak ž íti, ab ych mo hl co n ejč as těj i, kd yž n e d enně , př is tupova ti k s to lu Pá ně . Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, k terý mn e tak lásk yp ln ě zv eš k Tvému s to lu, pou ž íve j s oh ledem n a mou s labo s t r adě j i s va tého n ásilí, k ter é by mn e nu tilo s Tebou se s pojova ti c o n ejč as těj i.
PONDĚLÍ. „I poslal služebníka svého v hodinu večeře říci pozvaným, aby přišli, ježto všecko jest již hotovo.“ (v. 17.) Hod inou v ečeř e, duchovn ího o svěž en í – sv. př ij ímá n í – b yla b y pro kř es ťan y mé n ě hor liv é doba ve likonočn í; pro s kutečné v ěř ící vš ak pod le přán í Církv e mě la by tou hod inou v eč eř e bý ti k aždod enn í mš e sv a tá. K ažd ého dne př i mš i s v a té s es tupuj e P án J e žíš na o ltář a h las em sv ého s lu žebn ík a, kně ze , zv e v šec hn y př ítomn é
126
k ú čas ti n a je ho hos tin ě. S j eho s tr an y j e v š echno př ipr ave no. Pro č ta ké v ěř íc í n ejsou p ř ipra ven i? V ětš in a jich mys lí sp íš e n a z á le žitos ti po ze ms ké a ča sné a n a po žitky s mys ln é n ež n a r ado sti du chovn í a na svou s pásu. P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti př ip rav iti s e k S to lu P áně kd yž n e d enně, aspoň j ednou v týdnu . Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, zbav mn e té př ílišn é p éč e o vě c i po zems k é, k terá mi o dn ímá h lad a touhu po Tvé neb es ké ho stin ě, k terou mi c h ystá š v e sv. přij ímá n í.
ÚTERÝ. „Statek jsem koupil a musím vyjiti a jej shlédnouti. Pro sím tě, měj mne za omluvena.“ (v. 18.) Zd e s lavnos t: Pán Je žíš zv e ná s n a mš i s va tou, k sv. př ij ímán í. A co mn oz í odpov íd aj í: N e má m č a su, jdu troc hu do př írod y n a záb avný vý le t – j e tam ta k é s lavno st. A ješ tě kdyb y tak mluv ili jen lid é z esv ě tš tě lí! A le – bohu žel – tu to opov áž livos t dovo luj í s i mn ohd y i kř e s ťan é pok ládan í za zbožn é, ba n ěkd y i os ob y, k ter é svý m s tave m jsou ce v ázán y k s lu žbě Bo ž í, d áva j í s e z láka ti sv ě tskými záb av ami a v yhýb aj íce s e mo dlitb á m, mš i s va té, sv. př ij ímán í u tr ác ej í č as v ma lic h er no ste ch . P ř eds evz e tí: Budu se v yhýb a ti svě tský m z ába vá m, ab ych okou šel líb ez nos t s tyků s Bohe m. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab y h las Tvé ho po zvání př eh luš il vžd y to lák án í svě ta v mé m s rd c i.
STŘEDA. „Patero spřežení volů jsem koupil, a jdu je zkusiti; prosím tě, měj mne za omluvena.“ (v. 19.) S lý ch áme ř ík a ti: „V las tn í z á lež ito sti ma j í př edno st.“ A le těmito „zále ž ito s tmi“ pro lid i sv ětsk é jsou pra v ide ln ě z ájmy
127
po zems k é a časové . L eckd y vš ak i kř e s ťané do mn ě le z božn í a hor liv í d ávaj í př ed v š ím os tatn ím pře dno st svý m „ z á lež ito s tem“ . Pod zámin kou rů zných sku tků milo s rd ens tv í tě lesn ého n ebo duchovn ího za me š káv aj í povinn é bohos lu žb y i sv a té př ij ímán í zapo mín aj íce , ž e v šec hna hor livo st v s luž bě b ližn ího s tává s e ma rnou a n ep lodnou, není - li po sv ěce na mo d litbou . B a i sku tk y lá s k y s táva j í s e n ě č ím p ř iro zeným, n e jsou - li o ž ivován y dech em milo s ti Bož í. P ř eds evz etí: Budu vždy h led a ti pů sobivo s t a s ílu pro sv é kon án í v e spoj en í s Boh e m. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, dej , ab y od n yn ějšk a mo u h lavn í „ z á ležito s tí“ b ylo s tá lé sp oj en í mé d uš e s T ebou č is tý m ú mys lem př i v šem kon án í.
ČTVRTEK. „Ženu jsem pojal a proto nemohu přijíti.“ (v. 20.) Ab ych mo h l k s to lu Páně , mu se l b yc h s e zř íc i onoho př íliš s mys ln ého náv yku, on é v ášn ě. S jedn é s tran y n ech c i př in és ti tu to ob ě ť, s druh é s tran y v šak zase nech c i př ij íma ti sva tokrád e žně: pro to rad ěj i n epůjdu k př ij ímá n í. T ak as i ro zu muj í ti, kdo ž jsou o trok y n ěj aké vá šn ě. J sou vš ak j in í k ře s ťan é, k teř í – an iž b y b yli zrovn a s poután i n ějakou hř íšnou v ášn í – v ymlo uv aj í se ta k to : Ab ych moh l ča s to k př ijímá n í, mu s el b ych př e má ha ti j is té n ák lonnos ti, mu s e l b ych obě tov a ti j is té zv yk lo sti: a k tomu n ec ítím do sti odv ahy. A kon ečn ě : o j edno př ij ímá n í v íc e n ebo méně – n a to m n ez á le ží. O s tatn ě p ln ím s vou pov inno st v e likonočn í a i o vě tš ích svá tc ích s e př ip ra v ím k s to lu Pá ně – a to b y j eště n eb ylo do st? Z apo mín aj í, kdo ta k hovoř í, ž e jej ich zdán livě n epa trn á n eocho ta vů či n ěžn é J e ž íšov ě lás c e v íc e Jej zr aňuj e, n ež p a trná tvrdos t hř íšn ík a.
128
P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti zpř e trh ati vš e chna pou ta, k terá mi zabr aňova la dosud spoj en í s P áne m J e ž íše m. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, d ej, ab yc h T ě n ikd y n e zraňov a l v yhýb án ím s e Tv é př esv a té hos tin ě z ma lic he rný ch důvodů.
PÁTEK. Svátek Nejsvětějšího Srdce Páně. „Jeden z vojínů bodl jej kopím v bok.“ (Jan XIX, 34.) H le, srdc e, k teré to lik milo v a lo lid i. A z a odmě n u se mu do stáv á ur áž ek nebo lho stejno s ti. A co žád á P án Je ž íš vý mě nou za s vé srd ce od n ás? N aš e s rdce. N ic víc e , a le tak é n ic mé n ě. A co mu za to má me d á ti, abycho m mu da li sv é srdc e? Ob ětuj me mu s vou vůli, svou svobodu, svou lásku – a d a li js me mu sv é srd ce . P ř eds evz e tí: Budu v e ške ré sv é ú mys ly spojov a ti s ú mys ly n ejsv ětěj š ího Srdc e Páně . Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, pos iluj mů j dobrý ú mys l z ač íti k aždý den z a svě c en ím s e Tv é mu Bož sk é mu S rdc i, s e v še mi s vý mi myš le nka mi, ú mys ly, s lov y i sku tk y.
SOBOTA. „Žádný z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusil večeře mé.“ (v. 24.) Běd a to mu , kdo od mítá vnuknu tí mi los ti! P řed Bohem d a l pře dnos t z ájmů m č a sný m, z isku h mo tn ému , po ž itku s my s ln é mu . P řid ržel s e toho, co pomíj í. Pro to n edos tane se mu toho, co nepo míj í, nebud e míti ú ča s ti n a v ěčn é ho s tin ě, n a spojen í s Bohem. Od mítl to, c o n epo míj í. Pro to un ikn e mu i to, co po míj í,
129
a n ezů s tan e mu n ic . N ic, j en h lad a ž íz eň po v ěčn é bla ž enos ti, kte ré nikd y n ebudou ukoj en y. P ř eds evz etí: Budu h ledě ti v budou cnos ti n apr aviti z a meš kan é po slu šno stí k Bo ž ím vnuknu tím. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, z apome ň na mou minu lou n epos lu šnost a n eocho tu, a vo lej mn e z nova svou milo s tí a po mo z dobro tiv ě, ab yc h j iž v ždy b yl v ěrný m.
Neděle třetí po sv. Duchu. Luk. XV, 1-10. „Přibližovali se pak k němu celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.“ (v. 1.) Sv ět od mr šťuje ce ln íky, P án J ež íš v šak neod mítá ; n eb e z avrhuj e hříšn ík y, Pán J ež íš j im v šak dovo luj e př ib ližov a ti s e k Němu . Ó, v y v š ichn i, j imiž s vě t pohrdá a je ž i neb e od mítá , z b ylo - li vám j eš tě tro chu dobré vů le, obra ťte se c e lý m s rdc em k božsk ému Srdc i J e ž íšovu . V to mto srd ci milos rdn é m j istě se pro v ás n ajde s lovo odpu štěn í a s pás y. P ř eds evz etí: Půjdu k Pánu Jež íš i ve s va to s tánku n as lou chati J eho pou č ení. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, k terý dne m i no c í me š ká š z lásk y k nám n a n a š ic h o ltář ích , r ozn ě cuj v e mn ě touhu d enně T ě n avš těvova ti a s poň n a c hv ilku ve s vá to s ti Tv é lá sk y.
PONDĚLÍ. „A fariseové i zákonici reptali, přijímá hříšníky a jí s nimi.“ (v. 2.)
řkouce:
Tento
An i sama mo udros t a dobro ta n ejv yš š í n eun ik la po suzov án í těch, k teř í v oč ích s v ěta p la tí z a uč ite le mo udro s ti a za vzo r y c tno s tí, ja ko b yli u Ž idů z ákon ic i
130
a f ar is eov é. P roto s e ned iv me , s tává - li s e také n aš e chová n í a na še s lov a ter čem lid ský ch po sudků. P ř eds evz e tí: Budu jedna ti sp rávn ě a n ech á m svě t mluv iti. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, po s iluj mn e pokorn ě pro sím, ab ych dov ed l d le Tv ého př ík ladu př eh líž e ti kr itik y a r eptá n í lidsk é zlob y.
ÚTERÝ. „Radujte se se mnou, neboť jsem nalezl ovci, která se byla ztra tila.“ (v. 6.) Dobrý pa s týř miluj e vš e chn y sv é ov ečk y. A le o ty, k teré jsou v ov činc i a v b e zpeč í, o ty n e mu sí míti zrovn a s taro s t. K terá vš ak z ab loud í od s tád a, ta je skoro z tr ace ná . Z a tou mu s í j íti, tu mu sí h led a ti – ab y n e zah ynu la. A čím v íce ú zkos ti z a ž il př i hle dán í, tím v ě tš í pak po ciťuj e rado st, že j i n ale z l. P ř eds evz e tí: Budu h led ě ti v žd ycky z ů s ta ti hodn ě b lízko s vého bo žské ho P as tý ře . Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, nedopou štěj, abyc h jd a z a s vůdný m h la s e m sv ě ta z ab loud il od T ebe , svého lá sk yp lné ho P astý ře.
STŘEDA. „Větší bude radost v nebesích nad jedním hříšníkem pokání činícím, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (v. 7.) A pro č to? Pon ěvad ž k aj íc í hř íšník je č as to pokorn ějš í a vd ěčn ějš í n ež spr av edlivý, k terý n ikd y n ek l es l. P roto že obrá c en í hř íšn ík a stoj í – v j is té m s my s lu – Boh a v íce než v ytrv a los t spr av ed livého v dobr é m. Odvr ácen í od hř íchu v yžaduj e totiž d a leko v íce milo s ti n ež udržen í s e v c tno s ti.
131
V žd yť je j is tě sn adnějš í z adr ž e ti n ěkoho př ed p ád e m do př íkopu n ež v y tahov a ti j ej, p ad l - li ta m. I kd yž ta mi los t s a ma v s obě j e s tejn á, př e c j en n en í s tejná pro ty, kdo j i př ij íma jí: pro jednoho je v ě tším d obrod in ím n ež pro druh ého. D ar s to korun d a leko v íc e prosp ěje chud áku n ež boh áč i. P ř eds evz etí: Budu s e s na ž iti př iv ádě t i dle mo ž nos ti z b loud ilé n a ces tu sp ás y. Mod litba : Ó, Pan e J e žíši, po má h ej mi n a hr azova ti n yn ěj š í hor livo s tí pok lesk y mé ho dř ív ěj š ího ž ivo ta.
ČTVRTEK. „Která žena majíc deset drachem, ztratí -li jednu drachmu, nerozžehne svíce…“ (v. 8.) Z tratili - li jsme milo s t, p ak posp ě šme r o z žehnou ti sv íc i, to j es t zp ytov ati svědo mí a h led a ti př íčinu té ž alo s tn é z trá ty. P ak j is tě Bůh pohnu t n aš í s taros tlivo s tí a n aš í líto s tí obnov í svá vnuknu tí a po sk ytn e n ám z a s př ílež itos t v ykon a ti dobro, k teré j s me zan edb a li. P ř eds evz etí: Budu bdě lý m, ab ych n epro me š ka l ž ádné př íležito s ti k dobr é mu . Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, j ehož i n ejnep a trn ějš í da r y jsou c en y nekonečn é, nedopou štěj, ab ych třeb a j ed in é Tvé milos ti n epro marn il svou n edbalos tí.
PÁTEK. „Mete domu svého.“ (v. 8.) Chcete nalézti milo s t z tr ac enou? P ak zp ytujte sv é sv ědo mí a h leď te o čis titi sv é srdc e i od ma lýc h pok lesků. V ymeťme ten pr a ch, k terý n á m zn emo ž ňuj e v idě ti j asn ě. Od s traň me ty c lon y p avu č in, ty ná k lonnos ti hř íšné , k teré o chro muj í svobodu n aš eho srd ce . P ř eds evz etí: Budu pra v ide ln ě ka ždý d en kon a ti své
132
zp ytován í sv ědo mí, a spoň v e čer . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, kd yb yc h zb loud il od T ebe, h ledej mne, pro s ím, h led ej, ab ych da leko od T eb e n ez ah ynul.
SOBOTA. „Hledá pilně, až ji nalezne.“ (v. 8.) Z tratili js me j iž něk d y něj aký c enný př ed mě t, na př ík lad s tř íbrný n ebo z latý pe n íz? J is tě, ž e js me n e us ta li, dokud js me jej nena š li. Z tratíme - li v šak milo s t posv ě cujíc í tě žký m hř íc he m n ebo zmen š íme - li a o s lab íme - li s i j i v du ši hř íche m v šedn ím, ja ká j e tu naše lítos t? J aká ho r livos t a sn ah a z trá tu co n ejdř ív n ahrad iti? P ř eds evz e tí: V yn asn a žím s e , a b yc h ne z tr a til a n i j ediné př íležito s ti k dobr é mu sku tku. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, dop řej mi, a b ych svou p ílí za s znovu získ al ty n es č e tné milo s ti, j ež js e m z a své ho ž ivo ta již ztrati l.
Neděle čtvrtá po sv. Duchu. Luk. v, 1-11. „I stalo se, když zástupové na něho naléhali, aby slyšeli slovo Boží, on stál podle jezera Genesaretského.“ (v. 1.) Tou žíme po ob líb enos ti dovo len é a č e s tné? Mluv me o Bohu. Bůh s tále je š tě z aj ímá ohro mnou vě tš in u lid í a zv láš tě trp ící a n eš ťa s tn é, j ich ž j e v e liký poč e t. A le j e j eš tě jin á ob líbeno st (popu la r ita ), k ter á s e z ísk áv á lichocen ím z lobě a vá šn ím: to j e ob líb enos t o sudná i lidu i to mu lichotn íku. N ičen ím duš í svý ch b liž n ích ne spas íme svou du ši v la s tn í. P ř eds evz e tí: N ebudu v yh led áva ti ob líb eno sti ce stou
133
hř íchu. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, k terý n ikd y js i n e touž il po ob líb enos ti, d ej, a ť an i j á n ikd y n eže brá m o lids kou př ízeň .
PONDĚLÍ. „Vstoupiv na jednu z lodí, jež patřila Simonovi, žádal ho, aby odrazil maličko od země. A posadiv se učil z lodi zástupy.“ (v. 2. a 3.) P án J ežíš us ed á do lodič k y Š imo nov y. J ednoho dn e u s adí s e v nábo žen ské spo le čno sti, k terou v zdě lá n a té mž e P e trovi j ako n a zák ladn ím k a me n i a z té bud e za s u č iti n árod y. A d áv á odr aziti lod ič ku od bř ehu : ma ličko , n e da leko . T ak é Círk ev s e mu s í dr že ti v j is té v zd á leno sti od z e mě : n es mí s e v šak pouš tě ti do z áj mů hmo tný ch a ča sný ch. A le ta vzd álenos t ne s mí bý ti p říliš ve lik á, ab y b ylo Pán a J e ž íš e s lyš eti. L id é žij í n a ze mi a z abýv aj í s e z á lež itos tmi poze ms ký mi. P roto Církev – an iž b y s e sa ma tě c h to ča sných z á le ž itos tí dr že la – mu sí mo udře po znáv a ti, c o j e dovo leného n ebo dokon ce nu tn ého v tě chto s ta ros tech o ve zd ejš í c h léb . P ř eds evz etí: Ch c i se vžd y v ěrn ě drž e ti jen sv a té Církv e. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dopř ej mi, a b ych v žd y zů s tal př ipou tán k Š imonu P e trov i v írou a lá skou a tak zůs ta l s pojen s Tebou.
ÚTERÝ. „Zajeď na hlubinu a rozestřete sítě své.“ (v. 4.) S J ežíš em je mo žno odv áž iti s e i na h lub inu : n ičeho není s e třeb a b áti a vý s led ek j e zaj iš těn . Po s tupuj me – a le pod v ed en ím svých př ed s tav ený ch. N ebo ť pouze P e trov i nař íd il Pá n Je ž íš : „ Z aje ď n a h lub inu, “ zaj eď, ve ď, ř iď . O s tatn ím porou č í pr a cova ti a po má h a ti P e trov i:
134
„Ro zes tř ete s ítě sv é. “ P ř eds evz e tí: Ch c i v žd y hor livo s t spojov a ti s pos lu šno stí. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, n ap lň mn e sv a tou odvahou, j edná- li s e o Tvou slá vu a o spá su du š í, a le odv ahou o cho tnou d áti se vé s ti Církv í a p ředs tav ený mi.
STŘEDA. „Po celou noc pracovavše nic jsme nechytili.“ (v. 5.) P racuj i- li be z J ež íš e, pr acuj i v no ci. P racuj i- li s J e ž íš e m, pra cuj i z a světla . P racuj i- li z pohnu tek lid ských, pr ac uj i b ez zd aru. P racuj i- li d le ro zka zu Je ž íšova , vý sle dek je nekla mn ý. P ř eds evz e tí: N a z a čá tku k ažd ého díla ch c i vzbud iti dobrý ú mys l: V še k e c ti P ána J e ž íš e. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, d ej, abyc h n ic nepodn ik a l be z T eb e, n ic b ez Tv ého n aříz en í.
ČTVRTEK. „Zahrnuli veliké množství ryb.“ (v. 6.) V ír a a po s luš nos t j sou dv ě pod mínky zd aru. A le vnuknu tí v ír y a pože hnán í po slu šnos ti mu sí bý ti d ř íve zas loužen y v ytrva lo stí v p rá c i ú morn é a n ěkd y i b ezvýs ledn é. Bez milo s ti n e z mů že me n ic, a le Bůh – dř íve n ež ná m milo s t ud ělí – ček á, až ná s n aš e ma r n é n a má h án í př e svěd č í o n aš í bezmo cnos ti. P ř eds evz e tí: J en Bohu ch c i př ič íta ti v š ech en zd ar svých pr ací. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, dopř ej mi j edn a ti vžd y tak, ab ych s i zaslou ž il Tv ého po ž ehnán í.
135
PÁTEK. „Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.“ (v. 8.) P ři sp atř en í zá zr a čného r ybolovu , k terý m b yla od mě n ěn a j eho pos lu šno st k s lovu Je ž íšovu , uv ědo mil s i P e tr zá sa h Bož í, a pok ládaj e se z a n ehodn a d líti v tak b líz ké př íto mno s ti P án a Jež íš e, původ ce toho z á zr aku, vo lá pokorn ě: „Od ejd i od e mn e, Pan e. “ P ři zd árn ém v ý s ledku n aš ich pra c í, mís to a b ycho m s e v ych loubali, pokoř me s e u v ědo mí, ž e s a mi v sob ě b yli j sme úp ln ě b ezmo cn i a vš e že v ykon a l Bůh sá m. P ř eds evz etí: V še chnu svou dův ěru budu sklád ati v po moc Bož í. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, pro mi ň, že n ech ci ná s ledovati s va tého Petra v j eho vo lá n í: „Odejd i od e mn e , Pa ne .“ Pr ávě u v ědo mí sv é hř íšnos ti pro s ím pokorn ě : „ Zůs ta ň s e mnou, “ n eboť bez Tebe b ych z ah ynu l.
SOBOTA. „Neboj se, od toho času budeš lidi loviti.“ (v. 10.) Z ázr ačný r ybo lov, k terý od mě n il P e trovu poslušno s t, b yl pou ze př edobr aze m toho lovu d a le ko ú ž asn ějš ího , k terý j ej č ek a l, kd yž n a př ík lad j edn ím vr žen ím s ít ě – to j es t j edn ím k áz án ím, zís kal Pánu Je ž íš i tř i tis íc e duš í. P roto i my pou ž ív ejme v ž d y v ěrně Bož íc h milo s tí a vnuknu tí, ale ne z apomín e j me z a v še ch en zd ar a vý sled ek j en Bohu vzdáv a ti če st a chvá lu . P ak tyto prvo tn í milo sti a zdárn é výs ledk y budou j en j ako p řed zvě s tí on ě ch d arů Bož ích, k teré po zděj i odmě n í n aš i vě rnos t a na ši pokoru . P ř eds evz etí: Mod le me s e a p ra cujme n a spá s e b ližn ích. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, dopř ej mi milo s ti, a b ych svou v ěrnos tí v malý ch v ě ce ch za s loužil s i s lávu získ a ti T i mnoho du ší.
136
Neděle pátá po sv. Duchu. Mat. V, 20-24. „Nebude-li hojnější spravedlnost vaše než zákoníků a fariseů, nevejdete do království nebeského.“ (v. 20.) P roč to? Pon ěvad ž spr aved lno s t n ebo dokona los t oně ch lid í b yla pou ze z evn ějš í. A to nes ta č í zd á ti s e spr aved livý m; je tř eb a spr aved livý m bý ti. T a j ej ich spr aved lno s t b yla pouhou př e tv ářkou a poš e tilou mar n ivo s tí. T akový far is eu s j sa o trok e m pý ch y a ch tivos ti, n e milov a l an i Boha ani b ližn ího : je n s eb e s i vá ž il a s ebe milo v a l. P ř eds evz e tí: Ch c i míti v žd y j en Boh a n a zře te li. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, po mo z mi s v ou mi los tí, ab ych n ic nekon a l z oh ledu n a lid i nebo ze s tr a chu př ed jej ic h ú sudk y, nýbr ž j en z lásky k Tob ě a k b ližn ím.
PONDĚLÍ. „Slyšeli jste, že řečeno jest starým.“ (v. 21.) P án J ežíš op akuje zákon Mojž íšův a kd yž j ej b yl př ived l k původn í dokon a los ti, pov zná š í j ej j eš tě vý š e. T ak pr acuj e Bůh s tá le pod le tého ž p lánu, ale př i to m ta k é zdokonaluj e svá d íla . I my pokr ač uj me , a le v žd y tý mž s mě r e m. Ne - li, p ak i při s tálém po s tupov án í n edojd e me n ikam. P ř eds evz e tí: Budu vždy z a chov áva ti poř ádek , k terý js e m s i jednou urč il. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, uč iň mn e v ytrva lým v dob rýc h př eds ev zetíc h, a d ej, abyc h kr áč e l vž d y v e Tvý ch s topá ch.
137
ÚTERÝ. „Nezabiješ! Kdo by zabil, hoden bude soudu.“ (v. 21.) J e- li zločinem o dn íti ně ko mu ž ivot tě lesný a č a sný, čí m v ě tš ím n ás ilím j e odn íti ž ivo t du še , ž ivo t v ěčný, pohor š livý m s lov em nebo př ík lad e m! Cítili b ycho m s e n e šťa s tný mi, kdyb ycho m z a v in ili ně č í s mr t tř eb a jen svou neop a trnos tí. A př ec: kolik s lov v y š lo snad j iž z n aš ich ú st, kolik s kutků j s me sp ách a li, k te ré mě ly na du še n aš ich b ližn ích d a leko zhoubn ějš í v liv n ež ta na še n eopa trno s t n a j ej ich tě la . P ř eds evz etí: Chc i bý ti v e lmi opa trný na své ře č i i n a sv é j ednán í. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, nedopou ště j, abyc h svou n eopatrno s tí n ebo lehko mys lnos tí pohor šova l du še, z a n ěž j s i T y z mír al na kř íž i.
STŘEDA. „Já však pravím vám, že každý, kdo se hněvá na bratra svého, hoden bude soudu.“ (v. 22.) Hn ěv n enapr avuje škod y a ur á žk y u trp ěn é, n aop ak on š kodí v íce je š tě to mu , kdo jej chov á, ne ž to mu, pro ti komu s mě ř uje. Hn ěv zas lepuj e a u chva cuj e tak, že mn ohd y zb avuje ná s u ž íván í ro zu mu a svobod y: mě n ívá č lověk a v n ero zu mné ho tvor a.
Předsevzetí: Budu vždy dbáti, abych se nenechal uchvacovati hněvem. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, tichý a pokorný srd ce m, n auč mn e ovládati po c ity hněvu a z apo mín ati na kř ivdy mi u č iněn é.
138
ČTVRTEK. „Kdo by řekl bratru svému „rácha“, hoden bude velerady.“ (v. 22.) P rojevuj e - li s e hn ěv s lov y a v yb íjí - li s e v urá žk á ch, pak j iž j e odsouz en , a n ezbýv á n ež v yřknou ti z as lou žený tre s t. P roto bd ě me n ad svou ře č í a n edovo lme s i an i s lov a, k teré b y mo h lo zra n iti n aš eho br a tr a. P ř eds evz e tí: V ro zč ilení budu mlč eti. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, ud ě l mi milos tiv ě takovou v ládu n ad j azyk em, a b ych n ikd y n e zran il svého b ližn ího.
PÁTEK. „Kdo by řekl bratru svému „blázne“, hoden bude pekelného ohně.“ (v. 22.) To , co ro z liš uje č lov ěka od zv íř e te, je rozu m. Říci ted y br a tru, ž e j e b lá zen , to z na me n á zař azov a ti ho mezi zvířata, tvor y n eroz u mn é. A p řec j en svý m r oz u me m j e č lověk Bohu podob en a Božím obra z e m. Tup iti vš ak obr az Bož í z na me n á tup iti Boh a samé h o. P ř eds evz e tí: Budu vžd y v úc tě míti s vé b ližn í. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, dej , ab ych v žd y ch ápa l dů stojno s t člov ěka , za ně hož js i s e ob ě tova l.
SOBOTA. „Jdi prve a smiř se s bratrem svým.“ (v. 24.) N aš e d ar y a ob ě ti ne b yly b y Bohu milé , kd yb ych o m n eodpouš těli svý m b ra třím. Milujeme - li s ku tečn ě Boha , p ak ta ké mu s íme milo v a ti j eho d ílo, jeho n ejvzn eše něj š í d ílo, j eho obra z : a tím v š ím je n áš b ratr . Chceme - li, ab y ná m Bůh odpou ště l, mus íme i my
139
odpou štěti s vému br a tru, a to tím s p íš e, pon ěvad ž u rá žk y n á m u činěné jsou nepomě r n ě n epa trn ějš í ne ž ur ážk y, k terýc h my j s me s e pro ti Bohu dopu stili. P ř eds evz etí: Z apo me nu ur á žek mi u č in ěnýc h a mnou s pá chan é n apr av ím. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, ud ě l mi milo s ti tak odpouš tě ti a milov ati, j ako T y js i odpou š těl a milo va l, a b ych s i ta k z a s loužil Tvé odpuš těn í a Tvou lá sku.
Neděle šestá po sv. Duchu. Mar. VII, 1-9. „… byl s ním opět zástup veliký a neměli, co by jedli.“ (v. 1.) Kdo n ás leduj e J e ž íš e, z apo mín á na vš ecko a n e mys lí ne ž n a n ěj. J eho božské s lovo je duš i chleb e m, k terý nedovo luje mys leti na ch léb pro tě lo. A le Pán J ežíš n ez apo mín á těch , k teř í ná s leduj íc e J ej s ebe s a mi zapo mín aj í. Po s tará s e o n ě v č as př íhodný tř eb a z ázr ak e m. P ř eds evz etí: Ch c i z lá sk y k Pánu Je ž íš i zapo mín a ti na v š e po zems k é. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ch c i po slou ch a ti j en Teb e, n eboť Tvé s lovo je s t pravd a ; ch c i n ás ledov a ti j en Teb e, n eboť Tvůj př ík lad j es t dokon a los t.
PONDĚLÍ. „Ježíš svolav k sobě učedníky své řekl jim: Lítost mám nad zástupem.“ (v. 1. 2.) N ic n edáv á v šan c ten, kdo pro J e ž íše zapo mín á n a s eb e. On, j s a s tejn ě mo cný j ako dobrý, a s tejně dobrý j ako mo c ný, neopu stí těch , kdo s e k němu př imknou. V iz me j en tu j eho lítos t n ad z ás tup em a tu p é č i o v š echn y, k teř í z a n ím
140
š li. P ř eds evz e tí: Chc i bo žsk é mu Srd c i P án ě sv ěřova ti v š echn y s vé po třeb y. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, mě j sou c it s mo u du chovní b ídou, j ako js i poc iťov al líto st nad tě le snou mdlobou Tvých v ěrných násle dovn íků.
ÚTERÝ. „Hle, již tř i dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.“ (v. 2.) V ytrv alos t vžd y bývá od mě n ěna . Pro to i kd yb y n ám ch ybělo vše , jd ě me j en za J ež íš e m a s v ytrv a los tí s e mo d leme a n as lou chejme s lovů m J eho. A i kd yb y n ás v ed l na pouš ť, j ako b y n ás ta m c h tě l n ech ati zahynou ti h lady, jdě me z a N ím a neopou štěj me Ho. Bude- li tř eb a zá zr aku, uč in í j ej, ab y od mě n il Va ši v ytrv alos t. P ř eds evz e tí: Půjdu v ytrv a le z a Páne m J e ž íše m. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, d ej, a b ych v T eb e sk láda l v ešk erou n ad ěj i svou a z a T ebou šel, ka mk o liv s e T i líb í.
STŘEDA. „Odkud bude kdo moci nasytiti je chleby zde na poušti?“ (v. 4.) Kd yž lid ská b ez mo cno st j e zj iště na a uzn án a, teprv e po to m objeví se Bůh s e s vou po mo cí. P roto př i ka žd é m podn iku mu s íme zp rvu pou ž iti vš e ch mo žný ch p ro středků , k te ré j sou v na š í mo c i. Na š e vš e mo žn é př ičiněn í je nu tn é, a le b e z Bo ž ího p ř isp ěn í j e n euž ite čn é a b ezmo cn é. P ř eds evz e tí: J en v Boha chc i důvěřov a ti, n e v se be . Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, d ej mi po zna ti, j ak má lo z mo hl b ych b ez T eb e, a j ak v še chn a mo je s íla j e j en z Tvé milo sti.
141
ČTVRTEK. „Kolik chlebů máte? Oni pak řekli: Sedm.“ (v. 5.) K n as ycen í to lik a tis íc lid í co j e s ed m c h lebů? K spá s e to lik a lid í, co jsou n aš e slab é s íly a n aš e n epa trn é s chopno s ti? Co j s me my , tř eba s n ěko lik a druhy, pro ti to mu mno žs tv í b ezbo žný ch ? A le tř eba j en n ěč ím n e pa trný m j s me a j en má lo z mů ž e me , js me př ec jen n ěč ím a ně co pře c j en z mů ž e me . D ej me ted y to má lo, č ím j s me , č iňme to má lo , c o mů ž e me : a os tatn í u čin í Bůh. Pod naš í rukou, pod n aš í pr ac í rozmn o ž í Bůh to, co má me . P ř eds evz etí: Budu kon a ti, co j es t v mé mo c i, a o s ta tní pon ech ám Pánu Bohu. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, pož ehn ej to má lo, co js e m a co mo hu , ab ych aspoň tro chu př isp ě l ku b lahu svýc h b ližn ích.
PÁTEK. „A vzav sedm chlebů… dal učedníkům svým, aby je předkládali.“ (v. 6.) B ez n ás mů ž e Pán J e ž íš s yti ti la čn é, osv ě tlovati n evědo mé, u zdravov a ti n e mo cné . A le z touh y, ab y s e i ná m do stalo účas ti n a Jeho s láv ě, dopřáv á n á m mo ž no st ú ča s ti n a J eho podn icích. P ři to m v š ak od ná s žá dá pouz e to snadn é, kd ež to sobě v yhr ažuj e nemo žná . Rozmn ožuj e ch leb y: h le, ne mo žn é! U čedn íků m p ak pon e ch ává to zce la lehké : br á ti ch leby a ro zdáv ati j e lidu. „ Da l u če dn íků m svý m, ab y j e př edk lád ali.“ P ř eds evz etí: Pos lechnu o cho tně , i kd yž mn e P án povo lá k s lužb ě zcela n epa trn é. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, r a č iž milos tiv ě použ íva ti mý c h
142
s lu žeb k Tvé os lav ě i k podpoř e b liž n ího.
SOBOTA. „A oni jedli a nasytili se.“ (v. 8.) Š ťas tn i, kdo dov edou n a vš echno z apo me nou ti a b y moh li j íti za Pán em J e ž íš e m! P án Je ž íš s e j iž pos tar á o to, ab y je živ il a nas ytil. Š ťas tn i, kdo se svěřuj í n ěžn é p éč i bo žské ho Srd ce J ežíšov a. Je j ich touh y budou n eje n sp ln ěn y, nýbr ž j eš tě př ekonán y. A třeb a ž e n ás někd y ne ch á č eka ti z kouš eje n aš i v ytrv alos t: n akone c p ře c e j en po zn á me , ž e j sme n e douf ali mar n ě. P ř eds evz e tí: Budu ča s to v zbuzov a ti bo žskou c tno st nad ěje a dův ěr y v Je ž íšovu pomo c . Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d ej, ab ych n ikd y n epře s tával douf ati, že T y jed iný jsi v še chn a moj e n aděj e.
Neděle sedmá po sv. Duchu. Mat. VII, 15-21. „Mějte se na pozoru před nepravými proroky.“ (v. 15.) N epravý prorok je horš í n ež z lodě j n ebo v rah. Z lo č in ec , ten aspoň ne proh la šuj e z a dobr é, co je šp a tné . P áš e z lo, ale on to v í, on to po zn ává . A mnohd y lz e j ej př iv és ti zpě t n a dobrou ce s tu ro zu mnou do mluvou , zv láš tě spá cha l - li z lo j en v z á chva tu v ášn ě. A le n epr av ý prorok, te n s př evrá c enos tí s rd ce spojuje i př evr áceno st du ch a : proh lašuj e pr avd ivý m a dobrý m, o č e m v í, že j e n epr avé a šp a tné . A tam je p ak tě žká z á chr ana , kd e je i du ch poru šen , i srd ce zk aže né . P ř eds evz e tí: Budu v ystupov a ti pro ti b ludu je š tě o s tř eji n ež pro ti n epr avos ti. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k te rý js i b yl s tejn ě milo srdný
143
k hř íšn íků m jako př ísný k f a le šným u č ite lů m, n ap lň i mn e s va tou ho r livo stí pro ti bludu a lž i o tr avuj íc í duše .
PONDĚLÍ. „Přicházejí k vám v rouše ovčím.“ (v. 15.) Člověk zlý n euk a zuj e se ta ký m, j aký m j e s t. Je s t oh yzdný a dobř e to ví. P roto b lud b ere n a s ebe ma s ku pra vd y, a nepr avos t b er e podobu ctno sti. V lk ob léká ov č í ků ž i, a lid é pro s tí s e d aj í ok la mati. N apro ti tomu b ož ský U č ite l doporu čuje ná m p ro s totu ho lub ice, ab ycho m o n iko m n e smý š le li špa tně , a le ta ké op a trnos t had a, ab ychom s e n en echa li s vé s ti b lud e m, k terý s e dov ede skrýv ati. P ř eds evz etí: Budu č in iti své ús udk y vžd y j en v e lmi op a trně a na zák lad ě spo leh livých dok ladů. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab ych b yl v žd y op a trným a n edůvěřoval hn ed k ažd é mu, zv láště koho n e zn á m.
ÚTERÝ. „Po ovoci jejich poznáte je.“ (v. 16.) J ak mile b y s i n ěkdo libov a l v h lá sán í b ludu a n epravo s ti, j iž b y se mu dobř í v yhýb a li – pro zra d il b y své n itro. P roto – ab y sp íše ok lama li a sv edli duš e prosté – u ž ívaj í s vůdcov é lsti a h lás aj í n ěkd y i dobr é zá s ad y. N es tačí tud íž posu zova ti č lov ěk a jen pod le toho, co tvrd í a mluv í, nýbr ž nu tno d áva ti po zor, zda j eho skutk y odpov íd aj í těm h lá s aným z á s a dá m. T ak se po zn á č lov ěk. „Po ovo ci j ejich po zn á te je.“ P ř eds ev z etí: Ne z apo me nu, ž e dobře j edna ti je lep š í n ež dobř e mluv iti. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, n auč mn e n edůvě řova ti tě m, j ichž chov án í odporuj e j ej ich nau ce.
144
STŘEDA. „Zdali sbírají s trní hrozny?“ (v. 16.) N eprav í p roro c i a svůdcov é podob ají se trn í. Bř itcí a ú sko čn í pron ika j í do duš í – a le j ako trn í, ab y bod ali. V žd yť ovoce m n a uk tě ch to lid í f aleš ných a špatný ch nen í n ež nek lid v du š i a vý č itk y svědo mí . P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti po tír a ti š pa tn é n auky. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, k éž b ych s Te bou moh l pr acov ati na v ykoř eněn í podv ra tný ch n auk, k teré n ič í du š e i srd ce.
ČTVRTEK. „Nemůže strom dobrý nésti ovoce špatné, ani strom špatný přinášeti ovoce dobré.“ (v. 18.) Dobrý s trom p ř eds tavuj e du š i vroubov anou n a J ež íš i Kr is tu a žijíc í jeho ž ivo te m, du ši, jej íž míz ou je mil o st J ežíš e Kr is ta . Čin y v ykona né pod v liv e m J ež íš e Kr is ta Jeho du cha , j ímž j e Du ch S va tý , s táv aj í se n e zb ytně p lod y živo ta n adpř iro zené ho a v ěčn ého. Sp atný s trom z n á zorňuje duš i od lou čenou od Je ž íše Kr is ta hř íchem, žijíc í a jedn aj íc í pod v livem d u ch a pe k e lného n ebo aspoň působ en ím zk aže né př iro zeno sti: j ak b y podobné s kutk y moh ly bý ti dobrými? P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti sv é sku tk y v žd y spoj iti dobrý m ú mys lem s P án e m Je ž íše m. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, dopřej mi ž íti T v ý m ž ivo te m a d ej, ab y míz a T v é milo s ti s tá le ož ivov a la mé v š echno kon án í a sna ž en í.
145
PÁTEK. „Všeliký strom, který nenese ovoce dobrého, bude vyťat a na oheň uvržen.“ (v. 19.) N a oh eň očis tc e, je - li te n č in h ř ích e m vš edn ím; n a oh eň p ekelný , je -li sku tek hř íc he m s mr te lný m. V ír a b ez sku tků j e v ír a mr tvá : r a tole s t u s ch lá hod í se jen k spálen í. V ír a b ez lásk y j e v ír a ne dokona lá, je - li vůb ec vírou. A h lavn í vlas tno s tí lás k y j e, ab y b yla činn á, č inorodá . P roto v íra, n en í - li č inorod á – v ír a b ez sku tků – j e v írou be z lá sk y – tud íž n en í an i opr avdu v írou – je v írou mr tvou . P roto n ikdo n e můž e tvrd iti, že věř í a milu j e Boha , n ekoná - li dobr a, j e ž kon a ti mů že . P ř eds evz etí: Ne ch c i ne ch a ti uplynou ti an i dn e, v n ě mž b ych n ev ykon al aspoň n ěco dobrého. Mod litba : Ó, P an e J e ž íš i, po sk ytn i mi milo s tivě př íležito s t dok áza ti T i svou v íru a lá sku sku tk y.
SOBOTA. „Nuže tedy po ovoci jejich poznáte je.“ (v. 20.) Ovo cem je to , co s tro m rod í n ejuž ite čněj š ího a n ejpř íjemn ějš ího. V du š i p ak n en í n ic opr avdu u žite čný m a nic s ku te čně př íj emný m, n ež to, co ji sb ližuje s Bohe m – pou ze sku te čné dobro. To je ted y ovo ce m d u še . Ka ždý č in , k te rý n es mě řuj e k Bohu aspoň n epř ímo , je n euž itečný – nen í ovo ce m dobrým. P rojde ohn ěm o č is tc e a n ic z n ěho ne zbud e pro n ebe . P ř eds evz etí: Ch c i mít i př i v š e m dobrý ú mys l. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, dej , aby Tvou milo stí v še chno v e mn ě s měřov alo j en k Tvé mu O tci.
146
Neděle osmá po sv. Duchu. Luk. XVI, 1-9. „Byl jeden člověk bohatý, který měl správce.“ (v. 1.) T en boha tý č lov ěk pře ds tavuje Boha , a j á js e m jeho s práv cem. Od Boh a js e m obdr žel duš i, tě lo, kr á tc e vše , co má m a čím j sem – obdr ž e l j se m v še , ab yc h to up la tňov a l. A jednoho dn e budu mu s iti sk lád a ti ú č ty ze sv é spr ávy s vému svr chov ané mu P ánu. P ř eds evz e tí: Budu s e s na ž iti v š e, co kon á m, obě tov a ti k s láv ě Bo ží. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, sk lád ám v Tv é bo žsk é srd c e v šeck y sv é myš le nk y, ře č i i sku tk y a pros ím pokorn ě, ab ys to v še za mn e ob ě tova l neb esk é mu O tc i.
PONDĚLÍ. „A ten správce byl udán u rozplýtvával jeho majetek.“ (v. 1.)
pána,
jakoby
Rozp lý tv a l js e m s ta tk y, kter é mi Bůh svěř il. Kdo s eč te v šechn y ty z trá ty, zav in ěné jed iným h ř ích e m? J ed iný m hř íche m tě ž ký m z tra til js e m Boh a a n eb e. J ed iný m h říc he m v š edn ím, i tím n ej lehč ím, z tr a til jse m s tup eň milos ti, je mu ž mě l o dpov íd a ti s tup eň s láv y v ž ivo tě v ěčn ém P ř eds evz e tí: Budu konati v še dobř e – z lá sk y k Bohu. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, d ej, ab ych ne zapo mí n a l, ž e svou n edbalo s tí a svý m s obe c tv ím př ipr avuj i Tě o s lávu , k terou máš pr ávo žá da ti z ka ždé ho mé ho sku tku.
ÚTERÝ. „Vydej počet ze správy své.“ (v. 2.)
147
Můj Bo že, jak T i mo hu v ydáv a ti po če t z e sv é s práv y? Co js e m v ykonal pro Tvou s lávu? Co js e m v ykon a l pro svou s pá su? Pou ze n a sebe mys le a j en seb e milu j e, nepo chop il j se m a n i svý ch vlas tn ích pr avý ch z áj mů , a nebo – poc hop il- li js em j e – n ej ednal j sem d le toho. P ř eds evz etí: Budu ka ždé ho v eč er a z p ytova ti své sv ědo mí. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, po s iluj mn e , ab ych p lnil v ěrně př eds ev zetí, jež n yn í kon á m: sk lá da - ti Tobě i s á m sob ě k ažd ého dn e ú čty z e sv é v ěrno s ti v e Tvé sv a té slu žbě .
STŘEDA. „Již nebudeš moci vládnouti.“ (v. 2.) P roč dopouš tí Bůh, abyc ho m b yli nu c eni opu stiti j is té mís to , kde b ycho m Mu b yli mo h li j eš tě s louž i ti a za chr aňovati duš e? To as i pro to, že js me buď n edba lo s tí svou nev yu ž ili svého po stav en í, n ebo ž e jsme s vou ma rn ivos tí h le da li j en sv é v las tn í u spokoj en í. P roto n ám Bůh odn ímá svou důvěru a pé č i o je ho záj my: „ J iž n ebudeš mo c i v ládnou ti. “ P ř eds evz etí: Jedn á- li s e o s lužbu Bož í, n e smí m ma ř iti ž ádn ého ok amžik u a žádn é př ílež itos ti. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ne zb avuj mn e doc e la v ešk eré č innos ti p ro mo u n es chopno st, a le dopř ej mi milos tiv ě, abyc h j eš tě aspoň do st má lo moh l v ykon a ti k Tv é o s lav ě.
ČTVRTEK. „Synové tohoto světa jsou opatrnější… než synové světla.“ (v. 8.) S ynov é světa s e sj edno cuj í, ab y k la ma li a n ič i li; s ynov é s vě tla s e od seb e oddě luj í a nav zá je m s e potír aj í. S ynov é s vě ta př ekážej í s ynů m s vě tla v šemi mo ž ný mi pro s tř edky, s ynové světla pone ch áva j í s ynů m s v ě ta p lnou vo lnos t, aby
148
š íř ili b lud a pohor š en í. P ř eds evz e tí: Mus ím s e s na ž iti, ab yc h a spoň to lik pr acov al pro dob ro a pro Církev s va tou , kolik p éč e v yn ak lád aj í lid é š patn í p ro zk ázu duš í. Mod litba : Ó , P ane J e ž íš i, ud ě l milos tiv ě svý m s lu žebn íkům h odn ě op a trnos ti, ab y n edův ěřova li Tvý m n epřátelů m, a hodn ě odv ah y, ab y j e ú č inn ě po tír a li.
PÁTEK. „Učiňte si přátele z mamony nepravosti.“ (v. 9.) Dobr a tohoto sv ě ta ma j í c e nu j en tehd y, je -li j ich pou žíváno k o s lav ě Bo ží a k e spá s e du ší. Zd rav í, s íla, s chopnos ti, c tno s t, mi los t, v še chny tyto d ar y Boží maj í př isp íva ti k dobru lid s tv a. A to to dobro spo č ívá v e spoj en í s Boh e m pozn án ím a láskou. A práv ě v to m po znáv án í Boh a a v lás c e k Němu spo č ív á s láv a Bo ží, ta j ed iná os lav a, kterou mohou lidé Bohu v zdáv ati. P ř eds evz e tí: Na sk lonku ka žd ého dn e, v n ě mž js e m n ijak n epos lou žil b ližn ímu, v zd ychnu s i s poh anským T ite m: Z a s js em ztratil d en. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, d ej mi pochop iti, ž e n ebe j e úd ělem těc h, kdo s e dov edou obě tova ti p ro b laho svýc h b ližn ích , a p ek lo že če ká na ty s obc e, k te ř í – podobn i n ecite lnému boh á č i z eva nge lia – mys lí vžd y jen n a seb e.
SOBOTA. „Kdo jest věrný ve věcech nejmenších, jest věrný i ve věcech velikých.“ (v. 10.) D le těchto s lov je ted y sn adno s tá ti s e sva tý m: s tač í kon ati sv atě jen vě c i n epa trné , př i n ich ž s e n e mů že me v ymlouv a ti n a svou s labo st.
149
N emů žeme tr áv iti c e lé dn y n a modlitb ách , a le mů ž e me s e mo d liti s e sebrano s tí č tvr t hod ink y. N emů žeme žíti tak p ř ísn ě j ako sv. An ton ín, a le mů ž e me se z ř íc i něj ak ého dovo len ého po ž itku n ebo zb yte čn é ř eč i. N emů žeme j ako sv . Fra n tiš ek X ave rský tráv iti lé ta me z i poh an y v zámo ř í, a le mů že me něj ak é lask av é s lovo pron és ti k z ar mou cen ému, k chuď a su, k ne mo cné mu . T ěmito n epatrný mi, sna dný mi, a le č as to opa kovaný mi s kutk y s taneme s e pon en áh lu s chopný mi sku tků hrd in ský ch. P ř eds evz etí: Ch c i kaž dé ho dn e v ykon a ti a spoň ma lé s eb ezapř en í. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, u tvrď mn e v př e svědč en í, že n ic n ě mí n ep atrn é v Tv é s lu žbě , že n ic nen í nep a trn é, kd yž T y s i to př ej eš .
Neděle devátá po sv. Duchu. Luk. XIX, 41-47. „Kdybys bylo poznalo i ty, co jest tobě k u pokoji.“ (v. 42.) P án Ježíš nás ch ce uč in iti š ťa s tnými. P ro č ted y odp ír á me té J eho sn aze? J en Ho n ech me zř íd iti s i kr á lovs tví v na š e m srd c i. Vžd yť v n ě m ch ce v ládnou ti j en pro to, a b y ta m z a v ed l poř ádek a ab y nám tam z a j is til v ládu na d vá šn ě mi a tím i pok oj a š těs tí. P ř eds evz etí: Dá m s e r ád ov lád a ti Pá ne m J e ž íš em. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, vejd i jen do mé ho s rdc e a v ládn i ta m a zař iď v še, jak s e T i líb í: vždyť to v še bud e jen k mé mu b lahu.
PONDĚLÍ. „Ale nyní jest to skryto před očima tvýma.“ (v. 42.) Čas to n echáp eme , pon ěv adž ne ch ceme c h ápa ti.
150
T ak i J eru sale m n e pozná vá sv ého Sp as ite le an i d le n auk y J eho an i d le z ázr aků, pon ěvad ž z avír á o č i př ed s vě tle m. Uk áže- li nám Bů h v e sv é pro zř e telno sti své p lá n y s n á mi, p ak u znej me J eho vů li a n ap lň me ji. Zku š enos t n á s pouč í, ž e ces ty Bož í j sou c es ty milo s rd ens tv í a spá s y. P ř eds evz e tí: P lnou důvě ru v Pán a Je ž íše . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, d ej, ab ych s i n avyk l v š echn y s vé záležitos ti sv ěřov a ti Tvé moudro sti a Tv é dobro tě.
ÚTERÝ. „Nepřátelé tvoji obklíčí tě náspem.“ (v. 43.) N epřátelé du še j sou : tě lo, sv ě t a ď áb e l. T ělo obk ličuj e, du š i s mys lno s tí. Sv ět j i sv ír á oh led y lid ský mi. Ď ábel dokon čuje d ílo obou př ed choz ích hř ích em. J sou c o trokyn í s mys lů du še j iž n edo stáv á po mo c i milo s ti. J sou c o trok yn í lid ský ch oh ledů, duš e se j iž ani n eodvažuj e j íti za h la s em r ozu mu . J sou c o trokyn í ďáb la, ztr ác í vš e cko, z tr á cej íc sv ého Boha . P ř eds evz e tí: N ech c i- li s lou ž iti s vě tu a p ek lu, mu s ím s lou žiti Pánu Je ž íš i. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, d ej, a b ych s e př ík lad e m J eru salema d a l pouč iti, ž e kdo odmítá T v ou v ládu, s táv á s e o trok em a koř is tí svý ch n epř á te l.
STŘEDA. „Nenechají v tobě kamene na kameni.“ (v. 44.) V ejde- li d émo n hř ích em d o du še , n ene ch á tam k a me n e na k amen i. Zn ičí v n í milo s t, po ma te rozu m, z o troč í vů li, ro zdrá žd í s mys ly. Po to m od s tr a n í pon enáh lu v še chn y ctno sti: nejprve lásku, pak na děj i a na kon ec i v íru.
151
I vš echn y mr a vn í c tno sti pod je ho zhoubný m v liv e m po zvo lna zmize j í: op a trnos t, s prav ed lnost, s ta tečno st a zdržen livos t. V du š i zpus to š ené h ř íc he m n e lz e s pa tř iti n ež jen zk ázu tro sek a zmatku. P ř eds evz etí: Budu bdě lý a nevpu stím d o srd ce sv ého hř ích. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, bud iž T y v ládc e m v mé duš i, a b y n eupad la v o tro c tv í v ášn ě a ďábla .
ČTVRTEK. „A vešed do chrámu počal vyháněti prodavače.“ (v. 45.) P án J ežíš n es trp í v chr á mě ty, k teř í prod áv aj í zv íř a ta ur čen á k obětem. J ak by ted y s trpě l v e své Církv i ty, k te ř í př ednáš ej í nauk y odporuj íc í Jeho eva nge liu a ods ouz ené J eho n á měs tk em? J ak b y tam s trpě l du še , k te ré se z aprod áv ají z a záj my po zems k é a za rozko š e smys ln é? P ř eds evz etí: N ebudu s e s týka ti s tě mi, kdo zn e svě cují s va to s t Církv e svý mi n auk a mi n ebo s vý m chován ím. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, v ypuď z mé h o srd c e c h ytrá ckou v ypo čítavo st, k ter á kup č í i s věc mi s v a tými, a b y do šla hodno stí, boh ats tv í a bla hob ytu.
PÁTEK. „Dům můj je dům m odlitby.“ (v. 46.) N aš e du še má bý ti také do me m mod litb y. V šechn y n aš e myš le nky, vš echn y n a še touhy a v še chn y n aš e sku tk y maj í s e odná š e ti k s lu žb ě Bož í a k J eho s lávě . S měřuj eme -li vš ak svým j e dnán ím ke vš e mu j in é mu sp íš n ež k Bohu , pak mu ukrá dá me to, co Mu p a tř í, a duš e n aš e s e s táv á také „p eleš í lo trov skou.“
152
P ř eds evz e tí: Ch c i č as to své sku tk y ob ě tova ti Pá nu Bohu. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, Tob ě z a svě cuj i vš e, co js e m, v še, co mám, vš e, co dov edu i v še , c o kon á m.
SOBOTA. „I učil každého dne v chrámě.“ (v. 47.) P án J ežíš uč í, a le be z výs ledku : J eho s lovo s e po tk ává s odpor em. Ono jen dráž d í j eš tě v íce zuř ivos t Je ho n epř á te l a u tv rzuj e j e v ro zhodnu tí z ahubiti Jej . A p řec P án J e ž íš neu s táv á u č iti ka žd ého dn e… T ak é my ne u md lévej me v opaková n í pr avd y a v po tír án í b ludu, i kdyb ycho m n eobr á tili n ikoho, i kd ybyc ho m tím jen dr ážd ili nevo li svých pro tivn íků. Sn ad pod lehn e me , j ako Pán J e ž íš , a le p adn e me jako mu čedn íci pr avd y a pr avd a n a kon ec zv ítě z í. P ř eds evz e tí: Z ačnu v žd y z as znov a s louž i ti P ánu Bohu, i kd yž j sem s e sn ad n ěkd y zpron evěř il. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pokorn ě pro s ím, vnukn i mi takovou v ytrv a los t, k te rá s e nedá z má s ti an i zd án livou b ezvý s lednos tí an i zj evný m odpore m.
Neděle desátá po sv. Duchu. Luk. XVIII, 9-14. „Pověděl také k některým lidem, kte ří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali…“ (v. 9.) J iž ta skute čno s t, ž e v s ebe s ami to lik dův ěřuje me a j iný mi pohrd á me , j e n espr av ed lno stí. N espr av ed lno stí vůč i Bohu, v němž j e d iné m má s po č ívati v šechna naše n aděj e a dův ěra . N espr av ed l no stí vůč i b ližn ímu , j eho ž n emá me p r áva po suzov ati a tím mé n ě j ím pohrda ti.
153
P ř eds evz etí: Budu pa mě tliv svý ch ch yb , a b ych byl s hovív av ějším k svý m bliž n ím. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, pou č mn e o Bohu, o mn ě i o b ližn ím: o Bohu , abyc h pochopil, ž e be z n ěho ne z moh u n ic ; o mn ě, ab ych po zna l svu b ídu a svou n ico tno st; o b ližn ím, ab ych o tv ír a l oč i k j eho z á s luhá m, a př imh uřov al j e n ad j eho n edos ta tk y.
PONDĚLÍ. „Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se modlili.“ (v. 10.) Z těch dvou lid í j eden, p yšný fa r is eus , pok lád á s e za s prav ed liv ého, ale nen í j ím; druhý , pokorný celn ík, pok ládá s e z a hř íšn ík a, k terý m ta ké vsku tku j es t. P rvní je na o mylu a jeho pý ch a jej v to m j eš tě u tvr zuje ; druhý má pravdu, jeho sta v j e ubohý, a le j eho pokor a jej z té b íd y v ysvobod í. P ř eds evz etí : Budu hodně pokorný m v e svých mod litb ách. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, u vědomí s v é uboho sti poko rn ě T ě pros ím, ab ys s tá le r oz mn ožova l v mé d uš i n eochv ějnou dův ěru v T eb e j ed iného.
ÚTERÝ. „Fariseus postaviv se modlil se sám u sebe.“ (v. 11.) P yšný člověk s to j í př ed Bohe m. Mod lí- li s e, pak se modlí jen s á m u s ebe , n eboť nedov ede v yj iti ze s ebe. Mys lí jen na s eb e, v á ž í s i j en seb e, milu je jen s eb e. A takov í js ou tak é mn o z í n yně jš í lid é. J en s i j ich v šimn ěte v chrámě : S toj í ta m – j ako ten far ise us. J en že ten má p ř ed n imi j eš tě tu výhodu, ž e s e aspoň mod lil, špa tn ě s ic, a le , př ece j en se mod lil.
154
A le z těch n yn ějš ích ze sv ě tš tě lých lid í mnohý v ejde do chrámu , a an i n ev í pro č. N ejen že n es klon í sv ého ko len a pře d svý m Boh e m, nýbrž v zpř ímen se v z tyčeným č e le m p yš ně s e roz h líž í, mluv í, u s mívá s e, n ebo za s se nud í – a le ne mo d lí se . P ř eds evz e tí: Čím b udu pokorn ěj ší př ed Boh em, tí m b udu p evněj š í vůč i lid e m. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, d ej, ab ych p řed T ebou vžd y pokorn ě se s klán ě l, z a to a le s e vž d y pov znáš e l n ad lid sk é oh led y.
STŘEDA. „Bože, děkuji Tobě, že nejsem jako jiní lidé.“ (v. 11.) T akov áto byla mo d litba f ar is eova – a tak to s e „ mod lí“ i mn ohý ten př e mud ře le c n yn ějš ího s to le tí, do mýš livý, o statn ími pohrd aj íc í, př esv ěd čený, ž e j en on j e u čený a moudrý . „Ž e nej se m jako j in í lid é. “ V j eho oč ích nejs ou v š ichn i o statn í lid é n ič ím. Po š etilče! I kd yb y to b ylo pr avdou – a č j e to lež – ž e n ejs i an i pros topá šn ík, an i n espr av ed livý, an i lupič , má š př ec e j ednu n epravo st, k ter á p lod í v še chn y o s ta tn í – pý chu. P ř eds evz e tí: Budu s e po k láda ti vždy z a pos ledn ího. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, u tvr ď mn e v p řes věd čen í, že s ám za s ebe nej s e m n ič ím, a ž e be z Tv é pomo c i b ych b yl s chop en k ažd ého z loč inu.
ČTVRTEK. „Celník stoje zdaleka, nechtěl ani očí pozdvihnouti k nebi.“ (v. 13.) Celn ík zů s tá vá da leko od o ltář e, n eboť s e ne pok lád á z a hodn a př ib líž iti s e k němu .
155
An i o čí svých s e n eodva žuj e po zdvihnou ti k n eb i, jako b y pro n ěho b ylo zavřen é. J e to hř íšn ík, o to m n en í poch ybno sti, a le hř íšn ík pokoř ený, hř íšn ík k aj íc í. J es tliže i on s toj í, pak to j eh o drž en í tě la je jen pos toj s lu ž ebn íka, chuď as a, k terý j e s tá le p ř iprave n pos lou žiti s vé mu pánu. P ř eds evz etí: Nikd y ne za po me nu, č ím j s e m. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, udě l mi s e b epo zn án í i pr avou lítos t nad mý mi p ok lesk y, vědo mí v la s tn í n ehodno sti a ubohos ti.
PÁTEK. „Tento (v. 14.)
odešel
do
svého
domu
ospravedlněn.“
V šechno je odpu štěno : to mu , kdo ž ád á odpuš tění; n ic v šak n en í odpuš těno to mu , kdo n e žád á odpu štěn í. Ž ád ati za odpu štěn í zna me n á u zn ati s vou v inu a litov a ti pok lesku. N ežád ati odpu štěn í z na me n á n eu zn áv a ti sv é v iny a s e trv áv ati v n í, z a tvr zova ti se v hř íchu a pokr ačov a ti v n ě m. T ak celn ík k aj íc í n alé z á milo st a odpu š těn í; p yšný f ar is eu s vr ací s e tak, jak př iš e l, s tejn ě hrdý, s te jně v inný. P ř eds evz etí: Budu svou dův ěru op íra ti o pokoru. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, kd ykoli upř ímn ě lituj i svý ch prov in ěn í, ud ěl mi mil o stiv ě odpuš těn í, jeho ž j s i mi z ís ka l n a kř íži za cenu Sv é krv e př edr ahé.
SOBOTA. „Kdo se povyšuje bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (v. 14.) Bůh v ys lyš í r ád poko ru, a le pý chu od mítá .
156
Podobn ě i lid é říd í se tímté ž pr av id le m, a pro to je po šetilo s t pov yšova ti se . Bůh i lid é rá d i pov yšují toho, kdo s e pon ižuje . Pro to j e r adno a p ros pě šno pon iž ova ti s e, upř ímn ě a le, nebo ť zd e b y š krabo ška šp a tně z akrýv a la pře tv ářku a pokr yte c t v í. P ř eds evz e tí: N ebudu vyh ledáv a ti př edn ích mí s t, v ez mu za vd ěk pos ledn ím. Mod litba : Ó, P ane Je ž íši, dej , mi, pro s ím, ab ych s e dobř e po znal, a to s e bepo znán í ab y mn e ud ržov a lo v žd y n a mé m mís tě v ú s tra n í.
Neděle jedenáctá po sv. Duchu. Mar. VII, 31-37. „I přivedli mu hluchoněmého.“ (v. 32.) J sou ce n ěkdy h luš i k hla su milo s ti, bývá me z á rov eň n ě mí, j edná- li s e o h áj en í zájmů Bo ž ích. Kdo mn e uč in í po s lušný m a v ěrný m vo lán í Bož ímu? Kdo ro zváže mů j ja z yk a d á mi h la s, abyc h v yzna l s vou v íru před b ezbo žný mi? P ř eds evz e tí: Budu věř iti Bohu a pos lou ch a ti Ho, a v ír a mi o tevře ús ta v č as p ř íhodný. Mod litba : Ó, P ane Je žíš i, u č iň i se mn ou ten z á zr ak a dej mi s rd ce pos lu šn é a odv ážn é.
PONDĚLÍ. „A Ježíš pojav jej od zástupu v soukromí, vložil prsty své v uši jeho a plivnuv dotekl se jazyka jeho.“ (v. 33.) Chceš s lyšeti vo lán í Bo ž í? Vzd a l s e od „ zás tupu “. Ve mn o žs tv í lidu n eus lyš íš n e ž h luk růz ných ná zorů. T en h luk j e z ma te ný, ty ná zor y jsou nej asn é – nej č as těj i jsou jeno m o zvěnou vá šn ě a b ludu. Chceš s i zac hova ti vo l no st s lova sv ého? Vzdal s e za se od
157
„ z ás tupu “. Upro s třed mno žs tv í lidu n eodv áž íš se ř íc i to, co s i mys líš . Budeš mlu viti j ako ti os ta tn í, i tv á ř e č bud e je n o zvěnou v ášn ě a b ludu. P ř eds evz etí: Ch c i- li slyš e t i Boh a, ne s mím n as lou cha ti h lasu sv ěta. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, v e z mi mn e s tr anou, ne bo ť jinak mn e dav strhn e; o tevř i mé u š i, ab ych s lyš e l Tvůj hla s, a do tkn i se méh o j az yka ve sv a té m př ij ímá n í, a b ych dov ed l mlu v iti jak a kd y má m.
ÚTERÝ. „A pohlédnuv k nebi, vzdechl.“ (v. 34.) P řed k aždou pr ac í poh lédně me k n eb i. Povzn es me s vůj poh led – poh led č is tého a dobr ého ú mys lu, pohle d pokorn ého a dův ěr yp lného v zýván í – k to mu , k terý mů ž e vš ecko a be z n ěhož nemů žeme n ic. A vzd ychněme s i: u zn ej me pokorn ě svou be z mo cno s t. J e ž íš j is tě po mů ž e a my b ude me s iln i a mo c n i Jeho s ilou a mo cí. P ř eds evz etí: Poh led a pov zde ch k n eb i n a počá tku v šeho kon án í. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, u tvr ď mn e v p řes věd čen í, že pou ze od T eb e mohu do s ta ti pož ehn án í k pr ác i a ž ádou c í z dar .
STŘEDA. „A řekl jemu: Epheta, to jest: Otevři se.“ (v. 34.) J ed in é s lovo Kr is tovo s ta č í k o tevř en í u š í i ús t ubo žák a h lu choněmého. Kd yp ak to to s lovo bud e pron es eno na de mnou? P ak budu s lyš e ti h las Bo ž í, k terý mlu v í n eu s tá le v h loub i mé du še.
158
P ak budu mluv iti o Bohu a n epř es tanu Jej ve lebiti. P ř eds evz e tí: Budu n as lou cha ti h lasu Pán a J ež íš e, k terý k e mn ě mlu ví v ev ange liu i v e své Církv i. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, ř ekn i jen s lovo, k te ré chc i op akovati svý m chov áním i c e lý m svý m ž ivo tem.
ČTVRTEK. „A hned otevřely se uši jeho a rozvázal se svazek jazyka jeho, i mluvil správně.“ (v. 35.) Mluv il dobře , mlu v il spr ávně . O tevřeme u ši svého rozu mu h lasu milos ti a bud eme mlu v iti dobř e. Zp řetrh ej me s v az ek lid ských oh le dů, k terý pou tá ná š j azyk , a naše ře č bud e s právn á, odpov íd aj íc í ro zu mu i v íře , a n e v ášn i a do mn ěnk á m. S lovo Bo ž í po s louch an é a př ij íma né s o cho tno stí bude pr av id lem na š eho s mýš le n í i mluv en í. P ř eds evz e tí: Budu mluv iti, jak mys lím, a mys le ti d le v ír y. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, Moudro sti v ě čná , d ej, aby mé s mý š len í i mlu v en í b ylo oh las e m Tvý ch s lov .
PÁTEK. „A přikázal jim, aby nikomu (v. 36.)
o tom neříkali.“
D le př ík ladu Pán a Je ž íš e od míte j me s lávu, k ter á př ichá z í od lid í. Po sudk y lid í jsou k la mn é! P roč ch ce me , ab y lid é v ědě li, co jsme v ykon a li dobr ého? J akou od mě nu n á m mo hou d á ti? S mý š lej me v zne šen ěj i! Kon ej me dobro pou ze pro Boha . On jed iný má pr ávo n á s po suzov ati, On j ed iný má mo c n ás od mě ňov a ti. P ř eds evz e tí: Ch c i míti j en Boha svě dke m svý ch sku tků.
159
Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, pokorn ě pro s ím, n auč mn e pohrd ati lid skou s lávou a za n ic n epok lád a ti c hvá lu nebo h anu sv ěta.
SOBOTA. „Dobře učinil všecky věci.“ (v. 37.) P roč „u čin il dob ře? …“ P oněv ad ž „ h luchý m d á va l s lyše ti a n ě mý m ml uv iti. “ Ko lik j e lid í h lu chý ch k s lovu Bož ímu ! N ejvzn eš enějš ím d íle m a pro n ě ne jvě tš ím dobrod in ím b y b ylo, kd yb y j im n ěkdo po moh l , ab y s lyš e li pr avdu Bo ž í. Ko lik j e lidí n ě mý ch, je dná - li s e o to , v yzn a ti v íru n ebo ji obh áj iti. N ejvzn eš enějš ím d íle m a pro n ě ne jvě tš ím dobrod in ím b y b ylo, kd yby j im n ěkdo dod a l odv ah y, ab y s e proh lás ili kř es ťan y. P ř eds evz etí: Budu h ledě ti dobř e kon a ti vš e, co kon á m. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej mi po chop iti, ž e vš e cka s va to s t spočív á v „ č inění dob ře “ a že „ č in ěn í dobř e“ spo č ív á v e sn aze š ířiti čes t a s lávu Bo ž í me z i lid mi.
Neděle dvanáctá po sv. Duchu. Luk. X, 23-37. „Blahoslavené oči, které vidí, co v y vidíte.“ (v. 23.) Blaho s lavení ti, kdož vid í Je ž íš e, to j es t v tě len ého Boha, Boha, k terý s e s ta l v id ite lný tím, ž e s e v tě lil. Ne ž co b ychom z áv id ěli těm o č ím, k teré v idě ly P án a J ež íš e za J eho po zems k ého živo ta? V žd yť i my J ej v id íme a s lyš íme př íto mn ého, ž ij íc ího, pů sobícího, učícího v Církv i, k te rá j e tak é Jeho tě le m, k te rá j e také v iditelný m proje ve m J e ho mo udro s ti, J eho dob ro ty a J eho mo ci. P ř eds evz etí: Budu sp a třova ti Kr is ta P ána v e svých př eds tav ených, v e svých dru z ích i v e svý ch podd aných .
160
Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, dej , ab yc h oke m v íry sp a třov a l T ě v pap eži, v Tv é m to ná mě s tku, v kn ězíc h, Tvých to s lu žebn ících, v Tvý ch v ěř íc ích, k te ř í j sou Tvými ú d y.
PONDĚLÍ. „Mistře, co musím učiniti, abych obdržel život věčný?“ (v. 25.) D le ú mys lu ta z a te le byla ta to o táz ka zkouškou : z ákon ík to tiž ch těl z kou ma ti mo udro s t Pá na J ež íše . O tá zka byla po lo žen a obd ivuhodn ě a zkoušk a b yla ro zhoduj íc í. K ažd é u č en í, k te ré z áh adu v ěč ného ž ivota n e luš tí ro zř eš en ím př esný m a pr ak tickým, j e n edokon a lé . Ka žd á n auka, k terá n e s mě ř uje k to mu to cíli, po s trá dá moudros ti a v ěrohodnos ti. V še, co se n evz tahuje k ž ivo tu věč né mu , je vě c í ma rnou a n ámahou z tra c enou. P ř eds evz e tí: Ch c i míti s tá le n a p amě ti ž ivo t vě čný . Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k te rý j ed iný má š s lov a ž ivo ta v ěčn ého, pov ěz , p r os ím p okorn ě, c o třeb a č in iti k je ho do sažen í, a dod ej k to mu po tř ebn é síly.
ÚTERÝ. „Co jest psáno v zákoně?“ (v. 26.) Čas to p řed stírá me n e vědo mo s t n e z pokor y, nýbrž ab ycho m s e v yhnu li z áva zku . T ak é ten zá kon ík, k terý se táž e bo žsk ého Sp as ite le n a pro s třed ek k do sa ž ení ž ivo ta vě čn ého, dobř e zn á ten to pro s třed ek. N etěže se ted y pro pouč en í, nýbrž j en pro to, ab y v odpov ěd i P án a Je ž íš e h leda l něj akou z á minku k po suzov ání – „ab y ho pokou še l“. A le P án J ež íš př e chá zí k ú toku tím, ž e s á m mu k lad e o tázku , a odpov ěd i j eho pak pou žív á k to mu, ab y př iv ed l k zachov áv án í z ákon a zá kon íka , k te rý pravd ěpodobn ě dobř e
161
v ěděl, co třeba kona ti, a le nekon a l to. P ř eds evz etí: N e s mím p ř eds tír án ím n evědo mo s ti o mlo uva ti s vé chov án í. Mod litba : Ó, Pan e J ežíš i, udě l mi, pro s ím po korn ě, s íly, a b ych vžd y kon al to, co j se m po znal j ako Tvou vů li.
STŘEDA. „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší síly své a ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.“ (v. 27.) Budeš milov ati: láskou svobod nou, n e s lepou, ne láskou pou ze citovou. Z celého srd ce svého : a n i j ed in á ná k lonnos t v n ě m n es mí z ůs tati, k terá b y n eb yla pro Boh a ; z celé duš e s vé : an i v yde chnu tí, an i ok a mž ik ž ivo ta, k terý b y n eb yl zas věcen Bohu ; z e v š í s íly sv é : aby v še chn y naš e s íly, vš ec hna v lákna n aš eho těla, v šechn y s mě r y n aš í duše b yly ř íz eny j en k Bohu ; z e vš í mys li sv é : v še chny myš le nk y i v še chn y na š e ú mys ly mu s í se odnáš eti k Bohu. A b ližn ího jako s eb e samé h o. N ebo ť v šechn y důvod y lá sk y, k terou má m míti k sob ě, mlu v í i pro b ližn ího. V sob ě mám milo v ati d ílo Bo ž í, obr az Bož í, d ítko Bo ž í, br a tr a a úd a Ježíše Kr ista : a tím v š ím j e i můj bliž n í. P ř eds evz etí: Mu s ím svou lásku dok azov a ti sku tk y. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, dovo l mi s poj iti mé ú mys ly s ú mys ly Tvého bo žsk ého srd c e, ab ych t ak mě l z ajiš těno, že p ln ím sv atý zákon Bož í.
ČTVRTEK. „To čiň a živ budeš.“ (v. 28.) N es tačí j en zn á ti p ř iká z án í, nu tno je tak é p ln iti. Ó,
162
kd yb ycho m č in ili vš e, co zn á me a co mů ž e me ! J e vš ak v elmi n e snadn é milov a ti Boh a ze v še ch sil? N iko liv. On s ice od ná s ž ád á v še chn y na še s íly. V še chn y, a le n ic v íc. Žádá led y, j en co j e v na š í mo c i. A s oh ledem k b ližn ímu v yž aduje od n ás pro n ěho j en to, co b ycho m u č in ili sob ě sa mý m. T ed y an i zd e n en í n ic , co b y př ev yšov a lo mír u n aš í mo žnos ti. P ř eds evz e tí: Nebudu sn íti o ne mo žn é m id eá lu , nýbr ž budu u skutečňovat i, co je mi mo ž n é. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, o svě cuj mn e a pos iluj mn e a d ej mi, ab ych vž d y také ch tě l kon a ti to, co zn á m a c o mohu .
PÁTEK. „A kdo je můj bližní?“ (v. 29.) Z ákon ík to dob ře v í. P roto mu t a ké P án Jež íš odpov ídá podob ens tv ím, z n ěhož s i bude mu s e ti s á m v yvod it i dů s led ek. N áš spo lubr a tr trp í, a my – a č mu mů ž e me po mo c i – jd eme oko lo, an iž b ycho m n aň poh léd li: pak a le n eř ík ejme , že milujeme b ližn ího. N áš spo lubr a tr k le s l pod r anou d é mon a, lež í tu r an ěn k s mr ti těžký m h ř ích em. A my b yc ho m ho mo h li poučiti, pov zbud ili, pozv ednouti – a le my s e o to ani nepoku s íme , jd eme oko lo b e z c itu nad z tr á tou duš e. Důk az to, že n e miluje me an i Boha a n i b ližního. P ř eds evz e tí: Budu konati sku tk y milos rden s tv í. Mod litba : Ó Pan e Je ž íš i, n edopou štěj, a b ych b yl lhos tejný m k b ěd á m tě le sný m a duc hovn ím těc h, z a n ěž T y s ob ětoval svou kr ev a svůj ž ivo t.
SOBOTA. „Jdi, a čiň i ty podobně.“ (v. 37.)
163
N ás leduj me S a ma r itána , který peč uje o ubo žá ka , j e mu ž a n i kněz an i lev ita ne věnov a li sou c itného poh ledu. L á sk a k b ližn ímu je výs ledk e m a zn á mkou lá sk y k Bohu. N emiluj ete -li d ítko Bo ž í, k ter é v id íte, ne ř íkej te, že milu j ete Boh a, j eho ž nev id íte. Milujete - li v šak sv ého bližn ího a h led íte mu pos lou ž iti, dojd ete i k lás ce Boha a k J eho s lužb ě. L áska k Bohu se s tupuj e k milov án í b ližn ího, a lá ska k b ližn ímu pov zná š í k milo v án í Boh a. P ř eds evz etí: Budu pou ž íva ti k ažd é p ř íle ž ito sti, ab ych po slou žil b ližn ímu. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, T y p ravý S a ma r itáne , k terý js i u zdrav il mou duš i z ra n, je ž j í z a s ad il d émo n , kd yž mn e o loup il o milo s t, dej, ab ych Tě n ás ledova l v hor livo sti o spásu du š í.
Neděle třináctá po sv. Duchu. Luk. XVII, 11-19. „Když se ubíral do Jerusalema šel mezi Samařskem a Galileí.“ (v. 11.) J eru salem p řed s tavuj e Círk ev ; S a ma ř sko n a zna čuje ro zko l, b lud ařs tvo ; Galile a obs a ze ná pohan y běh e m z aje tí b ab ylonsk ého zn ázorňuj e n árod y ne věř íc í. T ak Pán J ežíš , ab y v ytvoř il a s tá le ro zš iřov a l svou Círk ev, pro chází – pro s tředn ic tv ím a po š tolů a mis ionářů – a p ron ik á do kr ajů, kde s e n a léz ají ro zko ln íc i, b lud ař i i poh ané . Š íř en í v íry me z i n evěř íc ími a obrá c en í kře s ťanů pob loud ilý ch, toť nejvýz na čn ějš ím d íle m Církve Kr is tov y. P ř eds evz etí: Budu pra cov a ti o spá se b ližn ích. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, dopř ej mi s po lupů sobiti n a Tv é m d íle, jímž j e Círke v, z ísk áv án ím duš í.
164
PONDĚLÍ. „Potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteří stáli zdaleka.“ (v. 12.) Zd á- li s e n ám n ěk ter á vá š eň, n ěk terý n áv yk n e zhoj ite lný m j ako malo mo cen s tv í, jd ě me k Pánu Je ž íš i jako ti ubožá c i s důvěrou, s v ytrv a lo s tí a s pokorou. S dův ěrou : jd ě me mu na pro ti, ab ycho m s e s n ím s e tk a li, a př eds tav me s e mu ; s v ytrva los tí: s tůj me , ček aj íce , dokud n ebude me v yslyš en i; s pokorou : mys le me s i, ž e n ejs me hodn i se mu př ib líž iti. P ř eds evz e tí: Budu v ytrv a lý v e svýc h mod litb ác h. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, jen ž j ed iný mů ž eš u zdr av iti mou du ši, v yřkni, pro s ím pokorn ě, své v še mohou cí s lovo i nad e mn ou .
ÚTERÝ. „A pozdvihše hlasu pravili: Ježíši, mistře, smiluj se nad námi.“ (v. 13.) Po zdv ihn ě me h lasu sv ého a n a léhejme tí m v íc e, č ím j s me od Boh a v zd á len ějš í. A le j á s e n eu mí m mo d li ti, řekn e č asto hř íšn ík. J ak že, v y trp íte, v y js te n eš ťa stný – a n eu míte se mod liti? Nu že uzn ej te s vou b ídu, v yzn ej te ji up ř ímně , obr a ťte s e k To mu, jenž jed iný vás z mí mů ž e v ysvobod iti. I kd yb yste mu n edov ed li říc i an i j ed in ého s lov a, pouhý v á š poh le d dův ěr yp lný bud e mod litbou. P ř eds evz e tí: Ne z apo me nu, ž e mo d litbou j e k a žd é upř ímné v yznán í svýc h po tř eb a pokorn á žádo st o př ispěn í. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, s miluj s e n ade mn ou! T y v id íš mo u b ídu a te n poh led sta č í, ab y po hnu l Tvý m s rdc e m.
165
STŘEDA. „Jděte, ukažte se kněžím.“ (v. 14.) Malo mo cn í vd ěč í z a své u zdr aven í po slu šno sti. N ejdř ív po slou chá s á m P. Je ž íš zá kona , k terý s tanov il kn ěze za po suzov a te le u zdr av ení z ma lo mo cen s tv í. Pa k po slou ch aj í malo mo cn í P. J e žíš e pro s tou a oc ho tnou v írou : a n iž b y čekali na u zdr av en í, jdou se uká z ati kně ž ím, k te ř í to u zdrav en í maj í zjis titi. Uv ěř ili a po sle ch li. „ I s ta lo s e, kd yž š li, uz drav ili se .“ Po s lušno s t a v ír a tvoř í d iv y. P ř eds evz etí: Budu věř iti a o cho tně po slou ch a ti. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, mlu v j en : po s lou chá m a v ěř ím. A le k s lovu s vému př ipoj j eš tě milo st, n ebo ť b ez n í ne má m s íly k n ás ledov án í T eb e.
ČTVRTEK. „I stalo se, když šli, uzdravili se.“ (v. 14.) Pý ch a j e počátk e m vš ech n epr avos tí. A n ečis to ta, zná zorn ěn á v e lmi vhodn ě ma l o mo ce ns tv ím, je n ejč as těj i vý sledk e m a j ako tre s tem p ý ch y. Pý chou bouř í s e du ch pro ti Bohu ; n eč isto tou se bouř í tě lo p roti du chu. P roto pos luš nos t j e zv lá š tě výhodný m lék e m pro ti pý š e. So tv a že s e ma lo mo c n í d a li n a c e s tu po s lušno sti, běh e m té c hv íle, co z po slu šno sti jdou, b yli uz drav en i. P ř eds evz etí: Budu č in iti, co Bůh c hc e, a pak j is tě budu s Bohem a Bůh bud e se mn ou. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, d ej, ab ych pochop il, ž e ten , kdo T ě pos lou ch á, zů s táv á b lízko T eb e, a le ž e od Teb e s e v zdaluj e, kdo vů li Tvou n ep ln í.
166
PÁTEK. „Zdaliž nebylo jich deset uzdraveno? A kde jest jich devět?“ (v. 17.) V n eštěs tí pro s íme , v e ště s tí z apo mín á me . Vd ěčno s t ná s tíží: pýc ha n á m ne dovo luje u znáv a ti, že js me po třebov a li po moc i, h led í nás př ivé s ti k z apo me nu tí n a dobrod in í. A př ec n ení ur ážk y c iteln ějš í pro srd ce j e mn é ne ž pr ávě nevd ěč nos t. P roto tak é P án J e ž íš tolik shov ív avý a pokorný s tě žuje s i n a tu to ur ážku. Z des íti uz drav ený ch ma lo mo cný ch jed iný s e uka zuje vd ěčný m, a to b yl Sa ma r itán – j eho ž b ycho m dn e s n azva li b lud ařem. Čas to ti, k teř í j sou n azýv án i dobrý mi, j sou nej mé n ě u znalí, jako b y dobrod in í b ylo pro mě pov inným. P ř eds evz e tí: Budu u zn a lý k Bohu a v še m t ě m, kdo mi prok azuj í dobrod in í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, j á s i s tě žuj i a roz čiluj i se n ad n evděk em, n ebo z apo me nu tím, i nad lho s tejno stí lid í. A le c o má m ř íci, kd yž v id ím, jak i on i i já s á m js me n e vděč n i k Tobě?
SOBOTA. „Víra tvá tě uzdravila. “ (v. 19.) V ír a u zdr avuj e, a le ne b ez sku tků. To , co u zdr avuje S amar itána, to, co mu k zdr av í tě la př ipojuj e i sp ásu du še , je to, že pu ze n v írou vr á til se pod ěkova ti Pá nu J e ž íš i z a u zdrav en í. A le tak é sku tk y be z v ír y n e ma j í c en y. Pouz e v ír a je pov znáš í a dod ává j im n adpř iro zené ú č innos ti. P ř eds evz e tí: Vš e chc i kon a ti v du chu v ír y. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, j en v T eb e ch c i dův ěřova ti, n eboť T ys je d iný Sp as ite l.
167
Neděle čtrnáctá po sv. Duchu. Mat. VI, 24-33. „Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti.“ (v. 24.) A spoň nej sou - li tito dva p ánov é j en j edn ím. T ak mohu a mu s ím s lou ž iti z árov eň Bohu O tc i i J ež íši Kr is tu, Jeho S ynu a vys lan c i; mohu a mu s ím s louž iti Boh u z árov eň i př eds tav eným, k teř í – k aždý v e sv é m oboru – př eds tavuj í j ed iného a ne jv yš š ího Pá na . A le n en í mo ž no s lou ž iti zárove ň dv ě ma p ánů m s i odporuj ícím, j ako j e Bůh a ďáb el, J e ž íš Kris tu s a Be lia l, Círk ev a sv ět; n en í mo ž no ná sle dova ti sou ča sně du ch e vang elia a du ch ča su. P ř eds evz etí: Př imknu se k Pánu J ež íš i a zř eknu se ď áb la . Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, ty jed i ný Pan e n á š, d ej mi s íly , a b ych vžd yck y j en Tobě s louž il.
PONDĚLÍ. „Nemůžete Bohu sloužiti a mamoně.“ (v. 24.) S lou žiti Bohu, to ť pov zná še ti se ; s lou ž iti ma mo n ě, to ť pon ižovati s e. Ale n ikdo ne mů ž e souč a sně s toup a ti a s e s tupovati. J ak á to po še tilo s t ko lís a t i n ero zhodně me z i ku se m b ídn ého kovu a me z i s tatk y v ě čný mi! J ak é to ponížen í k lás ti du ši n arov eň tě lu , a z ájmy h mo tn é a ča sné na rov eň záj mům d uchovn ím a vě čný mi A př ec takov á poš e tilos t je mo udro s tí u č lověk a z e světš tělého a on je na n i hrdý. P ř eds evz etí: Ch c i své srd ce odpou tá va ti od boh a ts tv í. Mod litba : Ó, P an e J ež íši, d ej, ab ych dobř e po chop il prvn í s lov a Tv ého ho rsk ého k áz án í: „ Bla hos laven í c hud í du chem“ a ro zlo m mé okov y, ať js ou z e s tř íbr a n ebo ze zla ta .
168
ÚTERÝ. „Nepečujte úzkostlivě o život svůj, co byste jedli, ani o tělo své, čím byste se odívali.“ (v. 25.) Od evzd ej me s e zc e la lá sk yp ln é Pro zře te lno sti. On a n á m j iž dov ede op a tř iti v e vhodnou dobu v še, č eho po tř ebuje me . S lib y P ána J e ž íš e v z tahuj íc í se na n áš ž ivo t těle sný p la tí j eš tě mnoh em v íc e o ž ivo tě du chovním. P roto čiňme k lidn ě a p ros tě v š e, co č in iti má me a mů žeme, Bůh u č in í pa k os ta tn í. P ř eds evz e tí: Z apuď me v še chn y zb ytečn é a nek lidné s taro s ti. Mod litba : Ó, P ane Jež íš i, dej , ab ych z apu zov a l vš e chny n ek lidné oba v y o svou budou cnos t tím p ř esv ědč en ím, ž e Ty v íš n ejlép e, č e ho j e mi tř eb a, a ž e T y – vš e mohou c í – chc e š j en mé dobro.
STŘEDA. „Pohleďte na ptactvo nebeské.“ (v. 26.) P táče lítá s e m a ta m, be z s taros tí; h ledá s i po tr avu a n alézá j i. T ak é my j edn ej me , pr ac uj me , a le b ez roz č ilov án í a be z př ílišné s taro stlivo s ti. Zv láš tě h lede j me b ez pře s tán í a v šud e pokr m du še, pr avdu a sp rav ed lno st. Z alétej me č a s to k pra vdě a k dobru n a svý ch dvou kř íd lech : roz u mu a vů li. Bez Bo ž í Pro zř e te lno s ti n a še sn ahy budou ma rné , n aš e h ledán í bezú če ln é. Bůh o ček ává – d řív e ne ž ná m p o mů že – ab ycho m u ž ív a li dobř e svého ro zu mu a sv é svobodn é vů le. P ř eds evz e tí: Budu s e př ič iňova ti, ja ko b y vý s le dek záv ise l pou ze na mn ě, a př i tom s e budu mo d liti, jako b y výs lede k záv isel pouz e na Bohu .
169
Mod litba : Ó, P an e J ež íši, po s iluj mn e svou milo stí, ab ych T i úp ln ě ob ětova l a Tv é mu ř íz ení pon e cháva l v ešk er é s vé s mý š len í i vš echn y své touh y.
ČTVRTEK. „Kdo z vás staraje se může přidati ke svému věku loket jeden?“ (v. 27.) To , co zde P án J ež íš pron áš í o tě le, to s tejn ě p la tí i o duš i. Bez p ř isp ěn í Bo ž ího v š echno na š e sn až en í n eu mož n í n á m v zrů s t v mo udros ti n ebo v e c tno sti. V šechno, co je v n á s k ladn ého a v ěcn ého, c o j e v nás dobr ého a pr avd ivého , to vš e poc há z í od Boh a. Mů ž eme s milo s tí Bo ží spo lupůs obiti, mů že me j í ta k é k lá s ti od por : a le bez Boha n ic n e může me č initi. P ř eds evz etí: Pou ze od Boh a ch c i oč ekáv a ti svůj pokrok v dokon alosti. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, r ád uzná vá m, ž e be z T eb e n ic n e mohu, a pro to v še chn y záj my du še své pro ča s i pro v ěčno s t svěřuj i Tobě s poko rnou prosbou o milo s tivou po mo c.
PÁTEK. „Víť zajisté Otec váš, že toho všeho potřebujete.“ (v. 32.) Dobř e to v í a tak é n á m ch ce v še op a tř iti. A le pře c ch c e bý ti p roš en a v yž aduje proj ev na š í úc ty a do zn án í na š í z áv is los ti. P roto pr acuj me a mo d leme s e : p ak s e odev zd ejme J eho mo udro sti, Jeho dobro tě a Jeho mo c i a č ek ej me n a n aš i hod inu v k lidu a v důvěř e. P ř eds evz etí: Ať př ijde c oko liv, budu dův ěřov ati v P ána . Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, k terý tak dobř e zn áš mé p o tř eb y i mé to uh y, n ezapo mín e j, poko rně p ros ím, n a mo u ubohos t , n a mou s labo st.
170
SOBOTA. „Hledejte tedy nejprve a spravedlnosti jeho, a toto přidáno.“ (v. 33.)
království Božího všecko bude vám
Zd e n a ze mi kr á lov s tv ím Bo ž ím je j eho Círk ev. P racuj me i bojuj me , ž ijme i u mír ejme pro Círke v. Z apo mín ej me na v še o s ta tn í, zapo mín ej me i na s eb e s a my, ab ycho m moh li j en n a Boha mys le ti a n a j eho sv a té z áj my. P án Bůh n ez apo me n e na záj my na še . P ř eds evz e tí: Budu se sn až iti, ab y P án J ež íš v lá d l v e mn ě i ko lem mn e. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab y Tvé královs tv í b ylo j ed iný m pře d mě te m v e šk er é mé p éč e. K ra luj, p ros ím, n ad mý m du chem v írou a na d mý m s rdc e m lá skou.
Neděle patnáctá po sv. Duchu. Luk. VII, 11-16. „P. Ježíš šel do města, které slově Naim, a šli s ním učedníci jeho a zástup veliký.“ (v. 11.) Z ás tup v e liký n ás leduj e P án a J e ž íš e, a čko liv n ikd y n eh led á ob líb enos ti u lidu. Po tř icet le t ž il v ú s tr aní, a běh e m s v ého v eřejné ho živo ta čas to se uchyluj e do samo ty. V e svých káz án ích n ikomu n e licho tí, ne š e tř í ani b ludu an i v ášn ě, neza mlč u je an i p ravd y n ejdr s nějš í, mlu v í j en o ob ětech , slibuj e jen kříž . N e, Pán J ežíš nev yh ledá vá popu larity: a př ec zá s tup y lidu j ej prov ázejí, ka mk o liv s e ub írá . P ř eds evz e tí: Budu j edn a ti spr ávn ě a mlu v iti pravdu n es tar aje s e o př íz eň lidu. Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, který zapo mín aj e n a s lávu svou h ledal j s i jen s lávu O tce sv ého, udě l mi d obro tiv ě, ab ych i j á zapo mín aj e n a s eb e h led a l pou ze s lá vu Tvou .
171
PONDĚLÍ. „Vynášeli mrtvého, jediného to syna matky jeho, a ta byla vdova.“ (v. 12.) T ak é Círk ev je ma tkou a v n epř ítomn o s ti sv ého neb e ského s nouben ce je j a ko vdova . Hř íšn ík j e jej í s yn. Ona ho op lakává , jako ta uboh á ma tk a op lakáv ala s vého j ed iná čk a. V žd yť jej í s yn je „v yn áš en“ ke hrobu svý mi v ášn ě mi, k teré jej s trhuj í k sku tků m pod lý m a n ízký m. P ř eds evz etí: V poku šen í a z áchv atu vá šně pou ž ij i j eš tě toho zb ytečku s íly, k te rá mi z ů s ta la , k to mu , ab ych vo la l k Je žíš i. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, kd yž v id íš , jak mé s mys ly a v ášn ě mn e u chva cuj í a v lekou, pr ijd iž mi milo s tivě na po mo c.
ÚTERÝ. „Spatřiv ji Pán, pohnul se milosrdenstvím nad ní a řekl jí: Neplač.“ (v. 13.) N aš e sou žen í je tř eba jen ča sné , do týká s e lá sk yp ln ého s rdc e Pán ě bo les tn ě. P roto u tíkej me s e k té jeho dobro tě ve z koušk ách tě le sných s tejně jako v u trp en í du ševn ím. Čas to n en í a n i třeb a p ros iti: sta č í, ab ycho m s e mu př eds tav ili s e svý m bo le m; p ouh ý poh led n a na š e s lz y bude pro sbou. P ř eds evz etí: Vš e budu o ček áv a ti od souc itu J ež íšov a. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab ych n epřes ta l dou fa ti v Tvou dobro tu an i tehd y, kd yb yc h b yl tě žký m hř ích e m du chovně usmr cen.
STŘEDA. „A přistoupiv dotekl se mar.“ (v. 14.)
172
Mr tvý ne mů že s e př iblíž iti k Pánu J ež íš i, pro to s e Je ž íš b líží k n ěmu. Kd yb y se Bůh sá m s v ou milo s tí n epř ib líž il k du ši hř íche m mr tv é, ona s a ma v e s vé uboho sti n ikd y by s e k n ěmu n emoh la př ib líž iti. Sp asitel se te d y př ib líž il k mr tv ému a z as tavuj e no s ič e mar : tak i z as tavuje v ášn ě, k te ré v lekou du ši k hrobu v ěčn ému . P ř eds evz e tí: N ebudu nikd y odp ír a ti působ en í milo s ti ve s vé du š i. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, do tkn i s e ma r, dotkn i s e tě ch mr tvo lný ch obv azů , j imiž mn e sv á za l a spou ta l hř ích, do tkn i s e mého ro zu mu svý m slov e m a mé vů le svou milos tí.
ČTVRTEK. „Mládenče, tobě pravím, vstaň.“ (v. 14.) P ánu Jež íš i s ta č í j ed iné s lovo , ab y na vrá til ž ivo t mr tvý m. J ed in é s lovo mu také s ta č í, ab y duši vr á til ž ivot milo s ti. J e vš ak tře ba , ab y ta du še odpov íd a la s lovu P áně . „Vs taň. “ Dá vá m ti s íl u k povs tání, a le ty té s íly mu síš pou ž íti a pokou še ti s e o pov s tán í. A podobně : Dáv á m ti s ílu, ab ys mo h l hř íchu litova ti a po lepš iti se . Nu ž e : lituj ho a po lep ši s e. P ř eds evz e tí: Nebudu n ikd y odp ír a ti vo lán í Bo ž ímu . Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, zavo lej i ke mn ě slovo, j e ž by mn e po zdv ih lo a o ž iv ilo.
PÁTEK. „A posadil se ten, jenž byl mrtvý, a počal mluviti.“ (v. 15.) Čiň me aspoň to, co mů že me . Zd á - li se n á m n e mo žný m pov stati, tak se a spoň dopo la n adzve dně me … Říkáme, ž e n e mů že me s lé z ti s ma r ; n e mů žeme , j ak s e
173
má m zd á, zb av ili hř íšné ho n áv yku. Nu že ted y, aspoň s e mod le me : ml uv me k Bohu, mlu v me k Pánu J ežíš i, mluv me k P. Mar ii, mlu v me k sv a tý m – jako te n mláden ec „poč a l mluv iti“. P ř eds evz etí: Budu se a spoň mo d liti: to pře c v žd ycky mo hu . Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, d ej, ať v žd y hned k Tv é mu vo lán í uposlechnu , abyc h s e s ta l hodný m z a s d a lš í milo s ti nu tn é k v ykon án í dobr ého sku tku.
SOBOTA. „Prorok veliký povstal mezi námi.“ (v. 16.) Člověk a poznáv á me spíš e pod le je ho sku tků ne ž pod le s lov . T en, kdo dov ede kona ti sku tk y n adpř iro zen é, dov ede mlu v iti tak é mluvou řádu n adpř iro z eného, prorokova t i budou cnos t. P roto také, kd yž P án J e ž íš kon á z á zr ak, lid z toho hned v yvo zuje záv ěr, ž e j e prorok e m. A n emý lí s e, třeb a že nev ystih l p lně sku te čno s ti. Zd a z naš ich s lov a z na š eho chov án í lz e soud iti, ž e j s me kř es ťané. P ř eds evz etí: Budu vžd y j edn a ti i mluv iti j ako kř es ťan. Mod litba : Ó, P ane Je ž íši, kd yž j se m s Tebou spoj en kř te m a sv atý m p řij ímán ím, de j pros ím, a b ych Tě os lavov a l svý m ž ivo tem T ebe hodný m .
Neděle šestnáctá po sv. Duchu. Luk. XIV, 1-11. „Když Ježíš vešel v sobotu do domu jednoho z náčelníků farizejských, aby tam poobědval, oni ho pozorovali.“ (v. 1.) P án J ežíš nemů ž e u činiti an i kroku, ab y př i to m n eb yl
174
po zorován , posu zov án a kr itisová n, a my b ycho m chtě li un iknou ti lid ské z lob ě? Kd yb ycho m b yli ode v še ch chv á len i, nebyli b ycho m u čedn ík y P án a J e ž íš e. V šeob ecn á př íz eň by předpok lá da la v naš ich ř eč ech v šeob ecn é lic hoc en í, a v n aš e m c hov án í v še s tr anné ú s tupky v šem názorů m a vš e m v ášn ím. A le tím b ycho m ne z íska li vá žno s ti lidí č e s tných a ro zš afný ch. N en í mo žno líb iti s e v še m. P ř eds evz e tí: Budu hle dě ti povz né s ti se n ad lid sk é po suzov án í. Mod litba : Ó, P ane J e žíš i, n auč mn e, p ros ím pokorn ě, tak pohrd ati lids ký m kr itisov án ím j ako j s i j ím pohrd a l sá m.
PONDĚLÍ. „A hle, jeden člověk vodnatelný byl před ním.“ (v. 2.) O tok zn á zorňuj e nadu tos t, pýchu. U čenos t, nen í - li mír n ěn a pokorou, nadýmá du ch a i s rdc e. T en vodn a te lný – a v dů sledku toho i o tek lý – j e ted y živý m s ymbo le m tě ch fa r is eů, k teří pozo rova li P ána Je ž íš e, zda b y jej mo h li př is tihnou ti př i ně jak é m pok le sku, ab y tak po těš ili tu svou lichou u čeno s t a k la mn ou c tnos t. J iž to likrá t b yli ve svýc h podobnýc h snah á ch z ah anb en i – a budou také ten tokrá t. P ř eds evz e tí: Nebudu s e n ikd y pře ce ňova ti. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, h le, p ře d Tebou js e m s e svou mar n ivo s tí a s e svý m n adý má n ím s e . S miluj s e nad e mnou a u zdrav mne .
ÚTERÝ. „Smí-li se v sobotu uzdravovati?“ (v. 3.)
175
P án Ježíš nepo třebuj e a n i pouč en í f ar iseů o to m, co je dovo leno, an i j ej ich svo len í k u zdra ven í ne mo c ného : je ted y v té o tázce pou ze iron ie . T en, j enž jed iný m s lov e m uzdr avuj e n e mo cné , fen zná z ákon jako n ikdo j iný . Z ákon zakazuje prá c e slu žebn é, a le z ázr ak j e dílo Bo ž í. N ež P án J ežíš s e p tá j en pro to , a b y se tro chu v ys má l f ar is eů m a jej ich do mýšlivo s ti. P ř eds evz etí: Budu h ledě ti z ahanb iti pý chu a ne dba t i j ej í z lob y. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, n au č mn e , pro s ím, p ohrda ti lic hou v ědou a zlou vů lí tvý ch n epřá te l.
STŘEDA. „Ale oni mlčeli.“ (v. 4.) N ež b y u znali pr avdu ti f a le šn í u č ite lé , r aděj i mlč í. A to je v las tno s tí v še ch sof is tů a po litiků, ž e něk ter é o tázk y nechávaj í nero zře š en y, ab y s i z aj is tili z á min ku, pod n íž b y mo h li n ev inn ého př ekv ap it i a tř eba i ods ouditi. P roto j e dobř e pohrd a ti mlč e n ím ta kový ch lid í s tejn ě j ako j ej ich řečí. P ř eds evz etí: N ebu du n ikd y př ik láda ti vá h y mlč ení z áv is tn íků. Mod litba : Ó, p ane Je ž íš i, k terý s v šud e s e se tk áva l s úk lad y svý ch n epř á tel, d ej, ab ych nedb aj e př eká ž ek v ce s tu s e mi s tav ících h ledě l prov ádě ti sv é dobr é ú mys ly.
ČTVRTEK. „I ujav ho Ježíš, uzdravil jej a propustil.“ (v. 4.) Kon ej me dobro z a vš e ch oko lno s tí (bu ď j ak buď ). Snad n á m budou up íra ti svobodu k mluv en í a j edn án í pro s lávu Bož í. N ež my j sme k to mu do sta li pos lá n í nebo zplno mo cn ění
176
od svý ch pře ds tavený ch: a p ro to j en s odv ahou a b e z ob avy mlu v me, jedn ej me . Je to n aš e p rávo : mlu v iti a pa k j edna ti. Z rovna j ako P án J ež íš : te n n ejprv e s vý mi s lov y – pouhou o tázkou – př iv ád í k mlč en í sv é ne přá te le, a te prve j ej ich por ážku dokon čuje svým s ku tk e m. P ř eds evz e tí: Budu h led ě ti z avř íti ús ta b ezbož nos ti sp íš e s kutk em než s lov y. Mod litba : Ó, P ane J e ž íši, dopř ej mně milo s tivě , a b ych d le Tv ého vzn eš en ého p ř ík la du dov ed l n epřá te le dobr a v e z ma te k uv áděti s lovy v ír y a skutk y lásk y.
PÁTEK. „A nemohli mu na to odpověděti.“ (v. 6.) A co také odpov íd a ti? Kd yž J e ž íš mlu v í, jed iné J eho s lovo s tačí, ab y v e z ma te k uv ed lo vše chnu mo udro s t ch ytrá ků a tašk ářů. A kd yž jedn á, Jeho s kutk y zj evuj í prorok a, v ys lan c e Božího , Boh a. Nu že, v zdejte se , v y pyš ní du chové , u zn ej te sv ého Pán a : to b y b yla ta n ejvhodn ějš í odpov ěď, k terou b ys te mo h li a měli d áti. A le to n e. Pý ch a, i když j e z ahanb ena a z ma te na , př e c s e n ikd y n epodrob í a n epodd á. P ř eds evz e tí: Budu z e lž i u svěd čova ti nepř á te le sv. evang elia. Mod litba : Ó, P an e Je ž íš i, nap ln ěn r ado s tí nad Tvý m v ítězs tv ím pro s ím pokorn ě o tu milo s t, ab ych i já mo h l v ítěz i ti n ad mo dern ími f ar is ei v boj i za Tvou č es t a slá vu.
SOBOTA. „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (v. 11.) I v o čích lid í je pokor a nejj is těj š ím p ro s tředke m k z ísk ání
177
v ážno s ti a k u mlč e n í n en áv is ti. I p řed lid mi p ý ch a kon čív á zah anben ím. O s tatn ě co zále ží na váž nos ti n ebo pohrd án í lid í: j sou tak s lep í a n espr aved liv í! Z ás luha j e o slňuj e : nedopř ávaj í vš ak toho, co na zýv aj í po c tami, n iko mu n e ž tě m, j ich ž pod léz avos t n evzbu zuj e u n ich ob av. A le v podstatě a v pra vdě svě t, tř eba že je s lepý a n espr av edlivý, v á ž í s i tě ch , j imiž s e zd á pohrd a ti, a pohrd á tě mi, jež se zdá míti v úc tě . P ř eds evz etí: Budu h leda ti ús tran í a po s ledn í mís ta. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, v ím dobř e, ž e budu míti mír s lid mi jen, spokojím - li s e s j ej ich n evš íma v os tí. Pro to pro s ím pokorn ě, udě l mi té milo s ti, ab ych dov ed l doopr avd y n edbati sv ěta a j eho úsudků.
Neděle sedmnáctá po sv. Duchu. Mat. XXII, 34-46. „Ale fariseové uslyševše, že přivedl saduceje, sešli se vespolek.“ (v. 34.)
k mlčení
N es cházej í s e z a ú če lem h led án í pr avd y, nýb rž j en pro to, a b y zahub ili Ježíše , k terý j es t pr avda . A podobn ě n en í to lá sk a k pr avd ě, k terá sj edno cuje n epřátele Církv e, nýbr ž je to z á š ť pro ti té neo mylné a n eporuš iteln é s trá žk yni pr avd y. P ř eds evz etí: J en ti s e dov edou sjedno titi v lá sce , kdo jsou sj edno cen i v e v íř e. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, d ej, ab y se kře s ťan é dov ed li tak sj edno titi pro Teb e, jako se nep řá telé v ír y spojuj í pro ti Tob ě.
PONDĚLÍ. „Mistře, (v. 36.)
178
které
přikázání
v zákoně
je
veliké.“
I ta zd án livě p ros tá o táz ka skrývá lé čku : a le je j í s trůj ce bud e us azen pro s tou odpov ěd í. N edůvěřuj me an i zdán liv é be zúhonno sti p ro tivn íků v ír y, zv láš tě s tavě j í - li s e n ev ědo mý mi a u c tívaj í - li ná s zvu čný mi titu ly. H leď me z ah anb iti z lobu, šp a tnost a zch ytr a lo st př ímou a ro zhodnou odpov ěd í. P ř eds evz e tí: Budu vžd y pro s tý a př ímý v ř eč i i v j edn án í. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íši, ty pravý Mis tř e, dej , a ť s e v ždy u tík ám k Tob ě j ako k zdroj i sv ě tla a s íly.
ÚTERÝ. „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své.“ (v. 37.) „Milov ati bud eš “, ano, milo va ti: lá skou n e v ynu cenou , nýbr ž svobodnou, v ytr ysk lou z po znán í Bo ží n ekon ečné v elebno s ti a dobro ty; „P ána,“ ano, Bůh j e naš ím P án e m, je mu vd ěčím v š e, co js em, a v še, co má m. Vš e v e mn ě je n J e mu ná le ž í; „Boh a“ – ten Pán j e zárov eň mý m Bohe m, j e to n ejv yš š í dobro, a proto té ž lá sk y n ejhodněj š í. P ř eds evz e tí: Ch c i př i v še m s v ém k on án í j en k Bohu s měř ovati. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, osv ěcuj můj ro zu m, a b y ř íd il mé s rdce, a to z a s ab y vš e chn y mé s chop no s ti v ed lo s mě r e m k n eb esk ému O tc i.
STŘEDA. „To je největší a první přikázání.“ (v. 38.) To to př ik á zá n í j e první, pon ěvad ž je zdroj em, z n ěhož v šechna os ta tn í př ik áz án í prý š tí. J e n ejvě tš í, poněv ad ž v sobě v še chn a o s ta tn í z ahrnuj e. Kdo Boh a opr avdu mi luj e , ch ce ta ké vš e, co ch c e Bůh,
179
a zákon J eho v e v še m pln í. Kdo Boh a milu j e z celé ho s rdc e s vého , ten Mu d áv á př ednos t před vš ím o s ta tn ím. P ř eds evz etí: Skr ze J ež íš e k Bohu Otc i. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, dopř ej mi té milo s ti, ab ych – mís to rozptylov a ti se zb y te čně v rů zných p lán e ch – s ous tř ed il s e v to m je dno m: mil ov a ti T eb e a skr ze Te be n ebeského O tce.
ČTVRTEK. „Druhé pak jest podobné jemu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (v. 39.) Miluj i - li Boh a, mus ím milo v a ti i sv ého b ližn ího, a mu s ím ho milov a ti, j ako s eb e s a mé ho, pro to že on je tak é jako j á d íle m Bo žím, o br az e m Bo ž ím, d ítk e m Bo ž ím. Miluj i - li se be , budu milo vati i bra tra sv ého, n ebo ť j e mi podob en, i Bohu . To to př ik ázán í se ted y podob á př ik áz án í p rvnímu s te jně , j ako b ližní mů j podobá s e Bo hu . P ř eds evz etí: Budu milov a ti b ližn ího svého j ako j ej miluj e P án Ježíš. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, k te rýs š e l ta k d ale ko v e své lá s ce k lid em, že j s i s e pro ně s ta l č lověk e m a b ližn ím j ej ic h ; k terýs je milov al j ako s eb e, a do jis té mír y v íc e ne ž li s eb e ob ě tovav s e za n ě : d ej, p ros ím p okorn ě, a ť poc hop ím to Tv é pou čen í a Tvůj v zn eš ený př ík lad.
PÁTEK. „Na těchto dvou přikázáních záleží veškerý zákon i proroci.“ (v. 40.) Z ákon pr av í, co se má d íti, a pro roc i h lá saj í, co se s tan e. Milovati Boh a a b ližního – zd e j e, co se má d íti. P roroci vš ak o zn a muj í, co se s tan e. N ebo ť vš echn a proro c tv í se sous tře ďuj í v to m, ž e oh la šují
180
J ežíš e Kr is ta . A P án J ež íš, to je láska k Bohu a b ližn ímu, vyvr cho len á v e s mr ti kř íž e pro s lávu Bo ž í a spá su du š í. P ř eds evz e tí: Chc i svou lá sku k Bohu, j ehož n ev id ím, prok azov ati svou láskou k b ližn ímu, jeho ž v idím. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, n ap lň mn e tou dvoj í lá skou, k terá n aplňov a la Tvoj e s rd ce a k ter á z Teb e uč in ila Sp as ite le a Kr ále lidsk ého poko len í.
SOBOTA. „A nikdo nemohl mu odpověděti ani slova.“ (v. 46.) Po př ík ladu P ána Je ž íše h leď me umlč o v a ti n epř á te le v ír y a zaj iš ťovati v ítěz s tv í pr avd y a sp rav ed lno sti nad lž í a n epravo s tí. Sv ět nám s ic e bud e p ř ipo mín a ti trpě livos t, pokoru a lásku, ale nepr áv em. P rav á trpě livo st spo čívá v to m, ž e js me o cho tni vš e trp ě ti s píš n ež zrad iti pr avdu a pr ávo ; pr avá pokor a zn a me ná podroben í s e h la su Bož ímu a ne h lasu lid í, n en í - li ov še m te n to oh las e m n eomyln ý m h las u Božího ; pr avá lásk a p ak k Bohu a lid e m r od í n e zb ytně n enáv ist pro ti každ é mu s lovu odporuj íc ímu vů li Bo ž í a po škozuj íc ímu b ližn ího. P ř eds evz e tí: H leď me dobř e pozn áv a ti n auku P án a J ež íše, ab ycho m j i dov ed li h ájiti. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, ud ě l mi tr o chu Tv é moudros ti a vý mluvnos ti, ab ych dov ed l po tír ati le ž a odha lova ti blud.
Neděle osmnáctá po sv. Duchu. Mat. IX, 1-8. „I vstoupiv na lodičku, přeplavil se a přišel do města svého.“ (v. 1.)
181
J e ted y dovo leno n ez apo mín ati svý ch př íbu znýc h a kr ajanů . A le ab y to b ylo – j ako u P án a Je ž íše – j en z a ú če lem jej ich zuš le ch tě n í du chovn ího : ab ycho m j e pou čili o pr avd ě, ab ycho m j e v zdě la li a př iv ed li n a lep š í ce s tu př ík ladem s v atého ž ivo ta n ebo sku tk y lásk y. P ř eds evz etí: Budu milov a ti sv é p ř íbu zné a př á te le , a le jen v Bohu a p ro Boh a. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, r a č iž ty př iro zené c ity mé ho s rdc e zuš lech titi a pov zn és ti k ř ádu n adpř iro z en é mu.
PONDĚLÍ. „A hle, přinesli k němu ochrnulého, ležícího na loži.“ (v. 2.) Bez s íly a b ez odvah y c o b ychom mo h li vykon a ti pro Boha a pro b ližn ího? Od s trašen i b ezvý s lednos tí svý ch poku sů a be zú č e lnos tí s vých p rací ležíme tu jako n a lo ž i sv é sk líč enosti. A le měli bycho m s e poku siti př ed stav iti s e P ánu Je ž íši a popro s iti Ho o s ílu a př ispěn í. J is tě b y n a še dův ěra n eb yla z k la mán a. P ř eds evz etí: J en od Pána J e ž íš e budu č eka ti s ílu. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši: h le, tu js em u T vých nohou j ako te n ubohý o chrnu lý. Ra č iž mi dobro tivě udě liti té n adpř iro zené s íly, k teré se mi n edos táv á.
ÚTERÝ. „A vida Ježíš víru jejich, řekl ochrnulému: ‚Doufej, synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. ‘“ (v. 2.) V ír a do sáhn e v šeho ; mn ohd y v íc e ne ž ž ádá , a n ěkd y i toho , čeho an i n e žád á. Co v las tn ě u čin ili ti, kdo ž př in es li o chrnu lého? Po lo žili ho k noh á m P án a J e ž íš e, an iž b y pro mluv ili.
182
A le P án J e ž íš j im poro zu mě l: oč ek ávaj í uzd rav en í n emo cného . Obdr želi je a j eš tě n ekon ečn ě v íce . H lavn í př í činou v š ech n e mo c í j e hř ích. Pro to Pán J e ž íš odpou ští nejprv e hř ích y to mu ne š ťa stn íku. U zdravuj e ne jprve duš i a teprve po to m tě lo . P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti udr žova ti s i č is tou du ši. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, mě j sou c it s mo u du chovní b ídou, h lavn í to př íč inou vš í mé b íd y tě le sné , a mé n es chopnos ti k e kon án í dobr a.
STŘEDA. „A hle, někteří ze zákoníků řekli sami u sebe: Tento se rouhá.“ (v. 3.) V žd y s e v ys k ytn e v oko lí P án a J ež íš e n epř ítel př ipr av ený k po suzov ání a odsu zová n í vš eho, c o bož ský Sp a site l mluv í a kon á. U čedn ík n en í nad mis tr a : pro to př ij íme j me to s odev zd anos tí, j s me - li po suzov án i, h an ěn i a ods uzov án i. A ť coko li s e s tane a c oko liv budou pro ti ná m mlu v iti, n edbej me toho a h leď me pokra čov a ti v kon án í dobr a a v h lás án í pr avd y. P ř eds evz e tí: Budu h led ě ti zů s ta ti pov zne s en n ad š tvan í žár livo s ti. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, udě l mi odv ahy, abyc h doved l n evš ímati si tě ch du š í ponurý ch a žár livý ch, j ich ž j ed inou r ados tí je po suzov a ti j in é.
ČTVRTEK. „A vida Ježíš myšlení jejich, řekl: ‚Proč myslíte zlé věci v srdcích svých? ‘“ (v. 4.) D le př ík ladu Pán a J e ž íš e n ene ch áv ej me odpov ěd i. Vyž aduj e to spr aved lno s t i lásk a.
ú toku
b ez
183
Sp rav ed lnost vů č i ú to čn íku : n eboť n aš e mlč e n í b y j ej u tvrd ilo v bludu ; spr ave d lnos t vůči tě m, k te ří sn ad s lyšel i n ebo četli ten ú skok a tu le ž : n aš e mlč e n í b y mo h lo bý ti v yk ládáno jako př isvědč en í a po mluv a b y s e pok láda la za pr avdu. A le i lásk a to v yžaduj e, př edev š ím lá sk a k tě m n epřá te lů m pr avd y: prok ažme jim tu lásk yp lnou s lužbu a pou č me j e; lásk a k těm, k teř í j sou v n eb ezp e čí, ž e budou okla má n i lž í a úskok em, n ebud e - li le n ú skočný lh ář z ah anb en. A jdě me př i to m až n a koř en, až k jej ich myš lenk á m a odh a lme j ejich z lobu. Ov šem j sou tak é p ř ík lad y, kd y mlče n í j e n ejvýmlu vn ějš ím a n ejpůsob iv ějš ím pros tř edke m k z ah anben í nepř á te l pr av dy. P ř eds evz etí: Budu v žd y háj it i Pá na J e ž íš e n apad eného v j eho Církv i n ebo v jeho s luž ebn íc ích . Mod litba : Ó, P an e J ežíš i, d ej mi c tnos t i j eš tě hrd inn ěj š í n ež trp ělivos t, k terá v še cko sn áš í, d ej mi z mu ž ilos t, k ter á s e odv ažuj e n ap ada ti b lud a n epravo s t, a ť se objeví kd eko li.
PÁTEK. „Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ (v. 6.) P án J ežíš př ipojuj e k svý m s lovům j e š tě skute k, z á zrak a tím dokončuje z ahanbe n í n epřá te ls ké z lob y. T ak é my n en ech ej me ú toku pro ti ná bož ens tv í b ez dů ra zné odpov ěd i, ale ne z apo mín ej me , že n aš e mu s lovu má s ku tek dod ávati důr azu . A těm sku tků m h led í hla vně be zbo žn ík z abrán iti. P roto : mluvme s pr ávn ě, mluv me na h la s, mluvme r á zn ě ; a le před ev ším k onej me dob ro a kon ej me j e n edbaj íce a n i hro zeb an i př ekáž ek b ez božn íků . P ř eds evz etí : Budu dě lati, co mohu : Bůh v ykoná os ta tn í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, d ej, abyc h b yl n eje n odv áž livý k mlu ven í, nýbr ž i ro zhodný k j edná n í. Jen mi ro zka zuj : Tvé ro zkazy dodávaj í s íly ka žd é mu , kdo j ich po s lou chá a kdo s e s na ží j e p ln iti.
184
SOBOTA. „Uzřevše pa k to zástupové, báli se a velebili Boha.“ (v. 8.) J e b ezú č e lno, řekn e s e, po tír a ti a z ahanbov a t i n epřá te le Církv e: zb yte čn ě se podr ážd í, an iž b y s e obr á tili. N a to odpovíme : K d yb yc ho m obr á tili j en j ed iného, vš eck a n aš e n ámaha dos ti b y byla tím od mě něn a. A le ono s e n ejedn á jen o obr á cen í pro tivn íků ; d a leko v íce j e tř eba c hr án iti př ed n imi z á s tup y, k teré b y sv edli a ok lamali, kd yb y n eb yli odh a leni a od mítn u ti. P án J ežíš ta ké n eobrá til z ákoník y, k teré z ah anbov a l, nýbr ž pou čil lid o zhoubno sti jej ich n auk. P ř ed s evz e tí: Budu neúna vný v po tírá n í b ludu. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, dod ej pros ím pokorn ě, mý m s lovů m i mý m s ku tků m ta kové úč inno s ti, k ter á b y zah anbov ala z lé a spo lu ob lažov a la du še p ř ímé a pro s té .
Neděle devatenáctá po sv. Duchu. Mat. XXII, 1-14. „Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svatbu synu svému.“ (v. 2.) Bůh O tec s la v í sňa tek sv ého S yna s lidskou přiro zeno s tí, a my j s me z ván i súča s tn iti se toho to sň a tku zv lá š tě s v. př ij ímán ím. To to spoj ení z a klád á v n aš í duš i kr á lovs t v í Bož í, a to to kr álovs tv í za j iš ťuj e b laž eno s t a ž ivo t v ě čný. V láda Bo ž í v du š i j e krá lovs tv ím ne be ský m, je n eb e m. P ř eds evz e tí: Budu s e s na ž iti v žd yck y v yhov ě ti Bohu, k terý ses toup il a ž k n á m, ab y ná s poz dv ih l k sobě . Mod litba : Ó, J ež íš i mů j , d ej mi po chop iti a oku s iti to š těs tí, k němu ž j se m vo lán tak dů tk livý m z van ím T vé ho n ebeského O tce .
185
PONDĚLÍ. „I poslal služebníky své, aby povolali pozvané na svatbu; ale nechtěli přijíti.“ (v. 3.) Bůh v ys ílal prorok y, ab y zv a li Ž id y k hos tině sva tebn í, po zděj i Pán J ež íš s á m v ys la l apoš to ly, ab y k n í svo láva li poh an y. A le j en nep atrný po če t v yhov ě l to mu to po zván í, tak la sk avému a tak č es tn ému . I j á j sem b ez p ře s tán í zv án soukromý m vnuk án ím milo s ti, n ež žel! Velmi č a s to z ůs tává m h lu chý m nebo dokon ce s e s tav ím o tevř eně na odpor. P ř eds evz etí: Od n yn ějš ka ch c i bý ti v ěrný m k vnuknu tí milo s ti. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, po siluj mn e , ab ych j iž jednou doopr avd y začal v yhovov a ti lá sk yp ln é mu zv an í Tv ého bo žsk ého srd ce ocho tn ě, p lně a v ytrv a le .
ÚTERÝ. „Ale oni odešli, jeden do dvora svého, jiný po zaměstnání svém.“ (v. 5.) L id é zesv ětš tě lí z anedb ávaj í Boh a a dáv aj í př ed n ím př ednos t svý m žádos tem a sv é mu za mě s tn án í. A j akáp ak j e moj e r ado st? Je mo u r ados tí spojov a ti s e s Bohem v mo d litb ě a v e sv . př ij ímá n í? J ak é j e moj e př edn í za mě s tn án í? J e j ím upř ímn á sn aha o s lávu Boží a o sp ásu duš í, n ebo a spoň o z áchr anu mé v las tn í du š e? P ř eds evz etí: Zř eknu se v šeho, ab ych moh l j ít k P ánu J e ž íš i. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, dej , ab ych v žd y v še opus til a o cho tně nás ledova l Tv ého po zván í. D ej, ab yc h po chop il, že ž ádn á r adost n edá s e s rovn a ti s tím b lahe m, j ež pů sob í jed in é z božn é a vrou cí sv . př ijímá n í.
186
STŘEDA. „I rozhněval se král a poslav vojska svá zahubil ony vrahy a město jejich spálil.“ (v. 7.) N emaj íce do sti n a to m, že od mítli pozv án í kr á le , z ab ili j eš tě j eho vys lan ce . T ak něk teř í hř íšn íc i neo me z uj í se pou ze n a to, že milo s t Boží od míta j í, nýb rž jdou je š tě dá le a z ah áně j í a zab íj ej í, mo hou - li, po sly Bo ž í; v yh lazuj í k az a te le té v ír y a toho zákon a, k terý odporuj e jej ich dvojí vá šn iv é tou ze p o zisku a po ro zko š i. N ež b ěd a jim! Z tr a tí i milo s t, kterou od míta li, i ty sv é k lamn é výhod y, k terý m d áv a li př edno st př ed milos tí. P ř eds evz e tí: Ch c i se r ád a dobrovoln ě podrob iti Bohu. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, k terý j si u s tanov en od v ě čnos ti kr álem lid ský ch du š í, ra č iž s e uj mou ti j iž od n yn ějšk a v lá d y n ad mý m s rd ce m.
ČTVRTEK. „Jděte tedy na rozcestí, pozvete na svatbu.“ (v. 9.)
a kohokoli
naleznete,
Bůh v e svýc h v ěčný ch úrad c ích ur č il po č e t vyvo lených : a ten po čet s e n ap ln í. N ěk teř í odmíta j í č e s t, k ter é se j im d os tává po zván ím k bo žsk é hos tin ě. A le Bůh s e obejd e b e z n ich a nah rad í je j iný mi. A kd yb y n aš e l j en ka me n í, on j e doved e pře mě n iti v s yn y Abr ah a mov y. Du chové a srd ce n ej tvrdš í n áh le přemě n ě n y z auj mou mís ta du ší v yvo lený ch, du chů v zn eš ených, srd c í u š le ch tilý ch, k ter é v šak od mítl y po zv án í Bo ž í. P ř eds evz e tí: Budu s e vž d y chrán iti z tr a titi milo st Bož í. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, po tk a l js i mn e na c e stě, kudy js em s e bra l k sv é záhub ě, a T ys mn e dobro tiv ě povo la l, ab ych nahr ad il sn ad n ěja kou v e lkou du š i, k ter á pohrd la Tvou lask avos tí. N edopu sť, pros ím, a b ych se j á tak é s ta l
187
n ehodný m Tv é př ízně .
PÁTEK. „Příteli, kterak jsi svatebního?“ (v. 12.)
sem
vešel,
nemaje
roucha
K ú čas ti n a kr á lovsk é ho stin ě j e tř eba být upr avený m – míti „rou cho svatebn í“. Hř íšn íku, and ě lé a s lu že bn íc i Bož í po tka li tě n a roz ce s tí s mr ti a zavržen í, pojď , a le dř ív lituj svých hř íchů. Z tratil j s i rou cho kř es tn í n ev inno sti, nah raď j e tedy rou chem k ajícnos ti: p ak i ty bud e š mo c i v ej íti n a kr álov skou ho stinu . P ř eds evz etí: Budu h led ě ti udr ž e ti s i č is tou du ši ča s tý m z p ytován ím s vědo mí. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, ne spokoj se tím, ž e mn e z ve š, nýbr ž o čis ť mn e s vou k rv í p ř i ro zhře š en í a u č iň mn e hodným př ij mou ti Tě v e sv . př ijímá n í.
SOBOTA. „Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“ (v. 14.) M álo je těch, k teř í v yhovuj í po zv án í. V yr ažen í a záj my h mo tn é a č a sné působ í mo c n ěj i než r ados t a s láv a v ěčn á. P řed s lavno stmi n ábo žen ský mi d ává se př ednost s lavno s tem sv ětský m, před záj my duš e a vě čno s ti z ájmů m tě la a pozems k ý m. A tak př emno z í z trá c ej í Boh a i svou du š i. P ř eds evz etí: Budu radě j i v to m ma lé m h louč ku, n eboť z á s tup y v elk é s e z tr á cej í pro vě čnos t. Mod litba : Ó, J ež íš i můj , z v i mn e a nu ť mn e. Budu - li k lás t i odpor a zdr áhati s e, už ij, pro s ím, s v a tého nás ilí, j en abys mn e zachr án il, mo žno - li, i pro ti mé vů li.
188
Neděle dvacátá po sv. Duchu. Jan IV. 46-53. „Ježíš přišel zase do Kány galilejské, kdež byl učinil vodu vínem.“ (v. 46.) Chod íváme r ád i n a mís ta , kd e j s me v ykon a li n ěco dobr ého ; ale jdě me ta m j en p ro to, ab ycho m ta m v ykona li n ěco ješ tě le pš ího. A kd yb ychom n e mo h li v ykon a ti v še , co b ychom s i př á li, p ak v ykon ejme a spoň to, co mů že me . N ab ídněme vod y, n emá me - li n ic le pš ího : P án J ež íš ji změn í v e v íno tím, ž e n á m př ipoč te k z ás lu z e te n n áš dobrý s kutek – třeb až e n epa trný, a le – pře c e j en v ykon aný z lá sk y k b ližn ímu. P ř eds evz e tí: Pou ž ij i kaž dé př ílež ito sti k v ykon án í n ě čeho dobr ého. Mod litba : Ó, P an e J ež íš i, k terý dov ede š z mě n iti s labo st v s ílu, u čiň, pokorn ě p ro sím, ten to z á zr ak i s mou du š í.
PONDĚLÍ. „A jeden úředník královský … prosil ho, aby přišel a uzdravil syna jeho.“ (v. 47.) T en mlad ík b yl b líz ek smr ti – „poč ín a l u mír a ti“. I kd yb ychom b yli j iž v n ejvě tš í b ídě , j en s e u tec me k Pánu J ežíš i: On po mů ž e. A i kd yž j iž s e zd á v šec ko ztra c eno a v š ichn i s e v zd ávaj í n aděj e, douf ej me j eš tě : P án J ež íš je d in ý m s lov e m mů ž e v še zachr án i ti. A le n ež z akro č í, č eká tře ba jen na je d iné s lovo n aš ich ú s t, j en j ed iný vz de ch n aš eho srd ce . P ř eds evz e tí: V ka ždé m pokuš en í, v k a ždé m s ou žen í budu s e u tík a ti k P ánu Je ž íš i. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, j e mi d ob ře z ná ma má b ezmo cno s t, a pro to s e c hc i v e vš e ch svý ch ú zko ste ch u tíkati
189
k Tobě a jeno m k Tob ě.
ÚTERÝ. „Neuzříte -li divův a zázraků, neuvěříte.“ (v. 48.) N ač žáda ti v ěc í mi mo ř ádných? Jd ě me c es tou obv yk lou. V iz me Pán a J ežíš e : nen í mé ně obd ivuhodný a j eho bo ž stv í n ez ář í méně v ob yčejn ém b ě hu ž ivo ta n ež v zá zr a c ích , k te ré kon á. T ak i my: buď me dů s tojn i, a le pro s ti i př i v ykon áván í z c e la nep atrný ch sku tků. Budeme - li kon a ti vš echno j ako P án J e ž íš , bud eme – a spoň v o č ích Božích – v e likými. P ř eds evz etí: Budu h ledě ti, ab ych kon a l v še d le pož adavků s vého s tavu. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, d ej mi po chop i ti, ž e sva to s t n ebo dokonce ve liko s t n espo č ívá ve sku tc ích mi mo ř ádný ch, a n i v zázracích, nýbr ž v dokon a los ti sku tků bě žný ch a ob yčejný ch.
STŘEDA. „Pane, pojď, prve než umře syn můj.“ (v. 49.) N edáv aj e se odbýti zd án livou vý č itkou o tec mla d íkův v ytrv ale opětuje svou pro sbu. T ak j edn ej me také i my. I kd yb y se n á m zd á lo, ž e n á s Bůh od mítá , n ez tr á cej me mys li, v ytrvej me a prosme . Mod litba má mo c ný v li v n a srdc e Bož í. P ř eds evz etí: V ytrvá m v mo d litbě, dokud n ebudu v ys lyš en. Mod li tba: Ó, Pan e Je žíš i, nepok lád ej mi, pros ím, z a z lé, ž e T ě budu tak d louho ob těžov a ti s vý mi mo d litb a mi, dokud s e n edo čkám u s ku tečně n í tě ch p lá nů, k ter é js i mi v nuk l, k Tvé s láv ě, k mé mu zdokon a len í a k e sp á se duš í.
190
ČTVRTEK. „Jdi, syn tvůj je živ.“ (v. 50.) V ír a obdrž í vš e chno. Ov še m j e mo ž no, že n á m někd y časné výhod y toho to sv ě ta budou od epřen y, za to a le budo u n ahrazen y da r y ř ádu n adpř iro z eného. P ros me př ed evš ím o živo t du še – p ak bude me j is tě v yslyš en i. P ř eds evz e tí: Budu se mo d liti a př i to m jedn a ti, budu j ednati a p ř i to m s e mo dliti. Mod litba : Ó, P ane J ež íši, dop řej mi , ab ych i j á s lyš e l brzo z Tvý ch sva tých ús t to uj iš těn í: Jd i, tv á du še žij e, j e u zdrav en a ze svý ch ch yb.
PÁTEK. „Člověk ten uvěřil slovu, které mu pravil Ježíš, a šel.“ (v. 50.) P ro mluv il - li P án J ež íš, a ť j iž ú s ty př eds tavený ch n ebo vnuknu tím sv é milo s ti, v ěř me a jd ěme . I kd yž se ná m to z d á n euvěř ite lný m a n e mo žný m, jdě me př ec. N emo žné s e s tane , n euvě ř ite ln é s e u sku te čn í: sta č í, ž e Pán J ežíš pro mluv il… A tak ten člov ěk – j eště n e ž do šel do mů – po tk a l se se s vý mi s lu žebn ík y, k teř í mu š li napro ti s rado s tnou zv ěs tí, ž e s yn jeho žije . P ř eds evz e tí: Po s lechnu vů le Bo ž í hned, j ak mile j i po znám. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, vnukn i mi, pro sím, v íru o cho tnou a ž ivou, k ter á b y mn e pud ila př ij mo u ti be z váhá n í v šechn y Tvé ro zka z y a Tv á vnuknutí.
SOBOTA. „I uvěřil on sám i celý dům jeho.“ (v. 53.)
191
J sou různ é stupn ě v e v íre . T en úř edn ík zpo č á tku pros tě věř í s lovu Pá na J e ž íš e, k terý m mu oh lašov a l uz drav en í j eho s yna . P ak, kd yž n a sv é v lastn í o č i po zn a l pr avd ivo st toho, co v ěř il, tu s e jeho v ír a pov zná š í a š íř í. Pov zn áš í s e: n ebo ť n yní j iž věř í ve v še mo houc nos t P ána J e ž íš e a v jeho bo žs tv í. S íř í s e: n ebo ť on j i sdě luje vš e m, n a n ě ž můž e jeho v liv pů sobiti, celému své mu do mu . „ Uvěř il on sám i c e lý dům j eho .“ P ř eds evz etí: Uvěř ím a uv id ím. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, věř ím, a le pro sím, ab ys ro z mno žil víru mn ou a d ej, ab ych z a svou po čá te čn í v ěrno st v e v íř e zas lou žil s i s tá lé j ej í zdokon a lován í.
Neděle dvacátá první po sv. Duchu. Mat. XVIII, 23-35. „Podobno jest království nebeské člověku králi, který chtěl počet vésti se služebníky svými.“ (v. 23.) Bůh bude od ná s ž ád a ti úč e t, j ak j sme p ouž ív a li vš eho, co n á m svěř il. Du še i tělo, ro zu m i vů le, s mys ly, s íla, zdra v í, s tatk y v ezd ejš í, dar y př iro zen é i da r y milo s ti, to vš e se má v z tahov ati a odn áš e ti j ed in ě k e s lávě a k e s lu žbě Bož í. N en í an i sku tku, an i s lov a, b a n en í an i žá dos ti nebo myš lenk y, k terá b y ne b yla v yš e tř ena , sou zen a , od mě něn a n ebo po tr es tána. Budeme k lás ti poč e t i z k a ždého s lov a zb yte čné ho. P ř eds evz etí: Budu ka ždé ho v e čer a z p ytova ti své sv ědo mí, j ako kd yb ych šel na Boží soud. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, k te rý mn e jednou bude š soud iti, ud ě l mi té milo s ti, a b ych uše l od sou z en í pr av id elný m z p ytován ím s vědo mí a ča s tý m vzbu zov án ím dokon a lé líto s ti.
192
PONDĚLÍ. „Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.“ (v. 26.) H le, j iž celá lé ta mi Bůh po shovuj e, j iž c e lá lé ta mu ukr ádám – as poň z č á s ti – to, č eho se mu má dos ta ti. V šechno v e mn ě b y mě lo p řisp ív ati k Bož í s láv ě a k Bo ží s lu žb ě, a za tím j á obra c ím v še , n ebo skoro vš e, k sv ému u žitku n ebo sp íš e k sv é z ká z e. Mys lím j en n a s eb e, milu j i j en s eb e, h ledám v e s vých s lov ech i sku tc ích jen svůj o sobn í pro spě ch. A Bůh mi j eš tě n eodň a l u ž íván í mý ch schopno s tí, j e š tě mi n eodňal ten to ž ivo t, jeho ž tak zneuž ívá m. J ak á to shov ív avos t! P ř eds evz e tí: Budu č a sto ob ě tov a ti Bohu vš e, co js e m, a vš e, co kon á m. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, pros ím pokorn ě : po shověj mi j eš tě. Od n yn ějšk a chc i v še kon a ti je n k Tvé os la vě .
ÚTERÝ. „I slitoval se pán nad služebníkem oním, propustil ho a dluh mu odpustil.“ (v. 27.) A le n ej en ž e Bůh mi s tá le po shovuj e, neje n ž e mi pon ech áv á svý ch d arů , on s i mn e nad to j eš tě u chováv á pro s vou s lužbu neh led ě k tě m v ytá čká m u s tav ičný m, j imiž s e prov iňuj i. A n a to m j eš tě n en í do s ti: j akmile j e n uz ná m s vou n evěrno s t a n evd ěčno s t, j iž z apo mín á n a minu los t a udě luj e mi n ové milo sti pro budou cnos t. P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti n ahr ad iti z tra c ený čas a v ěnovat i se upř ímn ě slu žbě P ána J e ž íš e. Mod litba : Ó, P an e Je žíš i, d ej, abyc h n ikd y n ez apo me nul n a tu sku teč nos t, že odpou ští - li mi O te c n eb eský tak sn adno mů j d luh , je to jen z a c enu Tv é krv e, k terou j s i z a n ás do stiu čin il; a ť n e zapo me nu, že js e m a zů stanu Tvý m d lu žn íkem po c e lou v ěčno st .
193
STŘEDA. „I uchopil ho a hrdloval se s ním řka: Zaplať, cos dlužen.“ (v. 28.) T ak j edn al ten o milo s tn ěný s luž ebn ík s j edn ím z e svých druhů, k terý mu d luhov al n ekon ečn ě mé n ě. J edn á - li s e o o mluv ení na š ich ch yb, tř eb a i těžký ch, n ajdeme tis íc vhodný ch důvod ů. A le kd yž někdo po ch yb í vů č i n á m, i n ejn epa trn ějš í ur ážk a j e n eo mluv itelnou. Obj ev íme tis íc důvodů pro od sou zen í, a le a n i jed en k o mlu ven í. P ř eds evz etí: Budu odpou ště ti k ř ivdy i z apo mína ti n a n ě. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, k terý j si dov ed l o mlouv a ti i ty, k teř í T ě n a kř íž př ib íj e li, dej mi p oc hop iti tu pr avou v e liko st du še, kter á s počív á v to m, ž e dov ede me odpou ště ti kř ivd y a zapo mín ati n a n ě.
ČTVRTEK. „Uzřevše pak služebníci zarmoutili se velice.“ (v. 31.)
jeho,
co
se
událo,
N ic nám to lik n eškod í v o č ích tě ch, s n imiž ž ij e me , j ako ta nemilo srdn á př ísno st, k te rá n ás č in í n epř ís tupný mi, n eskro mn ými a ne s miřite lný mi. T en, kdo n edov ede n ic s né s ti, s táv á se s á m ne sn es ite lný m. T ak é se nerado odpouš tí to mu , kdo s á m n ic neodpou ští. P ř eds evz etí: Budu r ád p ř imhuřov a ti o č i na d pok lesky s vých b ližn ích. Mod litba : Ó, Pan e J e žíš i, nedopou štěj, ab ych z ar mu cov a l s vé br atr y n esn áš en livo stí vů č i těm, k teř í mne ura z ili sna d a n i nech tějíce a př ipo me ň milos tivě , že i já má m d os ti chyb, k teré v yžaduj í shov ívav o sti.
194
PÁTEK. „I rozhněval se pán a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všeho dluhu.“ (v. 34.) Z as loužíme s litov án í, ne má me - li ho sa mi k svým b ra tř ím? N ev yžaduj eme p ř íliš , n ech ce me - li, ab y Bůh podobně j ednat vůči n á m? D ěs íme s e o č is tce , a vš ím p ráv e m. A ta m bud e me mu s e ti odp yk ati i ka žd é s lovo ma r n é. P roto odpou štěj me a pro míj ej me , co j sou n á m d lužn i, a Bůh n ám ta ké odpus tí, co mu d lu žíme . Odpou š těn í kř ivd j e ta jup lný m pro s tředk e m k e z mír něn í a ukr ácen í oč is tcových mu k . P ř eds evz e tí: Budu ča sto po mý š leti n a př ísno st Bo ž ích s oudů, ab yc h sá m b yl mé n ě př ís ný v e svém p osu zová n í b ližn ích . Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, zj e mni mé s r dc e př ík lade m a v liv em sv ého bož sk ého Srd ce to lik jemn é ho a to lik pokorn ého, a b ych dov ed l odpou š těti a zapo mí n a ti vš echny ty do mn ělé i sku tečn é kř ivd y.
SOBOTA. „Tak i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému ze srdcí svých.“ (v. 35.) O s tatn ě, č ím j sou v še chn y ty ur ážk y v á m uč in ěn é u porovn án í s tě mi, j imiž my j s me s e prov in ili p ro ti Bohu? V žd yť nej č as těj i ty kř ivd y j sou j en do mn ě lé. Čas to n azýv á me kř ivdou pouh é s lov o , zákrok, způ sob j ednán í vůč i n á m, c o ž vš e v e s ku te čnosti n en í ne ž s prav ed lností, j íž se n á m do stává , a sprav ed lnos tí p evn ě po stav enou n a pr avdě . O s tatn ě takov á u rá žka j en zř ídk a kd y ná m půs obí ško d y du chovn í a ob yčejn ě n epo škozuj e na š e záj my vě čn é.
195
P ř eds evz etí: Budu v ur ážk á ch, jic hž se mi dos tan e, s pa třov ati jeno m pro s tře dek k us míř en í a nap rav en í v la s tn íc h c h yb. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, d ej, ab yc h pozn a l, ž e po to lika ur ážk ách nejv yš š í Dobro ty n e má m pr áv a bý ti to lik c itlivý k ur ážkám, k teré mi v las tn ě v íc e pro spív aj í n e ž škod í.
Neděle dvacátá druhá po sv. Duchu. Mat. XXII, 15-21. „Tehdy fariseové odešedše radili se, ktera k by jej polapili v řeči.“ (v. 15.) Mluv íme - li p ravdu a kon á me - li dobro, ur azíme š p a tn é a ro zdr ážd íme p yšn é a z áv is tivé ; od té chv íle n ebude me mo c i u č in iti an i k rok n ebo p ro mluv iti s lovo, je ž b y n ebylo h líd áno, posu zováno , v yk ládáno v e z lé a don áš eno tě m, k te ří n ad n ámi maj í n ějakou mo c . P roto bd ěmež n ad k a ždý m s lov em, bd ě me ž nad ce lý m s vý m chován ím: buď me b e zúhonn í. P ř eds evz etí: Budu na s eb e dáv a ti ta k po zor , j ako mn e h líd aj í moj i n epř á te lé. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, udě l mi, p ro s ím pokorn ě, té op a trnos ti a mo udros ti, a b ych Tvou sva tou věc n eohrožov a l po šetilý m př ehán ěn ím; ud ěl mi t é s íly a pevno sti, ab yc h n ikd y nezr ad il pravdu b áz livo s tí a zb abělo s tí pod rouškou u mírn ěno s ti.
PONDĚLÍ. „I poslali (v. 16.)
k němu
učedníky
své
s herodiány.“
F ar iseov é, to lik hr d í a ž ár liv í n a svou vá žnost, mě li s i o škliv iti s tran ík y Idu me j ce Herod a. Ž ezlo toho to kr á le , c iz ího j ej ich n árodno s ti, mě lo je tíž iti s tejn ě j ako jho ř íms k é. A př ec spojuj í se s n epř á te li nábo že ns tv í, v la sti, i jej ich
196
v las tn ího pa ns tv í z a tím ú č e le m, a b y z ahubili toho , j en ž j ed iný chce a mů ž e spas iti Is ra e le a osvobod iti, k terý jed iný mů že a ch ce z aj is ti ti sv é mu n árodu a j eho vůd ců m p ans tv í v ysoko povz ne sen é n ad po litickou mo c H erodů a Cés arů. P ř eds evz e tí: Budu se spojov a ti s lid mi u š lech tilý mi k boj i pro ti n epř áte lů m kr á le Je ž íše Kr is ta. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, k terý j ed iný svou Církví j si o svobodil ná rod y a k terý svobodu pr avou j im u dr žuje š, osviť ty zas lep enc e , k teř í se sj edno cuj í pro ti Tv é Církv i a pro ti Tob ě, mís to ab y k Tob ě láskou př ilnu li.
ÚTERÝ. „Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na nikoho.“ (v. 16.) T řeb as b y pr avd ivé a za s lou žen é byly ty chv ály, k ter é s e n ám v zdáva j í, n es mí me p ř e c dův ěřova ti tě m, k teř í n ás o slovuj í s př ílišný mi pok lon a mi: mů ž e to bý ti p as t n a líče ná n a n aš i důvě ř ivos t. V yn áš ej í n aš i mo udro s t, n aši s pr aved lno st, n aš i n es tr annos t, a le nedův ěřuj me j im! H led í z n ás v ylák a ti n ějaký proje v pro ti autor itě n ebo p ro ti lás ce k b ližn ímu. V yk lou zne - li n á m něj aké takové s lovo, js me z tra c en i. P ř eds evz e tí: Nedův ěřujme po ch lebn íků m. Mod litba : Ó, P an e Je ž íši, ud ě l mi té milo s ti, ab ych lid ské chvály dov ed l v žd y v ys le chnou ti ch ladně , ab ych j im n epř ik lád al význ a mu a h lavně abyc h se j imi n ikd y n ed a l o mámiti.
STŘEDA. „Pověz nám tedy, co se tobě zdá: sluší -li dávati daň císaři, či nikoli?“ (v. 17.) P ast je ve lmi ch ytř e n a líč en a. Odpov í- li Je ž íš : J e dovo leno pla titi d aně c ís ař i, ob ž a lují j ej u lidu, že uzn áv á p an stv í ř íms ké nad Jud ske m a proh lás í
197
j ej za nepř ítele v la s ti. Řekn e - li, že nen í dovo leno daně c ís ař i p la t iti, ud aj í mís to dr žiteli cís ařovu . H erod ián i již č ek aj í připr aven i don és ti v š e sv é mu kr á li, c ís ařovu to noh ledov i. P ř eds evz etí: Budu hodn ě opa trný v e svý ch s tyc ích s lidmi z e sv ěta. Mod litba : Ó, Pan e J ež íši, vnukn i mi nedův ěru k tě m, k teř í s e sn aží podrýv a ti půdu h las a te lů m e v ang e lia a obh ájců m Církv e.
ČTVRTEK. „Ale Ježíš poznav zlobu jejich řekl: Proč mě pokoušíte, pokrytci?“ (v. 18.). S trhuj me škr abošku pokr ytc i a pou čme ho , že je zn á m. N ebo ť ho lub ič í pro s to ta b ez op a trnos ti ha d í j e j en po šetilo s tí. An i lásk a k b ližn ímu, an i pokor a, an i ú trpno s t n ez abr aňuj í n á m n azvati o sob y a v ěc i j ejich p ravý m j mé nem. Miluj me se n avz áj e m, ale pokr ytce mě j me v ošk livos ti. U čme se to od P ána J e žíš e, k terý s ic e b yl tichý a pokorný s rdc em, ale př ito m n eu stáv al o zn ačova ti ta šk áře a zah anbov ati j e. P ř eds evz etí: Budu b rá n iti pr avdu a spr aved lnos t bez ob av y, že por an ím ty, kte ř í j e h led í po tla čova li. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, pokorn ě pro s ím u č iň mn e pro s tý m, ale op atrný m, mír ný m, a le p evný m, pokorný m, a le n ez áv is lý m.
PÁTEK. „Čí je tento obraz i nápis?“ (v. 20.) Čí obr az a čí j mé no je vr yto v mé m s rdc i? J e to sn ad obr az a j mé no c ís ař e a sv ě tsk ého p anovn ík a?
198
Ano – mys lím- li a toužím- li j en po tě ch s ta tc íc h, po tě ch záb av ách a hodno ste ch, k te ré ro zdá vá c ís ař, pa k j eho obra z j e vr yt v mé m s r d c i a jeho j mé no! A le pak j sem ta k é o trok e m a pop latník em c ís a ře , to j es t tě ch v elmo ž ů a bohá čů sv ě ta . N ež př ito m n ikd y nebudu mo c i sma z a ti v še chn y ty r ys y obr azu Božího v mé duši. N ikd y nebudu mo c i uvé s ti v úp ln é z apo me nu tí jeho j mé no a j eho záko n, k terý j e vr yt v n itru mé du še, ab y mn e o svěcoval a ř íd il, a le tak é ab y mn e s oudil a odsoud il. P ř eds evz e tí: Ch c i s i stá le př ipo mín a ti, že no sím j mé no a obr az Boží v e své duši. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, obnov z a s e obr az Bo ž í v mé du ši a vr yj ta m j mé no sv é i j mé no O tce neb eské ho.
SOBOTA. „Dávejte tedy, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu.“ (v. 21.) K ažd ému , co mu p a tř í: c ís ař i daň , po c tu a s lu žbu zevn ějš í a časnou, Bohu vš ak po c tu a s lužbu vš eobe cnou, ce lkovou, vn itřn í i zevn ějš í, ča snou i du ch ovn í, po c tu a ho ld z a vš e, co js me, a za vš e, co má me , i za vš e, co mů ž e me . Cís ař i pou ze č a sné , Bohu v šak č a sné tak dobř e jako du chovn í, tě lo tak dobř e j ako du ši, z evn ějš í ta k dobř e ja ko vn ějš í. N ebo ť n en í n ic an i v n ás an i mi mo n ás , n a co b y Bůh n eměl pr á va p ln ého a dokon a lého . P ř eds evz e tí: Budu h ledě ti v š ím, i tou nejn ep a trn ějš í pr a cí a činem, s lou ž iti Bohu a u c tív a ti jej. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, k terý j s i vš e mohou c í jako n ebeský O te c , S tvo ř itel n eb e i z emě , u dě l mi, pros ím, té milo s ti a síly, ab ych se dov ed l z cela , se vš ím, c o j se m a c o má m, zas větiti a ob ě tov a ti To mu , j eho ž j mé no a ob ra z od kř tu sv atého je vr yt v mé d uš i, a n edopouš těj, ab ych n ěkd y ten to čis tý obr az poká le l h anbou těž kého hř íchu.
199
Neděle dvacátá třetí po sv. Duchu. Mat. IX, 18-26. „Představený řka…“ (v. 18.)
jeden
přistoupiv,
klaněl
se
mu
J s me - ti v sou žen í, jd ě me k Je ž íš i! Buď se v myš lenk ách př ene s me pře d jeho trůn, kd e s ed í n a p rav icí s vého O tce , nebo pok lekn ě me p řed o ltá ře m, kde v e sv ato s tánku s íd lí z lás k y k n á m. A kd yb ycho m b yli i v e lmo ž i jako Ja irus, k terý b yl př eds tav eným s yn agogy, pokoř me s e, uzn ejme v e lebnos t, mo c a dobro tu J ež íšovu a p ak mu s dův ěrou v ylo ž me s v é po tř eb y a svá př án í. V žd yť On mů že vš e, co c hc e : a On c hc e pro nás jen dobro. P ř eds evz etí: Až budu smu te n a z armo u c en , půjdu k J ež íš i př íto mn ému v nej svě tějš í Sv á tos ti. Mod litba : Ó, P an e Jež íš i, u tvr ď mn e v p řes věd čen í, že Tvoj e dob rota s tá le n a mn e mys lí, a o ž iv mou dův ěru, ab ych s e v e v š ech s vých ú trapá ch jen k Tob ě u tík al.
PONDĚLÍ. „Pane, dcera má právě skonala, ale p ojď, vlož na ni ruku svou, a bude žíti.“ (v. 18.) I kdyb y naše duš e b yla j iž mr tva co do milo s ti pro tě žký hř ích, poj ďme př e c k Je ž íš i a ř ekně me mu : P an e, moje du še h yne , z trá c í ž ivo t duchovn í, a le vz táhn i ruku svou, po zvedn i mn e a duš e moj e bud e žíti. P ř eds evz etí: Po k a ždém h ř íchu obr á tím s e s lítos tí k Pánu J e ž íš i. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, ro zpome ň s e , žes s e stoup il s neb e a že zůs tává š n a n aš ich o ltáříc h j en k e sp ás e hř íšn íků : s milu j se ted y n ad mo u b ídou.
200
ÚTERÝ. „I vstal Ježíš a šel za ním i učedníci jeho.“ (v. 19.) J edn á- li s e o po s louž en í, buď me vžd y o cho tn í. Sku tek p latí v íce ne ž li s lov a. P án J ežíš b ez e s lova pov s tává a jd e za pře ds tavený m s ynagog y Ja ire m. V chov án í i v ře č i Sp as ite lov ě v yzna čuj e s e p řesnos t a ro zhodno st z árov eň k lidn á i chv a tná , p evn á i mír ná, k ter á pro zr azuje Boha . P ř eds evz e tí: J edná- li se o s lávu Bo ž í nebo o po slou ž en í b ližn ímu, ne budu an i vá ha ti an i odk láda li. Mod litba : Ó, Pan e Je ž íš i, d ej, a ť v žd y s pos lu šnos tí o cho tnou a ro zhodnou n ás leduj i hla su milo s tí, a ť j iž mn e vo lá k s lužbě Bož í nebo k po mo c i bliž n ímu.
STŘEDA. „Dotknu -li se jen roucha jeho, budu uzdravena.“ (v. 21.) V e sv. př ij ímá n í n ejen ž e s e do týká me J e ho rou cha , to j es t toho po svá tn ého z ávoje , pod n ímž s e ukrývá , a le my s e do týk áme J eho sa mé ho . A n ejen ž e s e Ho do týk á me , my s e s n ím s pojuj e me co n ej těsněj i s tá vaj íce s e úč a s tn i Jeho b ytos ti. N ebo sp íše On s e spojuj e s námi, ta k řka n ás v s ebe v těluje, ab y n á m da l ž íti svý m ž ivote m. P ř eds evz e tí: Budu p evn ě dův ěřov a ti v e vš emo hou cnos t P án a J ežíš e př íto mn ého v e mn ě sv. př i j ímá n ím. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, u zdr av mn e svým z b ožný m do tekem v e sv . př ij ímá n í od ve šk erý ch mý c h s labo stí a chorob duš e.
ČTVRTEK. „Buď dobré mysli, dcero, víra tvá tě uzdravila.“ (v. 22.)
201
T a n emo cná ž en a v ěř ila , že pouhý m do tknu tím rou cha J e ž íšov a bud e u zdrav ena . A v íře n emů že P án J ež íš odepř íti n ič eho : v žd yť s e tu j edná o J eho s lovo i o Je ho če s t. O Jeho s lovo : to likr á te j iž p roh lá s il, ž e vše je mo žn é to mu , kdo věř í; J eho čes t: jak b y moh l opus titi toho, kdo veš keru svou dův ěru v něho sk lád á? T ím b y b yla ohro žen a J eho pr avdo mluvno st, Jeho dobro ta i J eho mo c . T ak pevn á v ír a uboh é pro sebn ic e donu cuje takřk a Pán a k z ázr ačnému zákroku, ta kž e s e zdá , j ako b y n e P án J ež íš j í vr ac el zdr aví, nýbrž jej í v ír a… „V íra Tv á tě u zdr av ila .“ P ř eds evz etí: Budu sv é s kutk y ož ivov a ti v írou. Mod litba : Ó, P ane J e žíši, dej , ab ych v žd y spo lé ha l na Tv é s lovo n eo myln é a n a Tvou dobro tu vš e mohou cí v íc e n e ž n a s vou s ílu a n a sv é n á ma h y.
PÁTEK. „Odejděte, (v. 24.)
neboť
neumřela
dívka,
nýbrž
spí.“
N ěkd y s e nám z d á , ž e v še chna n adě je j e ma rná . Po lid sku j e v eta po dokon a los ti, o n iž js me u silov a li, j e ve ta po d íle, k teré js me se sn až ili v ykon a ti: všude zán ik , s mr t. A p řec j eště n epř es táv á me douf ati! – Ta smr t j e jen z dán liv á. A i kd yb y b yla s ku te čná , bud e trva ti ta k kra tič ce , ž e bude jen j ako sp án ek. „N eu mř e la … a le sp í. “ P ř eds evz etí: Nepř es tanu n ikd y douf a ti. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, třeb a ž e s e sv ě t po s mívá naš í dův ěře, tř eba že i Círk ev Tv á se zdá bý ti někdy j iž z tr a cen a, n epřes táváme d ůvěřova ti v T ebe a pokorn ě pro s íme : Bud iž n aš í sp ásou.
202
SOBOTA. „A když byl vypuštěn zástup, vešel Ježíš a ujal ji za ruku její. I vstala dívka.“ (v. 25.) Chceme - li, a b y Pán J e ž íš vs toup il do na š eho srdce , mu s íme z n ěho dř ív v yhn a ti z á s tup, z ás tup různýc h myš len ek, žá dos tí a v á šn í. A Pán J ež íš mu s í bý t i s ná mi, n ebo ť j in ak vše chn y n a še s kutk y b yly b y mr tv y. J ako z ruk y K r is tov y plynu l ž ivo t do ruk y mr tv é d ívk y, tak naš e ruka spoj en a s rukou J ež íšovou n abude to lik síly, ž e v šechn y n aš e sku tk y budou sku tk y ž ivo ta a zá s lužný pro živo t v ěčný. P ř eds evz e tí: Ne chá m s e v és ti P ánem J e ž íš e m. Mod litba : Ó, Pan e J e ž íši, za ž eň z e s rdc e mé ho v še, co j ím zmítá a j e dě s í, v še , co mi p ř eká ž í na s louch a ti Tv é mu h las u a př ij ímati Tv á vnuknutí. U chop i mn e z a ruku, j in ak zů s ta nu n eh ybný n a c e s tě k záhub ě.
Neděle dvacátá čtvrtá po sv. Duchu. Mat. XXIV, 15-35. „Kdo to čte, rozumějž.“ (v. 15.) Sv ět soc iá ln í j e kn ihou pr áv ě ta k jako svě t h mo tný : i v něm lze č ís ti. P řevr aty spo leč ensk é, j ichž j s me s vědk y, j sou obr az e m a př edzv ěs tí toho to po sledn ího př evr a tu, kte rý způ sob í kon ečnou záhubu z lý ch a v ěčn é v ítěz s tv í spr aved livý ch. P ř eds evz e tí: Budu sp atřov a ti ruku Bož í ve v še m, co se d ěje. Mod litba : Ó, P ane J ež íš i, pokorn ě pro s ím, o sv iť mn e, ab ych doved l o sob y i v ěc i tak pos uzov a li, j ako T y bude š po suzov a ti v po s ledn í de n.
203
PONDĚLÍ. „Nebo ť tehdy bude soužení veliké.“ (v. 21.) Bez boj e n en í v ítě zs tv í, b e z v ítěz s tv í n en í tr iumf u . V eliké u trpen í j e př ípra vou n a v e lik é p rojev ení mo udro s ti, s prav ed lnosti a dobro ty Pán a a kr á le vš e mohouc ího. A ť živ ly se bouř í, a ť s e p řevr a ce j í n árod y: s tu lme s e k Bohu, a pak i z a n ejprud š í bouře bud e me k lidn i klid e m Boha s amého. P ř eds evz etí: I v u trp en í z achov á m k lid. Mod litba : Ó, Pan e Je žíš i, co b ych s e b á l lid í, c o b ych s e d ěs il ro zk acených ž iv lů, kd yž T y, Pá n vš eho míra , n ade mn o u bd íš? Jen , pro s ím pokorn ě, u tv r ď mn e v důvě ře , že dove de š o chrán iti své v ěrné .
ÚTERÝ. „Povstanou (v. 24.)
falešní
Kristové
a falešní
proroci.“
Z e v š eho sou žen í nejhro zněj š í j e h lá s án í f a lešné n auk y. P roto že blud – zv láš tě v o tá zk ách nábo ž enský ch – j e z e vš ech pohro m nej ž a lo stn ěj š í a ne jzhoubn ější. H lad, mo r, v álka a podobn é r án y odn íma j í ž ivo t tě lesný ; v áš eň, n eř est, oh led y lids ké pon ižuj í a zo tro čuj í s rdc e : a le zbývá přec e je š tě n ad ěje , dokud z ák lad y ro zu mu a v ír y z ůs távaj í v du ši. J e- li vš ak du ch o tr áve n b lud e m, pak j e v eta po v še m ž ivo tě duchovn ím, mr avn ím, n ábože nsk é m. P ř eds evz etí: Budu h ledě ti š íř iti nábo žen ské uvě do me n í. Mod litba : Ó, P ane Jež íš i, ud ě l mi s íly k po tír án í b ludu, odh alován í f alešný ch proroků a k z ah anben í be zbo žných .
204
STŘEDA. „Kdekoliv bude tělo, tam shromáždí se i orlové.“ (v. 25.) T ělo J ežíšovo je n a k říž í, kde j e ob ě tí, je n a oltá ř i, kde j e n aš ím pok rme m, j e v n eb i, kd e odpo č ívá ve vě čn é s láv ě: a kon ečn ě je u zř íme př ichá z e ti na z ář ivé m ob laku v de n s oudu. A všud e, kde s e na lé zá, v áb í k sobě or ly, du še pov znesen é, d uš e s iln é, j ichž zrak je č is tý a p ron ik avý, duš e, j ichž vů le má v z let volný, mohu tný a r ych lý. P ř eds evz e tí: Budu č as to n avš těvova ti nej sv ětějš í Sv á tos t o ltářn í. Mod litba : Ó, P ane J ežíš i, dopř ej mi, a b ych ča s to z a lé ta l k Tobě, abyc h s e v zná š e l až k Tob ě n a kříd lech rozumu a vů le, myš le nka mi i touh a mi svý mi.
ČTVRTEK. „A tu ukáže se znamení Syna člověka na nebi.“ (v. 30.) Zn amen ím Je ž íše Kr is ta, jeho s lavnou korouhv í, je kř íž . Kdo budou povo lán i s hro ma ž ďov a ti s e ko le m té to v znešen é koruhv e? T i, kdo ž budou ozn a če n i zn a mením k ř íže ; ti, j imž to to s vaté zn amen í, v tisknu té n a č e lo, ús ta a prs a ko likr á t za de n , n eb ylo) pouhý m be z myš le nkov itý m, ma rný m poh yb e m; ti, kdo dov ed li kř íž trpěliv ě n és ti z a K ris te m; ti, kdo dov ed li kř ižov a ti své chou tky a v ášn ě ; ti, kdo b yli d opu štěn ím Bož ím kř ižov án i a n erepta li. P ř eds evz e tí: Budu s e ča s to zbo žně ž ehna ti sv atý m kř íž e m. Mod litba : Ó, P ane Je ž íš i, vnukn i mi lá s ku k e k ř íž i a odv ahu kříž n és ti. Ne bo ť spá su př iná š í jen kř íž : a pro to n emohu an i s eb e an i j iné sp a s iti n ež kř íže m.
205
PÁTEK. „Andělé shromáždí vyvolené jeho ode čtyř větrů.“ (v. 31.) Pop atř me na vzk ř íš ené a os lav ené v yvo lenc e shro má ž děné ko le m P ána J ež íše . K ažd ičký pr áš ek jej ic h pope le b yl s hled án a sebr án andě ly Bo ž ími. S tejn ě do cela n ic z toho, co pa tř í k mys tic kému tě lu P ána J e ž íš e, k j eho Církv i sv a té , s e n e ztr ác í. An i j ed iný dobrý skute k, an i j ed in é dobr é s lovo, an i j ed iná dobrá žádo s t n ebud e zapo me nu ta v d en s oudu. P ř eds evz etí: Budu h led ě ti, ab ych ne z tr a til a n i minu ty, n eboť čas j e kr átký. Mod litba : Ó, Pan e Jež íš i, ochr aňuj mn e, abyc h ne z tr a til a n i okamžiku z toho to ž ivo ta po míj ej íc ího, ab ych p ak v ono m živo tě na š e l vš e chn y ty ok a mž ik y upr ch lé pře mě n y v to lik ero paprsků vě čné s láv y.
SOBOTA. „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ (v. 35.) J ak á to po šetilos t pa chtiti s e po sta tku po z ems k é m nebo po s láv ě, k terá mu s í zajiti se z e mí a s n ebe m. J en to j e opr avdu trv anliv é a n epomíj e j íc í, co spo č ív á na s lov ě J ežíše K ris ta. K ažd á myš lenka , k aždé s lovo, ka ždý sku tek, k te rý se n evztahuje k Jež íš i, k J eh o o s lav ě nebo k J eho s lu žb ě, j e n eužitečný a b ezc enný. P ř eds evz etí: Coko li budu kon a ti, c h c i čin iti v e j mé nu O tce, i S yna i Duch a Sva tého , k v ě tš í s láv ě Boží. Mod litba : Ó, Pan e J ež íš i, d ej, ab ych s e p evn ě p ř imk l k Tvému s lovu a k Tvému př ík ladu, ab ych s i u vědo mil, ž e k ažd é j in é s lovo je ma rné , k aždý j iný p ř íkla d lichý , de j, a b ych vš e, co budu kona ti, kon a l j en ve spoje n í s nej sv ětěj ším S rd ce m Tvý m, n e s mr te lný Kr á li v ěků. A me n.
206
Obsah Předmluva ......................................................................................... 7 ROZJÍMÁNÍ. .................................................................................... 7 ZPŮSOB ROZJÍMÁNÍ A ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ................... 7 MODLITBA PŘÍPRAVNÁ. ......................................................... 7 MODLITBA PO ROZJÍMÁNÍ. .................................................... 7 Doba adventní.................................................................................... 8 Neděle první adventní.................................................................... 8 Neděle druhá adventní. ................................................................ 12 Neděle třetí adventní.................................................................... 16 Neděle čtvrtá adventní. ................................................................ 20 Doba vánoční................................................................................... 24 Boží Hod vánoční. ....................................................................... 24 Neděle po Vánocích. ................................................................... 29 Zjevení Páně. ............................................................................... 33 Neděle první po Zjevení Páně. .................................................... 37 Neděle třetí po Zjevení Páně. Mat. VIII, 1-13. ............................ 44 Neděle čtvrtá po Zjevení Páně. .................................................... 47 Neděle pátá po Zjevení Páně. ...................................................... 50 Neděle šestá po Zjevení Páně. ..................................................... 53 Devítník ........................................................................................... 57 Neděle Devítník. .......................................................................... 57 Neděle první po Devítníku. ......................................................... 61 Neděle druhá po Devítníku. ......................................................... 65 Doba svatopostní. ............................................................................ 68
První neděle v postě (Invocavit). ................................................. 68 Druhá neděle v postě (Reminiscere). ........................................... 72 Neděle třetí v postě (Kýchavná). ................................................. 75 Neděle čtvrtá v postě (Družebná). ............................................... 79 Neděle Smrtelná. ......................................................................... 83 Neděle Květná. ............................................................................ 86 Doba velikonoční. ............................................................................ 90 Boží Hod Velikonoční. ................................................................ 90 Neděle první po Velikonoci. ........................................................ 93 Neděle druhá po Velikonoci. ....................................................... 97 Neděle třetí po Velikonoci. ........................................................ 100 Neděle čtvrtá po Velikonoci. ..................................................... 103 Neděle pátá po Velikonoci......................................................... 106 Nanebevstoupení Páně. .............................................................. 110 Neděle šestá po Velikonoci........................................................ 113 Doba Svatodušní. ........................................................................... 118 Boží Hod Svatodušní. ................................................................ 118 Svátek Nejsvětější Trojice. ........................................................ 121 Neděle první po sv. Duchu. ....................................................... 122 Svátek Božího Těla. ................................................................... 124 Neděle druhá po sv. Duchu. ....................................................... 126 Neděle třetí po sv. Duchu. ......................................................... 130 Neděle čtvrtá po sv. Duchu. ....................................................... 133 Neděle pátá po sv. Duchu. ......................................................... 137 Neděle šestá po sv. Duchu. ........................................................ 140 Neděle sedmá po sv. Duchu....................................................... 143 Neděle osmá po sv. Duchu. ....................................................... 147
Neděle devátá po sv. Duchu. ..................................................... 150 Neděle desátá po sv. Duchu....................................................... 153 Neděle jedenáctá po sv. Duchu.................................................. 157 Neděle dvanáctá po sv. Duchu. ................................................. 160 Neděle třináctá po sv. Duchu..................................................... 164 Neděle čtrnáctá po sv. Duchu. ................................................... 168 Neděle patnáctá po sv. Duchu. .................................................. 171 Neděle šestnáctá po sv. Duchu. ................................................. 174 Neděle sedmnáctá po sv. Duchu. ............................................... 178 Neděle osmnáctá po sv. Duchu.................................................. 181 Neděle devatenáctá po sv. Duchu. ............................................. 185 Neděle dvacátá po sv. Duchu. ................................................... 189 Neděle dvacátá první po sv. Duchu. .......................................... 192 Neděle dvacátá druhá po sv. Duchu. ......................................... 196 Neděle dvacátá třetí po sv. Duchu. ............................................ 200 Neděle dvacátá čtvrtá po sv. Duchu. ......................................... 203
Pater Marin de Boylesve S. J.
Myšlenka na den. Druhé nezměněné vydání. Podle francouzského originálu upravil Dr. Antonín Salajka. Tiskla knihtiskárna „Propaganda“, Jaroslav Goldman a spol. v Praze-Břevnově v nákladu 3.000 výtisků pro Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla v Praze na podzim roku 1948. Cena brožovaného výtisku Kčs 50˙–, vázaného Kčs 75˙–
