MY TŘI KRÁLOVÉ JDEME K VÁM… ( Příprava na Tříkrálovou sbírku )
Pro vnitřní potřebu vydalo katechetické centrum Olomouc
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA vznikla na základě staré tradice. Ve středověku se na prostranství před kostelem hrály hry o Svatých třech králích, které se pak rozšířily na průvody. Chudé děti oblečené za tři krále chodily na svátek Zjevení Páně po domech se symboly hvězdou a kadidlem, zpívaly koledu „My tři králové“, posvěcenou křídou psaly na dveře domů 3 písmena K+M+B s požehnáním domu a za to vždy dostaly něco dobrého a někdy i pár grejcarů. V dnešní době získala tato sbírka nový rozměr. Většina z nás v našich zemích má kde bydlet a do čeho se obléci. I u nás jsou však lidé, kteří strádají. Chceme tedy oslovit lidi dobré vůle, přinést jim radostnou zvěst o narození Ježíše, který je i jejich světlem – mnozí z nich o Něm nikdy neslyšeli a nebo o Něm mají zkreslené představy.
Peníze, které mohou darovat do Tříkrálové sbírky, použije Česká katolická charita na pomoc těmto potřebným u nás i v zahraničí. Tato tradice u nás byla obnovena v r. 2000. JAKÝ VÝZNAM MŮŽE MÍT TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA PRO KOLEDNÍKY? Děti mají možnost prožít radost, že mohou být třemi králi. A to nejen tehdy, když jsou oblečeni do královských kostýmů a chodí od domu k domu převlečení za mudrce. Je to šance stávat se králi po celý rok: být královsky velkorysí – v odpouštění, v půjčování, v darování i v lásce k druhým. To se může učit každý z nás. Ale nejdřív musíme putovat k jesličkám za Ježíšem. Tam poznáme skutečného Krále, od Něj se můžeme těmto věcem učit! Návrhy přípravných setkání: Vzdálenější příprava: Exkurze pro děti z náboženství do zařízení oblastní Charity. Účelem je seznámit děti s Charitou jako organizací a vysvětlit jim, na čem je její služba založená – na přikázání lásky k bližním. Pokud existuje v okolí charitní zařízení či jeho vybavení přímo financované z Tříkrálové sbírky, je vhodné ukázat dětem právě ono. Možnost uspořádat pro účastníky zajímavou besedu s člověkem, který má zkušenosti např. z misií nebo s účastníkem charitních humanitárních misí. Výtvarná soutěž pro děti z náboženství o nejkrásnější plakát pro Tříkrálovou sbírku, motivem toho plakátu může být informace pro lidi, že i k nim mohou přijít tři králové…( průběh soutěže: říjen – listopad ). Následná výstava v kostele. Uspořádat „módní přehlídku“ tříkrálových kostýmů a převleků. Může být pojata jako soutěž o nejkrásnější kostým. Děti mohou vyrábět drobné dárečky či přáníčka, která pak budou rozdávat lidem při koledování. Jedním z nich mohou být papírové loutky Tří králů (viz příloha č. 14). Stačí je nakopírovat na pevný papír, děti je vybarví, vystřihnou a spojením nastřihnutých částí spojí v postavičky. Můžeme s dětmi nacvičit divadelní hru s tříkrálovou tématikou (viz přílohy č. 3 až 5) tyto tři přílohy jsou texty tří
2
divadelních her. Příloha č. 3 = scénka My tři králové je vhodná pro nejmenší děti, příloha č. 4 s názvem Herodes pro starší (3.-5. tř.) a příloha č. 5 Čtvrtý král pro dospívající mládež. Nácvik bude trvat delší dobu a stát velké úsilí, ale účastníky to sblíží a výsledné představení může potěšit, obohatit a motivovat pro sbírku celou farnost. Nacvičit a uspořádat Živý Betlém, v němž mohou vystupovat děti, které se účastní tříkrálové sbírky. Bezprostřední příprava: Vytvořit seznam všech dětí, které se Tříkrálové sbírky zúčastní – rozdělit je do skupinek a přidělit skupinkám „jejich území“ pro koledování. Setkání za účelem seznámení se v rámci skupinek (3 koledníci + 1 dospělý, pokud se dosud neznají). Je důležité, aby se poznali natolik, aby se mezi nimi vytvořila důvěra. Je možné zahrát si společně nějaké hry, soutěže, vyluštit kvízy (viz přílohy č. 9 – 13). Nácvik zpěvu koledy „My tři králové“ (viz příloha č.8) Náplní schůzky může být také společná výroba kostýmů králů nebo alespoň královských korun a jiných rekvizit, jako je např. znázornění Betléma, které mohou nést koledníci s sebou na sbírku. Tím se zdůrazní vánoční poselství, o které jde především. Uspořádat v rámci farnosti bohoslužbu s požehnáním pro koledníky a nebo jim udělit alespoň zvláštní požehnání na závěr nedělní farní mše svaté. Zúčastnit se požehnání v katedrále pro koledníky z celé diecéze, bude-li se konat. Konkrétně: V rámci farnosti můžeme uspořádat nejméně 1 společné setkání pro všechny koledníky i s jejich dospělými průvodci najednou. - Začneme společnou písní, - uděláme katechezi o Třech králích (viz přílohy č. 1 nebo 2 ) - rozdělíme se do malých skupinek (1 dospělý a 3 děti) a v rámci nich děláme něco společně - hry, kvízy, výroba kostýmů, přáníček či dárečků – např.postaviček 3 králů aj. ( příloha č. 14)
3
- Na závěr si všichni společně zazpíváme a pomodlíme se. Návrhy programů na setkání po Tříkrálové sbírce: Na setkání si mohou účastníci prohlédnout fotografie ze sbírky, vzájemně si povyprávět o svých zážitcích a zkušenostech. Měly by jim být sděleny částky peněz, které vybrali a také, je-li to možné, účel, na který budou peníze použity. Připravit pro koledníky pohoštění, případně malé dárečky na památku. Uspořádat pro ně za odměnu odpoledne plné her, popř. táborák, výlet, návštěvu ZOO, hvězdárny, kina nebo bazénu atd. Uspořádat setkání, besedu s nějakou významnou osobností, promítnout videokazetu o misiích či o humanitárních misích. Vyhlásit výtvarnou a literární soutěž o Tříkrálové sbírce, výsledné práce dětí mohou být vystaveny v kostele či v budově Charity.
4
Příloha
č.1:
KATECHEZE
O
TŘECH
KRÁLÍCH (pro mladší děti) Cíl: a) Představit narozeného Ježíše jako Krále, kterému jsou přinášeny královské dary. b) Na postavě Heroda ukázat nebezpečí zatvrzelého srdce. Pomůcky: 1) několik symbolů nebo symbolických předmětů (srdce, snubní prstýnek, kříž) Uvedení do tématu – rozumíme symbolům? Zeptáme se dětí, jestli vědí, že i věci mohou mluvit. Vyzkoušíme si to. Co asi znamená, když mi někdo dá takové krásné srdíčko? Co znamená, když má někdo na prstě snubní prstýnek? Co nás napadne, když vidíme kříž?... Dnes se dovíme něco o dalších předmětech, které takto mluví a řekly něco moc důležitého o Pánu Ježíši. Přiblížíme (připomeneme) dětem události kolem narození Ježíše: sčítaní lidu, putování Panny Marie a sv. Josefa do Betléma, narození Ježíška v chlévě, zjevení andělů pastýřům – můžeme zpestřit zpěvem koledy „Jak jsi krásné neviňátko“… Nakreslíme na tabuli nebo jinak znázorníme hvězdu, která zářila nad Betlémem v onu noc. Zeptáme se dětí, jestli vědí, kdo tuto hvězdu v době narození Pána Ježíše uviděl. Přijdeme na to, že zvláštní význam měla pro tři moudré muže z Východu a vyprávíme dětem biblický příběh podle Mt 2, 1 – 16. Zdůrazníme, že i když byli mudrci z velké dálky, přišli se poklonit malému Ježíši jako Králi. Ježíš, stejně jako kdysi v Betlémě, volá i dnes všechny lidi k sobě. Neopomeneme vyprávět o Herodovi, o jeho zlých úmyslech a činech a o Božím zásahu, kdy posílá mudrcům živý sen a k Josefovi anděla s varováním a příkazem k útěku. O svátku Zjevení Páně 6. ledna si připomínáme, že Ježíš je Boží Syn a Zachránce světa, kterému se přišli poklonit dokonce i pohanští mudrci z Východu. Ježíš se narodil pro všechny lidi: pro pastýře, kteří byli blízko, i pro ty, kteří jsou daleko a neznají ho. Ježíš se narodil, aby ze všech lidí na světě udělal jednu rodinu – Boží rodinu.
5
Jaké dary přinesli mudrci Ježíškovi? Děti diktují a my vysvětlujeme, co který dar znamená: ZLATO: bylo vždy znamením moci - znamená, že Ježíš je král KADIDLO: se v chrámech vždy obětovalo bohům, jako se vznáší kouř kadidla, tak k Bohu stoupají naše modlitby - znamená, že Ježíš je Bůh MYRHA: vzácná pryskyřice, která se používala k balzamování mrtvých králů - znamená, že Ježíš bude trpět Nevíme, kolik ve skutečnosti mudrců bylo; v Písmu se to přesně nepíše. Podle tradice byli tři (podle tří darů) a jmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar. Jejich jména znamenají: KAŠPAR = strážce pokladu, MELICHAR = můj král je světlo, BALTAZAR = ochraňuj můj život. Z jejich jmen vznikl zvyk psát na dveře posvěcenou křídou písmena K+M+B+ letopočet, který se počítá od narození Pána Ježíše, což je nejdůležitější událost v dějinách lidstva. Tato 3 písmena se však také dají vyložit jako začáteční písmena tří latinských slov: „Christus mansionem benedicat“, což znamená: „Kristus ať požehná tento příbytek“. Práce s pracovním listem: (příloha 1a) Děti si nejdříve dopíší pod obrázky darů, co každý dar znamená. Vybarví si obrázky divadla a příběhu tří králů, pak spodní část pracovního listu odstřihneme a vytvoříme slepením dvou pruhů jeden dlouhý pruh, prořízneme otvory u opony, těmi pruh provlékneme a děti mohou s pomocí divadélka převyprávět celý příběh znovu. Další aktivity na doplnění: (příloha 1b) Na velkém papíře máme namalovaný obrázek zabaleného dárku. Dětem rozdáme menší papíry a necháme je nakreslit, jaký dar by chtěly Ježíši přinést ony. Mohou to být symbolické dary, kterými vyjádříme, že Ježíš je láska, král, přítel, pastýř, světlo… Můžeme však nechat zcela na dětech, jaký dar zvolí. Na závěr tyto obrázky dětí nalepíme do namalovaného dárku a popovídáme si o tom, co každý dar znamená a proč si dítě vybralo právě takový dar. Můžeme si vyrobit v kostele (učebně náboženství apod.) nástěnku se znázorněním Betléma: (možno použít přílohu 1c) Ježíška s P. Marií a
6
sv. Josefem, pastýře a 3 krále s dary – nad každou z těchto postav připevníme malou hvězdičku jako symbol toho, že Boží světlo zazářilo v jejich srdci. Ještě jeden člověk se však dověděl o Ježíšově narození. Kdo to byl? Herodes. Necháme děti přemýšlet, jestli i Herodovi můžeme připevnit hvězdičku. Ježíš chtěl být světlem i pro Heroda, ale ten před ním zavřel své srdce. V Herodově srdci tak zůstala jeho vlastní vinou tma.
7
Příloha č. 2: KATECHEZE O PUTOVÁNÍ TŘECH KRÁLŮ pro starší děti, možno použít i jako homilii pro děti Evangelium: Mt 2, 1-12 Pomůcky: nástěnka potažená tmavým papírem, 8 žlutých šipek (příloha č.2a), jejichž seskupením do kruhu vznikne hvězda ( příloha č. 2b) Jedno dítě drží šipky s nápisy v ruce tak, aby byly dobře viditelné. V průběhu vyprávění připevňuje šipky na nástěnku a vytváří z nich hvězdu. Nebo do této činnosti můžeme zapojit více dětí, z nichž každé bude mít v ruce 1 šipku. Mudrcové nalezli dítě v jeslích, protože následovali hvězdu. Aby tuto hvězdu vůbec objevili a neztratili ji z očí v průběhu putování, museli dávat pozor na několik věcí, které jsou důležité i pro nás, abychom mohli nalézt Krále celého světa. Ty věci nám připomenou šipky: 1) Nejdříve musím být bdělý, abych si uvědomil, že mi něco chybí. Proto na začátku Adventu tak často v liturgických textech slyšíme slovo: Bděte! Chápat všechno jako nudu je také forma spánku. 2) Když jsem vzhůru – probuzený, musím hledat, pozorovat, abych ve tmě zahlédl hvězdu, která mě bude provázet. 3) Když už jsem hvězdu našel, musím se připravit na cestu. Nikdo nemůže být uzdraven a nebo dojít do cíle, když sám nespolupracuje. 4) Cesta, na kterou se vydám, musí být naplánovaná. Nesmím zapomenout vzít s sebou dostatečné zásoby jídla. Na naší duchovní cestě je nám potravou sv. přijímání a svátosti vůbec. 5) Lépe se kráčí k cíli společně. I mudrci putovali spolu. Také Ježíš vysílal hlásat radostnou zvěst své učedníky po dvou. 6) Kdo společně s druhými následuje hvězdu, musí si s sebou vzít šipku odvaha sloužit druhým, tzn. mít pokoru. Nesmí jej odradit, je-li ten druhý mladý nebo starý, černý nebo bílý, zkrátka jiný.
8
7) Vždy také platí, že na cestách musí člověk být opatrný a mít se na pozoru před falešnými přáteli. Tenkrát se chtěl falešný přítel Herodes vetřít do přízně mudrců. Dnes se nám nabízejí různé sekty, které věší na oblohu nové hvězdy. Mnozí si pletou své touhy se žádostivostí. 8) Poslední šipka: musím umět se dělit. Existuje jedna legenda, která hovoří o čtvrtém králi: Přišel pozdě na místo určení a zůstal smutný se svými drahokamy, které nesl jako dary. Putoval do Betléma sám. A protože cestou se setkal s nepředstavitelnou bídou, pokaždé daroval chudým lidem jeden drahokam. Až po mnohých letech se v Jeruzalémě setkal s Králem světa, který umíral na kříži. Našel ho, protože jej podvědomě hledal v každém chudém a trpícím člověku. Dávat, umět se rozdělit, to jsou nejdůležitější ukazatele na cestě k jeslím. Tento směr sledujme v ten den, kdy jako koledníci půjdeme od domu k domu. Budeme zpívat a vybírat peníze pro potřebné a chudé lidi.
9
Příloha č. 2b:
(Z šipek nám vznikla hvězda) Vidíte? Šipky se staly hvězdou, která se zastavila nad jeslemi Krále světa.
10
Příloha č. 3: scénka
MY TŘI KRÁLOVÉ Marie Holková
OSOBY: Děvče, Chlapec, Kašpar, Melichar, Baltazar, sluhové Děvče:
Pojďte si, děti, s Ježíškem hrát. On si nás v nebi poslechne rád. Chlapec: Proč jenom v nebi? Z oltáře se na nás Ježíš dívá. Vždyť svatá hostie je přece živá! Děvče: Tak pojďme už a k jeho chvále si zahrajeme na tři krále. Kašpar: Hola, občané betlémští! Komu z vás se to poštěstí, podat nám dobrou zprávu? Kdo z vás má bystrou hlavu, bohatá odměna ho nemine. Děvče: Jémine, jémine! To jsou k nám vzácní hosté! Lidičky, lidičky, kde jste? Vidíte ty krásné karavany? Pojďme uvítat vznešené pány. Melichar: Přijíždíme k vám z veliké dáli složit poklonu Děťátku – Králi. Povězte, kde ho hledat máme? Rádi vám za to odměnu dáme. Děvče: Náš pan král Herodes sídlí v Jeruzalémě. To přece ví celá země. Pěkně jste popletli tu svou cestu. Jen se obraťte k hlavnímu městu. Baltazar: Že jsme se zmýlili? To se mi nezdá. Vždyť nás sem vedla překrásná hvězda. Kašpar: Herodes přece řekl nám – že by to od něj byl jen klam? –
11
hledejte dítě v Betlémě. Hovořil s námi tak dojemně. Nebude prý mít v duši klid, přijde se také poklonit. Chlapec: Něco vám řeknu, vzácní páni. Sloužil jsem tehdy na betlémské pláni, když v noci zazněl podivný šum. Andělé slétli k pastýřům. Bylo jich jako na nebi hvězd. A zpívali k nám krásnou zvěst. Děťátko se nám narodilo, aby svět z hříchů vykoupilo. Že je to slavný budoucí král! Baltazar: Povídej, povídej dál! Hlavně – kde že se narodil? To on je naší cesty cíl. Chlapec: V jeskyni v jeslích tiše ležel. Já jsem tam s pastýři taky běžel. Děťátko malé jako každé jiné, jen z oček jako když blaženost plyne. Vzpomínka na ně dosud mi duši zlatí. A kdo jste vy, smím-li se ptáti? Kašpar: Přicházím, děvče, z východu. Jsem Kašpar, věkem velmi stár. Zde v našem druhém průvodu zas přítel jménem Melichar. Ač před Bohem jsme pouhý prach, bádáme oba ve hvězdách. Chlapec: Pověz mi ještě, muži vědy, kdo je ten třetí, ten hodně snědý? Melichar To je Baltazar z jižní říše, kde slunce stále sálá. O svatých věcech čte a píše. Všude zní o tom chvála. Baltazar: Všichni lidé jsme Boží děti. Nezáleží na barvě pleti. Pán Bůh má všechny stejně rád. I my se máme milovat.
12
Kašpar: Pojďme již, přátelé, k jeskyni. Navštivme rychle vzácné Dítě. Sluhové, přiveďte velbloudy se všemi dary, ale hbitě! Chlapec: Jen žádný kalup, vzácní páni! V jeskyňce už teď nikdo nebydlí. (Poslat hvězdu) Kam dali dítě, nemám zdání. Našli mu lepší obydlí. Melichar: Jestli se mi to nezdá, jestli to není pouhý sen, pohleďte, na nebi svítí hvězda, ač je přec bílý den. Baltazar: To je ta, která nás sem vedla, která pak ve městě náhle zbledla. Kašpar: Už ji vidím. Není to klam. (Rozsvítit stromky) Pospěšme, přátelé, tam, kde velká hvězda stojí. Za ní se další hvězdičky, jak z úlu zlaté včeličky, nad jedním domkem rojí. (Poslat P. Marii) Zpěv: Betlémská hvězda (příloha č.7) Chlapec: Ach, to je krása! Jako tehdy u jeskyně. Matka má synáčka na svém klíně. Právě s ním usedla na zápraží. Již pohled na ni srdce nám blaží. Údivem rozevřela krásné oči. Kdože to u jejích nohou klečí? Kašpar: Klaníme se ti, Spáso světa. Ani ta nejkrásnější věta nemůže vyslovit, co srdce cítí. Kéž bychom s tebou, Králi náš, na věky směli žíti! Melichar: Má cesta je dlouhá. Vedla mě k tobě touha.
13
Mé srdce je s tebou spjaté. Dovol, Děťátko svaté, ať jako projev lásky smím pohladit tvé vlásky. Baltazar: Já, černý Baltazar, cítím v svém srdci žár. Tropické slunce je jiskra jen malá Oproti lásce, jež ve mně teď k tobě vzplála. Kašpar: Zde je zlato, hle, jak se třpytí. Melichar: Vzácná mast z léčivého kvítí. Baltazar: Kadidlo, které vonný dým dává. Tím se zvětšuje Boží sláva. Kašpar: To vše jsou dary od nás, Děťátko Boží. Sluhové naši je k nohám tvým složí. Melichar: Neříkáš nic, jen se usmíváš. Vím, že nám mnohem víc dáš. Baltazar: Z Lásky k nám, lidem přišlo jsi z nebe. Chválíme Matku tvou, skrze ni chválíme tebe. Všichni: (zpívají následující text na nápěv vánoční koledy“Jak jsi krásné, neviňátko“): Přišli páni z velké dáli, pokloní se nebes Králi, Děťátku chudému, Ježíšku malému. Klaním se ti, svaté Dítě. Jsi překrásné, miluji tě. Z lásky jsi přišlo k nám. Z lásky ti srdce dám. (Další koledy) Děvče: Tak už si přestaňme hrát! Ježíšek teď musí spát. Je ještě drobeček maličký. V náručí svaté Mamičky sladce už dřímá. Chlapec: A nebude mu zima? Děvče: Ale neboj – nebude: Ježíšku, dobrou noc!
14
Máme tě rádi moc a moc.
15
Příloha č. 4: scénka
HERODES Marie Holková
OSOBY: Hoch – vypravěč, Děvče – vypravěčka, První komoří, Druhý komoří, Král Herodes, dva zákoníci, tři mudrci – Kašpar, Melichar, Baltazar, Anděl, Svatý Josef, Panna Maria Poznámka: Doprovodné vyprávění může recitovat jen jeden vyprávějící, není-li dost dětí. Všichni účinkující nastoupí současně. Ten, kdo právě mluví, vystoupí vždy do popředí. Pokud je to dialog, všichni mluvící jsou vpředu, pak zase ustoupí do pozadí. Fantazii režiséra se meze nekladou. Všichni účinkující zpívají následující text na nápěv koledy „Pásli ovce Valaši“: Přišli páni zdaleka hledat Bohočlověka. Hvězda se jim ztratila, která cestu značila. Co teď mají udělat? Musejí se pozeptat. Jak to všechno bylo dál, to zavinil jeden král. Děvče: Příběh, který vám chceme vyprávět, je starý téměř dva tisíce let. Ale i dneska budí děs to hrozné jméno - Herodes. Hoch: Byl to král židovský, jak jistě víte. Měl rád jen sebe a své břicho syté. Všichni se před ním jen chvěli, všichni ho nenáviděli. Děvče: Jednoho dne je v sídle velký ruch. Sluhové lítají jak hejna much.
16
Ke králi přijeli bohatí páni. První komoří sluhy popohání. 1. komoří: Pážata, rychle na stůl noste! Přišli k nám náhle vzácní hosté, bohatí učenci z dalekých zemí s velbloudy, soumary, otroky všemi. 2. komoří: I hleďme, hleďme, kýho ďasa! Přišli navštívit Herodesa? 1. komoří: Prý se narodil židovský král. 2. komoří: Toho by Herodes pěkně hnal! 1. komoří: Ten lišák si teď čechrá bradu. Hned svolal k sobě dvorní radu. 2. komoří: Copak nám z této noviny vzklíčí? Poslouchej, pan král na rádce křičí. Herodes: No tak, vy učení zákoníci, máte snad na krku makovici? Když hvězdy o novém králi vědí, vám svaté knihy nic nevypovědí? 1. zákoník: Výsosti, chtěl bych ještě žít. Proto se bojím vyslovit, co v Písmu o tom psáno stojí. Herodes: I hleďme, tak on se mě bojí! Chacha! Vždyť tobě o krk nejde! Jen co se to princátko najde, budeme všichni spokojeně žít. Jen klid, jen prosím zachovat klid! Přijde-li klouček o krk, nevídáno! Mluvte, copak je o něm v Písmě psáno? 2. zákoník: Vzejde v Betlémě z rodu Davidova. Taková o něm čteme v Písmu slova: Oba zákoníci: Aj, ty Betléme,v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu Izraele. Herodes: Mlčte, hlupáci! Už mám toho dosti. Teď mi sem přiveďte ty cizí hosty. 1.komoří: Zde jsou – Kašpar, Melichar, Baltazar.
17
Mudrci společně: Buď, králi, zdráv a měj vždy ve všem zdar! Herodes: Vítám vás, vítám, vzácní páni! I když jste přišli nepozváni, rád vám chci ve všem pomoci, pokud je to v mé moci. Kašpar: Židům se zrodil nový král, jenž bude v slávě věčně žít. Melichar: Ve hvězdách o něm záznam stál. Baltazar: My se mu přišli poklonit. Je to tvůj syn, a nebo vnuk? Herodes: Mně se tu nenarodil žádný kluk. Hvězdy vám, pánové, asi lhaly. Kašpar: Ó ne, ne, nás hvězdy neošálí. Melichar: Snad přišel na svět v chudé rodině. Baltazar: Snad sedí prosté matce na klíně! Herodes: Možné to je, zajeďte do Betléma. Tam prý se má kdos narodit. To princátko však palác nemá. Vím, že tam žije prostý lid. Je to městečko malé jako dlaň. Tam se drobátko vyptejte naň. Až jeho příbytek bude vám znám, přijeďte mi o něm všechno říci. Pak se mu půjdu poklonit sám. Do vínku mu dám zlatou svíci. Už moje královské srdce plesá. Vyřiďte pozdrav od Herodesa. Kašpar: Hle, na nebi naše hvězda svítí. Melichar: Můžeme za ní bezpečně jíti. Baltazar: Královská výsosti, díky za přijetí. Kéž tvoje úmysly Hospodin posvětí! ( Mudrci se králi ukloní a odejdou ) Herodes: Mé úmysly? Čoudí jako dým! Sám si je mečem posvětím. Jen až se vrátí ti učení páni, ať si o dítěti, co chtějí, žvaní, musí zahynout, ať zítra či dnes. Králem jsem já, přemocný Herodes!
18
Děvče:
Mudrci jeli do Betléma hbitě a brzy našli to svaté Dítě. Sedělo krásné Mamince na klíně. Předali dary přesvaté Rodině a všichni láskou rozechvělí poklonili se Spasiteli. Ve snu pak dostali moudří muži radu, aby se vyhnuli královskému hradu. 1.komoří: Co tomu říká král Herodes? 2.komoří: V paláci řádí jak vzteklý pes. Herodes: Kde jsou ti učení darebáci? Proč se ta sebranka nenavrací? Nedám si překazit od nich plány. Já jim ukážu, kdo je tu pán. Vojáci! Žoldáci! Zítra zrána do Betléma mašírujte! Žádné klučičí batole nešanujte! Zabte je, mordujte bez milosti. Zakruťte krkem, lámejte kosti! Ať mezi nimi zhyne ten malý král! Já tady vládnu a budu vládnout dál! Hoch: Fuj, Herodesi, to se dělá? Jsi pouhá nula oproti Boží moci. Hospodin poslal již anděla probudit Josefa v temné noci. Anděl: Vstávej, Josefe, jsem anděl poslaný z nebe, abych zachránil Děťátko, Matku i tebe. Prchněte ještě v tuto noční hodinu. Jen tak zachráníš sebe i svou rodinu. Ráno již vrahové do Betléma vkročí. Celé město zrudne v krvi a pláči. Josef: Můžeš nám, anděli, poradit, do které země máme jít? Anděl: V Egyptě najdete záchranu. Pevně věř v nebeskou ochranu. Hoch: Dříve, než Maria usedla na oslíka, Ježíšek v loktech jí tichounce vzlyká. Líto mu betlémských nemluvňat. Má přece nevinné děti rád.
19
Maria: Neplač, Ježíšku, pro ta neviňátka. Pán Bůh jim otevře do nebe vrátka. Všechny si v ráji ponechá u sebe. Ony tam počkají na tebe. Děvče: A chcete vědět, jak to bylo dál? Ten zlý Herodes zprvu se smál, jenže pak dlouho už nekraloval. Hoch: Propadl přehrozné nemoci a nikdo mu nemohl pomoci. Červi mu zaživa tělo žrali. Děvče: Vidíš, vidíš, ty ošklivý králi, za špatné činy je vždy trest. Všichni: Tak to bylo – bude – a jest! Všichni pak zpívají následující verše opět na nápěv písně „Pásli ovce Valaši“a refrén na melodii „Hajdom, hajdom, tydlidom“ může s nimi zpívat i obecenstvo. Refrén: Sláva Bohu na nebi, všichni ať ho velebí. 1.
Ježíška nám zachránil, v Egyptě ho dobře skryl. Ref:
2.
Z Egypta ho vrátil zas, aby přišel mezi nás. Ref:
3.
Bydlí k naší radosti v Nejsvětější svátosti. Ref:
4.
A z toho se radujme, vesele mu zpívejme. Ref:
20
Příloha č.5:
ČTVRTÝ KRÁL – vánoční hra pro starší děti a mládež Podle knihy Čtvrtý z mudrců Henryho van Dyke napsala Mgr. Jana Pašková
OSOBY: Vypravěč, Artaban, Tigranes, Kidbar, Nafar, Ortoban, Abgarus, raněný Žid, žena z Betléma, velitel vojáků, dva vojáci, rabín, Rachab, dívka, skupina lidí, hlas krále….. Rekvizity: vonné tyčinky, stůl, ubrus, mísa s ovocem, stromy-2,3; miska s vodou, pruh látky,mošna, chléb, láhev vína, svíce, pergamen s textem, dům ženy nebo dveře, panenka dítěte-větší, meče pro vojáky nebo kopí, safír, rubín, perla, dobové oblečení pro všechny Podbarveno hudbou: nějaká klidná, která vystihuje atmosféru ( Pán prstenů…, Enigma…) VYPR.: Uběhlo už několik let od doby, co tento příběh spatřil světlo světa. Nevím, odkud pochází – možná přilétl s vánkem, protože mi byl poslán jako dar. Připadá mi, že Dárce znám, přesto, že jeho jméno nebylo vysloveno. A já bych ráda v tento Vánoční čas, v době vzájemného obdarování, tento dar předala i vám… VYPR.: Děti, znáte vyprávění o Třech mudrcích nebo králích z Východu, kteří zdaleka putovali do Betléma, aby přinesli nově narozenému Králi dary? A slyšeli jste už příběh o čtvrtém z mudrců, který také spatřil vycházet hvězdu a i on se vydal na cestu, ale s ostatními mudrci do Betléma nedorazil? Tak si poslechněte příběh o obrovské touze, odvaze, o dlouhém putování a velkých zkouškách a o zvláštním nalezení krále. HUDBA : VYPR.: V dávných časech, kdy cestování bylo únavné a svět byl zahalen v tajemství, žil v zemi Médů, uprostřed perských hor, v městě
21
Ekbatan muž jménem Artaban. Kolem jeho sídla se rozprostírala nádherná zahrada plná ovocných stromů a krásných květin, která byla naplněna zpěvem vzácných ptáků. Jeho dům byl krásný, plný neobyčejných a drahocenných věcí. A právě v jedné z jeho mnoha místností se teď seznámíme s Artabanem a jeho přáteli. Přichází Artaban a postupně jeho přátelé…uprostřed je stůl, na něm jsou svíce, které hoří, kadidelnice, mísa s ovocem. ARTABAN: Vítejte v mém domě, přátelé, věrní vyznavači boha Zoroastra, abyste obnovili svou úctu a víru v Boha čistoty, jehož symbolem je oheň. Hovoří k nám o Tom, který je Světlo a Pravda. Nyní vám ale povím o novém světle a nové pravdě. Myšlenkami Věčného jsou hvězdy. Jsou bezpočetné. Avšak myšlenky člověka lze sečíst. Naše proroctví říkají: „V onom dni povstane z mnoha proroků ve východní zemi Vítězný. Kolem něho zazáří mocná sláva a on učiní život věčným , nezničitelným a nesmrtelným, a mrtví znovu vstanou.“ Já jsem to proroctví uchovával ve své duši. Náboženství bez veliké naděje by bylo jako oltář bez živého ohně. A další proroctví říká: ´Vyjde hvězda z Jákoba a povstane vládce z Iraele…´ TIGRANES: A kdy se má toto poselství naplnit? ARTABAN: Já a mí tři společníci, také mudrci, Kašpar, Melichar a Baltazar jsme zkoumali oblohu. Viděli jsme dvě z největších hvězd tak blízko u sebe, že tvořily znamení Ryby, které je znakem Židů. A dnes se tyto planety opět setkávají. Spatřili jsme také novou hvězdu. Pokud tato hvězda znovu zazáří, vydáme se společně do Jeruzaléma, abychom navštívili toho, který se má narodit jako izraelský král. Já už jsem se rozhodl. Půjdu za tím králem, který dá odpověď na všechny otázky. Řekne mi, proč jsem tady, proč žiju, jaký je můj cíl. Prodal jsem svůj majetek a koupil si tyto tři klenoty: SAFÍR, RUBÍN A PERLU, které vezmu s sebou jako dar pro Krále. (vytáhne váček s klenoty na stůl). A vás nyní žádám, abyste se na tu pouť vydali se mnou. Chvilka ticha, mlčení…
22
KIDBAR: Mě váže úděl strážce chrámové pokladny, nemohu jít. Ty ale jdi a buď sbohem. (ukloní se a odejde) NAFAR: Artabane, vždyť je to jen bezcenný sen, moc se díváš na hvězdy. Žádný král nikdy nevzejde z rozdrobeného rodu Izraele a nikdy nepřijde žádný konec věčného boje světla a tmy. SBOHEM. (ukloní se a odejde) TIGRANES: Doma mě čeká nevěsta, nemohu ji opustit ani vzít s sebou…To není nic pro mě. Tak tedy buď sbohem (po úkloně odejde). ORTOFAN: Já jsem nemocen, nevydržel bych cestu, nepůjdu, ale ty dávej na sebe pozor. Sbohem.(odejde). ABGARUS: Milý příteli, je možné, že v tomto znamení, jež se objevilo na obloze, je světlo pravdy a pak jistě povede k Panovníkovi a veliké slávě. Nebo to může být pouhý přelud. Ale je lepší následovat i pouhý přelud toho nejlepšího než se spokojit s tím nejhorším. A ti, kdo spatří podivuhodné věci, musí být často připravení putovat i o samotě. Jsem na tuto cestu příliš starý, ale mé srdce tě bude dnem i nocí na tvé pouti provázet. Jdi v pokoji. Muži postupně, když domluví, odcházejí, Abgarus při posledních slovech - Jdi v pokoji…obejme Artabana a pak odejde, Artaban zůstává sám. ARTABAN: (zamyšleně) Možná to je jen přelud, ale co když ne?! (pozoruje oblohu a pomalu odchází) Hudba: VYPR. : Kam asi náš mudrc šel? Jeho kroky mířily do stáje pro nejrychlejšího koně. Ještě než se ptáci probudili a než se bílý opar začal líně zvedat z planiny, byl už čtvrtý z mudrců v sedle a svižně cválal po horské pěšině, za svitu jasné hvězdy, která se na obzoru opět objevila. Jel dlouho. Míjel vysoké štíty hor, projížděl kolem mnohých řek, jel i přes strniska a vyprahlé louky, až na sklonku desátého dne dorazil k pobořeným zdem lidnatého Babylónu. Jeho milovaný kůň byl téměř vyčerpán a i on by si rád ve městě odpočinul, ale věděl, že do Chrámu sedmi sfér zbývají ještě 3 hodiny cesty a že tam musí dorazit
23
do půlnoci – má-li se setkat se svými společníky, třemi mudrci, kteří ho tam budou čekat. Pokračoval proto v cestě, až přijel k temnému, hlubokému lesu. Na podlaze leží zraněný Žid, Artaban vstupuje na jeviště, jde k němu. V matném svitu hvězd uviděl postavu muže, který ležel na cestě. Měl skromný šat a vyzáblé tváře, vypadalo to, že je mrtvý. Chtěl ho proto překročit a pokračovat v cestě, když vtom něco zaslechl… RANĚNÝ ŽID: sténá ARTABAN: Slyším dobře? Ten člověk žije! Mám mu pomoci? (obrátí se s touto otázkou jakoby do obecenstva). Vždyť musím dál nebo nestihnu do půlnoci dorazit k Chrámu. Pomůžu-li mu, moji společníci odjedou beze mě a má cesta bude ztracena. Nepomůžu-li mu, jistě tady zemře…odmlčí se chvilku… Bože, pomoz mi správně se rozhodnout… po chvíli odchází z jeviště, vrací se s namočeným šátkem, ošetřuje raněného, otírá ho, dokud nepřijde k sobě… RANĚNÝ ŽID: (mluví ztěžka) Kdo jsi a proč jsi mi pomohl? Myslel jsem, že tady zemřu… ARTABAN: Jsem Artaban, mudrc, a jsem na cestě do Jeruzaléma. Hledám toho, který se má narodit jako židovský král a Spasitel… (vytáhne z mošny kus chleba a láhev) Na, nechám ti tu kousek chleba a víno, posilni se, já musím dál. ZRANĚNÝ ŽID: Nemám nic, čím bych se ti odvděčil, ale mohu ti říci, kde hledat Mesiáše. V judském Betlémě, jak pravili naši proroci. Kéž tě na cestě provází Pán. Zhasne se, Artaban odejde, raněný také, mezitím mluví vypravěč. VYPR.: A tak Artaban pokračoval v cestě. K Chrámu sedmi sfér dorazil až ráno a to už jeho společníci byli pryč. (Artaban znovu vstupuje do místnosti, uprostřed je velký kámen) Uviděl kámen, pod kterým ležel pergamenový svitek… (zvedne svitek zpod kamenu a čte): ARTABAN: „Čekali jsme přes půlnoc, už se nemůžeme déle zdržet, jedeme za Králem, následuj nás přes poušť…Kašpar, Melichar a Baltazar“. Jak mohu jít přes poušť, bez jídla a s vyčerpaným koněm?
24
Musím se vrátit do Babylónu, prodat safír a koupit si za něj velblouda a zásoby na cestu. Zraněnému jsem pomohl, a teď musím obětovat svůj dar pro krále…Ale co, koně tu někomu nechám v opatrování a přece budu pokračovat v cestě za svým snem! HUDBA: VYPR.: Artaban jel bezútěšnou krajinou pouště. Minul hrobky faraónů, projel Damaškem, viděl krásné cedrové háje i vyprahlá pole, míjel úrodná údolí Jordánu a po jeho dlouhém a strastiplném putování, které trvalo mnoho dnů a stálo ho mnoho sil, dorazil téměř k cíli své cesty. Rýsovaly se před ním betlémské budovy…Dojel do města, velblouda nechal na jeho okraji a dále pokračoval pěšky. Artaban vstoupí na jeviště, v pozadí je dům s kolébkou. ARTABAN: Betlém, konečně! Snad se tady splní můj sen a budu se moci poklonit svému Králi… VYPR.: A tak procházel ulicemi, když vtom zaslechl tichý zpěv… a šel za ním Žena si zpívá nebo pobrukuje v domu píseň, Artaban klepe na její dveře. ARTABAN: Buď pozdravena, ženo, hledám své přátele, tři Mudrce, kteří putovali za hvězdou, aby se poklonili nově narozenému dítěti a hvězda je přivedla až sem, do Betléma. ŽENA: (Chová na rukou dítě) Buď vítán, cizinče. Máš pravdu, opravdu tu byli tři Mudrcové, ale už to jsou tři dny, co odjeli a ještě téže noci Josef, kterého navštívili, vzal svou ženu Marii a novorozeně a uprchl. Cizinci jim nechali vzácné dary: zlato, kadidlo a myrhu. ARTABAN: Nevíš, kam odešli? ŽENA: Říkali, že půjdou do Egypta, král Herodes se cítil ohrožen proroctvími a tak chce nechat zabít všechny malé děti v Betlémě… snad to jsou jen babské povídačky… Ale chceš-li je jít hledat, občerstvi se nejdřív v mém domě. Jde uložit dítě, do toho kravál a křik ze zákulisí, žena se vyděsí, tiskne své dítě na prsou…
25
ARTABAN: Co se děje? ŽENA: (vyděšeně) To budou asi Herodovi vojáci, tak přece to je pravda! Bože pomoz a ochraň nás! Vojáci vtrhnou na jeviště, jdou k domu, Artaban jim zatarasí dveře. VELITEL: (rázně) Uhni cizinče, nevidíš, že plníme králův rozkaz?! ARTABAN: Jaký rozkaz? O ničem jsem neslyšel. VELITEL: Máme zabít všechny betlémské chlapce do dvou let. Měl se tu prý narodit jakýsi král!(opovržlivě). Ale teď mi uhni z cesty ať to tu prohledáme. ARTABAN: (rukou zadrží velitele a důrazně říká) Jsem tu sám! A tento klenot hodlám dát tomu, kdo mě nebude v mé samotě obtěžovat (ukáže kapitánovi rubín, kapitán po něm sahá). VELITEL: „Táhněte dál, v tomto domě žádné dítě není, je tu jenom tento muž!“ Vojáci táhnou s lomozem pryč, Artaban se vrací do domu. ARTABAN: Bože pravdy, odpusť mi tento hřích, odpusť mi mou lež (dá hlavu do dlaní). ŽENA: (přistoupí k němu a hlasem plným dojetí říká) Protože jsi zachránil mému maličkému život, kéž tě Hospodin chrání a žehná ti a kéž dojdeš naplnění svého snu. Děkuji ti, jdi v pokoji. Žena odchází, Artaban také, zhasne se, odnesou se rekvizity, mluví vypravěč, může hrát hudba. VYPR.: Já jsem tehdy tajně putoval s ním. Viděl jsem ho pohybovat se v přelidněném Egyptě, pátral podél Nilu, v okolí pyramid, ale nic. Židovská rodina nikde nebyla. Poté se mi ztratil a znovu jsem ho potkal až v Alexandrii, v domě učeného rabína. Na pódiu se setkává Artaban s rabínem, rabín sedí v domě, Artaban klepe na dveře. RABÍN: Vejdi. (Artaban vstoupí a přijde k rabínovi.) Buď pozdraven cizinče, kdo jsi a co tě ke mně přivádí? ARTABAN: Jsem Artaban, mudrc a hledám krále, Mesiáše.
26
RABÍN: Milý synu, hledáš krále, Mesiáše…Ale pamatuj si, že tohoto krále nenajdeš v paláci, ani mezi bohatými a mocnými. Ten, na kterého čeká celý svět a nejvíc náš národ, povstane z trpělivosti a velikého utrpení. Proroctví říkají, že to bude muž bolesti bude opovrhován lidmi a bude mnoho trpět. Ale království, které má nastolit, bude vláda dokonalé a nepřemožitelné lásky. ( vstanou ze židlí a rabín vyprovází Artabana). Vím jedno, pokud ho hledáš, tak hledej ne mezi boháči, ale mezi chudými a ubohými, trpícími a utiskovanými... Jdi v pokoji (odejdou z pódia). Hudba: Enigma Watermagic, (na jeviště během hudby přichazí 3 skupinky lidí: HLADOVÍ, NEMOCNÍ A VĚZNĚNÍ) VYPR.: (zatímco pomalu vypráví, Artaban prochází po jevišti a potkává rozličné skupiny a beze slov reaguje na jejich potřeby, podle čtení vypravěče...) Artaban procházel mnohé země. Lidé natahovali ruce po chlebu, byli hladoví. Jinde se setkal s nemocnými, kteří trpěli strašnými bolestmi a tak se zastavil, aby je ošetřil a potěšil. Jindy šel do kobek a cel, kde chřadli věznění, ty těšil. Navštěvoval utlačované a pronásledované. Pomáhal snášet otrokům jejich těžký úděl a vypravoval o svobodě a králi, který bude všechny milovat a pomůže jim v jejich utrpení. Žil svůj sen a nezapomínal na cíl své cesty. Mezi všemi těmi ubožáky hledal svého krále. A tak ubíhaly ne dny, ale roky. A on sytil hladové, oblékal nahé, uzdravoval nemocné. Ale ve váčku na prsou pořád opatroval PERLU, poslední z drahých kamenů pro krále. (Artaban vytáhne ze záňádří váček a potěžká ho). Ta mu připomínala cíl jeho cesty. Hudba: Enigma Watermagic – během ní postupně odejdou všechny skupinky i Artaban, na jeviště se přinese stolička. VYPR.:A tak už putoval třiatřicet let. Vlasy mu zbělely, síly ho opustily, jeho krásný oděv byl roztrhaný a špinavý, ale pořád hledal krále. (Z boku přichází po schodišti zestárlý Artaban).
27
Na své cestě zabloudil do země, ve které se měl král narodit a navštívil její hlavní město, Jeruzalém. Byl tu už několikrát, ale nikdy nenašel toho, kterého hledal. Tentokrát mu jeho srdce říkalo, že by snad… snad mohl být tady. Byla doba Paschy, židovských Velikonoc. Unavený Artaban se posadil. Právě přicházela skupina lidí, která někam spěchala a živě přitom spolu diskutovala (skupina lidí, někteří s holemi, prochází kolem Artabana, ten zadrží jednu z žen a ptá se jí: ARTABAN: Ženo, nezlob se, že tě obtěžuji, ale kam všichni lidé tak spěchají? RACHAB: Ty nevíš, co se děje? Za městem, na Golgotě, budou ukřižováni dva zloději a s nimi Ježíš Nazaretský, který se vydával za židovského krále a který vykonal mnoho podivuhodných skutků. Kněží a starší lidu řekli, že musí zemřít, protože se vydával za Božího syna… Artaban zůstane překvapeně stát, lidé odejdou VYPR.: Tato slova ho zasáhla. Tolik let už putoval a nenašel toho, kterého hledal, opouštěla ho už naděje a teď…Je to tentýž člověk, který se měl narodit před třiatřiceti lety v Betlémě? Jeho srdce tlouklo nepravidelně, ale věděl, co má udělat. ARTABAN: Cesty Boží jsou nevyzpytatelné, snad je to ten, kterého hledám. Snad přijdu ještě včas, než zemře, abych mohl nabídnout svou perlu jako výkupné za jeho život. (chce odejít, ale slyší křik, na jeviště vtrhnou dva vojáci a vlečou zbědovanou dívku v roztrhaných šatech a s rozcuchanými vlasy, dívka se vojákům vytrhne, vrhne se k Artabanovým nohám a pevně je obejme) DÍVKA: Smiluj se nade mnou, pane, ve jménu boha čistoty, zachraň mě! Chtějí mě prodat do otroctví! To raději smrt, než být otrokyní. Pomoz mi (závěr už dívka tiše šeptá). VYPR.: Artaban se zachvěl. Už dvakrát byl nucen dar pro krále použít v nouzi. A teď? Je to velká příležitost nebo poslední pokušení? Vždyť on musí jít zachránit krále. Věděl však také, že zachrání-li tuto dívku, prokáže velkou lásku. ARTABAN: (vyjmul ze zanádří perlu a vložil ji dívce do dlaní) Toto je tvé výkupné, má milá, neboj se! Je to poslední z mých pokladů, který jsem schovával pro Krále.
28
Udělá se tma, vojáci se polekají, uprchnou,, začne foukat vítr a je jakoby zemětřesení… ARTABAN: Co se to děje?! Takové zemětřesení! VYPR.: Stařec se polekal. Upadl dívce k nohám. ( pomůže mu opřít se o stoličku a začíná hrát tiše hudba) Jeho srdce už bylo slabé. Cítil, že umírá a že prohrál. Posledního daru pro krále se vzdal, neměl už pro co žít. Sen, za kterým putoval, se nenaplnil. Věděl však, že den za dnem dělal to, co mohl. Šel za světlem a byl světlem pro mnohé, které na své pouti potkal…A vtom se zdálky ozval hlas: (dívka i Artaban naslouchají) NAMLUVENO NA KAZETĚ (NEBO LZE POMALU PŘEČÍST): „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou:“ ARTABAN: (tiše) Tak to není můj Pane.. Kdy jsem tě viděl hladového a nasytil jsem tě nebo žíznivého a dal jsem ti napít? Kdy jsem tě viděl jako pocestného a ujal jsem se tě nebo nahého a oblékl jsem tě? Kdy jsem tě viděl nemocného nebo ve vězení a přišel jsem za tebou? Třiatřicet let jsem tě hledal, ale nikdy jsem nespatřil tvou tvář, ani ti neprokázal službu, můj králi… (na konci už šeptá). Zdálky zazní hlas KRÁL - NAMLUVENO NA KAZETĚ:: Amen, pravím ti, cokoli jsi učinil jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jsi učinil.
29
Příloha č. 6.: Povídka:
ČERNÝ KRÁL
Tři králové pocházeli z různých koutů světa. Dva byli bílí a třetí byl černý. Všichni tři se vydali za hvězdou, ale jedné noci se jim ztratila. Marně hleděli na nebe, tu zářivou hvězdu, která je vedla, najít nemohli. První dva králové, kteří byli bílí, byli slavní mudrcové a matematici z Mezopotámie. Hned proto začali rýsovat čáry a kruhy do písku. Počítali a počítali a vycházely jim stále složitější rovnice. Černému králi řekli, aby se tam nepletl. Podle nich neměl o opravdové vědě ani zdání. Černý král si při této nečekané přestávce všiml, že zvířata mají žízeň. Vzal tedy vědro a vydal se hledat studnu. Když našel vodu, naplnil vědro a přidržel ho u tlamy prvnímu velbloudu. Právě v tom okamžiku si všiml hvězdy. Zrcadlila se ve vědru. Tiše tančila na vodě, kterou velbloud hltavě polykal. A tak tři králové opět našli cestu k Betlému.
30
Příloha č. 7: Píseň:
BETLÉMSKÁ HVĚZDA (Modrá Hosana č. 22)
31
Příloha č. 8: Píseň:
D
G
MY TŘI KRÁLOVÉ
Ami G
C
Ami
D
G
1. My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám. 2. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. 3. Z daleka je cesta naše, do Betléma mysl naše. 4. Do Betléma pospícháme, ještě málo darů máme. 5. Čisté srdce, to je zlato, modlitba vonné kadidlo. 6. Myrhu také dáti můžem, když podle víry žíti budem. 7. Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu. 8. A já černej vystupuju a nový rok vám vinšuju. 9. A my taky vystupujem a nový rok vám vinšujem. Společná recitace: V Písmě svatém jsme se dočetli a očima víry jsme se přesvědčili, že Pán Ježíš se stal člověkem, aby přinesl spásu všem lidem. To vám zvěstujem. 32
Příloha č. 9: Kvíz
Který z chlapců nalezne hvězdu?
33
Příloha č. 10: Kvíz
Nalezneš 7 rozdílů, jimiž se tyto obrázky liší ?
34
Příloha č. 11: Kvíz, převzato z Katechetického věstníku Brno, r. 1998/99, č. 5
35
Příloha č. 12: Kvíz, převzato z Katechetického věstníku, Brno, r. 2000/01, č. 1
36
Příloha č. 13: Kvíz, převzato z Katechetického věstníku, Brno, r. 1997/98, č. 5
37
Příloha č.14: Papírové postavičky Tří králů, je možné je okopírovat na tvrdší papír, vybarvit, vystřihnout a po nastřihnutí sestavit tak, že budou stát.
38
39
40
Použité prameny: Van Dyke, Henry: Čtvrtý z mudrců, Zvon, 1995 Hoffsümmer, Willi: 99 detských kázní (překlad slovenského překladu), KBD Svit, 2002 Plačková J., Muroňová E., Baránková H.: Metodika Poznáváme Boží lásku k prac.listům náboženské výchovy pro 2. roč. ZŠ, Holková, Marie.: Kdo (si) hraje, nezlobí, Olomouc, 1998 Katechetický věstník, Brno Katechetické listy, Olomouc Časopis DUHA, č. 10, ročník 1996 / 1997
Pro vnitřní potřebu vydalo katechetické centrum Olomouc Sestavila Mgr. Alena Rosová 2004
41
Příloha č. 1a:
42
Příloha č. 1b:
43
Příloha č. 1c:
44
Příloha č. 2a:
45