My sliby plníme! o konkrétních zákonech a výsledků ekologické politiky V souladu přitahovala je KDU-ČSL nejekologičtější parlamentní stranou

Nezadlužujme naše děti ... str. 5 / Toulky jižní Moravou ... str. 9

Vrásky a úsměvy

ministra Šimonovského

My sliby plníme!

Vážení spoluobčané, na začátku června rozhodnete svými hlasy, kam bude směřovat vývoj České republiky v následujících letech. Politické strany před Vás předstupují s novými volebními programy a je na Vás, voličích a občanech této země, komu dáte svůj hlas. Než si vyberete, doporučuji ohlédnout se zpět a zjistit, jakou část ze svých slibů jednotlivé strany za uplynulé čtyři roky splnily. Je to obzvláště důležité v okamžiku, kdy z úst politiků zaznívají stále nesplnitelnější sliby a řada z nich volí místo prezentace programů vzájemné napadání a osočování.

o konkrétních zákonech a výsledků ekologické politiky je KDU-ČSL nejekologičtější parlamentní stranou v českém parlamentu.

Nyní je na Vás, voličích a občanech této země, komu dáte důvěru. Zda-li politice nereálných, nesplnitelných slibů a postupnému směřování k socialismu, nebo lidem, za jejichž prací stojí konkrétní výsledky! Je na Vás, jak naložíte se slovy místopředsedy ČSSD a ministra financí Bohuslava Sobotky, který jen několik týdnů po volbách v roce 2002 na otázku MF DNES, jestli „bylo chybné slibovat, co se nedalo splnit“, odpověděl: „Myslím, že to chyba nebyla.“ Za sebe a KDU-ČSL Vám mohu slíbit, že touto cestou nikdy nepůjdeme. Volte rozum. Volte KDU-ČSL.

KDU-ČSL se veřejně distancovala od tohoto stylu vedení kampaně. Ač sama napadána, orientuje svou kampaň výhradně na prezentaci volebního programu a výsledků práce naší strany a poslanců v uplynulých čtyřech letech. Za svou práci se nemusíme stydět. Pochopitelně se vše nepodařilo, ale například snížení daně z příjmů právnických osob, zavedení společného zdanění manželů či sblížení sazby DPH považuji Libor Ambrozek volební lídr KDU-ČSL v Jihomoravském kraji za konkrétní výsledky politiky KDU-ČSL.

Na rozdíl od ostatních stran se nám podařilo prosadit a splnit velkou část volebního programu z roku 2002! Velké množství práce jsme zvládli udělat také v oblasti ochrany životního prostředí. Prostřednictvím ministerstva se podařilo z českého rozpočtu a fondů Evropské Unie zajistit investice v řádu miliard korun. Díky nim byly realizovány stovky projektů na zlepšení života a životního prostředí obyvatel téměř všech měst a obcí v České republice, Jihomoravský kraj nevyjímaje. Podařilo se nám také prosadit vysoké recyklační cíle v „Plánu odpadového hospodářství,“ zavést do našeho práva soustavu NATURA 2000, vyhlásit novou chráněnou krajinnou oblast Český les, rozšířit CHKO Český ráj a dostat jej na seznam geoparků UNESCO a podobně. Mohu Vám slíbit, že v práci pro životní prostředí hodlám pokračovat. A se mnou i ostatní křesťanští demokraté. Vždyť na základě hlasování

V souladu s přírodou

Příroda mě přitahovala odmalička, asi jako každého kluka mě bavila zvířata. Když jsme ale měli v sedmé třídě botaniku, naprosto jsem tomu propadl. Od té doby jsem jistě věděl, že ji chci studovat i na přírodovědecké fakultě. To mě na gymnáziu odlišovalo od ostatních spolužáků, kteří své představy o budoucnosti každý rok měnili. Já jsem prostě věděl, že chci být botanik. pokračování na str. 2

Hodnocení volebních programů Podle rozboru volebních programů uvedených politických stran, který provedl deník Lidové noviny, jednoznačně zvítězila KDU-ČSL. Lidové noviny, 3. května 2006

KDU-ČSL, reprezentovaná již 10 let „nejzelenějším“ poslancem a ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem, je reálná cesta mezi neuskutečnitelnými představami snílků a zdevastovanou krajinou. Mysleme na budoucnost a společně chraňme naši jedinečnou přírodu. Volte rozum. Volte Libora Ambrozka.

Při pohledu do starého volebního programu z roku 2002 jen lidovci mohou prohlásit, že oni mají splněno. Zdroj: Lidové noviny, 3. května 2006

Premiér Jiří Paroubek sice často zdůrazňuje, jak k prosperitě přispěla ČSSD snížením daní pro firmy i zaměstnance, ale právě to před volbami slibovala tehdejší Koalice, tedy lidovci a unionisté. A některé sliby splnili docela přesně – například slibovali snížit daně z příjmů právnických osob na 25 % a dnes v Česku platí firmy ze zisků 24 %. Krom toho byla v programu Koalice hesla: Zavedeme společné zdanění manželů. Sblížíme sazby DPH. Ponecháme byty v nižší sazbě. Hospodářské noviny, 20. února 2006

www.kdu.cz

pokračování ze str. 1 Abych měl větší šanci prosazovat ekologické aktivity do praxe, opustil jsem na určitý čas ekologii a začal dělal politiku. Po třech letech se to podařilo zkombinovat – dostal jsem se v parlamentTo se mi nakonec podařilo a v roce 1989 jsem absolvoval obor systematická biologie na ních volbách na volitelné Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. místo na kandidátce jihoPo ukončení studia jsem nejprve nastou- moravské KDU-ČSL. pil na místo řadového přírodovědce v hodonínském Masa- V dalších deseti letech rykově muzeu, poté jsem jsem se snažil, ať už z popůsobil jako pracovník zice poslance či ministra referátu životního životního prostředí, daprostředí Okresní- leko více naslouchat ho úřadu. Aktivně nejen názorům občanů, jsem se účastnil zástupcům neziskových e k o l o g i c k ý c h organizací, ale také aktivit, zastával představitelům průmysněkolik nepla- lu. Výsledkem těchto cených funkcí jednání je celá řada pov neziskových zitivních změn, přístupů ekologických orga- a zákonů, které se nám nizacích a byl rovněž podařilo také prosadit. předsedou Českého svazu ochránců přírody, největší Je důležité, abychom si všichni uvědomili odpovědnost za stav, v jakém zemi nevládní organizace působící předáme našim dětem. Já sám mám 2 dcery, Magdalenu a Markétu, a již odmala se jim snažím vštěpovat lásku k přírodě a rodnému kraji. K jejich domovu… v této oblasti.

Jako jeden z nejmladších poslanců sněmovny PČR jsem velmi záhy získal pověst nejzelenějšího poslance. Někteří kolegové mě označovali dokonce za ekoteroristu, ti laskavější používali označení čolku nebo rosničko, plejáda názvů byla velice pestrá.

Den s Liborem Ambrozkem Popsat „obvyklý den“ Libora Ambrozka je nesnadný úkol. Proto jsme se rozhodli prožít ho s ním také.

děl kousky, kterými se proslavili někteří z mých vládních kolegů.“ Během půl hodiny stačí ministr pročíst přehled tisku a vyřídit „Každý den je jiný. 8 telefonátů. Konkrétní program 8.00 – Příjezd na mizávisí na tom, zasedánisterstvo. Pozdrav se -li vláda či Sněmovna, všemi na sekretariátu. popřípadě je-li plánoPožádá o kávu a miván služební výjezd do zí ve své kanceláři. regionů či zahraničí. „Ráno je jediná chvíle, Skloubit všechnu práci kdy mám čas vyřídit a odpovědnost plynoucí resty, odpovědět na z funkcí ministra životního prostředí, člena vlády, po- e-maily a došlou poštu, připravit si podklady na jednáslance Parlamentu ČR, vrcholného politika KDU-ČSL, ní. Co nestihnu do devíti hodin, to už nestihnu.“ aktivního ochránce příro8.45 – schůzka dy a také manžela a otce Použil jste někdy pověstný maják politiků? s tajemníkem pro dvou dcer, do 24 hodin, „Nepoužil. Přijde mi to zbytečné a navíc úpravu programu není určitě snadné. na následující dny. přehnaně arogantní gesto. 6.30 – u Ambrozků zaMinistra totiž čeká zvonil budík. „Ranní vstávání nepatří mezi mé nej- ve čtvrtek a pátek zasedání ministrů Visegrádské 4 oblíbenější činnosti.“ na Slovensku a Česká republika tam hodlá navrhnout 7.00 – podává se typická česká snídaně. Po kuchyni se a prosadit nový návrh pravidel na dovoz odpadů. začínají motat obě dcery, snaží se užít si tatínka. Prá- 9.00 – Podle programu MŽP dnes dopoledne pořádá tiskovou konferenci k vyřešení problému německých odpadů na českém území. 10.05 –10.45 – následují tři schůzky za sebou

pracovním stole u zapnutého počítače. „Tenhle způsob stravování nás jednou všechny zničí. Nedokážeme si udělat ani čas na pořádné jídlo, jíme ve stoje. Žádný pohyb, sport, celý den po schůzkách, obědy v bufetech, stres, … Politika, noční můra Vašeho lékaře.“

12.45 – odjezd do parlamentu. V autě vyřizuje další telefonáty, domlouvá si schůzky na zbytek dne. 14.00 – začíná kolotoč jednání a hlasování Sněmovny. Schůzky se stranickými kolegy z KDU-ČSL, jednání v rámci komisí, projednávání návrhů úprav zákonů o odpadech, jednání o blížících se volbách, telefonování, příprava na večerní zasedání vlády… 19.00 – odpoledne uplynulo. Je nejvyšší čas něco rychle sníst a přesunout se do budovy vlády. 19.30 – začíná jednání vlády, kam nemáme přístup. Proto děkujeme a vyrážíme domů. Na rozdíl od něj si můžeme sednout k televizi, podívat se na středeční film a podle chuti zalézt do postele. 23.47 – budí mě pípání mého mobilního telefonu, přišla SMS: „tak už jsem doma. dobrou noc. LA“. Tak tohle mu skutečně nezávidím. Politika? Ani za všechny 10.55 – sekretářka klepe na dveře, omlouvá se všem peníze světa. Otáčím se na levý bok a znovu usínám. přítomným a upozorňuje pana ministra, že za chvíli začíná tisková konference. Libor Ambrozek se omlouvá hostům a vyprovází je. Ještě poslední úprava kravaty a následuje rychlý přesun do zasedací místnosti, kde již netrpěli čekají novináři. „Odpady jsou žhavé téma, celá záležitost skládky v Libčevsi byla mediálně sledovaná.“ Tomu odpovídá počet novinářů, zasedačka je plná, nechybí žádná televize. vem, dnes ho již neuvidí, na večer je plánována schůze 11.00 – Začíná tisková konference. Po skončení oficiální části si ministra Ambrozka postupně vyžádají vlády a návrat domů před 21. hodinou je vyloučen. 7.35 – před domem stojí služební vůz. Jak se blížíme k rozhovorům všechna hlavní média. Trpělivě odpovídá na jejich k centru Prahy, provoz houstne. Mám dostatečně zkušené řidiče, „Společně s německými kolegy se nám dotazy. aby mě dovezli včas a bez- podařilo vyřešit problém odvozu a likvidace 12.00 – návrat pečně, kam je potřeba. Raději německého odpadu v Libčevsi. Dohodli do kanceláře. Následuje vyjedu o 10 minut dříve, než jsme se, že si odpad odvezou zpět.“ rychlý oběd na abych kvůli 5 minutám prová-

str. 2

Kliďas, volební noviny Klidné síly

Milan Šimonovský je nejdéle sloužícím ministrem dopravy v porevolučním období. V úřadě je už čtvrtým rokem. Před ním se zde vystřídalo osm ministrů. Milan Šimonovský, který přišel do Prahy z pozice náměstka brněnského primátora, odolal tlakům nejrůznějších lobbistů a ukočíroval téměř pět stovek ministerských úředníků, s jejich zažitými pracovními postupy, zájmy a kamarády. Zvládl i ředitelství Českých drah sídlící v téže obří budově. Kolos, valící se neměně snad od dob rakousko-uherských. To stojí za rozhovor, řekl jsem si.

mohli vybrat systém, který patří k nejmodernějším na světě a je slučitelný se všemi evropskými systémy. Poslední otázka z celostátní dopravní oblasti: kdy bude na silnicích bezpečněji?

Pane ministře – co Vás překvapilo nejvíce, když jste přišel na ministerstvo…? Jezdíval jsem tam s kritickými podněty, dohadoval jsem peníze pro Brno a nic nešlo. Když jsem přišel jako ministr, šlo všechno. Jako v tom anglickém seriálu Jistě pane ministře: ano, pane ministře, samozřejmě pane ministře. Šlo – na první pohled. Úředníci slíbili všechno. Mysleli si, že tím to skončí. A pak byli překvapeni, když jsem vyžadoval splnění. Byla to pro ně velká novina...

Jsem přesvědčen, že nový zákon o silničním provozu s bodovým systémem, který začne platit od 1. července tohoto roku, přinese zvýšení bezpečnosti a umožní piráty silnic potrestat. Samozřejmě, že bezpečnost dopravy a bezpečnost To mohl být důvod k personálnímu zemětřesení… v ulicích musí hlídat policisté. Musí se Za mého působení odešla polovina úřednictva, přes dvě stě lidí. Přicházejí vrátit ze služeben do ulic a na silnice. mladí. A ne žádní lidovci, jak jsem se taky dočetl, že tam beru… Vypisujeme výběrová řízení. Obnova ministerstva pokračuje. Kdo sleduje politické dění, ví, že jste se nejméně Co považujete za největší problém, který jste musel řešit? Co Vás nejvíc dvakrát v poslední potrápilo? době v senátu „Myslím, že dálnice do Ostravy. Stálo mě to rozhořčil. A to osm měsíců života, než jsem dokázal přesvěd- při projednáčit vládu sociální demokracie, že jde o ris- vání zákona kantní a pro stát nevýhodný projekt. Nebylo o svobodě to snadné, sám premiér Zeman poklepával na n á b o ž e n s k é h o základní kámen… vyznání a postaKdyby se mi nepodařilo zabránit této akci, tak vení církví a při bych nejspíš z funkce ministra odstoupil, protože p r o j e d n á v á n í bych nemohl žít s vědomím, že jsem pomáhal něčemu, co je pro stát tak nevý- tzv. protikomuhodné. Bylo to také poučení pro všechny, kteří si pustí firmy moc k tělu. Ta firma nistické novely… nakonec státu diktovala nejen to, jak co bude vypadat, ale i ceny. Dálnici do Ostra- Stručně řečeno: vy dnes staví stát rychleji a laciněji. Bude dokončena v roce 2008. Jednaosmdesát v prvním případě kilometrů z Lipníku nad Bečvou přes Ostravu až do Bohumína a na státní hranici. šlo o to, zda smějí církve zakládat Teď bych Vás mohl pozlobit a hovořit o pendolinech, ale nebudu, protože ten charitativní orgaproblém jste zdědil. Zato k Vašim úspěchům patří instalace systému pro vybí- nizace jako, jsou rání mýtného. Přesto se musím zeptat: proč se to vleklo několik roků? A navíc, Adra nebo Charita, prý je to systém zastaralý… podle svého vlastI ve vyspěního uvážení, lých zemích Další velký problém za mého ministrování byla nebo zda musí trvala přípražádat o jejich va 5 až 8 let. transformace drah. Ty se totiž dostaly na okraj povolení státní Je pravda, že propasti a hrozil jejich kolaps a s nimi i kolaps úředníky. Já si vlády v 90. myslím, že jejich letech mohly části českého hospodářství. Dráhy dlužily osm- činnost je výlučně něco udělat. advaceti tisícům věřitelům 13,5 miliardy korun. v pravomoci církví Rozběhlo se a stát, konkrétně to až po mém Dnes jsou téměř bez dluhů. ministerstvo kultury, nástupu. Celý nemá jejich činnost rok také trvalo výběrové řízení. Na druhou stranu – i to zpoždění k něčemu bylo. povolovat. Vývoj a zkušenosti v tomto oboru jdou nesmírně rychle dopředu. A tak jsme Petr Pithart, 1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR: Na Milanu Šimonovském se mi nejvíce libí, že se nebojí stát si za svým názorem, i když je s ním osamocený. To se v politice stává, řeknu, že by se to mělo stávat častěji, protože jinak budeme zase jednomyslní, a to už tu bylo. Ukázal to naposledy v případě mýta, kdy ho premiér Paroubek znejišťoval a nepřímo ho tak nutil, aby vzal své slovo zpátky. Své slovo, že s výběrem firmy, která mýto zavede a bude provozovat, bylo všechno v pořádku. A aby tak na něj padla odpovědnost za zdržení, která ve skutečnosti patří předchozí vládě. Jiní by couvli, on ne. Moc nemluvil, ale trval si na svém.

Milan Šimonovský je klidný, vyrovnaný člověk, ošlehaný politikou a vysokými horami. Nebál bych se, kdybych s ním byl navázán na jednom laně. Ing. Stanislav Juránek, hejtman Jihomoravského kraje: Ing. Milan Šimonovský je člověk, který každý úkol, do kterého se pustí, dělá zodpovědně a naplno. To osvědčil v minulosti jako komunální politik, 1. náměstek primátora města Brna a v součas-


Jako ministr dopravy prokázal mimořádnou odvahu a zodpovědnost, když zrušil státní zakázku na dálnici D47 uzavřenou pro Českou republiku za nevýhodných podmínek. Tím ušetřil 40 mld. Kč daňových poplatníků, tedy nás všech.

né době jako senátor a ministr dopravy. Ve funkci ministra dopravy tyto své vlastnosti, stejně jako vysoké odborné a morální kvality, využívá především k dobru „obyčejných“ lidí. To dokazuje například vytrvalou snahou o zvýšení bezpečnosti na silnicích. Jeho úsilí o zavedení přísnějších trestů pro piráty silnic ohrožující životy a zdraví lidí považuji za naprosto správné. Pro Jihomoravský kraj udělal jako ministr dopravy velmi mnoho. Zasadil se o převedení letiště v Brně-Tuřanech na kraj, čímž umožnil jeho dynamický rozvoj. Pro město Brno prosadil vybudování tunelů na Dobrovského a mimoúrovňové křižovatky na ulici Hlinky, ze zpoplatnění vyňal úseky dálnice D1 kolem Bosonoh, D2 směrem do Chrlic, R52 v úseku Brno – Rajhrad a kolem Pohořelic. Zasadil se o prodloužení dálnice D 1 směrem ke Kroměříži do Zlínského kraje.

Ve věci silnice R43 dlouhodobě usiluje o řešení, které umožní zkvalitnění dopravy a zvýšení zaměstnanosti pro velkou část občanů ze severní části Jihomoravského kraje. V souvislosti s dálnicí R52 vede vytrvalá jednání s nejvyššími představiteli Rakouska ve snaze co nejrychleji vybudovat kvalitní dálniční spojení mezi Brnem a Vídní. Milana Šimonovského si velmi vážím pro jeho lidské i odborné vlastnosti a vyjadřuji mu svoji plnou podporu. prof. Ing. Petr Moos, děkan Fakulty dopravní ČVUT Praha, bývalý ministr dopravy: Velice oceňuji jím vytvořený dokument Dopravní politika České republiky. Velmi dobře zobrazuje moderní tendence ve vývoji evropských dopravních systémů. Za pozitivní považuji rovněž tvorbu dokumentů dlouhodobého strategického významu, jako je GEPARDI – Generální plán rozvoje dopravní infrastruktury do roku 2013. Všechny tyto dokumenty podporují velmi vyvážené, ekonomicky účelné investice do rozvoje silniční, železniční i letecké dopravy. Nový zákon o provozu na pozemních komunikacích představuje moderní, přísnou a myslím, že velmi účinnou zákonnou normu, kterou Česká republika nutně potřebovala. Oceňuji rovněž spolupráci pana ministra s odbornými univerzitními i vědeckými pracovišti.

str. 3

Jak se pečuje o ministra

Nepochybně Vám váš sekretariát denně předkládá pozvánky na divadelní premiéry, společenské akce a rauty, jejichž pořadatelé se domnívají, že blýsknout se v přítomnost ministra bude prospěšné. Jak to řešíte?

„Jak? Nesnadno,“ říká paní Šimonovská. „Je totiž celý týden pryč. Snažím se mu to vynahradit o víkendech. Chodíme na výlety a do divadel… A vařím a peču a peru jako každá jiná manželka... Navíc to máme přesně rozdělené – manžel se stará o velkou politiku, já zase o velký úklid. Občas si vypomůžeme radou...“

Na takovéto pozvánky, kromě charitativních, odpovídám s omluvou, že mám moc práce. Do Prahy jezdím pracovat, a ne se bavit. Za kulturou chodím doma, v Brně. A tvrdím, že naše divadla jsou nejlepší. Jak Národní, tak Městské divadlo. Snažíme se s manželkou, aby nám neutekla žádná premiéra. Máme rádi také sborový zpěv a brněnský filharmonický sbor je vynikající.

Je náročný? Vymýšlí si – domácí zabíjačku, chobotničky? „Vypadá na to? Ne, ne. Můj muž není nijak náročný. Nejraději má jednoduchá jídla. Třeba krupicovou kaši. Asi mu po té pražské restaurační stravě přijde vhod. A jogurty. Máme jich plnou ledničku.“

Vy už nejste z generace, kdy se do divadla chodilo ve svazáckém, takže se Vás mohu zeptat – u koho šijete? Obleky kupuju hotové, pravda, od kvalitních firem. Mám více méně konfekční postavu, a tak s tím nemám problém.

Jste učitelkou angličtiny na gymnáziu v Brně-Řečkovicích a také Vy máte svůj profesní svět. Jde dohromady s prací vašeho manžela? „Jde, jak vidíte. I když on pracuje skoro pořád. Nosí si práci i na víkendy. Stohy lejster… Vím, že by někdy raději držel v ruce nářadí a opravoval a natíral…“ Svěřuje se doma? „Stres se musí nějak odplavit. Sleduji jeho práci a nechtěla bych zažívat to co on. Dlouho připravovaný a odborně projednaný návrh zákona smetou poslanci jedním rázem se stolu. Špatná nebo neúplná informace, nebo dokonce nepravda v novinách se už nikdy nevysvětlí. Svět pádí dál a přicházejí jiné, podle mínění médií důležitější věci. Ale propána, já si tady nevylívám srdíčko. Tak to je a všichni, kdo do politiky jdou, s tím musejí počítat. Všechno má svůj líc i rub. Ale úkolem manželky je podporovat svého manžela. I když s ním tu a tam nemusí zrovna souhlasit.“

Kdo Vám kupuje kravaty? Většinou je vybírám společně s manželkou. Doprovázíte ji na nákupy? Mimo nákupu dámského oblečení chodíme spolu. Nezvládám dlouhé vybírání a zkoušení. Jaký je Váš nejoblíbenější parfém? Mám rád svěží vůni, takže jsem si oblíbil kolínskou Crossmen. Hlavně ale s mírou. Kdo z Vás spravuje rodinnou kasu? Pokladnu držím já, manželka nechce ani kreditní kartu. Ale nijak ji neodděluji, na výdajích se vždy domlouváme. V jakém jste narozen znamení? A věříte na ně nebo v osud? Jsem Vodnář. Na znamení nevěřím. Je to ale milá pověra. Dokonce si myslím, že moje povaha vodnáři odpovídá. Chodíte do kina a sledujete českou filmovou tvorbu? Viděl jste třeba současné hity, Snowborďáky a Rafťáky? Popravdě řečeno, v kině jsem už dlouho nebyl. Snowborďáky a Rafťáky jsem neviděl. Ani se na ně nechystám. Kino je prostě jedna z těch aktivit, které musím oželet z časových důvodů... A chcete si tipnout, jak ve volbách dopadne KDU? Dobře, protože je to strana pro slušné lidi a těch je většina.

KDU-ČSL má program, který myslí na rodinu. K rodině patří děti. A k dětem škola. A ke škole? Reforma… Paní Šimonovská, řečkovické gymnázium, kde učíte, je osmileté. Jste pro osmiletá gymnázia? Namítá se, že vysají nejlepší žáky ze základních škol a ty pak ztrácejí kvalitu, anebo že tak vzniká jakási nová, od života odtržená elita… Jsem pro víceletá gymnázia. Ale hlavně – myslím si, že na kvalitní středoškolské vzdělání by měli dosáhnout všichni, kteří na to mají schopnosti. A že všichni by měli mít možnost přihlásit se na školu, na kterou chtějí. Nikoli jen na jednu a dost… Ale to je takový sen. Jednou možná realita. Zatím ale není společnost tak bohatá. Stejně tak si myslím, že co nejvíce mladých lidí by mělo získat vysokoškolské, alespoň bakalářské vzdělání.

A říkají. A potom – ovládají jazyky a díky internetu komunikují se svými vrstevníky po celém světě. Ale musíme si uvědomit, že ti mí jsou gymnazisté, a tedy lidé, kteří mají zájem o studium a, ač se to nezdá, i o věci veřejné.“

Školská reforma dává školám velkou volnost při tvorbě osnov, ale klade také velké nároky na učiteUčíte už přes dvacet let. Nejprve záklaďáky le. Chce po nich, a nyní středoškoláky. Jsou jiní než ti před dva- aby byli vynalézaví ceti lety? Nebo než byla Vaše generace? a nevyžadovali po žácích toliko jen „Jsou jiní. Sebevědomější, než jsme byli my. Mož- sumu suchých vědomostí, ale aby je učili v souná, že mají i proč. Mnoho dělá ovzduší ve společ- vislostech a praktických realizacích. Dokonce nosti: dnes mohou mladí lidé říkat, co si myslí. aby je učili samostatně myslet a debatovat…

přizpůsobit požadavkům, které přinášejí nové technologie a globální svět. Zároveň bychom ale měli ve školách dbát na osvědčené morální hodnoty. A neměli bychom ustupovat například tlaku „Nedělám si iluze, že všichni učitelé rodičů. Pozoruju tady jistou změnu. Už jsme hovojsou těmito novinkami nadšeni. Samozřej- řili o tom, že žáci a studenti jsou jiní. Ale jiní jsou mě, že se základní i střední školy musejí i rodiče. Dříve škola a rodiče drželi jaksi víc pohromadě. A když dítě něco provedlo, rodiče víc věřili panu učiteli nebo paní učitelce než svému dítku. Sepětí rodiny se školou by se mělo obnovit. A učitelé by opět měli získat autoritu, dobré jméno i ohodnocení.“

str. 4


Místopředseda rozpočtového výboru, bývalý komunální politik, ale především člověk, který pochází z velké rodiny. To vše se dá říci o Ladislavu Šustrovi. Možná právě proto vždy bojoval proti nadměrnému zadlužování budoucích generací, našich dětí a vnuků. „V této oblasti je ještě mnoho práce a bude vyžadovat velkou míru zodpovědnosti budoucí vlády.“ Je třeba pozvednout řemeslo! Říká Ladislav Šustr, kterého řemeslo provázelo dlouhým obdobím života až do roku 1990. A pokračuje...

„Auto manažera, oblek právníka, notebook ekonoma, to vše vyrobili lidé od řemesla a ti jsou právě dnes nadějí středního a malého podnikání, které tvoří obrovskou základnu naší ekonomiky a zaměstnává převážnou část obyvatel naší země. Musíme přestat podceňovat toto odborné vzdělání.“

Kultura a sport jsou duší a zdravím národa! Ladislav Šustr je znám jako velký zastánce sportu a kultury. Již v roce 1995 přivedl jako starosta obec Telnici k titulu „Vesnice roku“, a jak sám říká, bylo to zásluhou nejen budování infrastruktur, ale také oživením kultury v našem regionu, pěstováním lidových tradic a péčí o obnovu památek, které jsou hmatatelnou kronikou naší historie. Rozhodující byla obnova a rozvoj sportu. Sám o svém vztahu ke sportu říká: „Sportovní prostředí se snažím podporovat jako dlouholetý předseda a člen Všesportovního kolegia, jako starosta Orla i jako člověk, který si uvědomuje roli sportu v dnešní společnosti. Zvláštní význam vidím ve sportu pro všechny, kterému se věnuje nejvíce lidí. Je to druh sportu, kde se společně setkává nejvíce lidí a který především mladou generaci pomáhá formovat a vychovávat“.

Přijíždím na jižní Moravu s cílem nahlédnout do denního života Jana Husáka, kandidáta č. 4 do Poslanecké sněmovny a starosty obce Těšany. Když mám tuto dědinu na pomezí Hanáckého Slovácka a Brněnska na dohled, zastavuji za Blučinou u pole, které vláčí (s koněm, ne s traktorem!) starý sedlák. Je to pan Sýkora a získávám od něj dobrozdání na těšanského starostu: „No Husák je dobré. Už jeho táta byl nélepší agronom na okrese.“

Projíždím rozkopanou obcí až k obecnímu úřadu. Starosta prý něco vyřizuje v terénu. Po chvíli přibíhá a omlouvá se: budování za dvě volební období se jednotné kanalizace se protahuje, a tak tu uskutečnily investice za prý musí v posledních dnech „tam venku cca 150 milionů. Ale nejde trochu dělat větr“. Ptám se starosty, jak KDU-ČSL v Těšanech získala výraznou jen o peníze, v Těšanech se většinu mandátů. „Za prvé si na kandidáthlavně obnovila nebo nově ku vybíráme lidi, kteří mají charakter, lidé vznikla celá řada kulturních v obci si jich váží, jsou pracovití, ochotni akcí. převzít nějakou odpovědnost, a za druhé: bezpodmínečně musíme plnit naše sliby,“ Nejvýraznějšími položkami v obecním „kulturním diáři“ jsou před 8 lety zaloříká Jan Husák. žené každoroční Národopisné slavnosti – Starostování přitom není jedinou aktivitou s proslulou soutěží kovářů a s účastí až tohoto všestranného muže a trojnásobné- 2 000 lidí – a Barnabášské hody. Za pár ho otce. Je to narkoman: jeho celoživotní minut už jedeme zpátky do dědiny. Není „drogou“ jsou dětské tábory, na které jezdí čas ani na kafe (ale možná ho tady kvůli už 31 let. Má vše propracované tak, aby se pietě k Vávrovi ani nepijí), a už se se mladší děti učily od starších. Jeho scénáře starostou loučíme. Do Těšan se rozhodně celotáborových (nejen zábavných, ale příště budu těšit. i výukových!) her jsou natolik originální, že už vyšly i tiskem. „Když jsem jako malý kluk četl foglarovky, chtěl jsem si prožít to, co bylo v knížkách: soupeřit se zlem a naučit se převzít odpovědnost za druhé,“ vysvětluje pevným hlasem Jan Husák. U člověka s těmito zásadami pak už ani nepřekvapí, že je krajským zastupitelem, zakladatelem firmy zabývající se zadáváním veřejných soutěží či podporovatelem mateřských center. A jaký je jeho recept na dobré vedení obce? „Na úřadě musíte zapomenout na preferování vybraných skupin a jednotlivců, nesmíte se vyhýbat konfliktům, musíte si zvyknout na omezení svého soukromí a hlavně musíte jakoukoli ,drobnost‘ v obci brát se vší vážností.“

„Vínečko bílé, si od mej miléj, vínečko rudé, si od tej druhéj, line se ze sklepů a sklípků a já doufám, že šohaji si zavýsknou i zítra a pozítří… ale aby sa tak stalo, nestačí o vínu jen zpívat, ale musí sa za něj taky bojovat,“ říká Jan Grůza, poslanec parlamentu ČR. A taky bojuje. Ve Svazu vinařů, v parlamentu, v Evropské unii. Ten nejnovější souboj se odbývá mezi našimi vinaři. Jde o peníze z Bruselu. „Dotační podpory z EU by měly plynout stejným dílem všem vinařům, kteří chtějí své produkty uplatnit na trhu: velkým společnostem stejně jako malým vinařům,“ říká Jan Grůza. „Jenže co se nestalo: Svaz vinařů ČR prosadil, že peníze na obnovu vinohradů mohou dostat jen ti vinaři, kteří osadí jednou odrůdou minimálně 20 arů. Na tyto dotace proto nedosáhnou malovinaři s větší odrůdovou skladbou vinic. Malí vinaři tedy nejsou vinaři? A víte, kolik jich je? Třináct a půl tisíce. Ročně vyrobí sedm milionů litrů vína, asi 15 % celkové produkce ČR. Pro ty velké jsou konkurencí. Ale nejen to. Pěstování vinné révy a výroba vína byly po staletí důležitým prvkem prosperity a základem bohaté kulturní tradice naší země a především jižní Moravy. Kdo jiný ji udržoval nežli malí vinaři?“…

Nařízení vlády, které zakotvuje diskriminační podmínky pro malé vinaře, musíme změnit. Malí vinaři musejí uplatňovat svá práva mnohem důrazněji.


Uprostřed několikerého zvonění starostova mobilu vyrážíme z budovy, kde dva roky učil Alois Mrštík, do domku, kde žila Marie Horáková. Nám „cizincům“ to jméno nic neřekne, ale každý obyvatel Těšan ví, že tato žena byla zmíněnému spisovateli předlohou pro hlavní postavu románu Maryša. „Skutečný příběh Marie Horákové byl jiný a mohl by být inspirací pro dnešek, kdy se hodně rodin ocitá v krizi. Ji totiž sice ke svatbě přinutili, ale ona svého muže neotrávila, a naopak spořádaně pečovala i o děti z jeho prvního manželství,“ podotýká Jan Husák. Hned mě to taky napadlo: když vidím, co všechno se v Těšanech vybudovalo, tak je jasné, že místní obyvatelé nemají nejmenší důvod být otrávení. Jen mimochodem:

Jaké vidí Jan Grůza Na stole bruselských úředníků se brzy octne řešení? Není návrh J. Grůzy aby malí vinaři, kteří nemají to jediný více než 20 arů vinic a nevyrobí více než 2 000 souboj, který vede. Dnes litrů vína, byli zbaveni obrovské administrakaždý vinař tivní zátěže evidování a daňových předpisů. v Unii, který prodá byť jen litr vína, musí evidovat výnos z vinice, zásoby na skladu i vyrobené víno. „Proto jsem předložil našemu parlamentu pozměňující návrhy, které vyjmou naše malé vinaře z byrokratického chomoutu a umožní j i m volně nakládat s vyrobeným vínem,“ říká Jan Grůza. Návrh parlament schválil a po podpisu prezidentem bude jen na našich úřednících a poslancích v Evropském parlamentu, zda budou tak šikovní, že jej prosadí. „Na všech úrovních – v Evropské komisi, Evropském parlamentu, u europoslanců členských zemí musíme hledat podporu pro myšlenku úplného osvobození malovinařů od evidenční povinnosti. Zdůvodnění? Přísné vinařské a daňové předpisy EU znamenají zánik malovinařů a s nimi i kulturních tradic nejen na jižní Moravě, ale i v dalších zemích…“

str. 5

Jižní Morava náš ��

�

��

��

��

��

�

�

�

�

��

��

��

��

��

��

��

��

�

�

�

��

��

��

��

��

��

��

��

��

�� str. 6

�� Kliďas, volební noviny Klidné síly

společný domov ��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

�� Kliďas, volební noviny Klidné síly

str. 7

Nemáme se už za co stydět… „Mohu s klidným svědomím prohlásit, že do politiky mne nevede snaha získat nové zaměstnání, nebo dokonce snaha zbohatnout,“ říká Ing. Stanislav Kamba. Od roku 1992 má totiž dobře prosperující vlastní stavební a montážní firmu. „Prosperujeme a nemáme žádné dluhy. Proto se také mohu bez finančních náhrad věnovat práci neuvolněného starosty obce Vísky, KDU-ČSL, našemu sdružení Mikroregion Letovicko, Orlu a dalším aktivitám,“ říká sympatický čtyřicátník. Před 100 lety ve Vískách působil páter Vincenc Ševčík, poslanec Zemského sněmu a senátor v prvních letech nové republiky. „Rád tohoto víseckého faráře připomínám a je pro mě tak trochu vzorem,“ říká S. Kamba. „Na jeho návrh vzniklo české gymnázium v Boskovicích,

založil Rolnickou společnost pivní a sladovní, která obnovila pivovar v Černé Hoře…“ Stanislav Kamba je aktivním organizátorem a duší Mikroregionu Letovicko, založil Školu obnovy venkova. Díky ní dosáhlo mnoho obcí na dotace a granty nejen z našich ministerstev, ale i Evropské unie.

unie se opuštěný a polorozpadlý kravín změnil na netradiční Agroturistické centrum. V brzké době se v mikroregionu budou rozdělovat další tři miliony korun. Letovicko a Boskovicko, to je historická, kulturní krajina. Pravda, už místy kamenitá a ta se musí užívat s rozmyslem. „Je čas přemýšlet o alternativách k zemědělství, o ochraně krajiny a rozvoji turismu, o výrobě biomasy, která aspoň z části může nahradit stále dražší a ekologicky „Cením si také našich méně výhodná klasická paliva,“ říká Kamba. partnerských vztahů s německou obcí Kirchlinteln. V roce 2000 byla oceněna Evropskou cenou za rozvoj venkova. Proto se nyní zástupci obcí našeho mikroregionu a obecních zastupitelstev vydávají na výměnné stáže do této obce.“ Ale už teď se obec Vísky řídí zásadami moderního hospodaření na venkově. Z programu a za přispění peněz Evropské

Silničaři su překvapeni

S ředitelkou Domova pro postižené děti v Otnicích paní

Ludmilou Pšenákovou

„Silničaři su překvapeni velice, snih zasypal jim silnice…“ zpívá Jaromír Nohavica. Letošní zima se vskutku „vydařila”. V Jihomoravském kraji byla zimní údržba o 50 milionů dražší než jiné roky a celkově stála více než 225 milionů. To leží na srdci i Aloisi Vybíralovi, náměstku ředitele Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje. Škody na vozovkách jsou po zimě veliké, někde opravdu dojde jen k „zalepení děr“, jenže na víc nejsou peníze, konstatuje. „Na opravy a rekonstrukce jsme si půjčili 850 milionů a opravíme za ně kolem 150 km silnic,“ říká. „A k tomu dvacet mostů. Ale i když do zimy zacelíme všechny rány na vozovkách druhé a třetí třídy, stále se budou lidé ptát, proč naše silnice nevypadají třeba jako ty v Rakousku. Ale právě na silnicích je vidět, jak velké břemeno nám zanechala komunistická minulost. Tento vnitřní dluh dosahuje v kraji kolem dvaceti miliard, možná více. A co mi dělá radost? Jednoznačně pozitivní vývoj ve městech a obcích. Za tím je spousta práce starostů a všech zastupitelů a je třeba si přát, aby se stejným úsilím a odpovědností, snad větší, pracovali také vrcholoví politici. A ti by měli zjednodušením administrativy ulehčit práci zejména neuvolněným starostům malých obcí. Hovořím tady z vlastní mnohaleté zkušenosti místostarosty malé jihomoravské obce. Řekl bych, že o to, a samozřejmě nejen o to, se budu pokoušet v parlamentu… A co bych si přál? Aby mladí lidé, jazykově vybavení a se získanými znalostmi, byli ochotni angažovat se v politice tak, aby časem přestalo platit, že politika je špinavá! Politika je taková, jací jsou lidé a společnost. Jsem přesvědčen, že naši demokracii je třeba budovat jednoznačně na kořenech křesťanské Evropy. A program KDU-ČSL tuto podmínku splňuje.“ Pane profesore, tituluji Vás takto, protože předpokládám, že vás tak oslovují i vaši rakouští studenti. Jak se může člověk stát učitelem na rakouském gymnáziu? „Před dvěma lety proběhla v Rakousku školská reforma, která poslala starší učitele do důchodu. Byla to zvláštní reforma – pro nás skoro nepochopitelná. Ti, co odešli do předčasného důchodu, dostali vyšší důchody. Toho využilo na sedm set pedagogů – a pak se ukázalo, že jich plno chybí. Ředitel gymnázia v Laa, což je družební škola našeho gymnázia v Břeclavi, mi nabídl místo a já jsem přijal. Učím chemii ve všech třídách tamního osmiletého gymnázia“ – říká Miloš Petrů. U nás se o víceletá gymnázia vedou spory – dokonce se od nich upouští. Jak je to v Rakousku? „Naopak. Zažívají rozkvět, rodiče je chtějí, i když třeba potom více než 60 % studentů po čtvrtém ročníku gymnázia odchází na průmyslovky, do učilišť a do praxe.“ Jak se Vám líbí naše školská reforma a možnost, že si školy mohou samy vytvářet učební osnovy? „Zažil jsem už řadu reforem. Snad proto jsem zastáncem spíše pozvolných změn. Rámcové vzdělávací

str. 8

jsme se sešli v brněnském obchodním centru Vaňkovka. Paní ředitelka zde přebírá šek na dva a půl tisíce euro. Domovu pro postižené, který se jmenuje LILA (lidskost a laskavost), je věnovala firma C&A, obchod s textilem. „Kvalitní zboží a dá se nosit,” říká paní Ludmila. Paní Ludmila by byla ozdobou sněmovny. Naplnila by tak slib Cyrila Svobody, že chce více žen v politice. Ludmila Pšenáková přebrala od ředitele firmy C&A šek, který má cca. metr dvacet x šedesát centimetrů.

2 500 euro pro domov LILA

Firma ho domovu v Otnicích věnuje proto, že právě v Evropě otevřela svou tisící prodejnu. Vítaná příležitost, abychom s paní ředitelkou probrali chování nadnárodních obchodních řetězců. Shodli jsme se. Mají kulturu prodeje a něco, co mnoho našich firem ještě ne: využívají takovýchto obchodních příležitostí k charitativním akcím. Ne, neříkejme teď, že je to jen reklamní tah. Buďme rádi, že je. Dva a půl tisíce euro v Domově LILA nepřijdou nazmar. Na závěr slavnostního aktu jsme s paní ředitelkou zašli do kavárničky, kterou ve Vaňkovce provozuje občanské sdružení Práh a kde pracují postižení. Mají to tam pěkné. A ke kávě jsme dostali úsměvy.

programy, které dávají školám velkou volnost při tvorbě učebních plánů, mohou být zdrojem úskalí při přechodu žáků z jedné školy na druhou. Státní maturita je dobrá myšlenka, ale pokud bude znamenat výrazné snížení nároků, ztrácí smysl. Myslím, že Rakušané dělají dobře, že, na rozdíl od nás, zachovali při maturitě povinnou matematiku.” Jaké jsou rakouské děti – a jací jsou rodiče? „Děti jsou o něco málo hlučnější než u nás, ale dovedou se omluvit za přestupek. Rodiče si v Rakousku učitelů více váží, nesetkal jsem se s případem, že by si rodič stěžoval na učitele.“ S čím hodláte jít do politiky? „Několik let jsem působil jako místostarosta v Břeclavi, kde jsem měl na starosti věci sociální a kulturní. Těm bych se chtěl věnovat i v parlamentu. A pokud bych měl hovořit obecně – v dnešním veřejném životě mi vadí hrubost a arogance některých současných špičkových politiků. Pozoruji-li diskuse v zahraničí od nás na západ, diskutující jsou vůči sobě slušní, i když nemají stejné názory. I k tomu bych chtěl u nás přispět.“


pokračování ze str. 3 otázka. A slýchám i poJinak se vrátíme do doby komunismu, kdy vše povolovali církevní tajemníci. horšené hlasy: jak se Nanejvýš je může registrovat. A pokud jde o antikomunistickou novelu, kterou můžete jako křesťan špinit politikou? Slušní lidé navrhli senátoři Štětina a Mejstřík – zdá se mi, že jsme v podobné situ- Ale platí přece úplný opak, kdo by měli být od těchto věcí co nejdál… Je aci jako před volbami v roce 1946. I tehdy mnoho lidí uvěřilo, že ještě není spokojen se stavem věcí to ale přece naopak. chvíli a pod vedením KSČ budeme veřejných, musí pro změnu Je nutné se zapojit do politiky, ať na radnici v ráji. Mám stísněný pocit, že mnonebo v parlamentu, ho lidí stále věří, že všechno za ně něco udělat. a přesvědčovat vlastzařídí stát nebo politická strana. Komunisté mají i letos líbivý program, stejně jako v r. 1946. Nikde ani slovo o revoluci jako nejkratší cestě ke komunismu. ním příkladem, že politiMiliony zmařených životů jsou zapomenuty. Doufám, že si nebudeme muset ka může být slušná, bez zkušenost s komunismem prožít znovu. Proto podporuji zákaz propagace ko- podrazů, korupce a lhaní. Správa věcí veřejných je munismu. taková, jací jsou lidé v ní. Pane ministře Proto by měla být účast v politice pro křesťany výzvou: měli bychom ji brát – kandidujete za jako službu i jako příležitost změnit věci okolo sebe k lepšímu. křesťanskou stranu. Je jistě dobře, Takže: co chcete udělat pro jižní Moravu? že taková v naší Jižní Morava potřebuje investice, které vytvoří nové pracovní příležitosti. zemí je. Přesto se A k tomu musí mít dobré dopravní spoje do Evropy. Mojí prioritou je dokonmusím zeptat: jde čení dálničního a rychlého železničního spojení Brna a jižní Moravy na Vídeň to dohromady? a na Ostravu. Musí proběhnout modernizace železničního uzlu Brno a musí Křesťan a politika? se postavit nová trať na Přerov a Ostravu. Chci, aby jižní Morava byla prospeV bibli se říká – rujícím krajem, který nečeká na dotace z Prahy nebo Bruselu. K modernímu dejte Bohu, co je zemědělství a vinařství se na jižní Moravu musí vrátit i moderní průmysl. Nebožího, a císaři, co myslím ale, že by kraj měl být montážní dílnou. Máme na víc. Musíme rozvíjet vysoké školství, vědu a výzkum. Vzorem může být připravovaná spolupráce je císařovo… Je to dost častá nemocnice u sv. Anny se světoznámou americkou klinikou Mayo.

Toulky jižní Moravou Pane ministře, představte si, že byste měl zorganizovat víkendový výlet na kolech po jižní Moravě. Start by byl dejme tomu v Brně. Kam by to bylo? A proč? Zajeli bychom v pátek do Znojma, nejlépe vlakem i s koly. V sobotu ráno bychom vyrazili do Podyjí, navštívili bychom Nový Hrádek a vinici Šobes. Ochutnávku přímo ve vinici bychom bohužel museli nechat na později, až se sem vrátíme pěšky. Ubytování na trase lze domluvit předem, dnes už se zde najdou příjemné soukromé penziony. V neděli ráno bychom objeli obranné moravské hrady Frenštejn, Bítov a Cornštejn. A domů opět, spokojeni, vláčkem.

Voliči jsou ovšem nevyzpytatelní. Někteří ani na kolech nejezdí. Co takhle pěšky… Co takhle Moravský kras? Vlakem do Blanska a pak už pěšky na Skalní Mlýn, dále Pustým žlebem do Sloupu a hřebenovkou na Macochu. Zpátky přes Ostrov Suchým žlebem.

MUDr. Daniel Rychnovský, ředitel nemocnice Milosrdných bratří v Brně: Proč si vážím Milana Šimonovského…? Co to znamená, když si někoho vážím? Může mi být v něčem vzorem? Udělal něco dobrého? Pomáhá druhým? O něco mu jde? Nezklamal moji důvěru? Na všechny tyto otázky lze odpovědět pozitivně. Milanovu činnost mohu posoudit z více než patnáctileté zkušenosti. Vždy mu

podzim jsme otevírali v Galerii Vaňkovka Kavárnu na půl cesty jako novou službu pro pracovní uplatnění lidí s duševním onemocněním a bylo mi ctí, že ing. Šimonovský přijal pozvání a společně s RNDr. Barborou Javorovou kavárnu slavnostně otevřel. Kavárna měla být financována ze strukturálních fondů EU. Když se ukázalo, že Ministerstvo pro místní rozvoj program pro čerpání peněz nedostatečně připravilo, byl Ing. Šimonovský jediným, kdo

Je motorem, který strhuje ostatní pro dobré věci, a smysl pro slušnost a poctivou práci jsou přitom samozřejmostí.

dal věci do pohybu a pohlídal, aby peníze na náš účet skutečně dorazily. A že se snaží dělat to, co umí, podle svého nejlepšího přesvědčení.

o něco šlo a nikdy se nenechal zastrašit tím, že něco nelze. Spolu se svou ženou Janou nikdy nezůstávají lhostejní k lidským osudům ve svém okolí a snaží se pomáhat. A jako ministr a místopředseda vlády nikdy nezpanštěl! Hodně štěstí Milane!

Když se rozhlédnu po naší politické scéně, nenajdu pro sebe žádného jiného politika, kterému bych věřila, že to, co říká, si skutečně myslí.

Dr. Blanka Veškrnová, ředitelka sdružení Práh: Ing. Milan Šimonovský je jedním z mála politiků, kterých si skutečně vážím. Je to pracovitý, poctivý a slušný člověk. Znám ho od roku 1999, kdy vykonával funkci prvního náměstka primátora města Brna. Rok 1999 byl zároveň rokem vzniku našeho občanského sdružení Práh, které začalo poskytovat služby lidem s těžkým duševním onemocněním. V roce 2002 Ing. Šimonovský slavnostně otevíral nově vzniklé chráněné bydlení a od té doby je naším stálým sponzorem. Každým rokem našemu sdružení posílá finanční dar. (Neziskovým organizacím posílá ministr Šimonovský desátek – jak říká – desetinu svého ministerského platu, pozn. red.) V létě navštívil sídlo sdružení a sympatie klientů si získal i tím, že se mu podařilo vyrobit krabičku v naší chráněné dílně… Na

Stanislav Moša, ředitel městského divadla Bratří Mrštíků: Ne málo let jsem potkával pana Milana Šimonovského ve funkci prvního náměstka primátora města Brna. Rád vzpomínám na jeho erudovanost, přímost a laskavost. S těmito vlastnostmi řídil jemu svěřené odbory. Role ministra dopravy ho vůbec nezměnila a s potěšením jsem sledoval, jak brněnský politik hovoří o věcech celostátního významu stejně srozumitelně a věcně, tedy tak, jak to od předního reprezentanta české politiky očekávám. Taky jsem si všiml, že se nikdy nedopustil nefér útoku vůči svým názorovým oponentům a to činí v zemi, ze které jsme dávno šlechtu vyhnali – a tak dokládá, že i když nemáme silnou aristokracii, neznamená to, že bychom se nemohli chovat aristokraticky.

... ještě něco pro náročné? Náročným doporučuji třeba výlet na kole Moravskou vinnou stezkou až do Vídně, pak proti proudu Dunaje, až kam vydržíte… Něco pro všechny, kdo se zajímají o mašinky nebo historické automobily, o krásu a účelnost dopravních staveb, historických viaduktů nebo nejmodernějších mostů, nejmodernějších nádraží… Přestože nejkrásnější dopravní stavbou je polní nebo lesní cesta, stojí za podívání železniční viadukt v Dolních Loučkách u Tišnova nebo Ivančický viadukt u Dolních Kounic. Dnes je tu k vidění novější ocelový most plus jeden pilíř a jedno pole starého viaduktu, který prý projektoval sám Eiffel. Je velká škoda, že ostatek skončil ve šrotu. A přitom se dal uchovat jako technická památka. Kdo rád mašinky, tak nevynechá Technické muzeum v Brně, Králově Poli. A konečně i brněnské nádraží je kus historie železnic, vždyť je mu už 167 let – i když vypadá ještě starší. A něco pro rozumné a zklidněné? Teď na jaře je nejlepší projít si kvetoucí Pálavské vrchy z Mikulova do Věstonic. A stavit se cestou na pohárek vína.


str. 9

Co se upeklo u Šimonovských Jana Šimonovská nabízí z domácí kuchyně francouzský koláč jako hlavní jídlo, ananasové řezy jako moučník a univerzální pečivo k vínu. Základem všeho je můj všestranný pomocník, listové těsto.

Ananasové řezy

Francouzský koláč

Na plech položíme plát z 1/2 listového těsta, potřeme vychladlým pudingem z 1/2 litru nebo celého litru mléka, zpevníme piškoty a proložíme okapaným ananasem, překryjeme druhým plátem z listového těsta a pečeme do růžova. Krájíme po vychladnutí.

Do dortové formy rozprostřeme listové těsto, okraje zvedneme. Těstový podklad vyplníme na páře připravenou zeleninou (brokolice, mrkev, kedluben, cuketa...). Zalijeme smetanou s rozšlehaným vejcem. Pečeme cca 40 minut. Lze konzumovat studené i teplé.

Drobné pečivo k vínu

Listové těsto vyválíme na tenký plát, poklademe plátky sýra a pak šunky, stočíme jako závin a nakrájíme na tenké proužky. Pak rozložíme na pečicí papír, potřeme vejcem a pečeme ve středně vyhřáté troubě.

Přejeme dobrou chuť Sudoku 1 4

8 9 3 3 2 8 7 9 6 7 5 4 5 2 7 8 1 9 7 9 1 4 9 3 9 1 2 8 5

str. 10

9 5 3 9 7 6 8 4 2 5 3 9 1 8 2 5 7 6 9 9 6 2 1 4 7 4 2 3 1

1 2

4

3 4

7 9

9

6 7 3 9 7 1 5 4 1 6 9 5 3 7 9 9 4 6 3 1 9 4 8 2 3 1 2 8 6 1 4

9

4

4 6 3 7 2

2 3 1 7 8 5 4

9 8

4 4 7 6 5 8 1 5 6 3

1 6 9 5 1


Jak řeší rodinné krize a na koho padá hlavní Pak přišel rok 2002 a v něm dva zásadní zlomy ve starost o rodinu, na to jsme se zeptali přímo Libora Vašem životě... Ambrozka. „Nejdříve se nám v únoru narodila první dcera, Magdalena. Užíval jsem si otcovských radostí a snažil se MoMinistr životního prostředí, člen vlády, poslanec, nice co nejvíce pomáhat. Jenže v červnu přišly volby politik, ochránce přírody, milovník vína a folklóru, a já byl jmenován za KDU-ČSL ministrem životního příležitostný zpěvák, manžel, otec. Jak to všechno prostředí. Sotva skončila koaliční jednání, přihnaly se stíháte? katastrofální povodně. Většinu dne i nocí jsem trávil „Špatně. Bez dobrých spolupracovníků a především bez různě po kancelářích, na jednáních, v autě a výjezdech podpory své manželky Moniky bych to asi neměl šanci do postižených oblastí. No a Monika zůstala na všechzvládnout. Naštěstí mám kolem sebe tým lidí, kterým no sama.“ můžu důvěřovat a na něž se mohu Povodně odtekly a vy máte dcery dvě. spolehnout.“ Mladší Markéta se narodila o dva roky později. Pokud si musíte vybrat, dáváte Letos máte rok plný přednost rodině, nebo práci? kulatých výročí. „Já si myslím, že jsem dobrý otec. Rodina Pamatujete si je je pro mě vším, a pokud to je jen trošku všechny? možné, jednoznačně upřednostňuji rodiTak paměť mám nanu. Ale mám obavu, že Monika to vidí štěstí ještě dobrou, úplně jinak. Nemyslím si, že dětem hrozí i když mi letos bude nedostatek lásky. Prostě mají jenom hodně 40. Navíc jsem 10 let zaměstnaného tatínka, což je častý obráposlanec a 15. listopadu to bude přesně 10 let, co jsem zek v současných domácnostech. Přes týden vstávám se oženil. kolem půl sedmé ráno a před osmou jsem již na cestě do kanceláře. Takže se společně vidíme maximálně Překvapuje mne, že si to datum tak přesně pamatu- krátkou chvíli u snídaně. Večer chodí holky spát v 9 jete. Takových chlapů moc není. Pamatujete si taky, hodin, a tak záleží na mém pracovním programu, kdy kde a jak jste se poznali? se dostanu domů a jestli je stihnu aspoň uložit do posteSeznámili jsme se na podzim 1995, kdy jsme se le. Faktem je, že poslední čtyři roky jsem bohužel zúčastnili zájezdu s tuláckou cestovkou na Blízký typ „víkendového“ otce. Ta práce, kterou dělám, východ. Dodnes si vzpomínám si, že heslo zájezdu je prostě hodně náročná na čas.“ bylo: „Karosou bez klimatizace z Brna až do Abu Sim- „Na druhou stranu, veškerý belu na jihu Egypta a zpět“. Byla to fantastická akce – volný čas, který mi zbývá, příjemní lidé, zajímavý region, kam bychom se dnes se snažím věnovat jenom už nedostali. No a jedním z těch spolucestovatelů byla rodině. Jezdíme společMonika. ně na dovolenou, dětem zcela přizpůsobujeme Láska na první pohled? svůj program. Téměř Dá se to tak říct. Navíc jsme zjistili, že máme spous- každý víkend jeztu podobných zálib, navíc Monika studovala stejnou díme do Hodonína, školu jako já, jenom o pár let později. O rok později občas také k manželbyla v kostele U Salvátora v Praze svatba. Oddával nás činým rodičům do Tomáš Halík. Ostravy.“ To už jste byl poslancem. Jak na to reagovala Vaše žena? „Dobře. Ženil jsem se těsně po zvolení poslancem, Monika tedy věděla, do čeho jde. Neměli jsme rodinu, takže to, že jsem chodil domů kolem desáté večer, nebyl až takový problém. Daleko více než samotná politika mi do soukromí zasáhla skutečnost, že jsme se museli přestěhovat do Prahy. Když jsem dělal politiku v Brně, každý víkend jsem jezdil domů, do Hodonína, a při toulkách přírodou dobíjel ztracenou energii. V Praze jsem si připadal jako v kleci.“

Většina starostí o rodinu totiž leží na ní a další prcek … No uvidíme, budu to muset s Monikou probrat. Určitě však ne před volbami, ty rozhodnou, co a jak dále.“ Když už jsme u těch voleb – všimli jsme si, že se děti s Vámi často objevují na různých akcích. To je záměr související nějak s volbami? Ne, zásadně odmítám svou rodinu nějak cíleně zatahovat do svých pracovních záležitostí. A ačkoliv je politika věc veřejná, snažím se maximálně možným způsobem chránit naše soukromí. I tenhle článek je spíše výjimkou. Co se týče těch akcí a voleb – abych mohl být s rodinou co nejvíce, snažím se do předvolební kampaně zařazovat také různé folklórní akce a řemeslné trhy, což jsou aktivity, které mé děti baví a na které chodí odmalička rády.

A co další dítě? Netoužíte po synovi? „Znám velmi málo otců, kteří by si nepřáli mít syna. Takže bych se dalšímu dítěti určitě nebránil. Bez ohledu na to, jestli to bude kluk, anebo další holka. Ale raději bych kluka, takhle už nade mnou mají přesilu. Mám rád velké rodiny, můj bratr má děti 4 a další na cestě. Jenže tady nezáleží na mně, rozhodující slovo bude mít žena.

Jižní Morava je nádherný a rozmanitý region. Svých „křišťálových studánek“, respektive jedinečných míst, která jsem si zamiloval, jsem na svých toulkách našel bezpočet. Seznamovat se s tímto krajem jsem začal už jako malý kluk s rodiči. Dnes si s trochou nadsázky troufám říct, že zde znám skoro každý kámen. Touha poznávat nová místa, rostliny, živočichy se změnila v potřebu chránit je. A po absolvování Přírodovědecké fakulty UK v Praze také v zaměstnání. Mám-li dnes vybrat tři nejoblíbenější místa, začnu na východě. Na hranicích se Slovenskem, kde se v CHKO Bílé Karpaty nachází jedinečné květnaté louky s výskytem četných chráněných a ohrožených rostlin a živočichů. Druhým místem je Znojmo, bývalé královské město s množstvím památek, bohatou historií a vinnými sklípky. A třetím místem, kam se rád neustále vracím, je nádherné údolí řeky Oslavy pod Náměští nad Oslavou. Všude tam mne můžete potkat.


str. 11

Luštěte s námi

Tajenka obsahuje zamyšlení nad slovním spojením „Víno a život”.

str. 12

Foto: Michaela Kulíšková

Pomůcka: divis, kulkas, lelík, buton, taim, Asnyk, Nen, Lin.


My sliby plníme! o konkrétních zákonech a výsledků ekologické politiky V souladu přitahovala je KDU-ČSL nejekologičtější parlamentní stranou

Recommend Documents