Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Učitelství estetické výchovy pro střední školy
Bc. Michaela Vobůrková Magisterská diplomová práce
Muzeum Vysočiny Třebíč se zaměřením na vzdělávací programy
Vedoucí práce: prof. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………… Podpis autora práce
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce prof. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady. Především děkuji Mgr. Evě Novotné a celému pracovnímu kolektivu Muzea Vysočiny Třebíč za laskavé přijetí a poskytnutí velmi cenných informací o dané problematice. Dále děkuji za veškerou pomoc Mgr. Daně Mrázkové.
3
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................................. 6 1
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................................................... 9 1.1
MUZEUM ................................................................................................................................. 9
1.1.1
Dětské muzeum jako speciální kulturní instituce ....................................................... 11
1.1.2
Mezinárodní rada muzeí ICOM .................................................................................. 12
1.2
VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA ........................................................................................................... 13
1.2.1 1.3
2
3
4
Kulturní a estetická výchova v muzeu........................................................................ 15
MUZEJNÍ A GALERIJNÍ PEDAGOGIKA ............................................................................................. 17
1.3.1
Poslání muzejního pedagoga a tvorba edukačních programů .................................. 19
1.3.2
Metody muzejní edukace .......................................................................................... 22
1.3.3
Typy vzdělávacích programů ..................................................................................... 24
MUZEUM VYSOČINY TŘEBÍČ ........................................................................................................ 27 2.1
MUZEUM V DOBĚ REKONSTRUKCE 2010 – 2013........................................................................... 29
2.2
MUZEUM PO ROCE 2013 .......................................................................................................... 31
2.2.1
Slavnostní znovuotevření muzea aneb co se změnilo? .............................................. 31
2.2.2
Nové expozice ............................................................................................................ 32
2.2.3
Výstavy a akce ........................................................................................................... 34
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY V MUZEU .......................................................................................... 37 3.1
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PŘED REKONSTRUKCÍ MUZEA V ROCE 2010 .................................................. 37
3.2
PŘEHLED VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ V MUZEU ZA ROK 2015........................................................... 37
3.2.1
Programy ke stálým expozicím .................................................................................. 38
3.2.2
Programy ke krátkodobým výstavám. ....................................................................... 42
3.2.3
Programy doplňkové (ostatní) ................................................................................... 45
3.3
NÁVŠTĚVNOST VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ PRO ŠKOLY..................................................................... 47
3.4
ROZBORY VYBRANÝCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ .......................................................................... 50
3.4.1
Tajemství kláštera ..................................................................................................... 51
3.4.2
Třebíčští výtvarníci ..................................................................................................... 53
3.4.3
Vánoce letí světem .................................................................................................... 55
3.4.4
Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč 2015 ........................................................ 62
3.4.5
Do muzea za … Samurajem ....................................................................................... 64
VIZE A CÍLE BUDOUCÍHO ROZVOJE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ .................................. 67
ZÁVĚR ............................................................................................................................................................. 69 RESUMÉ .......................................................................................................................................................... 72
4
RESUME .......................................................................................................................................................... 73 RESÜMEE ....................................................................................................................................................... 73 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ..................................................................................................... 74 PŘÍLOHA – DOTAZNÍK .............................................................................................................................. 77 PŘÍLOHA – PRACOVNÍ LISTY A OBRÁZKY ......................................................................................... 80
5
Úvod Ve své magisterské práci jsem se chtěla zabývat tématem, které bude mít vztah k Třebíči, městu, kde jsem studovala, a současně městu, které nabízí mnohé zajímavosti z oblasti kultury a historie. V bakalářské práci jsem se věnovala třebíčským památkám zařazených v roce 2003 do světového dědictví UNESCO. Nyní jsem se zaměřila na instituci, která byla vybrána jako jediná v ČR do prestižní celoevropské soutěže. Touto institucí je Muzeum Vysočiny Třebíč. Mým záměrem není zabývat se hlouběji celkovou historií této instituce, ale chtěla bych si blíže všimnout činnosti pracovníků muzea v oblasti vzdělávání, která má vztah k mému studijnímu oboru. Proto jsem se zaměřila na vzdělávací programy, které jsou stále důležitější součástí spolupráce mezi Muzeem Vysočiny Třebíč, školami a veřejností. Mým cílem je zmapovat nynější stav vzdělávacích programů v Muzeu Vysočiny Třebíč a podat o nich ucelený přehled. Velkým přínosem při psaní práce pro mě byla praxe v tomto muzeu od října 2015 do února 2016, kdy jsem jako praktikantka asistovala lektorce Mgr. Evě Novotné právě při realizaci vzdělávacích programů, které ve své práci rozebírám. V práci si kladu otázky, co znamenají termíny muzeum, dětské muzeum, vzdělávání, výchova, muzejní a galerijní pedagogika, jaké existují metody a typy vzdělávacích programů, jaké byly záměry rekonstrukce Muzea Vysočiny Třebíč, co se v muzeu po rekonstrukci změnilo, jak byly koncipovány vzdělávací programy v muzeu před rekonstrukcí v roce 2010 a jak jsou koncipovány dnes, jaké programy byly realizovány v roce 2015, jaká byla návštěvnost vzdělávacích programů před rekonstrukcí muzea a po rekonstrukci a jaké jsou budoucí cíle a vize vzdělávacích programů v muzeu. K vymezení cíle a zodpovězení otázek, které jsem si ve své práci stanovila, budu postupovat pomocí uměleckohistorické analýzy a vlastní kritické reflexe. Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. Hned v první části vyjasňuji základní termíny, které jsou spojené s problematikou vzdělávacích programů. Jedná se o termíny muzeum, vzdělávání a výchova, muzejní a galerijní pedagogika. V této části se také věnuji dětskému muzeu, Mezinárodní radě muzeí ICOM a kulturní a estetické výchově v muzeu. Popisuji roli vzdělávacího pedagoga a tvorbu vzdělávacích programů. Uvádím metody a typy vzdělávacích programů.
6
V druhé části práce připomínám krátce historii třebíčského muzea, jeho rekonstrukci v letech 2010 – 2013 a situaci a změny, které nastaly po dokončení rekonstrukce. Protože se tyto změny týkaly především otevření nových expozic, které jsou podstatné pro vzdělávací programy, uvádím jejich popis a rozdělení. Pozornost věnuji i výstavám a akcím v muzeu, které se taktéž týkají tvorby zdejších vzdělávacích programů. Ve třetí a nejrozsáhlejší části práce se věnuji vývoji vzdělávacích programů v Muzeu Vysočiny Třebíč. Zde popisuji, jak vypadala situace vzdělávacích programů před rokem 2010, tedy než začala rekonstrukce muzea, a jak vzdělávací programy vypadají po skončení rekonstrukce, tedy po roce 2013. Jelikož vzdělávací programy se začaly v muzeu uskutečňovat teprve na podzim roku 2014, uvádím přehled vzdělávacích programů za celý rok 2015. Dále pak předkládám návštěvnost vzdělávacích programů pro školy, jak celkovou za rok 2015, tak návštěvnost jednotlivých programů. Pro porovnání uvádím i návštěvnost z let před rekonstrukcí. Zde uvádím faktory, které návštěvnost ovlivňují. Záměrem této části práce je rozebrat vybrané vzdělávací programy a nabídnout vlastní zhodnocení těchto programů. Programy jsou popsány z hlediska cílové skupiny, výukových cílů a postupu jejich realizace. Podrobné zpracování mi umožnilo to, že jsem se jich osobně zúčastnila. V této kapitole pro mě byly cenné také informace, které mi paní Novotná poskytla ve formě dotazníku nebo potřebných materiálů. Vyplněný dotazník přikládám v příloze na konci této práce. V poslední části magisterské práce popisuji budoucí cíle a vize vzdělávacích programů v Muzeu Vysočiny Třebíč. V této části čerpám z výše uvedeného dotazníku. Ve své práci vycházím z řady odborných publikací. K objasnění termínu muzeum využívám publikaci Petry Šobáňové Edukační potenciál muzea z roku 2012 a Vzdělávací obsah v muzejní edukaci z roku 2015. Publikace, ze které čerpám k podkapitole Dětské muzeum jako speciální kulturní instituce, je Dětské muzeum od Vladimíra Jůvy z roku 2004. Vladimír Jůva se ve své knize věnuje vzniku a rozvoji dětských muzeí světových i českých. K problematice vzdělávání a výchovy čerpám z knihy Heleny Grecmanové a kolektivu s názvem Obecná pedagogika z roku 1998. Cenným zdrojem je pro mě také práce Michala Šeráka Zájmové vzdělávání dospělých z roku 2009, ze které mimo jiné vycházím při sepsání podkapitoly Kulturní a estetická výchova v muzeu. V neposlední řadě byla pro mě důležitá publikace Radka Horáčka Galerijní animace a zprostředkování umění z roku 1998, a to při zpracování podkapitol s názvem Muzejní a galerijní 7
pedagogika a Typy vzdělávacích programů. Důležitá byla i práce Muzejní edukace již zmíněné Petry Šobáňové z roku 2012, která mi pomohla při přehledu metod muzejní edukace. Magisterská práce může sloužit jako podklad pro další bádání. Zajímavé by bylo porovnat pojetí vzdělávacích programů v Muzeu Vysočiny Třebíč, které je popsáno v této práci, se situací, která nastane o několik let později. Blíže povšimnuté vzdělávací programy mohou sloužit jako inspirace pro další tvorbu vzdělávacích programů.
8
1 Vymezení základních pojmů 1.1 Muzeum „Muzeum jako specifická instituce věnující se sbírání, uchovávání a vystavování určitých hmotných dokladů lidské kultury a přírody vzniká v 18. století.“1Koncem 18. století se vytvářejí nejslavnější světová muzea: Ermitáž v Petrohradě (1764), Prada v Madridu (1785) nebo Louvre v Paříži (1764). „Veřejná muzea vznikla ze sociální potřeby propojit lidské učení a kulturu a reprezentovat národ nebo region.“2 Tato situace se datuje do 19. století, kdy se rozvíjelo vědomí, že muzejní exponáty přispívají k rozvoji citů a vědění.3 Pro tehdejší rozvoj muzejních institucí byl důležitý proces obrození evropských národů, který se projevoval snahami rozšiřovat národní tradice a dějiny. Nejstarší muzejní institucí v České republice je Slezské muzeum v Opavě založené roku 1814. Roku 1817 bylo založeno Moravské zemské muzeum v Brně. O rok později, v roce 1818, bylo založeno Národní muzeum v Praze. V ČR se nejvíce nově vzniklých muzejních institucí objevilo v druhé polovině 19. století, např.: Městské muzeum ve Vysokém Mýtě (1871), Besední muzeum v Třebenicích. Důležitým impulzem pro vznik dalších muzeí byly dvě pražské výstavy: Všeobecná (jubilejní) výstava v roce 1891 a Národopisná výstava československá v roce 1895.4 Další rozvoj muzejních institucí nastal po obou světových válkách. V této době začaly vznikat národní a mezinárodní muzejní organizace. V roce 1946 vznikla organizace ICOM (Internacional Council of Museums) - viz podkapitola Mezinárodní rada muzeí ICOM. Velký význam pro rozvoj muzeí v ČR mělo také založení Svazu československých muzeí v roce 1919.5 Poslání muzejních institucí je hned několik. Muzeum je společně s knihovnami a školami zprostředkovatelem vědění a poznání. Řadí se k důležitým edukačním médiím. V muzeu se mohou návštěvníci sami spontánně učit nebo se vzdělávat při edukačním
1
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Edukační potenciál muzea. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 394 s. ISBN 978-80-244-3034-8. s. 18. 2 JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. ISBN 978-80-7315207-9. s. 17. 3 Tamtéž. 4 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315090-5. 5 ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6.
9
procesu pod vedením muzejního pedagoga.6 Hlavním rysem muzea je spravovat a ochraňovat sbírky muzejní povahy, které jsou pak využívány pro výchovu a vzdělávání návštěvníků muzea. Muzeum se také podílí na záchraně historických a uměleckých dokladů. Podle specializací můžeme muzea rozlišovat na jednotlivé typy: přírodovědná (prezentace předmětů, které vytvořila příroda bez přičinění člověka), historická (spadají sem muzea zaměřená na vývoj států, regionů a obcí), dějin kultury (muzea historicky orientovaná na tvořivé lidské činnosti), vědecko-technická (zde se jedná o veškerou technickou oblast a exaktní přírodní vědy), umělecká (muzea zaměřující se na všechny formy výsledků umělecké činnosti člověka), sdružená (kombinace předchozích druhů), ostatní (např. muzea specializovaná na konkrétní osobnost či místo).7 Prostředí muzea se stává tedy velice osobitým místem, „kde máme možnost vidět skutečnou, nikoli jen zprostředkovanou, reprodukovanou nebo virtuální podobu předmětů, dokumentů a uměleckých děl, ale současně zde můžeme pracovat s obrovským množstvím dalších informací, které nám význam, hodnotu a působení vystavených a archivovaných exponátů mohou obohatit, upřesnit a zařadit do souvislostí.“8 Muzeum může svým návštěvníkům předávat konkrétní informace prostřednictvím: expozic (jedná se o stálý obsahový program, u kterého se přepokládá dlouhodobé působení), výstav: (výstavy jsou tematicky zaměřené a hlouběji se zabývají danou oblastí, výstavy jsou časově omezené) propagační činnosti: (k propagační činnosti patří činnost publikační a ediční, poskytování lektorských služeb, zájmové kroužky působící při muzeu, spolupráce se školami a dalšími organizacemi).9 Muzeum dále pořádá vzdělávací programy pro školy a programy pro širokou veřejnost. Programy pro školy fungují jako doplněk učebních osnov. Žáci tyto programy
6
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. 7 ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6. 8 HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. s. 34. 9 ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6.
10
navštěvují se svým vyučujícím místo hodin klasické výuky. Mezi programy pro širokou veřejnost se řadí různé tematicky zaměřené přednášky a doprovodné akce k výstavám a expozicím.
1.1.1 Dětské muzeum jako speciální kulturní instituce 20. století přineslo zvýšený zájem o osobnost dítěte, která má své specifické potřeby, přání, vlastní vidění světa a vlastní život. V roce 1900 popsala Ellen Keyová ve své knize „Století dítěte“ 20. století jako období intenzivního zájmu o práva a potřeby dítěte. Důsledkem zájmu o děti byly nejen reformní proudy pedagogiky, ale i vznik dětských muzeí, jejichž středem soustředění jsou právě děti. Úkolem této instituce je formovat a ovlivnit osobnost dítěte a nabídnout s přihlédnutím k jeho věku a potřebám odpovídající kulturní nabídku.10 „Muzea pro děti a mládež se chápou jako kulturní zařízení s velkou budoucností, která mohou partnersky pomoci nejen školám i mnoha dalším edukačním institucím, ale současně rodinám i celé komunitě. Přispívají k rozvoji vzdělání a především pak ke smysluplné náplni volného času dětí a mládeže.“11 Nejstarší dětské muzeum bylo zřízeno již v roce 1899 v New Yorku s názvem Brooklynské dětské muzeum. Jako další vzniklo v roce 1913 Bostonské dětské muzeum v Bostonu. Několik let poté, v roce 1917, bylo otevřeno v Detroitu Detroitské dětské muzeum. Spojené státy americké byly po dlouhou dobu jedinou zemí, ve které se dětská muzea nacházela. 90. léta 20. století však přinesla značný rozvoj těchto jedinečných kulturních zařízení. Idea dětského muzea se začala rozšiřovat i do Evropy. V české republice vzniklo první Dětské muzeum v brněnském Dietrichsteinském paláci Moravského zemského muzea v roce 1992. Dětské muzeum v sobě nese rysy muzea i školy a zároveň volnočasové instituce. Oproti školním institucím nebývají dětská muzea tolik svázaná řadou norem a požadavků. Dětská muzea mohou svobodněji využít potenciálu svých zaměstnanců a odvážněji aplikovat teoretické podněty. Dětská muzea tak v mnohém mohou inspirovat školy i další edukační instituce a naznačovat jim reálné cesty. Pro žáky pak může být učení radostné a tvůrčí, naplněné emocionálními prožitky a silnými zážitky. S rostoucím zájmem
10
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní expozice jako edukační médium. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Monografie. ISBN 978-80-244-4302-7. 11 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315090-5. s. 111.
11
o edukační aktivity muzea se na přelomu 20. a 21. století zvýšila podpora vzniku nových dětských muzeí, zařízení orientovaných na práci s dětmi a mládeží. 12
1.1.2 Mezinárodní rada muzeí ICOM Na rozvoji muzeologie i muzeí se podílí Mezinárodní rada muzeí ICOM (International Council of Museums). Tato mezinárodní profesní nevládní organizace, která nese status konzultanta UNESCO, vznikla v roce 1946. ICOM sdružuje téměř 13000 členů ze 148 zemí světa.13 Český výbor ICOM byl založen v roce 1994. Jeho hlavním cílem je podpora zapojení českých muzejních pracovníků do globální mezinárodní komunity. Jedním ze základů ICOM je Icom Etický kodex pro muzea, který se zaměřuje na činnost muzeí a jejich zaměstnanců. Stanovuje normy chování a profesního jednání. Profesní etický kodex ICOM se zabývá těmito body: 1. „Muzea zajišťují ochranu, dokumentaci a propagaci přírodního a kulturního dědictví lidstva. 2. Muzea, která spravují sbírky, je uchovávají v zájmu společnosti a jejího rozvoje. 3. Muzea uchovávají významná svědectví za účelem získání a prohloubení vědomostí. 4. Muzea přispívají k poznání, porozumění a využití přírodního a kulturního dědictví. 5. Muzejní sbírky poskytují možnosti dalšího využití pro veřejnost. 6. Muzea úzce spolupracují s komunitami, z nichž jejich sbírky pocházejí, a rovněž s komunitami, kterým slouží. 7. Muzea se při své činnosti řídí zákonnými normami. 8. Muzea jednají profesionálně“14 Každý člen organizace ICOM se zavazuje k dodržování tohoto kodexu. „Institucionálním členem ICOMu se může stát nezisková organizace (muzeum, galerie), která dlouhodobě přispívá k rozvoji společnosti, poskytuje odpovídající služby a je
12
Tamtéž. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Edukační potenciál muzea. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 394 s. ISBN 978-80-244-3034-8. 14 Profesní etický kodex ICOM pro muzea. ICOM [online]. [cit. 2015-08-12] Dostupné z:
. © 2006. ISBN 92-9012-260-9>. 13
12
otevřená veřejnosti. Má za úkol spravovat sbírky hmotné i nehmotné kultury, provádět akviziční, konzervátorskou a výzkumnou činnost. Svou práci zprostředkovává veřejnosti výstavními, publikačními a dalšími projekty. Podílí se na vzdělávání veřejnosti.“15 Mezi institucionální členy ICOM patří mimo jiná muzea i Muzeum Vysočiny Třebíč.
1.2 Vzdělávání a výchova Na začátku této podkapitoly s názvem Vzdělávání a výchova je důležité nejprve definovat pojem pedagogika, protože pedagogika a výchova spolu úzce souvisí. Různé definice pedagogiky se od sebe mnohdy liší. Z důvodů, že každý pedagog a výzkumný poradce v oboru pedagogiky promítá do definice své světonázory a své metodologické a filozofické myšlení, je problém sestavit definici, která by byla neutrální. Jedna z mnoha výstižných definic vymezuje pedagogiku takto: „…pedagogika je věda o výchově, která zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů. Analyzuje výchovný proces v celé jeho šíři, hledá všeobecně platné zákonitosti, pravidla, poučky, které odrážejí vztahy a souvislosti v konkrétní výchovné praxi.“16 Specifika pedagogiky tedy úzce souvisí s praktickou činností, tedy výchovou. Předmětem pedagogiky je výchova dětí, mládeže a organizované formy a druhy výchovy dospělých. Mezi další předměty pedagogiky patří žák, který je vnímám jak objekt i subjekt výchovy, a učitel, který má funkci řídícího činitele výchovně vzdělávacího procesu. Dále mají na výchovu vliv i mimoškolní činitelé, např.: rodina, organizace dětí, mládeže a masové komunikační prostředky výchovy. K mimoškolním činitelům výchovy můžeme řadit i muzea, která jsou výchovnými institucemi působícími na své návštěvníky.17 „Muzea mohou odpovědět na měnící se potřeby lidí tím, že naleznou své místo v učící se společnosti 21. století, v níž se vzdělání a informace stávají klíčovým kapitálem.“18
15
ICOM Czech. Mezinárodní rada muzeí ICOM Česká republika [online]. [cit. 2015-08-12] Dostupné z: . 16 GRECMANOVÁ, Helena, Eva URBANOVSKÁ a Drahomíra HOLOUŠOVÁ. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1998, 231 s. ISBN 80-85783-20-7. s. 8. 17 Tamtéž. 18 BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otevřená: [průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea]. Náchod: Juko, 2003. ISBN 80-86213-28-5. s. 26.
13
Výchova Byly sepsány různé definice jak charakterizovat pojem výchova. Podle Heleny Grecmanové a kolektivu je výchova definována takto: „Výchova je záměrné, cílevědomé působení, které se projevuje všestranným formováním osobnosti a má adaptační, anticipační a permanentní charakter. Je to specificky lidská činnost.“19 Jan Průcha ve své knize popisuje výchovu jako „činnost, která ve společnosti zajišťuje předávání „duchovního majetku“ společnosti z generace na generaci. Jde tu o zprostředkování vzorců, norem chování, komunikačních rituálů, hygienických návyků apod., jež se uskutečňují prostřednictvím rodinné výchovy již od nejranějšího věku dětí.“20 Ve společnosti, která člověka obklopuje, dochází k neustálému výchovnému působení. Z toho plyne, že výchova je dlouhodobého charakteru a může na jedince působit v jakémkoliv věku. Například právě již zmiňovaná muzea zprostředkovávají výchovné působení na návštěvníky různých věkových kategorií (např. děti, dospívající, dospělí, senioři). Muzea se ve vzdělávacím kontextu posouvají směrem k neukončenému vývoji jedince, který nelze uzavřít diplomem či osvědčením. Hovoříme tak o celoživotním vzdělávání.21 Vzdělávání U pojmu vzdělávání existuje v pedagogické literatuře mnoho definic, kterými lze tento pojem vysvětlit. Podle jedné z nich lze vzdělávání chápat jako „… proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, rozvoje rozumové stránky osobnosti, jejího myšlení a paměti.“22 Dle další definice je vzdělávání vnímáno „… jako proces všestranné humanizace a kultivace (akulturace, socializace, personalizace) člověka.“23 Toto pojetí vzdělávání se už nezaměřuje jen na samotnou složku intelektu, ale spojuje všechny složky. Můžeme tedy říci, že výchova je součástí procesu vzdělávání. Vzdělávání patří k základním a přirozeným funkcím muzea.
Doplňuje funkci
sbírkotvornou a pečující. Muzejní edukace je součástí prezentačních aktivit muzea. Základní motivací prezentačních aktivit muzea je představit sbírky návštěvníkům tak, aby 19
GRECMANOVÁ, Helena, Eva URBANOVSKÁ a Drahomíra HOLOUŠOVÁ. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1998, 231 s. ISBN 80-85783-20-7. s. 50. 20 PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-567-7. s. 16. 21 GRECMANOVÁ, Helena, Eva URBANOVSKÁ a Drahomíra HOLOUŠOVÁ. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1998, 231 s. ISBN 80-85783-20-7. 22 Tamtéž, s. 64. 23 Tamtéž, s. 65.
14
ocenili hodnotu vystavených předmětů a informací, které v sobě předměty skrývají. Tato motivace prezentačních aktivit muzea stojí mimo jiné za rozvojem muzejní pedagogiky. Prezentačními aktivitami muzea myslíme všechny doprovodné programy, instalace, katalogy a informační tiskoviny. 24
1.2.1 Kulturní a estetická výchova v muzeu Tématem této práce jsou vzdělávací programy v muzeu. Z toho důvodu se podíváme na oblast výchovy, která je pro muzea nejbližší, tedy kulturní a estetickou výchovu. Kultura je významným faktorem v životě jedince, neboť přispívá k rozvoji intelektuální, emocionální a morální úrovně. V tomto smyslu plní kultura výchovně vzdělávací funkci. Jde o proces vytváření, osvojování, předávání a rozvíjení hodnot. Jedním z cílů je přizpůsobit tradiční kulturní hodnoty širokým vrstvám. Kulturní výchova se tedy stává důležitým prvkem v rozvoji osobnosti u žáků, studentů a dospělých. Nesmíme však opomenout její estetické hledisko.25 „Estetická výchova je jednou z historicky nejstarších oblastí edukace a vzdělávání vůbec, v určitých epochách (antika, renesance) dokonce platila za oblast nejdůležitější. Jejím primárním faktorem je působení krásna na člověka, schopnost jeho vnímání, uplatňování pozitivního vlivu umění na emocionální složku osobnosti a formování vztahu jedince ke společensky uznávaným kulturním hodnotám (přičemž primární hodnotou je samozřejmě krásno).“26 K přístupům, které slouží k realizaci výchovně vzdělávacích aktivit zaměřených právě na tuto oblast, patří seznamování se s uměleckými díly, s jejich tvůrci a interprety a s hlavními etapami ve vývoji umění. Dále můžeme určit přístup zaměřený na pochopení vztahu člověka ke světu a rozvoj tvořivosti člověka v umělecké i mimoumělecké oblasti. Dle Michala Šeráka není výsledek kulturní a estetické výchovy vždy zaručen, proto je třeba dodržovat určité podmínky, aby umělecké vzdělávání bylo účinné. Podle něho je výchova uměním úspěšná pouze tehdy, když ji předchází výchova k umění.27
24
DOLÁK, Jan, Pavel HOLMAN, Lucie JAGOŠOVÁ, Vladimír JŮVA, Lenka MRÁZOVÁ, Michal ŠERÁK a Petra ŠOBÁŇOVÁ. Základy muzejní pedagogiky: studijní texty. Brno: Moravské zemské muzeum, Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2014, 103 stran. ISBN 978-80-7028-441-4. 25 ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6. 26 Tamtéž, s. 139. 27 Tamtéž.
15
Výchova uměním: jde o specifické a mnohostranné působení na formování vlastností
1.
osobnosti, jehož výsledkem by měl být člověk s estetickým cítěním a určitou úrovní, který je schopen estetického prožitku při styku s uměleckým dílem a vlastního úsudku i hodnocení a nepodléhá vnějším hodnotícím soudům. Výchova k umění: je součástí umělecké výchovy, která si klade za obecný cíl
2.
plnohodnotné prožívání a hodnocení uměleckých děl, příp. celkový vkus jedince. Často se uskutečňuje prostřednictvím umělecké činnosti, která může být receptivní (jedinec vnímá literární, výtvarné, hudební, dramatické, filmové nebo taneční dílo), tvořivé (jedinec sám vytváří nové umělecké dílo) nebo interpretační (jedinec interpretuje již existující dílo).28 Za pomoci těchto dvou uvedených faktorů se podle Michala Šeráka realizuje edukační působení. Důležitými faktory jsou v této oblasti subjektivní emoce, tj. schopnost prožitku a vcítění se. Mezi nejznámější zprostředkovatele kulturního a estetického vzdělávání patří muzeum a galerie. Galerie jsou považovány za zvláštní typ muzeí, která jsou orientována umělecky. Jejich činnost je základním prvkem estetické výchovy. Galerijní činnost se zaměřuje na malířství, sochařství, grafiku, uměleckou keramiku atd. Mezi prvky kulturně výchovné činnosti galerií patří kromě výstav a expozicí také vernisáže. K výhodám muzejního či galerijního vzdělávaní patří následující faktory: názornost, nenucenost, dobrovolnost, možnost volby, široké didaktické zázemí, bezprostřednost kontaktu s pojednávanými artefakty, okamžitá zpětná vazba, možnost individuálního přístupu, dominantní vliv informálního učení, aktivizující charakter edukace, učení se pomocí vlastní aktivity, rozvíjení kreativity, vliv na rozvoj klíčových kompetencí. V muzeu může mít výchovně vzdělávací proces několik podob: vzdělávání autonomní: Návštěvník se spontánně a individuálně seznámí s nabízenými informacemi. vzdělávání semiautonomní: Návštěvník se v muzeu vzdělává za pomoci odborného pracovníka muzea, např. průvodce, nebo muzejních materiálů, např. katalogů, letáků, audio nahrávek, odborné literatury. 28
Tamtéž, s. 140.
16
vzdělávání pomocí účasti na organizování seminářů či přednášek: V tomto případě vzdělávání probíhá v prostředí připomínajícím klasickou školu. V muzeu se nachází stále vybavená učebna, kam žáci docházejí na tzv. objektovou výuku.29 V Muzeu Vysočiny Třebíč k těmto účelům slouží multifunkční sál, který má podobu klasické učebny ve škole. (viz kapitola Muzeum Vysočiny Třebíč) S činností muzeí a galerií se prolíná také působení kulturních památek, které dokumentují vývoj různých kultur. Právě také kulturní památky jsou zasazovány do kontextu výchovného působení.
1.3 Muzejní a galerijní pedagogika „Dlouholetý vývoj specializovaných činností, které aktivizují vztah veřejnosti a zejména mladé populace k muzeu a jeho duchovnímu potenciálu, vedl k rozvoji, vypracování a stabilizaci vědní teoretické disciplíny, pro niž se ustálil výraz „muzejní pedagogika“.“30 Výraz muzejní pedagogika (Museumspädagogik) se poprvé objevuje v Německu ve 30. letech 20. století, kdy K. H. Jacob-Friesen patrně poprvé použil tento termín ve své stati Kulturně-historická muzea a škola (Kulturgeschichtliche Museen und die Schule) v časopise Museumskunde pro označení zvláštní pedagogiky v muzeu.31 Termín muzejní pedagogika se v české odborné literatuře objevuje až v posledních dvaceti letech. V jazykovém tvaru „muzeopedagogika“ se používal již na přelomu 80. a 90. let minulého století. Ve světovém kontextu se ustanovila muzejní pedagogika jako moderní věda v poslední třetině 20. století. Novodobé muzejně pedagogické aktivity navazují na vznik světových muzeí. Vzdělávací role muzea se prohlubovala na přelomu 19. a 20. století. Rozvoj veřejných muzeí a jejich vzdělávacích rolí byl pozastaven první světovou válkou. Po jejím skončení se opět zájem o muzea zvyšoval. Rozvoj muzeí a jejich vzdělávacích aktivit byl v různých zemích zcela odlišný. Tato situace souvisela především se systémy, které zemi zasáhly (fašistický systém, totalitní, nacistický a komunistický). Mnohdy kvalifikovaní pracovníci muzea byli nahrazeni neodbornými pracovníky. S tím souviselo zneužívání muzeí pro cíl 29
Tamtéž. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. s. 55. 31 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315090-5. 30
17
jednotlivých režimů.32 Tato situace se týkala především východních zemí včetně českého prostředí, které bylo také oslabováno mocenskými tlaky. Západní země na tom byly v tomto ohledu lépe, protože politické vlivy ani komerční tlaky nedosáhly tak rozsáhlého vlivu jako centralizovaná moc ve východních státech. U nás byly v této době z ideologických důvodů prezentovány jen určité podoby soudobého umění a v muzeích a galeriích byly uplatňovány jen některé metody při zprostředkování umění.33 V této době byli
odborní
pracovníci
muzea
sesazováni
ze
svých
funkcí
a
nahrazováni
nekvalifikovanými osobami, které měly za úkol propagovat danou ideologii. Výrazný rozvoj muzejněpedagogických aktivit byl zaznamenán v 60. letech 20. století. Prohlubují se snahy rozvinout muzeum jako veřejnou vzdělávací instituci. V souvislosti s prohlubováním vzdělávací funkce muzea zřizovala velká světová muzea muzejně pedagogické oddělení. V 70. letech 20. století nastal mimořádný rozvoj muzea a hovoří se tak o moderním muzeu.34 Muzejní pedagogika zahrnuje teorii a praxi edukace v muzeu. „Výrazem muzejní pedagogika souhrnně označujeme aktivity, které cíleně využívají instituce muzea k přímým výchovně vzdělávacím činnostem.“35 Již ve 20. letech 20. století přirovnal univerzitní profesor Georg Kerschensteiner poznávací poslání muzea k vzdělávací funkci školy. V tomto přirovnání viděl však rozdíl, spočívající v tom, že muzeum nepracuje pouze se slovy, ale se skutečnými předměty. Rozdíl mezi muzejní pedagogikou a galerijní pedagogikou se nachází v předmětu zájmu. Zatímco muzejní pedagogika je všestranná obecná disciplína přizpůsobující se typu muzea (viz podkapitola Muzeum), galerijní pedagogika má svůj střed zájmu pouze ve výtvarném umění. Obě tyto specializace zpřístupňují a zprostředkovávají muzejní i galerijní hodnoty. K dosažení svých cílů používají srovnatelné metody a postupy.
32
JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. ISBN 978-80-7315207-9. 33 HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. 34 JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. ISBN 978-80-7315207-9. 35 HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. s. 56.
18
S ohledem na fakt, že jediný podstatný rozdíl se nachází v předmětu zájmu, lze podle Horáčka považovat galerijní pedagogiku za součást muzejní pedagogiky. Odlišnost můžeme také sledovat ve vybraných metodách při aktivizujících programech. „Programy zaměřené na výtvarné umění se liší tím, že při kontaktu s výtvarným dílem se ve větší míře věnují kreativním aspektům práce a citové rovině vnímání.“36 V historickém muzeu se taktéž programy zaměřují na rozvoj tvořivosti, ale v popředí stojí úloha poznávací. Ve výtvarných programech se také dbá na složku poznávací, kde se žáci dozvědí informace o umělci nebo výtvarném díle, přesto je nejdůležitější složkou kreativita, kde žáci aktivně pracují a uplatňují tvůrčím způsobem svou vlastní iniciativu. Dle Horáčka se dá stejně specifikovat odlišnost galerijních a muzejních animací. I zde je odlišnost dána pouze předmětem zájmu. Podle něho se výraz „galerijní“ specificky vztahuje k situaci v českém prostředí. Důvodem je, že název muzeum umění zde nemá dostatečné zakotvení.37
1.3.1 Poslání muzejního pedagoga a tvorba edukačních programů Od činnosti muzejního pedagoga a kvality této činnosti a intenzity se odvíjí kvalita a intenzita působení jednotlivých edukačních programů na jejich návštěvníky. Přímé zprostředkování umění v muzeu mohou návštěvníkovi poskytnout kurátoři výstav, odborní galerijní pracovníci, specializovaní muzejní a galerijní pedagogové a lektoři nebo samotní umělci. Ti všichni pracují většinou s originálem uměleckého díla a vytvářejí spojení mezi návštěvníkem a uměním. Profese muzejních pedagogů je uznávanou specializací se stabilizovaným rozsahem činností. Muzejní pedagog bývá zpravidla absolventem nějakého uměleckého oboru, jako jsou dějiny umění a výtvarná výchova. Očekává se od něho, že bude nadále a průběžně prohlubovat své znalosti v oboru. Často muzejní pedagog spolupracuje s externími pracovníky muzea, pro které se nejčastěji užívá výraz lektor. Lektoři se věnují teoretickým monologům před jednotlivými díly. V prostředí muzea se setkáváme také s výrazem animátor. Animátor zprostředkovává díla formou praktických činností zejména pro děti. V českých muzeích bývá pracovník pro animační programy nazýván jako metodický
36
HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. s. 57. 37 Tamtéž.
19
pracovník nebo lektor.38 Lektor má také za úkol upevňovat vztahy mezi muzeem a školou, které jsou předpokladem pro rozvoj vzdělávacích programů v muzeu. Tento vztah je založen na vzájemné profesionalitě, vstřícnosti a spolupráci.39 Muzejní pedagog je tedy tvůrce vzdělávacích programů v muzeu. Podle Šobáňové a kolektivu je jednoznačně muzejní pedagog především pedagogicky uvažující a jednající osobou, která se věnuje: studiu obsahu souvisejícího s muzejními sbírkami, didaktické transformaci tohoto obsahu, vlastní pedagogické činnosti s návštěvníky, jejímu hodnocení a reflexi. 40 Tvorba edukačních programů „Snahou muzejního pedagoga obvykle bývá vytvořit program vycházející z RVP a navazující v co nejširším spektru na ŠVP41, aby se mohl stát integrální součástí školního vzdělávání při současném zachování specifik muzejní edukace.“42K základním pedagogickým otázkám patří dvě: Co budu dělat? K čemu jim to bude dobré? Tyto otázky k sobě neodlučitelně patří. Muzejní lektor nemá možnost pracovat s návazností na školní výuku, proto vzdělávací programy pro školy tvoří jako komplexní a konzistentní celky. Významnou roli v pedagogice muzejního prostředí hraje autenticita a jistá výjimečnost místa a času (fenomén zde a nyní). Tento fenomén může muzejnímu pedagogovi přinést jisté výhody, ale také může představovat značná omezení. Na muzejní edukační programy bývají kladeny vysoké nároky, kterým se pedagog muzea pomocí různých metodik snaží dostát. Jednou z nejpoužívanějších metodik je model E-U-R43. Pomocí tohoto modelu je možné naplánovat výuku, která zachová co nejvíce rysů přirozeného učení. Dále může pedagog do hodiny přidat prvky zážitkové pedagogiky, dramatické výchovy a předmětového učení. Edukační program připravený pro školy je promyšlený celek, který odpovídá nárokům rámcových vzdělávacích programů
38
Tamtéž. BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otevřená: [průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea]. Náchod: Juko, 2003. ISBN 80-86213-28-5. 40 ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. 41 RVP: Rámcový vzdělávací program, ŠVP: Školní vzdělávací program 42 ČERMÁKOVÁ, Silvie. Konceptová analýza edukačního programu Muzea Vysočiny Jihlava Kam horník nemůže, tam nastrčí permoníka. In Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. s. 79. 43 Model R-U-R obsahuje fáze evokace – uvědomění – reflexe. 39
20
a podporuje rozvoj klíčových kompetencí. Na vzdělávací program vytvořený muzejním pedagogem se nahlíží jako na plně hodnotnou součást školní výuky. 44 Každý vzdělávací program má svůj vzdělávací obsah. Tento obsah nabízí muzejní pedagog návštěvníkům. „Obsah chápeme jako něco, co lze nahlížet, sdílet, o čem lze přemýšlet a pomocí lidského jazyka hovořit. Obsah tak lze ztotožnit s obsahem vědomí, resp. „polem vědomí“, tedy s představami, které v určitém okamžiku vytvářejí vědomí jedince a které jsou v něm přítomny.“45 Vzdělávací obsah lze také chápat jako předmět kulturního předávání. Činnost, kterou muzejní pedagog vykonává, bývá zpravidla naplněna obsahem a směřuje k určitému cíli. Pedagog na základě svých znalostí didakticky zpracovává obsahy, jimž se mají návštěvníci učit. Pro tento proces se používá pojem didaktická transformace učiva. Během didaktické transformace se pracuje se čtyřmi fázemi: 1. příprava – kritická analýza, strukturování výkladu učiva se zřetelem na cíle edukace 2. reprezentace – v tomto bodě se uvažuje o tom, jaký exponát použít, aby mohl sloužit jako příklad, reprezentace nějakého jevu či skutečnosti… 3. výběr – během této fáze se reprezentace zpracovává do nejvhodnějších vzdělávacích forem a metod, uvažuje se nad způsobem řízení edukačního programu 4. přizpůsobení učiva žákům – v této fázi se obsah vzdělávacího programu přizpůsobuje specifickým vzdělávacím potřebám návštěvníků, jejich předchozím znalostem, věku, schopnostem, pohlaví… Po těchto čtyřech fázích může pedagog zahájit vlastní vyučování v rámci edukačního procesu, následuje hodnocení (muzejní pedagog vyhodnocuje úspěšnost vyučování, zda bylo porozuměno vzdělávacímu obsahu), reflexe (kritický pohled zpět, dává pedagogovi
44
ČERMÁKOVÁ, Silvie. Konceptová analýza edukačního programu Muzea Vysočiny Jihlava Kam horník nemůže, tam nastrčí permoníka. In Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. 45 ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. s. 12.
21
možnost posunout se dál), nové porozumění (pedagog si ověřil způsoby, s nimiž lze s obsahem pracovat).46 Při tvorbě vzdělávacích programů v muzeu se stejně jako v klasické vyučovací hodině ve škole pracuje také s výukovými cíly. Výukové cíle můžeme členit na: 1. vzdělávací (kognitivní): Při těchto cílech si žák osvojí poznatky a intelektové dovednosti (znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnotící posouzení). 2. výchovné (afektivní): U těchto cílů se jedná o osvojování postojů a tvoření hodnotové orientace (vnímání, reagování, oceňování hodnoty, integrování hodnot). 3. výcvikové (psychomotorické): Jde o osvojování psychomotorických dovedností (řeč, psaní, manipulace, imitace, koordinace).47 Výukový cíl je zamýšlená změna osobnosti žáka, ke které dochází prostřednictvím výchovy. Muzejní pedagog si při vytváření edukačního programu nejprve stanoví cílovou skupinu, pro kterou jsou cíle koncipovány (MŠ, ZŠ, SŠ nebo rodiče s dětmi - veřejnost), a výukové cíle. Poté může lektor plánovat průběh programu s časovým rozvržením jednotlivých aktivit a sestavením seznamu pomůcek potřebných k realizaci programu.
1.3.2 Metody muzejní edukace Existuje mnoho různorodých metod pro realizaci muzejní edukace. Tyto metody představují prostředek, pomocí kterého se přesuneme k předem stanoveným cílům. Jedná se o systém aktivit muzejního pedagoga a návštěvníků. Za jejich správný výběr a účinnost zodpovídá muzejní pedagog. Šobáňová ve své knize popisuje klasifikaci metod podle J. Maňáka. Podle Maňáka lze metody klasifikovat do pěti hledisek: hledisko pramene poznání a typu poznatků, hledisko aktivity a samostatnosti žáků, hledisko typu myšlenkových operací žáka, hledisko
46
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. 47 GRECMANOVÁ, Helena, Eva URBANOVSKÁ a Drahomíra HOLOUŠOVÁ. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1998, 231 s. ISBN 80-85783-20-7.
22
fází výchovně-vzdělávacího procesu, hledisko výukových forem a prostředků.48 Podrobněji se budeme věnovat těm metodám, které se v muzeu objevují nejvíce. Nejprve se zaměříme na první hledisko z výše zmiňovaných hledisko pramene poznání. Zde můžeme rozlišit metody slovní, názorně demonstrační, metody praktické. Mezi typické metody muzejní edukace patří pozorování (např. muzejního exponátu), předvádění sbírkových předmětů muzea, tedy metody názorně demonstrační, metoda slovní (např. při vysvětlování původu a kontextu muzeálie). Metody slovní se dále člení na monologické, dialogické, metody písemných prací, metody práce s textem. Metody slovní patří mezi metody klasické. Do metod dialogických náleží metoda dialogu, diskuze, brainstormingu. Mezi metody monologické patří vyprávění, odborný výklad, vysvětlování. Při práci s literárním textem se používá metoda písemných prací (např. písemné úkoly, poznámky z návštěvy muzea). Muzejní pedagogové často využívají také metodu práce s textovým materiálem (např. práce s tištěným katalogem nebo s předem vytvořenými pracovními listy). V dětských muzeích je možné brát vystavované předměty do ruky (tzv. zásada hands-on). Návštěvníci mohou tak navázat na zmíněnou metodu pozorování a předvádění praktickou činností (např. manipulace s předmětem). Tato metoda je u nás zatím jen ojedinělá a teprve pozvolna se prosazuje. Návštěvníci mohou však konat různé vědecké experimenty, vykonávat pracovní, technické, dramatické a hudební činnosti. Metody praktických činností uplatňujeme zejména v kombinaci s metodami slovními a názorně demonstračními. Současné poznatky kognitivní psychologie popisují pozitivní účinnost této kombinace v animačním programu. Nyní se přesuneme k dalším hlediskům podle Maňáka. Pod hledisko aktivity a samostatnosti žáků patří samostatné práce žáků a metody badatelské. Hledisko typu myšlenkových operací žáka člení metody vedoucí ke srovnávání, indukci, dedukci, analýze a syntéze. Z hlediska fází výuky vyčleňuje zmiňovaný autor metody motivační, expoziční, fixační, dialogické a aplikační. K zapojení návštěvníků do dění používají pedagogové metody aktivizující, kam se řadí metody diskusní, situační, inscenační
48
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní edukace. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 140 s. ISBN 978-80-244-3003-4.
23
a hry. Velmi zajímavé jsou také metody dramatické výchovy (např. živý obraz, pantomima, scénka). Mezi oblíbenými metodami je metoda projektová. Návštěvník má při této metodě větší prostor pro samostatnou práci a rozhodování. Tématu se návštěvníci věnují do hloubky a ve větším časovém intervalu. Do muzea také patří i metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Využití při edukaci nacházejí metody diskusní pavučiny, ano-ne, volné psaní, kostky, myšlenkové mapy, pětilístek a další.49
1.3.3 Typy vzdělávacích programů Pro hlubší vnímání uměleckých děl se užívají určité formy zprostředkování. Postup programu připraveného ke stálé expozici se neustále opakuje pro nové a jiné skupiny návštěvníků. Doprovodný program vytvořený ke krátkodobé výstavě bývá vytvářen s ohledem na konkrétní podobu výstavy. I zde lektoři používají osvědčené postupy, které obměňují v závislosti na situaci, která aktuálně nastala. Změna se může týkat použití technických pomůcek, pořadí jednotlivých fází postupů nebo uspořádání poměru teoretické a praktické části programu. Princip programu však zůstává mnohdy stejný. Neustálým opakováním stejného programu dochází ke stálému vylepšování té nejosvědčenější podoby programu. Ve velkých muzeích se nacházejí specializovaná pedagogická pracoviště, která mají k dispozici několik stálých pracovníků, jejichž počet je dán velikostí muzea, rozsahem programů pro veřejnost, velikostí města, v němž se muzeum nachází, ale i finanční situací muzea. V mnoha kulturních institucích spolupracuje lektorské oddělení s prezentačním oddělením. Lektorská a pedagogická oddělení jsou dnes nezbytnou součástí každého muzea či galerie a mají svůj ustálený podíl na celkové návštěvnosti dané instituce. Nejčastěji užívaný program jsou prohlídky s výkladem k jednotlivým dílům nebo expozicím. Jako další jsou oblíbené edukační programy, realizované lektorem, ve kterých se pojí teoretická část s praktickou. Realizace praktické části má mnohdy značná technická omezení, materiální požadavky a podmínky.50 „Proto nelze nějaký typ galerijních programů pro veřejnost považovat za nejvhodnější nebo dokonce univerzálně nejvíce platný. Vždy je důležitá místní osobitá situace, především typ výstavy a prostorové
49
Tamtéž. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. 50
24
podmínky, osobnost lektora, sociální a věkové složení návštěvníků, záměry a délka programu.“51 Každý typ programu má své osobité cíle, postupy a formy, jako takové se také uznávají a hodnotí. Podle způsobu, jak lektor muzea přenáší teoretickou část obsahu programu na návštěvníky a do jaké míry užívá praktických činností, lze stanovit tři možné skupiny programů: 1. teoretické programy: U těchto programů bývá hlavní důraz kladen na výklad a práci s teoretickými poznatky. Mezi teoretické programy patří základní typy programů: přednášky, prohlídky a besedy. 2. programy praktické: Největší část praktických programů tvoří praktická činnost účastníků, jejichž prostřednictvím se návštěvník dovídá informace o vystavovaném předmětu nebo expozici. Teoretická část je zde zastoupena pouze z menší části, aby měla praktická část z čeho vycházet. Do této skupiny programů se řadí praktické kurzy, ateliéry a tvůrčí dílny. 3. programy smíšené: Jsou to programy, při nichž je předávaná teoretická část v rovnováze s praktickou činností. Do této kategorie patří animace, které rozvíjejí kreativitu, a proto je nejvíce vhodným typem pro mládež. Radek Horáček ve své knize poukazuje na poznatky z psychologie a zkušenosti našich zahraničních lektorů, ze kterých vyplývá, že pro mladší děti jsou vhodnější programy, ve kterých převažuje část praktická, a naopak pro starší návštěvníky by se měly vytvářet programy s větším podílem teoretické části. Ve velkých zahraničních muzeích se mnohdy na vzdělávací program k určité výstavě sejde ve stejný čas více skupin žáků. Aby se mohly všechny skupiny zúčastnit programu ve stejnou chvíli a nikterak se nerušily, musí každý lektor po vzájemné dohodě s ostatními program lehce poupravit. Skupinové návštěvy výstav u nás známe jen v podobě školních tříd. Ve světových muzeích se výstav účastní i náhodně vytvořené skupiny, kterých se účastní dospělí návštěvníci muzea. Za touto situací stojí dva faktory. Jako první faktor vidí Horáček fakt, že ve vyspělých zemích se lidé ve svém volném čase mimo jiné věnují ve velké míře kultuře. V České republice lidé mnohdy před kulturou upřednostňují své jiné záliby a koníčky. Příčinou jsou hospodářské
51
Tamtéž, s. 63.
25
a politické rozdíly mezi státy. Druhý faktor spočívá v nabídce služeb svým návštěvníkům. Například komentované prohlídky se v českých institucích konají v omezené míře oproti institucím zahraničním, které nabízejí možnost okamžité prohlídky mimo stanovené časy prohlídek. Nabídka programů pro veřejnost bývá hlavně určena velikostí instituce, velikostí města a finanční situací. Z nabídky a praxe muzeí vyplývá, že nejrozšířenější a nejpoptávanější typ programů pro veřejnost jsou komentované prohlídky s průvodcem. Tyto programy mají nejdelší tradici. Jejich realizace není náročná z hlediska technických pomůcek či zvláštních prostorů. Náročnější na přípravu jsou besedy, které jsou tematicky zaměřené. Při besedách se aktivita lektora střídá s aktivitou návštěvníků. Zvláštním typem těchto programů jsou besedy s umělci, které lektor řídí. Lektor vede diskusi a reaguje na podněty návštěvníků a na postoje umělce. Dalším typem programu jsou animace, při kterých jsou kladeny větší nároky na pomůcky a také na prostor, protože ve většině případů není možné realizovat praktickou část přímo v expozici. Pokud se tedy praktická činnost nemůže odehrávat v prostorách expozice, jsou vybrány jiné nejbližší možné prostory v muzeu, kam se návštěvníci přesouvají. Při animacích jsou zvýšené nároky na metodické dovednosti lektora. Lektor musí mít mimo teoretických znalostí také praktické zkušenosti. Ještě více praktických činností nacházíme u typů programů, jakými jsou ateliéry nebo tvůrčí dílny. U těchto typů se jedná o výtvarnou práci v k tomu určených prostorech. I zde musí lektor sám disponovat praktickými schopnostmi a rozsáhlými teoretickými vědomostmi. Výše zmíněné typy programů patří k těm nejčastěji využívaným. Vedle těchto programů pořádají kulturní instituce také příležitostné akce, setkání s umělci, návštěvy ateliérů, exkurze v plenéru, happeningové akce či mezioborové tvůrčí dílny.52
52
Tamtéž.
26
2 Muzeum Vysočiny Třebíč Motto Muzea Vysočiny Třebíč je zcela jasné: „Muzeum Vysočiny Třebíč – muzeum 21. století“53 Muzeum Vysočiny Třebíč (MVT) je výjimečné hned z důvodu svého umístění. Sídlí totiž v bývalém zámku Valdštejnů, jenž byl přestavěn v 16. století z původního benediktinského kláštera, který dal v polovině 13. století vzniknout středověké Třebíči. Tímto umístěním nabízí muzeum svým návštěvníkům nezaměnitelnou atmosféru hned při prvním vstupu do muzea. Hlavní vchod do zámeckého areálu se nachází mezi dvěma renesančními budovami. Součástí zámecké budovy je bazilika sv. Prokopa, která se dochovala takřka v původní románsko – gotické architektonické podobě. Bazilika sv. Prokopa byla společně s Židovským městem a hřbitovem v roce 2003 zapsána na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. Valdštejnský zámek a bazilika uzavírají společně čtvercové nádvoří. Západním směrem od zámku se rozkládá zámecký park. „Muzeum Vysočiny Třebíč, příspěvková organizace zřizovaná Krajem Vysočina, je regionální institucí zabývající se dokumentací přírodních a historických poměrů na jihozápadní Moravě, zvláště v okolí Třebíče, Moravských Budějovic, Náměště nad Oslavou a Jemnice. Zároveň je institucí, která byla pověřena funkcí regionálního odborného pracoviště pro Kraj Vysočina v naplňování koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu.54 Počátky muzea spadají až do 90. let 19. století. V této době začaly v České republice vznikat kulturní instituce. V roce 1891 se konala v Praze Jubilejní výstava. Touto výstavou se nechala v roce 1895 inspirovat výstava Národopisná, na kterou se český a moravský venkov připravoval v tzv. krajinských výstavách. Na podnět Krajinské národopisné výstavy v roce 1894 zahájila Třebíč budování vlastivědného (krajinského) muzea. Po čtyřech letech 6. května 1898 byly schváleny stanovy muzejního spolku. V první řadě musela Třebíč získat potřebné prostory pro ukládání svých sbírek. Do roku 1918 využívalo muzeum nevyhovující prostory chudobince a špitálu. Po vzniku Československa získalo muzeum prostory ve starých školních budovách. Roku 1945 se uvolnil valdštejnský zámek. Této situace využil muzejní výbor, který spolu s archivem
53
O muzeu. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-05.03]. Dostupné z: . 54 Výroční zpráva za rok 2013. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné z: . s. 3.
27
získal v zámku některé prostory. Do roku 1946 byly do zámku převezeny všechny sbírkové předměty a již v roce 1947 byla otevřena veřejnosti první expozice Městského musea. Zámek od té doby podstoupil řadu úprav, které byly zakončeny rozsáhlou tříletou rekonstrukcí v letech 2010 – 2013. Zámek (klášter) patří na seznam národních kulturních památek. Úřadujícím ředitelem Muzea Vysočiny Třebíč je Ing. Jaroslav Martínek. 55 Dnes mohou návštěvníci muzea navštívit nově zrekonstruované trasy, kde se dovědí informace k třebíčskému regionu a poznají muzejní sbírky, které MVT opatruje. Dále jsou pro návštěvníky v muzeu připravovány výstavy v „zámecké konírně“, což je sál sloužící k výstavním účelům. Název sálu je odvozen od bývalé konírny, která kdysi stávala na totožném místě. Koncerty či přednášky různého zaměření se konají v Kamenném sále zámku. Pro školy muzeum pravidelně připravuje edukační programy, které využívají moderní technologie jak v expozicích, tak v multifunkčním sále. Multifunkčnímu sálu se zde přezdívá „sedlárna“, protože na jeho místě v době působení rodu Valdštejnů byla skutečně sedlárna. K relaxaci v muzeu slouží návštěvníkům kavárna a odpočinkové zóny na rajském dvoře i vnějším nádvoří zámku. Muzeu Vysočiny Třebíč se dostalo té cti být na listině kandidátů v prestižní soutěži o cenu pro evropské muzeum roku. Nominace do mezinárodní soutěže EMYA 2016 European Museum of the Year Award představuje pro MVT prestižní ocenění jejich dlouholetého snažení udělat muzeum pro své návštěvníky lepší a přístupnější. Organizátorem této soutěže je Evropské muzejní fórum (EMF), které zaštiťuje Rada Evropy. Muzeum Vysočiny Třebíč je nominováno mezi evropskou muzejní elitu jako jediné muzeum za Českou republiku. Finále soutěže a slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční v dubnu 2016 v Tolose a San Sebastianu ve Španělsku. Soutěž začala podáním přihlášky v květnu 2015 a v červenci 2015 zavítala do MVT komisařka EMF, která nominaci doporučila. Součástí postupu soutěže byla i utajená návštěva zástupce poroty. Soutěž evropského muzea roku je pravidelně vyhlašována od roku 1977. V roce 2016 je nominováno celkem 49 muzeí z 24 zemí. Soutěže se vedle Muzea Vysočiny Třebíč účastní také například Museum of Water, FC Porto Museum z Portugalska, Museum of Herzegovina z Bosny a Hercegoviny, Royal Belgian Institute of Natural Sciences z Belgie, Liechtenstein National Museum z Lichtenštejnska či Roman National
55
Tamtéž.
28
Museum – Diocletian Baths v Římě v Itálii. Loňským vítězem se stalo Rijksmuseum z Amsterodamu v Nizozemsku a v roce 2014 zvítězilo Museum of Innocence z Istanbulu v Turecku.56
2.1 Muzeum v době rekonstrukce 2010 – 2013 Po několik let se snažilo muzeum a jeho zřizovatel, Kraj Vysočina, nabídnout svým návštěvníkům opravený a moderně vybavený objekt. Toto snažení vyvrcholilo zřízením nových expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Společné vize se podařilo realizovat v době rekonstrukce zámku, která se konala od 31. 8. 2010 do 21. 11. 2013. Realizace proběhla podle sestaveného projektu Zámek Třebíč – modernizace zámku a zpřístupnění nových expozic. Projekt z velké části financovala Evropská unie. Projekt byl také dotován z programu ROP Jihovýchod. Jednalo se o rozsáhlou rekonstrukci zámku, kdy poprvé v historii podléhala rekonstrukci celá budova. Při rekonstrukci budovy byl brán zřetel i na specifické potřeby handicapovaných.57 V muzeu je nainstalována výtahová plošina pro bezbariérový přístup do různých úrovní objektu. Mimo dosah plošiny jsou k dispozici výsuvné transportní ližiny. Zřízeno bylo také hygienické zázemí pro imobilní návštěvníky muzea. Pro nevidomé návštěvníky byly pořízeny texty k expozicím v Braillově písmu. Při rekonstrukci bylo pamatováno i na sluchově postižené návštěvníky. Při rekonstrukci Kamenného sálu, který je vyhledávaným místem pro koncertní a kulturní akce, byla do jeho stropní části pod rekonstruovanou klenbu instalována tzv. indukční smyčka, která v kombinaci se sluchadly slouží k zesílení zvuku.58 Projekt Zámek Třebíč – modernizace zámku a zpřístupnění nových expozic měl dvě části. První jeho část se zaměřovala na část stavební, druhá na expozice. Účely zámku měly být zcela zachovány. I nadále bude budova zámku sloužit Muzeu Vysočiny, příspěvkové organizaci zřizované krajem Vysočina. Objekt bývalého valdštejnského zámku, národní kulturní památky, prošel dle projektu celkovou rekonstrukcí. Po odbourání
56
Naše muzeum je mezi kandidáty na cenu pro evropské muzeum roku. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: < http://www.muzeumtr.cz/clanek-nase-muzeum-je-mezi-kandidaty-na-cenupro-evropske-muzeum-roku-51.html >. 57 O zámku. Zámek Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: . 58 Expozice v Muzeu Vysočiny Třebíč nově přístupné i pro hendicapované. Třebíč město s historií [online]. [cit. 2016-12.03]. Dostupné z: .
29
betonové podlahy byly odkryty historické cihlové dlažby. Při rekonstruování zámku došlo k odstranění nevhodných novodobých vestaveb a dělicích stěn s cílem navrátit zámku jeho historickou podobu. Stavební úpravy v exteriéru byly realizovány tak, aby neměly žádný urbanistický dopad na podobu budovy zámku. Rekonstrukcí prošla všechna čtyři křídla zámku. V interiéru byly také provedeny stavební úpravy dřevěných stropních konstrukcí. Obnovovalo se osazení dřevěných okenic u 2. NP jižního, východního a západního průčelí. Rekonstrukce se dotkla i hlavního vstupního nádvoří. Nová dlažba byla umístěna do předzámčí a do prostor kolem baziliky. Projekt zahrnoval i rekonstrukci kamenné kašny. V plánu bylo nadále ponechat sídlo ředitelství muzea a provozní oddělení muzea s programově propagačním oddělením. Odborná pracoviště a technické zázemí bylo přemístěno do budov bývalé školy na Kosmákově ulici, která taktéž prošla rekonstrukcí. Prostory přístupné pro návštěvníky se zvětšily o 40 % své původní rozlohy.59 Zásadní funkční a dispoziční změny se především týkaly: nového využití uvolněných prostor (depozitáře, odborná pracoviště, sklady apod.) převážně pro nové expozice přesunutí administrativně správního celku do prostor bývalé muzejní knihovny a zázemí personálu, využití uvolněných prostor pro stálé expozice zrušení zázemí úklidu a skladu při západním průčelí jižního křídla 2. PN vybudování kapacitně odpovídajícího hygienického zázemí přestavbou a rozšířením stávajících toalet pro veřejnost vestavby výtahové šachty pro osoby ZTP do prostoru vřetenové zdi hlavního vstupního schodiště60 Zdařilá realizace projektu byla již oceněna 3. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii Muzejní počin roku 2013, jež udělilo Ministerstvo kultury České republiky a Asociace muzeí a galerií ČR.61
59
Muzeum Vysočiny Třebíč prochází rekonstrukcí. Místní kultura [online]. [cit. 2016-13.03]. Dostupné z: . 60 Rekonstrukce zámecké budovy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-14.03]. Dostupné z: . 61 Naše muzeum je mezi kandidáty na cenu pro evropské muzeum roku. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: < http://www.muzeumtr.cz/clanek-nase-muzeum-je-mezi-kandidaty-na-cenupro-evropske-muzeum-roku-51.html >.
30
2.2 Muzeum po roce 2013 2.2.1 Slavnostní znovuotevření muzea aneb co se změnilo? Po tříletém uzavření se Muzeum Vysočiny Třebíč v listopadu 2013 znovu otevřelo pro své návštěvníky. V roce 2010 – 2013 probíhala v muzeu generální rekonstrukce objektů i expozic (viz kapitola rekonstrukce muzea). Jednalo se o největší projekt zaměřený na regionální muzejnictví, který Kraj Vysočina uskutečnil. Slavnostní otevření muzea se konalo ve dnech 21. a 22. listopadu. O víkendu 23. a 24. listopadu 2013 se konal na zámku Den otevřených dveří, kdy muzeum chtělo veřejnosti představit své čtyři nové prohlídkové trasy a zrekonstruované budovy zámku. V těchto dnech proudily zámkem davy návštěvníků, kteří si nechtěli nechat ujít příležitost navštívit „nové“ muzeum zcela zdarma. Cestu do muzea si našlo neuvěřitelných 5500 návštěvníků. Otevření nových stálých expozic měli na starosti pracovníci muzea, kteří na přípravách těchto expozic pracovali několik let. Úspěšnému otevření předcházelo restaurování a konzervování desítek sbírkových předmětů. Krom toho byla zadána výroba i několika replik. Potřebné předměty, které nevlastnilo muzeum ve svých sbírkách, si zapůjčilo od jiných kulturních institucí. Úkolem pracovníků byla i samotná instalace exponátů.62 Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, muzeum se nachází v budovách zámecké rezidence, která byla přebudována v roce 1500 z benediktinského kláštera. Nové expozice vytvořil děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík s ohledem na jejich zasazení do kontextu a na historický kontext. Například jedna z expozic ukazuje v bývalých klášterních chodbách u rajského dvora svět neživé přírody a mimo jiné prezentuje moravské vltavíny. Druhá expozice nacházející se v celém horním patře zámku je věnována Valdštejnům v Třebíči, jedná se o první zámeckou expozici realizovanou na zámku v Třebíči. Další expozice je věnována klášterům od středověku až do minulého století. Čtvrtá expozice připomíná významné osobnosti Třebíčska, řemeslnou výrobu a tradiční betlémy. U jednotlivých expozic mohou návštěvníci slyšet autentické zvuky (např.:ukázky válečných písní, zvuky ptáků). Dále jsou k dispozici na některých místech velkoplošné
62
Výroční zpráva za rok 2013. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné z: .
31
videoprojekce (např.: expozice Svět neživé přírody) a z oken zámku je možné za pomoci nainstalovaných dalekohledů pozorovat jednotlivé části Třebíče.63 Při rekonstrukci muzea byl především kladen důraz na budoucí pohodlí návštěvníků, a proto byla zřízena v muzeu internetová studovna, zázemí pro rodiče s dětmi, uzamykatelné šatny, kavárna, prostor k práci se školními skupinami (multifunkční sál), venkovní odpočinkové zóny a výtah. S opravou zámku ožila i zrekonstruovaná budova předzámčí, která je od listopadu 2012 nově přístupná návštěvníkům. Budovu předzámčí, ve které se nachází interaktivní expozice Cesty časem – procházky třebíčskou historií, spravuje město Třebíč ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Třebíč. Expozice je zaměřena na všechny věkové kategorie dětí a mládeže. Předzámčí se nachází v areálu baziliky sv. Prokopa a bývalého zámku Valdštejnů. Návštěvníci mohou tedy s návštěvou muzea spojit prohlídku expozic budovy předzámčí nebo románsko-gotické baziliky sv. Prokopa.
2.2.2 Nové expozice Rekonstrukce budovy zámku dala vniknout čtyřem tematicky samostatným expozicím, které se zabývají zpracováním témat spojených s Třebíčí a širším regionem Třebíčska. První expozice nese název Svět neživé přírody, jedná se o mineralogickou trasu. Dále vznikla klášterní expozice s názvem Svět portálů a bran. Následně si mohou návštěvníci prohlédnout zámecký okruh v expozici Valdštejnové na Třebíči. Jako poslední byla zřízena čtvrtá expozice s názvem Lidé. Místa. Osudy.64 Pro vzdělávací programy v MVT je právě nejdůležitější vznik těchto nových čtyř expozic, ke kterým jsou po celý rok sestavovány edukační programy jak pro školy, tak i veřejnost. Tyto nové expozice tvoří tedy základní kámen pro edukační programy v MVT. 1. expozice: Svět neživé přírody Expozice představuje svět neživé přírody a dokládá vznik Země. Především mapuje geologický vývoj Třebíčska. Expozice se může chlubit sbírkou moravských vltavínů. V prostorách expozice je umístěna prezentace, která poukazuje na soustavy mineralogie a nerostných surovin. Dále prezentuje nerosty pegmatitů, nerosty „tropických zvětralin“ 63
Zámek Třebíč po dlouhé rekonstrukci opět otvírá. Kraj Vysočina. [online]. [cit. 2016-15-03]. Dostupné z: . 64 O zámku. Zámek Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: .
32
a nerosty křemenných žil. Tato trasa je bez průvodce. Návštěvníci se dozvědí informace o nerostech a minerálech prostřednictvím informačních tabulí a popisků u exponátů. K této expozici byl vytvořen edukační program pro školy s názvem Není kámen jako kámen.65 2. expozice: Svět portálů a bran Expozice představuje návštěvníkům interiér bývalého benediktinského kláštera, jehož historie spadá až do 12. století. Do expozice se vchází přes rajský dvůr, který si zachoval svoji autentičnost. Prostor expozice, která se nachází v křížové chodbě, je obohacen o architektonické detaily a dochované náhrobky rodu Osovských z 2. poloviny 16. století. Expozice nabízí ucelenou historii o benediktinském klášteře a svým návštěvníkům zprostředkovává pohled na architektonické dědictví Třebíče, jehož část má statut památky UNESCO. V těsné blízkosti této expozice se nachází samotná bazilika sv. Prokopa. Prostřednictvím informačních tabulí se návštěvníci dovědí o osudech církve v padesátých letech 20. století. 66 V těchto prostorách bývá zároveň realizován vzdělávací program pro školy Tajemství kláštera. 3. expozice: Valdštejnové na Třebíči Jedná se o první expozici od roku 1945, která se věnuje valdštejnskému rodu v Třebíči. Rod Waldstein-Wartenberg sídlil na zámku od 17. století. Zámecká expozice klade důraz především na přelom 19. a 20. století. Návštěvníci si mohou projít šlechtické interiéry. Pokoje jsou zařízené jako jídelna, lovecký salón, ložnice s koupelnou, dětský pokoj a knihovna. Na této zámecké trase provází průvodce, který má pro návštěvníky muzea připravený odborný výklad. Expozice využila mimo archivní materiály také vzpomínky hraběnky Anny Marie Waldstein-Wartenberg.67 Součástí expozice je sbírka dýmek. Třebíčské muzeum vlastní 276 dýmek. Dýmky mají v Třebíči jistou tradici, která sahá až do počátků minulého století, kdy v Třebíči vznikl Spolek kuřáků dýmek. Tuto tradici se muzeum snaží udržet dodnes. Proto každý rok pořádá muzeum soutěž Třebíčské
65
Svět neživé přírody. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. z: . 66 Svět portálů a bran. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. z: . 67 Valdštejnové na Třebíči. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. z: .
33
Dostupné Dostupné Dostupné
kouření, ve které vyhrává nejpomalejší kuřák.68 K této expozici byl koncipován vzdělávací program pro školy Na návštěvě u Valdštejnů. 4. expozice: Lidé. Místa. Osudy. Expozice je rozdělena do pěti částí. Každá část se věnuje určitému tématu, které představuje příběhy lidí nebo souvisí s místy Vysočiny napříč staletími. Jako první prochází návštěvník část trasy věnující se tématu „Člověk vzývající“, které vypovídá o vztahu člověka k víře. Pozornost je zde věnována židovskému náboženství a lidové tradici betlémů. Dále návštěvník ve směru trasy prochází úsek expozice, která se věnuje tématu „Člověk tvořící“. V této části expozice je návštěvník seznámen s výtvarným uměním ve sbírkách muzea, s architektonickým vývojem Třebíče, který je prezentován prostřednictvím multimediálních technologií. Zvláštní pozornost je věnována především básníku Vítězslavu Nezvalovi a Janu Zahradníčkovi. Dále člověk pokračuje v trase, která se věnuje tématu „Člověk objevující“. Zde se nacházejí orientální sbírky, včetně darů třebíčského rodáka generála Jana Syrového. Mezi nejobdivovanější patří bezpochyby samurajská zbroj. Předposlední část trasy se zabývá tématem „Člověk bojující“, které popisuje jednotlivé části z dějin Třebíče spjaté s válečnými událostmi české historie. Největší pozornost je věnována dobytí města Matyášem Korvínem v roce 1468. Trasa celé expozice je uzavřena tématem „Člověk pracující“. Návštěvník si v této části může prohlédnout tradici řemesel a cechů, postupný zrod tovární výroby a pohled na proměny venkova.69 Tuto expozici si návštěvník prochází bez průvodce. Informace o exponátech a historických souvislostech jsou popsány na informativních tabulích. Dále jsou rozmístěná po celé trase audiosluchátka. K jednotlivým částem expozice byly vytvořeny vzdělávací programy pro školy s názvem Putování k vodě a Třebíčští výtvarníci. Také se zde odehrával doplňkový program pro veřejnost Do muzea za … Samurajem.
2.2.3 Výstavy a akce Muzeum Vysočiny Třebíč mimo jiné pořádá ve svých prostorách pro své návštěvníky výstavy a různé akce. K realizaci výstav slouží prostor výstavního sálu. K pořádání akcí slouží Kamenný sál, ve kterém se odehrávají koncertní představení,
68
Muzeum Vysočiny. Třebíč [online]. [cit. 2016-19.03]. Dostupné z: < http://www.mesto-trebic.cz/muzeumvysociny.php>. 69 Lidé. Místa. Osudy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-19.03]. Dostupné z: .
34
přednášky nebo svatební obřady. Akce pro děti se připravují ve speciálním multifunkčním sále, který na první pohled připomíná moderně zařízenou učebnu. Z výstav mívá největší úspěch každoročně se opakující Vánoční výstava betlémů. V roce 2015 MVT také uskutečnilo ve svých prostorách výstavy Mystérium přírody, Poklady Vysočiny a Poslední válka? Mimo výstavy Mystérium přírody byl ke každé výše zmíněné výstavě vytvořen edukační program pro školy. Začátkem roku 2016 byla ve výstavním sále MVT k vidění výstava s názvem Spolek výtvarných umělců Vysočiny. Jak napovídá samotný název, vystavovala se díla výtvarných umělců členů Spolku výtvarných umělců Vysočiny, kteří se věnují různým oblastem výtvarné tvorby. V roce 2016 se uskuteční výstava Krojované panenky E + M v obyčejovém roku, na které budou k vidění panenky v replikách lidových krojů nejen z Vysočiny, ale i z jiných oblastí České republiky. Dále v tomto roce bude připravena výstava Valdštejnové a Třebíč.70 Rok 2016 jako každý jiný rok zakončí Vánoční výstava betlémů. Přednášky v muzeu probíhají ve dvou cyklech: Podzimní cyklus přednášek a Jarní cyklus přednášek. Tradiční cykly přednášek probíhají každý rok a návštěvníci muzea se tak mohou těšit na nová témata. Témata přednášejí odborníci z Muzea Vysočiny Třebíč a další odborníci hostující z muzeí a kulturních institucí z celé České republiky. Podzimní cyklus přednášek v roce 2015 se věnoval tématům např.: Velká válka 1914 – 1918. Jak zasáhla první světová válka do života obyvatel Třebíče a okolí (přednášející Mgr. Jaroslav Bašta, Muzeum Vysočiny Třebíč), Babice 1951. Staré mýty a nová zjištění (přednášející doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., Národní muzeum Praha), Betlémy netradičně (přednášející Mgr. Antonín Žamberský, Muzeum Vysočiny Třebíč) a další.71 Jarní cyklus přednášek v roce 2016 se věnuje tématům např.: Živá příroda Oslavy a Chvojnice (přednášející Mgr. Jan Roleček, Ph.D. Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Brno), Počátky středověké kolonizace Českomoravské vrchoviny (přednášející Mgr. Petr Hejhal, Ph.D., Muzeum východních Čech v Hradci Králové), Lidová Architektura na Třebíčsku
70
Výstavy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. z: . 71 Podzimní cyklus přednášek 2015. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. z: .
35
Dostupné Dostupné
(přenášející Mgr. Ivan Minář, Ph.D., Národní památkový ústav, Praha) a další.72 Přednášky se konají vždy jednou za čtrnáct dní. Mezi další akce pořádané MVT patří Muzejní noc, při které si návštěvníci mohou všechny čtyři expozice prohlédnout zcela zdarma. V době konání Muzejní noci si muzeum obvykle připravuje pro své návštěvníky nějaký speciální program. Muzejní noc bývá připravena ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Třebíč.73 Návštěvníci si tak mohou prohlédnout interaktivní expozice v předzámčí a baziliku sv. Prokopa. MVT taktéž pořádá Veletrh muzeí České republiky. V květnu 2016 se uskuteční 21. ročník, jehož téma bude: Muzea, galerie a multifunkční prezentace. Téma bylo zvolené úmyslně, z důvodu zvyšujícího se počtu používání moderní informační a digitální technologie v muzeích a galeriích.74
72
Jarní cyklus přednášek 2016. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. z: . 73 Třebíčská muzejní noc 2014. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. z: . 74 Veletrh muzeí České republiky. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. z: .
36
Dostupné Dostupné Dostupné
3 Vzdělávací programy v muzeu 3.1 Vzdělávací programy před rekonstrukcí muzea v roce 2010 Pojetí vzdělávacích programů před rokem 2010 se v muzeu značně odlišovalo od situace v současné době. Před rekonstrukcí Muzea Vysočiny Třebíč, která proběhla v letech 2010 – 2013, neprobíhaly programy pravidelně, jak je zvykem od roku 2015. Dříve programy probíhaly pouze k jednotlivým výstavám. Expozice v muzeu byla koncipována zcela jinak. S tím souvisí i fakt, že před rekonstrukcí nebyly realizovány žádné programy ke stálým expozicím. Svoji stálost si držely již tenkrát programy tradiční, např.: velikonoční a vánoční programy. Odlišný byl i přístup k propagaci vzdělávacích programů. Před rokem 2010 se nerozvíjela propagační činnost muzea a na propagaci jednotlivých edukačních programů se nepracovalo. Další odlišnost představuje dnes velmi populární práce s pracovními listy, která se dříve vůbec nerealizovala. Dle slov Evy Novotné, lektorky75 MVT, byly edukační programy v muzeu zaměřené spíše na rukodělnou činnost. Od roku 2009 se v muzeu začaly realizovat i doplňkové vzdělávací programy, které nejsou vázány na výstavu ani na expozici a nejsou ani tradiční.76 Kategorii doplňkových programů si muzeum udržuje i v dnešní době např. viz níže vzdělávací program Do muzea za … Samurajem.
3.2 Přehled vzdělávacích programů v muzeu za rok 2015 Po rekonstrukci muzea, která skončila v roce 2013, začaly programy znovu probíhat až od podzimu 2014. Programy byly zcela pozměněny. Hlavní a největší předností oproti minulým rokům byla návaznost programů na nově vytvořené expozice v Muzeu Vysočiny Třebíč (viz podkapitola s názvem Nové expozice). Jednotlivé programy byly vytvořeny dle koncepce programově propagačního pracoviště. Podstatu této koncepce tvoří programy k jednotlivým expozicím v muzeu (Svět neživé přírody, Svět portálů a bran, Valdštejnové na Třebíči, Lidé. Místa. Osudy.), dále programy k výstavám (tradiční vánoční výstava betlémů, další výstavy dle plánu výstav
75 76
V MVT se pro pojmenování muzejního pedagoga ustálil termín lektor. NOVOTNÁ, Eva. 5. 2. 2016. Osobní sdělení. (viz Příloha – dotazník).
37
v muzeu) a programy k jednotlivým akcím, svátkům či dalším významným událostem. Dle slov paní Novotné má muzeum v plánu udržovat tuto koncepci i v následujících letech. V období od ledna 2015 do prosince 2015 se v Muzeu Vysočiny Třebíč uskutečnily programy ke čtyřem stálým expozicím (Valdštejnové na Třebíči, Svět neživé přírody, Svět portálů a bran a Lidé. Místa. Osudy.). Dále byly uskutečněny vzdělávací programy k výstavám (Poklady Vysočiny, Poslední Válka?, Vánoční výstava betlémů). V neposlední řadě se také konaly programy doplňkové (Velikonoční příběh, Druhá světová válka a Třebíč - program k dějepravnému soutěžení, Co přináší podzim – program uvozující školní rok 2015/2016). Celková návštěvnost edukačních programů v roce 2015 byla 3084 žáků včetně pedagogů. V následujících podkapitolách jsou ve stručnosti popsány vzdělávací programy pro školy uskutečněné v roce 2015. Zaznamenán byl vždy název programu, termín konání a návštěvnost. U každého programu je uvedena cílová skupina, pro kterou jsou programy koncipovány, cíle, které si lektor k programu určil, a krátké zhodnocení daného programu. Vzdělávací programy jsou rozděleny do tří kategorií: Programy ke stálým expozicím, Programy ke krátkodobým výstavám a Programy doplňkové neboli ostatní programy.
3.2.1 Programy ke stálým expozicím V roce 2015 vznikly v Muzeu Vysočiny Třebíč celkem čtyři programy ke stálým expozicím: Není kámen jako kámen, Na návštěvě u Valdštejnů, Tajemství kláštera, Putování k vodě. Všechny tyto programy byly realizovány Mgr. Evou Novotnou, lektorkou vzdělávacích programů v muzeu. Podotýkám, že každý program je koncipován pro jednotlivé cílové skupiny jiným způsobem, v tomto případě se jednalo o mateřské školy (dále jen MŠ), základní školy (dále jen ZŠ) a školy střední (dále jen SŠ). Z toho důvodu hovoříme o realizaci více než čtyř vzdělávacích programů ke stálým expozicím. Vzdělávací program Není kámen jako kámen byl sestaven ve dvou variantách pro MŠ a ZŠ, program Na návštěvě u Valdštejnů byl koncipován zvláště pro ZŠ a SŠ, program Tajemství kláštera byl vytvořen pro žáky z MŠ, ZŠ a SŠ a program Putování k vodě pro MŠ a ZŠ. Můžeme tedy říci, že v roce 2015 bylo připraveno celkem devět různých provedení vzdělávacích programů ke stálým expozicím. Častým
návštěvníkem
vzdělávacích programů v muzeu v Třebíči je i třebíčská speciální škola. Zde se vychází
38
většinou z variant koncipovaných pro MŠ a ZŠ, kde lektor na základě schopností a vědomostí žáků vychází z obou těchto variant. 1.
Není kámen jako kámen Vzdělávací program Není kámen jako kámen byl pro návštěvníky muzea připraven
od ledna 2015 do prosince 2015. V tomto období se programu zúčastnilo 235 žáků. Program byl sestaven ve dvou variantách, a to pro MŠ a ZŠ. Cíle pro MŠ: Děti vnímají, že existuje vedle světa živé přírody taktéž svět neživé přírody a že je stejně rozmanitý a pestrý. Děti si prohlédnou různé druhy hornin a minerálů v expozici Svět neživé přírody. Děti rozpoznají kámen od ostatního materiálu. Děti se naučí básničku o kamínku. Cíle pro ZŠ: Žáci vnímají, že existuje vedle světa živé přírody taktéž svět neživé přírody a že je stejně rozmanitý a pestrý. Žáci si prohlédnou různé druhy hornin a nerostů v expozici Svět neživé přírody. Žáci vědí, jaký je rozdíl mezi horninou a nerostem. Žáci se seznámí se základními druhy hornin a nerostů. Žáci se dozvědí bližší informace k základním typům hornin a nerostů. Tento program je zaměřen na práci s expozicí s použitím pracovních listů [obr. 1, 2]. Program patří k expozici Svět neživé přírody. Téma programu je obecnějšího charakteru: srovnání živé a neživé přírody, základní typy hornin a minerálů, jejich charakteristika a využití. Podle lektorky muzea se výše zmíněné cíle daří naplňovat. Pouze u ZŠ není v plné míře naplněn poslední ze zmiňovaných cílů. Důvodem je, že nedochází k předání všech informací v takovém rozsahu, v jakém si původně lektorka muzea plánovala. Ve výsledku jsou předány jen částečné informace k tématu hornin a minerálů.
39
Pro rok 2016 je připraven ke stejné expozici program Kde se vzaly, tu se vzaly vltavíny. Tento program bude určen studentům SŠ a vyššímu stupni ZŠ.77 2.
Na návštěvě u Valdštejnů Vzdělávací program s názvem Na návštěvě u Valdštejnů probíhal od ledna 2015 do
prosince 2015. Programu se zúčastnilo celkem 48 žáků. Cílová skupina byly ZŠ a SŠ. Jednotlivé cíle byly společné jak pro ZŠ, tak i pro SŠ a byly koncipovány následovně: Žáci se zúčastní komentované prohlídky přizpůsobené jejich věku. Žáci se seznámí s rodem Valdštejnů v Třebíči prostřednictvím vyprávění Kateřiny z Valdštejna. Žáci budou během programu pracovat s expozicí a pracovním listem [obr. 3, 4]. Vzdělávací program Na návštěvě u Valdštejnů je zaměřen na prohlídku zámecké trasy, která je součástí expozice Valdštejnové na Třebíči. Zámecká trasa je přizpůsobena věku dětí. Programem žáky provází paní Kateřina z Valdštejna a poukazuje na život ve šlechtických kruzích. Téma programu má obecnější charakter. Žáci zde pracují s pracovními listy. Program byl navštíven v roce 2015 žáky ZŠ. Cíle programu byly dle lektorky muzea naplněny. V roce 2016 bude tento program nabídnut i pro MŠ. Forma programu by se podobala pohádce, která by vyprávěla, jak se žilo na zámku. Pro starší žáky 2. stupně ZŠ se nabízí složitější téma, a to Poslední Valdštejnové v Třebíči. Pro SŠ by pak bylo možné zpracovat téma této expozice z pohledu dopadu války na šlechtické rody u nás. Tato možná další témata pro 2. stupeň ZŠ a SŠ jsou v řešení lektorky muzea, ale prozatím zůstávají nezpracována.78 3.
Tajemství kláštera Program probíhal od ledna 2015 do prosince 2015. Programu se v tomto roce
zúčastnilo 89 žáků. Program byl zvlášť formulován pro MŠ, 1. stupeň ZŠ a společně pro 2. stupeň ZŠ a SŠ.
77
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015. 78 NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
40
Cíle pro MŠ: Dítě se seznámí s místem, kde stál klášter. Bude se pohybovat v jeho prostorách. Dítě ví, kdo žil v klášteře. Cíle pro ZŠ A SŠ: 1. stupeň ZŠ: Žáci se seznámí s původem kláštera v Třebíči. Žáci vědí, jaký řád pobýval v klášteře. 2. stupeň ZŠ a SŠ Žáci se seznámí s původem kláštera v Třebíči. Žáci vědí, jaký řád pobýval v klášteře. Žáci vědí, jaké další církevní řády jsou spjaty s Třebíčí. (jen SŠ, 9. třídy) Od ledna 2015 do června 2015 probíhal program Tajemství kláštera pouze pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Program byl však navštíven pouze 2. stupněm ZŠ. Žáci pracovali s pracovním listem [obr. 5, 6]. Lektorka muzea je toho názoru, že pro 1. stupeň byly stanoveny náročné cíle. Z toho důvodu budou v roce 2016 cíle nově koncipovány. Od září 2015 probíhal tento vzdělávací program i pro MŠ. Ze zkušeností s realizací programu pro MŠ se paní Novotná rozhodla snížit náročnost některých úkolů. Celý program se odehrává v expozici Svět portálů a bran. Tento program pokračuje nadále i v roce 2016 (viz podkapitola: Rozbor vybraných vzdělávacích programů).79 4.
Putování k vodě Vzdělávací program Putování k vodě probíhal po celý rok, tedy od ledna 2015 do
prosince 2015. Nejvíce byl program navštěvován v jarních měsících, zejména od dubna do června. Program navštívilo celkem 259 žáků. I když byl program sestaven jak pro MŠ, tak i ZŠ, z větší části ho navštívily děti z MŠ. Cíle obecné společné pro MŠ i ZŠ: Dítě si uvědomí, co znamená voda pro živočichy.
79
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
41
Dítě ví, se kterými živočichy se může setkat ve vodě či její blízkosti. Cíle konkrétní jen pro MŠ: Dítě dokáže vyjmenovat (alespoň jeden význam), k čemu je dobrá voda pro živočichy. Dítě roztřídí obrázky živočichů na vodní a „nevodní“, správně zařadí. Dítě bude po programu znát jednoho nového vodního živočicha. Cíle konkrétní jen pro ZŠ: Žák vyjmenuje alespoň 3 významy vody pro živočichy. Žák zpracuje ve skupině „projekt“ (dle pokynů lektora) týkající se jednoho živočicha pro něj neznámého. Žák zařadí živočichy do správné skupiny. (první stupeň) Žák bude znát po skončení programu alespoň dva nové vodní živočichy. (druhý stupeň) Tento program se odehrává v expozici Lidé. Místa. Osudy., jedná se o vzdělávací oblast Člověk a příroda. Podle lektorky se podařilo výše vytyčené cíle pro ZŠ naplnit jen částečně. Na v cílech zmiňovaný „projekt“ nebylo k dispozici dostatek času. Naopak pozitivně je hodnocena celková práce v expozici po celou dobu programu.80
3.2.2 Programy ke krátkodobým výstavám. V roce 2015 se konaly v Muzeu Vysočiny Třebíč edukační programy pro školy k těmto výstavám: Poklady Vysočiny, Poslední válka? a Vánoční výstava betlémů. Pro každou z těchto výstav byl připraven edukační program. Za zpracováním těchto programů stojí stejně jako v předešlé kategorii paní Novotná. Vzdělávací programy nesly názvy: Co se skrývá ve skříni, První světová válka – příběhy známých i neznámých, Vánoce letí světem. I v této kategorii se jednotlivé programy dělí na další, a to podle cílové skupiny, pro kterou jsou programy určeny. Další dílčí rozložení spočívá v obtížnosti zvládání programů dle schopností studentů.
80
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
42
1.
Co se skrývá ve skříni Vzdělávací program pro školy s názvem Co se skrývá ve skříni byl realizován
v termínu od 13. 4. 2015 do 7. 5. 2015. Program byl připraven k výstavě Poklady Vysočiny. Programu se přišlo zúčastnit 151 žáků. Cílové skupiny, pro které byl program tvořen, byly dvě: MŠ a ZŠ. Cíle pro MŠ a ZŠ: Cíl: obecný Dítě, žák zjistí, co se děje v muzeu, kdo zde pracuje, o co se muzeum stará. Cíl: konkrétní Žák si vyzkouší profesi restaurátora. (pozná profesi restaurátora) Žák vyrobí repliku mince ze samotvrdnoucí hmoty. (pozná profesi restaurátora) Žák si prohlédne výstavu Poklady Vysočiny. Žák bude pracovat s výstavou, vyplní pracovní list. Žák si vyzkouší práci s lupou. Lektorka vzdělávacích programů hodnotí tyto cíle po zkušenosti s realizací programů jako náročné, zejména pro MŠ. Některé z vytyčených cílů se nepodařily naplnit (např. Žák vyrobí repliku mince ze samotvrdnoucí hmoty).81 2.
První světová válka – příběhy známých i neznámých Program První světová válka – příběhy známých se odehrával v termínu od 21. 9.
2015 do 16. 10. 2015. Program byl sestaven k výstavě Poslední válka?. V uvedeném termínu konání programu se zúčastnilo 264 žáků. Program byl zformulován pro ZŠ a také pro SŠ. Cíle pro ZŠ a SŠ: Student se seznámí s příběhem alespoň jedné regionální postavy, jejíž život je spjatý s dobou první světové války.
81
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
43
Student bude pracovat s výstavou v prostorách výstavy. Při tomto programu došlo poprvé ke spolupráci s odborným pracovníkem muzea, což lektorka třebíčského muzea hodnotí velmi pozitivně. Při této spolupráci bylo důležité si hned na začátku programu vytyčit pole působnosti. Cíle programu se podařilo naplnit. Program navštěvovaly nejvíce SŠ, čemuž dopomohla vazba odborného pracovníka k dané škole.82 3.
Vánoce letí světem Vánoce letí světem je vzdělávací program, který byl připraven k Vánoční výstavě
betlémů. Program se odehrával v období od 23. 11. 2015 do 22. 12. 2015. Tento vánoční program navštívilo 753 žáků. Program by vytvořen zvláště pro MŠ a pro ZŠ. Cíle pro MŠ: Dítě se seznámí s oslavami vánoc v 5 evropských zemích. Lektor vystřídá rozmanité prostředky programu (poslech, četba, práce ve skupině, rukodělné práce). Dítě si prohlédne Vánoční výstavu betlémů. Cíle pro ZŠ: Žák se seznámí s oslavami Vánoc v 8 zemích světa. Lektor vystřídá rozmanité prostředky programu. Žák si prohlédne Vánoční výstavu betlémů. Jedná se o velmi oblíbený program, který navozuje předvánoční atmosféru. Žáci měli možnost zjistit, jak se slaví Vánoce v různých zemích světa. Děti měly možnost tvořit rukodělné práce a prohlédnout si výstavu betlémů. Jednotlivé cíle programů byly podle paní lektorky naplněny. Program byl vyhledáván zejména mateřskými školami a 1. stupněm základních škol.83 (Tento program je zde dále podrobně rozebrán viz podkapitola Rozbor vybraných vzdělávacích programů.)
82
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015. 83 NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
44
3.2.3 Programy doplňkové (ostatní) Jako poslední zůstala kategorie, kde se nacházejí tzv. programy doplňkové neboli ostatní programy. Do této skupiny řadíme programy, které nespadají ani k programům patřícím ke stálým expozicím ani k programům vytvořeným ke krátkodobým výstavám. Tyto programy vznikají v souvislosti s nějakým svátkem (velikonoční dílničky, vánoční dílničky), mohou vznikat k nějaké speciální příležitosti, nebo čistě nezávisle na okolním dění, např. k ozvláštnění stávající nabídky pedagogických programů. Tyto programy mají mimo jiné za úkol přilákat více návštěvníky do muzea. V roce 2015 proběhly v Muzeu Vysočiny Třebíč tři doplňkové programy: Velikonoční příběh, Druhá světová válka a Třebíč, Co přináší podzim. I zde je každý edukační program vytvořen ve více variantách podle věkové kategorie žáků. Autorkou programů je taktéž paní Novotná. 1.
Velikonoční příběh Doplňkový program Velikonoční příběh se konal v termínu od 2. 3. 2015 – 1. 4.
2015. Za tuto krátkou dobu navštívilo program 804 žáků z různých škol. Program s tímto názvem byl vytvořen pro MŠ i pro ZŠ. Cíle programu pro MŠ: Dítě se seznámí s Velikonocemi z pohledu křesťanství (prohlédne si podmalby na sklo – křížová cesta, poslední večeře,…) Dítě ví, co je to pašijový týden, dokáže přiřadit názvy k jednotlivým dnům. Ví, co je pro tyto dny typické (tradice). Cíle pro ZŠ: Žák se seznámí s Velikonocemi z pohledu křesťanství (prohlédne si podmalby na sklo – křížová cesta, poslední večeře,…) Žák ví, co je to pašijový týden, jaké dny obsahuje a co je pro dané dny typické. Podle slov lektorky muzea se podařilo zmíněné cíle téměř naplnit. Úplnému naplnění cílů, zabraňoval fakt, že žáci nepřišli v příliš velké míře do kontaktu
45
s podmalbami, jak bylo původně plánováno. Pro MŠ byly stanovené cíle příliš náročné. Jen část dětí ví, co je pro pašijové dny typické.84 Druhá světová válka a Třebíč
2.
Doplňkový program Druhá světová válka a Třebíč se odehrával ve dnech od 18. 5. 2015 do 5. 6. 2015. Programu se zúčastnilo 169 žáků. Program byl vytvořen pouze pro ZŠ. Cíle k tomuto programu nebyly úmyslně vytvořeny. Tento vzdělávací program je součástí již zakořeněného dlouholetého cyklu dějepravného soutěžení. Každý rok je vybráno nějaké historické téma programu. K tomuto soutěžnímu programu se přihlásí různé základní školy (jejich vybrané reprezentační týmy), které se pak v termínu konání sjedou do Muzea Vysočiny Třebíč, kde v jeho prostorách, ať už vnitřních, nebo venkovních, jsou pro žáky připravené tematické úkoly (Téma programu je školám předem známo, aby se mohli jejich žáci připravit.) Po splnění těchto úkolů je vyhlášena vítězná škola. Tento program je školami velmi oblíben. V roce 2016 zvažuje lektorka muzea, že zpracuje pouze část historického období, ale zato podrobněji, což by mohlo dopomoci ke zlepšení kvality programu.85 Co přináší podzim
3.
Poslední vzdělávací program patřící k doplňkovým se konal v termínu od 28. 9. 2015 do 27. 10. 2015. Programu se zúčastnilo 198 žáků. Program byl vytvořen pro MŠ a ZŠ. Cíle pro MŠ a ZŠ byly společné: Dítě ví, k jakým změnám dochází v ročním období podzim. Dítě ví, jak se živočichové připravují na zimu. Dítě ví, co se děje s rostlinami. Dítě bude pracovat s přírodními materiály. Tento program přilákal do muzea především MŠ. ZŠ navštívily program minimálně. K naplnění cílů došlo jen z malé části. Poslední dva cíle nebyly naplněny
84
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015. 85 NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
46
vůbec. Program byl zaměřen především na druhý z cílů: Děti ví, jak se živočichové připravují na zimu. Rukodělná činnost se nakonec netýkala přírodních materiálů, ale byla tvořena z papíru.86
3.3 Návštěvnost vzdělávacích programů pro školy Návštěvnost edukačních programů za rok 2015 v jednotlivých kategoriích: a) Programy ke stálým expozicím Z hlediska návštěvnosti v kategorii programů ke stálým expozicím měl za rok 2015 největší úspěch vzdělávací program Putování k vodě, kterého se zúčastnilo 259 žáků. Hned za ním se nachází program s názvem Není kámen jako kámen s počtem 235 žáků. K vysoké návštěvnosti těchto programů přispívá fakt, že tyto programy byly koncipovány i pro MŠ, které je navštěvovaly v příznivém počtu. Důvodem je, že MŠ nejsou oproti ZŠ a SŠ fixované na pevný učební plán a mohou si tak dovolit se více podílet na návštěvách vzdělávacích programů v muzeu. Edukační program Na návštěvě u Valdštejnů má oproti dvěma předchozím programům účast daleko nižší (48 žáků), stejně tak i program Tajemství kláštera (89 žáků). Program Na návštěvě u Valdštejnů nebyl poskytnut mateřským školám, účast u tohoto programu závisela tedy jen na ZŠ a SŠ. Nakonec se programu zúčastnili pouze žáci ZŠ. U programu Tajemství kláštera mohl být jeden z faktorů menší návštěvnosti ten, že program byl navštěvován jen žáky 2. stupně ZŠ a pro MŠ byl program upraven až od září 2015. Celkově se tedy za rok 2015 zúčastnilo vzdělávacích programů patřících ke stálým expozicím 631 žáků. b) Programy ke krátkodobým výstavám Vzdělávacích programů ke krátkodobým výstavám se zúčastnilo více žáků než programů ke stálým expozicím. Z pohledu návštěvnosti byly tedy programy realizované k výstavám v roce 2015 úspěšnější. Programu Co se skrývá ve skříni se v termínu konání zúčastnilo 151 žáků. Dalšího edukačního programu První světová válka – příběhy známých i neznámých se zúčastnilo 264 žáků. Posledního programu v této kategorii s názvem Vánoce letí světem se zúčastnilo 753 žáků. Největší úspěšnost v této kategorii měl program Vánoce letí světem. Vysoká návštěvnost tohoto programu je očekávaná, jelikož se jedná
86
NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč - Vzdělávací programy pro školy v roce 2015.
47
o program v období Vánoc, kdy žáci mají volnější učební režim a návštěvy muzea jsou v tomto období pro žáky vyhledávaným zpestřením. Celkovou vysokou návštěvnost programů tvořených k výstavám lze odůvodnit faktem, že jejich doba trvání je časově omezená, školy tak chtějí možnosti programu využít, dokud je to možné. Dalším důvodem bývá tematická přitažlivost těchto programů zpevněná návazností na danou výstavu, jejíž zhlédnutí je pro žáky velmi zajímavé a znalostně přínosné. Celkový počet žáků, kteří navštívili za rok 2015 edukační programy ke krátkodobým výstavám, činí 1168, což je skoro o polovinu více než počet návštěvníků programů řazených do stálých expozic. c) Programy doplňkové Programy doplňkové jsou v roce 2015 stejně vysoce navštěvovány jako programy ke krátkodobým výstavám. V celkovém měřítku s počtem 1171 žáků se řadí doplňkové programy společně s programy tvořenými k výstavám na první místo v žebříčku návštěvnosti. I zde jistou měrou dopomáhá faktor, že se jedná o programy časově omezené, tudíž pro školy lákavé. Z této nabídky byl největší zájem o Velikonoční příběh, který je stejně jako program vánoční u škol oblíbený a hojně navštěvovaný. Celková návštěvnost edukačních programů ve všech kategoriích za rok 2015 je 2970 žáků, které doprovodilo celkem 114 pedagogů ze všech škol. Návštěvnost vzdělávacích programů je tedy 3084 včetně pedagogů. Celková návštěvnost edukačních programů v letech 2005 - 2015 Návštěvnost vzdělávacích programů v Muzeu Vysočiny Třebíč je uváděna ve výročních zprávách muzea. Za rok 2015 byla celková návštěvnost edukačních programů pro školy 308487 včetně pedagogů. V roce 2014 vzdělávací programy začaly probíhat až od září, tudíž nemůžeme hodnotit návštěvnost za celý rok. V roce 2010 – 2013 bylo Muzeum Vysočiny Třebíč uzavřeno z důvodu rekonstrukce. Před rekonstrukcí muzea v roce 2009 byla návštěvnost velmi podobná roku 2015. Za rok 2009 byla k celkem 8 edukačním programům celková návštěvnost 311388 dětí. V roce 2008 navštívilo vzdělávací programy celkem 250989 návštěvníků. K roku 2007 se výroční zpráva nedohledala, proto není možné určit návštěvnost edukačních programů za tento rok. V roce 2006 navštívilo vzdělávací
87
NOVOTNÁ, Eva. 5. 2. 2016. Osobní sdělení. (viz Příloha – dotazník). Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2009. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2010. 89 Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2008. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2009. 88
48
programy 296190 návštěvníků. V roce 2005 se do muzea přišlo zúčastnit vzdělávacích programů 148291 návštěvníků. Tabulka návštěvnosti vzdělávacích programů pro školy za rok 2005 – 2015 ROK
NÁVŠTĚVNOST
2015
3084
2014
-
POZNÁMKY
Vzdělávací programy začaly probíhat po rekonstrukci muzea od podzimu 2014
2010 - 2013
-
2009
3113
2008
2509
2007
-
2006
2961
2005
1482
Muzeum uzavřeno – rekonstrukce muzea
Nedohledána výroční zpráva za rok 2007
Rozdíl v počtu vzdělávacích programů v muzeu před rekonstrukcí a po rekonstrukci byl značný. Po rekonstrukci v roce 2013 se nabídka vzdělávacích programů změnila a rozšířila se především v souvislosti s nově vybudovanými expozicemi. Před rekonstrukcí, tedy před rokem 2010, se vzdělávací programy k expozicím nerealizovaly. Dříve se v muzeu vytvářely pouze vzdělávací programy k výstavám. Návštěvnost vzdělávacích programů se po rekonstrukci v roce 2015 oproti jiným rokům (2008, 2006, 2005) zvedla. Také se zvýšila i nabídka vzdělávacích programů. Zájem o vzdělávací programy byl taktéž i v roce 2009, který těsně předcházel rekonstrukci. Důvodem k vysoké návštěvnosti v roce 2009 mohl být zájem škol využít nabídku vzdělávacích programů, než se muzeum na tři roky zcela uzavře. Vzdělávací programy navštěvují různé věkové skupiny. Jeden z rozhodujících faktorů pro návštěvnost je vždy typ programu. Mezi návštěvníky vzdělávacích programů
90 91
Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2006. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2007. Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2005. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2006.
49
patří mateřské školy, základní školy a střední školy. Nejvíce však navštěvují programy mateřské školy a 1. stupeň škol základních. Podle paní Novotné za tím stojí dva faktory. První souvisí s jejím polem působnosti a jejími osobními kontakty, snáze se totiž dostane k mateřským školám oproti školám základním a středním. Druhý, důležitější faktor závisí na možnosti základní či střední školy uvolnit třídu z běžné školní výuky. Učitele, kteří odcházejí na vzdělávací program, musí zastupovat jiný pedagog a celý proces se tak stává mnohdy pro školu komplikovaný. Dalším problémem pro školy je délka trvání programů. Většina programů trvá 60 minut, ke kterým se musí připočítat cesta do muzea a cesta z muzea. Délka návštěvy muzea se tedy prodlouží na dvě vyučovací hodiny a vyučující má většinou k dispozici pouze jednu vyučovací hodinu. Z toho důvodu nejvíce využívají možnost návštěvy vzdělávacích programů mateřské školy, které nejsou vázány časově na rozvrh vyučování. Po mateřských školách navštěvuje programy nejvíce první stupeň základní školy. V Třebíči patří k velmi častým návštěvníkům vzdělávacích programů speciální škola, která má pro své žáky volnější výuku a může si dovolit využít čas k návštěvě muzea. Nejnavštěvovanější programy bývají zpravidla vánoční a velikonoční. Jedná se o tradiční programy, které probíhaly již před rekonstrukcí a stále drží svoji vysokou návštěvnost. Z nově nabízených programů jsou pravidelně navštěvované programy ke stálým expozicím, zejména k Lidé. Místa. Osudy. a Svět neživé přírody.92
3.4 Rozbory vybraných vzdělávacích programů Vybrané vzdělávací programy jsou v této podkapitole rozebrány z hlediska postupů a realizování jednotlivých aktivit. U programů je uveden název programu, zařazení programu do příslušné kategorie, autor, který program připravil, termín konání, cílová skupina, délka programu, místo konání, cíle sestavené autorem programu, klíčová slova, metody, postup a potřebný materiál pro realizaci programu. Dále je v rozborech programů zhodnocení, které vypovídá o programu z hlediska jeho pozitiv a negativ. U některých programů se nacházejí dodatečné poznámky.
92
NOVOTNÁ, Eva. 5. 2. 2016. Osobní sdělení. (viz Příloha – dotazník).
50
3.4.1 Tajemství kláštera Název programu: Tajemství kláštera Zařazení programu: Vzdělávací program Tajemství kláštera patří do skupiny programů ke stálým expozicím Expozice: Svět portálů a bran Autor: Mgr. Eva Novotná, lektorka v Muzeu Vysočiny Třebíč Termín konání: od října 2015 do června 2016 Cílová skupina: Program je připraven pro mateřskou a základní školu Vzdělávací oblast: MŠ – Dítě a svět, 1. stupeň ZŠ – Člověk a jeho svět, okruh Místo kde žijeme, 2. stupeň ZŠ – Člověk a společnost, obor dějepis Délka programu: Trvání programu je 60 minut. Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, muzejní expozice Svět portálů a bran Cíle: Žák se seznámí s původem kláštera v Třebíči. Žák ví, jaký řád pobýval v klášteře. Klíčová slova: klášter, 1101, benediktini Metody: monologický výklad, skupinová práce, samostatná práce Postup pro 1. stupeň ZŠ: Celým programem provází žáky benediktinský mnich Matouš (lektor), který je oblečen v mnišském oděvu. Mnich vypráví žákům o benediktinském klášteře, o tom, co mniši v klášteře dělali a jak byli oblečeni. Hned na začátku programu seznámí mnich žáky s pravidlem mlčenlivosti, které mniši v klášteře dodržovali. Zároveň mnich žáky požádá, aby si toto pravidlo mlčenlivosti na chvíli vyzkoušeli, a vypráví žákům, jaké byly zvyky v klášteře. Po výkladu čeká žáky úkol č. 1, kde každá dvojice dostane obálku s obrázky různých staveb. Úkolem žáků je vybrat obrázek, na kterém je zobrazen klášter (obrázky staveb: dům, panelový dům, chaloupka, továrna a klášter). Po tomto úkolu mnich provede žáky po expozici a vypráví 51
jim o původu benediktinského kláštera, který stával na místě dnešního zámku (muzea) v místech, kde se právě žáci nacházejí. Důležitým sdělením je pro žáky rok 1101, který se pojí se vznikem kláštera. Dále se žáci vrátí na svá místa a začínají řešit úkol č. 2. Opět každá dvojice dostane obálku, ve které tentokrát bude puzzle. Žáci mají za úkol puzzle složit a určit, co je na obrázku. Výsledek je třebíčský znak. Mnich žáky upozorní na tři kápě, které jsou zobrazeny uprostřed znaku. Žáci si pak mohou vyzkoušet kápi, kterou nosívali mniši. Mnich žákům povídá o hábitu, který benediktinský mnich nosíval. Nyní mnich zavede žáky na rajský dvůr, který se nachází uprostřed třebíčského zámku. Žáci se zde dovědí, co se v rajském dvoře nacházelo, k čemu rajský dvůr mnichům sloužil a jaké plodiny se zde pěstovaly. K rajskému dvoru se váže další úkol č. 3. Žáci se opět vrátí do expozice na svá místa, kde mnich rozdá žákům usušené květiny z herbáře. Žáci hádají, o jakou květinu se jedná (levandule, heřmánek, sedmikráska, jitrocel, lípa, mateřídouška). [obr. 7] Po tomto úkolu následuje předposlední úkol č. 4. V tomto úkolu dostanou žáci od mnicha pytlíky, ve kterých se ukrývá nějaká bylina nebo rostlina. Některé obsahy žáci poznávají podle hmatu, jiné zase podle čichu (např.: meduňka, houby). Dále mnich zavede žáky do chodby, ve které se mniši dříve modlívali. Na tomto místě přečte mnich žákům jednu pověst, která vypráví o vyhnání mnichů z kláštera a přestavbě kláštera na zámek. Žáci se také dovědí, že z původního kostela vznikla bazilika sv. Prokopa, která je součástí třebíčského zámku. Nakonec si žáci půjdou prohlédnout průchod mezi zámkem a kostelem. Na žáky čeká poslední úkol č. 5. Žáci přiřazují na mapu kláštera kartičky s názvem jednotlivých míst (rajský dvůr, křížová chodba, oratorium, kostel, refektář…). [obr. 8] Správné zařazení si žáci zkontrolují společně s lektorem, který je provázel. Lektor se rozloučí se žáky. Potřebný materiál: kostým mnicha pro lektora, 3x kápě na vyzkoušení pro žáky, 15x obálka s obrázky staveb (dům, panelový dům, chaloupka, továrna a klášter), 15 x obálka s puzzlemi třebíčského znaku, herbář se sušenými květinami (levandule, heřmánek, sedmikráska, jitrocel, lípa, mateřídouška), 8 x pytlík s bylinkami a rostlinami, kartičky s názvem míst v klášteře, (rajský dvůr, křížová chodba, oratorium, kostel, refektář…), mapa kláštera Poznámky k programu: Program Tajemství kláštera byl poprvé realizován pro ZŠ již v září roku 2014. Od října 2015 byl program Tajemství kláštera také vytvořen pro MŠ. Ve stávající podobě se program pro ZŠ realizuje od října 2015. Program je jiným způsobem 52
koncipován pro1. stupeň ZŠ (viz postup programu), 2. stupeň ZŠ (žáci dostávají pracovní listy) a pro MŠ (děti provází zároveň s mnichem i živá figurka v podobě loutky benediktinského mnicha). Pro 1. stupeň speciální školy je program zjednodušen. Vychází se ze spojení programu sestaveného pro MŠ a programu pro 1. stupeň ZŠ. Program se neustále upravuje. Lektor muzea se snaží najít pro program ideální formu, která by žákům co nejvíce vyhovovala. Lektor usiluje o to, aby tento program byl interaktivnější. Monologický výklad by byl do budoucna zkrácen a nahrazen vzájemnou komunikací mezi žáky a lektorem. Lektor si je vědom potenciálu programu a snaží se ho maximálně využít. Cílem lektora je stále pracovat na programu. Návštěvnost: Tento program bývá školami vybírán spíše nárazově. Od ledna 2015 do prosince 2015 navštívilo tento program 89 žáků. Zhodnocení programu: Program Tajemství kláštera velmi posiluje atmosféra expozice Svět portálů a bran, která se nachází na místě původního benediktinského kláštera. Zároveň postava mnicha Matouše v podání lektora muzea vtáhne žáky do doby, kdy klášter obývali mniši. Program je z informačního hlediska velice obsáhlý novými informacemi a různými pojmy. Pro žáky by mohlo být užitečné zařadit opakování důležitých informací ke konci programu formou otázek a odpovědí, aby si žák důležité informace lépe zapamatoval.
3.4.2 Třebíčští výtvarníci Název programu: Třebíčští výtvarníci Zařazení programu: Vzdělávací program Třebíčští výtvarníci patří do skupiny programů ke stálým expozicím Expozice: Lidé. Místa. Osudy., Téma Člověk tvořící Autor: Mgr. Eva Novotná, lektorka v Muzeu Vysočiny Třebíč Termín konání: od února 2016 do června 2016 Cílová skupina: Program je připraven pro 2. stupeň základních škol a pro střední školy Vzdělávací oblast Umění a kultura, Výtvarný obor Délka programu: Trvání programu je 90 minut.
53
Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, muzejní expozice Lidé. Místa. Osudy., multifunkční sál Cíle: Žák se seznámí s třebíčskými výtvarníky a jejich dílem. Žák se bude pohybovat v expozici s výtvarným uměním. [obr. 9] Žák si vyzkouší výtvarnou techniku froasáže. [obr. 10] Klíčová slova: výtvarné umění, muzeum, Ladislav Novák, froasáž Metody: monologický výklad, skupinová práce, samostatná práce Postup: Lektor žáky přivítá v expozici Lidé. Místa. Osudy. V části expozice, kde se nachází výtvarné umění, žáci zaujmou místa k sezení. Lektor přednese žákům výklad o výtvarném umění v muzeu a o některých pojmech: malba, kresba, suchá jehla, mědiryt, socha, alchymáž, dekalk a froasáž. Lektor odpoví na otázku, jak se všechna díla dostala do muzea? Dále se zeptá žáků, které výtvarníky znají z Třebíče. Lektor se ve výkladu nejvíce věnuje malíři Ladislavu Novákovi. Po výkladu zaměřeném na výtvarné techniky položí lektor před žáky papír velkého formátu (A0), na kterém jsou s rozestupem vyznačené jednotlivé techniky, které lektor zmiňoval ve výkladu: malba, kresba, suchá jehla, mědiryt, socha, alchymáž, dekalk a froasáž. Lektor žákům rozdá fotografie výtvarných děl, která jsou tvořena právě zmiňovanými technikami. Žáci mají za úkol jednotlivé fotografie přiřadit k názvům odpovídající techniky na papíře. [obr. 11] Společně s lektorem si žáci zkontrolují přiřazení fotografií. Lektor žákům řekne, proč zrovna ono dílo je zástupcem jisté výtvarné techniky. V dalším úkolu si každý žák zvolí fotografii s výtvarným dílem, která se mu nejvíce líbí, a pokusí se v prostorách expozice muzea dílo z fotografie najít mezi vystavovanými díly. Žáci si s lektorem projdou expozici výtvarných děl a u vybraných děl se lektor pozastaví s výkladem. Poslední úkol pro žáky spočívá v tom, že si žáci vyzkouší techniku froasáže. Žáci se s lektorem přemístí do multifunkčního sálu, kde na žáky čekají připravené stoly s výtvarnými pomůckami. Každý žák dostane papír o velikosti A4, který zmuchlá a rozloží zpět. Na zmuchlaný papír pomocí tužky, tuše, vodových barev kreslí, co v něm vidí. Svůj
54
výtvor si žáci mohou na památku odnést domů. Po uplynutí stanoveného času se lektor s žáky rozloučí. Potřebný materiál: výtvarná díla v expozici výtvarného umění, papír A0, 15 x fotografie s výtvarnými díly, papír A4 pro každého žáka jeden, 30x tuš, 30 x obyčejná tužka, 30 x vodové barvy, 30 x výtvarné štětce Zhodnocení programu: Na programu o třebíčských výtvarnících je pozitivní, že se odehrává přímo v expozici s výtvarným uměním a tudíž je dosaženo i navozující atmosféry. Jelikož program navštěvují především školy z Třebíče a okolních obcí, jsou žákům jména některých třebíčských výtvarníků známá, což lektorovi usnadňuje vstup do dané problematiky. Program Třebíčští výtvarníci je plánovaný do června 2016. Lektor nyní zvažuje jeho stálé zařazení k programům ke stálým expozicím na dobu neurčitou. Zda bude program zařazen dlouhodobě, záleží také na školách, jaký budou mít o tento program zájem a jaký bude mít úspěch u žáků. Vize lektora k tomuto programu je pracovat do budoucna nejen s tvorbou výtvarníka Ladislava Nováka, ale i s dalších třebíčských výtvarníků. V plánu je vytvořit více variant tohoto programu, kde v každé variantě bude zastoupeno jméno jednoho třebíčského výtvarníky. Školám pak bude nabídnuta možnost vybrat si třebíčského výtvarníka podle nabídky. V řešení je například malíř Viktor Nikodém.
3.4.3 Vánoce letí světem Název programu: Vánoce letí světem Zařazení programu: Vzdělávací program Vánoce letí světem patří do skupiny programů ke krátkodobým výstavám. Výstava: Vánoční výstava betlémů Autor: Mgr. Eva Novotná, lektorka v Muzeu Vysočiny Třebíč Termín konání: od 23. listopadu 2015 do 20. prosince 2015 Cílová skupina: Program je připraven pro základní školy, základní školy speciální a mateřské školy
55
Vzdělávací oblast Dítě a jeho svět (MŠ), Člověk a jeho svět (ZŠ – 1. st.), Člověk a společnost, obor Výchova k občanství, Člověk ve společnosti (ZŠ – 2. st.) Délka programu: Trvání programu je 60 minut. Součástí programu je vánoční výstava betlémů (zahrnuto do 60 minutového trvání programu). Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, multifunkční sál a výstavní sál. Uzpůsobení multifunkčního sálu: Jedná se o multifunkční sál v muzeu, který je uzpůsoben pro vzdělávání v muzeu. Sál připomíná klasickou učebnu ve škole. Nachází se v něm stoly, židle, počítač, dataprojektor, stěna s úložným prostorem a promítacím plátnem. Učebna je k tomuto vánočnímu programu vyzdobena vánočními ozdobami a vánočním stromem. Stoly se v učebně umístí ke zdi, aby vznikl dostatečný prostor. Židle jsou umístěny do 5 řad po 7 židlích. Uprostřed řad (mezi třetí a čtvrtou židlí) je širší ulička tak, aby židle představovaly sedadla v letadle. Rozmístění židlí v sále při programu Vánoce letí světem: □□□ □□□ □□□ □□□ □□□
□□□□ □□□□ □□□□ □□□□ □□□□
Cíle: Obecné cíle pro ZŠ a MŠ:
Žák se seznámí s oslavami Vánoc v různých zemích světa.
Žák se seznámí s postavami, které nosí na Vánoce ve vybraných zemích dětem dárky.
Žák si procvičí manuální zručnost. Žák si vyrobí jednu vánoční ozdobu, kterou si může odnést domů.
Žák si prohlédne Vánoční výstavu betlémů.
Konkrétní cíle pro ZŠ:
Žák se seznámí s oslavami Vánoc v 8 zemích světa.
Žák si vyrobí vánoční ozdobu z knoflíků.
Konkrétní cíle pro MŠ: 56
Žák se seznámí s oslavami Vánoc v 5 evropských zemích.
Žák si vyrobí vánoční ozdobu z papíru (papírový stromeček).
Žák si poslechne příběh o narození Ježíška
Klíčová slova: Vánoce, betlém, Itálie, Švédsko, Rusko, Německo, Francie, Velká Británie, Brazílie, Česká republika Metody: diskuse, monologický výklad, skupinová práce Lektor vystřídá rozmanité prostředky programu (poslech, četba, práce ve skupině, rukodělné práce). Postup pro ZŠ: Na začátku programu lektor uvítá žáky v muzeu jako v letadle, ve kterém cestují do různých zemí světa. Seznámí žáky s pravidly chování v letadle. Upozorní žáky, že si mají dát kufr do úložného prostoru a vypnout mobilní telefony. Žáci roztáhnou ruce a vlní se, jako kdyby letěli (rozcvička). [obr. 12] Žákům se do skupin (dvojice nebo trojice podle počtu dětí) rozdají předem připravené papírové tašky s indiciemi, které charakterizují danou zemi nebo Vánoce v dané zemi. Každá taška tedy představuje jednotlivou zemi. Vybraných zemí, které děti navštíví, je osm: Itálie, Rusko, Německo, Velká Británie, Švédsko, Francie, Česká republika a Brazílie. Tašky jsou opatřeny vlajkou dané země. Lektor vzdělávacího programu vyzve postupně každou skupinku, aby představila zemi, kterou jejich taška s indiciemi reprezentuje. Děti musí uhodnout pomocí indicií, o jakou zemi se jedná. Z každé skupiny půjde jeden žák ukázat, kde jejich země leží na mapě světa. Potom děti přečtou nahlas papírky s textem, ve kterých se dovědí, jaká postava v dané zemi nosí dětem dárky a jak se řekne v jazyce dané země „Veselé Vánoce a šťastný nový rok“. Nejprve žáci přistanou v Itálii. Lektor prostřednictvím výkladu seznámí žáky s historií stavění betlému. Lektor dále vede s žáky diskuzi na téma, jak se slaví Vánoce v Itálii. Při návštěvě Švédska přijde sv. Lucie. Jedna z pracovnic muzea si obleče bílou košili, na hlavu si dá věneček a v ruce drží svíčku. Děti si tak představí, jak ve Švédsku lidé slaví svátek sv. Lucie. Den sv. Lucie je zde prvním vánočním svátkem. Lektorka pustí žákům na dataprojektoru krátké video, na němž žáci uvidí děti, které v bílých košilích zpívají švédskou vánoční píseň. 57
Dále žáci přistanou v Rusku. Zde je pro žáky hlavní indicie matrjoška. Lektor poví žákům, jak se slaví Vánoce v Rusku a žáci poletí dál. Při návštěvě Německa se žáci dovědí, že se zde poprvé objevil vánoční stromeček. Žáci si půjdou zkusit jeden stromeček vyrobit (rukodělná práce). Stromeček vyrobí z předem nachystaných knoflíků. Každý žák dostane 7 knoflíků (různě barevných o různé velikosti). Knoflíky provléká na provázek od největšího po nejmenší. Na konci posledního knoflíku žák udělá poutko na zavěšení. Ve Francii se žáci seznámí s tradicemi země. Lektor žákům vypráví o Vánocích v této zemi. Při návštěvě ve Velké Británii se žáci seznámí se zvyklostmi o vánočních svátcích v této zemi. Dovědí se, že nemají štědrovečerní večeři jako u nás, ale tradičním vánočním jídlem je ve Velké Británii 25. prosince nadívaný krocan a tradiční dezertem je vánoční pudink. Děti jsou zde obdarovávány 25. prosince ráno. Je vyřešena záhada, proč mezi indiciemi byla ve Velké Británii mrkev (děti v této zemi nechávají před domem mrkev pro soby Santa Clause). Předposlední navštívenou zemí je Brazílie. Zde se žáci zdrží už jen velmi krátce a vracejí se zpět do své země. Nakonec děti přistanou zpět v České republice a ve zbývajícím čase (10 minut) se půjdou podívat na Vánoční výstavu betlémů. Žáci se při návštěvě každé země dovědí, kdo nosí v dané zemi dárky dětem pod stromeček, jaké mají tradice o Vánocích a co se připravuje za pokrmy v tento slavnostní den. Postup pro MŠ: Začátek programu probíhá stejně jako pro děti ze ZŠ. Děti z MŠ si také představují, že cestují letadlem do různých zemí světa. Pro děti z mateřských škol je počet navštívených zemí pět. Děti cestují do Itálie, Velké Británie, Německa, Švédska a České republiky. Úmyslně nejsou pro MŠ připraveny tašky s indiciemi. Lektor sám dětem říká, v jaké zemi zrovna přistávají. Pro děti z MŠ je přidána aktivita při návštěvě Itálie (pracovní list s betlémem). Na pracovním listu je znázorněn betlém, uvnitř kterého jsou vyobrazeny různé postavy 58
a předměty (panenka Marie, Josef, Ježíšek, hvězda, míč, auto, letadlo…). Úkolem dětí je, aby zakroužkovaly, co do betlému patří. Při návštěvě Německa je pro děti připravena rukodělná práce, kde si děti mohou vyrobit svůj vánoční stromeček. Na předem vystřižené papírové stromečky děti lepí různé třpytky a ozdoby. Ve Švédsku se děti z MŠ stejně jako žáci ze ZŠ seznámí s osobou sv. Lucie. Lektorka dětem pustí stejné video, kde děti ve Švédsku zpívají vánoční píseň. Předposlední navštívená země je Velká Británie. Zde se děti seznámí s postavou Santy Clause a vánočními tradicemi v této zemi. Nakonec děti přistanou v České republice a řeknou si, jaké zvyklosti a tradice máme doma. Ve zbývajícím čase si půjdou prohlédnout Vánoční výstavu betlémů. I děti z MŠ se při návštěvě každé země dovědí, kdo nosí v dané zemi dárky dětem pod stromeček, jaké mají tradice o Vánocích a co se připravuje za pokrmy v tento slavnostní den. Potřebný materiál: Osm papírových tašek s indiciemi. Každá taška představuje jednotlivou zemi. Brazílie: sušená květina, fotografie brazilského karnevalu, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Rusko: matrjoška, obrázek rampouchu, papírová sněhová vločka, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Francie: baret, bageta (pečivo), přívěšek Eiffelovy věže, obrázek sýru, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Itálie: obrázek pizzy, špagety, obrázek betlému, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Česká republika: plyšový kapr, obrázek betlému, obrázek vepřového se zelím a knedlíkem, obrázek T. G. Masaryka, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), 59
papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Velká Británie: obrázek královny Alžběty II., mrkev, puding v sáčku (polotovar), anglický dvoupatrový autobus (hračka), papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Švédsko: papírová vločka, obrázek lososa, značka obchodního řetězce Ikea, obrázek sv. Lucie, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Německo: fotbalový míč, značka Das Auto, čtyři adventní svíčky (vánoční věnec se objevil poprvé v Německu), obrázek vánočního stromečku, papír s textem (Veselé vánoce a šťastný nový rok), papír s informacemi o dané zemi, papír se jménem postavy, která zde nosí na Vánoce dárky Další pomůcky: Mapa světa, vlajky zemí, počítač, dataprojektor, desky s pracovním listem betlému (jen pro MŠ), tužky, knoflíky, provázek, papírové stromečky, lepidlo, třpytky a drobné vločky, bílý obleček s věnečkem pro sv. Lucii Poznámky k programu: Mezi návštěvníky vzdělávacího programu, Vánoce letí světem, patřily základní školy, mateřské školy a speciální základní školy. Program zůstával pro všechny školy téměř stejný. Upravená byla manuální činnost (rukodělné práce) podle schopností žáků. Pro děti z mateřských škol byl počet navštívených zemí pět. Pro žáky ze základních škol byl počet zemí, které navštívili, osm. U základních škol je předáváno žákům větší množství informací. Lektor se snaží jít více do hloubky (např. kdy a proč se slaví Vánoce, historie křesťanství, historie betlémů…). Rukodělné práce byly předpřipravené z důvodu úspory času. Manuální činnost s knoflíky byla původně plánována pro děti z MŠ, ale po počáteční zkušenosti, kdy děti z MŠ tuto činnost nezvládaly, byla tato rukodělná práce přeplánovaná pro děti ze ZŠ. Pro děti z MŠ byla vymyšlená jiná manuální činnost – zdobení papírového stromečku za pomoci lepidla a třpytek. Tuto aktivitu děti z MŠ bez větších obtíží zvládaly. Na počáteční rozcvičku v letadle reagují děti z MŠ spontánněji než děti ze ZŠ. Děti z MŠ začaly spontánně říkat, jak se mají chovat v letadle a ukazovaly, co vše musí udělat před odletem. 60
Cílem lektora je zprostředkovat dětem povědomí o Vánocích ve vybraných zemích a rozšířit jejich dosavadní znalosti. Především ale je cílem lektora připravit dětem v předvánočním čase příjemnou vánoční atmosféru v muzeu. K obecným cílům lektora patří zpřístupnit muzeum školám. Návštěvnost programu: Celková návštěvnost tohoto programu byla 753 žáků v období konání programu od 23. listopadu 2015 do 20. prosince 2015 Zhodnocení programu: Školy tento program vyhledávají v předvánočním čase, kdy je návštěva muzea pro děti zpestřením v jejich rozvrhu a posunutím se kousíček blíže k vytouženému Štědrému dnu. Dle kladných reakcí žáků i jejich pedagogů lze soudit, že tento program byl úspěšný a pro děti velmi poučný a zajímavý. V tomto programu chybí zpětná reflexe. Lektor po zhlédnutí výstavy se rovnou s žáky loučí. Nedostatek programu vidím v časovém rozvržení. Při rukodělné práci si mnozí žáci z MŠ i ze ZŠ nestíhali svůj výtvor dotvořit. Vhodný čas pro tento program by byl 80 – 90 minut. Program trvá 60 minut i s prohlídkou výstavy betlémů. Problémem je fakt, že školy si nemohou dovolit z hlediska časového rozvrhu žáků návštěvu muzea prodloužit a z toho důvodu nezbývá mnoho času pro reflexi. Reflexe nebyla lektorem cíleně zařazena do programu. V dalším roce by bylo vhodné reflexi do programu zařadit. Možné řešení by bylo ve zkrácení programu o jednu navštívenou zemi, tím by vznikl časový prostor pro realizaci reflexe. Příloha ke vzdělávacímu programu Vánoce letí světem: Jména postav a vánoční přání se vystřihnou a vloží do tašky s indiciemi dané země. Jména postav, které nosí dětem na Vánoce dárky: Itálie: Čarodějnice Befana Velká Británie: Santa Claus Švédsko: Julebukk – vánoční kozlík, Jultomte - vánoční skřítci Rusko: Děda Mráz a Sněhurka Česká republika: Ježíšek Francie: Pere Noël – Otec Vánoc Brazílie: Papai Noel – Otec Vánoc Německo: Christkind – Ježíšek 61
Vánoční přání v jazyce dané země: Velká Británie Merry Christmas & Happy New Year Francie
Joyeux Noël et Bonne Année!
Itálie
Buon Natale e Felice Anno Nuovo
Brazílie
Feliz Natal e Póspero Ano Novo
Rusko
Pozdravlyayu s prazdnikom Rozhdestva i s Novim Godom
Švédsko
God Jul och Gott Nytt Ar
Německo
Frohe Weihnachten und ein schönes neues Jahr
Česká republika Veselé Vánoce a šťastný Nový rok
3.4.4 Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč 2015 Název programu: Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč Zařazení programu: Program Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč 2015 se řadí do skupiny k programům doplňkovým. Autor: Mgr. Eva Novotná, lektorka v Muzeu Vysočiny Třebíč Termín konání: 20. prosince 2015 a 28. prosince 2015 Cílová skupina: Program je připraven pro veřejnost (děti a rodiče) Délka programu: Trvání programu 20. prosince jsou 3 hodiny (240 minut). Trvání programu 28. prosince jsou 3 hodiny (240 minut). Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, multifunkční sál a výstavní sál. Cíle: Dítě si procvičí manuální zručnost. Klíčová slova: tvorba, anděl, tři králové, chlebáčci, Vánoce, betlém Průběh programu: Na zlatou neděli 20. prosince 2015 připravilo muzeum vánoční dílničky po malé i velké návštěvníky. Návštěvníci si mohli vyrobit vánoční ozdoby, menší děti si domů odnesly kapříka s barevnými šupinami, starší děti vyráběly stromeček z kousku filcu a ti nejzručnější stromeček z novin a časopisů. V pondělí 28. prosince 2015 si mohli přijít do muzea zpříjemnit čas mezi svátky rodiče s dětmi a něco pěkného si vyrobit. Lektorka si pro děti připravila tři stanoviště, 62
u kterých se děti střídaly. Z prvního stanoviště si děti odnášely papírové tři krále, které si sami podle vzoru vyrobily. [obr. 13] U druhého stanoviště si vytvořily skládaného papírového anděla. U posledního stanoviště se děti společně se svými rodiči pokusily o chlebáčky, tedy postavičky betlému ze speciální chlebové hmoty, používané v příbramských betlémech. Komu zbyly síly po absolvování všech tří okruhů na dílničkách, mohl ještě navštívit Vánoční výstavu betlémů, která se konala ve vedlejším sále od 20. listopadu 2015 – do 17. ledna 2016. Ve výstavním sále byly k vidění betlémy z Třebíče, Jihlavy a Příbrami. Vánoční výstava betlémů byla pro děti zajímavá tím, že každé dítě dostalo na recepci muzea hrací kartu „Putování za betlémem“. Na zemi výstavního sálu byly umístěny značky, které dětem značily cestu, po které se mají vydat, aby splnily úkoly z hrací karty. [obr. 14] Ti, kteří splnili všechny úkoly, si mohli přijít na recepci pro odměnu. Návštěvnost: Rodiče využili možnost navštívit s dětmi muzeum a zpestřit si vánoční svátky v přívětivém počtu. Během dne 20. prosince 2015 v čase od 15.00 do 18.00 hodin se vánočních dílniček zúčastnilo 65 návštěvníků (rodiče s dětmi). V pondělí 28. prosince 2015 v čase od 10.00 do 13.00 hodin program vánočních dílniček absolvovalo 72 návštěvníků (rodiče s dětmi). Dílničky byly dle kladných recenzí rodičů a dětí velmi úspěšné. Zhodnocení programu: Lektor má zájem, aby vánoční dílničky trvaly dále. Tradici dílniček pro veřejnost chce vybudovat i na velikonoční svátky. Cílem je dosáhnout spokojenosti návštěvníků a zpříjemnit jim návštěvu v muzeu. Vize do budoucna je připravit dílničky i pro dospělé. Nyní děti tvoří společně se svými rodiči a prarodiči. Do budoucna by dospělí nejen pomáhali svým dětem, ale sami by se mohli potěšit z vlastní tvorby, kde by náročnost výroby díla odpovídala dovednostem dospělé osoby. Pro dospělé by byl tedy v čase dílniček pro děti vyhrazen samostatný prostor. V budoucích plánech jsou také samostatné vánoční dílničky pro rodiče a seniory.
63
Lektor se snažil, aby jednotlivé tvůrčí činnosti byly různorodé, přesto se v oblasti náročnosti na výrobu často kryly. Malým návštěvníkům museli pomáhat rodiče a starší děti měly výrobek vytvořený velice rychle. Tvůrčí činnosti v programu vánočních dílniček by mohly být v dalším roce rozděleny podle věkových kategorií dětí, např.: děti do 6 let, děti 6 – 9 let, děti 9 – 13 let. Obtížnost jednotlivých aktivit by byla připravena s ohledem na věkovou kategorii dítěte.
3.4.5 Do muzea za … Samurajem Název programu: Do muzea za … Samurajem Zařazení programu: Program Do muzea za Samurajem se řadí do skupiny k programům doplňkovým. Autor: Mgr. Eva Novotná, lektorka v Muzeu Vysočiny Třebíč Termín konání: 28. února 2016 Cílová skupina: Program je připraven pro veřejnost (děti a rodiče) Délka programu: Program trvá 60 minut. Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, expozice Lidé. Místa. Osudy., multifunkční sál Cíle: Dítě i rodič se seznámí s jedním z exponátů stálé expozice Lidé. Místa. Osudy., Dítě i rodič se dozví se příběh daného exponátu. Dítě i rodič si vyrobí vlastní japonský vějíř. Klíčová slova: Samuraj, Japonsko, samurajské meče, historie Metody: monologický výklad, samostatná práce, diskuse Průběh programu: Celý program provází lektor muzea, který má oblečené kimono. Hned na začátku lektor seznámí děti se základními zvyklostmi v Japonsku. Lektor řekne dětem, že když se dva Japonci setkají, pozdraví se úklonem. Před císařem se Japonec podle protokolu o audienci musí uklonit až do pasu po dobu dvou minut. Děti si tento pozdrav vyzkoušejí mezi sebou. Dále se děti dovědí, že Japonci jsou usměvaví, pohostinní, milují růžovou barvu a postavičku Hello Kitty či animované japonské postavičky. 64
Následuje přesun do muzejní expozice Lidé. Místa. Osudy., v níž se nachází samurajská zbroj a samurajské meče. Po trase Lidé. Místa. Osudy. jsou různě rozmístěny indicie (předměty: japonské hůlky, japonský vějíř, rýže, japonský znak pro samuraje, vycházející slunce, Nagasaki a Hirošima (atomová bomba), samuraj, čaj, meč, japonská hudba). Děti mají za úkol si všímat indicií a přemýšlet, proč tyto předměty byly vybrány. V místě, kde se nachází exponát (zbroj samuraje), diskutují děti s lektorem, co mají dané indicie společného. Odpověď zní Japonsko. Svoji odpověď si společně odůvodní. Lektor vypráví dětem, kdo to byl samuraj, a ukáže jim samurajské meče, které si mohou prohlédnout zblízka a sáhnout si na ně. Dalším úkolem je luštění morseovky [obr. 15]. Po rozluštění děti zjistí jméno postavy, která s nimi bude mluvit - GENERÁL SYROVÝ. Lektor nyní jako generál Syrový vypráví dětem příběh, jak daroval samurajskou zbroj do muzea. Generál Syrový získal zbroj, když se vracel z legií přes Sibiř a Japonsko. Nakonec se děti přesunou do multifunkčního sálu, kde pro ně je připravena rukodělná práce – výroba vějíře. Děti dostanou předem spojené dvě lékařské špachtle, na které nalepí vlastnoručně vyzdobenou papírovou část. Potřebný materiál: samurajská zbroj, samurajské meče, kimono, uniforma generála Syrového Indicie: japonské hůlky, japonský vějíř, rýže, japonský znak pro samuraje, vycházející slunce, Nagasaki a Hirošima (atomová bomba), samuraj, čaj, meč, japonská hudba (pouštěná z tabletu) Morseovka: 30x papír s morseovkou a 30x klíč k morseovce Rukodělná práce: lékařské špachtle, drátek (nýt), papír, pastelky, tuš, barvy, redispera, štětce Návštěvnost: K datu 28. února 2016 navštívilo program Do muzea za … Samurajem 48 návštěvníků. Zhodnocení programu: Program Do muzea za … Samurajem měl návštěvníky seznámit s japonskou kulturou zejména tou samurajskou. Tímto programem se zahájil cyklus programů pro rodiče a děti „Do muzea za …“. Cílem je oživit předměty z muzejní expozice. Každé dva 65
měsíce bude vybrán nějaký exponát, za kterým se návštěvníci přijdou do muzea podívat. V tomto případě byla vybrána samurajská zbroj, kterou má Muzeum Vysočiny Třebíč ve své sbírce exponátů. Program byl koncipován pro věkovou kategorii dětí od 9 – 13 let. Jelikož mezi návštěvníky tohoto programu patřily především děti pod 10 let, byly některé úkoly pro ně těžší na zvládnutí (rozluštění morseovky, poznání některých indicií, skládání papíru do vějíře). Tento problém vyřešila přítomnost rodičů, kteří svým dětem pomohli. Velmi pozitivní odezvu měly samurajské meče, které si děti pod dohledem rodičů mohly vzít do rukou. Tento postup se velice přibližuje k již zmíněné metodě hands-on, která se začíná rozšiřovat především v dětských muzeích. Metoda představuje možnost brát věci (exponáty) do rukou, což je pro děti, zvláště pak ty menší nepřekonatelný zážitek. Děti si z muzea odnesly nejen povědomí o tom, kdo to byli samurajové a kde žili, ale také památku v podobě vlastnoručně vyrobeného vějíře [obr. 16].
66
4 Vize a cíle budoucího rozvoje vzdělávacích programů Muzeum Vysočiny Třebíč koncipovalo svoji vizi v tomto znění: „Budeme v nových modernizovaných podmínkách cílevědomě plnit veškeré funkce muzejní paměťové instituce. Instituce, která je svou povahou otevřená, přístupná, vstřícná a živá, reflektuje společenské změny, ale zároveň uchovává tradiční hodnoty a zůstává nadčasová.“93 Mimo vytváření bohatých programů pro školy se muzeum snaží vzbudit zájem o vzdělávací programy také u veřejnosti. Cílem jsou především rodiny s dětmi. Jedním z pokusů, jak přiblížit muzeum veřejnosti a zvýšit návštěvnost programů, je vytvoření cyklu Do muzea za … Tento cyklus započalo muzeum v únoru 2016 vzdělávacím programem Do muzea za … Samurajem, který je podrobně rozebrán v předchozí podkapitole Rozbor vzdělávacích programů. Každé dva měsíce bude následovat jiné téma. Další v řadě bude vzdělávací program s názvem Do muzea za koutním hrncem. Tento program připravilo muzeum pro malé i velké návštěvníky. Program bude soustředěn na exponát koutního hrnce, který se vztahuje k tradici nošení do kouta. Prostřednictvím těchto cyklů ožijí mnohé exponáty, které jsou svojí historií nebo původem velice zajímavé. Další krok jak zlepšit kvalitu vzdělávacích programů spočívá v ustálení těchto programů. Do budoucna plánuje lektorka muzea vytvořit stálou nabídku programů, která by byla detailně propracována z hlediska postupu a cílů pro žáky. Nedocházelo by tak ke každoročním obměnám vzdělávacích programů, které se tím pádem nestíhají zakořenit a není tak zcela možné vždy „vychytat“ všechny případné nedostatky. Koncepci programů nehodlá lektorka nikterak do budoucna pozměňovat. Spíše hledá ustálení v programech a pro sebe i školy jakýsi kompromis. Se stávající koncepcí programů (programy k expozicím, k výstavám a doplňkové) je spokojena. Celý tým Muzea Vysočiny Třebíč se bude i nadále snažit svoji práci odvádět co nejkvalitněji. Zároveň stále budou pracovníci muzea udržovat osobní kontakty s pedagogy. Také v oblasti propagace nehodlá třebíčské muzeum nějak polevit ve svém nemalém úsilí. I do budoucna hodlají pracovníci na začátku školního roku rozesílat nabídku všech vzdělávacích programů, které muzeum na daný rok poskytuje, co největšímu počtu škol
93
O muzeu. Muzeum Vysočiny z: .
Třebíč
[online].
67
[cit.
2016-05.03].
Dostupné
různého typu. Dále se muzeum hodlá věnovat programům, které se realizují i o víkendech a prázdninách. Např. o prázdninách pořádá muzeum příměstský tábor, kde se děti setkávají s muzejní činností. Nabídky programů jsou taktéž rozesílány i v průběhu roku. Nejvíce jsou v dnešní době nabídky rozesílány elektronickou formou a v některých případech i osobně. Budoucí vize také spočívá v úmyslu, vytvořit nabídku programů pro rodiny s dětmi a pro další návštěvníky muzea.94 Nadějné vyhlídky do budoucna zastiňují obavy z poklesu návštěvnosti související s opravou Podklášterského mostu, který je hlavní přímou dopravní komunikací do muzea a Židovského města. Pro návštěvníky tak vznikne dopravní komplikace, která by je mohla odradit od návštěvy muzea a dalších památek. Tyto obavy sdílí jak ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Ing. Jaroslav Martínek, tak i ředitelka Městského kulturního střediska Třebíč Bc. Jaromíra Hanáčková. Tento problém budou společně řešit zveřejněním všech možností příchodu do muzea a přístupu objízdnými trasami. V plánu je také zvýraznění trasy vedoucí z náměstí přes Židovské město až do muzea. Muzeum doufá, že těmito kroky zmírní úbytek návštěvníků, i když se ztrátou oproti loňskému roku počítá.95
94 95
NOVOTNÁ, Eva. 5. 2. 2016. Osobní sdělení. (viz Příloha – dotazník). Památky táhnou a lákají i cizince. Horácké noviny. (Úterý 2. 2. 2016). s. 3.
68
Závěr Ucelený přehled vypovídající o vzdělávacích programech v Muzeu Vysočiny Třebíč a o změnách, které nastaly v souvislosti s jeho rekonstrukcí, se mi podařilo zpracovat ve čtyřech kapitolách mé magisterské práce. První kapitola měla za úkol vymezit základní pojmy, které se s tematikou vzdělávacích programů pojí. Nejprve jsem se zaměřila obecně na kulturní instituci muzea a speciální instituci dětská muzea. I když je poslání muzeí hned několik, pro nás bylo důležité zjištění, že se jedná o zprostředkovatele vědění a poznání a řadí se k důležitým edukačním médiím. Muzeum může svým návštěvníkům předat informace pomocí expozic, výstav, propagačních činností. Mimo jiné také muzeum pořádá vzdělávací programy pro školy a veřejnost. Speciální kulturní institucí zaměřenou na děti a mládež je dětské muzeum, které se zařazuje na pozici mezi muzeem, školou a volnočasovou institucí. Dále práce konkretizovala funkci Mezinárodní rady muzeí ICOM, která se podílí na rozvoji muzeologie a muzeí, jejímž základem je Profesní etický kodex ICOM pro muzea. Dále jsem se zabývala pojmy vzdělání a výchova, které jsem přiblížila pomocí několika definic přejatých z odborných publikací. Důležitý je zde poznatek, že vzdělávání patří k přirozeným funkcím muzea a že muzeum taktéž zprostředkovává výchovné působení na své návštěvníky. V této souvislosti jsem se blíže podívala na oblast kulturní a estetické výchovy v muzeu, kde byl mimo jiné objasněn rozdíl mezi muzeem a galerií, jež společně patří k zprostředkovatelům kulturního a estetického vzdělávání. Jejich rozdíl spočívá v zaměření svého působení, jelikož galerie jsou považovány za zvláštní typ muzeí orientovaných umělecky. Také rozdíl mezi muzejní a galerijní pedagogikou spočívá hlavně v jejich předmětu zájmu, kdy galerijní pedagogika na rozdíl od muzejní má svůj střed zájmu pouze ve výtvarném umění. Obě tyto pedagogiky zahrnují teorii a praxi edukace buďto v muzeu, nebo v galerii. V této kapitole jsem se také zabývala osobností lektora, od jehož kvality se odvíjí kvalita sestavených vzdělávacích programů v muzeu, a tvorbou vzdělávacích programů. Následně jsem charakterizovala jednotlivé metody muzejní edukace a typy vzdělávacích programů. V kapitole s názvem Muzeum Vysočiny Třebíč poukazuji na vývoj třebíčského muzea a především se zaměřuji na rozsáhlou rekonstrukci v letech 2010 – 2013, při níž došlo k řadě důležitých změn, které měly vliv i na vznik nových vzdělávacích programů. 69
Budova MVT prošla za řadu let složitým vývojem, kdy se z původního benediktinského kláštera stal zámek Valdštejnů, do jehož prostor bylo časem přesunuto muzeum Vysočiny Třebíč. Nejdůležitější změnou, která nastala po rekonstrukci muzea dle projektu s názvem Projekt Zámek Třebíč – modernizace zámku a zpřístupnění nových expozic, bylo vytvoření zcela nových čtyř expozic, ke kterým byly následně sestaveny vzdělávací programy. Další vítanou změnou bylo výrazné přizpůsobení muzea návštěvníkům, k čemuž dopomohlo vybudování kavárny a relaxační zóny. Při rekonstrukci budovy byl brán zřetel i na specifické potřeby handicapovaných návštěvníků. Pro realizaci vzdělávacích programů byl zřízen multifunkční sál, který se nachází v blízkosti taktéž zrekonstruovaného výstavního sálu. Muzeum díky rekonstrukci využilo své prostory lépe a zajímavěji pro své návštěvníky. Nyní se muzeum může pyšnit nominací do prestižní soutěže EMYA 2016 o cenu pro evropské muzeum roku, kde je MVT nominováno mezi elitní muzea jako jediné muzeum za Českou republiku. Nominace do tak elitní soutěže je výsledkem snahy, kterou muzeum a jeho pracovníci celoročně vyvíjejí a nepolevují ve svých cílech. Ať dopadne výsledek soutěže jakkoliv, pro každé zúčastněné muzeum je zcela jistě odměnou již samotná účast. Hlavní kapitola s názvem Vzdělávací programy v muzeu odpověděla na otázky, jak byly koncipovány vzdělávací programy před rekonstrukcí muzea a jak jsou koncipovány nyní. Zde jsem sestavila přehled vzdělávacích programů realizovaných pro školy v roce 2015 včetně jejich návštěvnosti a rozboru několika vybraných vzdělávacích programů. Vzdělávací programy vzniklé před rekonstrukcí a po rekonstrukci se od sebe znatelně liší. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že před rokem 2010 neprobíhaly programy pravidelně, jak je současným zvykem, a nebyly v muzeu realizovány žádné programy ke stálým expozicím. Realizovány byly pouze vzdělávací programy k výstavám a programy tradiční. Dříve se také na rozdíl od současných vzdělávacích programů nepracovalo s pracovními listy. Před rokem 2010 nerozvíjelo muzeum propagační činnost. Dnes se naopak muzeum snaží za pomocí různých propagačních prostředků zvýšit návštěvnost vzdělávacích programů. Aktuální vzdělávací programy v muzeu jsou rozděleny do tří kategorií: 1. Programy ke stálým expozicím, 2. Programy ke krátkodobým výstavám, 3. Programy doplňkové (ostatní). V roce 2015 se uskutečnily čtyři vzdělávací programy ke stálým expozicím, tři programy ke krátkodobým výstavám a tři doplňkové programy. Celková návštěvnost těchto programů činila 3084 žáků včetně pedagogů. Největší úspěšnost z hlediska 70
návštěvnosti měla kategorie programů ke krátkodobým výstavám, za ní následovala kategorie programů doplňkových a jako poslední se umístila kategorie programů ke stálým expozicím. Mezi faktory, které návštěvnost ovlivňují, lze řadit cílové skupiny programu (MŠ, ZŠ a SŠ), termín konání programu, období, ve kterém se program odehrává, zvláště období před Vánocemi a Velikonocemi. Nedostatek vzdělávacích programů spočívá v sestavování některých cílů programů, které se nepodařily zcela nebo vůbec naplnit, proto by bylo žádoucí na těchto cílech do budoucna zapracovat, což by mělo vést ke zkvalitnění vzdělávacích programů v muzeu. Dále by bylo jistě velmi přínosné zapojit na konci vzdělávacích programů reflexe, které přinesou zpětnou vazbu, na jejímž základě by se daly vzdělávací programy dále zdokonalovat. Velmi pozitivní je snaha paní lektorky vtáhnout návštěvníky programů přímo do děje za pomocí vlastního kostýmového přestrojení (letuška, mnich, samuraj) a pobyt v muzeu tak udělat pro návštěvníky zajímavý. Kladně hodnotím úsilí přinést do každého programu co nejvíce aktivit, čímž se pak pro žáky stává program velmi atraktivní. Programy mají za úkol přiblížit muzeum svým návštěvníkům a rozšířit jejich dosavadní znalosti. Do dalších let si muzeum klade za cíl nadále programy rozvíjet a zdokonalovat, aby jejich působení na návštěvníky bylo co nejefektivnější. Svoji pozornost při tvorbě vzdělávacích programů hodlá muzeum upřít nejen na školy ale i na veřejnost, pro kterou chce vzdělávací programy rozšířit. Doufejme, že Muzeum Vysočiny Třebíč bude i nadále ve svých snahách vytrvalé, což mu do budoucna zajisté přinese velkou přízeň návštěvníků ze škol i veřejnosti.
71
Resumé Diplomová práce si klade za cíl popsat vzdělávací programy v Muzeu Vysočiny Třebíč a poukazuje na změny, které v muzeu nastaly v souvislosti s rekonstrukcí, jež se uskutečnila v letech 2010 – 2013. První část práce se zaměřuje na vymezení pojmů vztahujících se k tématu. Těmito pojmy jsou např. muzeum, vzdělávání, výchova a muzejní a galerijní pedagogika. Druhá část práce se zabývá samotným Muzeem Vysočiny Třebíč, přičemž největší pozornost je zde věnována rekonstrukci muzea a změnám, které nastaly po jejím ukončení. Práce zde popisuje nově vzniklé expozice, výstavy a akce. Třetí část práce poukazuje, jak vypadaly vzdělávací programy před rekonstrukcí a jak vypadají dnes. Práce v této části popisuje vzdělávací programy pro školy vzniklé v roce 2015 a podrobně rozebírá vybrané vzdělávací programy pro školy i veřejnost. Práce také hodnotí aktuální návštěvnost vzdělávacích programů pro školy. Poslední čtvrtá část práce nastiňuje vizi a cíle rozvoje vzdělávacích programů v budoucnu.
72
Resume The diploma thesis Vysočina Museum Třebíč with Focus on Educational Programs aims to describe current educational programs in Vysočina Museum Třebíč and highlights changes which have been carried out after reconstruction of the museum during the years 2010 – 2013. First part of the thesis explains the relevant terms. This includes terms as museum, education, training, museum and gallery pedagogy etc. The second part of the thesis focuses on the Vysočina Museum Třebíč itself. The main attention is focused on recontruction of the museum and the following changes which have been carried out after the recontruction. Among other topics the thesis describes newly established expositions and events. The third part of the diploma thesis compares the educational programs carried out before the reconstruction and after. The main focus is on the newest educational programs for schools as well as public after the year 2015 and their attendance rate. The final part of the thesis then summarizes the possible development and goals of educational programs in the future.
Resümee Diese Diplomarbeit zielt darauf ab, die Bildungsprogramme im Vysočina Museum Třebíč zu beschreiben und zeigt die Veränderungen auf, die im Zusammenhang mit dem Umbau aufgetreten haben. Der Umbau wurde in den Jahren 2010 - 2013 verwirklicht. Der erste Teil der Arbeit konzentriert sich auf Definition der Begriffe, die sich zu dem Thema beziehen. Diese Begriffe sind z. B. das Museum, die Ausbildung, die Erziehung und Museums- und Galeriepädagogik. Der zweite Teil beschäftigt sich mit dem tatsächlichen Vysočina Museum Třebíč. Dabei die gröβte Aufmersamkeit wird dem Umbau des Museums und den Veränderungen, die nach ihren Beendigung aufgetreten haben, gewidmet. Die Diplomarbeit beschreibt hier neu geschaffene Ausstellungen und Veranstaltungen. Der dritte Teil zeigt, wie die Ausbildungsprogramme bevor dem Umbau aussahen und wie sehen sie heutzutage aus. In diesem Abschnitt beschreibt die Arbeit die Bildungsprogramme für die im Jahr 2015 entstandenen Schulen und analysiert im Detail einige Bildungsprogramme für Schulen und auch für die Öffentlichkeit. Die Arbeit bewertet auch die aktuelle Besucherzahl der Bildungsprogramme für Schulen. Der vierte und auch letzte Teil der Arbeit beschreibt die Vision und Ziele der Entwicklung von Bildungsprogramme in der Zukunft. 73
Seznam pramenů a literatury BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otevřená: [průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea]. Náchod: Juko, 2003. ISBN 80-86213-28-5. ČERMÁKOVÁ, Silvie. Konceptová analýza edukačního programu Muzea Vysočiny Jihlava Kam horník nemůže, tam nastrčí permoníka. In Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. DOLÁK, Jan, Pavel HOLMAN, Lucie JAGOŠOVÁ, Vladimír JŮVA, Lenka MRÁZOVÁ, Michal ŠERÁK a Petra ŠOBÁŇOVÁ. Základy muzejní pedagogiky: studijní texty. Brno: Moravské zemské muzeum, Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2014, 103 stran. ISBN 978-80-7028-441-4. GRECMANOVÁ, Helena, Eva URBANOVSKÁ a Drahomíra HOLOUŠOVÁ. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1998, 231 s. ISBN 80-85783-20-7. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998, 142 s. ISBN 80-7204-084-7. JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. ISBN 978-80-7315-207-9. JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-090-5. NOVOTNÁ, Eva. 11. 1. 2016. Osobní sdělení lektorky Muzea Vysočiny Třebíč Vzdělávací programy pro školy v roce 2015. NOVOTNÁ, Eva. 5. 2. 2016. Osobní sdělení. (viz Příloha – dotazník). Památky táhnou a lákají i cizince. Horácké noviny. (Úterý 2. 2. 2016). PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2009. ISBN 97880-7367-567-7. ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 97880-7367-551-6. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Edukační potenciál muzea. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 394 s. ISBN 978-80-244-3034-8.
74
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní edukace. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 140 s. ISBN 978-80-244-3003-4. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní expozice jako edukační médium. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Monografie. ISBN 978-80-244-4302-7. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7. Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2005. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2006. Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2006. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2007. Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2008. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2009. Výroční zpráva Muzea Vysočiny Třebíč za rok 2009. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2010. Elektronické zdroje: Expozice v Muzeu Vysočiny Třebíč nově přístupné i pro hendicapované. Třebíč město s historií [online]. [cit. 2016-12.03]. Dostupné z: . ICOM Czech. Mezinárodní rada muzeí ICOM Česká republika [online]. [cit. 2015-08-12] Dostupné z: . Jarní cyklus přednášek 2016. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. Dostupné z: . Lidé. Místa. Osudy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-19.03]. z: .
Dostupné
Muzeum Vysočiny Třebíč prochází rekonstrukcí. Místní kultura [online]. [cit. 2016-13.03]. Dostupné z: . Muzeum Vysočiny. Třebíč [online]. [cit. 2016-19.03]. Dostupné z: < http://www.mestotrebic.cz/muzeum-vysociny.php>. Naše muzeum je mezi kandidáty na cenu pro evropské muzeum roku. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: < http://www.muzeumtr.cz/clanek-nasemuzeum-je-mezi-kandidaty-na-cenu-pro-evropske-muzeum-roku-51.html >. O muzeu. Muzeum Vysočiny Třebíč z: .
[online].
75
[cit.
2016-05.03].
Dostupné
O zámku. Zámek Třebíč [online]. [cit. 2016-11.03]. Dostupné z: . Podzimní cyklus přednášek 2015. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. Dostupné z: . Profesní etický kodex ICOM pro muzea. ICOM [online]. [cit. 2015-08-12] Dostupné z: . © 2006. ISBN 92-9012-260-9>. Rekonstrukce zámecké budovy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-14.03]. Dostupné z: . Svět neživé přírody. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. z: .
Dostupné
Svět portálů a bran. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. z: .
Dostupné
Třebíčská muzejní noc 2014. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. Dostupné z: . Valdštejnové na Třebíči. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-18.03]. Dostupné z: . Veletrh muzeí České republiky. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-20.03]. Dostupné z: . Výroční zpráva za rok 2013. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné z: . Výstavy. Muzeum Vysočiny Třebíč [online]. z: .
[cit.
2016-20.03].
Dostupné
Zámek Třebíč po dlouhé rekonstrukci opět otvírá. Kraj Vysočina. [online]. [cit. 2016-1503]. Dostupné z: .
76
Příloha – Dotazník Dotazník k magisterské práci: Muzeum Vysočiny Třebíč se zaměřením na vzdělávací programy Dotazník byl vyplněn v Třebíči dne 5. 2. 2016 Mgr. Evou Novotnou, lektorkou Muzea Vysočiny Třebíč 1. Jak byly pojaté vzdělávací programy v Muzeu Vysočiny Třebíč před rokem 2010? Před rekonstrukcí probíhaly programy k jednotlivým výstavám (ne pravidelně), k tradicím - vánoční a velikonoční program. Neprobíhaly programy ke stálým expozicím. Nepracovalo se na propagaci. Žáci nepracovali na programu s pracovními listy. Programy byly zaměřeny spíše na rukodělnou činnost. V roce 2009 byly zařazeny i doplňkové programy, které nebyly vázány na výstavu, nebyly ani tradiční. 2. Jak se změnily vzdělávací programy po rekonstrukci muzea v roce 2013? Po rekonstrukci muzea byl zahájen provoz s programy na podzim 2014. Jednotlivé programy byly vytvořeny dle koncepce programově propagačního pracoviště. Ta sestávala z programů vytvořených k jednotlivým expozicím v muzeu (Svět neživé přírody, Svět portálů a bran, Valdštejnové na Třebíči, Lidé. Místa. Osudy.), dále z programů k výstavám (tradiční vánoční výstava betlémů, další výstavy dle plánu výstav na daný rok), programů k jednotlivým akcím, svátkům či dalším významným událostem. Této koncepce se snažíme držet i v dalších letech. 3. Pro jakou věkovou kategorii návštěvníků bývají vzdělávací programy vytvářeny? Jsou vzdělávací programy určeny všem věkovým kategoriím? Vzdělávací programy v muzeu jsou vytvářeny pro všechny věkové kategorie, tedy pro MŠ, ZŠ a SŠ. U každého programu je určena a předem avízovaná věková skupina, pro kterou je program určen. Věková kategorie ZŠ je rozdělena na 1. a 2. stupeň, často ještě na jednotlivé třídy. V posledním školním roce se snažíme vytvářet programy pro rodiče s dětmi, bývají ovšem zřídka a teprve zjišťujeme naše možnosti. Každopádně je zde prostor pro působení muzea na veřejnost. 4. Kdo tyto programy nejvíce navštěvuje? 77
Návštěvnost programů je různorodá z hlediska věkové skupiny. Záleží na typu programu. Kdybych to měla shrnout, v zásadě se jedná zejména o věkovou kategorii mateřské školy a prvního stupně základní školy. Dle mého hlavní faktory jsou dva - mé pole působnosti, mám dvě děti v mateřské škole, tudíž větší osobní kontakty, nežli ve školách základních a středních. Druhým faktorem je možnost školy, resp. učitele, uvolnit sebe i třídu z běžné výuky. Často musí učitelé zastupovat kolegy, kteří odcházejí na daný program, programy trvají zpravidla 60 minut, což je další z problémů. Když připočteme cestu do muzea, návštěva muzea se prodlouží na dvě vyučovací hodiny a pedagog má k dispozici často jen jednu. 5. Jak moc využívají školy a školky možnost účasti na těchto programech? Nejvíce využívají možnosti programů mateřské školy, které nejsou tolik vázány časově, dále pak první stupeň základních škol. V Třebíči navštěvuje programy hojně i speciální škola. 6. Jaký program je nejnavštěvovanější? Zpravidla nejnavštěvovanější programy jsou vánoční a velikonoční. To jsou již dlouhá léta tradiční programy, které probíhaly ještě před rekonstrukcí. Z nově nabízených ke stálým expozicím, které v muzeu máme, to jsou programy k expozici Svět neživé přírody a Lidé. Místa. Osudy. 7. Jaký vliv mělo znovu otevření muzea v roce 2013 na návštěvnost edukačních programů? Návštěvnost programů po rekonstrukci se zvedla, ovšem zvýšila se i nabídka nabízených programů. 8. Jaká je aktuální návštěvnost edukačních programů v muzeu? Aktuální návštěvnost programů, resp. návštěvnost za rok 2015 je 3084 dětí a žáků (včetně pedagogů). 9. Jak se muzeum snaží návštěvnost na vzdělávacích programech zvýšit? Naše snaha spočívá v kvalitní práci, osobním kontaktu s pedagogy a propagaci. Snažíme se na počátku září rozeslat nabídku na celý školní rok, dále se snažíme dělat programy i mimo pracovní dny - o víkendech, prázdninách. O prázdninách pořádáme 78
příměstský muzejní tábor, kde se děti setkávají s muzejní činností. Rozesíláme nabídku i v průběhu roku, vždy před uvedením programu. Rozesílání probíhá elektronicky, pokud to situace dovolí i osobním roznosem nabídky programů. 10. Chystají se v následujících letech nějaké změny ve vzdělávacích programech? Máte nějaké cíle vzhledem k těmto programům do budoucna? Koncepce programů zůstává a nepředpokládám velké změny, spíše hledám pro mne i školy jakýsi kompromis. Snažím se reflektovat připomínky, požadavky, poptávku škol. Mojí snahou je vytvořit stálé programy k jednotlivým expozicím a neměnit je každoročně (i když drobným změnám se nevyhnu). S koncepcí rozdělení programů jsem spokojena - programy k expozicím, výstavám, doplňkové. Měnit ji nehodlám. Dalším cílem je vytvářet programy pro rodiny s dětmi či pro další návštěvníky muzea.
79
Příloha – pracovní listy a obrázky
Obrázek 1: Pracovní list Není kámen jako kámen (strana 1/2), Muzeum Vysočiny Třebíč 80
Obrázek 2: Pracovní list Není kámen jako kámen (strana 2/2), Muzeum Vysočiny Třebíč
81
Obrázek 3: Pracovní list Na návštěvě u Valdštejnů (strana 1/2), Muzeum Vysočiny Třebíč 82
Obrázek 4: Pracovní list Na návštěvě u Valdštejnů (strana 2/2), Muzeum Vysočiny Třebíč 83
Obrázek 5: Pracovní list Tajemství kláštera (strana 1/2), Muzeum Vysočiny Třebíč 84
Obrázek 6: Pracovní list Tajemství kláštera (strana 2/2), Muzeum Vysočiny Třebíč
85
Obrázek 7: Žáci pracují na aktivitě č. 3. Vzdělávací program Tajemství kláštera (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
Obrázek 8: Mapa k aktivitě č. 5. Vzdělávací program Tajemství kláštera (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
86
Obrázek 9: Žáci se pohybují v expozici s výtvarným uměním. Vzdělávací program Třebíčští výtvarníci (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
Obrázek 10: Žáci si zkoušejí techniku froasáže v multifunkčním sále MVT. Vzdělávací program Třebíčští výtvarníci (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
87
Obrázek 11: Žáci přiřazují fotografie k názvu techniky. Vzdělávací program Třebíčští výtvarníci (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
Obrázek 12: Lektor vítá žáky v muzeu jako v letadle. Vzdělávací program Vánoce letí světem (foto: Michaela Vobůrková, 2015)
88
Obrázek 13: Děti si vyrábějí papírové tři krále. Vzdělávací program Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč (foto: Michaela Vobůrková, 2015)
Obrázek 14: Dítě vyplňuje hrací kartu na Vánoční výstavě betlémů při Vzdělávacím programu Vánoční dílničky v Muzeu Vysočiny Třebíč (foto: Michaela Vobůrková, 2015)
89
Obrázek 15: Morseovka. Vzdělávací program Do muzea za … Samurajem, Muzeum Vysočiny Třebíč
Obrázek 16: Dítě s vyrobeným vějířem u exponátu Samurajská zbroj. Vzdělávací program Do muzea za … Samurajem (foto: Michaela Vobůrková, 2016)
90
