MUSKETÝRU. Scénář divadelní hry. Petr Rálek, Jiří Martinčík

° ˇ MUSKETÝRU

Scénář divadelní hry Petr Rálek, Jiří Martinčík

Osoby: AN Anna Rakouská AR Aramis AT Athos CO Constanta DA D'Artagnan DT De Tréville HO Hostinský KA Kardinál Rašelijé Kat Kat BU Lord Buck Ing. Ham LU Ludvík XIII. MY Mylady de Winter PO Porthos RO Rochefort SL Sluha SU Sudí VE Vojín Ementál VH Vojín Hermelín VP Vojín Parmazán VS Vojín Syreček VR Vrátný VY Vypravěč ZV Zvěd na volné noze Pako de Informat

SCÉNA PRVNÍ. PŘÍJEZD DA. Přichází pěvec Krysař a zpívá hrdinskou píseň o lásce a zradě, anglicky a neb není mu rozumět, tak raději titulky.

DA, VR Po písni krátká dramatická pauza, poté zvuk cyklistického zvonku a na koloběžce nedefinovatelné značky a barvy zprava přijíždí DA.

DA: Jsem na cestě již třetí týden. Vzorek z mých pneumatik zanechal hlubokou brázdu na tváři nejedné - z vozovek nižších tříd. Ovšem, jak to vypadá, jsem už před branami Paříže. Čeká mě zde skvělá kariéra. Hádejte, jaká. Cože to slyším? Říkáte doktor? Né... Inženýr? Samá voda... Právník??? Nechtějte mě urazit! Vy mě chcete urazit, že jo?! Povytáhne meč a významně se podívá do publika.

Souboj?! Dejte si na mě pozor, až budu mušketýrem, tak si to s vámi vyřídím. Hrdě.

Já totiž budu mušketýrem! Čekají tam už jenom na mě. Mám doporučení a nemusím projít přijímacím testem pro tupé mozky. Rozhlédne se po publiku.

No, ale jak tak vidím ty vaše tupé ksichty... To já zajistím jejich ústavu čest a slávu! Nasedá a odjíždí vlevo ze scény (zvuk motorky silné kubatury a poté klapot kopyt, ržání koně apod.). Zůstává rozsvíceno!

SCÉNA DRUHÁ. SEZNAMOVACÍ SCÉNA S MUŠKETÝRY. DA, VR, CO, PO, AT, AR, VE, DT DA odjede a mezitím zprava přijede na scénu vrátnice: kartonová stěna se zavíracím okénkem oválného tvaru ve výšce hlavy a namalovaným falešným okénkem o metr níže; na stěně nad okénkem namalovány parohy. . . ); nikdo nikde. DA přijde zprava a zabouchá jednou, dvakrát (zvuk kladiva).

DA: To mě tu nikdo neočekává??? Zabouchá znovu, dosud skrytý otvor nad okénkem se otevře, vrátný vystrčí hlavu (stane se součástí obrazu, má parohy) a nasupeně.

VR: Přeješ si? DA: No, měl jsem toho na srdci víc, ale když vás tak vidím. . . no rád bych se zeptal: jste ženatý? VR: Jsem, proč? DA: Ale nic, já jen, že máte ty. . . to. . . teda tu, určitě krásnou ženu? VR: To mám. Je doma a čeká na mě. Tak nezdržuj a vyklop, co chceš? DA: Jsem budoucí mušketýr. U koho se mám nahlásit? VR: Nahlas!! DA: Na to se vás ptám. VR: Nahlas mluvit! DA řve.

DA: U koho se mám jako nový mušketýr nahlásit? VR: Tak to nevím. DA: A kdo by mi to mohl říci? VR: To je tajná informace. Ale zkuste to naproti v hospodě, tam to budou vědět. VR zavře okénko. DA odchází vlevo směrem do budovy.

DA: Ten byl nějaký rozzlobený. Ani se mu nedivím, asi byl myšlenkami doma u své ženy. Nu, zkusím to tamhle. DA vlevo ven za oponu, na scénu mezitím zleva vleze Constanta a stírá podlahu. Vzadu na oponě visí obraz Ludvíka XIII. (asi) s velkým nápisem Ludovito XIII. DA si mluví pro sebe.

DA: Koho bych se jen mohl zeptat? Uvidí CO.

DA: Slečno, mohl bychCO zvedne hlavu a opře se o smeták, DA se na první pohled zamiluje, CO také.

DA:- si Vás pohladit... Váš smeták... bych Vám podržel... bych Vám co budete chtít, když budete chtít.

CO není schopná kloudného slova, smeták jí vypadne z rukou, DA přiskočí a podává jí ho. Zleva se vpotácí se dvojice opilých mušketýrů- PO, AR. PO zdálky haleká.

PO: Chlapče, ty ten meč držíš jako násadu od koštěte! Madame, já Vám předvedu, jak ho drží pravý muž! Vytasí meč, vtom se vpotácí se AT, ztrácí rovnováhu a vráží do PO, ten s vytaseným mečem proletí prostorem a propíchne Ludvíka na obraze.

DA: Skvělý zásah, ta rychlost, ta přesná muška a elegance! Ale tak se mi zdá, žejste si právě zapíchl svého chlebodárce. To se hned pozná mušketýr. PO: Pozor na jazyk, mladíku. Bud'te rád, že ještě žijete. Můj příští výpad je vaše smrt. Taste! DA odhodí násadu.

DA: Váš smeták odhazuji v dál! Hodí jej Constantě a tasí.

DA: Královrahu! PO upře znovu pozornost na obraz a zároveň si hlídá soka.

PO: Proboha, mládenci, co budeme dělat s tím obrazem? Pan de Tréville mě na místě uškrtí. Vchází DT. Vidí propíchnutý obraz. Zlostně.

DT: Moňd'yjé, Porthosi, co jste to zase vyvedli! Já mám s vámi moc velkou trpělivost, ale to skončí, hoši. Co tu dělá ten holobrádek? DA: Budu mušketýrem. PO: On mě navedl, on mě navedl! DA: Budu mušketýrem. DT: Z vás mušketýr nikdy nebude, mladíku, to poznám hned. Co koukáte, Athosi, Aramisi, hled'te ten obraz někam uklidit! PO: On mě navedl! AT a AR sundávají obraz a zpoza něj vypadne mrtvola.

PO: On mě navedl! DT: Kardinálův špeh! PO se rozsvítí a nadme se pýchou.

PO: On mě p o u z e navedl! DA: Kecá! PO: Ano. Já jsem jej zabil. Musel jsem to pro krále udělat. Byla to moje povinnost. Oba druhové mu vřele gratulují.

DT: Vy mě stále překvapujete, pánové. Jak vás napadlo hledat špeha za obrazem, Porthosi? PO: Jak říkám, byla to týmová práce. To tady ten mladík-

DA: D'artagnan. PO:- mi chytře naznačil, abych tasil, Athos AT se opile a sladce usměje.

určil směr a pak už to šlo snadno. U Jóviše, jsem fakt dobrej! AR: Drahý chvástale Porthosi, blahopřeji vám k dobré ráně. Pokoj jeho duši. DT: Přesně tak. A pošlete ho kardinálovi s mým věnováním. AR píše věnování. DT si znovu všimne DA.

DT: Výborně, chlapče, z vás bude skvělý mušketýr, hned jsem to věděl. Tihle tři jsou mí nejlepší muži, těch se držte. Máte všichni mé požehnání a těhle dvacet pistolí, běžte to oslavit. Hází jim měšec, čtveřice odchází.

4: Jeden za všechny, všichni na jedno! Berou s sebou mrtvolu a obraz. DT odchází také. CO je sama, stoupne si doprostřed jeviště a opře se zasněně o smeták.

CO: Ach ti muži. Stále by jen bojovali nebo pili. Realisticky.

A já abych to po nich vytírala. . . Pustí se do práce.

Ale jak mi řekl, že by mi podržel smeták. To mi ještě nikdo takhle pěkně neřekl. Asi ho miluju. Vytírá. Opona. CO před oponou zpívá píseň.

Když mušketýr pádí Znám jen plno špíny a prach a bláto však pryč jsou mé splíny mámo a táto! Je mladý a krásný má sílu a šarm a ve mně zas hlásný se spustil alarm. Když mušketýr pádí a zůstane stát tak pohledem svádí a já začnu tát Když horko z něj sálá a plane plamen já u něj bych stála jako u kamen.

SCÉNA TŘETÍ. U KRÁLE LU, SL, ZV Opona otevřít. Král sedí v na trůně v levé části jeviště a má špatnou náladu. Vpravo figurína kardinála KA, LU se do ní strefuje papírovými míčky. Má přijít tajný králův informátor.

LU: Ach jo, zase úřední den. Zprava přichází SL, uskakuje před míčky, schovává se za figurínu a mezitím hovoří (LU hází míčky i během rozhovoru).

SL: Vaše veličenstvo, už je tady! LU: Kdo? SL: Tajný. Je to tajný – LU: My ti dáme, že je to tajný! Koukej to vyklopit! SL: Ale ne, vv, není to tajný, je to totiž tajnýLU: A dost! Děláš si z nás legraci? SL: - chci říct tajný informátor na volné noze, vv. Přišel váš tajný informátor, Pako de Informat, bytem v Kostelní ulici 22, toho času na volné noze. LU: No konečně jsme se dopídili výsledku. To s tím muselo být tolik tajností? Tak nám ho přived', no. Kde ho máš? Mezitím se zleva za trůn připlíží ZV.

SL: Vždyt' říkám, že už přišel. SL odejde. Král se ohlédne vpravo, ZV se schová vlevo, vykoukne, LU se otočí, spatří ZV a lekne se.

LU: Fuj, to jsme se lekli! Vylez! ZV vyleze, pod kolenem levé nohy má protézu (ala kapitán Silver).

LU: Ty jsi chromý? ZV: Prosím nejsem, vv. Jmenuji se Pako de Informat, Chromý byl můj dědeček z matčiny strany. LU ukáže na protézu.

LU: A tohle je co? ZV: To jsem zdědil po dědečkovi z matčiny strany. To je má volná noha. Podívejte, mohu se s ní na prosto volně pohybovat. Předvádí volné taneční kreace. Namlátí si. Protéza mu upadne.

LU: Tak to by stačilo. S čím přicházíš, Pako? ZV zvedne protézu a poklekne před králem.

ZV: Ó, pane nejvyšší, světlo mého života, prameni mé pokladnice, studno má bezedná. . . studno má bezedná. . .

ZV dojde slovní zásoba.

LU: Neznáš snad náš titul? ZV: Honorábilis. LU: Nejsme rektor. ZV: Spektabilis. LU: Nejsme ani děkan. ZV: Magnificence. LU: Nejsme ani profesor. ZV: Ó, to je škoda. Tak promovaný matematiku? LU: To taky nejsme a už nám dochází trpělivost. ZV pátrá v paměti o dalších titulech, vítězně.

ZV: Á, odborný asistence, světlo naší zeměLU: Nenadávej nám! Takhle se asi daleko nedostaneme. Radši nám tykej, my jsme Ludva. ZV: Tak teda Ludvo – je to špatný. LU: To víme i bez tebe. A dál? ZV nějak neví a nesměle dělá nohou důlek. Král ted' v podstatě řekne všechno, co má říct špeh, který je očividně neschopný.

LU: Tak mluv! Napovíme ti: vypadá to, jako by proti nám kul někdo nějaké pikle? ZV: Ano Ludvo, kuje! LU: Hned jsme si to mysleli. A není to náhodou náš starý dobrý kardinál Bažina, ne - Rašelina, ksakru jak jen to, ano už vím, Rašelijé? ZV: Rašelijé. LU: Ano, kardinál Rašelijé. ZV: Tak ten to není. Ale vévoda Buckingham jistě něco kuje. LU: My jsme to věděli! A co? ZV: Tak to bohužel ještě nevím. LU: Můj bože, co je to jen za pako - právě jsi nás připravil o dvacet minut našeho drahocenného času. Zmiz! ZV zmizí.

LU: Tyhle lidi my platíme z našich peněz? Má nápad.

Ode dneška neplatíme. Ode dneška přesouváme naše zvědy pod kardinálův rozpočet. LU se podívá na přesýpací hodiny.

Ach jo, teprve deset hodin. Tyhle úřední hodiny nesnášíme, asi je nadobro zrušíme. Od zítřka. A co, rovnou ode dneška. Podívá se do hlediště.

Takže vás, vás a vás ještě dneska vezmu a vy ostatní můžete jít domů. Tak běžte, no!. . . A víte co - vy, vy a vy běžte taky. A kolikátého vlastně máme dnes? á, sedmnáctého dubna. Mycí den! Jak my se těšíme, až si večer vlezeme do sprchy! Zase po roce! Konečně si budeme moci vyzkoušet tu naši novou sprchovou hlavici,

co jsme dostali od Anny k předloňskému výročí. Zatáhneme si závěs, uděláme si páru a pěkně si to užijeme. Odchází. Do obecenstva:

Zkuste se taky někdy umýt. Ani nevíte, o co přicházíte. Odejde. Opona. Hudba.

SCÉNA ČTVRTÁ. U KARDINÁLA. KA, MY Opona otevřít. Místnost spoře osvětlena, stůl, globus, papíry, svíčka, svitek. Za stolem sedí shrbený kardinál a něco píše (nebo spí). Vejde mylady.

MY: Poslal jste pro mě, vaše eminence? KA ani nezvedne hlavu. MY netrpělivě.

MY: Tak oč běží? KA: Trpělivost a chladnou mysl, má drahá. Dáte si něco k pití? MY: Gin. KA: Mám jen pivo, takže si nedáte nic. Nevadí, naliji si tedy sám. KA si vytáhne půllitr, otevře lahváč a nalívá si, MY křečovitě svírá prsty a probodává KA pohledem.

KA: Ach, můj Bastillský ležák. Cítíte ten závan svěžesti? KA se v klidu napije a položí půllitr.

MY: Jedenáct hodin a už jste zase namol, vaše eminence. KA: Střízlivej bych to tady nepřežil. Ten parchant Porthos mi zapíchl nejlepšího tajného zvěda. Sice omylem, ale o to větší má ted' ze mě ta chamrad' mušketýrská legraci. MY: To už je tenhle měsíc třetí, co? KA: Ano, docházejí mi špehové. Za chvíli budete na řadě vy, mylady. MY: Pff, no dovolte?! Co jste tedy po mně chtěl? KA: Vždyt' to říkám, už jste na řadě, jen vydržte. Nuže, přistupme k mému, a tedy i vašemu problému. MY: No konečně. KA: Buckingham je v Paříži. MY: Už zase? To je teda novina. KA: A dnes večer bude u královny. MY: Už zase? ó jak roztomilé! KA: Mírněte tón, mylady. Vy tam budete dnes, večer také. Jak se k nim dostanete, je vaše věc. Hlavně je při všem pozorně sledujte. MY: To se na ně mám jako jen dívat? KA: Zábava až po práci. Přirozeně jen dívat, ale mějte oči i uši otevřené. Chci cokoliv, cokoliv, co by mohlo královnu komprimovat. MY: Kompromitovat.

KA: To taky. Pro sebe.

Leze mi krkem už hodně dlouho, tak Pro MY.

hled'te si svou odměnu zasloužit. A hlavně se nenechte chytit nebo zapíchnout. MY: Vynasnažím se, sire, jak budu moci. Nasadím akci Okno, ta nikdy nezklamala, nezklame ani vás. KA: To doufám, má drahá. Chci důkaz, slyšíte, důkaz! Bezesporný důkaz! Písnička. Sexymozek Bohem jsem požehnán na vše mám tajnej plán mý pouta nereznou intrika s intrikou přímo či oklikou svou cestu naleznou Strach měj, strach měj, strach měj! Jsem zlej, jsem zlej, jsem zlej! Váš mocný intelekt tryská jak z láhve sekt na hlavy skopový Před tvými vnadami zas brada spadla mi Jsem zákeřná jak vy! A jsem tak krásně oplzlá! Jsem zlá, jsem zlá, jsem zlá! Bůh ví, Bůh ví, Bůh ví! Jsme zlí, jsme zlí, jsme zlí! KA: Zase jste to měla falešně! Co si člověk neodzpívá sám... vypadněte. MY: Bude mi potěšením vás opustit. KA: Potěšení na mé straně. Naučte se do příště pít pivo. A už běžte, mám práci. MY odchází. KA zasune láhev do basy a vstává.

KA: Mám práci. Musím vrátit lahve. To zálohování je teda vynález. Kdo se s tím má pořád tahat? Chtělo by to lehké, nevratné lahve. Pevné, ekonomické, trvanlivé. Prostě takové PET lahve. No, to už je úkol pro příští generace. KA odchází. Opona.

SCÉNA PÁTÁ. POSTELOVÁ SCÉNA U KRÁLOVNY. AN, MY, Kat, CO, BU Opona otevřít. Anna sedí sama v tmavé místnosti na "posteli". Po stranách stojí paravány. Uprostřed hodiny, ukazují noc (22,15). Vzadu vpravo je okno s černou oblohou, hvězdy, měsíček. A roztouženě vzdychá.

AN: Kde jen může být, kde jen může tak dlouho být? Vstane, vzdychne, rozhodí rukama a odpotácí se vpravo. Zleva se vzápětí připlíží MY a Kat. Ten nese srolované prostěradlo.

MY: Tady to rozbal, rychle, rychle, at' si ničeho nevšimne. Kat rozvine prostěradlo s namalovaným oknem, modrou oblohou a sluníčkem, kytička apod.

MY: Panebože. Cos to přitáh, ty tupče? Kat: Kdo to mluví? Nikoho nevidím. MY: Jen počkej, já ti ukážu! Sakra, už se vrací. No jestli tohle vyjde, tak pak už všechno! MY se schová za prostěradlo. Zprava se vrací AN. Pomalu kráčí zprava doleva.

AN: Ach, nejde a nejde. Jen vy, hvězdičky na nebi a ty, toulavý měsíci, jste svědky mého utrpení. Dojde k falešnému oknu.

I Ty snad, zlomyslné slunce, jsi vstalo, aby ses mi vysmívalo? Zajdi! Jde zpátky k pravému oknu.

No proto!. . . Ach, ach. Sedne si. Příbíhá CO. AN vyskočí.

AN: Už je tady? CO: Ano, má paní! AN: Já jsem tak št'astná! CO: Já jsem taky tak št'astná! Obejmou se a skotačí a výskají (prostě jako ženské).

AN: Ach, Constanto, jak ten je na mě něžný. CO: Ten můj taky! AN: A statečný. CO: Ten můj taky! AN: Mé dítě, neblouzněte mi tady a honem jej přived'te! CO odbíhá, AN si lehá na postel do vyzývavé polohy. Ozývá se klepání.

AN: Jiří, jste to vy? BU: Ano drahá. Jde blíž na světlo. Je maskován plnovousem.

AN: Jiří, jste to skutečně vy? BU odhrne plnovous.

BU: Ano drahá. AN: Proč jste mě nechal čekat? BU: Ta vaše Constanta mě kvůli utajení provedla kdejakým kanálem v Paříži, a že jich tu máte požehnaně. AN: Stále mě necháváte čekat. BU: Už jsem u vás, miláčku. BU pokleká k AN.

AN: Není vám příliš teplo? BU: Ach ano, otevřu okno. BU vstává a otočí se k pravému oknu. AN se dívá k levému.

AN: Vždyt' už je otevřené! Ale co když nás někdo uvidí? BU: Ted', v té tmě? BU ukazuje na pravé okno. AN se dívá vlevo.

BU: V deset hodin večer? BU ukazuje na hodiny, otočí se na AN, která ukazuje vlevo.

AN: Podívejte se ven, je světlo jako v poledne. BU se podívá, pak nechápavý výraz do publika do publika.

BU: Něco tu nehraje. Zvláštní podnebí, ta Francie. Až bych řekl podezřele slunečné. Nu, nejsem tu přece jako meteorolog – Mrkne na AN.

vlastně je mi stále horko. Odložím si rád. Odhazuje svršky a sápe se na AN.

AN: Ó, ne tak rychle, co předehra? BU: Promiňte, drahá. BU luskne prsty. Verze 1: Nastoupí muzikanti, předvedou krátkou skladbičku a zase odejdou. Verze 2: vytáhne magnet'ák a pustí skladbu Bleděmodrý červen (Jablkoň).

Pod našima okny Pod našima okny teče vodička napoj mi má milá mého koníčka Já ho nenapojím, já se koně bojím já se koně bojím, že jsem maličká! BU: Tak to bychom měli předehru... Sápe se na AN.

AN: Ne, ještě ne! BU: Vy mne nemilujete! AN: Ale miluji, víc než si myslíte. Ale nespěchejte na mě prosím, vidím vás podruhé v životě a to ještě po dvou letech. BU: Dvouletá známost vám nestačí? To abych se vůbec dožil našich dětí, to zběsilé tempo, kterým pokračuje naše láska, mě vysiluje k smrti. AN: Ach, vy jste krutý! BU: Šílená láska dokáže být krutá. A já jsem šílený láskou k vám. Jen malý důkaz vaší lásky ke mně, o nic víc nežádám! AN: Měl byste se léčit! BU: Jen důkaz vaší lásky mě vyléčí! AN: Ach Jiří, co tedy s vámi dělat? BU ji popadne do náručí, zahrne ji polibky, ona se po chvíli vyvine a s úsměvem odbíhá.

AN: Tak tedy chvilenku posečkejte, prosím. Podám vám ten důkaz vlastníma rukama. Odběhne za paraván v P části jeviště a kramaří tam. BU ani neskrývá očekávání.

BU: Oh my God, that's wonderful. BU se mezitím za paravánem v L části jeviště zbavuje zbytků svého oděvu.

BU: šla si vzít župan a je tu co nevidět. Nu, Jiří Villiersi, zvaný vévodou z Buckinghamu, jsi vskutku neodolatelný. Wow! Je hotov.

Kde jen může být tak dlouho? Vykoukne zpoza paravánu a rozhlédne se. Uvidí druhý par. Všeříkající pohled a přískoky za paravanem vpřed směrem k 2. par.

AN: Kde jen může být, kam zmizel? BU je už u 2. par.

AN: Kde jen může být? BU: Já jsem přece tady, má drahá! Každý je za svým paravanem.

AN: Tady je! Jiří, jsem připravena. BU: Vow! Baví se přes paravany.

BU: Jste připravena na všechno, Anno? AN: Ano! BU: Tedy snad polibek pro začátek? AN: Když já nevím... BU: Ach, aspoň maličký francouzák, prosím. AN: Dobře. BU nastavuje hlavu. AN mu podává francouzák.

BU: To je všechno? AN: A co jste čekal? BU do hlediště.

BU: Abych pravdu řekl, víc. AN: Jakže? Tohle je přece to nejcennější , co Francouzské království nabízí. BU: Ach. Tohle se může stát jen mě. Stále tomu nemohu uvěřit. AN: Berte, dávám vám ráda. Sedne si, takže není vůbec vidět. BU se rozpláče. Anna vyjde ven zpoza paravánu.

AN: Neplačte můj drahý. Bude vám věčnou připomínkou na mne a chvíle, které jsme spolu prožili. Vyjde spoře oděný BU, v ruce drží fr. klíč. A mluví něžně.

BU: A neprožili. Díky, Anno, za tento francouzák. AN: Je jediný v celém království. Nikomu před vámi jsem jej nedala, jen Ludvíkovi. BU: Hned je mi líp. AN: Sbohem, lásko. BU: Sbohem. BU si sebere svršky odchází, otáčí se.

BU: Anno! AN: Jiří! BU: Anno! AN: Jiří! BU: Miluji vás! AN: Běžte už! BU se snaží vrátit, AN jej odhání, BU koukne na AN, na pravé okno, na levé okno, do hlediště, mávne rukou a odejde. AN se důkladně vysmrká a odejde na druhou stranu. Okno se začne hýbat, doleva, doprava, a dostane se doprostřed jeviště. Prostěradlo se sklopí a vynoří se MY.

MY: A mám to! Zadarmo! Má lest opět vyšla. Nuže, ten darovaný francouzák bude stát královnu mnoho. Amatéři!

Pyšně odejde. Dramatická pauza. Ozývá se zpěv, pak zvuk, jako když neteče voda apod. Na scénu vběhne král jen v ručníku kolem beder, v jedné ruce kartáč na dlouhé násadě, ve druhé mýdlo. Hovoří k publiku.

LU: Tak si to představte. Po roce zase ve sprše – a neteče voda. Už jsme svlečení, už jsme ve sprše, zatáhneme si závěs, otočíme kohoutkem, čekáme - a nic. Nic! No dovedete si to představit? - Asi nedovedete, když se nemyjete!! Asi bude zase zarezlé potrubí. Zkusíme povolit kohouty. Kde máme svůj francouzský klíč? Anno? Odbíhá pryč. Tma. Opona. Hudba.

SCÉNA ŠESTÁ.UŽ SE TO ROZJEDE. KA, MY, RO a Vxy, LU, AN, CO Opona otevřít. Osvětlení na levou část pódia. KA, MY v levé části pódia, AN na posteli v pravé části, čte roztouženě dopisy. KA sedí v pracovně, provádí ranní cvičení. Přichází MY. KA stále cvičí, pak uvidí MY a lekne se.

KA: Dobré zprávy? MY: Jak pro koho. Pro nás dobré, pro jiného nikoliv. KA: Ach ano, tak to mám rád. Obdivuji vás, má drahá. Nuže? MY: Buckingham se setkal s královnou... KA: To vím, jistě. MY: ... a ta mu dala jako důkaz své nehynoucí lásky francouzák. KA: No teda-!? MY: Ano, ten co dala k výročí králi. KA: Ještě lepší. Tak už víme, že se pusinkovali. Máte ještě něco? MY: No vždyt' - myslím francouzský klíč, proboha! KA: Hm... MY zpívá.

Anča Byla jsem tam v noci skrytá za kulisou měla dobrý výhled na obě strany Viděla jsem Anču s tou anglickou krysou jak se skryli za paravány Bylo děsný vedro tak to chtěl vzít hákem viděla jsem všechno na vlastní oči Zavřela mu pusu jedním francouzákem tím, co dala králi k výročí MY: Ludvík má dnes sprchovací den a... KA: ...a jako vždycky mu nepoteče voda! A bude hledat svůj francouzák! A nenajde! MY: Jste geniální, Vaše Eminence!

KA: Cože? MY: Jste geniální, Vaše Eminence! KA: Já snad špatně slyším. MY: Jste geniální, Vaše Eminence! KA: To může člověk slyšet i třikrát... Osud mi nahrává. Ted' jen vzbudit v králi podezření, že to nářadí zmizelo díky královně. To nebude těžké. Už se těším, jak se královna bude vykrucovat. Zpívají spolu.

Dneska poznáš Ančo jak ti spadne brada tohle jsi nám holka dělat neměla Chodila jsi s Jirkou což je pěkná zrada to správná Francouzka nedělá … ani Rakušanka! MY: Myslíte, že nebude schopná nic podniknout? KA: Jsem si tím téměř jist. A jestli ano, je již vaším úkolem ji v tom zabránit. MY: Jak? KA: Vám snad radit nemusím. MY: Sama? KA: Nu dobře, dám vám k dispozici Rocheforta. Zazvoní. Naběhne RO a spol. Představí se názvy sýrů.

RO: Hrabě Rochefort! Vx: Vojín Ementál, vojín Parmazán, vojín Syreček! KA: Kde je Hermelín? RO: Hermelín je na rande s Nivou. MY: Ta jeho banda smrdí! KA: Musí vám stačit, nic lepšího k dispozici nemám. Děkuji, pánové. RO a spol. Odejdou.

MY: Ale sire, pochopte, i tak jsou mé možnosti omezené... KA ji hodí měšec.

KA: Nuže? MY: Stále omezené. Další měšec.

KA: A to už snad stačí. Každý zde přece vidí, že konečnou posloupností těchto kroků zde těžko docílíme, aby vaše možnosti byly neomezené. MY: Chápu, tak tedy sbohem či spíše nashledanou. MY odejde.

KA: Chápu, chápu. To říkají všichni, ale zatím mou teorii nekonečné množiny nepochopil nikdo - ani po pěti letech studia. Jak to jen dělají ostatní se svými manželkami? No, ted' tedy zařídit krále. Odejde. Hudba. Osvětlení na pravou část jeviště. Jsme ted' královnině pokoji, královna si zasněně čte dopisy. Přichází naštvaný LU.

LU: Má drahá? AN polekaně vyskočí.

AN: Přejete si, sire? LU: Jsme rádi, že o nás tak dbáte. AN nic nechápe, ale hraje, že ví, oč jde.

AN: To je má povinnost, jste můj muž, tedy chci říci manžel. LU: My víme, co jsme. Kdy bude náš francouzský klíč opravený? AN: Prosím? LU: Přece ten, který máme od vás k výročí a který jste dala opravit. Báli jsme se, že zmizel, ale náš drahý Rašelijé nám řekl, at' se nebojíme, že vy o něm jistě víte? AN rychle a pohotově.

AN: Jistě, už si vzpomínám. Dala jsem ho včera ráno ke zlatníkovi do opravy. Vaše výsost si zaslouží pozlacený francouzák. LU: No zasloužíme, to ano, ale kdy to bude hotové, chceme se sprchovat a neteče nám voda. Snad to nepotrvá týden?! AN: Ale ano, veličenstvo, přesně týden. · Ríkali týden. LU zklamaně.

LU: Do soboty to snad ještě vydržíme. Ale nelíbí se nám to. Tedy v sobotu! LU odchází. AN rychle zvoní. Přibíhá CO.

AN: Jsem ztracena! On to ví! CO: Kdo! Král! A co? AN: Ludvík? Ten nic neví... Ale Richelieu... CO: A co, má paní? AN: O francouzském klíči, co jsem dala Jiřímu do Anglie. Je jediný ve Francii! To kardinál Ludvíka navedl! Jsem ztracena! Je snad možné za pět dní stihnout cestu do Anglie a zpátky? CO: Věděla bych o někom, má paní. Je statečný a jistě by pro královnu udělal cokoliv. AN: Kdo, mluv! CO: Neznám vlastně jeho jméno, ale je to mušketýr. AN: Přived' jej, rychle. CO: Ach, já ho miluju! AN: Slyšíš, Constanto, říkala jsem rychle! CO odbíhá. Opona.

SCÉNA SEDMÁ. NA CESTU! CO, mušketýři, hospodský Mušketýři se dopotácejí na forbínu. Mají lahváče.

4: Jeden za všechny, všichni do dna! AT: Milý DA, co je s vámi? Už od večera jste se pořádně nenapil. PO: To se poddá, holt je ještě mladej a nestačí nám. DA: Ach! PO: Příteli, tak si sakra přihněte! AR: Drahý PO, cožpak nevidíte, že je sužován nemocí nejhorší ze všech, totiž láskou? Mně to stálo léta tréninku, nežli jsem se ten strašný cit naučil ovládat. Mou jedinou láskou je nyní Bůh. PO: No tě bůh, to nám ještě scházelo! V tohle hrozném světě nemá cenu vystřízlivět. AT: A jaká je, příteli? řekněte. DA: Je to moje CO, je to má alfa i omega, je prostě nádherná! Musím ji vidět! AT: No v tomhle stavu určitě ne. Celou noc jste nespal. PO: A nalačno, fuj! AR: AT má pravdu, příteli, ale tady kousek je takový velmi slušný podnik, U přítulné opice, tam vás dáme dohromady. A sebe taky. AT: Kolik nám zbývá z peněz, které jste včera trefil svou vytříbenou muškou a ostrým mečem, PO? PO: Na pořádnou snídani to určitě ještě vydá. Jdeme! 4: Jeden za všechny, všichni na jedno! DA: Ach jo! AT: Copak, příteli? DA: Co budu dělat, až ji uvidím? Já se před ní nezmůžu na kloudné slovo. PO: To je pořád nějakejch štráchů... Mně už žaludek zpívá hlady! AR: No vidíte, drahý DA, PO má pravdu: „Docházejí ti slova? Řekni to písní.“ DA: Když já se před ní tak stydím... AT: Neboj se, DA, pomůžeme ti. Přece nenecháme kamaráda ve štychu! Ale slib mi, že si dáš s námi pořádnou snídani! DA: Tak dobrá tedy, když myslíte. 4: Jeden za všechny, všichni na jedno! Zajdou za oponu, po chvíli CO vyběhne na scénu před oponu a zmateně tam pobíhá.

CO: Kde jen může být. Byla jsem už všude! … Opona otevřít, na scéně dveře od hospody. CO přijde před hospodu, vytáhne mobil a volá.

CO: Haló, to jste vy? Já jsem tady. A kde jste vy? V hospodě?? Ale to snad ne, já jsem slušné děvče. Myslíte? Ale když já nevím. Mám? Ale já s vámi musím mluvit! Jde o čest královny. Ne o moji, o královninu. Přijdete? A kde jste? Hostinský vykopne AT.

HO: Už máš dost, bečko! AT: Pít, pít!

CO stále volá.

CO: Že už jste na cestě? Vyletí AR.

HO: Prý kněz. Papež všech ožralů! AR: Bůh s vámi, zlý muži. CO: Spěchá to! Vyletí PO.

HO: Táhněte odsud, chátro! PO: Vyser si voko! CO: Pospěšte si, ztrácím signál! Mušketýři se sbírají a začnou zpívat svou opileckou píseň - nahlas. CO volá a hluk ji ruší.

CO: Tiše pánové, mám hovor! PO zesílí hlas, ztrácí rovnováhu, švihne sebou a ostatní jej zachraňují.

CO: Tak si pospěšte! že prý už jdete? Už jste tedy na cestě? že tu budete hned? Co říkáte? že tu jste vcukuletu? HO vyhodí posledního mohykána DA, ten padne CO k nohám.

DA: Už letím! Všimnou si sebe. DA se hrabe na nohy. Zamilovaně.

DA: D'artagnan. CO: Constanta. AR: Boží hovádka. No tak, DA, řekni jí to! DA kouká jak sůva z nudlí. Pohledem prosí kamarády o radu.

AT: Pánové, je čas, jedem! Raz, dva, tři čtyři! Písnička ve stylu boybandu, Lunetic apod. Předstírají hru na nástroje.

Dotyky Sedmý div světa ve tvých očích našel jsem jááááá Jak z nebe jsi slétla ke mně dolů, už nejsem sám Chtěl bych proměnit tě, abys byla tou květinou Ke který když přivoním, abych měl lásku tvou Cítit dotyky tvý na těle mým Ať spojí se v jedno naše těla A společně vnímat, co bude se dít V tuhletu chvíli, která je skvělá

Dozpívají.

AR: Tak už utíkej, příteli. DA se ozběhne, vezme CO do náručí a zatočí se s ní.

DA: Já to věděl. Tys má Constanta. Tys mou alfou i omegou... CO: Ano! AR: Pánové, máte? AT: Jistě, příteli! A vy, PO? PO: Nepochybně! S vítězoslavným křikem vytahují zpod plášt'ů láhve a pijí.

CO: DA, ty jsi naše záchrana! Královna je v nebezpečí! DA ji položí na zem.

DA: Mluv! Já i mí přátelé jsme hotovi... pomoci! Nato opilecký smích mušketýrů, kteří se svalí na hromadu. DA obhlédne situaci.

DA: Jsme v té nejlepší formě... AT: To teda jsme! CO: DA, honem ke královně! Vleče jej pryč, ostatní dopíjejí láhve a zpívají.

Mušketýři Mušketýři, mušketýři malovaní kluci nasedají na koníčky honí hromotluci Setmí se. Opona. Přestávka.

SCÉNA OSMÁ. ALE TEĎ UŽ OPRAVDU NA CESTU! Mušketýři, RO a jeho banda, SU Opona otevřít. Rozsvítí se, mušketýři stále na místě, přibíhá DA.

DA: Přátelé, jedeme na výlet. PO: Exkurze? AT: · Rízená konzultace? AR: V kostele sv. Salvatora otevřeli novou hrobku? DA: Do Anglie! Máme tajné poslání. PO: Cože? DA řve.

DA: Tajné! Máme něco přivézt od lorda Buckinghama. A spěchá to. AT: Fuj, Angličan, nesnáším Angličany! AR: A oč jde, drahý DA? DA: O čest královny. AT: To je jiná! A co máme přivézt? DA: Francouzský klíč. Nevím, co to je, ale snad to poznáme. PO: Na cestu! 4: Na cestu! Jeden za všechny, všichniAT: Kdo to platí? DA vytáhne měšec.

DA: Bez obav, příteli. Daňoví poplatníci.. 4: Na cestu! Vyběhnou z jeviště. Vrátí se zpět, už jsou na cestě, na koních. Jedou ke středu jeviště, cestu jim zatarasí RO a spol.

RO: Konečná, vystupovat! AT: Máme jízdenku až do Anglie, chlapče, ustup z cesty! RO: Do stšehu! RO a spol. předvedou pár pozic, 4 vytasí, a na střídačku se zatlačují v boji.

RO: Za kardinála! 4: Za královnu! RO: Za Paříž! 4: Za, za, za, zapařím! Vtom přibruslí hokejový rozhodčí a vhodí první buly. Chvilku řežba, zpomalené záběry, a pak odpíská PO hákování.

SU: Pět plus do konce utkání! PO: To nebyl faul! RO: Běž na trestnou! PO: Že ti jednu fláknu?! Všichni se do sebe pustí. Zmatek.

SU: Konec utkání! DA: Rychle pryč! PO: Promiňte, kamarádi, ale budete to muset zvládnout beze mě, já musím ve čtvrtek před disciplinárku! AT: Jed'me! 3 prchne, RO a spol. se rozkoukají, SU odvádí PO.

RO: Za nimi! Jedou. Opona. Hudba.

SCÉNA DEVÁTÁ. BEZ PENĚZ (S VISA) DO HOSPODY NELEZ! Tři mušketýři, RO a spol. Opona otevřít. Trojka zkroušeně jede, míjejí hospodu. Dva stoly, židle, u jednoho stolu čtyři lidi (převlečení gardisté), pobíhá tam hostinský (převlečený RO).

AT: Pánové, já už ale opravdu nemůžu! DA: Vydrž, AT! AT: Ale na jedno rychlý bychom mohliDA: Ne! AR: Mohli, amen. Dva sesedají, DA rezignovaně také. Hned u nich RO.

RO: Pánové si přejí? AT: Tři rychlý. DA: Mě nealkoholické, já to tu řídím. RO: Hned je to tady. Odběhne, přinese, chvíli je nechá, oni pijí.

AT: Pánové, víte, že už pijeme za svý? AR: Však ono to nějak dopadne. Vrátí se RO.

RO: A čím platit, máte? AT: Dovol, zmetku?! Tu máš. Vytáhne kreditní kartu a položí ji na stůl.

RO: Hoho, VISA? Ty nebereme! AT: Co jste to za lokál? Pánové, jdeme! Zvednou se a chtějí odejít, RO je zadrží.

RO: Nikam! To si zaplatíte! Nato se zvednou dosud sedící gardisté a tasí.

AT: Je to past! Jeden za všechny! DA, AR: Ok, tak my jdem! Prchnou. AT ustupuje před gardisty do zákulisí.

AT: Přestávka na odnos mrtvých! G: Vždyt' nikdo nezemřel! Přestanou bojovat, AT jednoho propíchne.

AT: Už jo. Za přítele Porthose. Jedna jedna.

Zatímco G odnášejí mrtvého, AT se napije. Po chvilce.

AT: Tak do střehu! AT ustupuje před gardisty do zákulisí. Tma. Hudba. Na scénu naběhnou tři jeptišky (převlečení gardisté) a meditují. Zprava příjíždějí DA a AR.

AR: Hled'te, příteli, služebnice boží. Bůh vám žehnej, sestry! DA: Pojed'me, AR, náš úkol nepočká. AR: Strpení, drahý DA. S1: Spaste naše duše! S2: Převor Sebastien minulý týden skonal! AR: Proboha, jak se to stalo? S2: Byl už starý a bylo nás na něj příliš mnoho. S3: Ach, je nás sto dvacet a již týden jsme bez - pastýře božího! AR: DA, tento úkol si žádá pravého muže! DA: Cože? AR: Slyšíte přece, tyto opuštěné ovečky potřebují pastýře! Vidíte, jak strádají! Sesedne s koně.

AR: Jsem plně váš, sestry, spasme naše duše. DA: Já jedu, AR. AR: Dobrá, bůh s tebou. AR pokleká k jeptiškám. Šeptají něco.

DA: Ale já jedu! AR: Neruš mé kruhy! Natočí se k jedné ze sester. DA odjede.

AR: Ano, Marie, toto bude vskutku lepší probrat na svaté půdě. Pojd'me. AR vstane a má se k odchodu, jeptišky shodí hábity, pod nimi kardinálovy barvy a vrhnou se na AR. Příbíhá RO. Bitka se přesouvá do zákulisí.

RO: Skvělé, zvyšujeme vedení na tři ku jedné. Těš se, DA! Odejde. Opona.

SCÉNA DESÁTÁ Á. POSTELOVÁ SCÉNA U KRÁLE. LU, A Opona otevřít. LU leží naštvaně v posteli. Večer.

LU: Anno, kde jste? A přichází.

LU: Dobře víte, co je na programu druhý den po sprchovacím dnu. Úchylně se zasměje.

LU: Pojďte k nám, drahá. A: Ale veličenstvo, Ludvíku, koloušku... Jde k němu, hladí ho.

… myšáčku, květinko má voňavá, lásko moje – smrdíš! Co smrdíš, jako tchoř páchneš! Fuj! LU: A co jako? Sprchovací den jsme museli odložit kvůli vašemu výmyslu, dát nám pozlatit můj francouzák. Alou do postele. Představujte si, že už jsme umytí. A: Ach drahý, co tedy mám jen s vámi dělat. Odkládá šaty a lehá si k němu.

LU: Hehe. Tma. Hekání, funění (Ludvíkovo), pak ticho. Nic se neděje.

A: Ludvíku? LU: Grrr. A: Stalo se něco? LU: To je prostě hrozné. Bez našeho francouzského klíče tu nic nefunguje! A: Tak už se nerozčilujte. V sobotu ho zlatník vrátí a všechno si opravíte. LU: No to doufám! A nechte nás na pokoji, běžte. A odchází.

LU: A zavolejte mi sem Rašelijého. A: Cože? LU: Chci pohádku na dobrou noc! A: Jak si přejete... Snad to stihnou, snad to stihnou! A odejde.Opona.

SCÉNA DESÁTÁ BÉ. D'ARTAGNAN VS. MYLADY. DA, MY DA vjede na forbínu.

DA: Již cítím vůni moře! Jsem téměř u cíle. Ach, když si jen představím ty vlny, proudy, přístavy, lodě, plachty, stožáry, paluba, tlustý kapitán, vychrtlý plavčík, podpalubí, bečky s vínem, mouka, kyselé zelí, naložené maso, krysy, vůně mrtvé ženy, vůně ženy... vůně ženy? Zavětří. Zjeví se MY.

MY: Která vám splní každé přání! DA je poblouzněn.

DA: Pojed'te se mnou do Anglie! MY: Přejete si to opravdu? DA: Ano! MY: Tak tedy ano. Opona otevřít. Spustí se hudba, DA s MY spolu tančí, v přestávkách slova plná vášně.

DA: Tančíte jak bohyně. Jste bezchybná! Málem si dají na hubu.

MY: A vy jste celý muž! Držte mě pevně! DA: Chtěl bych vás rozdrtit! MY: Klidně drt'te! DA: Vaše krása mě zabíjí! MY: Celá hořím! DA: Cítím, že bych přemohl celý svět. Zabíjel bych pro vás! MY: Udělal byste pro mě cokoli? DA: Ano! www.cokoli.cz Jen pro vás! MY: Zemřel byste pro mne? DA: Ano! Jste ostrovem v moři mé vášně, jste mým pevným bodem! MY tajně vytahuje dýku.

MY: Jsem tedy vaší alfou a omegou! DA: Ještě že jste mi to připomněla, vždyt' já mám již svou Constantu, je mou alfou i omegou. Tak já už musím! Jistě na mě čeká. MY odskočí od DA, v ruce dýku.

MY: Lháři! Pošpinil jste mou čest! DA: Jo, ale já už fakt musím. Musím se ještě stavit v Londýně u Jirky. MY: Urazil jste mě! Mě! řekl jste, že pro mě zemřete! DA: To jsem řekl. MY: Tedy zemřete, dyjadyjadá!

Vrhne se na něj. DA ji odstrčí. Tak se to střídá i při dialogu.

DA: A to teda nezemřu! MY: To si jenom myslíte! DA: Vy se ale pletete! MY: To se teda nepletu! DA: Já už ale musím jít! MY: Za to se vám pěkně pomstím! DA: A já už nehru, nehru! DA odbíhá.

MY: Prchl, ale tu jeho Constantu před mou pomstou nic neuchrání. Zemře, bačbačjucharé! MY odchází. Tma. Hudba.

SCÉNA JEDENÁCTÁ. DO ANGLIE TAM A ZPÁTKY. VY, DA, BU, mušketýři Nastoupí vypravěč .

VY: Tak, milé děti, jistě jste netrpělivé dozvědět se, co se stalo s naším statečným DA. DA konečně dosáhl anglických břehů DA vyleze, vytahuje z šatů leklou rybu. a dorazil št'astně až do Londýna (cedule LONDON) rovnou k lordu Buckinghamovi. (vjede BU na koni) Chvíli mu něco vysvětloval (hádka) - vzpouzel se, milý lord (B nechce dát) ale pod tíhou D'artagnanových argumentů (DA zaklekne BU a dá mu meč na hrdlo) nakonec ustoupil a rád dal. (BU rád dal) Nakonec si DA z Anglie kromě (DA jede.) francouzáku vezl i čertsvého koně. (zelený kůň) Jel dnem (den) i nocí (noc) vítr mu čechral vlasy (vítr) déšť mu padal do očí (déšť) větve ho šlehaly do tváře (větve) uštval koně (kluše) uštval i sebe (jde, postupně se spíše plazí) až se konečně v sobotu (plazí se) asi tak ve 13,34 přesně doplazil........... (zalehne) do Paříže (cedule PařÍž) do hospody (vpravo naběhnou mušketýři ke stolu) ke stolu v hospodě, kde jej už netrpělivě očekávali jeho přátelé. Ti mu pomohli na nohy a zahrnuli ho četnými dotazy. Mušketýři sedí v hospodě, pijí a hledají plán, jak vrátit klíč. DA vytáhne francouzák.

PO: Tak tohle je ono? DA: Vypadá to divně, co? AT: Tomuhle se říká francouzák? AR: Amen. DA: Musíme ho do večera donést ke královně. AT: Jak??? PO: Hrubou silou! Prostě tam vlítnem a bude. Vstanou a jako odcházejí s vytasenými meči. Na druhé straně jeviště se zjeví čtveřice po zuby ozbrojených gardistů s krvelačnými pohledy.

AR: To nebude ten nejlepší nápad. AT: Kardinál to má určitě obšancovaný. PO: No jo. Sednou si. Přemýšlejí.

PO: Já bych tam stejně vlítnul! DA: Už to mám! Porthosi, sice o tom nevíte, ale myslí vám to. Pošleme ho tam po

poštovním holubovi! AT: Myslíte, že to zvládne? AR: S pomocí boží ano. DA zahvízdá. Seshora přiletí holub.

DA: Ferda je náš nejlepší poštovní holub! PO: Nevypadá moc zdravě. DA: To je jen maskování. Zkušeností má na rozdávání. AT: Hm. Vypadá na to, že zažil už nebožtíka Ludvíka dvanáctku. AR: To rozchodí. DA: Jen ho nechte. Je malej, starej, slabej, ale vydrží. Jdem na to! DA přiváže francouzák k holubovi. Jdou na okraj jeviště.

DA: Musíme mu dát pořádnej rozlet, ale jak jednou nabere rychlost, tak ho už nic nezastaví. PO: Já bych tam stejně vlítnul. AT: Poletíš za ním. DA, jednej! DA vypouští pateticky holuba.

DA: Náš osud je na tvých křídlech, Ferdo. Let'!!!! Vhodí Ferdu "mezi diváky", ten samozřejmě vlivem tíže zemské spadne jak hruška.

DA: Ferdo, ne! DA si vybere jednu obět', na tu zaměří pohled a nonverbálně ho pobízí k podání klíče, dokud neuspěje.

AT: Ferda zklamal. AR: Pokoj jeho duši. PO: To už nerozchodí. DA: A jsme tam, kde jsme byli. AT: V hajzlu. Hospodo, čtyři rychlý! Sednou si, přemýšlejí.

PO: Už? AT: Už? AR: Už? DA osvítí múza.

DA: Mám to! Hurá na to! PO: Svoje ptáky už nám sem netahej! AT: Je to lepší než posledně, příteli? DA: Rychle, nemáme čas! řeknu vám to cestou. Urychleně opustí tavernu. Opona. Hudba.

SCÉNA DVANÁCTÁ. AKCE TELECOM. Mušketýři, RO a spol., AN, LU, KA, MY Opona otevřít. Uprostřed jeviště stojí gardisté a hlídají vchod do paláce. Píseň.

Gardisti – sadisti Žralok má čelisti mušketýři, ti maj zbraně my jsme zlí gardisti počíháme si pěkně na ně Athose, Porthose d’Artagnana, Aramise poznáme po hlase skrz naši stráž neproplíží se Rovnoměrně pokryjeme všechny úseky [prvý – druhý – třetí - čtvrtý] vlevo od řeky [prvý – druhý – třetí - čtvrtý] vpravo od řeky [prvý – druhý – třetí - čtvrtý] Na nádvoří po nich zbudou jen mastný fleky potom si dáme maliny, med a vařený šneky VS: Mě to hlídání nebaví. Mušketýři prašivý. Mohli jsme jít hrát do parku kuličky. RO: Nerej a hlídej. Děláš to i pro mě. To mě povýší. VH: Ty si sem netroufnou. PO má podmínku na tři zápasy, to by taky moh' dostat distanc do konce sezóny. RO: Hele, někdo jde. Zprava přicházejí mušketýři v montérkách Telecom. Přes rameno kabely, DA v ruce francouzák.

RO: Stát! Kampak? DA: Jdem na tu sprchu, šéfe. RO: Jakou sprchu? AT: Hele, nemáme jenom vás. Zdržuješ nám kšeft, za půl hodiny děláme u nějakýho Rašelijého! Co to tam děláme, kluci? PO: Hajzlíky, šéfe. AR: Přijdem-li tam pozdě, máme to snad svést na vás? Asi se bude zlobit. RO: Né, né. Pojd'te dál. Co to máš v ruce, chlapče? DA: To je prosím... ladička na piána! RO: A k čemu ji máš? DA: Ladíme podle ní signál. RO: Chápu, chápu. Tak už běžte, at' kardinál nečeká. Pustí je dovnitř. Gardisté stojí a přemýšlejí. Pauza.

VE: A šéfe, jak poznáme ten francouzák? RO: Nevím sice, jak vypadá, ale až ho uvidíme, určitě to poznáme.

VP: Vy jste stejně chytrej, šéfe. RO: To bych prosil. Jdem se podívat kus vedle. Odejdou. Hudba. Mušketýři se plíží po jevišti. Zpoza zadní opony vykoukne AN.

AN: Haló! DA: Ano? AN: Pro vás vaše veličenstvo, nezdvořáku. DA: Ano, vv. AN vyleze.

AN: Díky vám, šlechetní zachránci. Máte ho? DA: Tady je. Podá AN francouzák.

AN: Rychle, Ludvík už chce jít do sprchy, dejte mi ho. DA: Prosím madame. AN: Zkuste jej ještě zdržet! AN zmizí.

PO: A je pryč. AT: Nebreč, to zvládnem. AR: DA, ved'te nás! DA: Do sprchy! 4: Jeden za všechny- všichni PO: Já se koupu zásadně sám! DA: Do sprchy! Odběhnou, vzápětí vběhne na scénu LU v županu.

LU: Tak vám jdeme do sprchy, a jsou tam nějací cizí lidé. Prý že nám tam něco namontují, nějakou štěnici nebo co, a pak se prý ze sprchy dovoláme všude. Vás by to bavilo, aby každý slyšel, co děláte ve sprše? No, jsme na to zvědaví. Zprava vejdou 4.

DA: Tak už je to hotový, šéfe. LU: No konečně. Už to funguje, mládenci? AT: Jistě. LU: Nemůžeme se dočkat. Hurá do sprchy! LU se má k odchodu. Čtveřice odchází.

4: Tak naschle. LU: Do sprchy! LU odbíhá vpravo. Tma. Zvukový záznam:

LU: Tak konečně, ti chlapci říkali, že to funguje. Jak jen ono ale se to ted' ovládá? Nu, vyzkoušíme to. Á, vezmeme sprchovou

hlavici... zkusíme, jestli teče studená... Tón jako když stanice neexistuje. ..co to je? Snad že by aspoň teplá? "volaná stanice neexistuje"... My se z toho snad zblázníme! Tady nic nefunguje. Ještě že se koupeme jen jednou ročně, jinak bychom se snad z toho museli zbláznit... Tak ještě zkusíme oba kohoutky naplno. Obsazovací tón, pak zvuk jako když neteče voda. No jo, vždyt' pořád neteče voda. Proto to nefunguje. Ale, ale, kde máme svůj francouzský klíč? Anna říkala, že dnes bude opravený. Anno, Anno, kde jsi? AN: Tady, můj drahý choti. LU: Kde máme svůj francouzák? AN: Tady je, dávej na něj pozor, at' si neublížíš. LU: Neboj, Anno, jen tady něco opravíme a už to bude. Ozvou se strašlivé rány. Já ti ukážu, že nepotečeš! Tumáš! Rány. Po chvíli se chrchlavé zvuky změní na zvuk tekoucí vody. Sláva! To blaho, to blaho! Díky, příteli, za pomoc! LU zahodí francouzák do jeviště. Vejde naštvaný kardinál s mylady v zádech. K chodí sem a tam, ukazuje na francouzák.

KA: Můj génius je obklopen bandou tupců a ignorantů! Neschopná, jste totálně neschopná. Vidíte, tady leží, a královna se nám ted' někde v koutě vysmívá. Co mi na to řeknete? MY: Říkala jsem vám přece, že mé možnosti jsou omezené. Každý z těch vašich gardistů má tolik papírů na hlavu, že by jim Vaše eminence mohla na ně koupit batoh. To oni je pustili do paláce. KA: Měla jste je zastavit už na cestě. MY: Nemůžu zato, že DA je imunní bezpohlavní parchant! KA: Výmluvy, výmluvy. Jak chcete odčinit svou neschopnost? MY: Mám tu jeho Constantu. Královna nám sice utekla, ale na tu holku DA nalákáme a vyřídíme si to s ním. Bude ji určitě hledat a my je všechny čtyři čapnem. KA: Trochu nehodné mého génia, ale budiž. Učiňte příslušné kroky, já se přijdu podívat. MY: Bude mi potěšením, monsiňore. KA: A kde tu nulu, tu jeho Constantu schováváte? MY: Doma, aspoň mi tam utře podlahu, nána jedna pracovitá. KA: Tak ji pošlete do Bastilly, tam si může vytírat do soudného dne. MY: Dobrá, představení začne co nevidět. KA: Doufám. Zmizte! MY odejde vpravo, KA vlevo. Opona. Hudba.

SCÉNA TŘINÁCTÁ. GREAT FINAL CHECKPOINT. Mušketýři, gardisté, CO, Kat, MY, KA Opona otevřít. Ponurá hudba, jsme totiž v Bastille. Na jevišti je tma.

PO: Jaůůů, krysa! AT: Neřvi, uslyší nás! PO: Tady nás už nikdy nikdo neuslyší. Já chci domů! AT: Neřvi, nebo tady zařvem! AR: Amen. DA: No tak, musí tu někde být, Constanta moje milovaná. AT: Není to léčka? PO: To je jedno, vlítnem na ně, sebereme Constantu a jdeme! AR: DA, jste si vědom, kam až nás dovedl váš chtíč? DA: To nevím, dělám to poprvé. AT: Jdeme, musíme mu pomoci! Slabě se rozsvítí, je vidět špalek se sekerou. U něj klečí CO, nad ní stojí kat. Vedle sedí MY.

MY: Vítám vás, pánové, dáváte si načas. DA: Co chcete udělat s mou Constantou??? MY: Chuděra, z toho všeho asi přijde o hlavu. DA: Zmije, za to zemřeš! MY: A to teda nezemřu, dyjadyjadá! MY odchází.

PO: Stůj, to si zaplatíš! 4: Všichni na jednoho! MY jim nevěnuje pozornost, neb přiběhnou RO a spol. a kryjí jí záda. Přichází KA.

KA: Už to začalo? MY: Každou chvíli, monsignore. Napětí před bojem.

RO: Zničíme vás! AT: Budeme bojovat do poslední kapky vaší krve! Naděláme z vás sýrové fondue! G: Za kardinála! 4: Za královnu! G-tým: Na ně! 4-tým: Na ně! Jeden za všechny, každej za sebe! Vrhnou se na sebe, vřava, do toho hudba (pevnost Boyard). Opona. Hudba se ztiší a kardinál vyjde před oponu a sedne si. Občas něco vyletí ven zpoza opony (nebo se cíp opon zvedne a je vidět vřavu uvnitř).

KA: Tak!

Vytáhne si zpoza pláště lahváče, otevře si ho a napije se.

Bastillský ležák nespěchá! Možná se ptáte, co se to tam děje? No, celé to byl samozřejmě můj plán. Oni se tam navzájem povraždí a já budu mít konečně klid. Od mylady, od těch zatrolených mušketýrů i od toho smradlavého Rocheforta. Melancholicky vychutnává svůj triumf.

To jsem to krásně zařídil! Jestlipak už jsou hotovi? Jde k oponě, nakoukne dovnitř. Zpoza opony vyletí pár rukou a vtáhnou KA dovnitř. Chvíli hoří bitka, zesílí hudba, pak klid. Ven se vypotácí kat. Než se skácí, vysloví poslední větu.

Kat: Tak to je konec! Opona otevřít. „Živý obraz“, všichni mrtví. Konec.