Musíme citlivě zvážit podíl jádra i limity těžby uhlí Předseda vlády Petr Nečas uvedl 16. listopadu do úřadu nového ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu. Ten po svém jmenování uvedl, že mezi jeho hlavní priority bude patřit především podpora českých podnikatelů jak doma, tak při jejich působení na zahraničních trzích. "Považuji Martina Kubu za velmi schopného politika, který má zkušenosti s řídící funkcí na krajském úřadu, kde se zabýval právě ekonomickými otázkami. Vedle toho má také praktické zkušenosti s podnikáním," uvedl předseda vlády. "Úřad ministra průmyslu a obchodu přebírám v době, kdy ekonomické vyhlídky nejsou zrovna růžové. Evropská unie včetně České republiky stojí na hraně recese, a proto je mou hlavní prioritou připravit nás, naše podnikatele, na možný příchod tohoto složitého období. Zároveň ale budu usilovat o to, abych právě v této době prosadil zásadní strukturální změny, které vybudují pevné základy naší ekonomiky na léta dopředu," zdůraznil ministr Martin Kuba. "Jako ministr průmyslu a obchodu se zasadím zejména za prosazování zájmů českých podnikatelů. Znamená to dokončení a realizaci všech klíčových strategií a opatření, která ministerstvo připravuje - tedy dokončení aktualizace Státní energetické koncepce, prosazení Exportní strategie, implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti a zlepšení našeho postavení v očích investorů díky nové Proinvestiční strategii," vypočítal ministr Kuba a dodal: "U implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti a dalších materiálů ministerstva považuji za zásadní správně definovat cíle a postupy. Toto ministerstvo musí dokázat pracovat jako firmy, tedy s jasnou vizí a konkrétně měřitelnými výsledky. Musí vyhodnocovat své kroky, stejně jako musí české firmy a podnikatelé dnes a denně na trhu čelit tomu, že trh hodnotí dopady jejich rozhodnutí. Proto musí být proces implementace jasně měřitelný a hodnotitelný a ministerstvo musí být stejně jako firma schopno prokázat konkrétní přínos pro českou ekonomiku." Pan ministr, poskytl v uplynulých dnech interview Hospodářským novinám a Právu. Z jeho odpovědí k aktuálním otázkám jsme vybrali: Co je podle vás nejsilnější a nejslabší stránkou českých firem? To se asi dá těžko takhle paušálně říci. Malé firmy jsou hodně závislé na tom, jaký je osobnostně jejich majitel. Dobrou firmu podle mého dělá souhrn několika okolností — kompetentnost ve výrobě či poskytované službě je samozřejmě na prvním místě, ale neméně důležitá je schopnost svou produkci nebo službu prodat. Dále orientace ve financování, schopnost najít na trhu místo pro další rozvoj nebo inovaci, ochota zabývat se nudnou, ale nezbytnou administrativou a konečně i schopnost řídit a motivovat lidi. Čím je firma menší, tím je pravděpodobnější, že na všechny tyto hlavní činnosti nemá odborníka. Ale abych byl v něčem konkrétní, tak řeknu, že podle mého se naše firmy vyznačují dobrou schopností přizpůsobit se, improvizovat, hledat nečekaná řešení.
Předpovědi nejsou v otázce vývoje českého hospodářství příliš optimistické. Co musí firmy dělat, aby zvýšily svoji konkurenceschopnost? Univerzální návod pro firmu, jak přežít krizi, není. Myslím, že bude hodně záležet na předmětu podnikání. Firmy, které prodávají spíše zbytné věci nebo služby, to v krizi mívají horší než dodavatelé základních potřeb. V zásadě pak jsou dvě cesty. Buďto je firma kapitálově silná a kritické období s nějakými nezbytnými úsporami přetrpí, nebo si najde jiné, krizí méně zasažené teritorium či obor podnikání. Vy sám jste podnikal. V jaké oblasti a co jste si z toho odnesl? V roce 2003 jsem pořídil pro svou maminku franšízu společnosti Fornetti a v roce 2007 jsem založil společnost Fruit Frog, která se zabývá prodejem ovocných koktejlů. Někteří mě při nástupu do funkce označovali jako majitele řetězce rychlého občerstvení, což je úsměvné, protože jsem měl jen tři provozovny. Naučilo mě to to, co musí zažívat dnes a denně řada podnikatelů a co si myslím, že spoustě politiků chybí. Že není jednoduché vydělat na nájem a plnit všechny normy a nařízení EU. Naštve vás, když musíte nosit na úřady potvrzení, která by si dávno měly posílat mezi sebou. Trápilo mě papírování, což je ale dáno i tím, že tato činnost je obecně moje velmi slabá stránka. Ale vedle toho jsem měl taky radost, že člověk něco sám dokáže, takže pro mě je to velmi milá a užitečná zkušenost. Jaké dnes v Česku existuje podnikatelské prostředí? Jak chcete přispět k jeho zlepšení? Snižování administrativy je naprostou nezbytností. Jsem rád, že mnohé udělali již moji předchůdci. Shodou okolností se poměrně rozsáhlá novela živnostenského zákona projednávala na prvním jednání vlády, kterého jsem se zúčastnil. Jsem ale právě z praxe přesvědčen, že v tomto i dalších zákonech je stále ještě řada nelogických ustanovení, která si odporují, nenavazují na sebe, případně vyžadují dvojí plnění jedné povinnosti. Každopádně administrativní úlevy pro podnikatele a živnostníky budou jedním z prvních témat, na která se zaměřím. Z legislativních novinek budou pro živnostníky stěžejní změny v otázce zrušení daňových paušálů... Daňové paušály jsou přesně tím nástrojem k tomu, o čem jsem mluvil, že živnostník má tvořit hodnoty, a ne papírovat, tedy velmi účinnému snížení administrativní zátěže. Chápu dojem ministerstva financí, že živnostníci platí relativně malé daně. Ale na druhou stranu budu argumentovat tím, že je to jeden z mála nástrojů, jak podpořit zodpovědné lidi, kteří jsou ochotni se o sebe v tomto systému starat a nečekat doma, až od státu začnou pobírat různé dávky. Takových lidí si velmi vážím. Podniky v Česku si dlouhodobě stěžují na nedostatek technicky vzdělaných lidí. Ministerstvo nyní zahájilo kampaň "I řemeslo může být cesta k úspěchu". Co je jeho cílem?
To je třeba jeden z konkrétních kroků, jak technickému školství pomoci. Nejen politici, ale i média se musí naučit ukazovat veřejnosti, že dobrou kariérou není jen právník nebo tlumočník v Bruselu. Že naopak není nereálný obrázek, a na trhu ho zažíváme už dnes, že právníci, manažeři či úředníci s dobrou kariérou mají problém sehnat řemeslníky. Firmu, která jim postaví dům, nebo truhláře, který udělá nábytek. A to nemluvím o specialistech v nějakých strojírenských oborech, kteří se už dnes na trhu vyvažují zlatem. Porevoluční vzdělávání produkovalo řadu oborů, jen aby nabídlo získání maturity, ale spousta takových absolventů nemá v těchto oborech využití. Chceme přimět rodiče i mladé lidi k zamyšlení, že v reálném světě je o kvalitní řemeslníky nebo maturanty s technickými dovednostmi mimořádný zájem. A takto zručný člověk se může mnohem snáze postavit na vlastní nohy a začít podnikat. Spolu s Firmou roku a Živnostníkem roku je vyhlašována i Absurdita roku. Ta letos připadla zbytečnému výpisu z rejstříku trestů. Kdo byl vaším favoritem? Osobně bych čekal, že na tuto věc dojde už dávno, protože aby člověk musel státu dokládat něco z evidence, kterou tentýž stát vede, to je skutečně absurdní. Je pravda, že zavedením CzechPointů se alespoň zlepšila dostupnost výpisů, ale pořád je to papír navíc. Druhým mým favoritem v řadě byla nutnost jít na CzechPoint kvůli získání ověřené kopie dokumentu, který vám přišel do datové schránky. Byť tyto problémy věcně nepřísluší jen MPO, chci slíbit všem podnikatelům i živnostníkům, že budu s resortními ministry velmi intenzivně jednat a nutit je k tomu, aby takové absurdity zmizely úplně. Jaké jsou vaše plány s novou verzí Státní energetické koncepce? Budete pokračovat s připravenými scénáři, nebo dáte za pravdu kritikům a celou ji necháte přepracovat? Nová verze Státní energetické koncepce je připravená a určitě by nebylo dobré zahodit práci, kterou na ní pracovníci ministerstva a rada vlády pro energetiku odvedli. Aktualizace je založena na hodnocení dopadů do HDP a konkurenceschopnosti a na dalších pilířích, jako je bezpečnost. Já si, po pravdě řečeno, nedovedu představit rozumnější kritéria. Takže proces projednávání pokračuje, v tuto chvíli kolegové zpracovávají připomínky z meziresortního připomínkového řízení. Máte pocit, že předložené varianty jsou nereálné? Každá varianta, která bude předložena, bude mít vždy fanoušky i odpůrce. To je přirozené. Koncepce popisuje potenciály v podnikání na energetickém trhu a je jasné, že zástupci jednotlivých segmentů i ekologové budou mít vždy trochu odlišnou představu o energetickém mixu. Je pravda, že jste požádal premiéra Petra Nečase o odklad projednání energetické koncepce? Ano. Tento materiál měla vláda původně projednávat v roce 2009, respektive úřednická vláda na začátku roku 2010. Můj předchůdce měl stanovený termín na konec letošního roku. Materiál má definovat mantinely energetiky jako klíčového oboru na 30 let dopředu a ve vizi dokonce ještě o 20 let déle.
Pokud jej mám obhajovat, musím být osobně pevně přesvědčen, že předložená varianta je optimální a že za ní mohu plně stát. Vzhledem k tomu, že jsem ve funkci teprve od 16. listopadu a neměl jsem možnost u projednávání tohoto materiálu být, požádal jsem pana premiéra o půlroční odklad, abych mohl koncepci ještě se všemi zainteresovanými subjekty prodiskutovat. Podle plánů MPO má v Česku vyrůst až 14 nových jaderných reaktorů. Je to podle vás reálné? Energetika není o osobních názorech. Pokud bychom měli snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na 20 procent oproti výchozímu stavu a zároveň udržet stabilní energetiku, jádro je logicky základem. Pokud chceme výrazně snížit podíl uhlí v energetice a neohrozit stabilitu, pak se navýšení podílu jádra nevyhneme. Zůstává samozřejmě otázkou, zda to má být 60 nebo 80 procent. Každý ze scénářů stojí na odlišném základě a má jiný dopad. Za sebe musím říct, že se mi zdá dosažení tohoto podílu jádra na energetickém mixu příliš vysoké. Tvrdím, že bychom se měli chovat tak, abychom byli schopni obhájit ekonomiku svých rozhodnutí. Na vybudování tolika jaderných zdrojů jsou zapotřebí investičně obrovské peníze, na které musí ČEZ také vydělat. To není o tom, že napíšeme na papír, bude to tolik a tolik procent. Je třeba i férově přiznat, že dobrá ekonomika našich jaderných elektráren vychází i z toho, že byly vybudovány ještě v minulém režimu za jiných investičních podmínek. Jak si tedy v České republice představujete ideální podíly jednotlivých zdrojů? Takové, které nebudou podlamovat nohy firmám a ohrožovat je i celou ekonomiku. Chtělo by se mi říci, že ideálem je vyvážený podíl jednotlivých druhů energie. Ale současně vím, že to je v podstatě nereálné. Když se podíváte na rozložení zdrojů zemí po celé Evropě, vždycky jsou založeny především na domácích zdrojích a v případě potřeby jsou doplněny jadernou energetikou. Kde mají uhlí, tam ho používají, kde mají dostatek kapacit ve vodě, mají vyšší podíl hydroelektráren. Koneckonců i mnohokrát zmiňovaná evropská Raw Material Initiative vede země k maximálnímu využití domácích zdrojů. Není na tom nic nelogického. Domácí zdroje jsou vždy první, na které se energetici dívají. Zpátky k jádru. Jak hodnotíte dosavadní přípravu dostavby Jaderné elektrárny Temelín? Mělo by se v přístupu vlády něco měnit? Harmonogram dostavby je obecně známý a nevidím důvod do něj nějakým způsobem zasahovat. Určitě považuji za mimořádně důležité, aby dostavba přinesla naší zemi i jiná pozitiva než energetickou bezpečnost. Nechci, aby ČEZ utratil obrovské peníze, které by odplynuly kamsi za hranice bez toho, že by z nich měly práci domácí firmy. Jinými slovy, dostavbu Temelína vnímám jako velkou příležitost pro domácí firmy a jako Jihočech také jako příležitost pro zásadní zlepšení infrastruktury v regionu, bez které si dostavbu a následný provoz umím jen stěží představit.
Považujete za reálné dodržení závazku na 13procentní podíl obnovitelných zdrojů na české spotřebě v roce 2020? Jedná se o závazek, který vyjednávači České republiky dohodli v rámci přístupových dohod. V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by tento závazek neměl být naplněn. Je ale potřeba, aby to stálo co nejméně peněz a samozřejmě byly minimalizovány případné negativní dopady do stability sítě. Je reálné, že tyto závazky překročíme? Nebudu se stavět proti tomu, aby byly překročeny, pokud se ukáže, že to dává pro ekonomiku tohoto státu smysl. Ostatně také projednávaný zákon o podporovaných zdrojích a národní akční plán neříkají, že není možné tuto hranici překročit. Je tam pouze napsáno, že další rozvoj již nebude podporován, ale je možný na tržních principech. Kdo ví, jaká zlomová technologie spatří světlo světa třeba za tři roky, tak proč se jí dopředu bránit. To je ostatně další obecný princip aktualizované koncepce, jistá robustnost, připravenost na reálně možné situace a změny podmínek. Energetika je složitým odvětvím a potkávají se v ní všemožné protikladné potřeby. Líbivá politická hesla odtržená od ekonomické a technické reality se pak velmi snadno změní v obrovskou finanční zátěž. Jak vnímáte podíl obnovitelných zdrojů energie? Je to o tom, kam se česká společnost rozhodne jít, ale každý energetický scénář musí stát na reálných ekonomických základech. Vezměme fotovoltaické elektrárny. Ty se přece zdály krásným ekologickým řešením, a výsledek? Dnes je jejich instalovaný výkon zhruba 2000 MW, což odpovídá výkonu Temelína, ale podíl na výrobě elektrické energie je jen asi tři procenta. Navíc ne když je to potřeba, ale podle počasí. Co nás tahle legrace stála? Jen v tomto roce platíme, ať už ze státního rozpočtu, nebo každý v cenách elektřiny, přes 32 miliard korun za rok. To hodně zvedá cenu elektrické energie. Nemůžeme chtít, aby naše firmy obstály v konkurenci, a přitom vytvářet situaci, kde už pouhé náklady na energii nutnou k podnikání tomu budou prakticky nepřekonatelnou překážkou. Které obnovitelné zdroje mají v Česku největší budoucnost? Jednoznačně je potřeba podporovat zdroje stabilní, například vodní elektrárny. Jsem také zastánce kombinované výroby tepla a elektřiny, ta vede k vysoké efektivitě při využívání paliv. Největší příležitost zde vidím hlavně v dodávkách tepla. Jste pro prolomení těžebních limitů na uhlí? Jedná se o problém vytrhávaný z kontextu. Energetika je ale komplexním oborem s technickými, ekonomickými, sociálními, ekologickými a jistě ještě dalšími aspekty. Takže při každém rozhodnutí o čemkoli je potřeba zvážit více faktorů. Vláda se v koaliční smlouvě zavázala, že limity nepřekročí. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tento závazek chtěla koalice měnit.
Otázka prolomení limitů se, bohužel, mediálně zjednodušuje. Ten boj se vede prakticky pouze v ekologickém rozměru - kdo je pro a kdo proti prolomení. Pokud se těžba v dole zastaví, není to tak, že až si za pár let vzpomeneme, zase začneme vesele těžit. Pokud se těžba zastaví, bude stát hodně peněz udržet důl tak, aby nedošlo k jeho zatopení. A pokud budeme chtít takovou těžbu obnovit, bude třeba trvat dalších 5 a více let, než se, zjednodušeně řečeno, prokopeme přes hlínu zase k uhlí. Pět let jen finanční náklady na hlínu a žádné uhlí. A zase to není o tom, že říkám prolomit, nebo ne, je to o ekonomickém rozměru těch variant a položení si všech okolností, které takové rozhodnutí provázejí, na stůl. Navíc toto odvětví má na severu Čech vazbu na zaměstnanost a nese i sociální rozměr. Možné jsou obě varianty. Jen nejsem fanouškem prázdných proklamací, které neříkají, co to bude stát a jaká jsou rizika Obejde se české teplárenství bez uhlí za limity? Když toto závažné téma zlehčím, řeknu, že možné je prakticky všechno. Jen je potřeba si otevřeně říct, že každá ze zvažovaných variant bude mít různý dopad na ovzduší, na zaměstnanost, na cenu tepla, na energetickou bezpečnost, jaké investice to vyvolá ze strany dodavatelů a spotřebitelů, co to bude celkově znamenat pro ekonomiku. Právě zde je nezbytný komplexní odborný pohled a výhled. Může uhlí v teplárenství zastoupit plyn? Problém je, že když se systém centrálního vytápění založený na uhlí jednou rozpadne, je mizivá šance, že ho někdy někdo znovu vybuduje. A právě razantní nástup plynu by mohl znamenat definitivní likvidaci centrálního vytápění. Zároveň je tato otázka spojena s vyšším bezpečnostním rizikem, což ostatně ukázala plynová krize v Evropě v lednu 2009. A kvůli rychlým změnám cen plynu je také nutno myslet na vyšší riziko razantního zdražení tepla. Navíc spoléhání se na malé decentralizované plynové zdroje by až tolik nevyřešilo otázku snižování emisí skleníkových plynů. Koncepce se proto k problematice centrálních systémů zásobování teplem staví poměrně opatrně, důležité je v tomto směru především nastavení energetiky na regionální úrovni.
