Musíme být aktivní a přesvědčiví strana 4 Vánoční anketa str Rok 2011: rizika a naděje str Návštěva u primátora str

9 / 2010

Informační bulletin Občanské demokratické strany

Musíme být aktivní a přesvědčiví Vánoční anketa str. 7–11

Rok 2011: rizika a naděje str. 13–15

strana 4

Návštěva u primátora str. 16

Vážené čtenářky, čtenáři, členové i příznivci ODS, s odcházejícím rokem i na nás padla trocha nostalgie, trocha pocitů zklamání, ale hlavně i nadějí. Listy ODS jsme se snažili dělat tak, aby odrážely to, co se v politice děje a co se nás všech týká. Snad se nám dařilo poskytovat Vám co nejvíce informací o vnitrostranickém dění, v různých rubrikách jsme oslovovali ty, kteří jsou svou podstatou i počínáním „vlajkonoši“ pravicových hodnot. Také jsme rádi, že se nám daří spolupracovat s exkluzivními autory, kteří píší o rozmanitých a leckdy málo známých událostech z oblasti historie, kultury i jednotlivých společenských a hospodářských odvětvích. Přejeme Vám i sobě, abychom se během vánočních svátků dokázali alespoň na chvíli oprostit od politických nesvárů, každodenních problémů, dokázali načerpat nové síly, pochutnali si na svátečních lahůdkách (a netloustli), abychom dokázali i v příštím roce dodržovat zásady lidské i politické slušnosti. Abychom se my i naši blízcí těšili dobrému zdraví i v roce 2011. Nechť se nám všem podaří dokázat to, co považujeme za správné, nechť je v příštím roce co nejméně zklamání a co nejvíce splněných nadějí. Krásné Vánoce a šťastný nový rok Vám přeje redakce Listů

OBSAH

Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou poslední letošní číslo Listů ODS, a sluší se tedy provést lehkou bilanci života uvnitř ODS v uplynulém roce. Ten se samozřejmě odehrával především ve znamení jarních voleb do Poslanecké sněmovny a podzimních komunálních a senátních voleb. Od toho se odvíjely také činnost a fungování Hlavní kanceláře ODS a celé manažerské sítě. Mimoto se nám ale podařilo odvést velký kus práce v mnoha dalších oblastech, které bych v následujícím textu rád shrnul. Do roku 2010 jsme vstoupili s projektem Vize 2020. Seriál krajských konferencí k jednotlivým programovým tématům vyvrcholil v únoru 2010 celostátní ideovou konferencí Vize 2020, na které byl představen výsledný střednědobý programový dokument ODS pro nadcházející desetiletí. Spolu s touto konferencí byl v základní verzi spuštěn také zcela nový intranet Moje ODS přístupný všem členům a představitelům strany. V něm se otevřela nová dimenze pro vnitřní komunikaci a usnadnění vnitrostranických procesů v ODS. Od února jsme se již plně soustředili na předvolební kampaň a parlamentní volby, které vyústily ve vznik silné koaliční vlády v čele s předsedou ODS Petrem Nečasem. Záhy po parlamentních volbách se pak v pražském Clarion Congress Hotelu uskutečnil 21. kongres ODS, který zvolil nové vedení a předložil sebereflexi jak uplynulé

předvolební kampaně, tak vzniku nové koaliční vlády. Hlavní kancelář kongres plně zajistila po organizační stránce. Konec prázdnin a podzimní měsíce byly věnovány kampani před komunálními a senátními volbami, které se konaly v říjnu. Hlavní kancelář v ní poskytovala zázemí pro všechny kandidáty do Senátu a snažila se zajistit základní servis všem místním sdružením a jejich kandidátkám. V současné době již pracujeme také na obnově odborných komisí ODS, jejichž vznik doporučil poslední kongres. Hlavní kancelář ODS se bude účastnit jak na jejich ustavení, tak na koordinaci jejich činnosti a vnitřním fungování. Komise by měly přispět k rozvoji vnitrostranického života, tvorbě stanovisek a dokumentů v jednotlivých programových oblastech či ke generování osobností Občanské demokratické strany. Nadcházející mezivolební období otvírá prostor pro to, abychom se ještě více mohli soustředit na nové projekty a změny uvnitř naší strany. Věřím, že to bude etapa, která nám umožní připravit ODS na nové výzvy, které souvisejí například také s větší konkurencí na pravé části politického spektra. Přeji proto nám všem nejen do nadcházejícího roku 2011 mnoho štěstí, zdraví a úspěchů v naší práci a úsilí o prosazování pravicové politiky a programu občanských demokratů.

Jan Kočí hlavní manažer ODS

Z obsahu Musíme být aktivní a přesvědčiví Petr Nečas Nesmíme zapomenout, že ODS ve volbách zaznamenala ztráty. Vlastním přičiněním i proto, že se přiostřil konkurenční boj napravo od středu. Část veřejnosti chtěla změnu a bude ji chtít vždycky. strana 4 Vánoce – tradice, pohoda, hodnocení roku minulého a naděje do budoucna Čelní představitelé ODS se v naší anketě zamýšlejí nejen nad politickými vítězstvími a prohrami uplynulého roku, ale také se vracejí ke svým rodinným tradicím a zvykům. strana 7–11 Irsko, euro a my Ivo Strejček Euro není ekonomický projekt, o který by si v minulosti řekly trhy samy. Je to projekt politický, je příliš rozdílný ekonomicky, sociálně, kulturně i historicky a do jedné velikosti kabátu tlačí tlusté i hubené. strana 12 Zdánlivě klidný rok 2011. Opravdu? Zbyněk Klíč Po dlouhé době máme vládu s výraznou parlamentní většinou a nečekají nás žádné volby. Ale je otázkou, zda vláda zůstane dostatečně silná, zda jí koaliční partneři nebudou házet klacky pod nohy... strana 13

Vánoční svátky v podobách původních, historických, novodobých... Vánoce jsou spojeny s řadou historických a kulturních tradic. Za zmínku ale stojí i to, jakou atmosférou byly vánoční svátky poznamenány v některých vypjatých historických obdobích, například ve válečných dobách. strana 26–29 9/2010 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1. Tel: 234 707 160, 161, 164. E-mail: [email protected], http: www.ods.cz. Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková. Redaktorka: Ivana Vajnerová. Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová. Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů. Registrace u MK ČR E 12908. Redakční uzávěrka: 3. 12. 2010. Inzerci přijímá: E-mail: [email protected].

3

SLOVO PŘEDSEDY

Musíme být aktivní a přesvědčiví které politické konkurenty za „nové“ a „neokoukané“. Řada jejich představitelů přitom pouze převlékla kabát – někteří již poněkolikáté – a tváří se, že o své minulosti nic nevědí. S tímto arzenálem však nelze vystačit věčně a veřejnost ho dříve či později prokoukne.

Legenda o mimořádné úrodě „velkých“ koalic se nekoná

P

4

odzimní komunální a senátní volby završily rok a půl trvající nepřetržitou volební kampaň, zahájenou ostudným sesazením vlády v době českého předsednictví. Přesto, když se ohlédneme zpět, musíme hodnotit letošní rok jako úspěšný proti očekávání. Jiří Paroubek přetaktizoval a proti veškerým prognózám nedosáhl jím avizovaného „zářivého“ vítězství. Věřil by někdo začátkem letošního roku, že ODS bude nejsilnější politickou stranou ve vládě? Věřil by někdo, že v Poslanecké sněmovně vznikne proreformní většina, jakou se nemohla chlubit žádná polistopadová vláda? Nesmíme zapomenout, že ODS ve volbách zaznamenala ztráty. Částečně vlastním přičiněním a chybami a částečně proto, že se přiostřil konkurenční boj napravo od středu. Část veřejnosti chtěla změnu a bude ji chtít vždycky. Pokud „nové“ zboží neobstojí, poohlédne se po dalším. Ať už se dříve jmenovalo US-DEU, Evropští demokraté, Čtyřkoalice, Koalice, Strana zelených nebo dnes Věci veřejné a TOP 09. A v budoucnu se mohou objevit další apologetové „nové a zásadovější politiky“. My s tím musíme počítat a musíme se umět vždy adaptovat na novou situaci. Můžeme sice pozdvihovat obočí nad tím, že část médií stále považuje ně-

Výsledky podzimních voleb dopadly podle realistických očekávání. Přes nemalé ztráty jsme získali největší počet komunálních zastupitelů a v počtu odevzdaných hlasů jsme zůstali těsně za ČSSD. Tím ODS – na rozdíl od TOP 09 a VV – potvrdila výsledek jarních voleb. Přesto je nezbytné korigovat neuvěřitelné legendy šířené v médiích. Není pravda, že v letošním roce vzniká mimořádné množství komunálních koalic ODS s účastí ČSSD. Těchto koalic naopak ubývá, a to i v největších statutárních městech. Naprostá většina z nich je přitom vícečlenných, v řadě případů i s TOP 09. Na svět nelze pohlížet mediální optikou několika největších měst a nebrat v úvahu celkovou realitu. Naprosto nesmyslná jsou i obvinění ODS, že se snaží vypudit TOP 09 z většiny radnic. Pravý opak je pravdou, ve společných koalicích jsme v desítkách velkých měst. Pokud někde došlo k nedohodě, platí to i z druhé strany – a to mimo jiné minimálně ve čtyřech hlavních krajských městech. Že o tom média tolik nepíšou jako o „lavině“ koalic ODS s účastí ČSSD, je bohužel smutná realita. Pokud se takto vyjadřují představitelé TOP 09, svědčí to pouze o jejich frustraci z neúspěchu v podzimních volbách. TOP 09 a především Miroslav Kalousek chtěli podzimních voleb využít k posílení své pozice v pravé části politického spektra. Ukázalo se však, že vazba voličů TOP 09 je velmi vlažná a neodpovídá zveřejňovaným volebním preferencím. Zisk dvou senátorů a tří starostů TOP 09 ve městech nad 10 tisíc obyvatel není důvodem k přemrštěnému sebevědomí. ODS naproti tomu prokázala kvalitní vyjednavačské schopnosti, získá větší počet starostů a primátorů než odpovídá volebnímu výsledku a v řadě měst tak zabrání levicové vládě. Co nás teď čeká? Nesmíme se nechat zatáhnout do

neseriózní snahy používat výsledky místních voleb, především v Praze, k vyvolávání pnutí na celostátní úrovni. Komunální volby nikdy celostátní politiku neovlivňovaly a není jediný důvod, aby ji ovlivňovaly dnes. Nebylo tomu tak ani v době, kdy někteří dnešní představitelé TOP 09, tehdy v dresu ODS, seděli v pražské koalici s ČSSD. Ani nedávno v Brně, když se lidovci dohodli s ČSSD na vyšachování vítězné ODS. Stejně tak nelze připustit případné povolební zmatkování koaličních partnerů a odchylování od vládního programu. Musíme se zaměřit na prosazení reforem. Kvůli nim vznikla tato vláda a tři partneři podepsali kvalitní koaliční smlouvu. Při pohledu na ekonomickou situaci v Evropě si nemůžeme dovolit luxus mediálních a politických hrátek a musíme prokázat viditelnou výkonnost. Nikoli verbální, ale faktickou. ODS do vládního programu prosadila drtivou část svého programu. Chceme být garantem toho, že vláda bude prosazovat skutečné strukturální, nikoli kosmetické změny. Musíme být ale aktivní a přesvědčiví. Nesmíme se nechat ukolébat tím, že další volby nejsou v dohledu. Že naši konkurenti jaksi automaticky oslabí únavou jejich voličů, pokud nesplní očekávání. To by bylo pro ODS velmi nebezpečné a neprozřetelné. Nezapomeňme také, že naším největším soupeřem stále zůstává programově a vnitřně nezměněná sociální demokracie. Každý ze zodpovědných činitelů ODS na jakékoli úrovni by měl myslet na to, že naší ambicí je uspět ve všech následujících volbách. Musíme se tedy umět dívat za nejbližší horizont. To byla vždycky silná devíza občanských demokratů, kteří se dokázali zvednout z každé nepříznivé situace. Závěrem bych rád všem popřál pokojné vánoční svátky a šťastný nový rok. Ani příští rok nebude snadný, ale mějme víru, že se nám podaří prosadit to, co považujeme za důležité a prospěšné. Nebudeme v tom sami, většina evropských vlád řeší podobné problémy. A je na nás, abychom přesvědčili veřejnost, že jdeme správným směrem a neuhneme.

Petr Nečas předseda ODS

K VOLBÁM 2010

Ohledně vedení radnic ODS zabodovala Tomáš Bartovský V letošních komunálních volbách si občanští demokraté ověřili, že jsou dominantní silou na pravé části politického spektra. V počtu odevzdaných hlasů o 9 % předstihli TOP 09 a s 5 112 mandáty obsadili první místo mezi politickými stranami před ČSSD (4 584). Snad žádným volbám do obecních a městských zastupitelstev nevěnovala média tak velkou pozornost jako těm letošním. Ačkoli se ODS podle očekávání nepodařilo dosáhnout v současné době stěží opakovatelný výsledek z roku 2006, nenechali si pravicoví voliči ve většině obcí implantovat myšlenku podprahově šířenou v části médií, že se má v čele české pravice přepřahat. Výsledky voleb nepotvrdily spekulace o oslabování občanských demokratů vůči TOP 09. Odstup „topky“ od ODS se naopak v porovnání s výsledkem květnových sněmovních voleb prohloubil z 3,5 % na 9 % odevzdaných hlasů. Celkově se ODS spíše přiblížila svým standardním volebním výsledkům z let 2002 (5 729 mandátů) a 1998 (5 697 mandátů). Neuspěla také ČSSD se svou snahou vsugerovat veřejnosti dojem, že voliči v komunálních volbách odmítli vládní proreformní kurz. ČSSD sice nad ODS zvítězila v počtu hlasů (19,7 %), ale pouze o 0,9 %. Tento výsledek nelze hodnotit jako zásadní „ne“ reformám. V součtech mandátů totiž získala vládní koalice (ODS – TOP 09 (+STAN; – VV) celkem zhruba 9 200 zastupitelů. Opoziční strany ČSSD a KSČM naproti tomu získaly dohromady o 1 400 mandátů méně.

Mediální mýty o komunálních koalicích V souvislosti s formováním radničních koalic se v médiích objevily dva mýty, které stojí za bližší pozornost. Prvním z nich je tvrzení, že ODS z radnic „vyšachovala“ svého přirozeného partnera – TOP 09. Dosavadní výsledky sestavování radničních koalic ve městech nad 10 tisíc obyvatel dokládají, že pro takto vyhrocené tvrzení chybí faktická opora. Do konce listopadu ODS uzavřela koalice v 86 ze 133 největších měst. Ve 42 případech spolupracuje s TOP 09, což

70

65

Koalice s účastí ODS a ČSSD

65

10

60

24

55

ODS–ČSSD + více subjektů

55

50

45

Koalice s účastí ODS a ČSSD v roce 2010

51 2002

2006

jsou více než dvě třetiny z celkem 60 koalic, do kterých „topka“ vstoupila. I na komunální úrovni tedy ODS maximálně využívá potenciál pro spolupráci s partnerskou vládní stranou. Ne všude to však platí i obráceně. TOP 09 totiž ve 12 městech dala přednost nabídce na koalici s ČSSD před pravicovou koalicí s ODS. Zcela neadekvátně zdůrazňují média také formování koalic ODS a ČSSD. Letos takových koalic zatím vzniklo 51, tedy méně než v letech 2006 (55) a 2002 (65). V naprosté většině (41 měst) se však jedná o širokou koalici, ve které kromě ODS a ČSSD ještě figuruje minimálně jeden další politický subjekt, například TOP 09 nebo KDU-ČSL. Široké koalice s účastí ODS a ČSSD nejčastěji vznikly tam, kde již v minulém volebním období obě strany spolupracovaly. Existují však také města, kde ODS od spolupráce ČSSD odstoupila ve prospěch pravicové koalice. ODS se dostala do zastupitelstva ve všech 133 městech nad 10 tisíc obyvatel. Díky svému koaličnímu potenciálu si nadále drží postavení strany s největším zastoupením v městských radách. Z povolebního vyjednávání zatím také vyplývá, že ODS je ze všech stran nejúspěšnější v získání postu starosty ve městech, kde se ve volbách neumístila na první pozici. Celkem ODS získá zhruba o jedenáct primátorů a starostů více, než odpovídá vítězstvím ve sledovaných městech. Občanský demokrat byl zvolen starostou

ODS–ČSSD čistá

17

ODS–ČSSD + 1 subjekt

2010 například v sedmi městech, kde volby vyhrála ČSSD. ČSSD naopak ve zhruba patnácti případech své volební vítězství promarní. V deseti městech přitom stojí za neúspěchem sociálních demokratů právě ODS, která dokázala vyřadit ČSSD z vítězné pozice. Také proto letos vzniklo méně levicových koalic, než odpovídá volebnímu výsledku.

Komunální volby nejčastěji odrážejí místní poměry Překvapením je malý zisk TOP 09, která se sice prosadila do necelé poloviny koalic ve 133 největších městech, ale získala posty primátorů a starostů pouze ve třech. Potvrdily se tak její celkově slabší výsledky v komunálních volbách. Komunální koalice nejčastěji odrážejí místní poměry. Ty jsou přitom někde ovlivněny osobními vztahy a vyhrocenou předvolební kampaní. Komunální zastupitelstva jsou navíc často rozdrobená a většinou tak generují vznik širších koalic. Bylo tomu tak vždy, letošní rok není výjimkou. Nemá proto smysl vyvozovat z komunálního uspořádání dalekosáhlé závěry o celostátní politice, ale spíše hodnotit schopnost politické strany dosáhnout dohody, která jí umožní v konkrétní obci prosazovat co největší část programu. A v tom letos občanští demokraté opět zabodovali. autor je vedoucí mediální sekce a tiskový mluvčí ODS

5

ODBORNÉ KOMISE

Jedna ODS, jeden program, 30 000 odborníků

P

6

řestaňme se vymlouvat na minulost, zapomeňme na současné spory, mysleme na budoucnost. Buďme jednotní, podporujme jeden program – NÁŠ – na vládní, regionální i místní úrovni, dejme všem členům šanci zapojit se do tvorby politiky ODS. To jsou ambice, které má projekt odborných komisí. Ambice nemalé. Nicméně pevně věřím, že ambice realistické. Jsem přesvědčen, že naše členská základna má větší potenciál než jiné strany. Vždy jsme byli stranou svobodných, přemýšlivých lidí. Stranou, jejíž síla spočívá ve schopnosti hledat řešení. Stranou, která je a musí být továrnou na výrobu idejí. Stranou, kterou dvacet let spojují stejné hodnoty a zároveň je stranou v pravém slova smyslu pluralitní, která neomezuje svobodnou diskusi, a naopak z ní těží. To vše jsem měl na mysli, když jsem 21. kongres požádal o schválení záměru zřídit odborné komise coby zásobárnu myšlenek a lidí schopných prosadit je do praxe. Jsem si jist, že to je nástroj, který potřebujeme, abychom obhájili naše postavení lídra pravice a hlavní strany, která brání svobodu ve všech podobách. Jsem si jist, že díky odborným komisím překonáme problémy a naplníme výzvy, které nutně vládní stranu čekají. Věřím, že i díky odborným komisím postupně zmenšíme rozdíly ve vnímání našich politických priorit mezi centrem a regiony. Že zlepšíme povědomí členů o záměrech vládní politiky a dokážeme je motivovat k účasti na ní a k její účinné podpoře. Že místo výčitek a obviňování si budeme vyměňovat informace a nápady. Že členové získají reálnou možnost kariérního postupu, a to nikoli na základě protekce, ale díky své odbornosti. Že nebudeme trpět nedostatkem schopných lidí, které můžeme umístit do nejrůznějších úřadů a organizací. Za poslední roky se nám podařilo rozjet celou řadu školicích programů, díky kterým se zvýšila odborná a ideová úroveň našich členů. Tito profesionálové, do kterých jsme dost investovali, nemohou za politické averze, které si pěstujeme. A hlavně – mají jiné možnosti. Když jim nedáme příležitost my, půjdou jinam. Nedovolme to. I proto vznikají odborné ko-

Pavel Drobil

Přehled odborných komisí ODS 1. Odborná komise pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost Pracovní skupiny: Finance Sociální věci Zdravotnictví 2. Odborná komise pro konkurenceschopnost Pracovní skupiny: Průmysl a obchod Doprava Životní prostředí 3. Odborná komise pro rozvoj regionů a venkova Pracovní skupiny: Zemědělství Místní rozvoj Cestovní ruch 4. Odborná komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost Pracovní skupiny: Školství Mládež Sport Kultura a média Věda a výzkum 5. Odborná komise pro národní zájem a svobodnou budoucnost Pracovní skupiny: Zahraničí Obrana Institucionální fungování EU 6. Odborná komise pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu Pracovní skupiny: Spravedlnost Vnitro E-government a veřejná správa Protikorupční opatření 7. Odborná komise pro vnitřní fungování ODS mise. Zdůrazňuji, že jde o otevřený, liberální koncept, ze kterého není nikdo vyloučen. Samozřejmě mají jistou strukturu, která odpovídá logice tvorby programu a s níž budou všichni brzy seznámeni. K otevřenosti bezesporu přispěje i možnost sledovat a připomínkovat práci jednotlivých komisí v systému Moje ODS (moje.ods.cz). Ale každý se může zapojit a postupně se kvalifikovat i na lídra. Záleží jen na jeho schopnostech a času, který chce práci v odborné komisi věnovat. Tento volný koncept počítá s využitím zkušených politiků a odborníků, které máme, a vedle nich dává šanci k růstu všem, kteří se na to cítí. Každý, kdo

k tomu bude mít chuť, získá díky odborným komisím platformu, kde může publikovat své názory a řešení a ovlivňovat tak směřování ODS. Je přirozené, že ti nejlepší se stanou adepty i na ty nejvyšší posty. Jsem přesvědčen, že ODS díky tomu získá další impuls a upevní si svou pozici lídra pravice. Očekávám, že konkurence bude tvrdá, ale férová. Tak, jak to odpovídá étosu ODS. Jsme stranou stejně věrnou svým základním hodnotám jako stranou pluralitní. Stranou, pro kterou chci, aby platilo: „Jedna ODS, jeden program, 30 000 odborníků!“ autor je místopředseda ODS

ANKETA

Vánoce – tradice, pohoda, hodnocení roku minulého a naděje do budoucna Vánoce a přelom roku bývá obdobím nejen radovánek, svátečních pochoutek a odpočinku, ale také zamyšlením nad dobrým i zlým, co očekáváme od roku příštího. Každopádně dříve či později (první varianta je pravděpodobnější) – až se zvedneme z kavalců nebo vrátíme z dovolených – tu zase bude svět takový, jaký je a jaký jsme ho i my zanechali. A zase bychom se všichni měli snažit, aby byl lepší. Možná může být inspirací k rozjímání tohoto typu anketa, v níž jsme oslovili členy grémia ODS. Snažili jsme se směřovat hlavně k ryze vánočním tématům, ale politika jako by byla všudypřítomná, takže i o ní je řeč.

Miroslava Němcová V politice bude zřejmě dusno Co považujete za své největší úspěchy v uplynulém roce a jaké politické události považujete za nejvýznamnější? Uspěla jsem ve volbách, obhájila po čtvrté mandát poslankyně, byla jsem zvolena do čela Sněmovny… Ale to není nic proti tomu, že moje rodina je v pořádku, nepostihla nás žádná fatální hrozba. Obecně z české politiky se mi zdá z uplynulého období důležitý a prospěšný odchod Jiřího Paroubka a sestavení vládní koalice s velkou většinou v Poslanecké sněmovně.

Co si slibujete od roku 2011? Bude to reformní rok, takže v politice bude zřejmě dusno. Slibuji si, že v osobním životě dusno nebude. Která oslava Vánoc ve vás zanechala nejhlubší vzpomínky? Poslední Vánoce s maminkou, protože krásné byly vždycky, až jednou, bohužel, přišly ty poslední. Jaký vánoční dárek vám udělal největší radost? Nepřekonatelný dárek jsem dostala ve 12 letech: bílé krasobruslařské boty s bruslemi. To bylo v roce 1964. Ve Žďáře jsme bruslili jenom na řece Sázavě a na rybnících, když mrzlo. Do té doby jsem měla něco, čemu se říkalo „ventokličky“ – hnědé boty s přimontovanými bruslemi. Ty bílé boty mám dodnes. Rodiče je koupili dost velké, a tak jsou se mnou celých 46 let. A pořád bruslím.

➤

ANKETA Na jaké vánoční zvyky ze svého dětství nejvíc vzpomínáte? A nakolik je i nyní dodržujete? Drželi jsme půst (ale zlaté prasátko nikde), krájeli jablko a vždy tam byla z jadřince hvězdička. To dodržujeme i dnes. Oddáváte se o Vánocích hojnosti a domácímu odpočinku, nebo spíš vyrážíte někam do přírody, do zahraničí…? O Vánocích jsme doma, sejde se celá rodina. Chodí k nám přátelé, nebo my k nim. A také si jdeme zabruslit, zalyžovat nebo projít do přírody. Miluji sníh. K oblíbeným hrám naší rodiny patří vytváření sněhových postav – sněhuláků i jiných – u nás na zahradě. Na čem si o Vánocích nejvíc pochutnáte? Nejvíce miluji kapra a bramborový salát a potom dobré víno. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Nedávám si předsevzetí. Jíte na Nový rok čočku, aby se vás držely peníze, a dáváte si pozor, aby neviselo prádlo a neuletělo vám tak štěstí? Ano, na Nový rok jíme čočku a prádlo nevisí. Máte do nového roku nějaké tajné přání? Není tajné: přeji si, aby všichni v mé rodině byli zdraví.

Pavel Blažek Není jisté, zda přežijeme ve zdraví příští rok Co považujete za největší úspěch a neúspěch končícího roku? Největším úspěchem je samotný fakt, že jsme tento rok ve zdraví přežili. Neúspěchem je to, že není jisté, zda přežijeme ve zdraví ten následující. Co si slibujete od roku 2011? V politické oblasti si slibuji trvání stávající vlády, v osobním životě

8

zdraví pro svoji rodinu. Kterému politikovi byste udělil pomyslnou medaili za zásluhy, nebo naopak „antimedaili“ za poškozování politické kultury? Medaili bych dal Jiřímu Paroubkovi za největší zásluhu na tom, že mohla vzniknout nelevicová vláda. Máte ve vzpomínkách některé Vánoce, na které nejraději vzpomínáte? Nejvíce vzpomínek mám samozřejmě na doby, kdy jsem byl ještě dítě, a nečetl jsem noviny. Takže jsem se mohl těšit z vánoční atmosféry bez rušivých vlivů. Jaký vánoční dárek vám kdy udělal největší radost? A čím jste největší radost způsobil svým blízkým? Já jsem se asi nejvíc radoval z encyklopedie The Beatles. A své blízké potěším, když jsem alespoň o Vánocích doma. Oddáváte se o svátcích obvykle hojnosti a domácímu odpočinku, nebo spíš vyrážíte někam do přírody, do zahraničí…? Kombinace obojího.

Holdujete zimním radovánkám na sněhu? Raději na lyžích, nebo na snowboardu? Na lyžích. Jaké je vaše nejoblíbenější vánoční a novoroční jídlo, jaké sladkosti si nedokážete odepřít? Vanilkové rohlíčky a bramborový salát. Nikoli dohromady. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Raději ne.

Pavel Drobil Medaile za poškození politické kultury zcela jistě patří Jiřímu Paroubkovi Co byste označil za největší úspěch a neúspěch končícího roku? Největším politickým úspěchem tohoto roku je bezpochyby sestavení středopravé vlády pod vedením ODS. Když jsme do roku 2010 vstupovali, doufal v to málokdo a média předpovídala drtivé vítězství levice. Největším neúspěchem naopak je většina ČSSD v Senátu. Sociální demokraté tím získali možnost brzdit reformy – i když je nemohou zcela zastavit. Co si slibujete od roku 2011? Byl bych rád, aby začaly skutečné reformy daní, důchodového systému a zdravotnictví, na něž tato země čeká a které nutně potřebuje, nemá-li se v budoucnu vydat řeckou či irskou cestou. Co se týče fungování ODS, tak výkonná rada schválila vznik odborných komisí. Pevně věřím, že brzy zakoření a stanou se nedílnou součástí práce v ODS. Které politiky byste ocenil, a naopak komu udělil pomyslnou medaili za poškozování politické kultury? Jdeme do roku, v němž oslavíme 20 let existence ODS, a proto bych chtěl poděkovat oběma bývalým předsedům, tedy Václavu Klausovi a Mirku Topolánkovi za práci, kterou pro ODS za posledních 19 let odvedli. Medaile za poškození politické kultury zcela jistě patří Jiřímu Paroubkovi a celému jeho „dream teamu“. Patříte k lidem, kteří Vánoce zbožňují, nebo byste raději prchnul někam úplně pryč? Vždycky jsem měl rád Vánoce, ale nyní – když máme děti – se na ně těším a dokážu je prožívat paradoxně snad ještě intenzivněji, než když jsem byl sám malý. Jaký vánoční dárek vám kdy udělal největší radost a čím jste největší radost způsobil svým blízkým? Největší radost mi udělala moje manželka v roce 2000, když přijala mou nabídku k sňatku. Nejkrásnější dárek od nás dostala před čtyřmi lety moje maminka, když jsme ji s manželkou na Vánoce oznámili, že bude podruhé babičkou. Na jaké vánoční zvyky ze svého dětství vzpomínáte? Dodržujete je i nyní? Snad se mi nebudete smát, ale už od dětství pouštím z ořechů lodičky. Ale nebráním se ani jiným zvykům. Vesměs se o svátcích oddáváte hojnosti a domácímu odpočinku, nebo spíš vyrážíte někam do přírody, do zahraničí…?

Přiznám se, že dávám rozhodně přednost domácímu odpočinku. Mám rád klasickou rodinnou atmosféru, která je svátečním obdobím vždy ještě umocněna. Velmi si užívám pocit, že může být celá rodina pohromadě, trochu se zastavit, povídat si, dívat se s dětmi na pohádky. Každoročně dávám přednost Beskydám před zahraniční dovolenou. Holdujete zimním radovánkám na sněhu? Všichni až na nejmladší dceru lyžujeme na Bílé a mám radost ze starší dcery, které to jde velmi dobře. Vánoce jsou také o dobrém jídle. Jak je to u vás? Na Štědrý den je to klasika: rybí polévka, kapr, bramborový salát. Na Nový rok máme „neopeřené“ jídlo, aby nám neuletělo štěstí. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí, jak to s nimi v minulosti dopadlo? Zklamu vás, ale držím se zásady žádná předsevzetí si nedávat. Jíte na Nový rok čočku, aby se vás držely peníze? Někdy ano, někdy ne. Držíme zásadu žádný opeřenec. Máte do nového roku nějaké tajné přání? Samozřejmě, ale nečekejte, že vám ho prozradím.

Miroslav Ouzký … abychom neměli příští rok smůlu Ctíte nějaké vánoční rituály? Vánoční rituály svého dětství si pamatuji velmi dobře. Nedrželi jsme sice ty prastaré tradice, jako je odlévání olova či házení pantoflem přes hlavu, ale naše zvyky začínaly již den dopředu stavěním betléma. A protože figurky se zapichovaly do mechu, tak tomu předcházela výprava do lesa. A někdy bylo docela náročné získat v krušných zimních podmínkách dostatečné množství vhodného mechu. Na samotný Štědrý den pak probíhalo strojení stromečku. Večer začínal rozsvěcením svíček v oknech a na hřbitovech a k neodmyslitelnému rituálu patřila i návštěva půlnoční mše, která byla více svátkem než religiózní oslavou. Holdujete zimním sportům? V posledních letech se pro mě stalo tradicí, že po Štědrém dnu a Hodu božím, případně až po svátku Štěpána, odjíždím s rodiči a příbuznými do českých hor za sněhem. V dětství jsem byl vášnivým lyžařem, ale nyní již více než 15 let jezdím na snowboardu. I když v posledních dvou letech jsem se rozhodl se k lyžím trochu vrátit. Dokážete odolávat vánočním pochoutkám? Dříve jsem vždy holdoval hlavně cukroví a všem sladkostem. S přibývajícím věkem se v tomto směru snažím trochu omezovat, a dokonce jsem si snad i vsugeroval, že už mi to ani tolik nechutná. Ale štědrovečerní kapr patří k pochoutce, kterou si nenechám ujít a Štědrý večer si bez ní neumím představit. Spousta dalších, pro mě již tradičních pokrmů, jako je napří-

klad husa se zelím a knedlíkem na Hod boží či na Štěpána, je pro mě také něčím, na co se těším a co je pro mě neodmyslitelnou součástí Vánoc. Také nástup nového roku bývá spojen s mnohými tradicemi a pověrami… Novoroční čočka je pro mě rovněž tradičním rituálem a prádlo na Nový rok u nás nikdy nesmělo viset. Vysvětlení sice nebylo takové, že by nám mohly uletět peníze, ale maminka mi spíše vysvětlovala, že to je něco, co přináší smůlu po celý příští rok. Takže letos u nás prádlo zase viset nebude.

Jiří Pospíšil Zastavme se v předvánočním shonu Co považujete během Vánoc za nejdůležitější? Myslím, že vánoční čas by měl člověk strávit se svými nejbližšími. Kolem Vánoc se proto snažím navštívit své přátele a blízké a aspoň na chvíli se s nimi navzdory předvánočnímu shonu zastavit, Štědrý den pak patří rodině. Konec roku směřující k Silvestru naopak nejraději trávím ve střední Itálii, kam se rád vydávám – když mi to čas dovolí – za svými dlouholetými přáteli i zapít uplynuvší rok dobrým vínem. Sváteční období je ale nejen čas rozjímání. Patří k němu i požitky v podobě dobrého jídla… Obecně se o mně ví, že rád jím, takže těch oblíbených jídel je víc; od tradičního kuby či bramborového salátu až po cukroví všeho druhu. Už i moji ministerští spolupracovníci vědí o mé slabosti na sladké, takže dostávám ochutnávku cukroví z mnoha domácností. Něco takového nikdy neodmítnu a vždy mě to potěší. Je ve vás trocha pověrčivosti? Vánoce jsou spojeny se spoustou mýtů… Neřídím se všemi pověrami, které se k vánočním časům vážou, ale řadu tradičních zvyků patřících ke staročeským Vánocům si přece jen neodpustím. Třeba šupina pod talířem při štědrovečerní večeři, to je u nás samozřejmost. Leckdo jí na Nový rok čočku, aby se ho držely peníze, ale z gastronomického hlediska je to pro něj utrpení. Podstupujete tento zvyk? Čočkovou polévku a čočku nakyselo mám opravdu rád, dávám si je tedy nejen na Nový rok.

Přemysl Sobotka Nemám rád megadárky za hodně peněz Čím vás potěšil uplynulý rok? Přes porážku ve volbách do Poslanecké sněmovny se podařilo sestavit středopravou vládní koalici v čele s Petrem Nečasem. Co si slibujete od roku 2011? Snad se budou realizovat všechny vládní reformy. Pokud převáží populismus, budeme mít velké problémy.

➤

9

ANKETA Co vás v politice v poslední době nejvíc naštvalo? Velké minus dávám úředníkům a politikům EU, kteří svými regulacemi a centralismem mají tendence vytvářet „RVHP s lidskou tváří“, což může vést k tomu, co jsme zažili na vlastní kůži. Na které Vánoce nejčastěji vzpomínáte, ať už v dobrém, nebo ve zlém? Vánoce jsou svátkem hlavně pro děti, ty nejkrásnější vzpomínky jsou z tohoto období, ale to již je dávno. Ale přesto jeden čerstvější zážitek. Manželka, která hodně lyžuje na běžkách, dostala ode mě před časem k Vánocům sjezdovky. Řekl jsem jí to dva dny předem a ona se rozplakala a plakala celé Vánoce, že na sjezdovky nikdy nepřejde. Ale trénink je trénink, a tak na sjezdovkách jezdí – i když nikoli s velkým nadšením – dodnes. Jaký je váš vztah k vánočním dárkům? Každý i malý dárek, který dostanete, nebo dáte je milý. V každém případě nemám rád megadárky za hodně peněz. Na co se před Štědrým dnem nejvíc těšíte a jaké zvyky dodržujete? To je těžké, moc zvyků jsme nedrželi, ale k večeři jsme vždy chodili a chodíme svátečně oblečeni. Hlavně se těším na sníh a lyžování. To je moje láska od mládí a jsem v tom věrný chlap.

Richard Svoboda Zvyky se přece musí dodržovat

10

Máte nějaké sliby nebo naděje, co se týče následujícího roku? V osobním životě si slibuji setrvalý stav a v politice jsem se naučil neslibovat (si) vůbec nic. Kterému politikovi byste za končící rok udělil pomyslnou medaili za zásluhy? Medaile v politice se udělují in memoriam, s velkým časovým odstupem. Loňský rok přijde na řadu tak za století a já ani vy u toho nebudeme. A dekorovat medailemi pak budou lidé omylní stejně jako my. Máte nějaké sentimentální vzpomínky na Vánoce z dob svého dětství? To je tak dávno, málem půl století… Politicky řekněme za Dubčeka: rodiče, prarodiče, brácha, plechový pásák, sáňky a stavebnice Merkur, na smrčku opravdické svíčky v plechových úchytkách a ptáčci se silonovým ocáskem… Jaký vánoční dárek vám kdy udělal největší radost? Nevím, taky asi někdy v raném dětství. Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že dárky nejsou podstatné. Myslím, že moje rodina to má taky tak, hlavně, že jsme spolu, zdraví… Na jaké tradice si vzpomínáte a nakolik je i nyní vy a vaše rodina dodržujete? Vzpomínám si na okamžiky, které tehdy pro nás byly samozřejmé, ale pro dnešní děti možná ne: papírový betlém, dvojí jídlo (maminka z Hané, tatínek z Vysočiny a zvyky se přece

musí dodržovat), cukroví (vanilkové rohlíčky, zázvorky, kakaové pracny), domácí čokoláda, rituál zdobení stromečku… Jak trávíte volné sváteční dny? Občas chvilku ven, pohádky v televizi, víno, oheň v krbu, knížky, které znám nazpaměť. Holdujete sportovním radovánkám? Ne, zimu mám nejradši za sklem. Jaké je vaše nejoblíbenější vánoční a novoroční jídlo? Každý rok peču na Štědrý den kubu: kroupy, sušené houby, voňavé koření, hodně česneku. Jí se mezi polévkou a kaprem a voní celý dům. Ostatní jídelníček je velmi konzervativním naplněním představ o česko-moravských Vánocích. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Nedávám, mám sklony je neplnit. Jíte na Nový rok čočku, aby se vás držely peníze? Čočku jím, ale asi to tím nebude. Když se nepostaráš, můžeš se nadýmat celý rok a ono nic. Máte do nového roku nějaké tajné přání? Mám jenom banální, nezajímavá přání a vůbec nejsou tajná: aby lidi, které mám rád a potřebuju je, byli zdraví a šťastní. A aby kousek toho zdraví a štěstí zbyl i na mě.

Petr Tluchoř Na vánoční zvyky jsem pedant S čím nejpodstatnějším si spojujete rok 2010? Za největší úspěch považuji, že u nás vznikla silná a odpovědná vládní koalice, která v posledních týdnech prokázala soudržnost, prosadila rozpočet a nutná úsporná opatření. Je to dobrá zpráva do příštích měsíců, kdy budeme rozhodovat o skutečných dlouhodobých reformách. Nepotěšilo mě chování některých opozičních poslanců, kteří navzdory slibům sahají na půdě Sněmovny k urážkám a vulgaritám. Co si slibujete od roku 2011? Přijetí nutných reforem a radost by mi udělalo, kdybychom u stěžejních z nich, například penzijní reformy, dosáhli shody s opozicí. Kterému světovému politikovi byste udělil pomyslnou medaili za zásluhy? Čínskému disidentovi Liou Siao-po, barmské disidentce Aunn Schan Su Tij a všem bojovníkům za svobodu. Jejich osobní odvaha a trpělivost, s jakou se staví proti totalitním vládám, si zaslouží naši úctu. Letošní never more…? Dáváte a dostáváte rád vánoční dárky? Jako dítě jsem se radoval z každého dárku, teď mě čím dál víc potěší ten, který daruji já někomu blízkému. Potrpíte si na sváteční tradice? Na vánoční zvyky jsem pedant a někdy jsem díky tomu terčem žertů ze strany manželky i přátel.

Raději se o svátcích oddáváte hojnosti a domácímu odpočinku, nebo vyrážíte někam do přírody, do zahraničí…? Snažíme se stihnout obojí. Advent a Štědrý den trávíme doma, pak se snažíme potkat co nejvíce blízkých a přátel. Pak obvykle vyrážíme na hory. Preferujete lyže, nebo snowboard? Rád lyžuji. Jaké je vaše nejoblíbenější vánoční jídlo? Na sladkosti si nepotrpím, přednost dám tradiční rybě a salátu. Nemůže chybět ani vánoční klobása. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Období Vánoc je pro mě spíše příležitost ohlédnout se a v klidu se zamyslet, co mi přinesl rok minulý. Když se rozhodnu něco změnit, nečekám na Nový rok. Jíte na Nový rok čočku, aby se vás držely peníze, a dáváte si pozor, aby neviselo prádlo a neuletělo vám tak štěstí? Nejsem příliš pověrčivý, na Nový rok jen vynechávám drůbež. Čočku nemusím a takové sušení prádla jsme už dávno vyřešili nákupem sušičky. Máte do nového roku nějaké tajné přání? Ano, mám, a nejen do nového roku. Bez tajných přání je život chudý.

Alexandr Vondra Nemám tajnosti. A kdybych měl, nechal bych si je pro sebe. Přinesl vám uplynulý rok z politického hlediska nějakou radost? Podařily se dvě věci: vykázat Jiřího Paroubka do politického suterénu a odrazit útok Miroslava Kalouska na výsadní postavení ODS na české pravici. Co si slibujete od roku 2011? Nebudou žádné volby. Máme proto čas pustit se do práce na nevyhnutelných reformách. Komu byste udělil pomyslnou medaili za politické zásluhy? Zlatá medaile patří Petru Nečasovi. Převzal ODS v těžké chvíli a dovedl ji znovu na vrchol. Vybavujete si Vánoce, které vás z nějakého důvodu nejvíc zasáhly? Pamatuji si nejvíc ty loňské. Umírala mi máma a byla celou dobu s námi. Dokážete jásat nad vánočními dárky? Vždycky mám největší radost z radosti svých dětí. Jaké vánoční zvyky jsou pro vás neodmyslitelné? K večeři má být rybí polívka a ryba, před tím modlitba. Všechno ostatní se může měnit. Dáváte o svátcích přednost domácímu odpočinku, nebo vyrážíte někam do přírody, do zahraničí? Do ciziny zásadně nejezdím. Jsme s rodinou doma – buď v Praze, nebo na chalupě v severních Čechách. Když dojde na zimní radovánky – jsou vám bližší lyže, nebo jste přišel na chuť snowboardu? Lyže zvládám, snowboard ne. Ani ho nemám rád – hobluje sjezdovky.

Na čem si během Vánoc nejvíc pochutnáváte? Na Boží hod se vždycky těším na krůtu s bramborovým knedlíkem a červeným zelím. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Jak to s nimi v minulosti dopadlo? Nedávám, protože vím, jak by to dopadlo. Jíte na Nový rok čočku, aby se vás držely peníze, a dáváte si pozor, aby neviselo prádlo a neuletělo vám tak štěstí? Peníze nejsou to hlavní, ale nepohrdám jimi. Proto máme čočku k obědu na Silvestra jako výraz vděku, že jsme uplynulý rok přežili. Nový rok světíme masem. Máte nějaká tajná přání? Nemám tajnosti. A kdybych měl, nechal bych si je pro sebe.

Jan Zahradil Čeká nás tvrdá práce Jak byste zhodnotil uplynulý rok? Úspěchem je, že naše nová frakce ECR v Evropském parlamentu přežila první klíčový rok a stala se nepominutelnou součástí parlamentního spektra. Za neúspěch považuji to, že se doposud nepodařilo rozšířit její řady o další členy a zájemce. V tomto směru nás čeká do budoucna tvrdá práce. Co si slibujete od roku 2011? Věřím, že – s ohledem na současné dění v EU – se myšlenky eurorealismu, které vždy prosazovala ODS, stanou součástí hlavních evropských politických proudů. Naivní eurooptimismus je minulostí. Který politik vás nejvíc oslovil, nebo nejvíc naštval? Ocenil bych nizozemského premiéra Marka Rutte za to, že jako jeden z prvních „mainstreamových“ evropských politiků začal říkat o EU to, co ODS říká už dávno. Negativní ocenění bych dal asi „prezidentu“ Evropské rady Hermanu van Rompuy za sadu výroků, v nichž se hanlivě vyjadřoval o národních státech. Vzpomenete si na oslavu Vánoc, která ve vás zanechala nejhlubší vzpomínky? Nejhlubší v tom negativním smyslu slova byly Vánoce 1987 na vojně v Liberci. Jaký vánoční dárek vám kdy udělal největší radost? Já mám radost ze všeho, co dostanu. Jak trávíte sváteční volno? Jednoznačně preferuji vánoční lenošení, to je nejlepší. Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Neee… –red–

11

Z EVROPSKÉ UNIE

Irsko, euro a my Ivo Strejček budoucnost pouze projídalo, Irové byli vždy pracovití a investovali do budoucnosti. Irský ekonomický zázrak jel dlouho na plné obrátky a Irsko bylo často citovanou výkladní skříní současného modelu evropské integrace. Irský hospodářský model byl založen na ekonomice nízkých daní z příjmu. Pouhých 12,5 % vysoká daň z příjmu právnických osob přilákala do Irska významné firmy a geografická poloha irského ostrova mezi Velkou Británií a Amerikou výhodnost investic pouze podtrhla. To, proč se tedy irské banky dostaly do potíží, je třeba přičíst pouze a jen na vrub jednotné evropské měny euro, které Irsko přijalo. Příčinou jsou dlouhodobě nízké úrokové sazby stanovené Evropskou centrální bankou. Hospodářské cykly členů eurozóny spolu navzájem „nedýchají“ stejně a stanovení takových úrokových měr, které by všem vyhovovaly, je prostě nemožné. Výsledkem je pak kompromis, který stejně nikomu nevyhovuje. Irský problém se jednoznačně jmenuje euro.

Politická unie

B

ylo by prozíravé, kdyby český daňový poplatník na chvíli přestal podléhat osudovým představám o tom, že jeho blahobyt a životní spokojenost se bytostně odvíjejí od toho, jaká byla v jeho městě uzavřena povolební koalice. Pro tentokrát se mu vyplatí zvednout zrak za pásmo českých pohraničních hor a podívat se do okolního světa. Tam se toho za posledních pár dnů děje tolik vážného, co přímo či nepřímo ovlivní naši zemi, že se nám vyplatí přemýšlet v poněkud širších souvislostech.

Irský problém se jmenuje euro

12

Po Řecku se do finančních obtíží, které stěží zvládne, dostalo i Irsko. Je však třeba zdůraznit, že příčiny irských problémů jsou odlišné od těch řeckých. Zatímco Řecko bylo po celá léta černým pasažérem eurozóny a svoji

Euro není ekonomický projekt, o který by si v minulosti řekly trhy samy. Euro je projekt politický, symbol současného typu evropské integrace. Funguje na prostoru, který je příliš rozdílný ekonomicky, sociálně, kulturně i historicky a do jedné velikosti kabátu tlačí tlusté i hubené. K tomu, aby mohla měnová unie náležitě fungovat, však musí fungovat i jako unie fiskální. Jednotná měna vyžaduje jednotné (harmonizované) daně, společnou rozpočtovou a sociální politiku. To ale nelze bez unie politické. Jednoduše řečeno: Bez silné jednotné centrální vlády a bez „evropského“ ministra financí to nejde. To je ale naštěstí nepřijatelné pro mnohé členské státy EU a zejména pro jejich občany. Ti správně tuší, že by v takovém kvazipolitickém uskupení ztratili možnost ovlivňovat směr politiky. Tradiční evropská liberální demokracie založená na kontrole politiky a politiků voliči by skončila. Byla by

nahrazena čímsi, co je dnes nazýváno „expertní demokracií“, tedy vládou „moudrých a nezávislých“ expertů – byrokratů. A o to dnes v EU hlavně jde. Přesně tento souboj se za kulisami finanční krize a jejich dopadů odehrává. Jde o vědomý pokus plíživě vytvořit superstát bez rozhodnutí voličů.

Van Rompuy a Lagardová Neznáte tato jména? Měli byste si je ale zapamatovat. Christine Lagardová je francouzská ministryně hospodářství a Herman van Rompuy dokonce prezidentem EU. Ta první vzkázala Irsku, že pokud ono hodlá přijmout finanční pomoc od EU, bude se muset vzdát svých „ultranízkých“ daní. Ten druhý otevřeně hovoří o nezbytnosti vzniku federálního uspořádání EU, protože „pokud bude euro neúspěšné, EU krizi nepřežije“. Ti, kteří nevěřili, že by si EU dovolila poroučet členským státům, jak vysoké mají mít daně, mají v Lagardové konkrétní příklad k dispozici. Ti, kteří povýšeně mávali rukou nad varováním realistických politiků, že současná evropská politika směřuje k vytvoření evropského superstátu, mohou jen obtížně slova van Rompuye popřít. Na řadě je po Řecku a Irsku asi i Portugalsko. Pokud se vyplní i chmurné prognózy, že pokračování se bude odehrávat i ve Španělsku, pak už to bude s eurem zlé. Český poplatníku, je ve tvém zájmu více než kdy jindy sledovat, co se děje za našimi hranicemi. autor je poslanec EP

2011 – ČESKÁ REPUBLIKA

Zdánlivě klidný rok 2011. Opravdu? Zbyněk Klíč Politický rok v roce 2010 byl svým způsobem unikátní. Přinesl konání odložených parlamentních voleb provázených vypjatou kampaní, která ve své mírnější fázi pokračovala až do října, kdy proběhly volby komunální a senátní. Rok 2011 bude v tomto směru klidnější a po čtyřech letech opět zažijeme rok bez výběru zastupitelů. Rozhodně to však neznamená, že by nebyl ničím výjimečný. Po dlouhé době tu máme vládu s výraznou parlamentní většinou, která plánuje provedení zásadních reforem. Inspirovala se na Slovensku, kde také změny sociálního a zdravotního systému provedla pravicová vláda na začátku funkčního období a na jeho konci mohla sbírat sladké plody za jejich pozitivní dopady. Podaří-li se Petru Nečasovi a jeho kabinetu reformy skutečně zavést do roku 2012, může podobná situace nastat i u nás. Důležitý pro to bude i rok 2011, kdy vláda plánuje rozsáhlé škrty a přípravu důchodové reformy.

Koaliční „přátelé“ mohou ODS házet klacky pod nohy Přípravu zásadních kroků však mohou zbrzdit obě menší koaliční strany. TOP 09 se stále nevzdala étosu reformně dominantní strany a bude-li některé kroky Ministerstva financí muset schvalovat vláda, lze očekávat od ministra Kalouska útoky na vládu jako celek s cílem posílit svoji pozici. Leccos ostatně naznačil nedávno Karel Schwarzenberg v souvislosti s pražskou koalicí. Mnohem více potíží však může mít premiér Nečas s druhým z partnerů, Věcmi veřejnými. Ty již ústy několika svých představitelů deklarovaly posun doleva, například větším zdůrazňováním sociálních aspektů reforem. Strana navíc prochází vnitřní krizí danou klesajícími volebními preferencemi a nejednoznačnými výsledky některých svých ministrů ve vládě. První náznak vzpoury v podobě poslance Humla se Bártovi a spol. ještě podařilo zažehnat, jestli se to podaří i s dalšími případnými rebely, je ve hvězdách.

Příliš mnoho asi nemůžeme čekat od sociální demokracie, minimálně do března. Do té doby totiž bude v ČSSD probíhat vnitrostranický boj o předsednický post a z dosavadních výstupů obou nejvážnějších kandidátů se zdá, že nikoliv v rukavičkách. Nastoupí-li do čela ČSSD Bohuslav Sobotka, lze očekávat směrem k vládě vyhraněný tón, bude-li šéfem socialistů Michal Hašek, měla by být situace o poznání klidnější.

Jak se zachovají malé strany? Otázkou je, jak se bude dařit dalším stranám. KDU-ČSL, zdá se, odrazila od pomyslného dna a s novým šéfem, vedoucím stranu zpět do pravého středu, by se mohla v příštích volbách znovu dostat do Sněmovny a stát se partnerem ODS. To je však ještě daleko a na lidovce, stejně jako další strany, ještě čekají krajské a senátní volby, v nichž je křesťanská demokracie pravidelně úspěšná. Další malou stranou je Strana zelených, která si sice zvolila staronového šéfa, zatím se však nezdá, že by si dokázala najít téma, které by oslovilo voliče a zároveň ji dostalo do Sněmovny či jiných zastupitelských orgánů. Preference dalších malých stran, jako SPOZ nebo Suverenita, jsou pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Sněmovny a rok 2011 na tom zřejmě nic nezmění.

Jak budeme volit za dva roky nového prezidenta I toto je otázka, kterou budeme řešit v roce 2011. Volba hlavy státu se má stát součástí širší novely volebního zákona, kterou připravuje ministr vnitra Radek John a která je nyní v připomínkovém řízení. Bude-li přijata, jak avizuje koaliční smlouva, na jaře 2013 bychom mohli volit prezidenta poprvé přímo. Ještě předtím nás však čekají na podzim 2012 volby do zastupitelstev krajů a lze předpokládat, že již v druhé polovině roku 2011 by mohly začít první sondáže, kdo povede strany do voleb. Na poli ústavních institucí by nemělo dojít k závratným událostem. Vláda bude závislá na chování dvou menších stran, Poslanecká sněmovna snad, po letech neklidu, bude znovu plnit svoji roli, i když jí v tom zřejmě bude bránit po dlouhé době levicový Senát. Prezident již v minulosti potvrdil konzistentnost svých názorů, proto nelze v jeho chování očekávat výrazné změny ani v příštím roce. Rok 2011 by tedy měl být na politické scéně relativně klidný. Ale bude tomu tak? Vždyť ani v roce 2009 nikdo neočekával pád vlády a začátek politické krize související s odkladem voleb. Nechme se tedy překvapit, co nám nadcházejících 365 dní v české politice přinese. autor je analytik politické sekce ODS

13

ROK 2011 – EVROPSKÁ UNIE

Politické principy Skupiny Evropských konzervativců a reformistů v EP (EKR) Jan Zahradil V listopadu letošního roku schválilo politické byro Skupiny EKR v EP, jejíž součástí je i ODS, rozsáhlý materiál s názvem „Politické principy“. Tento materiál se snaží definovat východiska přístupů k palčivým otázkám evropské integrace, které s novou naléhavostí vyvstaly v souvislosti se současnou finanční a ekonomickou krizí v řadě zemí EU. Přetiskujeme jeho úvod.

14

Způsob řešení výzev, které před námi v EU leží, řešení dle principu „stále více Evropy“, skončil neúspěchem. Rovněž se ukázalo, že integrační koncepty „čím více (Unie), tím lépe“ i heslo „jedna velikost sluší všem“ nejsou univerzálně platné. Federalistická metoda, předpokládající stále další „posilování vztahů“, která byla po minulých 50 let hybatelem procesu evropské integrace, neposkytuje dlouhodobé řešení. Staré poválečné Schuman-Monnetovo paradigma nevyhovuje novým výzvám, které před nás klade 21. století. Evropská unie stojí na křižovatce, i když si to většina veřejnosti stále nechce uvědomit. Federalistická idea „stále těsnější unie“, která byla hybnou silou evropského integračního procesu po posledních padesát let, se neukázala jako cesta kupředu, kterou bychom mohli pokračovat. Tato idea se vyčerpala. Zodpovědnou reakcí na současný stav věcí je najít novou definici spolupráce mezi evropskými státy. Je potřeba najít novou rovnováhu mezi pravomocemi, které jsou vykonávány na úrovni EU, a úkoly, za které ponesou odpovědnost členské státy. Tento přístup by měl na jedné straně najít tu správnou rovnováhu mezi potřebnými prostředky i pravomocemi, kterými EU může řešit problémy týkající se všech členských států, a na druhé straně zajistit ochranu jejich národní suverenity. Myšlenkově hybnou silou integrace EU však přesto stále zůstává federalismus. Zdá se, že je to situace, kterou nelze změnit, neboť debaty o budoucnosti

Evropské unie postrádají odvahu a nenabízejí žádný nový přístup. Chování institucí EU navíc tuto situaci pouze posiluje. Jak z Evropské komise, tak z Evropského parlamentu se vyvinuly instituce, které usilují hlavně o potvrzení oprávněnosti vlastní existence a které prosazují vlastní zájmy a programy na úkor veřejnosti. Hlavní snaha je vyvíjena směrem k získání stále většího množství pravomocí a kompetencí na úkor členských států a Rady EU. V posledních letech také významně roste počet různých úřadů EU a jejich fungování je stále více neprůhledné. Celý tento vývoj více odhaluje rozdíly mezi

tím, jak občané členských států a samotná EU vnímají skutečnost. Stále se snižující účast ve volbách do Evropského parlamentu od roku 1979 je dobrým důkazem tohoto jevu. Veřejnost vnímá EU poměrně špatně. Z evropské integrace se stále více stává elitářský projekt, který je veřejnosti špatně srozumitelný. Pokud budeme pokračovat tímto směrem, dojde k postupnému podkopání samotných základů EU, což rozbouří protekcionistické a nacionalistické tendence. Avšak rozhodnutí o tom, jak a kterým směrem se máme ubírat dále, je stále před námi. Stojíme tváří v tvář dvěma možným přístupům. Ten první představuje více či méně status quo s dalšími pokusy delegovat pravomoci jednotlivých států do Bruselu, předpokládá více centrálního plánování a pevné sevření regulačního rámce EU pod vlajkou boje s ekonomickou krizí atd. Tento přístup nás dříve či později přivede do slepé uličky. Druhou možností je cesta k otevřenější, flexibilnější, transparentnější, efektivnější a odpovědnější EU, která je schopná občanům svých členských států zajistit

kvalitní servis a zároveň se zdržet dalšího zasahování do kompetencí členských států. Jsme přesvědčení, že nová strategie EU musí spočívat v návratu k politickému realismu a musí reagovat na skutečné problémy, kterým Evropané čelí, namísto toho, aby se pokoušela jim vytvářet nový život podle utopického „plánu shora“. Jestliže má Evropská unie znovu získat energii, důvěru občanů a mezinárodní prestiž, musí vystupovat jako svobodné společenství svobodných národů, rovné společenství států, které mají stejná práva, společný trh pro svobodné podniky a silný hlas tradičních hodnot. Měli bychom najít odvahu představit nové a silné vedení, které je připravené znovu definovat paradigma EU a formulovat novou vizi EU – abychom prokázali, že jsme nezakotvili v myšlení minulosti, ale raději se snažíme nabídnout pozitivní řešení pro budoucnost. Taková vize musí být podporována odpovídajícím institucionálním a politickým zázemím. Vytvoření skupiny EKR – skutečné reformní síly – v Evropském parlamentu je prvním krokem směrem k reformě Evropské unie. Je to pokus, jak prolomit politický status quo v Parlamentu. Je odpovědí na přání změnit fungování institucí Evropské unie, které vyjádřili evropští voliči. Pražská deklarace, kterou byla Skupina EKR založena, ustavila základní principy pro tento realistický přístup k EU a způsoby, jakými by EU měla být reformována. Nyní je čas tyto základní principy rozvinout. EKR se musí snažit realizovat rozumný program, který pravdivě odráží její zakládající principy. V Evropském parlamentu by se EKR měla především zaměřit na to, jak dosáhnout svých cílů a zároveň zohlednit volební kalendář v zemích svých členů i volby do Evropského parlamentu v roce 2014 a programy Evropské komise a Evropského parlamentu v nadcházejících čtyřech letech. autor je místopředseda EKR v EP

ROK 2011 – SVĚT

Řítí se svět do temných vod? Snad je lze přeplout. Tomáš Pojar

B

ěhem vlády prezidentů Clintona a Bushe mladšího jsme nejen z Berlína, Paříže, Moskvy, Madridu a Bruselu slýchali, jak se všichni těší, až Spojené státy přestanou být supervelmocí. Až vznikne svět, kde bude vliv „zlého“ Washingtonu vyvažován jinými mocenskými centry. Neuplynulo mnoho času a vypadá to, že jsme se díky celosvětové ekonomické krizi a politice prezidenta Obamy dočkali dříve, než jsme čekali. Bude to však svět svobodnější a bezpečnější, svět, kde bude méně válek, více blahobytu a kde budou více respektovány základní lidské svobody? Nic tomu nenasvědčuje. Spíše se bude jednat o svět více chaotický a nebezpečnější. Budeme se muset naučit s ním žít. A nepovažovat svobodu, bezpečnost ani prosperitu za danou. Budeme se o své životní zájmy muset každodenně brát, bude nás to stát nemalé úsilí a nebude to zadarmo. A bude to za situace, kdy se váha západního, tedy toho našeho světa, ke kterému již opět posledních dvacet let patříme, světa bohatého a svobodného, bude zmenšovat. Spojené státy se již v důsledku ovládnutí Sněmovny reprezentantů republikány začaly připravovat na příští prezidentské volby. Americký prezident se bude věnovat především tíživé domácí ekonomické situaci a bude pokračovat ve stahování vojáků ze světa – z Iráku, Afghánistánu, ale i z Evropy. Možná bude ve světě oblíbenější než jeho předchůdci, nebude však respektovanější. To k posílení naší bezpečnosti rozhodně nepřispěje. Slabé Spojené státy v kombinaci s neutěšenou ekonomickou a politickou situací na evropském kontinentě nevěští zrovna nejlepší období. Pro nás bude samozřejmě nejdůležitější vývoj uvnitř samotné EU a v jejím bezprostředním sousedství – na Balkáně a ve východní Evropě. Post-lisabonskou kocovinu a problémy eurozóny jistě barvitě popsal Honza Zahradil. Podívejme se tedy spíše za unijní hranice. Je v našem bytostném zájmu, aby se situace na Balkáně a přinejmenším v evropské části bývalého Sovětského svazu vyvíjela poklidně a pokud možno demo-

kraticky. Svoboda a prosperita Srbů, Albánců, Ukrajinců, Makedonců, Moldavanů, Rusů, Gruzínců a ostatních národů v celé oblasti je i naší svobodou a prosperitou. Nejde to hladce. Nicméně srovnáme-li situaci na východě a jihovýchodě Evropy před třiceti, dvaceti, deseti lety s dneškem, jedná se stále skoro o zázrak. Přes všechny problémy bude snad pozitivní vývoj pokračovat. Horší je to však se situací ve vzdálenějším sousedství, na širším Blízkém východě, na území od Maroka přes Arabský poloostrov po Pákistán a Afghánistán. Celá oblast je potenciálně vysoce nestabilní a není příliš mnoho důvodů k optimismu. Ať však již chceme, či nikoli, tamější vývoj na nás bude mít vliv. Nebudeme zasaženi přímo. O nepřímém vlivu však není pochyb. Bude nás ovlivňovat vnitřní chaos jednotlivých zemí, války, terorismus, migrace a tamější neradostná ekonomická situace.

Odložme růžové brýle a nerezignujme na své zájmy Těžko říci, kde bude největší ohnisko nestability, adeptů je dostatek. V první řadě se samozřejmě jedná o Írán. Tím však seznam pouze začíná. Jde i o Irák, Afghánistán, Pákistán, Jemen, Súdán, Libanon, Sýrii, Somálsko, palestinská území, předávání moci v Egyptě, situaci v oblasti Perského zálivu nebo v Saúdské Arábii… O Al-Káidu, Tálibán, Hamás, Hizballáh a Muslimské bratrstvo. Koneckonců

i vztahy mezi západním světem a Tureckem se v poslední době značně zkomplikovaly. Musíme realisticky spolupracovat s umírněnými a pragmatickými režimy a úzce pracovat s jedinou demokracií západního střihu v celé oblasti, s Izraelem. Kromě euroatlantického prostoru, situace na celém evropském kontinentě a v jeho nejbližším okolí má Česká republika své zájmy již jen v oblasti východní Asie. A jsou to výhradně zájmy ekonomické. Ačkoli Severní Korea nedávno ostřelovala jihokorejské území, lze v příštím roce v celé oblasti doufat v stabilní prostředí. Půjde i nadále o centrum ekonomického růstu ve světě. Vliv Číny bude sílit. I s tím se musíme naučit žít. Na rozdíl od oblasti východní Asie nás však situace ve zbytku světa bezprostředně zajímat nemusí. V subsaharské Africe, jižní Asii a v Jižní Americe prakticky žádné přímé zájmy nemáme. Tamější vývoj nás bezprostředně neovlivní. Dívejme se na svět realisticky, nepodléhejme módní politické korektnosti a odložme růžové brýle. Nenechme se vyprovokovat k neuváženým krokům, ale nerezignujme na obhajobu našich, českých zájmů. Stejně tak hajme i zájmy západního světa jako takového. Musíme se naučit naši svobodu znovu tvrdě bránit. Pokud to zvládneme, nemáme se v příštím roce čeho bát. autor je velvyslanec v Izraeli

15

NÁVŠTĚVA

Jaroslav Kubera aneb dvě podoby „vrozené netrpělivosti“ sedět, dokud je nerozmotá. Ale netrpělivý jsem, hlavně když něco v politice nejde měnit tak rychle, jak by bylo potřeba. Nebo když musím přihlížet tomu, že získání stavebního povolení trvá kolikrát déle než samotná stavba.“ Kromě toho mu prý dělá potíže vydržet u televizního filmu, zvlášť když je prokládaný reklamou.

V matematice a některých sportech se švindlovat nedá

Před návštěvou Teplic u primátora Jaroslava Kubery se samozřejmě nabízela poněkud omšelá otázka: Jak jste dosáhl takové obliby, že jste byl opakovaně nejúspěšnějším kandidátem ODS na post primátora (starosty), že jste obhájil i post senátora? Nejvýstižnější odpovědí je jeho chování samo o sobě: Přirozenost, spontánnost, pojmenování problémů bez zbytečných skrupulí… a samozřejmě vtip a šarm beze špetky politické nabubřelosti. Zároveň patří i co se týče absencí k nejodpovědnějším senátorům i členům zastupitelstev.

16

Svoji pracovní výkonnost přičítá i tomu, že extrémně málo spí a už patnáct let nechodí na obědy. „Tím pádem mám vlastně život dvakrát tak dlouhý

než většina ostatních lidí a prostě toho víc stihnu.“ Nabízí se otázka, jak takhle hyperaktivní bytost zvládá paní Kuberová. Že by byla světice? „Žádná světice není, taky je jí občas dost. Ale je fakt, že je strážkyní rodinného krbu a nejsem hlupák, abych ji měnil,“ potvrzuje teplický primátor pověst člověka, který si na plytké zdvořilosti příliš nepotrpí v politice ani v životě. Další jeho vlastností, kterou přiznává i v oficiálních životopisech, je prý vrozená netrpělivost. V našem rozhovoru objasnil, že je to s tou netrpělivostí složitější. „Jsem ochoten třeba rozebírat staré hodiny a zase je součástku po součástce dávat dohromady. Nebo když se manželce zašmodrchají klubíčka s pletením a ona sama by je nejraději vyhodila, tak jsem to já, kdo vydrží

Schopnost logického myšlení a hledání jasných řešení v něm posílilo i studium matematiky, byť nedokončené. „V matematice a některých sportovních odvětvích se švindlovat prostě nedá. Na rozdíl od politiky. O to je důležitější se umět těch švindlů vyvarovat, i když leckdy působí lákavě.“ Na druhou stranu toho, že studia nedokončil, nijak zvlášť nelituje. „Určitě je úžasné být geniální matematik, lékař, vědec… Ale už vím, že to často svádí k příliš zúženému pohledu na svět kolem nás, což často pozoruji i v Senátu. Zkrátka pak některým lidem schází jakýsi širší vějíř znalostí, názorů, chápání. Třeba mají tendenci jednoznačně hlasovat pro nějaký návrh, který sice působí logicky a systémově, ale oni už si nedovedou představit jeho dopady v běžném životě. I proto neustále vzniká takové množství naprosto nesmyslných předpisů a zákonů.“ Přebujelá byrokracie je mu permanentním trnem v oku. „Nejlepší, co může stát udělat pro lidi, kteří se o sebe dokážou postarat, je nechat je na pokoji,“ připomíná své oblíbené krédo. Zároveň se ve všech ohledech snaží dostát svým povinnostem jak v zastupitelstvu, tak v Senátu – jeho absence by se během celé politické kariéry daly spočítat na prstech jedné ruky (v rámci autorizace sdělil, že by to byl úkol pro „tříprsťáka“).

Talent bezprostřednosti Rozkvět Teplic za dosavadního „primátorování“ Jaroslava Kubery je zjevný. Bezesporu mu to ve volbách bylo ku prospěchu. Ale obdobné zásluhy měli i kandidáti ODS v jiných obcích a měs-

tech, a přesto často pohořeli. Teplický primátor má zřejmě tu výhodu, že se dokáže bavit s úplně každým, a to i mimo předvolební období, bez obvyklé politické škrobenosti a nepotřebuje k tomu přítomnost médií. Zároveň je ovšem jeho „talent bezprostřednosti“ mediálně ceněný. Proto patří k těm politikům, před jejichž projevy ostatní neprchají, ale naopak se kvůli nim srocují, proto je častěji než mnoho jiných politiků zván do různých pořadů, kde hýří vtipem a trefnými poznámkami. „Je jasné, že jsem extrovert, a tím to asi je,“ komentuje sám sebe Jaroslav Kubera. I když víme, že ne každý extrovert dosáhne takového ocenění zejména u voličů. K tomu pravděpodobně přispěl i jeho cit pro sociální i ekonomické otázky, hlavně jejich skloubení: Umí si spočítat, na co peníze jsou nebo nejsou; tam, kde jsou, umí část z nich efektivně využít jak ve prospěch města, tak i na podporu seniorů a sociálně potřebných. „Může se to zdát nepodstatné, ale myslím, že v našem programu hrálo roli i zavedení bezplatného jízdného pro teplické seniory nebo systém placení za popelnice,“ konstatuje. V jiných věcech, které považuje za čirý populismus, ale dokáže být nekompromisní. Například budování městských cyklostezek, na nichž se mnozí starostové snaží „nahnat body“, odmítá prezentovat jako prioritu. „I když na ně lze získat dotace z EU, stojí peníze i nás a hlavně jsou důležitější věci. Dokud se nám nepodaří vyřešit problematickou dopravu ve městě obecně, nehodlám prosazovat například speciální silniční pruhy pro cyklisty.“ I když jsou Teplice proslulým lázeňským městem, což bývá pro mnohá města výhodou v podobě turistického ruchu, rozvoje služeb, a tudíž zdrojů příjmů, tady to tak není. „Zdejší lázně byly koncipovány a dodnes fungují jako samostatná a soběstačná část města. Hosté tam mají k dispozici vše, co si zamanou. Úkolem města je nabídnout klientům lázní takové služby, které jim zpříjemní život ve městě. Image města je svým lázeňským charakterem atraktivnější, ale jeho chod a financování to příliš neovlivňuje“. Jak Jaroslav Kubera dodává, práce a úkolů je stále dost, takže mít důvěru a oporu občanů je k nezaplacení.

Skromná rodinná firma s nadstandardní nabídkou Firmu CBS Teplice založily sestry Eva Makaloušová a Martina Poláková se svými manželi. Všichni čtyři vystudovali Stavební fakultu na ČVUT, ale odvaha podnikat je odvedla do sfér, kde sice uplatňují i znalosti ze své původní profese, ale obě sestry se postupně rozhodly pro větší „podnikatelskou šíři“. Nabízejí koupelny a kuchyně, ale také veškeré doplňky, obklady a dlažby. Pojem „individuální přístup“, který leckdy zní jako klišé, je jejich velkou devízou. Pokud si to zákazník žádá, kamkoli za ním přijedou a poskytnou konzultaci ohledně veškerého vybavení, materiálu, cen… Postupně zapojily i svého otce, který vede truhlářskou dílnu. „Jsme ryze rodinná firma, pomáhá nám jen pár lidí, kteří jsou s námi od počátku, tedy od 90. let, ale většinu věcí si pořád děláme samy,“ říká Eva Makaloušová. Sestry Makaloušovy začínaly po roce 1989 prodejem ozdobné keramiky, kterou odebíraly od Keramických závodů Teplice. Později se zaměřily i na dodávky koupelen a kuchyní. Zboží objednávají u různých dodavatelů, s nimiž vyjednávají i zakázky na míru, jejich truhlářská dílna pak nabízí další vybavení. „Někdy si u nás lidé jen objednají, ať už třeba celou koupelnu, nebo nějaké konkrétní doplňky, ale někdy jedeme přímo na místo a společně se zákazníkem diskutujeme o tom, co by se do daného interiéru hodilo,“ popisuje práci CBS Martina Poláková.

Žádné dluhy ani úplatky „V době krize jsme vlastně docela hodně investovaly – koupily jsme další část areálu, kde působíme, ten pozemek jsme na vlastní náklady musely upravit a pronajímáme ho významné japonské firmě. Ale tak to je všude na světě, že právě během krize je výhodné investovat, pokud si to můžete dovolit. My nejsme velká a bohatá firma, ale vyplatilo se to. Nikdy jsme si nevzaly ani halíř úvěru, protože se bojíme dluhů. Vždycky všechno, co jsme za rok našetřily, šlo zpátky do firmy,“ líčí

Martina Poláková. Její sestra Eva Makaloušová doplňuje jejich životní a podnikatelskou zásadu: „Jsme si svými pány, nikomu nejsme zavázány, nikomu nedlužíme. Účastníme se profesních soutěží, ale nemáme zájem o žádná výběrová řízení, kde se to hemží známostmi a úplatky.“

Byrokratické absurdity Ačkoli původně se podnikatelky do rozhovoru příliš nehrnuly, nakonec jejich výřečnost nabrala vrcholu, když se dostaly k tématu byrokratických nařízení. „Zůstaly jsme paf, když nám paní z hygieny sdělila, že nestačí vytírat obden, ale že musíme každý den. Přitom se podívejte, tady není ani smítko. Nebo že musíme vymalovat každé dva roky. Jsme soukromá firma, proč nám do toho vůbec mluví?! A takových nesmyslů je mnohem víc. Navíc ty obstrukce ohledně finančních dokladů. Nejvíc postihují lidi, kteří poctivě platí,“ rozhořčuje se Eva Makaloušová. Smysl pro vyhovující podnikatelské podmínky a hlavně nedávná hrůza z možné moci ČSSD přivedla obě sestry do ODS. Při jejich zjevném všestranném souznění o to víc člověka napadá otázka, jestli si občas nejdou na nervy, jestli rodinný podnik nejde na nervy jejich partnerům, jestli se občas neobjeví podezření, že někdo je na tom lépe než ostatní. Na tuto otázku se nám nejprve vysmály, pak se zamyslely a konstatovaly, že je to skutečně neobvyklé. Ale u nich to tak prostě je. –red–

17

POLITIK V CIVILU

V. Vrecionová: Své rodině mnoho dlužím Veronika Vrecionová je od října čerstvou senátorkou za ODS za senátní obvod Mělník. Vedle toho je již druhé volební období starostkou středočeské obce Přezletice – jako komunální kandidátka zde letos dokázala, že ODS pod jejím vedením získala více než 63 % hlasů. Veronika se narodila v Českých Budějovicích. Své dětství a dospívání prožila v Praze, kde také vystudovala obchodní fakultu na Vysoké škole ekonomické. V roce 1990 nastoupila do Kanceláře prezidenta republiky. Po návratu z mateřské dovolené pět let působila v neziskovém sektoru na pozici zástupce ředitele v konzervativně-liberálně orientované nadaci Patriae a souběžně pracovala jako zástupkyně ředitele sekretariátu v nadaci Forum 2000. V podzimních senátních volbách získala ODS osm senátních mandátů, ale pouze jeden z nich připadl ženě. I proto jsme se rozhodli Veronice položit několik otázek, převážně na nepolitická témata.

18

Jak jste se vyrovnávala s nedávnými politickými událostmi? Dokázala jste zvítězit v senátních volbách, s přehledem jste obhájila post starostky... Musím stále dohánět resty a věci, k nimž jsem se v posledních měsících díky zápřahu v kampani nedostala nebo si je přeložila na povolební čas. V Senátu se teprve rozkoukávám, musím si zařídit i kancelář v obvodu, slíbila jsem mnoho různých věcí, a tak se je snažím plnit. Je to honička, vše se musí „zajet“, ale doufám, že během několika mála týdnů bude již vše ve starých kolejích. Nechci šidit ani rodinu ani obec ani senátní obvod. Při dobrém plánování se snad vše dá dělat bez větší újmy. Jak na váš úspěch reagovala rodina? Drželi vám palce? Drželi a moc. Za poslední rok jsem jejich velkým dlužníkem – pomáhali mi, jak mohli. Všichni u nás doma věděli, že toho mám víc než dost, a byla jsem až překvapená, jak moc mi vycházeli vstříc. Manžel za mě občas zaskakoval v roli „obstarávače“ teplé večeře či „podepisovače“ úkolů, syn Jáchym je už plnoletý, takže mi do doby, než

odjel do zahraničí, pomáhal s kampaní a statečně ten kolotoč několika posledních měsíců nesla i naše nejmenší – dcera Julie. Podařilo se nám všechno doma skloubit tak, že každý doma občas s něčím pomůže: Dcera uvaří, syn nakrmí zvířata a manžel poseká zahradu nebo shrabe listí, takže na výsledku se ani moc nepozná, že máma nebyla v poslední době tolik k dispozici jako v minulosti. Jak vychováváte své děti? Jaké mají podle vás dětství? Jste přísná, nebo naopak liberální matka? Možná by si někdo myslel, že nejsem úplně nejlepší vychovatel, ale já si prostě myslím, že s tou výchovou se zase až tak moc nezmůže. Myslím, že nejdůležitější je dát dětem pocit tepla domova, lásku a pak jim jít příkladem. No a následně se už spíš jenom modlit, aby to dobře dopadlo. Je pravda, že takhle přistupuji nejen k našim dětem, ale i ke zvířatům. Takže si zkrátka myslím, že moje děti mají dětství hezké, a pevně doufám, že si to uvědomí, až budou dospělé, protože když má někdo něco hezkého, tak to většinou ocení až později.

A jaké jste měla dětství vy? Já jsem dítě, které vyrůstalo na sídlišti, a teď doufám, že to nebude číst moje třídní učitelka, kterou jsem měla na základní škole, protože se musím přiznat, že jsem moc ráda do školy nechodila a nevzpomínám úplně nejlíp na nějaké třídní kolektivy. Ovšem co se týká rodiny, moje máma vždy pracovala a byla na nás strašně hodná. I my jsme měli hodně svobodné dětství, a dokonce jsem nemusela doma moc pomáhat. Měla jsem strašně hodnou babičku a dědu, ke kterým jsem jezdila na víkendy do Českých Budějovic a to jsem úplně milovala. Možná právě proto přistupuji právě tak ke svým dětem, i když manžel občas pochybuje, jestli je to správný přístup. Co vás v dětství nejvíc ovlivnilo? Jak už jsem řekla, měla jsem velmi pracovitou matku a vždycky jsem se divila, že ji to baví. Až když jsem dospěla, tak jsem pochopila a přišla na to, že ne zábava, ale práce je smyslem života. Mám prostě ráda, když mám výsledky, a je jedno, jestli to je dobře uvařená polévka nebo mám řešit územní plán na

úrovni obce. Takže si neskromně myslím, že jsem se stala pracovitým člověkem právě díky své mamince. Vedle toho mě ovlivnila samozřejmě i doba, ve které jsme vyrůstali. Například jsme doma četli Rudé právo, večer pak poslouchali Hlas Ameriky a pak to porovnávali. Hodně mě také ovlivnili babička s dědou, kteří měli moc rádi přírodu a filmy. V roce 1989 jste zrovna končila vysokou školu. Co jste pak dělala? Studium jsem končila na jaře revolučního roku 1989 a pak jsem pracovala jako průvodce po České republice pro turisty z Východu, dokonce jsem jela jako průvodce nějakým vlakem družby. Mělo to jednu výhodou – bylo to relativně svobodné povolání, bez pravidelné pracovní doby. A jaké místo v Čechách je vám tedy nejmilejší? Mám ráda místo, kde nyní žiji a jeho okolí. Možná to není nejkrásnější místo na světě, ale já se zde cítím doma. Velice ráda mám Jižní Čechy a Valašsko, protože můj otec pochází z Valašska a moje matka z jižních Čech. A jeden z mých největších koníčků, pokud mám čas, je i dnes turistika. Dříve mě hodně přitahovaly cizí země, ale čím jsem starší, tím více zjišťuji, že jsem pořádně neprocestovala naši republiku ani Slovensko, takže jsem nejraději, když můžeme s dětmi vyrazit poznávat místní končiny. Velmi krátce po revoluci jste nastoupila na Hrad k prezidentu Havlovi. Co vás tam přivedlo? Po revoluci jsem byla oslovena lidmi, kteří se tehdy okolo pana Havla pohybovali, zda bych nechtěla pomoci s nějakou organizací na Hradě. Později jsem zakotvila v politickém protokolu a měla jsem na starost zahraniční cesty pana prezidenta a starala jsem se také o zahraniční návštěvy u nás. Co ve vzpomínkách na tu dobu tehdy považujete za nejdůležitější? Ta doba byla pro mě nezapomenutelná celá, politika mě začínala bavit čím dál víc. Navíc tehdy faktická síla Hradu byla větší než třeba Parlamentu. Zkrátka ta doba měla své historické kouzlo a mě dala mnoho zkušeností. S Václavem Havlem ve většině věcí nemusím souhlasit, ale nechci se přidávat na stranu těch, kteří z něho budou dělat Satana. Má spoustu chyb, na druhou stranu je třeba sportovně přiznat, že toho pro naši zemi, zejména v zahraničí, mnoho udělal.

Čím se musí vybavit žena, která dělá starostku malé obce a teď navíc i senátorku? Normální ženská se podle mého názoru nemusí vybavit ničím moc speciálním. Je to jako péče o můj domov, jenom do něj počítám víc lidí. Například v Přezleticích v bývalém zastupitelstvu bylo ze sedmi členů zastupitelstva šest žen a myslím si, že se nám podařilo udělat hodně práce právě proto, že považujeme svoji obec za jakousi rozšířenou rodinu. Podobně se s tím chci „poprat“ v rámci senátního obvodu. Velice ráda bych podporovala místní zvyky, občanská sdružení aj. Proto jsem se rozhodla založit nadační fond, z něhož se budu pokoušet podporovat dobrovolnou činnost občanů, která vede k zvelebování míst, kde žijeme – ať již jde o opravy památek, či udržování tradic. Co kromě práce vám dělá největší radost? Mám ráda výlety, turistiku s rodinou, zahrádku, kde se starám o svoje kytky, ráda se jdu projít se psy… A jinak pokud si chci odpočinout, tak si lehnu s knížkou, ale to je velmi vzácné anebo jen těsně před usnutím. Doma máme velkou zahradu a divili byste se, jak moc mě například naplňuje, když je připravená na zimu – listí je shrabáno, tráva upravená, stromy zazimovány. To mi dělá radost. Jaké knížky čtete? Pokud je to pouze oddechovka, tak detektivky, ráda čtu literaturu faktu, na nočním stolku mám vždy memoáry nebo knížku o historii. Celý rozhovor jsme se úspěšně vyhýbali politickým tématům. Na závěr

však nelze nepoložit alespoň jednu politickou otázku. Zajímal by mě váš odhad, resp. pohled na současnou politickou situaci, ale např. i budoucnost ODS. Myslíte si, že současná vláda se udrží po celé funkční období? Jak vidíte budoucnost ODS? Nerada věštím ze skleněné koule, doufám, že koaliční partneři dodrží to, k čemu se v koaliční smlouvě zavázali, a vláda dovládne do roku 2014. Dnes je však těžké předvídat, co se stane druhý den, natož to, co bude za čtyři roky. Může se bohužel stát cokoliv. Jak říkal Karl Popper „budoucnost je otevřená“... Za mě osobně bych si přála rozjetí všech důležitých reforem v co nejkratším časovém horizontu. ODS si prostě při současném rozložení sil nemůže dovolit prohospodařit čtyři roky ve vládě. To by bylo neomluvitelné a voliči by nám to neodpustili. Co se týká ODS samotné, doufám, že se všichni členové brzy rozpomenou na to, že ODS se ještě před několika málo měsíci v průzkumech veřejného mínění pohybovala mezi 25–30 %, a začneme něco dělat. Bohužel se mi v poslední době zdá, jako bychom se jednoduše smířili s tím, že nám na pravici vyrostl zdatný soupeř, který nám ubral naše voliče, a my rezignovali na to, zda je můžeme získat zpět. Respektuji, že vláda má problémů nad hlavu, na druhou stranu je třeba udělat vše pro to, aby ODS byla ve volbách schopná konkurovat ČSSD. Tento úkol padá na všechny členy ODS bez ohledu na to, zda jde o předsedu strany či tzv. „normálního“ člena z Horní Dolní. –cef–

Společně s manželem Davidem vychovávají děti Julii a Jáchyma

19

ŠKOLSTVÍ

Školství – očekávání a realita Walter Bartoš

S

20

němovní, senátní i komunální volby máme za sebou. Voliči rozhodli a na základě výsledku voleb se na různých úrovních a místech vytvořily nejrůznější koalice. Každý takový vznik koaličního projektu s sebou nese většinou nelehká vyjednávání a nutnost vypořádat se s řadou programových ústupků a kompromisů. Ani v oblasti školství, které je spravováno jednak z centrální úrovně, ale i úrovně kraje a obcí, tomu není jinak. ODS v minulosti měla – a doufám, že pořád má – programově jasné principy školské politiky. Ale jsou tyto politické teze aplikovány v praxi? Nerozmělnily se náhodou vlivem koaličních dohod (někdy se totiž nacházíme v koalici se stranami velmi rozdílných programů) natolik, že zůstávají pouze v oblasti pěkně napsaných vizí? Na centrální úrovni by situace měla být nejvíc v pohodě. Vládne 118členná středopravá koalice, oblast školství je navíc poměrně detailně a z hlediska ODS dobře popsána v programovém prohlášení vlády, takže by nic nemělo bránit prosazování našeho programu. Ale je tomu tak?

Ano, v souladu s programovým prohlášením si vedení ministerstva objednalo a za miliony nechalo provést personální audit. Ten se ale netýkal agend, které ministerstvo zajišťuje. Efektem sice může být mechanické snížení počtu zaměstnanců, obtížně však racionalizace práce úřadu a jemu podřízených organizací.

Zbývá mnoho věcí, které jsme nedotáhli Naprosto zásadní změny se vláda zavázala provést v oblasti vysokých škol. Projekt reformy terciárního vzdělávání, financovaný z prostředků EU, který byl dobře nastartován ještě minulým vedením ministerstva, však je bez vedení, práce stagnují a zdá se, že ministerstvo váhá, jak a zda vůbec v projektu pokračovat. Finanční pomoc studentům, školné, nové zásady pro manažerské řízení vysokých škol a jejich diferenciace, tedy všechno to, co programové prohlášení vlády předpokládá, je – zdá se – ohroženo. Koncepční věci v oblasti regionálního školství, které měly podle koaliční smlouvy vyústit v předložení zcela nové-

ho zákona, někteří renomovaní poradci zúžili jen na debatu nad dílčími problémy typu zrušení deváté třídy, debatu o náborovém příplatku pro začínající učitele, o instalaci psychologů ve školách nebo o testování dětí v pátých a devátých třídách. Debata o základních principech, na základě kterých by měl být nový zákon vystavěn, a to včetně financování, které je stále stejná přerozdělovací bramboračka, se nevede ani na úrovni samotného ministerstva. A problém tzv. státní maturity? Někteří odpůrci přišli s názorem, že školství je třeba unifikovat a pak žádnou státní maturitu nepotřebujeme. No dobře. Je to možné, ale co pak s tezí, kterou ODS prosazovala dlouhá léta a která vycházela z principu, že si ve vzdělávání každý hledá svou cestu, aby prožil úspěšně svůj osobní a i pracovní život. Co s alternativními vzdělávacími programy? Mluví se sice o konkurenci mezi školami, ale unifikace či respektive renesance osnov nepochybně omezí možnost konkurence mezi školami. Rozmanitost je to, co jsme vždycky podporovali. Zdá se, že vývoj a záměry vedení ministerstva se ubírají opačným směrem. Stav školství a vývoj posledních měsíců, zdá se, evokuje otázku: Platí pořád ještě friedmanovské teze formulované již v roce 1955, z nichž ODS od svého vzniku vycházela? Platí, že stát podporuje primárně vzdělání občanů, nikoliv školy? Pokud ano, musí platit, že peníze následují žáka do školy, kde se vzdělává. Platí, že rodiče jsou zodpovědní za výchovu a vzdělání svých dětí a vůči školám, které nabízejí vzdělávací program plní roli zákazníků? Platí, že soukromé investice do vzdělání jsou důležité, a pokud si někdo náklady na vzdělávání nemůže dovolit, stát mu půjčí? Platí rovnost přístupu ke vzdělávání? Pokud tyto teze platí, měly by v tomto duchu následovat i reálné kroky ministerstva. Obávám se však, že se tak zatím neděje. A času není nazbyt. Jen ad hoc vyhlašování nedomyšlených dílčích záměrů či opakované personální změny ve vedení resortu k pozitivním změnám rozhodně nevede. autor je poslanec PSP ČR

EVROPSKÁ UNIE

Galileo: hvězdný projekt, nebo černá díra Evžen Tošenovský

V

listopadu loňského roku jsem byl jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) pověřen velmi nesnadným úkolem. Byl jsem jmenován zpravodajem zřízení řídicích struktur největšího projektu financovaného – a také přímo řízeného – EU, systému satelitní navigace Galileo. Název získal po slavném italském vědci a filozofovi Galileu Galilei a jeho ambice jsou přímo úměrné velikosti středověkého myslitele. Ačkoliv již bylo o Galileu napsáno a řečeno mnoho, stojí za to připomenout, oč vlastně jde. Galileo je systémem nové generace známé GPS, dnes nejvíc rozšířeného amerického, původně výhradně vojenského navigačního systému. Portfolio jeho služeb je mnohem širší, např. řidičům poskytne informace s přesností na pouhých pár metrů (GPS má rozlišení cca 15 m). Galileo bude schopno varovat občany před nebezpečím, nabídne pět druhů signálů od veřejně dostupných až po kódované určené jen pro bezpečnostní účely. Systém je připravován jako civilní a bude fungovat nezávisle na tom americkém. Původní legislativní úprava řešila organizační strukturu Galilea, která vycházela z partnerství veřejného a soukromého sektoru – tzv. PPP projekt. Záměr ale ztroskotal na obavách z nevýdělečnosti, společnost ukončila svou činnost a šla do likvidace. Bylo nutno vytvořit novou strukturu s novým řízením celého projektu. Po téměř ročním složitém jednání s představiteli Švédska a Španělska v průběhu jejich předsednictví v Evropské radě a s Evropskou komisí se vše podařilo dotáhnout do konce a zprávu předložit letos v létě ke schválení Evropskému parlamentu.

Miliardové náklady Náklady celého projektu, včetně provozu a údržby, jsou vyčísleny v desítkách miliard euro, větší projekt doposud Evropská komise nefinancovala. Jak jsem již zmínil, Galileo bude mít své uplatnění převážně v civilních bezpečnostních systémech. Musí tedy podléhat velmi přísnému bezpečnostnímu řízení, a proto v rámci ročního jednání došlo k oddělení správy a samotného řízení Galilea jako takového a bezpečnosti. Tato obranná

sekce bude mít své vlastní kontrolní systémy a odlišnou organizační strukturu. Mimo jiné to znamená, že do vedení agentury bude každý stát nominovat svého velmi přísně prověřeného bezpečnostního specialistu. Zpočátku takřka neřešitelný problém se podařilo vykomunikovat pro všechny strany přijatelným kompromisem. Rada pro bezpečnostní akreditaci bude mít své velmi přísně chráněné a dobře utajené sídlo v Británii. Záložní řídicí sekce pak bude ve Francii. Tato změna byla v rámci celého projektu naprosto zásadní. Další řídicí struktura, správní rada, povede celý projekt z hlediska finančního a organizačního, každý stát v ní bude mít svého reprezentanta, Evropská komise pak pět zástupců. Počítá se i s delegátem Evropského parlamentu. Jako zpravodaj Galilea jsem prosadil, aby mohl každý stát uplatnit postupy stanovené takzvanou společnou akcí v případě nějakého problému. Nelíbilo se mi, že by se mělo hlasovat čistě podle Lisabonské smlouvy, což by bylo pro Českou republiku nevýhodné. V tuto chvíli můžeme projekt považovat za životaschopný. Otevřena zůstává „pouze“ položka financování a majetkových věcí. Česká republika se uchází o umístění sídla správní rady jako místa řízení systému Galileo. Naše metropole by se tak poprvé stala centrálou významného celoevropského úřadu, do kterého by přesídlilo několik desítek specialistů z celé Evropy a další desítky pracovních míst by následně byly pro místní občany vytvoře-

ny. Rozhodnutí o tom, zda centrála u nás bude, se očekává 3. prosince a ČR je považována za favorita. Členské země totiž slíbily, že sídla nových evropských agentur jako Galilea umístí v některé z nových členských zemí. Z budovy bývalé České konsolidační agentury v Praze by se mohlo stát středisko akreditace, certifikace, public relations a marketingu.

Šance na moderní centrum? Za předpokladu, že do konce letošního roku nepadne v tomto směru žádné rozhodnutí, může nám nahrávat fakt, že příštím předsednickým státem budou Maďaři, kteří nám slíbili nejen podporu, ale považují otázku umístění administrativního centra za jeden z programových bodů svého půlročního řízení EU. Z mého pohledu jsou na Galileu nejzajímavější aplikace, bez kterých systém nenaplní původní očekávání. Podle odhadů Komise by měl systém v letech 2010–2027 umožnit výnosy kolem 90 miliard eur. Otevírají se dveře vysokým školám i společnostem, které se mohou na jejich implementaci a výzkumu podílet. To je cesta, kterou by se mělo naše vysoké školství ubírat, pokud chceme v celosvětovém výzkumu obstát – konkurence je obrovská. Pro mne je sídlo řízení Galilea spíše prestižní záležitostí, více by se mi líbilo nějaké evropské výzkumné centrum pro využití Galilea. V České republice bych to považoval za zajímavější. autor je poslanec EP

21

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Takto viděl v Tobruku vchod do pevnůstky S 41 v roce 2004 při své návštěvě filmový režisér Václav Marhoul…

Frontové štědrovečerní vzpomínky v poušti i v závějích

Jindřich Marek

I když jsou Češi po desítky let považováni svými sousedy za ateistické „neznabohy“, základní křesťanské svátky ctí většina z nich. Zvláštního významu potom pro ně dostávají v dobách temných. To se týká samozřejmě i českých vojáků v dobách války.

Od Londýna až po Singapur

22

Šestkrát museli čeští vojáci v letech 2. světové války prožít vánoční svátky daleko od domova ve frontových podmínkách. V roce 1939 to byla první dvacítka stíhačů zařazených k francouzským leteckým útvarům. Již tři dny před Štědrým večerem se někteří z nich poprvé dostali do křížku s Luftwaffe. O rok později pro změnu z Velké Británie v noci z 23. na 24. prosince 1940 bombardovaly tři Wellingtony 311. čs. bombardovací perutě doky v nizozemském přístavu Vlissingen na ostrově Walcheren. Večer se potom naši letci poprvé

…takto žili v prosinci 1941 na stejném místě českoslovenští vojáci

seznámili s britským vánočním zvykem, kdy při štědrovečerní večeři obsluhovali velitelé své podřízené. V roce 1941 to byl pro změnu africký Tobruk, o kterém bude ještě řeč, a ma-

lajská džungle, ve které pomáhali jako dobrovolníci v britských uniformách Češi od firmy Baťa bránit před Japonci přístupy k Singapuru. Titíž muži si potom další vánoční svátky připomínali v nelid-

ských podmínkách japonského zajateckého tábora Čangi, které známe především ze známého románu australského spisovatele Jamese Clavella „Král krysa“. Štědrý den roku 1943 uvítali na východní frontě vojáci 1. čs. samostatné brigády v SSSR v bojových postaveních u ukrajinského Fastova, kde se v obranných postaveních příliš nemohli věno-

Část tobrucké čety npor. Jaroslava Štětky (zcela vlevo), který padl v roce 1944 u Dunkerque Torpédoborec Hero (H99) dopravil 12. října 1941 do obleženého Tobruku první skupinu československých vojáků

vat větším společným oslavám vánočních svátků. Některým tento fakt možná i unikal, protože mnoho vojáků v brigádě bylo židovského původu a ještě více jich bylo z Podkarpatské Rusi, kde pravoslavní a řeckokatoličtí věřící slaví vánoční svátky až počátkem ledna. Dlužno však říci, že českoslovenští vojáci drželi většinou při sobě bez ohledu na vztah k náboženství. Důkazem toho

Generál Karel Klapálek chtěl svým vojákům umožnit důstojné Vánoce

je i naše jednotka v obklíčeném Tobruku, která tehdy měla jediného duchovního – slovenského evangelíka ze srbské Vojvodiny pětatřicetiletého svobodníka PhDr. Pavla Šulana. Tento statečný duchovní docházel dobrovolně do první linie a působil tak úspěšně na duševní stav vojáků. Dokonce se zbraní v ruce se účastnil dobrovolně i noční hlídky v předpolí. Přestože příslušnost ke katolickému a židovskému náboženství mezi věřícími vojáky praporu plukovníka Karla Klapálka tvořila drtivou většinu, Pavel Šulan

se nestal jen kazatelem hrstky evangelíků. Potřeba duchovní podpory šla u praporu napříč konfesemi. Dokladem toho

Českoslovenští vojáci prokázali u Tobruku mimořádnou odvahu a statečnost

je i skutečnost, že svícny a kříž pro Šulanovy bohoslužby vyrobil z mosazných nábojnic strojní montér četař Jan Šebek, který byl katolík, zatímco předválečný předseda Židovské náboženské obce ve Vodňanech četař Max Steiner se ochotně nabídl coby „kostelník“, který se bude starat o farářovo náčiní, přestože tento byl navíc vojensky „o dvě hodnosti níže“…

prapor 11 – Východní v důstojném poklidu i trýznivých vzpomínkách na své blízké v okupované vlasti. Většina vojáků navštívila společné bohoslužby, velitel praporu se svým pobočníkem navštívil nemocné a zraněné vojáky v polní nemocnici. Ozdobený vánoční stromek jednotce představoval keřík nalezený v poušti. Základním svátečním jídlem většiny vojáků byla čočková polévka a hovězí guláš s knedlíky. Po večeři si drtivá vojáků praporu kladla otázku, kolikáté válečné vánoční svátky ještě budou muset prožít, než se podaří porazit nacisty… Druhý den ráno potom jejich velitel Karel Klapálek vyrazil do frontového pásma u El Gazaly s vánočními přáními a trochou drobných dárků na velitelství polské brigády, v jejímž rámci náš prapor ještě nedávno bránil Tobruk. Byl zde srdečně přivítán a po slavnostním obědě dekorován polským Válečným křížem. Zároveň

Ne vždy byly Vánoce svátky klidu a míru...

Čočková polévka s gulášem místo kapra Zůstaňme nyní v Tobruku, kde vánoční svátky 1941 dva týdny po jeho osvobození z obklíčení prožil Čs. pěší

23

Nástup 11. čs. praporu v Tobruku

➤

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

V roce 1941 bylo vítězství protiněmeckých sil ještě nejisté. Mnozí spojenečtí vojáci se neměli čas o Vánocích ani pomodlit, tisíce z nich přišlo o život právě na přelomu roku.

polský generál Kopański předal českému veliteli ještě dalších devět válečných křížů pro jiné oceněné důstojníky a vojáky jeho praporu. Zcela odloučeně slavila vánoční svátky v poušti 2 .rota československého praporu, která byla určena daleko na západ od osvobozeného Tobruku v rychle se měnícím frontovém pásmu k ostraze velitelství britského XIII. sboru. Podle válečného deníku roty byla „nálada u mužstva během večera všeobecně veselá, tvořily se kroužky československo-anglické, kde se zpívaly střídavě české a anglické písně…“

Vánoční dárky na mořském dně a zachráněný převozník Dramatické okamžiky však prožili v oněch dnech v době vánočních svátků na moři jiní tři českoslovenští vojáci. Svobodník Ladislav Pulíček a vojíni ing. Josef Plíva a Josef Linder byli pově-

řeni, aby z Čs. výcvikového střediska v Agami u Alexandrie dopravili po moři do Tobruku 80 pytlů a několik beden vánočních dárků a také zásilku živých slepic. Svůj úkol však, nikoliv vlastní vinou, nesplnili… Odpluli odpoledne 23. prosince 1941 na polské lodi „Warszawa“ z Alexandrie v konvoji s muniční lodí a 6 torpédoborci. Do odpoledne 25. prosince byla plavba „normální“. Potom však v prostoru asi 80 km od Tobruku zasáhlo záď polské lodi torpédo z nepřátelské ponorky. Cestující na lodi naskákali se záchrannými pásy do moře. Polští námořníci však zůstali na lodi, uvolnili záchranné čluny, které pak trosečníky dovezly na jeden z torpédoborců. Posádka zůstala nadále na lodi. Další torpédoborec vzal potom zasaženou loď do vleku. Sotva se však dal konvoj znovu do pohybu, byla „Warszawa“ torpédována

opět – tentokrát na přídi a během pěti minut se potopila. Většina posádky „Warszawy“ se sice zachránila, avšak celý náklad lodi (mezi tím i vánoční dárky pro čs. prapor) se potopil. Konvoj potom dorazil do Tobruku až 27. prosince 1941 v 01.00 hodinu i s trojicí našich vojáků, mezi kterými dominoval devětatřicetiletý svobodník Ladislav Pulíček. Vyučený strojní zámečník a soustružník, který před válkou pracoval údajně také jako převozník, byl dobrý voják – ovšem s láskou k alkoholu, kterou svou výmluvností dokázal probouzet i u dalších vojáků. Jinak se také rád pral, když někde někomu „ubližovali“. Při torpédování polské lodi Pulíček zachránil z moře jediný předmět – přípis náčelníka československé vojenské mise veliteli praporu. S ním ještě promočený spěchal hrdě ke Klapálkovi, aby mu jej odevzdal. Přípis byl stručný:

Jak dokazuje fotografie filmového režiséra Václava Marhoula z jeho návštěvy Tobruku, ještě dnes lze najít na stěnách v tobruckých pevnůstkách stopy po jejich československých obráncích…

Dne 11. prosince t. r. byl britskou vojenskou policií zatčen opilý svobodník Pulíček. Jmenovaný se zúčastnil v restauraci Eged v Jeruzalémě výtržnosti, kterou tam ztropili dva jiní českoslovenští vojáci. Jmenovaného přísně potrestejte a zastavte mu dovolené... Zajímavé zážitky – dojemné i dramatické – prožívali naši vojáci však i v mrazu a závějích, které k vánočním svátkům patří z pohledu nás obyvatel střední Evropy přece jen více než písek libyjské pouště…

Vánoce padlých andělů

24

Během války na staly i okamžiky, kdy válečné lodě měly za úkol dovézt vojákům vánoční dárky

Na obyvatele Mýta pod Ďumbierom silně zapůsobilo, když se uprostřed kruté zimy 1944–45 v jejich evangelickém kostelíčku náhle jednoho dne nečekaně objevil na mši muž v uniformě československého důstojníka, se samopalem na zádech a s granáty u boku. Byl to

parašutista štábní kapitán František Fišera – v době povstání velitel dělostřeleckého oddílu 2. čs. paradesantní brigády v SSSR a nyní velitel její bojové partyzánské skupiny „Tarzan“... Scéna jakoby vystřižená z filmu – například o legendárním polském partyzánovi majoru Hubalovi – však dávno upadla do zapomnění. Po porážce nacismu u nás totiž desítky let psaly memoáry, filmové scénáře či historické knihy lidé pouze jediné politické krevní skupiny...

Lyžařský pension Cyrila Musila na Studnicích – cíl vyčerpaných a omrzlých parašutistů Pernického a Musila o Vánocích 1944

Rudolf Pernický v civilu v Londýně několik měsíců před svým vysazením do okupované vlasti

To se týká i dalšího obrazu, ve kterém bývalý olympijský reprezentant v lyžování Cyril Musil přijal s ulehčením, že oba nově příchozí, kteří dorazili 29. prosince 1944 do jeho lyžařského penzionu ve Studnicích u Nového Města na Moravě, znali heslo „Zimě zdar“! Pohled na ně však byl k ustrnutí! Očekávaní parašutisté – kapitán Rudolf Pernický a rotmistr Leopold Musil – byli před sedmi dny omylem vysazeni až u Kutné Hory a nyní sem konečně po strastiplném putování dorazili zcela vyčerpaní s těžkými omrzlinami. Cyril s obětavou manželkou Růženkou se o ně okamžitě začali láskyplně starat jako o malé děti... Před třiceti lety autorovi tohoto článku o této události vyprávěla sama nezapomenutelná legenda mezi našimi parašutisty z Velké Británie Rudolf Pernický: „Přes den jsme se ukrývali v lese při střídavém spánku, pokud byl jenom trochu možný. Nebylo možné dodržet pochodový program, jelikož nás mnohdy přepadla mlha a orientace nebyla možná. Byli jsme velmi slabě zásobeni jídlem a na celý pochod v stálém mrazu jsme měli pouze jednu denní dávku dehydrované

stravy, 1 kg čokolády a 1/2 kg salámu. Jedli jsme jen dvakrát denně, a to před začátkem nočního pochodu a ráno po jeho skončení. Během tohoto přesunu jsme s Poldou Musilem prožili i své poslední válečné Vánoce. Byly více jak skromné, ale zároveň to byly možná moje nejhezčí Vánoce v životě, protože jim kralovalo vědomí po-

Věřící z Mýta pod Ďumbierem byli svědky dramatických válečných událostí

sledních Vánoc v této válce i radost z operačního nasazení, že se konečně mohu aktivně zúčastnit boje s okupanty. Štědrý večer jsme prožili na pochodu. Na jedné mezi poblíž Čáslavi jsme si

s Musilem popřáli a šli jsme dále. Velmi obtížný byl hlavně přechod Železných hor a pochod Českomoravskou vysočinou, kde bylo dosti sněhu. Všechen operační materiál (každý asi 25 kg) jsme nesli stále sebou…“ Ani tato odysea dvou českých výsadkářů se na desítky let nestala námětem povídky, filmu či nového článku. Vysvětlení je hořce prosté: Válečné hrdiny a upřímné vlastence Fišeru a Pernického v 50. letech komunisté zavlečou na mnoho let do svých lágrů. Pro soudruhy byli prostě oba důstojníci „padlí andělé“, protože prošli parašutistickým výcvikem ve Velké Británii a oba vyznávali ideály masarykovské demokracie. Pouze Rudolf Pernický se dožil pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Zhoubný nádor, bezesporu mající svůj základ v letech otrocké práce v uranových dolech, způsobil, že František Fišera zemřel již 24. dubna 1969 ve věku pouhých 55 let. Ale to už je bohužel zcela jiný nevánoční příběh… autor je historik a publicista

I na snímku nezasněženého Ďumbieru je vidět, že to zde František Fišera a jeho výsadkáři o vánocích 1944 neměli nijak lehké

VÁNOČNÍ REMINISCENCE

Vánoční svátky v podobách původních, historických, novodobých… Už ve starověku lidé koncem prosince oslavovali zimní slunovrat, kdy se délka dne po 21. prosinci, tedy zimním slunovratu, opět začíná prodlužovat, všemi kulturami uctívané slunce obnovuje svoji sílu a dodává ji i lidem a přírodě. Stejně jako u jiných pohanských svátků ale měla křesťanská církev se svou nastupující mocí tendenci takové oslavy potlačovat. A pokud měly příliš silné kořeny – jako tomu bylo hlavně u dnešních Vánoc a Velikonoc – nahrazovala je vlastní interpretací. Tak se Vánoce ve 4. století staly připomenutím narození Ježíše Krista. Část tradic nicméně přetrvala z dávných pohanských dob, část z nich nově vznikala postupně, mnohé se v jednotlivých zemích a kulturách liší. Za zmínku také stojí to, jakou atmosférou byly vánoční svátky poznamenány v některých vypjatých historických obdobích.

Vystavování betlémů Za tento zvyk vděčíme sv. Františkovi z Assisi. Nejstarší zpráva o postavení a vystavování prvních kostelních jeslí v zemích na sever od Dunaje pochází z Prahy z roku 1562. Z kostelů se jesličky přenesly do hradních a palácových kaplí a v první polovině 18. století také do měšťanských domácností. Mezi nejkrásnější pražské chrámové betlémy patří nepochybně kapucínský v kostele Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí na Hradčanech. Byl vytvořený v roce 1700 a jeho půvab je podtržen tím, že postavy jsou oblečené do skutečných šatů impregnovaných pryskyřicí.

Zdobení stromku

26

Pokud to považujete za pradávnou samozřejmost, velmi se mýlíte. Tato tradice pochází z německých zemí, a i když se v Čechách rychle ujala, první vánoční stromek se zdobil počátkem 19. století. Od té doby ji postupně přejímaly bohaté pražské měšťanské rodiny, mezi „prostý lid“ se dostávala až po první světové válce. Stromečky se zdobily cukrovím, ovocem a později i lojovými svíčkami. Co se týče svíček jako ozdobou vánočního stromku, připisuje se tento nápad Martinu Lutherovi. Inspirací mu údajně byla zimní noční obloha plná hvězd. Konkrétně v Praze se poprvé objevil vánoční stromek v roce 1812. Bylo to v Libni, v letohrádku zvaném Šilboch. Tehdy ho vlastnil intendant Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Ten znal obyčej zdobení vánočního stromku z rodného Německa. Spisovatel Rudolf Těsnohlídek poznal v Dánsku zvyk pořádat pod stromkem postaveným na veřejném prostranství sbírky pro chudé děti a přenesl ho k nám. Poprvé se tak stalo v Brně v roce 1922.

Dárky jako symboly Dávno předtím, než se dárky staly do značné míry komerční záležitostí, dávaly se především drobné symbolické plodiny nebo výrobky. Pro děti to byla hlavně červená jablka, která jim měla přinést zdraví, sílu a dlouhověkost, dospívajícím byly určeny hlavně sladké perníčky jakožto příslib mladických radostí a slastí, dospělí si často předávali ořechy, které symbolizovaly moudrost a zralost. Láhev vína a sladkosti měly přinést sladký život, příslibem slávy byly vonné masti.

Vánoční pohlednice První vánoční pohled poslal jinak zcela neznámý britský voják Dobson v roce 1844. Tento nápad se v Anglii rychle ujal a brzy se rozšířil po celé Evropě i Spojených státech, všude se z něj stal významný byznys. Svůj význam neztratily vánoční pohlednice ani v dnešní postmoderní době, i když ubývá těch klasických. Nicméně stále se v hojné míře jejich obdoba posílá zejména prostřednictvím internetu a mobilních telefonů.

Vánoční trhy a mikulášské veselice Trhy během adventního období se konaly už ve středověku. V části Evropy měly i ten účel, aby se obyvatelstvo mohlo co nejlépe zásobit na zbytek zimy. Z území západní Evropy se pak rozšířily do celého světa a nyní se konají skoro v každém městě. Úvodem pražských Vánoc býval mikulášský trh na Staroměstském náměstí. Prodávaly se zlaté březové metly, papírové figurky Mikulášů a čerti z chlupaté kůže s dlouhým jazykem a drátěnými vidlemi. V plátěných boudách byl k mání perník, marcipán, turecký med i jiné dobroty, prodávaly se obrázky a hračky. Atrakcí byli jarmareční zpěváčci a loutková divadla. Už v 17. a ještě i v 18. století zahajoval vánoční týden průvod pražských židů, kteří nesli na Hrad hodnostářům dary, zejména rozmanité potraviny. Později chodíval průvod pekařského cechu s obrovskou vánočkou nazývanou štědrovka, kterou neslo na ramenou šest tovaryšů.

Novoroční tradice Na Nový rok se přijímala blahopřání. Přišli kominíci, popeláři, domovníci, listonoš. Jedl se ovar, vepřová pečeně a trochu čočky, aby se v domácnosti držely peníze. Nikdy nebyla na stole ryba, to aby štěstí neuplavalo, ani zajíc, to zase aby neuteklo. V roce 1822 byla na návrh hraběte Chotka uspořádána v Praze veselá novoroční sanice. Saně v podobě košů, zvířat, ptáků a kytic se společností v pestrých maskách a za doprovodu hudby jely z Koňského trhu (dnešní Václavské náměstí) přes Národní třídu a Karlův most na Pražský hrad a odtud do Stromovky, kde bylo pohoštění, hrála hudba a tančilo se až do setmění.

27

➤

VÁNOČNÍ REMINISCENCE Svátky míru uprostřed válečné vřavy

Mnozí vojáci prožívali i těsně před Vánoci hrůzy války v zákopech

Vánoční atmosféra občas dokázala zmírnit i bojové běsnění. Pamětníci například zaznamenali, jak za úsvitu 25. prosince 1914 uslyšeli Britové v zákopech kolem belgického města Ypry zpěv vánočních koled, který se ozýval z protilehlých německých zákopů. Zároveň se jim naskytl obraz, jak celá linie německých zákopů je vyzdobena vánočními stromečky a transparenty s nápisy „Merry Christmas“ a „Frohe Weinachten“. Ze zákopů se pomalu vynořili němečtí vojáci, kteří se bez střelby vydali vpřed do prostoru mezi oběma nepřátelskými liniemi a pokřikovali na Brity, aby se k nim přidali. Obě strany se pak skutečně setkaly a vojáci si začali vyměňovat drobné dárky – hlavně cigarety. Posléze si dokonce zahráli fotbalové utkání. Jeden z německých vojáků údajně po válce vzpomínal, jak si na Boží hod jakýsi britský voják otevřel mezi nepřátelskými zákopy holičství, kde se scházeli ti, kteří spolu předtím i potom bojovali na život a na smrt. Obdobná spontánní vánoční příměří byla zaznamenána i na dalších místech fronty, nejčastěji právě mezi příslušníky britské a německé armády. Tam, kde se i ve sváteční dny střílelo, často vojáci úmyslně mířili mimo cíl. Velení obou stran zpočátku mnohdy toto „sbratřování“ ctilo, ale tam, kde přerostlo několik vánočních dnů, už náčelníci hrozili přísnými postihy a vojenskými soudy. Válka musela pokračovat.

Vzpomínky německého důstojníka Autenticky jsou okamžiky z Vánoc 1914 zachyceny v náhodně nalezeném deníku německého důstojníka Kurta Zehmische: „Na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Můj saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojín Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet. Pak jsme po celé délce našeho kilometr dlouhého zákopu rozmístili svíčky a vánoční stromečky. Byla to dokonalá iluminace – Britové vyjadřovali potěšení pískáním a tleskáním. Jako většina lidí jsem strávil celou noc vzhůru. Byla to Vánoční atmosféra ovlivnila vojáky britské a německé strany natolik, že došlo k přátelskému setkání nádherná, i když poněkud chladná noc.“

1944: Nuzné příděly a nacistická propaganda

28

Na mnoha místech umírali vojáci v první i druhé světové válce i během Vánoc

Poslední Vánoce před koncem druhé světové války byly spojeny s nadějí, že válka snad už brzy skončí, u jiných s beznadějí, že stále nekončí. Na všech stranách bylo znát vyčerpání, ať už máme na mysli vojáky, nebo civilní obyvatelstvo. Na území protektorátu se to projevovalo mimo jiné snižujícími se příděly potravin. Přesto se „Říše“ vzmohla na vánoční dárek pro mladistvé, kteří dostali v rámci přídělů navíc 125 g umělého medu a hlavně 250 g masa nebo uzenin a dvě vejce. Na Nový rok 1945 pak bylo obyvatelstvo zavaleno agitačními projevy nacistických pohlavárů, kteří se snažili posílit notně pokleslou víru v německé vítězství. Adolf Hitler hřímal ze všech přijímačů, v Čechách mu zdatně sekundoval Konrád Henlein.

Dozvuky 2. světové války Po osvobození Československa byla v roce 1945 obnovena prvorepubliková vánoční tradice – vystavování ozdobených vánočních stromů na veřejných prostranstvích. „Na našich náměstích se zas objeví Vánoční stromy republiky. Mají heslo: pro děti, pozůstalé po obětech perzekuce a války a pro děti, jimž válka vzala zdraví,“ psaly počátkem prosince 1945 Svobodné noviny. Jedním ze symbolů znovu nabyté svobody se stalo zejména vztyčení vánočního stromu na Staroměstském náměstí poblíž vypálené radnice. Pod stromem byla obdobně jako na jiných místech republiky kasička, kam mohli lidé přispět pozůstalým po válečných obětech i ostatním válkou poznamenaným lidem, především opuštěným dětem. První mírové Vánoce byly velmi bolestné pro řadu lidí, kteří přišli o své blízké. Celosvětovou odezvu získala tragédie lidických žen, které vesměs přišly o celé své rodiny. Právě kvůli nim bylo Československo vybráno k tradičnímu vánočnímu poselství BBC nazvaném Where ever you may be (Ať jste kdekoli). Vysílalo se na Boží hod vánoční ze sedmnácti míst celého světa a poslouchalo jej padesát milionů lidí. Pořad zahájil londýnský zvon Big Ben a pak se hlásila jednotlivá místa: Anglie, Singapur, Káhira, ale i slavná loď Queen Elizabeth brázdící právě vlny Atlantiku nebo letoun B-17, známý jako létající pevnost, nechyběla ani místa na Novém Zélandě, v Austrálii, Kanadě, Norsku, Francii nebo pomerančová farma v Africe.

Operace Santa Claus Ojedinělou podobu měly v roce 1945 Vánoce v USA. V plném proudu byla gigantická operace Magic carpet, neboli pohádkový Létající koberec. Cílem bylo co nejrychleji dostat domů statisíce příslušníků armády ze všech končin světa. Před Vánocemi pak prezident Truman vyhlásil v rámci této operace její speciální součást – Operaci Santa Claus, která měla zajistit co nejvíce Američanům, aby se dostali domů na svátky. Veškerá doprava tím byla zahlcená, ale všichni s nadšením vítali vojáky, mnozí dobrovolníci veterány vlastními auty vozili tisíce kilometrů za jejich blízkými, ostatní projevovali účast pozůstalým...

Generál D. Eisenhower povzbuzuje představitele spojeneckých vojsk před nadcházejícími boji

Stalin dokázal zastínit i vánoční svátky V roce 1949 nebylo z celkové atmosféry, natož z médií vůbec patrné, že se blíží Vánoce: Noviny i veškerou pouliční výzdobu ovládl místo romantických ozdob, jmelí a dalších symbolů všudypřítomný J. V. Stalin a oslava jeho 70. narozenin. Školní děti dokonce pod agitačním vedením uvědomělých soudružek učitelek místo přání Ježíškovi psaly oslavná blahopřání všemocnému generalissimovi. Široké uplatnění nacházelo mimo jiné „umělecké“ ztvárnění výjevů z jeho života. Bylo vytištěno 375 tisíc plakátů se Stalinovým portrétem a také 20 tisíc výstavních souborů, které obrazově dokumentovaly Stalinův životopis. Konkrétní textový i výtvarný návrh zpracoval osobně tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý.

29

KULTURA

Relikviář, baroko, dlouhokrké dámy i žraloci ve formaldehydu Markéta Ševčíková

Letošní zima je k milovníkům výtvarného umění více než štědrá – málokdy se totiž sejde tolik rozličných expozic pro tak diametrálně rozdílné milovníky výtvarna. Letos se stal zázrak, díky němuž budou saturováni všichni: milovníci historických unikátů, Škrétovy barokní rozevlátosti, nezaměnitelných Tvrdohlavých, melancholického Modiglianiho a nakonec i ti, kdož zbožňují kousky svérázného britského konceptualisty Damiena Hirsta, který přesvědčil svět, že i vitrína s léky, lebka osázená diamanty či žralok naložený ve formaldehydu mohou být uměleckými díly.

Svatý Maur Superstar

30

Mediální hvězdou letošní zimy ovšem není ani malíř ani sochař, nýbrž zlatý, přesněji řečeno pozlacený domeček z počátku 13. století, který má tolik zvláštností, že by to vydalo na román. Relikviář svatého Maura, o jehož tajuplné historii už ví naše obyvatelstvo více než o vlastních dějinách, přičemž je poněkud pikantní, že právě tento sarkofág s naší historií nikterak

nesouvisí – pomineme-li fakt, že se na našem území našel. Za poslední měsíc toho bylo o relikviáři svatého Maura napsáno tolik, že i v nejzapadlejší vísce o něm vědí vše: že svatý Maur byl původně římský voják, sťatý v Remeši za to, za nechtěl obětovat římským bohům, vědí, kdo si pak na jeho ostatky objednal speciální schránku, jak se ona schránka dostala až na zámek v Bečově, kterak byl relikviář úplnou náho-

dou před 25 lety nalezen kriminalisty... Vědí o tom, jak policii přivedl na stopu záhadný pan Douglas z USA, který za relikviář nabídl tučnou odměnu, o tom, jak tým plk. Maryšky nakonec relikviář našel, ale z polorozpadlého zkorodovaného předmětu nejdřív nedokázal určit, oč vlastně jde, o tom, jak jej pak restaurátoři za 8 milionů opravovali a museli se kvůli tomu naučit speciální techniky, typické pro zlatníky žijící ve 13. století kdesi mezi Maastrichtem a Bruselem… Všichni už z médií také vědí, že kdyby byl relikviář z ryzího zlata, nikdy by nebyl býval zkorodoval, ale také by se nejspíš nebyl býval dochoval, protože by byl „oloupán“ a roztaven, vědí, že jej z Bečova na Pražský hrad převážela na konci listopadu URNA a že je pojištěn na půl miliardy korun, ví se, že s nápadem vystavit jej na Pražském hradě v blízkosti korunovačních klenotů přišla první dáma Livia Klausová a že bude relikviář příští rok opět vrácen na bečovský zámek. Jediné, co zatím není známo, je obsah 50 lahví záhadného archivního moku, které byly před 25 lety nalezeny spolu s relikviářem. Lahve jsou stále na Bečově a zatím se nikdo neodhodlal k jejich otevření a ochutnání. Takže snad příští rok – média budou mít opět o čem psát…

Tvrdohlaví v Brně, chalupáři v docích, Hirst v Kutné Hoře A nebývalou příležitost srovnávat mají tuto zimu i ctitelé moderního výtvarna – zatímco v Brně na „Vaňkovce“ vystavuje 23 umělců 80. let, z nichž ční hlavně tvorba zástupců generačně spřízněných Tvrdohlavých (Róna, Nikl, David, Diviš) a jejich přátel (Císařovský, Střížek),

Mystický portrétista Karel Škréta Co by kamenem dohodil od Vladislavského sálu Pražského hradu, v němž je umístěn relikviář svatého Maura, je další expozice, určena zvláště milcům baroka a starých mistrů. Více než 400 maleb, kreseb a grafických listů z pera Karla Škréty, o němž se traduje, že je největším v Čechách narozeným malířem mezi koncem středověku a 19. stoletím. Výstava, kterou připravila Národní galerie a Správa Pražského hradu, nejenže mapuje Škrétův výtvarný vývoj, ale přináší i řadu nových informací z páně Škrétova života, na příklad o jeho zahraničních cestách do Německa, Švýcarska a Itálie, o knihách, které četl, ale i o tom, že Škréta na to, že byl umělcem, rozhodně nebyl chudý a často půjčoval peníze mnoha českým šlechticům. Například hrabě Gallas, jehož Škréta portrétoval, si od něj půjčil 900 zlatých, ovšem k vracení se neměl a dluh pak vymáhal ještě Škrétův syn… Podstatný na Karlu Škrétovi je ale především jeho neobyčejný talent, cit pro barvu a kompozici a neuvěřitelná práce se světlem. Vrchol výstavy v jízdárně – Pašijový cyklus – dokazuje, že Škréta byl skutečný úkaz a zjevení své doby.

Melancholik Modigliani Zjevením své doby, která se váže k počátku 20. století, byl i italský malíř a sochař Amedeo Modigliani, jehož výstavu lze (poprvé v Česku!) spatřit v Obecním domě v Praze. Expozice sice představuje Modiglianiho hlavně jako italského umělce, nezapomíná ale ani na to, že byl významnou postavou tzv.„pařížské školy“. Hlavním leitmoti-

vem expozice maleb a kreseb tohoto milovníka dlouhých ženských šíjí a trojúhelníkových tváří s mandlovýma očima je jeho vztah k Jeanne Hébuterneové, jeho modelce, inspiraci i lásce, jež nedoznala naplnění – pár dní před plánovanou svatbou 36letý Amedeo podlehl tuberkulóze a jeho snoubenka

Jeanne poté skočila z okna domu svých rodičů… Zajímavostí Modiglianiho kolekce v Obecním domě je její doplnění obrazy jeho přátel i souputníků, například Picassa, Jacoba či Romitiho. A také Františka Kupky, s nímž Modigliani společně vystavoval v rámci Podzimního salonu v Paříži v roce 1912. Neuvěřitelná příležitost srovnat dva umělce světové proslulosti…

v pražském centru výtvarných umění DOX zase vystavují všichni ti, kdož během posledních dvou desetiletí získali cenu Jindřicha Chalupeckého, určenou mladým umělcům do 35 let. Kdo má cit pro výtvarno, bude porovnáním prací dvou výtvarných generací velmi překvapen a může hledat odpověď na otázku, zdali klasická malba přežije ataky konceptuálního umění. A pokud své dojmy korunuje ještě návštěvou GASKu v Kutné Hoře a spatří práce britského provokatéra a v současnosti nejlépe placeného umělce světa Damiena Hirsta s jeho formaldehydovými žraloky, obrazy z pilulek a brilianty posázenými lebkami, bude nad definicí moderního umění přemýšlet s ještě větší naléhavostí. Možná nakonec dojde k závěru, že stačí mít vyjma talentu hlavně dobře zvolenou image, organizační schopnosti, správné kontakty a patřičně drzé čelo. Otázkou je, zda je to moc, nebo málo… autorka je spolupracovnicí redakce

31