Číslo: 25
Cena: 5 Kč
40 40 40
40
40 40
Tereza Kobíková
str. 2
Čarodějnice
str. 8
Noc s Andersenem
str. 3
Umag 2003
str. 9
Demokracie ?
str. 4
Anketa !!!!
str. 10
Školní knihovna
str. 5
Vodák
str. 13
1. světová válka
str. 6
Koutek rybářů
str.14
Němčouři
str. 7
IQ- nad 100
str.15
Dáno do tisku 13. 6. 2003
Tereza Kobíková Datum narození: 17.9. ??? Sourozenci: Karolína, Ondřej, Zuzana, Martin, Vzdělání: Jazyková škola, nyní studentka univerzity HK Oblíbené jídlo: čokoláda Znalost jazyků: Aj (trochu Nj a Rj) Oblíbená barva: modrá a Záliby: lyže sjezdové, běžecké, knihy červená Stav: svobodná, ale zadaná Téměř každohodinové písemky nejsou příjemné, ale účinné určitě jsou. Známkuju 1. Máte doma nějakého mazlíčka? přísně, ale v tom množství známek, které u Doma chováme 2 andulky,u rodičů ve mě každý žák má, se nějaká ta horší dobře Velkých Svatoňovicích je můj oblíbenecztratí. Někdy jsem přísná na ty „šelmy“ ve kocourek Kryštof.A kdysi jsme měli 4. třídě. jezevčíka,který vždycky utekl,pak viděl,že jsme ho hledali.A je zle, tak začal, 7. Jaké bylo vaše největší přání v dětství? Nosit brýle( a pak se mi to bohužel simulant jeden, kulhat, aby nedostal. vyplnilo) 2. Kde jste se byla nejdále podívat? Nejdále jsem se dostala při čtení knihy.Z 8. Proč budete odcházet z naší školy? Čech až na konec světa. Jsem dost vytížená a chci v klidu dostudovat, zdokonalovat se. 3. Jaký byl váš nejoblíbenější/neoblíbený předmět na ZŠ? Nejhorší ze všeho je matematika 9. I když jste tu byla jen krátkou dobu, jaký máte názor na tuto školu, učitele a (omlouvám se kolegům matikářům)a žáky? nejlepší je Aj, Čj. Myslím, že se tu pořádá hodně pěkných akcí pro vás, žáky. To není na každé škole, 4. Kdo (co) vás vedl k tonu abjste se stala tak si to užívejte a važte si toho. učitelkou? Skoro všichni v naší rodině jsou Jako v každém kolektivu, s někým si kantoři. Takže není to třeba tak , že rozumím dobře, s někým jsem hledala příklady táhnou? Mám to v genech a moc společnou řeč dost obtížně. mě ta práce těší. 10. Věnovala jste se někdy více nějakému sportu? 5. Měla jste někdy na škole nějakou Nejvíc asi běhu na lyžích hanlivou přezdívku? Jestli ano, tak o ní nevím. Jen jedna 11. Kdy jste dostala první pusu a od spolužačka, která mě „měla v oblibě“, mě koho? nazvala sýrem v čokoládové polevě(o nic Bylo mi 14, kluk se jmenoval Tomáš tak hnusného prý nikdo ani nezakopne). (příjmení si nechám pr sebe). Byla jsem Bylo nám 11, tak mě to docela naštvalo, smutná, když jsme se rozešli, ale teď mě to ale neujalo se to, tak fajn. A můžu se zeptat zas tak nemrzí, změnil styl života – bydlí já? Mám nějakou tady? v tee-pee se svou ženou, roční holčičkou a oslíkem. 6. Myslíte si, že jste někdy na žáky až moc tvrdá?
2
12. Co říkáte na anketu o „nej.“ Učitele a na vaše dost solidní umístění v ní? Umístění mě potěšilo. Záleží mi na tom, aby mí žáci chodili do hodin rádi, nestresovaní, makali ve škole a na doma jim zbyla jen slovíčka. Dík všem za projevené sympatie, je to příjemné.
13. Byla jste hodně velkej puberťák? Asi jo, ale mezi blbosti které jsme se sourozenci a kamarády páchali, rozhodně nepatřilo holdování tabáku a alkoholu.
Dík za rozhovor a hodně štěstí Katka a Aneta
Noc s Andersenem (a night with Andersen) Cílem této akce bylo seznámit mladší generace,s dobou jim, a samozřejmě i nám dávno minulou.Do této doby bych zařadila slavné skladatele a spisovatele.Beze sporu k těm spisovatelům patří již v úvodu zmiňovaný Hans Andersen, kterému byla tato noc věnována. Bylo mnoho zájemců a proto se pořadatel, kterému za nás všechny účastníky patří velké díky, jmenovitě p.uč. Petr Horčička, rozhodl pro kompromis. První, kdo podá přihlášku samozřejmě podepsanou zákonnými zástupci, se může zúčastnit. Nakonec se nás sešlo celkem 30. A no, řekněme si to na rovinu je napoprvé úspěch. Mně se tato akce strašně moc líbila a nebyla jsem hned v pondělí nadšena jen já. Sešlo se nás pár o přestávce a ještě dlouho jsme si sdělovali dojmy a zážitky. A hned tak nezapomeneme. Začátek byl plánovaný na 18 hodinu večerní a to se také dodrželo.V úvodu nás seznámili s pravidly, která pokud jsme si chtěli užít her,zpívání a čtení pohádek, jsme museli všichni povinně dodržet. A už se to rozjelo. Nejprve paní učitelka Schubertová vyprávěla o životě slavného spisovatele a zachycené poznatky hned v úvodu, jsme potřebovali celou noc. Dále jsme chatovali s dětmi, které spaly v knihovnách po celé republice jako my. Nejlepší byly hry venku, ale my starší jsme dlouho nevydrželi, a tak jsme upalovali do školy. Asi kolem 3. hodiny ranní jsme se rozhodli zpívat, a to nemělo chybu,super písničky,které hrál na kytaru p.uč.Horčička jsme měli chuť zpívat všichni i ti nejmenší (a to jich tam nebylo málo), a když jsme se okolo asi půl páté ráno rozhodli načerpat aspoň trochu energie, museli jsme učitele všichni přemlouvat. Jelikož to celé nemělo chybu, jsme si řekli, že uděláme něco my deváťáci a učitele necháme také oddychnout. Přece jenom mají spoustu povinností doma. A nebude to trvat dlouho. Počítáme se všemi co byli na noci s Andersenem a samozřejmě dáme příležitost i dalším. Učitelé,kterým chci tímto článkem poděkovat jsou : Skvělá paní učitelka Jarmila Schubertová, též bych za toto přídavné jméno schovala i p.učitelku Kobíkovou. Bezvadný p.uč. Horčička samozřejmě v knihovně Péťa, p.uč. Fišer, bez kterého bychom neměli počítače a dalším, kteří nám přinesli snídani v podobě bezvadných buchet např: p.uč Rusová, Jahelková ! Příští rok tato noc proběhne opět a rozhodně bych ji všem doporučila. Andrea Vojtěchová Fota jsou na: www.zskomtu.cz/knihovna/andersen03/andersen.html
3
Je skutečně naše škola demokratická? Už mě nebaví poslouchat od spolužáků různé poznámky k velkým výhodám učitelů na škole, tak jsem se to rozhodl hodit na papír. Pokud je náš stát skutečně demokratický, tak jaké právo umožňuje učitelům předbíhat v bufáči na obědě, nebo si jezdit ve výtahu. Pravda sice je, že to jsou lidé, kteří nás učí a že by jsme měli k ním cítit respekt, ale tohle už je moc. Nenamítám nic proti dozorům na chodbách, ale některé věci, jako např. zákaz manipulace s osvětlení, s okny a s žaluziemi bez dovolení vyučujícího jsou už docela směšné, přehnané a dětinské Pak další co nás hodně štve je to, že nám zakázali chodit o přestávkách do šaten. Je to taky úplná krávovina, protože jestli si mají všichni brát tělák do tašek, tak ať se pak vedení nediví, že chodby pořád smrdí, a taky že se nějaká špína z tělocvičen dostane do tříd ( oprava: od čeho máme uklízečky? ) a navíc je to omezování k přístupu osobním věcem. Kdyby jste povolili třeba povolili do šaten jen o velké přestávce. Vyřešilo by se tím hodně problémů. Třeba už zmiňovaný smrad by klesl o 25% a jestli někteří mají tělák tak jak 8.b až pátou hodinu, tak se s tím nemusí táhnout celej den po schodech nahoru a dolů. Pro vedení: nemyslel jsem to zle, ale některé věci by jste nám povolit mohli Lord James
Drahý lorde ! Nedalo mi to a tvůj příspěvek jsem zařadil, už jen pro to, abych ti vysvětlil pár skutečností, na které ti asi nestačí mozková kapacita, protože tu brečíš, nad tím jak jsi sužován krutým systémem a vůbec tě nenapadá, že každá mince má několik (dvě)stran. Předně nestěžuj si na demokracii státu, ta s vnitřními předpisy školy nemá nic do činění. Narážíš na to, že tě (chudinko) předbíhají učitelé ve frontě, no a ? Je to jen slabá náplast na to co od vás musí vydržet, navíc spousta z nich nepředbíhá z touhy tě ponížit, ale prostě proto, že žijou podle zvonění a přestávka i na oběd je sakra krátká na tu spoustu věcí co musí učitel stihnout mimo výuku. Navíc respekt a úctu bys měl cítit za to jací jsou to lidé a ne proto, že ti to někdo nařídí. Další bod, manipulace s okny – cha, vážně jsi tak naivní, že si myslíš, že by žaluzie vydržely váš zájem ? Pro kontrolu jsou ve vaší třídě všechny žaluzie v pořádku ? Takže si zaměť vlastní zahrádku a pak si stěžuj. Výtah je pouze pro učitele a vozíčkáře ! No to je vážně do nebe volající, je tu celej jeden výtah, kterej má kapacitu 8 osob a ty bys s ním chtěl přepravit všechny žáky a učitele ? Asi se zeptám matikáře, jak ti to jde s počty. Mimochodem myslím si, že za tvého režimu, by měli povoleno jezdit (aby byla doprava plynulá) pouze učitelé a vybraní žáci 8.B – tolik k tvé demokracii.
4
Pohyb v šatnách o přestávce je trochu složitější. Především vzhledem k dobytnosti vašich skříněk bys asi neskákal radostí, když by ti někdo vybral skříňku v době malé přestávky, když byl dozírající učitel na druhém konci šaten, kde krotil tvé spolužáky hrající fotbal, či volal sanitu k magorovi, kterej skákal ze skříňky bez padáku. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale to by bylo nošení uhlí do dolu. Snad jen ti můžu doporučit, abyste si vyjednali s tělocvikářem ukončit hodinu o trochu dřív, abyste se mohli vysprchovat, ale to zase nejde protože musíš do bufetu, aby tě někdo nepředběhl. Navíc ve třídě máte vestavěné skříně, do kterejch si můžete zavřít ten tolik zmiňovanej tělák, aby se s ním nemusel tahat nahoru a dolů. Pokud skříně používáte měl bych ještě jedno doporučení, čas od času doneste propocené věci domů vyprat – sníží se smrad aspoň o 60 %. Dík za pozornost FYbek
(menší kritika) Ano, kdo už někdy nezavítal do této instituce, za potřebou získání snadné jedničky za referát nebo za internetem zadarmo. Vcelku je to docela dobré mít ve škole knihovnu, ale její knížky mě dříve hodně znechucovaly, pokud chcete knížku na povinnou četbu, tak je to perfektní, ale všechny ostatní knížky (až na pár výjimek například knihy z řady děsivé dějiny stojí fakt za to) stojí za nic, když jsem chtěl najít atlas rostlin, tak jsem našel jenom pár knih které byly vytištěny před rokem 1500, byly tak staré, že jim vypadávaly listy a nedalo se v nich vůbec číst. Tyto knihy bych dal spíše do muzea, než do knihovny. A ze všeho nejlepší jsou časopisy, chápu, že je knihovna nedostala zrovna asi v nejlepším stavu, ale mohla se postarat o to, aby ty nepoužitelné byly vyřazeny nebo alespoň měly více než tři listy. Skoro každý, kdo vejde do té hezké místnosti s pěkným nábytkem, by si myslel, že to je velice dobrá knihovna, ale bohužel tomu tak není. Ale na druhou stranu mě poslední dobou velice těší, přístup paní knihovnice, naposledy, když jsem potřeboval něco na češtinu, tak mně to za pár minut dala a našel jsem, co jsem potřeboval. Také teď, vždy po příchodu do knihovny, vidím paní knihovnici, jak usilovně balí všechny knížky. Knihovna se hodně lepší po všech stránkách nákupem nových knih, například knížky z řady děsivé dějiny stojí za přečtení, kniha Mizerná první světová válka je dost dobrá (nejenže vojáky v zákopech zabíjely kulky od nepřátel, ale také všechny možné nemoci a nejvíce vojáky otravovaly vši na německé straně se vojáci bavili tím, že na pánvi ohřívali vši a poslouchali, jak praskají). Pak je k dispozici strašná Druhá světová válka a edice děsivá věda, chemický chaos a protivná příroda. Knihovna k mému údivu hodně vydělává na upomínkách, vždy pokud jdu vrátit knihu, tak všichni za mnou i přede mnou platí upomínky (5 KČ) dávejte si pozor, knihy se půjčují na 14 dní. Vřelý pozdrav pro paní knihovnici a pana uč. Horčičku posílá Martin Kasper
5
Školní knihovna (ještě menšejší odpověď) Zdravím i já Tebe, Martine, docela jsi mě potěšil, když jsem si přečetl Tvoji menší kritiku. Potěšil jsi mě proto, že chodíš do Školní knihovny a že se nebojíš o něco říct slečně knihovnici a že – a to je nejdůležitější – si umíš udělat svůj názor. Jsem rád, že v kritice nezazněly jenom stížnosti, ale dopustil ses i několika chvál mezi řádky. Většina lidí dokáže věci jenom odsuzovat, hanět a plýtvat zbytečnými slovy. Děkuji Ti. Dodám jenom několik odpovědí: 1. Také chci nakupovat knížky, které by se Vám, čtenářům, nejvíce líbily, jenomže kromě Vašeho vkusu musím respektovat několik dalších faktů: rozpočet knihovny (tj. kolik peněz dostane Školní knihovna na celý rok), žádosti učitelů (tj. těch, kteří budou potom spolu s Vámi a s knihami při vyučování pracovat), současný stav knih (tj. kolik knížek už máme nakoupených a kolik jich je možné ještě nakoupit, aby vystačily pro celou třídu – chcete přeci, abyste mohli číst současně stejnou knížku?) Proto rozhodování o tom, co se koupí, je velmi složité. Když je na škole asi 600 dětí – a každé má jiný vkus – nedá se vyhovět hned všem. 2. Snažíme se, aby šeredných a poničených knížek bylo v knihovně co nejméně. Buď je opravujeme (jak říká slečna knihovna: uzdravujeme), nebo je vyřazujeme (což je nejbolestnější, protože takové knížky se k Vám už nedostanou…). Jak ke knížkám a časopisům přistupujete, takové budou. Když nebudete v knihovně nic ničit ani brát bez dovolení domů, určitě si už brzy vybereš i více než jenom Děsivé dějiny. Poničené časopisy mrzí i mě, proto při současné kontrole počtu knih a časopisů, vyřazuji ty nejhorší. Měj se Ty i Tví kamarádi a spolužáci co nejlépe. A hezké prázdniny! Za Školní knihovnu Petr Horčička
Světová válka Každý
člověk, už slyšel o 2. světové válce o Hitlerovi , který ji (zjednodušeně řečeno) rozpoutal. Ale o první válce jsem poprvé pořádně slyšel ve škole, až v 5. 6. třídě. Což je dosti zarážející, sice v ní nezemřelo tolik lidí, jako v 2. světové, ale „pár“ miliónů lidí to bylo. Začal bych jejím rozpoutáním, začala nenápadně, parta Německo a Rakousko-Uhersko zvaná Ústřední mocnosti se naštvala protože zabyli jejich budoucího kápa, proti nim se postavila Dohoda Anglie, Francie a Rusko postupně přibylo hodně spojenců Dohody a několik spojenců Ústředních mocností. Styl boje se výrazně změnil vždy se bojovalo, jen na bitevním poli, ale teď bojoval každý občan , protože se začalo bombardovat. Také se začaly používat otravné plyny. Při takovém plynovém útoku, bylo vojákům dohody taky řečeno, že mají pomočit šátek a dát si ho přes pusu a nos, což bylo pro zoufalé vojáky dost neutěšujcí. Posledních pár let války se bojovalo v zákopech to bylo nejzajímavější (a také nejkrvavější). Bylo to hodně příjemné, celé dny vám nad hlavou létaly bomby granáty a šrapnely. Mnozí, i ti nejlepší vojáci se s toho zbláznili. Jeden voják to třeba řešil tak, že vylezl ze zákopu se dvěma odjištěnými granáty a hodil je po nepříteli (samozřejmě ho zastřelili). Mimochodem místo mezi zákopy se jmenovalo Země Nikoho. To bylo velice nebezpečné místo, protože jen co jste vyšli ze zákopu, tak jste byli rozstříleni kulometem. Mezi zoufalými vojáky kolovala básnička : Nedělej si starosti- ve válce máš dvě možnosti buďto jsi na bezpečném místě nebo nebezpečném místě, pokud si na bezpečném místě 6
nedělej si starosti, pokud si na nebezpečném místě tak se mohou stát dvě věci buďto budeš zraněn nebo nebudeš zraněn, pokud nebudeš zraněn neďelej si starosti, pokud budeš zraněn mohou se stát dvě věci, buďto budeš zraněn lehce nebo těžce, pokud budeš zraněn lehce nedělej si starosti, jestliže budeš zraněn těžce mohou se stát dvě věci, buďto zemřeš nebo nezemřeš, pokud nezemřeš nedělej jsi starosti, jestliže zemřeš nemůžeš si dělat starosti. Proto si vojáci nikdy nedělají starosti. Také se mezi vojáky říkala jedna rada: Nikdy si tři vojáci nesmí zapálit cigaretu jednou sirkou, jelikož při prvním zapálení nepřátelský sniper zaměří, tak při třetím zapálení vystřelí. Byly to velice zlé časy v zákopech vojáky sužovaly také vši, rekord vší na jednoho vojáka byl přes 10 000. Ale největší strasti svět teprve čekal, nikdo nemohl vědět, že v jednom německém bunkru , který trefil šrapnel, všichni zemřeli, až na jednoho obyčejného vojáka, který o pár desítek let později zabil o hodně více lidí, než zemřelo v první světové válce. Jmenoval se Adolf Hitler. Další podrobnosti se dozvíte v knize Mizerná 1. světová válka. Kterou najdete ve školní knihovně !!!!! Martin Kasper
Jak to bylo s Němci „Jo a taky čekám na ten příspěvek o Němčourech!“, pronesl napůl výhružně a napůl vyzývavě můj kolega pan učitel Vašek Fišer a v ruce třímal cédéčko, jehož vypálení mi slíbil už asi před dvěma měsíci. No tak budiž… Němci vážně přijeli „pünktlich“ tak, jak to slíbili. Ve správný den a hodinu, jen v trošku menším počtu než plánovali. Přesněji řečeno jich přijelo jen šest se třemi dospělými. Takže Matějovi Slachovi, Pavle Samcové a Veronice Mrštíkové ze 7.A, Markovi Matějákovi ze 7.B, Zuzce Hepnarové z 8.A a Žanetě Neugebauerové z 8.B se dostalo té cti, že mohli u sebe doma mít na pár dní skutečného Němce (Němku) a mohli si vyzkoušet, jestli to „nudné“ učení se cizím jazykům k něčemu je. Po trošku rozpačitém začátku jsme německé děti přidělili těm našim a přihlíželi k tomu, aby měly alespoň trošku stejné zájmy a aby třeba Matěj k sobě nedostal kluka o tři hlavy většího. Co kdyby se třeba nepohodli a došlo ke rvačce… Fakt tě Matěji nepodceňuju!!! Pak proběhlo seznamování a ubytování dětí v rodinách. Němci u nás byli od pátku 11. do středy 16. dubna a měli celkem nabitý program: výlet do Adršpachu, koupání v trutnovském bazénu, diskotéka v Odeonu, nakupování u Vietnamců („Džíny za 20 eur! No nekup to! Tady si koupím dvoje a u nás bych měla tak jednu nohavici!“), bowling, volejbal a fotbal v naší tělocvičně, z které byli mimochodem naprosto nadšení, a návštěva Prahy a památníku v Lidicích. Do Lidic jsme s nimi vyrazili i my a myslím, že to bylo pro všechny velmi poučné. Trošku mě zarazilo, že německé děti tápaly při odpovědi na otázku „Kdy probíhala 2. světová válka?“, a jen tiše doufám, že byly po té dlouhé cestě unaveny a zrovna si nemohly vzpomenout. A taky mě potěšilo, že některé z našich dětí (Veronika, Zuzka a Pavla – to pro jejich učitele dějepisu) bleskově správně odpověděly. Když jsme je nepodrtili v bowlingu, tak alespoň vědomosti máme lepší. Celý program byl prokládán vydatnými snídaněmi, obědy a večeřemi v naší školní jídelně a kloubouk dolů paní Hepnarové a paní Škrábové, myslím, že nejsilnější zážitek z Čech byla pro Němce česká kuchyně a pohostinnost. No, jsem zvědavá, s čím se naši hosté vytáhnou příští rok v červnu, až my pojedeme k nim do Německa. Jsme totiž na oplátku pozváni.
7
Při loučení mnozí z nás málem zamáčkli slzičku – i za těch pár dní se všichni sblížili a navázali nová přátelství. Všechno dobře dopadlo (i když Evelyn musela předposlední den pobytu navštívit zubní pohotovost kvůli zánětu), spokojeny byly obě strany a my už se jen těšíme na pobyt v Německu příští rok! Kamula
Čarodějnice Skoro před dvěma měsíci se slavil svátek všech čarodějnic. U nás na škole, proběhl k tomuto dni projekt, který pořádala třída 8.B společně s p.uč. Schubertovou. Byla to součást „Svatojanského dne“. A o co šlo? Do každé třídy se hodily desky se soutěžními úkoly. Šlo o velmi kolektivní práci celé třídy. Tahle práce se měla dělat v hodinách. U nás ve třídě se jednalo o spíše velmi kolektivní nejlepších žáků třídy (bylo jich asi 5) ostatní dělali všechno dalšího jiného. Projekt se dodělal bez našeho přičinění( udělal se sám od sebe společně s tamtěma) pro nás ostatní to byla docela fajn ulejvárna. Mimo tohohle projektu byl další součástí „Sv. dne“ rej a přehlídka čarodějnic. Mohl se zúčastnit každý, kdo ten den přišel převlečený za čarodějnici nebo za čaroděje. Malá hrstka šílenců z 2.stupně se k tomu odhodlala. Zato na 1.stupni se proháněli po chodbách malí Potterovci, čarodějničky a další kouzelné bytosti. Všichni vypadali jako kdyby utekli z vojenskýho cvičení, některý totiž byli zmalovaný, tak že se nedalo určit jestli to je žáček naší školy nebo nějakej malej terorista. U nás na 2.stupni byla situace trochu lepší a jasnější, možná proto že jich bylo míň než těch dětí. Asi tak druhou hodinu měli všichni diskotéku. Nejdřív šel průvod (který asi nikdo normální neviděl a ani neslyšel) školou do velké tělocvičny. A tam, v prostorách tělocvičny, se konala velká diskotéka všech čarodějnic, čarodějů a H.P. Této megadiskotéky, která určitě nemá ve světě obdoby, se zúčastnil i čarodějnicko-pedagogický sbor p.učitelek převážně 1.stupně. Hrály se tam samý pecky a hrálo se i u některých případů na přání. Tahle srandička trvala skoro dvě hodiny. A můj názor: Bylo to vůči nám (normálním) trochu nefér, že ti blázni si šli klidně na dýzu a my se museli učit, ale lepší než se prohánět po chodbách jako nějaký pohádkový bytosti a malovat se jako mariňák, abych se mohla jít na dvě hodiny vyblbnout do tělocvičny s těma cvokama. Potom už mi lezlo na nervy vidět ty šílence na každým kroku, některý se chovali jak utržený ze řetězu. Ale jinak to šlo. Podle některejch zúčastněnejch to bylo prostě skvělý a super!!!!!!! Katka
8
Umag 2003 (to je město na Istriji, Istrije je poloostrov v Chorvatsku) Tento pobyt u moře je nazýván ozdravně sportovní, ale já bych ho nazval jídelně vodní. Den v Umagu vypadá takto: budíček 800, snídaně 810, dopoledne koupání v moři, 1200 oběd, odpoledne koupání ve sladkovodním bazénu, večeře okolo 19hodiny, večerní program, spaní. To je hodně zjednodušené, teď to vezmu podrobněji. V sobotu odpoledne odjezd a kvůli nevysvětlitelným důvodům cesta nevedla přes Rakousko, ale přes Slovensko a Maďarsko (nejspíše kvůli nějakým rakouským normám, který náš „drncálek“ nesplňuje). Po příjezdu mělo proběhnout ubytování, ale ubytovala se jenom asi půlka lidí, protože ti před námi ještě neopustili pokoje. Po několika hodinovém čekání začaly pozvolna rupat nervy… Jeden den se uskutečnil výlet do Umagu (my jsme bydleli kousek od něj). Tam jsme jeli lehce prohřátým autobusem a zpátky šli pěšky. Všichni si dali zmrzlinu u jednoho zmrzlináře, který si s ní pořád házel. Potom nám paní učitelky inteligentně daly rozchod na náměstí, kde bylyjen cukrárny a restaurace. Po chvíli přemýšlení, ti co tam byli minulý rok si vzpomněli, kudy se jde na trh a do obchodů. Další den, hned po večeři se uskutečnil výlet lodí z Novigradu. Zrovna bylo hezké počasí i loď byla pěkná, takže to bylo docela dobrý. Ještě jednou jsme jeli výletním vláčkem do Umagu a zpátky šli pěšky. A teď kulturní a sportovní stránka. Sport: byl pouze volejbal, který neumím, proto jsem raději ani jednou nehrál. Jednou si paní učitelky vymyslely sportovní trojboj, do kterého patřilo vytrvalostní skákání přes švihadlo, Hoganův běh (běh pozadu) a vytrvalostní držení papíru obrácenou stranou kolíčku. Tohle byla celkem zábava, obzvláště ten běh. Teď přichází hřeb pobytu DISKOTÉKA. Já tam byl jen chvíli, po soutěž o nejhezčí pánské nohy. Probíhalo to takto, kluci se postavili za stěnu z deky, tak aby byly vidět pouze nohy a porota (několik holek) měla určit, komu patří čí nohy a které jsou nejhezčí, protože si všichni museli sundat boty a diskotéka se konala na pláži, každý si něco zapíchnul do nohy. A ptáte se na vítěze, na 3. místě se umístil Vilém Novotný, 2. místo Tomaš Somor, a vítězem jsem se stal JÁ. Ne, protože mám tak hezké nohy, ale kvůli jiným souvislostem, které bych nerad zveřejňoval. Pak už to bylo zábavné tak pro děti do 5. třídy, tak jsem šel radši spát. Na závěr musím pokárat paní kuchařky, chápu že měly velmi ztížené podmínky, ale i v těchto podmínkách lze uvařit poživatelné jídlo, obzvláště pokud jste kuchařkou. Smíchám to nejhorší a dám to do jídelníčku: snídaně gumové, tři dny staré rohlíky s medovým máslem, oběd bramborová kaše z pytlíku (ble) a stehno z kuřete v ní namočené, to kuře bylo zabito nejspíše před velkou francouzskou revolucí, večeře nové brambory, které byly nové před bitvou u Marathónu a nic moc karbanátek. Někdy byla slyšet slova typu to je ale sra… nebo to jsou zvr…, ale co mě nejvíce naštvalo bylo, že na diplom pro paní kuchařky se podepsali i ti, od kterých jsem to nejvíc slyšel. Na druhou stranu ostatní jídla sice nebyla moc dobrá, ale dala se jíst, takže jsme zas tak netrpěli. Když tak o tom přemejšlím, za daných okolností se s jídlem ani nic lepšího vykouzlit nedalo. Celkově ohodnocuji Umag 2003 za dobrý. Děkuji všem dospělým, kteří se na tomto zájezdu podíleli (no no i kuchařkám) Martin Kasper
9
Anketa o nejoblíbenějšího učitele školy za první pololetí roku 2002/03 Drazí čtenáři, konečně se dozvíte oficiální výsledky, jak dopadli vaši oblíbenci v prestižní anketě časopisu IQ 20. Zde tedy jsou. Ale ještě než se pustíte do zkoumání výsledkové tabulky (kterou mimochodem 5 skupin informatiků dávalo do kupy skoro 3 měsíce) nedá mi to abych se opět nepozastavil nad dosaženými výsledky, budu se snažit, abych se neopakoval. Předně zopakujeme pravidla podle, kterých se hlasovalo: 1. Do ankety byli zařazeni ti učitelé, kteří odučili aspoň 1 týden na druhém stupni na plný úvazek v 1. pololetí roku 2002/03 (takže přepisování pí.uč. Černíkové na Tylšovou byla sice chvályhodná iniciativa, ale trochu mimo doskočiště). 2. Každý žák mohl přidělit 5 hlasů, učitel mohl dostat od 1 žáka maximálně 1 hlas. 3. Chtěl-li žák preferovat svého oblíbeného pedagoga dal hlas pouze jemu a ostatním ne. 4. Přidělil-li žák více hlasů než 5 bylo jeho hlasování neplatné. 5. Hlasovalo se jmenovitě při zachování maximální diskrétnosti, kromě žáků pracujících na sčítání a poslíčka, hlasovací archy nikdo neviděl (to do dalších ročníků). Tolik ve zkratce k pravidlům, jen bych rád zmínil pokud jste přiznali učiteli, že jste pro něj nehlasovali, v domnění, že si to stejně může ověřit, tak jste kafky, pak vám není pomoci a vůbec se nedivte ! Začnem od 10-ýho místa ostatní kantoři jsou nehodni toho abychom se jimi vůbec zabývali, zmiňme klady, zápory z pohledu popularity u žáků a berme to vše s rezervou. 10. Místo - Ladislav Šlofar Klad - tělocvikář, trenér běžců, jedna ze sportovních celebrit školy, v současnosti trenér reprezentačního družstva juniorů – uznávaný pro nadhled a vtip. Zápor – furt je na nějakejch soustřěděních, takže spousta žáků ani neví, jak se jejich oblíbený tělocvikář jmenuje 9. Místo - Monika Pechová (loňská vítězka) hodnocení přesně naplňuje rčení – sejde z očí sejde z mysli, na to, že odučila jen září a hlasovalo se v lednu, je počet věrných stále úctyhodný. Příští rok nebude soutěžit, mateřské povinnosti jsou přednější 8. Místo – Jaroslav Krejčí – tělocvik, dílny, kurzy Klady: sympatický přístupem, přezdívka Taťka Jája vystihuje vztah svěřenců, sportovec – orientační běh, spoluvede florbalový kroužek Zápory: neučí ve sportovních třídách – to by měl jistě více příznivců 7.Místo – Karel Šiling – matika, zeměpis Klady: sportovec – hlava vykopaná, píská pralesní ligu ve fotbalu, hraje florbal, sází, oficial coach fotbalových družstev Zápory: Vostrej – jeden z největších kostičů na škole – tedy žádná laciná popularita 6.Místo – Josef Žalský- matika, fyzika Klady: Pan učitel ze staré školy rozhodně naučí, chceš-li studovat chtěj jeho Zápory: Přílišná preference vlastní třídy, pouze 6.B je hodná, ostatní je potřeba ukáznit ! 5.místo – Olga Švadlenová – český jazyk, dějepis Klady: paní učitelka s bohatou praxí (kulantně řečeno co ?), absolutní paměť na jména a tváře – na každého něco ví, každého zná Zápory: Vysoký a výkonný hlas
10
4.místo – Václav Fišer – matika, fyzika, informatika Klady: trochu sportoval, tvoří webové stránky, kde se může leckdo najít, pořádá počítačové pařby, píše do časáku Zápory: někdy si víc rozumí s počítačem, než se žáky Fanfára: Tramtadadaááááááááááá 3.místo – Tereza Kobíková - angličtina Klady: řečeno slovy žáka Vysloužila jo Kobíková to je ta s ….- postava, postava, kamarádský přístup Zápory: odchází ze školy 2.místo – Petr Horčička – Český jazyk, dějepis, knihovna Klady: sportovec (florbal), nadšenec pro práci s dětmi – stále něco pořádá, hraje na kytaru, dobrý grafik, pomáhá s časákem Zápory: už skoro 2 děti = míň času, vysoké pracovní nasazení brzo se zhroutí 1.místo – Jarmila Schubertová – Výtvarná výchova Klady: velké dítě, k žákům má mentálně asi nejblíže, moc pětek se ve výtvarce taky nedá napařit Zápory: jako vítězka si může dovolit žádné zápory nemít ! S Terezou Kobíkovou jste si jistě přečetli rozhovor a tím bychom mohli anketu uzavřít, stálo by za to zpracovat podrobnější statistiku třeba, kolik hlasů dostávali třídní ve svých třídách, nebo jak volily holky nebo jak hlasovali kluci…. Taky by asi stálo za to dát slovo učitelům a volit třeba nejoblíbenějšího žáka (to by mě vážně zajímalo), nebo nejneoblíbenějšího….. Tak za rok FYbek Jak hlasovaly jednotlivé třídy si můžete prohlédnout v následující tabulce
Ju Se Šv Čer Fiš Mi Ož Pe Pl Ro Sch Šn Šp Št Vys Fát Há Hor Hr há Ko Kr Ma Ru me Šil Šl adl Šva ník Fiš er kul dia ch ec zín ube ajd ůr Šr en Šv oud Žal oro se čič be sz bík ejč ce so rá in of en rco ov er ov ov no ov há ko rtov ro ov etr clo arc ilov ský vá k ka k ov ová í k vá ko g ar ov vá á á á vá á č vá á vá á vá á á vá á 9 2 16 9 2 2 1 5 7 1 6 7 11 1 2 11 6a 3 5 2 4 4 7 3 9 8 1 5 2 1 3 1 9 1 2 15 6b t 7 8 8 5 2 2 1 1 2 6 1 6 1 1 6 8 6c 2 3 3 4 2 2 3 9 1 10 9 5 6d 8 8 2 1 1 1 10 12 1 1 6 2 1 17 22 7 7 3 1 7 4 7a 1 23 8 4 5 3 9 14 2 14 1 1 1 5 5 3 2 5 2 7b 1 20 19 9 1 3 3 6 4 1 3 10 3 1 4 1 3 1 7c 9 1 2 9 2 9 1 1 4 4 1 5 2 7d 1 1 2 14 8 2 6 4 3 14 11 6 8 4 18 8a 2 12 1 21 2 16 7 2 1 7 5 2 1 17 1 4 3 1 6 7 2 8b 16 1 1 7 2 10 2 1 7 4 4 1 13 1 8c 6 1 1 1 9 5 1 1 2 10 1 8 9 8d 1 2 1 3 2 4 11 9 4 3 1 11 11 1 7 9a 12 4 7 3 1 4 1 7 2 1 20 5 8 5 5 7 1 7 2 7 9b 1 4 4 10 1 11 4 5 1 4 8 2 3 2 1 10 2 2 9c t1 1 1 1 3 3 1 4 1 6 7 3 1 3 4 9d počet hlasů 29 36 94 43 14 107 12 34 104 57 21 15 51 56 15 17 32 11 108 65 53 30 30 49 8 72 0 20 51 68 19 14 4 13 24 2 25 15 3 8 20 23 11 9 23 22 16 26 1 7 10 17 17 12 27 5 28 21 11 6 pořadí
11
Černá neděle O minulých prázdninách dcera odjela k moři a tak jsme nabídli známým, že jim pohlídáme dům,zvířectvo a ředitelovi jeho novou kočku Kačku. To jsme bohužel ještě netušili, co všechno se stane. Hned první večer a po celou noc Kačka s naší kočkou na sebe prskali. Další den došlo ke sblížení a začali se honit po celém bytě - tu letěl květináč, tu jiná krásná ozdoba našeho bytu. Když naše kočka měla hrátek s kotětem dost, někam si zalezla a spala. Jenže kotě ne. V průběhu týdne mi začaly mizet houbičky ze dřezu, vypraní „plyšáci chodili“ obývacím pokojem. ( za nimi ovšem Kačku nebylo vidět).Známým se mezitím vyrojili v ložnici mravenci. V neděli ( den před odevzdáním) kotě kolem poledne zmizelo. V bytě nebylo, na chodbě také ne. Napadlo nás, že spadlo z balkonu. Pod balkonem stálo auto, tak jsem pozorovala jeho střechu, zda neobjevím stopy nárazu. Hledala jsem v koutech, zalezlou či zraněnou kočku. Nic. Každou hodinu jsem z okna pozorovala stromy v okolí náměstí. Nic. Už jsme to vzdávali, když sousedi nás upozornili, že nějaké kotě mňouká dole ve sklepě. Záchranářská akce začala. Bohužel kotě bylo plaché, tak na volání v uhelném sklepě nereagovalo, na žrádlo zabrala, ale utekla. Tak mě napadlo, že když jsou s naší kočkou takové kamarádky, že ji dostane ven.Bohužel naše kočka ještě ve sklepě nikdy nebyla, a tak se stalo, že ani naší kočku jsem nemohla ze sklepa dostat.Trvalo mi další hodinu, než jsem obě kočky ze sklepa vyhnala. Další den jsme Kačku s úsměvem předali a majitelům jsme vypravovali naši příhodu. Kačka se má dobře a dokonce čeká koťata, takže kdo má zájem, stavte se v ředitelně. R
Láska přes internet? Jestli někdo z Vás viděl tento úchvatný romantický film určitě si posteskl, že v životě to prostě nejde. Já jakožto vzdělaný člověk jsem tento film odsoudil už podle názvu, ale časem jsem svůj pohled značně přehodnotil. Ne, že bych ten film s neodolatelnou Meg Ryan a Tomem Hanksem vzhlédnul, ale aspoň jsem začal přemýšlet nad názvem. Stalo se to jednoho krásného dne při pravidelné návštěvě, dnes již mé bývalé, střední školy. Zrovna byla nějaká nezáživná hodina práce na počítači, tak mě napadlo trochu si zasurfovat. Po dlouhé době jsem se na internetu vyloženě nudil, pouze do té doby, než jsem si vzpomněl na starý dobrý x-chat. Proč si s někým nezávazně nepokecat? Teď si už ani moc nepamatuji, co to bylo za místnost, ale to je vcelku jedno, důležitější je, že jsem rychle navázal kontakt s nějakou slečnou. Po chvilce docela příjemného tlachání jsem si ji začal představovat. Že by to byl nějaký úchyl, který si ze mě dělá srandu, nebo to je fakt osmnáctiletá baba. Pravdu jsem se měl dovědět zanedlouho, ale to předbíhám. Jak už to tak bývá, při rozloučení jsme si vyměnili emailové adresy. Jelikož nezáživná dvouhodinovka stále pokračovala, rozhodl jsem se jí teda na toho mejla napsat. Na závěr jsem přidal telefonní číslo, že tam mě spíš zastihne než na internetu. Pak byl docela dlouho klid, až jednoho podzimního víkendu přichází SMSka od nějaké Janičky. Dlouho jsem vzpomínal, kdo to tak asi je, a kdo tak mohl udělat řidičák. Po delší době rozvzpomínání jsem na to 12
konečně kápnul. Pak to šlo ráz na ráz. Nejdříve běžné SMSky o životě, pak jsem se ji rozhodl dokonce zavolat a na to, že jsem ji ještě nikdy neviděl mi začala přirůstat k srdci. To, že jsem ji nikdy neviděl se mělo také změnit. Dotyčná slečna totiž bydlela v Jablonci nad Nisou a já měl jet hrát florbal v blízké době do Liberce, tak jsem navrhnul menší setkáníčko. Vše bylo dojednáno. Konečně nadešel ten tolik očekávaný den. Veškeré myšlenky na florbal šly stranou. Když jsme nastupovali k zápasu, tak v hledišti seděla jedna osamocená slečna, ale na druhou stranu, co když to není ona? Nezbývalo, než to zjistit. Jemně zpocen jsem šel neznámou oslovit. Ano byla to ONA. První dojem docela ušel,dvě ruce,dvě nohy, jedna hlava.Nic nechybělo, nic nepřebývalo. Výška kolem 185 cm, tedy o chloupek vyšší než já, ale to nevadí, obličej krásný kulatý a velmi roztomilý, tělo nádherně vypracováno z volejbalu, akorát ty ramena byly o něco širší než ta moje. Fakt kus. Kdo ví, jak jsem dopadl já u ní? Na formality nebyl čas, protože už se nastupovalo k zápasu. Suverénně jsme prohráli 1:8, ale to mi tolik nevadilo, protože po zápase jsem byl opět s ní. Ta hodinka, co jsem s ní strávil byla nádherná, ale strašně krátká. Pospíchala domů se učit. Při rozloučení padla první nesmělá pusa, pak druhá, no, co vám budu vyprávět, v tu chvíli se pode mnou zachvěla země. Škoda, že bydlí tak daleko. Druhý zápas jsme též suverénně prohráli, ale já jsem se vracel z Liberce jako král. Nadále jsme udržovali kontakt, ale to bylo všechno. Až pak jednoho dne zavolala, co prý dělám o podzimních prázdninách? Že každý rok jezdí touhle dobou se svou partou na chalupu do Českého ráje. Okamžitě jsem byl pro. Čas se sešel s časem a já vyrazil do Ráje. Odjížděl jsem s pocitem, že nemám co ztratit, pouze získat. Nějak jsem byl obeznámen, co bude náplní těch dnů, ale ve skutečnosti to bylo ještě horší. První šok byl hned po příjezdu. Ta partička jejích kamarádů se skládala za tří manželských párů, věkem okolo mých rodičů a několika kluků a holek v našem věku. Celkem asi patnáct človíčků. Dověděl jsem se, že v tomto složení již odmala jezdí na tábory a jiné podobné akce. Holt uvidíme co jsou zač. Nutno dodat, že nikde ani kapka alkoholu, vše bylo ve vší slušnosti. Druhé překvapení přišlo hned poté. Věděl jsem, že se bude chvílemi přes den pracovat, ale dobývání pařezů po setnutých břízách byla pořádná makačka. Na druhou stranu jsem měl maximální možnost poznat všechny lidičky v extrémních situacích. Opravdu to byli samí pohodáři. Večer se pak zpívalo, vyprávělo, diskutovalo. Nádhera, rozhodně jsem nelitoval, že jsem přijal pozvání. A podle mého dojmu jsem i zapadl. A noci? No snad ani nebudu rozvádět. Co víc si přát?! Ať žije Internet! Fantom Peca
Vodácký kurz 9.B Kdybych měla kurz celkově zhodnotit,tak můžu říct jen jedno,byl super a byl ze všech kurzů nejlepší. Nejen, že jsme vyžrali nejlepší počasí ze všech devítek, ale taky jsme měli víc volnosti.Učitelé nás tolik nehlídali a to se nám samozřejmě zamlouvalo. Ne že bychom nějak vyváděli, to fakt ne. Třídní kolektiv byl skvělý a učitelé taky. Dokonce to vyšlo tak,že pan ředitel Hásek slavil své narozeniny s námi a to bylo ve vší parádě. My totiž nezapomněli. Dostal od nás vafli se šlehačkou a s jednou svíčkou a samozřejmě spoustu sladkých pus. Celý týden bylo nádherně, a tak byla radost sjíždět Vltavu.Akorát někdo to sluníčko podcenil,jako třeba já, a pořádně se spálil. Ale následovné zchlazení v řece nám to vynahradilo. Dokonce se s námi čachtali i učitelé. Řeka byla báječná, ale bylo málo vody. Po nedávných povodních se ani nedivím,že si řeku hlídají. Dokonce se nám podařil, konkrétně posádce pana ředitele, rozervat jeden raft. Ale jsme šikovní a raft se nám podařilo spravit. Kempy byly fajn.Bylo tam docela útulno. No, jak kde! Mně osobně se nejvíc líbilo v Krumlově. Nejen,že tam byl hezký kemp a kluci, ale taky to byla pastva pro oči, které
13
holdují památkám. Je to fakt krásný město. Dokonce jsem tam s paní učitelkou Schubertovou alias Eržou navštívila tetovací studio. Fakt bomba! A abych nevynechala, přivezla jsem si vážně nezapomenutelný zážitek.Tím zážitkem byly špagety našeho direktora. Jak mu říkali naši němečtí spoluvodáci. Špagety pana ředitele byly tak neuvěřitelně dobré,že jsem měla chuť vylemtat snad celou Vltavu. Když už jsme u těch Němců, tak musím podotknout, že si s nima rozuměl nejvíc náš pedagogický dozor.Ti Němčouři nás doprovázeli celou naší trasu.Byla to banda docela dobrých chlapíků. Zajímavou akcí byl zápas našeho volejbalového družstva s družstvem gympláků z Olomouce,jehož odvety se konaly v následujících kempech. Mimochodem volejbal,ringo kroužky a petang byla naše častá zábava.A docela nám to i šlo. A to nejlepší nebo spíš nejhorší na konec. Cesta domů. Na jednu stranu byla dobrá, protože se už někteří z nás těšili domů, a na druhou stranu děsná, protože v tom vlaku bylo jak ve skleníku. No ale hlavně,že jsme se vrátili všichni a nikomu se nic nestalo. Romana Statníková
Zjistil jsem, že na naší škole je čím dál tím víc rybářů, a proto jsem se rozhodl zřídit tuto pravidelnou rubriku. V prvním vydání se spíše zaměříme na úplné začátky a vysvětlení odborných názvů. Co je potřeba: rybářský prut Podběrák ( síťka na tyči, kterou se podebírají větší ryby ) Peán ( to je taková pinzeta ve tvaru nůžek a používá se k vytahování hluboko zaseknutých háčků )
14
Metr ( metr potřebujete na měření ryby, protože podle rybářského řádu některé ryby mají míru, pod kterou si je nemůžete vzít např. kapr má míru 38cm (Návnady ( bez komentáře ) Náhradní háčky a případně potřebné vybavení Rybářské papíry Jak získat rybářské papíry? Existují u nás v ČR dvě organizace. Je to Český svaz ( Čechy a Slezsko ) a o hodně menší moravský svaz. Já mám papíry v českým svazu, protože je to lepší a je v něm víc revírů. Získat papíry můžete získat pouze absolvováním ročního kurzu začátečníků a zkoušku provádíte koncem května na rybářské olympiádě tady v Dolcích. Pokud tyto papíry získáte, kurz pro vás končí ( na tenhle školní rok ). Po prázdninách kdy už jste pokročilí, tak vás akorát zařadí do jiné skupiny a budete muset chodit do kroužku dokud vám nebude 15. Rybářský prut: Co by asi měl obsahovat? No určitě dobrý naviják, který je synchronizován k maximální zátěži prutu. Dále by měl být na navijáku vlasec. Doporučuji vyměňovat vlasec na navijáku každý rok a měl by být tak 0.31cm široký. V dalším čísle se zaměříme na způsoby lovu a ještě na některé vybavení.
Lord James
IQ nad 100 Ema Destinnová Další známá osobnost, která poctí náš časák svým životopisem je Ema Destinnová, vlastním jménem Emilie Věnceslava Pavlína Kittlová.Narodila se 26. února 1878 v Praze-Nové Město, Kateřinská 5. Pocházela z rodiny pražského průmyslníka, finančníka a kulturního mecenáše. Studovala nejprve houslovou hru u Františka Lachnera, poté sólový zpěv u Marie DestinnovéLowové. Její příjmení pak později ze vděčnosti a jakožto poslušná žačka přijala jako svoje umělecké jméno. 15
V červnu 1898 poprvé vystoupila v roli Santuzzy v berlínské Dvorní opeře. Její úspěch byl tak veliký, že ji opera okamžitě angažovala na deset let. Kromě toho v tomto období pravidelně hostovala v londýnské Covent-Garden a několika dalších západoevropských divadlech. Roku 1906 podepsala 28 letá Ema smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde začala pravidelně působit od podzimu roku 1908, zároveň však pohostinsky vystupovala i v Chicagu, San Franciscu a dalších amerických městech. Chudinka byla jak včelka dělnice. Kromě svého působení na operních scénách pořádala různé koncerty, zvláště pak se svým operním partnerem, tenoristou Enricem Carusem. A ještě aby toho cirkusu neměla málo, pořádala mimo sezónu velmi úspěšná turné po evropských zemích. Ta teda cestovala, to by se mi taky líbilo. Ale kdyby to šlo bez toho zpívání, protože, nevim, nevim, jak by to dopadlo. Z jejích nejvýznamnějších rolí se sluší vzpomenout na Pucciniho Mimi, Toscu a Butterfly, přímo pro ni bylo napsáno několik operních rolí (např. Děvče ze západu a jiné) . Po vypuknutí 1. světové války se při návratu do vlasti zapojila do české konspirační sítě české odbojové organizace Maffie. Ve svých zavazadlech převážela vzkazy ze zahraničí, její poslání však bylo prozrazeno. Ema Destinnová byla zatčena a po několikatýdenním vyšetřování pak konfinována na své panství ve Stráži nad Nežárkou. Zde mohla jen po hranice svého pozemku. Od sezóny roku 1917 vystupovala už konečně v pražském Národním divadle, její pojetí Libuše se stalo národní manifestací. Koncem války pořádala koncertní vystoupení po celých Čechách Moravě. 19. září 1923 se nečekaně provdala za leteckého nadporučíka Josefa Halsbacha. Byl o dvacet let mladší. Životní zkušenosti a osobní zájmy je však vedly odlišnými cestami V roce 1929 začíná vyučovat soukromě zpěv u sestry Jetty Freyové. Naposled zpívá na dvou koncertech v Praze. V Košicích zpívá svou poslední Mařenku. V posledním desetiletí svého života, kdy jí krční choroba znemožňovala zpěv, žila ve Stráži a věnovala se literatuře. Již v době své vrcholné slávy psala básně i dramata, v roce 1924 vydala třídílný historický román Ve stínu Modré růže. Válečné útrapy a pozdější choroba jí znemožnily působení na světových scénách. Zemřela 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích a byla pochována na Vyšehradě. Navždy se však zapsala do letopisů světové opery jako „ Božská Ema“ Aneta No a to už je snad vše, snad jen pranostika v minulém čísle byla – „Duben –ještě tam budem“ hurá! Kdo se namáhal s odpovědí má v knihovně sladkou odměnu. A teď zkuste uhodnout pranostiku, vztahující se k jednomu dni z června. Hodně štěstí přeje redakce
Toto číslo připravili: Autoři článků: Obrázek na obálce: Grafická úprava: Jazyková korekce: Obrázky:
Aneta Jelínková, Kateřina Bratršovská, , Petr Cerman, Kamila Šnajdrová, Zuzana Pecenová, Jakub Hajný, Romana Statníková, Íra, Andrea Vojtěchová Lenka Bachtíková Fybek s.r.o. Petr Horčička, Olga Švadlenová Clipart, Fybek, Mistr Trýzna
16
Mrkněte se i na internet: http://www.zskomtu.cz/krouzky/casak/casky.html
Hezký prázdniny !!!!
17
