Číslo: 28
Cena: 5 Kč
Kateřina Klimešová
str. 2
Akce koberec
str. 11
Anglie 2004
str. 3
Nám se nemůže nic stát
str. 12
Pobyt v anglické rodině
str. 5
Školní otrava
str. 11
Anketa - komentář
str. 7
Učitelé vs. žáci
str. 12
Anketa - výsledky
str. 8
Jaroslav Seifert
str. 14
Knihovna
str. 9
Poslední stránka
str. 15
Dáno do tisku 24.6. 2004
-1-
Ing. Kateřina Klimešová at.nar.: 28.1.1964
Znamení: vodnář Vzdělání: základní škola, gymnázium, stavební fakulta Znalost jazyků: asi umím rusky, trochu německy, a taky si umím francouzsky objednat kávu a pozdravit...(samozřejmě, že pí.uč. umí i anglicky) Zájmy, sporty: tak sporty moc nedělám...hrála jsem volejbal, trochu lyžuju, hlavně čtu ( poezie, detektivky, hry a čtu i anglicky) Oblíbené jídlo: mam ráda saláty, jogurty a sýry. Nejím moc maso Oblíbená barva: oranžová
1. Jaký důvod jste měla, abyste se přestěhovala z Prahy sem? Tak já jsem se přivdala!!! My jsme chvíli bydleli v Praze, pak můj manžel dostal tady práci a on je takový a chtěl se vrátit na tu vesnici , Horní Maršov City, tak jsme se přestěhovali! 2. Stýskalo se vám? Jo, docela jo, ze začátku jo, ale pak jsem si zvykla a bylo to v pohodě! Hlavně, když byly děti malý. Teďka už jsou velký tak zase jezdíme do Prahy často. 3. Máte nějakou perličku z Anglie? Tak nebudu tady říkat, jak Adam honil racka, to už asi každej zná. Mě na tom nejvíc zaujalo, jak byli všichni v pohodě a tím pádem jsem byla i já v pohodě. Bylo to hodně příjemný. A nějakou perličku...??! Tak to nevím, to bych musela přemejšlet..... (Nic jsem se potom nedozvěděli) 4. Jaké jsou vaše plány k vedení nového dramatického kroužku? Tak já jsem vedla dramatický kroužek na bejvalé škole a pak jsem loni učila na základní umělecké škole tady v Trutnově. A tak mě to dost zajímá. No nevím, jestli budeme hrát přímo divadlo, teď možná zklamu případné zájemce. No možná... se k tomu i dostaneme. Chtěla bych se věnovat nějakým hrám, mě strašně baví, když si děcka hrajou na to, že jsou někdo jinej a mluví spolu i jinak, komunikujou! To mě baví! A možná se dostanem i k nějakým recitacím! 5. Které cizí státy jste již v životě navštívila a kam byste se ještě chtěla podívat? Tak chtěla bych se podívat na Nový Zéland a na Island! Nemam moc ráda teplý kraje (např.: Itálie...), to mě moc neláká, ale i když zase Řecko kvůli historii! A kde sem byla nejdál?! Tak já sem byla ve Velké Británii a v Dánsku. A tak různě po Evropě 6. Máte nějaký výjimečný zážitek z dětství? Zážitek ani ne!!! Já sem měla pohodový dětství. 7. Co ráda pijete?! Nejradši piju víno...jaké?!...to je jedno! A taky pak piju čaj, jako správný Angličan. 8. Za co ráda a za co nejvíce utrácíte?! Tak asi nejvíce a ráda utrácím za knihy. A pak mám ještě jednu úchylku a to je papírnictví! Vždycky když kolem nějakého jdu, tak si musím jít něco koupit (tužky a takový ty blbosti) 9. Co nebo kdo vás nejvíce vytáčí?! Tak mě docela vytáčí taková ta nepoctivost. Taková jako na všech úrovních! Protože jsem dost taková náročná. Když někdo něco flinká, tak mi to dost vadí. 10. Bez čeho byste se v životě neobešla?! Tak asi bez rodiny. Potom asi nějaké knížky a teď poslední dobou jsem zjistila, že jsem docela závislá i na mobilu! A jinak - když jsem třeba někde v cizině - tak mi chybí náš český chleba. Katka a Aneta
-2-
Tak fakt jedem!!! Začala jsem tomu věřit, až když v 10,50 přiklusal Adam k autobusu (plánovaný odjezd z Trutnova byl v 10,45 :) Potom už šlo všechno hladce. Pravda okružní jízda po vlastech českých (přes Žďár nad Sázavou, kde jsme nabírali další školu) nebyla nejpříjemnější, ale dala se vydržet. Ráno jsme byli v Calais a přesunuli se na loď - nebe bez mráčku, moře klidné, skály bílé, …… Taková idylka panovala téměř po celou dobu našeho pobytu ve Velké Británii. Po shlédnutí Canterburské katedrály a nádherného hradu Leeds Castle, jsme dorazili do Hastings, malého přímořského městečka. Tam si nás rozebraly místní rodiny. Děcka byla teda trochu nervózní – co to bude za rodinu, co nám budou vařit, budou se s námi bavit a budeme jim vůbec ROZUMĚT??? – ale nakonec myslím vše dopadlo nad očekávání dobře (možná dušené zeleniny mohlo být trochu méně ;) Druhý den ráno jsme se sešli před školou. Anglickou školou s anglickými učiteli. Tam pak děcka strávila celkem tři dopoledne. Odpoledne jsme jezdili společně na výlety do okolí nebo navštěvovali zajímavosti a obchody v Hastings. Mě na tom fascinovala snaha žáků dozvědět se co nejvíce. Bavili se s rodinou, zajímali se o všechny možné nápisy a popisky, snažili se porozumět anglickému průvodci v Pašeráckých jeskyních, v Canterburské katedrále dokonce zapsali v angličtině své hříchy. Poslední den jsme strávili v Londýně. Ten se zdál být pro některé zklamáním. Čekali historii a útulnost Prahy a multikulturní rušný Londýn je překvapil? Snad. Přesto si myslím, že Big Ben, Buckinghamský palác, St.James Park, jízda double-deckerem se slevou, pohled ze St. Paul’s Cathedral, shakespearovské divadlo Globe, křižník Belfast a hlavně právě se otevírající Tower Bridge stály za to. A to je tam ještě tolik krásných míst!!! Nezbývá mi než doufat, že příští rok naplníme celý autobus už z Trutnova, abychom nemuseli přes Žďár, a vypravíme se do GREAT Britain znova.
K8 Odjezd byl naplánovaný na 30. května asi tak k půl jedenácté. Měli jsme se sejít před školou. Samo sebou, že každý měl sbalené svoje věci (tašku do kufru, která se otevírala až na místě a batoh s jídlem jsme si vzali sebou do autobusu). Když na hodinkách bylo tři čtvrtě na jedenáct paní učitelka dávala poslední informace nám a rodičům. Nastalo velké loučení (někteří nevydrželi a začali bulet). Konečně se vyrazilo na cestu. Jelo se do Žďáru nad Sázavou a mezi tím v autobuse panovala dobrá nálada. Ve Žďáře se naložila další děcka a jelo se zase dál – do Prahy. V Praze jsme vyzvedli delegátku Martinu a jednu rodinu jménem Eibrovi.Vyjelo se z Prahy a konečně do Plzně (kluci básnili o hezkých holkách ). Z Prahy do Plzně to byly asi dvě hodinky, ale pro nás to bylo už dlouhý a představa, že budeme asi ještě 15 hodin v autobuse byla hrozná. Je tu Plzeň a 10 holek + jejich učitel (na první pohled vypadaly docela slušně, ale když do dvou do rána zpívaly přihřátého teplouška ze Superstar lezly každýmu krkem). Večer nám řidiči pustili na videu Shreka a potom komedii se Spencrem.(Asi o půlnoci kdosi začal řvát ne celý autobus, že ze Superstar vypadla Martina Balogová) To jsme byli asi 4
-3-
hodiny v Německu. Dál se jelo přes Lucembursko, Belgii a Francii. Je 7 00 a my se naloďujeme na trajekt s autobusem vjíždíme do pátého poschodí. Vystupujeme a Martina říká: ,,Až budou hlásit, že se blížíme k přístavu, to bude asi po hodině a půl a všichni se začnou shlukovat, půjdete a sejdeme se u žlutého schodiště,“ zavelel se rozchod. Nahrnuli jsme se na palubu a kochali se pocitem, že plujeme po průlivu La Manche v našem případě dlouhém 34 km. Pořizovaly se první fotky. Když nám začínala být zima, šli jsme se podívat dovnitř na restaurace a obchody. Něco se zahlásilo a celý náš autobus šel k žlutým schodům. Doplavili jsme se až do Eastbournu. Nasedli do autobusu a jeli do Cantebury (poutní místo na břehu řeky Stour. Hlavní pamětihodností města je katedrála, která se stala předlouhou pro mnoho dalších kostelů v Anglii) stálo to za to, moc hezký. V 1100 hodin už anglického času (v Anglii je o hodinu méně) se nasedalo opět do pojízdné krabice, které se říkalo autobus. No možná za hodinu jsme dojeli na Leeds Castle (nejkrásnější vodní hrad v Anglii s rozlehlými zahradami a parky, muzeem psích obojků, ptačí voliéry a přírodní bludiště). No skoro každý se v něm ztratil a jedinci, kteří našli cestu, navigovali zbytek. Po prohlídce hradu jsme si sedli na úhledné trávníky a konzumovali poslední jídlo z domu.Odjezd do Hastings byl v 1600 ovšem do města jsme přijeli o půl hodiny dřív, a tak jsme se šli projít po pláži. ,,Češi, no Češi …“ asi v životě neviděli kamenité pláže. Každý si pohazoval kamínky, když se ozvalo: ,, Jdem zpátky. “ Začali se sjíždět rodiny a postupně si nás rozebírat. Dostali jsme dva úkoly: musí nám do mapy zakreslit, kde bydlíme a říct jim, aby nás ráno odvezli do školy. Druhý den jsme se všichni sešli před školou od 900 do 1300 byla výuka. Rozdělili nás do tří skupin, ve kterých jsme v těch třídách byli. Měli jsme tři hodiny (1.od 9-1015, 2. od1030-1135 a 3. od 12:0013:00), mezi tím přestávky na svačiny, které nám dávaly rodiny (obvykle to byly sendviče, fruko a křupky). Střídali se tři učitelé: Warren, Valerie a Sue. Procvičovali s námi gramatiku, hráli jsme hry a mluvili mezi sebou o koníčcích, rodině, atd. Skončila škola a všichni se opět sešli před školou. Bylo naplánováno, že dnes si prohlédneme Hastings (rybářské a přístavní městečko, kde vzniklo první anglické ,, námořnictvo“). Nyní je Hastings vyhledávaným turistickým letoviskem), podívali jsme se do Pašeráckých jeskyní a podvodního světa. Po tomto programu nás na parkovišti vyzvedl autobus. Ten nás pak rozvezl podle toho, kam jsme to měli nejblíž a na tom místě nás každé ráno nabírali a jeli do školy. Třetí den jsme po škole nasedli do autobusu a jeli se podívat na Křídové útesy. Znovu se fotilo a po chvíli jsme se rozdělili. Kdo chtěl, mohl se jít koupat do centra s tobogány a ti co nechtěli, se mohli projít po útesech. Kdo šel, tak si našláp asi tři kiláčky až k městu. Šlo se do kopce a pak z kopce, ale to pořád dokola. Do Eastbourne jsme šli možná hodinu a půl, dvě. Co je hlavní, měli jsme moc hezké počasí a asi každý se už těšil na večeři. Čtvrtý den byl posledním dnem školy. Mohli jsme se tedy fotit s učiteli. Po rozloučení se školou jsme jeli do Rye (městečko, jež vstoupilo do dějin jako místo setkání pirátů). Uličky si dodnes zachovaly středověký ráz s mnoha historickými budovami, mezi nimiž zaujímají přední místo hospůdky. Nejznámější z nich je Marmaid Inn. Starobylý kostel, hrad a městské hradby. Odpoledne jsme v Hastingu dostali dvouhodinový rozchod na utracení našich vzácných financí. Nakoupili jsme a mohlo se zase jet domů k rodinám. Byla to u nich poslední noc, a tak jsme se měli nějak slušně rozloučit. No a samo sebou si sbalit věci. Pátý den se vstávalo už v šest hodin, protože ve čtvrt na osm se mělo odjíždět a jet přímo do Londýna. Naštěstí nikdo nezaspal a my vyjeli včas. Do Londýna jsme dojeli v deset hodin a to -4-
nás vyložili u Westminster Bridge. Tam jsme se podle škol rozdělili a každý šel jinou cestou, např.(budovy parlamentu a Big Ben, Trafalgarské náměstí, Buckinghamský palác, Piccadilly Circus, Katedrála sv. Pavla nebo Tower Bridge). Z Londýna jsme odjížděli asi tak o půl osmé. Zase jsme nasedli a tentokrát, už jeli domů. Ve tři čtvrtě na jedenáct nám odplouval trajekt a pluli jsme úplně tím samým jako jsme připlouvali do Anglie. O půl jedné jsme byli ve Francii a pokračovali v cestě domů. Přes Belgii, Lucembursko a dál Německo. Zpáteční cesta byla šíleně dlouhá. Ještě delší než ta první. Jako první se měli Plzeňáci, ti šli první. Pak Žďár a my zas jako poslední. To už ani tak nevadilo, jen každý básnil o pořádné posteli a jídlu. Byl to dost dobrej tejden!
Katka Nechvílová Když si pro nás přijeli, ujala se nás paní. Vzala k autu a do kufru nám naložila věci. Já a Pavlína jsme nasedly a začaly se ptát: jak se jmenujeme, jaká byla cesta a zda jsme v Anglii poprvé. Frázím, které jsme se učily a pořád slyšely, jsme rozuměly, ale jak bylo nějaké ticho, zopakovali to a malinko pomalejc. Přijeli jsme domů (k nim). ,,Máme dvě kočky,“ no to bylo fajn, (ale já radši psy). Měli malej domek a hlavně úzké schody. V patře byl náš pokoj. Šla jsem po schodech jako první a první trapas. Málem jsem převrátila kytku, co stála na topení, na konci schodů bylo něco jako práh, o ten jsem se taky stihla přerazit. Ukázali nám, jak se pouští sprcha, atd. . Po chvíli přišla první pozitivní zpráva: „Za 15 minut je večeře,“ radostí v nás hrklo. Něco málo jsme vybalily a huráááá na jííííídlo!!! Šly jsme dolů. Pán seděl v křesle a díval se na televizi. Představil se nám, ale jeho jméno jsme bohužel nezaregistrovaly. Akorát vím, že jeho žena se jmenovala Debí a jeden kocour Tom. Jméno pána ani druhého kocoura jsme fakt nevěděly. Rozhlížely jsme se po zdech, měli tam fotky psů a koček. Pán se toho okamžitě chopil a začal vyprávět, že měli psa a kočky, ukazoval nám i fotky, když bylo zvířectvo malý. Pavla přidala, že mají taky psa, ale nevěděla, jak říct jeho rasu. Půjčili nám atlas psů, ale bohužel. Nastalo vysvětlování. Je chlupatej, malej atd. ,,Večeře“ byly těstoviny se sýrovou omáčkou, brokolicí a houbami. Snědla jsem to všechno, nechala jsem jenom houby. ,,Bylo to dobré, ale buhužel nejím houby.“ Debí řekla, že to nevadí a zeptala se mě, jestli jsem se najedla. Já že trochu jo. Normálně přinesla pekáč a ještě mi přidala. Akorát jsem se nestačila divit. Opravdu se to nedá říct jinak, ale přecpala jsem se a to doslovně, protože nám dávali ještě jogurt, ale ten se do nás už nevešel. Potom jsme se domluvili, že nás ráno odvezou ke škole. Pak jsme se koukali na telku. Běžela zajímavá telenovela. Možná každý pátý slovo jsme rozuměly. Bylo docela pozdě, dalo mi docela hodně práce se přemluvit a jít spát, ale dopadlo to. Po tý cestě by člověk usnul snad všude. První ráno pí-píp-pí-píp budík, fůůůj. No na druhou stranu se vstávalo až o půl osmý (a na český čas o půl devátý). Přišel čas na snídani. Měli jsme kornflexy s mlékem a tousty s marmeládou a nutelou + pomerančová šťáva.Taky nám dávali svačiny a to tousty, sušenky a fruko. Pán nás odvezl ke škole a po cestě nám vysvětloval, kudy budeme chodit pěšky (cvok pěšky?). Po škole nás autobus vyhodil na rohu naší ulice. Domů jsme došli – úspěšně. Přivítali nás a ptali se, co jsme dneska dělali. Vysvětlovaly jsme podle obrázků, protože názvy naše silná stránka nebyly. Šli jsme se převlíknout - jo, ještě něco: nezouvali se, ale my radši jo a hned jsme si braly čistý fusekle.
-5-
Jídlo tam bylo prostě úžasný a oni taky. Postupně jsme si vyslechly pánův rodokmen. Byl ze 7 dětí (kluků), zbyli 4. 2 umřeli na infarkt a 1 stářím. Taky 2 byli parašutisti. Měl nějaký vnuky a vnučky, ale v tom jsme měly už totální guláš, a tak jsme mu odkývaly všechno. Další den nám ukazoval fotky z Kanady a podle kalendáře tam v srpnu zase jedou. Povídali jsme si asi do deseti. Byla sranda a nechtělo se nám jít spát – musely jsme. Dokopaly jsme se do postele a usnuly (jak krtci). Ráno nám budík pípal o hodinu dřív. Hrůza, ale když se jelo do Londýna, tak se nám stalo to samý. Taky si koupili nový DVD-čko, a tak jsme koukali na ňáký kastrofický film. Jediná klika, že jsem to viděla v češtině, bylo to nudný (ten film). Jinak rodiny byly úplně super. Většinou se s váma bavěj a jsou docela zvědaví. V rodině, kde jsem byla, se vystřídali: Švédi, Španělé, Rusové a už několik Čechů. Bylo to prostě SUPER!!!
Holky co se mnou, spíš vedle mě, seděly v autobuse (ze Žďáru) se v rodině pokoušely říct, že ve Žďáře byl hrabě Kinský. Místo toho řekly ,,Ve Žďáře byly HRÁBĚ Kinský.“ (dvě slova ve slovníku byla pod sebou ) Adam a jeho možná nej zábava. Na prvním výletě v Hastings si usmyslel, že bude fotit racky z blízka a tak je začal honit. Ale žádný racek na něj né a né počkat. Paní učitelka to fotila a nebylo poznat, kdo je Adam a kdo je racek. Poslední den ve škole se nám podařilo rozbít i zářivku. Nevadilo to(byli pojištěný), ale omluvili jsme se aspoň, když jsme nesměli šahat na střepy. Taky jsme strašili paní učitelku. ( Kujme pikle, kujme pikle…). V Pašeráckých jeskyních (něco jako mučírna – hodně mírná). Dali jsme ji přečíst ceduli se slovy: (něco jako) ,, Pověsili mě pro výstrahu druhým a nechali ať moje tělo shnije.“ A na hoře byla nenom prožraná mrtvola. Katka Nechvílová
Každej určo zaznamenal, že na naší škole vybíráme (volíme) nejoblíbenšjšího učitele ze všech!!!!! No kdo ne tak,…..,no má smůlu!!! Výsledky dopadly, tak jak dopadly!!! Někomu můžou vyhovovat a někomu zase ne!!! Je to čistě věc názoru každýho z nás!!! Ale jako nemohli sme čekat, že to vyhraje někdo jiný než p.uč. Horčička!!!! To dá rozum, když jsme ho -6-
vyslali na Zlatýho Ámose!!! Je vidět že v panu učiteli něco musí být!!! Když je tak oblíbený, a to nejen ve své třídě, ale i ve všech ostatních!!! V každé třídě se najdou nějací jedinci, kteří ho mají prostě rádi!!! K tomu není co dodat!!! Holt někdo umí a někdo ne!!! Pan učitel Žalský!! Má vydobytou popularitu svojí přísností?! Nebo se pod jeho
úspěchem skrývá to, že děti hodně naučí?! Nebo je to velkým množstvím písemek!!! Mají žáci tak rádi jeho disciplínu a pořádek?! Toť otázka!! Je to každého názor!!! Pan učitel Fišer?! No, to tedy opravdu nevím, jak se mohl takto solidně umístit!!! !!! Ne…dost srandy!!! Je to taky dost dobrý učitel!!!! Myslím že sází na svůj někdy kamarádský přístup!!! Velký a dost zvláštní smysl pro humor!!! Třeba je tak oblíbený kvůli našemu časopisu!!?? Jak sem řekla!!! Tato anketa je čistě objektivní!!! A každý může mít jiný názor!!!! Jinak zbývajících 7 učitelů!!!?? Většinou získávali nejvíce hlasů od svých tříd!!! Nebo protože sou častými pořadateli nějakých akcí!!! Vedou nějaké kroužky a podobně!!! Docela velký úspěch zaznamenaly i nové tváře ve škole!!! Nemohou sice ohrozit naše učitelské stálice!!! Nebyla by to naše „sportovní“ škola, kdyby se v první 10 neumístili i učitelé (sportovci) tělocviku!!!! Je docela ale překvapivé, že jak je matika, čestina a fyzika = tak neoblíbené předměty, tak jsou právě jeho učitelé tak oblíbení!!! Není to trochu divné?! No zase ale na druhou stranu…není to až zase tak nemožné!!!! Všichni ti, co se takto solidně umístili jsou především z mladších ročníků!!!! Tím nechci samozřejmě někoho urážet kvůli věku nebo tak!!! Jak jste
-7-
si jistě všimli, nejvíce hlasů dostali učitelé od svých tříd!!!!! (ale jsou i třídy, kde žáci moc svého třídního v lásce nemají a nebo taky na něj mohli zapomenout!!!). Nesmím však zapomenout, že anketu více méně zpracovával právě pan učitel Fišer!!! Takže je taky dost možný, že si nějaký ty bodíky nahrabal!!!! Nechtěl se třeba dosadit na první místo, aby to nevypadalo tak okatě!!! Samozřejmě že je znám i tím že rád uplácí a nebo vyhrožuje dětem, že dostanou špatnou známku z Matiky a nebo fyziky, když mu nedají hlas!!! Jako tyto možnosti nemůžeme vyloučit ani je popřít!!! Ale jinak si myslím že se anketa docela vydařila!!! Teda až na to že někteří žáci sou tak natvrdlí a asi neumí číst či co?! Protože se zaznamenali i případy kdy žák dal více než 5 hlasů a v těch křížkách udělali takovej zmatek že nevíte jesi to platí nebo ne!!! Kdo se v tom pak má vyznat?! Uvědomte si že to není nci lehkýho luštit to po vás a přepočítávat jesli umíte spočítat kolik ste dali hlasů!!!! Vy se v tom pak nemusíte orientovat a patlat se s tím!!! Takže se na to příští rok připravte!!!! Ať se nám to rychlejc počítá!! ! Díky!!!!
Katka Bratršovská P.S.: Příští rok sčítám hlasy já, tak předesílám, že jsem dost úplatná a najdete mne v 9. ročníku (tedy pokud nepropadnu z matiky).
y
et
dí
Ju Čí Fá há žk to Fi Há Hor zs ov ro še se čičk ov á vá r k a á
Kli N m ov eš Kr M ák ov ej ac ov á čí ek á
1
2 3
2 4 2 1 1 1 5
1 10 1 1
5 2 6 3
2 6 1 2 4 2 2
4 2 8
1 7 7 22 15 7 1 16 5 9 6 3
1 2 2 2 3
5 14 8 11 17 10 10 4 5 18 15 4 10 24 14 7 17 6 1
9 1 1
6 1 2 1 3
7
2 3
4 2
Pl ec há č
Pr ou zo vá
3
3
5 5 3
5 4 11 3 2
4 5 9
8
2 5 3 8
1
1 4
7 1
1
2 1 1
1 3 7 1 3
9 2 3
2 8 1 6 2 5
R R ůž us ič ov ko á vá
2
1 2 9 4 10 4 6
2 6 2 1
3 5 1 4
9 2 6
1 2
1 2
1 9 7
1
1 7 2 6
1
7 2 7
Zpracovala K. Bratršovská FYBEK s.r.o.
-8-
9 10 5
1 1
1
3 0 2 0
Šn aj Šp Šv dr ůr ad ov Šo ov Šr le á lc á etr na
6
1 19
3 6
5 1
1 1 1 15 3 1 3 2 1 6
Sc hu be rt Šil Šl ov in of á g ar
11
1
1 3 1 1 9
R oz ín ko vá
1 2
2 2
1 4 6 1 1 4
1
Ož di an ov á
2
1 5 11 4 19 11 1 7 5 1 5 2 7 6 5 3 1 7 5 4 8
6 1 2 9
4
7
6
3 1
2
1 1 2 1 8
17 1
9 2
1 4 9
3 2 1 6
3 5 1 1 3
3 2 9
7 1 3 5 1 4
11 7 2 3 1 5 1 2 2 3 8 5 2 3 2 10 2 20 4 1 10 3 3 5 1 6 4 7 9 5
7
Šv ad Šv Ty le Šv ar lš no ar co ov vá c vá á
10
4 7 1 3 5
1 9 2 2 6 1 3
2 1 3 6 4 5 9
1 1 2
3
4 1 2
12 2 1 4 1 11
4 4 1 1
Vy so ud ilo vá
1 3 0
5 1 19 10 11 3 2 1 6
4 4 1 1
Na této škole se nenajde člověk, který by ještě nikdy nezavítal do naší knihovny. Jistě víte, že jsem asi tak před rokem napsal už jeden článek o naší knihovně, ale od té doby se hodně změnilo, naše knihovna prošla celou řadou redukcí a změn, nakupovalo se o sto šest. Přibyly celé desítky knih a v nedávné době i stolní hry. Většina lidí nemá knihovny ráda, protože si myslí, že jsou jen pro knihomoly a šprty. Určitě tomu tak je,
ale ne v naší knihovně, v té se užije velká legrace, například když spěcháte domů na svůj oblíbený pořad a najednou z knihovny vyběhne jeden ze zaměstnanců a říká: „Mohl bys mi jít pomoct?“ Pochopitelně si nedovolíte odmítnout, abyste někoho neurazili. Nebo pokud strašně moc spěcháte o velké přestávce, abyste si ještě stihli zopakovat látku na následující hodinu a knihovníkovi začne blbnout program zvaný Bakaláři, ano tento program stojí za to funguje na heslo, jenže většinou nevíte na jaké, s tímto programem už jsem měl tu radost se seznámit. No a ještě ke výše jmenovaným stolním hrám. K dispozici jsou Dostihy a sázky,
Scrable a Šachy. S těmi je taky sranda, pokud hrajete Scrable, tak vám jeden z knihovníků dívá přes rameno, a protože je češtinář, tak pořád nadává, že píšete špatné písmeno a tohle slovo neexistuje, ale pokud si vyčíhnete když tam není, tak to je v pohodě… No ale i přesto se knihovna snaží jak jen to jde, aby se do knihovny dostal i nový počítač, takže už tam jsou celkem 2 topení. Ale i přesto se knihovna lepší jak to jde a myslím, že je na dobré cestě. Nákupem nových knih se z ní stává „opravdová knihovna“, ne jenom místnost na dělání úkolů. Za poslední rok udělala určitě velký skok. Martin Kasper
Ne, já tomu nerozumím, ne, ne! Tak nějak mluvila jedna postava z českého seriálu, který právě teď běží v televizi. Zarazilo mě, s jakou urputností tuto větu pronesla, a přitom chtěla říci něco úplně opačného: ty si myslíš, že něco víš lépe, nevěříš mi, ale já vím, že to nevíš. Je to něco, jako když cítíte, kde je pravda, ale ostatní se na Vás dívají jako na chovance ústavu. Ve Školní knihovně jsme si totiž všimli, že je u nás nepěkně, zimno a leccos chybí k tomu, aby k nám chodilo s úsměvem více dětí. Chtěli jsme a měli jsme plán, jenomže nám chyběly peníze. Znáte přeci barevné papírky, které nám
nikdy neříkají pane? Ptali jsme se všude, na lampárně, v zastavárně, v Podolí, v lékárně, ba i v Dejvicích, leč nic. Nezbývalo než oslovit naši cílovou skupinu, naše čtenáře. Leckdy jsem si připadal jako žebračka na Karlově mostě, který toho své doby setsakra založil a postavil. Vyprovokovali se i ostatní, žádný prostředek nám nebyl dost nízký, abychom nezískali ještě další troníček do společné pokladny na koberec. Objevila se mnohá zjevení, většinou závisela na přístupu třídních učitelů nebo učitelů předmětů. Pomalu se začala rodit společná myšlenka, že knihovna není moje ani tvoje, ale my všichni budeme mít užitek z místnosti zateplené kouskem koberce na zemi. A jak sílila řeka peněz, stoupal i náš společný optimismus, že se měšce naplní do dostatečné výše. Doprovodné akce viditelně zviditelnily naše úsilí a hodně lidí se bavilo, jakou barvu bude koberec v naší Školní knihovně mít. Kromě okrajových návrhů na fialovou nebo růžovou s Pokémonem se ujala v podstatě neutrální barva = modrá. A protože modrá je dobrá a peněz bylo dost, stala se spokojenost. Mně už ale touhle dobou vrtal hlavou brouk a šroub: „Proč nejvíce dávají děti, které nemají peněz nazbyt?“ Kam se poděla touha udělat dobrý skutek? Je nutné vysvětlovat, že tohle nebyl učitelský vejmysl? Spousta lidí nedala na koberec, za tričko nebo jen tak vůbec nic. Snad s výmluvou, že nemají, snad s obavou, kam se všechno poděje. My ale chceme na internetu vyvěsit, kolik která třída dala. Pochlubíme se, že žijeme ve škole, jejímž žákům leží na srdci a v peněženkách osud Školní knihovny. 6.840,- Kč, to je částka, kterou daly děti dohromady. Není to málo a překvapilo mě, že tolik lidí, s nimiž se na sebe jinak ve škole mračíme, v sobě našlo dost důvodů, proč má smysl dávat peníze na něco, co si domů neodnesete a ještě po tom každý den lidi šlapou. Je přeci vždycky něco důležitějšího než dnešní svačina, špatná známka nebo lenost vlastního pohodlí… Nemělo by tu zůstat něco i po nás? Nebo devět let školy jen tak odžijeme a pak budeme brečet a litovat, že jsme tenkrát, ano tenkrát měli dát raději dvacku na knihovnu a mít kus hmatatelné vzpomínky. Lidé, co vybírali peníze na koberec do knihovny, nechtěli získávat za každou cenu, ale setkali se kromě nadšené podpory i s odmítáním, nepochopením. A věřte, je v tom kus odvahy, když vstupujete do neznámé třídy a žebroníte o něco, co vám nebude patřit… Tím vším jsem chtěl říci, že škola – přestože nově přestavěná a moderně vybavená – potřebuje stále spoustu věcí. Není jednoduché v té záplavě nutností vybrat jednu a tu prohlásit za cíl sbírky. Ve škole je spousta lidí a věcí, kteří by chtěli něco dokázat, ale chybějí jim právě ty barevné papírky. Jestli chcete udělat něco dobrého, podporujte svou školu! Důvod, účel, čas a místo se vždycky najdou. Dám několik příkladů: 1. Líbí se vám školní časopis? Tak proč do něho nenapíšete nějaký článek? Neumíte psát? Proč nekreslíte? Proč neprodáváte? Proč nevymýšlíte? 2. Líbí se vám školní parlament? Tak proč nechodíte na jeho zasedání? Proč nenavrhujete? Proč jenom mumláte? Proč nevymýšlíte? 3. Líbí se vám školní akce? A kdo je bude dělat, až odejde 9. třída, která většinu z nich už několik let připravovala? Budeme se alespoň lépe učit? 4. Udělali jste dnes něco dobrého, pěkného, užitečného, nezapomenutelného pro ostatní? Alespoň pro jednoho člověka kromě sebe? Minulé prázdniny jsem provázel po škole skupinu bývalých žáků. Úplně rozkvetli, když viděli, jak se jejich stařičká škola změnila za 35 let, kdy sem chodili. Vzpomínali a bez váhání si
koupili školní časopis za mnohonásobně navýšenou cenu. Chtěli mít něco v ruce, s čím mohou vzpomínat. Je to málo? Děkuji všem, kteří pomohli, pomáhají a budou pomáhat Školní knihovně. Je to velká radost! Bezva a dlouhé prázdniny přeje za všechny ze Školní knihovny
Petr Horčička
Tato sbírka začala pondělkem 31.5 2004, kdy nás p. uč. Fišer přišel požádat, jestli by se nás nemohlo pár sebrat a chodit po třídách vybírat menší, ale i větší částky. Před zahájení této sbírky nás p. uč Horčička poučil ještě, jak máme být sympatičtí k žákům, ale i učitelům. Chodili jsme po třech, vždy dvě holky a jeden kluk, který nabízel tričko s tzv. obludou z Ámosíka (po těchto nabídkách se už neprodávalo jedno triko za týden, ale přibližně dvě za den). Než jsme začali chodit vybírat penízky, tak p. uč. Horčička upozornil na sbírku přes školní rozhlas, což se nám vzápětí moc nehodilo. Třetí hodinu jsme začali chodit po třídách a posbírávat částky od přispívajících.V pondělí se tato akce teprve vyhlásila, takže jsme nemohli čekat všelijak velké příspěvky. Někteří učitelé nám nevyšli vstříc a nepustili nás ani za dveře,s tím že už vše slyšeli v rozhlase (tak to nás na začátek moc nepovzbudilo). V úterý už byly příspěvky celkem solidní, ale stále to nebylo ono. Optimální částka byla 20 Kč, ale částky se nám scházely různé: od 50 haléřů po 100 Kč. Byli jsme prostě rádi za každou kačku. Za úterý se vybralo kolem 3000 Kč. Středeční částky byly celkem slušné, hlavně většina počítala s tím, že si má přinést do školy nějakou tu korunu, aby se také podílela na zkrášlení naší knihovny, nejvíce přispěla 8.B, která to darovala z třídního fondu (460 Kč+dobrovolný příspěvek třídního uč). Někteří jedinci kteří se vrátili z Chorvatska, nám přispěli i kunami, což se nám také hodilo. Ve čtvrtek se nám prašulky jen hrnuly a to co bylo důležité, byl prodej triček, o která byl už konečně zájem a prodalo se jich kolem 6 (což je docela úspěch). Stále nám chodily další objednávky, takže se trička šla celkem na odbyt.V pátek už se začala knihovna vyklízet a připravovala se na položení koberce a v tento den byla možnost naposledy přispět. Za pátek jsme dostali kolem 1000 Kč (asi už všem docházelo kapesné:-).Takže celkem se vybralo 6. 803,50 Kč, což je více než slušné. V anketě se nejvíce hlasovalo pro koberec modré barvy. A ten byl také zvolen. Je super, že jste skoro všichni přispívali a za odměnu je tu pro vás stále hezčí knihovna. TAKŽE VŠEM VELKÉ DÍK:-) Pavla Vaňásková
Dali jsme příležitost deváťákům, aby se pod heslem, „Nám už se nemůže nic stát“ vyjádřili k životu na škole. Bohužel jsem dostali články plné zloby a zášti, ty mírnější vám předkládáme. Nenechte se rozladit
přijímačkách. “Strach z toho jak dopadnu, nejistota, učení, knihy astala vista! Stále jsem se učil, abych se dostal. Před očima obraz sebe samého, jak se pomalu šourá na pracovní úřad - brrrr! Jsem rád, že je to za mnou a ještě víc, že úspěšně. A těch testů, nultých hodin a všelicos, co by mi jen trochu mohlo pomoci - první zatěžkávací zkouška z mnohých, které mě ještě čekají. To všechno naštěstí nebyla zbytečná práce a to je dobrý pocit!“ Vstupuji do školy ( připadám si jako vítěz, dokázal jsem všem, kteří mi nevěřili, že na to mám! Hurá!! A vidím ho. Učitel, který nám hrozil, že se nedostaneme, a když, tak nám nedá spát do konce školního roku. „ Jo, ať si, mně je to jedno.“ Celá škola ztratila na své váze.“ Že nebudu mít vyznamenání, že se zhorším? No a co!! A oni ( učitelé) stále chtějí udržet naši pozornost, soustředěnost, snažení. Copak nechápou, že je to předem prohraná bitva?! Nechte nás! Děkujeme za pomoc, kterou jste nám poskytli před přijímačkami, ale na shledanou! Už nás nechte a zkuste taky vypustit (je to fakt příjemné). Proč se zbytečně nervovat zavřený ve škole, když venku je tak krásně a můžeme být mnohem prospěšnější tam?!! Popusťte uzdu a budeme „kamarádi“, je zbytečné se nervovat! Dožijme to tu v klidu a vzpomínejme na sebe v dobrém :-) Snad jsem se přiblížil tomu, jak bychom to tu chtěli všichni, i když všem asi ne. Doufám, že se to nestane utopií, co říkáte, učitelé? ,,Vodák?!! Já nikam nejedu !! " ...... tak takhle se projevovala celá třída asi tejden před uskutečněním úžasného vodáckého kurzu na řece Ohři! Chvíli jsme se všichni hádali jestli se jede nebo ne ... ! Nakonec jsme se teda všichni dohodli, že na kurz pojedeme, ale jak si každej ze třídy asi všimnul, tak kluci moc nadšený nebyli!!! Na ty jejich otrávený obličeje se ze začátku fakt jako nedalo koukat ! Mno ale budiž ! ...
A takhle to tam asi celej tejden probíhalo ! : Už v pondělí v 6:10 ráno ( omg, tak brzoo ! ) jsme museli bejt nastoupený na vlakáči v Trutnově připravení k odjezdu ... počasí bylo po ránu fakt děsný (pršelo a byla zima jak v Rusku), takže ospalé obličeje našich spolužáků vypadaly velmi rozmrzle až divně!! Nakonec jsme se odebrali do vlaku (i když se nikomu teda moc nechtělo nastoupit do těch strašně oprejskaných starých vlaků ČD! )., ale každý asi 6ti hodinovou cestu ( s přestupama ) v kupé ve zdraví přežil !!!! Při příjezdu do Velkého Poříčí (to je to město, ve kterým byl ten první tábor) nás přivítal velmi nepříjemný intezivní a kupodivu mokrý déšť ... znechuceni představou , že bude takhle hnusně celej tejden jsme všichni zalezli pod divně vypadající most a všichni v riflích čekali celí promrzlí na milostivého pana učitele MACKA až si svoji velmi drahou zadnici přiveze vozem VolkswagenTransporter až k místu prvního tábořiště !! Samozřejmě, že zmoklí jak krysy jsme čekali zhruba asi hodinu ! Naštěstí kvůli tomu fakt děsnýmu počasí nám nakonec paní učitelky (máme je za to moc moc rádi) zařídili přespání v nějaký místní škole, takže jsme krásně uschli a vyspali se do růžova a do stále ošklivého následujícího dne ! :-( i přes tohle extrémní počasí jsme na vodu museli !! HOP HOP HOP ... chmmm .. tak tohle bylo úplně úděsný !! ........ pádlování desetikilometrového úseku utíkalo strašně pomalu !! ... Mno, ale nebudu vás tady zatěžovat každým detailem ... samozřejmě to teda nějak shrnu !!! Mno prostě ten příjezd byl absolutně nejhorší pač to měli blbě vymyšlený s tím čekáním !!! Vojta Kisý už tam plánoval zběhy (útěky) z formace a následný návrat domů na vlastní pěst. Kvůli slovům Vojty : ,, Nemáme dostatečnou výzbroj na přežití v terénu " a taky kvůli lehkému protipěchotnímu Oskarovýmu kulometu , který nás chtě nechtě donutil k poslušnosti, z akce sešlo !! Naštěstí už třetí den ( trošičku jsem to přeskočila) začalo svítit sluníshko, a tak už ke skvělému vodáku chybělo jen málo !!! (počítač , televize , a bodlo by i nějaký čistý oblečení) ... !! Ba ne !! Nejsme přece jako pražáci, ale přece jako vzorní ,,žákové" letošní devítky na škole Komenského v Trutnově :) ... Po zbytek týdne se už moc zajímavých věcí, o kterých by se hodilo psát nestalo ... DOCEL JSME SI TO TAM UŽILI !!! :) cool !
Bachťa :-) *45*
Naše škola byla vždycky stejná, ať už je žlutá nebo šedivá, ale uvnitř se dějí opravdu nevídané věci. Šikana, šikana, krádeže atp...My jsme byli velice hodné děti až na druhém stupni jsme se začali otrkávat, ve třídě lítala taková slova, že i dlaždič by se styděl. A naše paní učitelka, která taky nebyla žádnej andílek to jakž takž přehlížela. Mno, my jsme taky přehlíželi to její strašný kouření, ale my jsme museli...Když odešla nabylo na škole jediného učitele kuřáka. Po ní jsme dostali P. uč. Šretra, kterej ničím nijak výjimečně nevyniká. To jsme přežili a hurá do osmičky!!! Tam, nastoupila po mateřské dovolené jistá nejmenovaná paní učitelka, která mě neštvala, ale doopravdy deptala a nadávala. Musím říct, že to mě ještě neznala, letos jí to docela solidně vracím,i když mě někdy parádně setře...
Hrozně mě vadí ty její Úvahy na téma: Čím chci být?? Je blbost si na takovou otázku odpovědět, natož psát nějaký eseje nebo co. Copak já vím, co se mnou bude, třeba se s nejmenovanou potkáme za pět let v nějakém nejmenovaném marketu u salámů, co my víme??? Ale abych nebyla věčně tak hnusná a kritická, tak musím pochválit. Některé učitele, kteří mne sice neučili, ale brácha mě o nich informoval (za což mu děkuji), že jsou skvělí. Richard měl to štěstí, aby ho učili i takoví velikáni jako paní učitelka Švadlenová nebo pan učitel Žalský. Mě taky učili skvělí učitelé, chválím je za to, že jsem udělala příjímací zkoušky: p.uč. Horčička, p.uč. Rusová, p.uč. Klimešová, p.uč. Špůrová. A všichni ostatní... P.S.(pro budoucí devítky): Nedivte se, až se budete příští rok učit na zkoušky a ještě budete psát z občanky, jelikož ji budete potřebovat, zatímco ostatní předměty ne (podle nejmenované).
Celé tři roky musíme trpět! Kam se ztratily ty starý známý časy, kdy na nás byli učitelé tak hodní?? Na druhým stupni to všechno začalo. Už od šesté třídy nás nesmyslně začali tlačit do učení, ale to všechno začalo až v osmičce. Scio testy, úvahy o přijímačkách a takový ty blbosti...Ale o to v tomto článku nejde.. Jde o to,že se učitelé na škole změnili. Neříkám všichni, ale SKORO všichni. Někdo k lepšímu, ale bohužel někdo i k horšímu. Nechápu, jak je možné, že se žáci mezi sebou nesmí nadávat!!! Ale jak je možné, že učitel žákovi ano??? Jak je sakra možný, že si učitel může dovolit žákovi říct velmi sprostou věc. Taky nevím, jak nás učitelé můžou poučovat o tom, že je člověk jako člověk. A pročpak se tedy nejmenovaný učitel směje žákům s jiným odstínem barvy pleti?? Mně to tedy normální nepřipadá!!! Ani trošku!!! UČITELÉ, NEMÁTE NÁM JÍT PŘÍKLADEM?!!! Nebo další nejmenovaná učitelka! Jak se může smát někomu, když slyší, na kterou jde školu? Co mě ale dostalo nejvíc, je to, že žák řekne učiteli, že jde na tuhle nebo tuhle školu a učitel mu odpoví: ,,No tak to teda neboj! To neuděláš!´´ Já si myslím, že to, co deváťák před přijímačkama nejméně potřebuje je, aby mu někdo vzal jeho už tak nízké sebevědomí. A poslední připomínka: Proč jsou ti učitelé tak zákeřní? Vždyť je to musí hřát u srdíčka, když zjistí, že děti, které učí od šesté třídy udělali přijímačky na SŠ. Ale oni to tak asi necítí, poněvadž nám p.uč.xXx chtěla dát čtyřky jen kvůli tomu, aby si neudělala ostudu. A ještě, aby toho nebylo dost, tak řekne:,,Já na tý škole znám tuhle učitelku a já vám říkám, že jí dám seznam s vašimi jmény a řeknu, ať si vás pořádné proklepnou, protože jste lajdáci. Ale jsou tu i výjimky, které nás opravdu doslovně drží při životě a kterým také děkuji, že nepropadli tomu šílenství ostatních učitelů.
Připomínka Drahá Lucinko, nevím, jestli sis ráčila všimnout, ale učitelé nikdy nestáli frontu na oběd. To jako myslíš, že by si učitelé měli vytvořit takovou frontu jako si dělají třídy u těch umyvadel a učitel, který má službu je pustí??Tak o to zkus zažádat… Většinou si stoupají k tácům a někteří rovnou k polévkám. Noa že se magistr Fišer postavil zrovna k tobě??? To je asi jenom náhoda a jestli ne, tak se ho zeptej. Jo a ještě o tom výtahu, jak si asi myslíš, že by se celý druhý stupeň dokázal nacpat ráno do výtahu?? Mám pocit, že by si to většina radši nechala ujít. Nebo, že bys mohla jezdit jenom ty a tvůj Babinec?? To by se taky všem nemuselo líbit. A jestli si nekupuješ časák pravidelně, tak ti musím oznámit, že už to v něm padlo. Jo a proč by tě měl někdo nechávat sedat v autobuse? My jsme se učili, že sedávat se nechávají jenom starší osoby a těhotné ženy, ale nemyslí se tím, že by malé dítě mělo nechat sednout patnáctiletého teenagera!!! I když by si někdo mohl myslet, že jsi těhotná a to říkám bez urážky,jenom tak, jak to vidím. Tak to byla trocha rodinné výchovy, mějte se já se brzy zase ozvu. P.S.Díky Jamesi jsi jediný kdo naši snahu ocenil(a asi jediný kdo si jí všiml) Anyška
IQ nad 100
( 1901-1986)
Tento český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel, autor zpěvného verše je jediným českým spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se 23.9.1901 v Praze na Žižkově. Jeho otec byl vyučený zámečník a pracoval v továrně na výrobu kovového nábytku, někdy prý prodával obrazy. Seifertova matka byla žena v domácnosti, kde se starala o svého synka, se kterým měla silné citové pouto, a jeho o osm let mladší sestřičku. Svoje mládí (nejhezčí léta) tedy prožil na dělnickém Žižkově a zde také chodil šest let na gymnázium, ze kterého odešel ještě před maturitou a začal se věnovat žurnalistice.A tady to máte- většina slavných lidí, které jsme poctili zapsáním do našeho IQ 20 nedostudovala školu a začala se věnovat věcem, které je bavili…Pozitivní zpráva pro všechny nadšence svých zájmů. Kašlete na školu a začněte se věnovat svým zájmům (neberte mě doslova!!!). Od dvacátých do čtyřicátých let pracoval v různých redakcích a nakladatelstvích. Nejprve v komunistickém tisku (Rudé právo, Rovnost, Reflektor). V roce 1928 s oženil a narodili se mu dvě (určitě roztomilá) dítka. Po vyloučení z KSČ (1929) přešel do tisku Sociální demokracie (Pestré květy, Ranní noviny). Seifertovo básnické dílo směřovalo od proletářské bojovnosti přes poetistické okouzlení moderní civilizací až k písňovému oproštění tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře. Básně reagující na fašistickou okupaci posilovaly národní sebevědomí. V roce 1966 se začíná projevovat těžká choroba pohybového ústrojí, která mu znemožnila pokračovat ve psaní. O dva roky později se připojil k Pražskému jaru, což pro něj znamenalo téměř desetiletý zákaz činnosti. R. 1969 byl zvolen předsedou nově ustanoveného Svazu českých spisovatelů, který byl však za rok rozpuštěn. Pak vydával jen ojedinělé reedice. Původní tvorbu směl tisknout až na konci 70. let. Roku 1977 podepsal Chartu 77. A teď to nejdůležitější- v roce 1984 získal za své celoživotní dílo Nobelovu cenu za literaturu. V té době byl už těžce nemocen a 10.1. 1986 umírá v Praze. A nakonec, abyste si z tohoto článečku alespoň něco odnesli vám vypíšu pár jeho děl: Město v slzách, NA vlnách T.S.F., Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem, Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Kamenný most, Píseň o Viktorce, Maminka, Morový sloup a Býti básníkem.
Aneta
Toto číslo připravili : Autoři článků: Obrázek na obálce: Grafická úprava: Jazyková korekce: Obrázky a fota:
Aneta Jelínková, Kateřina Bratršovská, Martin Kasper, Pavla Vaňásková, Kateřina Nechvílová, Anna Rázková, Vojta Jiránek, Lenka Bachtíková , neznámý autor Fybek Jana Dušková + 1. A Horčoun, Fybek s.r.o. Petr Horčička Clipart, Fybek,
Speciální dík Horčounovi za heroický výkon při práci na opravách a grafické úpravě. Bez jeho obětování by toto číslo asi nevzniklo !!
