MULTIKULTURNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE VE VÝUCE BAKALÁŘSKÉHO STUDIJNÍHO PROGRAMU OŠETŘOVATELSTVÍ Kutnohorská J. Oddělení ošetřovatelství, Ústav sociálního lékařství, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova Praha Souhrn Multikulturní výchova se dnes v mezinárodním měřítku rozvíjí jako oblast vědecké teorie a výzkumu a také ve výchově a vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků bychom ji takto měli chápat. Práce s duchovními tématy je důležitá proto, že se na první pohled zdá, že neovlivňují přímo somatické zdraví pacienta, opak je pravdou. Zdravotničtí pracovníci by se měli zajímat o duchovní život osob svěřených do jejich péče.
Klíčová slova: multikulturní/transkulturní, kompetence, kultura, péče, duchovní témata, právo, vzdělávání
Sumary: In 2002, the Department of Nursing, University of Ostrava, produced a textbook on multicultural nursing for two adjacent branches of study, namely Nursing and Midwifery, both of which are bachelor-oriented qualifying forms of education. The textbook has been titled as stated in the headline. The central point of transcultural competence does not consist in cultural diversity itself, but rather in the interaction of both participants – the health personnel on the one hand, and the patients on the other. Sensibility is a crucial part in a given nurse-client situation. Another crucial point is straightforward communication on differences in opinion. The above textbook concentrates on all these facets in a broad complex perspective. Nursing theories and their essence and content, along with a critical up-to-date view, are the pillars of contemporary transcultural nursing. Recently, a lot of concepts have been elaborated and cultures as such have been investigated, including the nursing and educational aspect that aims at culturally diverse forms of care.
Transkulturní ošetřovatelství se dá definovat jako (komparativní) praktický a teoretický obor zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o různé kultury s jejich souborem hodnot, životních zvyklostí a přesvědčení, a to s cílem poskytovat vhodnou, smysluplnou, účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci.Transkulturní ošetřovatelství tak chápeme jako legitimní, nezastupitelnou a metodicky rozpracovanou disciplínu. Smysl
1
transkulturního ošetřovatelství je naplnit lidské potřeby tak citlivě, aby klient neměl důvod odmítat spolupráci nebo pociťovat nespokojenost. V širším pojetí se věnujeme i kulturnímu zázemí klientovy rodiny. To vše vyžaduje značnou míru hlubokých znalostí i tvořivosti. Multikulturní/ transkulturní se v českém prostředí chápou jako synonymní výrazy. Cílem multikulturního vzdělávání je připravovat studenty na život v kulturně pluralitní společnosti tak, aby byli vybaveni potřebnými multikulturními kompetencemi. Tyto kompetence jsou: 1. znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti, 2. dovednosti orientovat se v kulturně pluralitním světě a využívat interkulturní kontakty a dialog k obohacení sebe i druhých, 3. postoje tolerance, respektu a otevřenosti k odlišným skupinám a životním formám, včetně vědomí potřebnosti osobní angažovanosti. Je známo, že reagování na zdraví a nemoc není jen záležitost biomedicínská, ale také psychosociální, kulturní, etnická, náboženská. Transkulturní ošetřovatelství
se dá definovat jako (komparativní) praktický a
teoretický obor zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o různé kultury s jejich souborem hodnot, životních zvyklostí a přesvědčení, a to s cílem poskytovat vhodnou, smysluplnou, účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci. Transkulturní ošetřovatelství chápeme jako legitimní, nezastupitelnou a metodicky rozpracovanou disciplínu. Smysl transkulturního ošetřovatelství je naplnit lidské potřeby tak citlivě, aby pacient/klient ošetřovatelské péče neměl důvod odmítat spolupráci nebo pociťovat nespokojenost. K podstatě transkulturního ošetřovatelství patří zakotvení lidských práv. Jednotlivé kultury běžně považují respektování svých zvláštností ze strany ošetřujících za své nezadatelné právo. Od sester se tedy očekává, že budou k takovým právům pozorné a budou na ně vhodně reagovat. V podstatě se dá říci, že je normálním závazkem sestry zajímat se o morální aspekty klientovy kultury. Celé rozhodování a konání sester by vlastně mělo být založeno na jakési operativní znalosti kultury, která pohotově brání neúčinnému nebo dokonce zraňujícímu chování. Na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity byly v letech 2002-2004
řešeny pro Ministerstvo zdravotnictví ČR v rámci vládního zadání Migrace
cizinců tři granty. Cílem projektů bylo zpracování učebních textů pro bakalářský profesně kvalifikační studijní program: 2
•
2002 Komunikace s cizinci při poskytování zdravotní péče a respektování jejich
transkulturní/multikulturní odlišnosti v rámci českého právního řádu. Implementace multikulturního přístupu do výuky ošetřovatelství“. Obsahově jsme zaměřili program výuky multikulturního ošetřovatelského přístupu do 9 tematických okruhů s různou časovou náročností, aby byly pokryty hlavní problémové okruhy multikulturní výchovy ve zdravotnictví. 1. Transkulturní ošetřovatelství a globalizace zdravotní péče: jejich význam, zaměření a historická hlediska. 2. Transkulturní ošetřovatelské zhodnocení. Aplikace kulturně specifických ošetřovatelských modelů. 3. Vymezení pojmu transkulturní ošetřovatelství a jeho dimenze. 4. Duchovní život člověka ve zdravotnickém prostředí cizí země s přihlédnutím ke kulturnímu profilu osobnosti. 5. Cizinci v České republice a otázky integrace a zdravotní péče.Charakteristika systému poskytování zdravotní péče v České republice, práva a povinnosti cizinců při čerpání zdravotní péče, platné právní předpisy a mezinárodní dohody. 6. Odlišnosti systému zdravotní péče v České republice od zdravotní péče států z nichž k nám přichází nejvíce cizinců. 7. Etické aspekty a komunikační etiketa v multikulturním ošetřovatelském přístupu. 8. Komunikativní a jazykové bariéry. 9. Výživa v multikulturní ošetřovatelské péči. •
2003 Česká společnost na prahu vstupu do Evropské unie a její odraz ve zdravotnické
praxi
(podpora
multikulturního
ošetřovatelského
přístupu
v celoživotním
zdravotnickém vzdělávání). Volili jsme následující tematické členění: 1. Aspekt transkulturality v ošetřovatelském pojetí. 2. Modely transkulturního ošetřovatelského přístupu. 3. Psychologické aspekty identity. 4. Integrace cizinců do české národní společnosti – zkušenosti cizinky (cizince žijící dlouhodobě v České republice). 5. Etika v multikulturním ošetřovatelském přístupu. 6. Implementace komunikační variability multikulturní společnosti do zdravotnické praxe.
3
7. Spirituální variabilita v multikulturní společnosti a její implementace v zdravotnické praxi. 8. Percepce zdraví a nemoci u minoritních etnik: a) Prevence a podpora zdraví v multikulturním ošetřovatelském přístupu. b) Porod v souvislosti s transkulturní ošetřovatelskou péčí. c) Transkulturní ošetřovatelský přístup v pediatrii. d) Transkulturní ošetřovatelský přístup v péči středního věku. e) Transkulturní ošetřovatelský přístup v geriatrické péči. f) Transkulturní ošetřovatelský přístup v léčebné výživě zahraničních klientů. g) Transkulturní ošetřovatelský přístup v léčbě duševně nemocných. •
2004 Implementace multikulturní variability do kulturní identity české společnosti a její
odraz ve zdravotnické praxi. Podpora multikulturního ošetřovatelského přístupu v celoživotním zdravotnickém vzdělávání u nelékařských oborů Slovník anglicko-českých zdravotnických zkratek. Jednotlivá témata: 1. Filozofie a etika multikulturalismu 2. Kulturní relativismus v ošetřovatelství - čas a jeho dimenze 3. Kulturní relativismus v ošetřovatelství - prostor a jeho vnímání 4. Kulturní relativismus v ošetřovatelství - schopnost ovlivňovat prostřed 5. Pluralita a tolerance v multikulturním světě a zdravotnictví 6. Kulturní vlivy ve vnímání a léčbě bolesti 7. Mýty, rituály a pověry spojené s mateřstvím a narozením dítěte 8. Náboženství a jejich zvyky u jednotlivých vybraných komunit 9. Prevence a hygiena u jednotlivých komunit 10. Tradice a zvyky asijských komunit žijících v České republice¨ 11. Tradice a zvyky národů bývalého Sovětského svazu žijících v ČR a přenášených do emigrace 12. Seznam doporučené literatury. Příloha č.1: Cizinci s povolením k trvalého pobytu a vízem nad 90 dnů Příloha č.2: Cizinci podle vybraných kategorii pobytu, pohlaví a občanství
4
Anglicko-české značky používané ve zdravotnictví Záměrně jsme volili taková témata, aby bylo zmapováno široké spektrum problémů a to jak ošetřovatelských tak i behaviorálních. Vznikla tak ojedinělá pomůcka pro vyučující, studenty i mentory v praxi. Jedním z ústředních obecných cílů interkulturního vzdělávání je výchova k respektu a toleranci k odlišným kulturám či k jedincům, kteří pocházejí z jiného kulturního zázemí. Kulturně rozmanitá zdravotní péče se poskytuje v různých zdravotnických zařízeních. Při zajišťování kvalitní kulturně uzpůsobené péče je třeba myslet na to, že každý jedinec je svébytnou osobností s vlastním kulturním profilem, vlastní sumou prožitků a zkušeností a vlastním inventářem kulturních norem. Identita člověka nalézá své vyjádření i v osvojených kulturních zvyklostech, proto nedílnou součástí multikulturní výchovy je multikulturní diagnostika a je nutné si uvědomit, že budeme přicházet do kontaktu v průběhu doby s jinými etniky a naše poznatky bude třeba aktualizovat v závislosti na migračních proudech směřujících do České republiky. Zakladatelkou akademického oboru transkulturní ošetřovatelství a jeho vůdčí osobností je Madelleine Leiningerová. Zaměřuje se na komparativní humánní péči, teorii a výzkum. Působila postupně jako význačný pedagog na 90 univerzitách a přednesla více než 1200 referátů na několika kontinentech. Je autorkou a editorkou 28 knih. Je emeritní profesorkou Fakulty ošetřovatelství při Wayene State University v Detroitu a mimořádnou profesorkou Fakulty ošetřovatelství při University of Nebraska Medical Centre v Omaze. V současnosti působí ve městě Omaha (stát Iowa) a je aktivní v oblasti transkulturního poradenství, přednáškové i publikační činnosti. Získala si mezinárodní renomé jako přednášející, pedagog, jako autorka, teoretička, pracovnice výzkumu a poradkyně v oblasti ošetřovatelství a antropologie. Je žijící legendou Ošetřovatelské akademie a emeritní členkou Asociace fakult v ošetřovatelství. Je jednou z prvních vysokoškolsky vzdělaných sester. Je rovněž iniciátorkou programu Věda v ošetřovatelství. Podílela se na podrobném studiu patnácti západních i východních kultur. Stála u zrodu časopisu Journal of Transcultural Narsing a Společnosti pro transkulturní ošetřovatelství. Leiningerová (1991) definuje transkulturní ošetřovatelství jako humanistický vědní teoreticko-praktický obor, který se zabývá odlišnostmi a podobnostmi mezi kulturami, pokud jde o humánní péči, zdraví a nemoc, a přihlíží při tom ke kulturním hodnotám, přesvědčením a zvyklostem daného jednotlivce nebo kulturní skupiny. Podle Leiningerové je stěžejním cílem transkulturního ošetřovatelství aplikovat vhodné znalosti při poskytování kulturně
5
specifické a kulturně uzpůsobené péče o lidské zdraví a lidské potřeby. Z tohoto úhlu pohledu předkládá Leiningerová podrobnou transkulturní teorii a model pro její názornější pochopení. Tento model, který nazvala „modelem vycházejícího slunce“, více než 30 let pomáhá sestrám objevovat význam péče pro jednotlivé kultury a prohlubovat jejich porozumění v této oblasti. Podpora zdraví od sestry vyžaduje, aby eticky zvažovala každé opatření. Každá situace pacienta má kulturní, sociální a politické dimenze, které neznamenají pro sestru jen etickou povinnost, ale jsou výzvou k úsilí podporovat zdraví. Každá kultura má své pojetí zdraví a nemoci. Každá kultura a každé etnikum mívá své pojetí toho, co považuje za „normální jednání“. Etická povinnost usilovat o obnovu zdraví často dává možnost vzniku konfliktu hodnot v ošetřovatelské praxi. Náboženské a kulturní hodnoty pacientů mohou narážet na hodnoty sester jako např. podporovat dobro pacienta a přitom léčit všechny pacienty stejně. Při poskytování péče v cizí zemi ve zcela jiném kulturním prostředí nebo při poskytování péče cizímu pacientovi v našem kulturním prostředí by se sestry měly seznámit se systémem kulturních hodnot dané země či prostředí, aby pak mohly naplňovat své etické poslání. Multikulturní výchova má význam tam, kde existuje nebo vzniká multikulturní společnost. Česká společnost se postupně stává multikulturní společností, což vyžaduje specifický přístup jak k menšinám, tak k celé společnosti. Multikulturní výchova musí zohlednit specifika moderní společnosti, proto musí čerpat z určitého teoretického a filozofického základu. Multikulturní výchova není nic strnulého, konstantního. Jestliže nedílnou součástí multikulturní výchovy ve zdravotnictví je multikulturní diagnostika, potom je nutné si prioritně uvědomit, že budeme přicházet do kontaktu v průběhu doby s jinými etniky a naše poznatky bude třeba aktualizovat v závislosti na migračních proudech směřujících do České republiky. Mezinárodní kodex sester (ICN z roku 1973) uvádí, že sestra je odpovědná hlavně těm lidem, kteří vyžadují ošetřovatelskou péči. Při poskytování péče sestra „podporuje prostředí, v němž jsou respektovány hodnoty, tradice a duchovní přesvědčení jednotlivců. Rodina většinou představuje nejdůležitější sociální skupinu a hraje proto vedoucí roli při obnově zdraví. Pokud je to možné, měla by sestra brát rodinu jako důležitou součást řešení etického konfliktu. Při ošetřování pacientů se může sestra dostat do konfliktu s různými hodnotami a profesním očekáváním. Vážit si víry, tradic a hodnot pacienta může vytvořit etickou tenzi v situaci, kdy se tyto hodnoty dostanou do konfliktu s profesními povinnostmi. Každá situace
6
vyžaduje od sestry, aby si znovu v kontextu etických požadavků profesní praxe uvědomila svou primární odpovědnost vůči lidem, kteří potřebují péči.
Literatura 1. CARPENITO, L. J.: Nursing Diagnosis: Application to Clinical Practice. 9th Ed. Philadelphia: Lippincott , 2002. 1270p. ISBN 0-7817-3319-7. 2. HAMPL, J.: Zdravotnictví v EU a právo pacienta na zdravotní péči v souvislosti s integrací evropských zemí. EMP, 2000, č. 3. 20-23 s. ISSN 1210-3977 3. KOLEKTIV: Komunikace s cizinci při poskytování zdravotní péče a respektování jejich transkulturní/multikulturní odlišnosti v rámci českého právního řádu. Implementace multikulturního přístupu do výuky ošetřovatelství. Ostrava: Repronis, 2003. 119 s. ISBN 80-7042-344-7 4. KOLEKTIV: Česká společnost na prahu vstupu do Evropské unie a její odraz ve zdravotnické praxi. Podpora multikulturního ošetřovatelského přístupu v celoživotním zdravotnickém vzdělávání. Ostrava: Repronis, 2004. 264 s. ISBN 80-7072-349-8 5. KOLEKTIV: Implementace multikulturní variability do kulturní identity české společnosti a její odraz ve zdravotnické praxi. Podpora multikulturního ošetřovatelského přístupu v celoživotním zdravotnickém vzdělávání u nelékařských oborů. Ostrava 2005. 166 s. + 120 s. přílohy. Slovník anglicko-českých zdravotnických zkratek. 6. LEHMANNOVÁ, Z.. Výchova pro mezikulturní komunikaci a její úloha v současném světě. In: Vzdělávání bez hranic.Hradec Králové:Gaudeamus 1999 ISBN 80-7041-195-3 7. LEININGER,M.: Transcultural Nursing. Concepts,Theories, Research & Practices 2nd ed. New York: McGraw-Hill,Inc. 1995, ISBN 0-07-037660-3 8. LEININGER,M., McFARLAND,M.R.: Transcultural Nursing. Concepts, Theories, Researches & Practice. 3rd ed. New York: McGraw-Hill Medical Publishing Division 2002, ISBN 0-07-135397-6 9. LEININGER,M., McFARLAND,M.R.: Transcultural Nursing. Concepts, Theories, Researches & Practice. 3rd ed. New York: McGraw-Hill Medical Publishing Division 2002 ISBN 0-07-135397-6
7
