Muži, co víte o svém zdraví?
OBSAH: A. Genderová statistika B. Užitečné články 1. Pět nenápadných zdravotních příznaků, které nesmíte podcenit (Karel Pešek – Xman.cz) 2. Sexuální problémy u mužů (MUDr. Vladimír Kubíček) 3. Postihuje jen staré muže aneb největší mýty o rakovině prostaty (Karel Pešek – Xman.cz) 4. Deprese u mužů (prof. MUDr. Eva Češková) C. Užitečné odkazy
A. Genderová statistika
Obecné srovnání
Muži
Ženy
Prům. délka života 74 let
Prům. délka života 80.1 let
Vyšší výskyt vrozených vad
5x častější infekce močových a pohlavních orgánů
2.5x vyšší riziko úrazu
Osteoporóza
Vyšší pravděpodobnost pracovního úrazu či
Nádory prsu (85 žen ze sta tisíc ročně)
nemoci z povolání 3x vyšší riziko závislosti na alkoholu
Choroby srdce, cév a mrtvice
4x vyšší riziko nádoru plic
Alzheimerova choroba
Častější pohlavní choroby
Častější pracovní neschopnost
Vyšší riziko infarktu
4x nižší riziko sebevraždy
Vyšší výskyt nemocí trávicího traktu Zdroj: Anamneza.cz 2011
Ženy se v průměru dožívají vyššího věku, střední délka života je u žen o 6 roků delší než u mužů. Naděje dožití při narození je podle statistiky pro ženy 80.1 let, zatímco u mužů jen 74 let. (ČSÚ, 2007) Ženy narozené v roce 2009 mají naději dožít se 60. narozenin ve zdraví, následujících 20 let budou mít zdravotní obtíže a 5.5 let bude jejich stav velmi vážný. Muži se podle statistiky dožijí ve zdraví 58 let, dalších 15 let budou nemocní a čtyři roky života budou velmi vážně nemocní. (ÚZIS, 2009). Ženy prožijí více let v horším zdravotním stavu než muži. Průměrná délka trvání pracovní neschopnosti je 36.2 dne u žen a 33 dnů u mužů. Ve všech věkových skupinách vykazují muži vyšší úmrtnost než ženy. Nejčastějšími příčinami smrti jsou nemoci oběhové soustavy, novotvary, nemoci dýchací a trávicí soustavy. Třetí nejčastější příčinou smrti u mužů ve věkové kategorii 15 až 44 let jsou vnější příčiny. (ČSÚ, 2007)
Zdroj: ČSÚ, 2007.
Míra incidence zhoubných novotvarů je rovněž u mužů vyšší než u žen. V roce 2005 bylo podle ČSÚ hlášeno na 100.000 obyvatel 660,5 žen a 737,7 mužů s onemocněním novotvary (MKN-10 dg. C00-C97 a D00-D09) a ve stejném roce na následky zhoubných novotvarů zemřelo 237,8 žen a 311,9 mužů. (ČSÚ, 2007)
Střední délka zdravého života: Muži 61.3 let Ženy
63.2 let
Výrazné rozdíly mezi muži a ženami jsou v počtu sebevražd. Ve věkové skupině 15+ v roce 2007 spáchalo sebevraždu 1145 mužů a jen 228 žen. (ČSÚ, 2007) Podobně muži dominují i ve statistice ÚZIS ČR o počtu propuštěných a zemřelých v psychiatrických lůžkových zařízení. V roce 2007 bylo z psychiatrických léčeben propuštěno nebo v nich zemřelo 29009 mužů a 25750 žen. Infarkt je nejčastější příčinou smrti nejen u nás, ale i v Evropě. Podle statistiky Evropské kardiologické společnosti (ESC) z roku 2008 každý šestý muž a každá sedmá žena umírá na infarkt. Zdroje: ČSÚ. 2007. Muži a ženy v datech.
B. Užitečné články Pět nenápadných zdravotních příznaků, které nesmíte podcenit Zdroj: http://xman.idnes.cz/pet-nenapadnych-zdravotnich-priznaku-ktere-nesmite-podcenitptt-/xman-styl.aspx?c=A110915_150436_xman-styl_fro Krvácení z nosu, ztuhlá kolena, bolest nohou nebo nemizející pupínek vám mohou připadat jako banality, ale možná vám jimi tělo signalizuje závažný zdravotní problém. Na vysoký krevní tlak, cévní či srdeční onemocnění mohou upozorňovat i nenápadné příznaky. Krvácení z nosu Spustit ho může například příliš suchý vzduch nebo agresivní vysmrkání se, pokud se vám však spouští krev z nosu často a bez zjevného problému, rozhodně byste to neměli podceňovat. Příčinou totiž může být hypertenze neboli vysoký tlak. Postihuje téměř osm procent mužů mezi dvacátým a pětatřicátým rokem, podle lékařských statistik jím však trpí každý pátý člověk starší čtyřiceti let a v této věkové skupině může za čtvrtinu úmrtí. Upozornit přitom na sebe může právě krvácením, k němuž mohou být kvůli vysokému krevnímu tlaku drobné žilky v nose náchylnější. Jestliže tedy na krvácení z nosu trpíte, objednejte se v první řadě na preventivní prohlídku, na níž vám změří krevní tlak. Nakupte si také dostatečnou zásobu lněných semínek (lze je například přimíchat do jogurtu), protože právě ta jsou v boji proti hypertenzi nepřekonatelným pomocníkem. Podle studie zveřejněné loni v magazínu Hypertension Research jejich pravidelná konzumace výrazně snižuje krevní tlak a působí jako prevence proti kardiovaskulárním onemocněním. Ztuhlá a oteklá kolena Ráno potřebujete čas, abyste ztuhlá kolena vůbec rozhýbali, někdy vás pobolívají i v klidu a čas od času jsou oteklá. Přecházíte-li bolest kolen s tím, že problémy s nimi má dnes každý druhý, koledujete si o velké problémy. Pokud kolena cítíte po extrémní, mimořádné zátěži, je to normální, je-li však tato bolest dlouhodobá nebo se vaše problémy opakují po dobu delší než tři měsíce, neměli byste s návštěvou ortopeda otálet. Může se totiž jednat o příznaky osteoartrózy, kterou v Česku trpí téměř každý desátý muž. Pravděpodobnost, že tímto nepříjemným onemocněním skutečně trpíte, se zvyšuje, pokud jste v minulosti prodělali nějaký úraz kolene nebo máte nadváhu. Podle studie z americké Johns Hopkins University totiž jakékoli poranění kloubu zvyšuje v budoucnu jeho náchylnost k osteoartróze.
Američtí vědci z National Institute of Health zase zveřejnili výsledky výzkumu, z nichž vyplývá, že u lidí s nadváhou stačí zhubnout o pouhých šest kilogramů, aby se riziko osteoartrózy snížilo na polovinu. Čím dříve se k lékaři objednáte, tím pestřejší jsou možnosti, jak vám od problémů ulevit. V pozdějších stádiích nemoci už totiž často zbývá jen operativní řešení. Nemizející pupínek Máte pubertu už dávno za sebou a přesto vám čas od času vyraší připomínka bouřlivého dospívání v podobě začervenalého pupínku? Ztratí-li se za několik dní, není třeba se jím vzrušovat. Pokud však setrvává na svém místě i po několika týdnech, objednejte se co nejdříve k dermatologovi. Může jít o takzvaný bazaliom neboli bazocelulární karcinom, který vypadá v počátečních stadiích často jako vřídek. Jeho výskyt se za posledních patnáct let zdvojnásobil a v Evropě připadá na sto tisíc obyvatel čtyři sta až osm set případů. Nenechte se mýlit ani tím, že se vřídek zdánlivě téměř vyhojí, protože se na stejném místě obvykle objeví znovu a pozvolna se zvětšuje. Podle odborníků mají zejména muži tendenci tyto kožní projevy bagatelizovat a ignorovat, jenže čím dříve je karcinom odhalen, tím větší je naděje na jeho úplné odstranění. Pokud je zachycen v časných stadiích, šance na vyléčení přesahuje devadesát procent. Bolest nohou Že může být bolest v hrudníku příznakem infarktu, ví kdekdo, na nemocné srdce vás však mohou upozornit i křečovité bolesti nohou. Právě ty mohou být prvním signálem počínajícího cévního postižení tepen dolních končetin, uvádí kardiologický server centrumsrdce.cz. Cévní ateroskleróza, která vede k ucpávání cév, se často projevuje nejprve v nohou, až později i v jiných orgánech, jako je například srdce nebo mozek. Zpozornět byste měli zejména, pokud patříte do rizikové skupiny lidí, jako jsou například kuřáci, diabetici nebo lidé s vysokou hladinou cholesterolu a současně vás bolest nohou často trápí. Podle odborníků umírají lidé postižení onemocněním cév dolních končetin na infarkt myokardu mnohem častěji než ostatní. Dechová nedostatečnost Když nemůžete popadnout dech po pěti uběhnutých kilometrech, mělo by být vše v pořádku. Pokud však lapáte po dechu, i když ležíte večer v posteli, je na čase co nejrychleji
vyhledat lékařskou pomoc. Právě dechová nedostatečnost totiž může být jedním z příznaků srdeční slabosti. Podle výzkumu z roku 2005, který byl publikován v New England Journal of Medicine, umírají lidé trpící dechovou nedostatečností čtyřikrát častěji na selhání srdce než ostatní. A co víc, vědci zjistili, že lidé s dechovou nedostatečností umírají na infarkt dvakrát častěji než osoby, u nichž se vyskytnou typičtější příznaky srdečního selhání jako je například bolest hrudníku. Autor: Karel Pešek http://xman.idnes.cz/novinari.aspx?idnov=1878
Sexuální problémy u mužů Zdroj: http://www.forumzdravi.cz/clanek-216-sexualni-problemy-u-muzu Neplodnost je "neschopnost dosáhnout otěhotnění do jednoho roku u sexuálně aktivního páru, který nepoužívá antikoncepci". Asi 25% párů nedosáhne otěhotnění během jednoho roku, přičemž jen 15% vyhledá lékařskou péči pro neplodnost, ostatní páry zůstávají nedobrovolně bezdětné. Ještě donedávna se automaticky předpokládalo, že neplodnost je vždy na straně ženy. Dnes je prokázáno, že problémy s početím jsou až v 50% na straně muže. V následujících článcích se pokusíme přinést vám co nejkomplexnější pohled na problematiku mužské neplodnosti. Začneme, doslova, od Adama a nástroje jeho mužnosti. Malý muž I ten největší, nejsilnější a nejchlapáčtější chlap byl kdysi mimino. Brečel, čůral do plínek a do nočníku a cumlal mámino mléko. Pokud se o něj maminka, babičky, tetičky a vůbec příbuzné ženského pohlaví dobře staraly, má výhodu. Celý život. O malé mužské se starají hlavně ženy, a dělají to rády, jakoby jim péče o jejich vlastní pohlaví nepřinášelo takové potěšení. "Narodil se Vám kluk? No to je radosti! Ne, holčička? Tak ať je zdravá a krásná". Už z těchto slov vyplývá, chlapec je vítán nějak víc než děvče. Je to nespravedlivé. Ženské pohlaví si většinou ví dobře rady s péči o své záležitosti, a pro radu k babičce nejdou maminky daleko. Výhodu mají ty maminky, které vyrůstaly s bratry. Většinou ví, jak má malý mužský vypadat, ví lépe, co si mohou k jeho "odlišným součástkám" dovolit a co by s nimi dělat neměly. Otce i partnera jako malého ženy nemohly vidět, proto je zkušenost se sourozencem mužského pohlaví nenahraditelná. Maminky, které vyrůstaly jako jedináčkové nebo se sestrami mají nevýhodu. U malých chlapečků lze nepozorností a nesprávným postupem dost pokazit. Správná péče a ošetřování může zase vytvořit dobré podmínky pro budoucí plodnost a pohlavní život malého muže. Ošetřování pohlavních orgánů je u mužů v principu celý život stejné. Už v prvních dnech by si maminka měla všimnout, jak chlapec čůrá. Předkožka na penisu bývá dlouhá, zakrývá ústí močové trubice. Maminky se někdy bojí stáhnout ji dozadu i při koupání. Důležité je, aby si všimly, jestli se při močení předkožka "nenafukuje" jako balónek močí, která pak pomalu odtéká. Nejlépe je to patrné při koupeli, vyčurání miminka do vaničky není nic nehygienického. Moč zdravého dítěte je sterilní, po vykoupání je jen třeba dítě
osprchovat. Když se do vany počůrá holčička, nikdo do většinou ani nezpozoruje. Už u novorozenců je možné před močením pozorovat zvětšení objemu a délky penisu, někdy i regulérní plnou erekci. Předkožka bývá v prvních týdnech a měsících přilepená k žaludu adhezemi. Opatrným, nenásilným přetahováním předkožky za žalud v teplé koupeli se často podaří uvolnit, pokud ovšem není zúžená. Nafouknutí předkožky močí svědčí pro velké zúžení, a mělo by znamenat neodkladnou návštěvu odborného lékaře či přímo dětského urologa. Pokud je předkožka zúžená mírně, je možné nenásilným stahováním dozadu postupně dosáhnout rozšíření, ale pokud se vytváří prasklinky nebo chlapec dává najevo bolest, je opět třeba vyhledat lékaře. Někdy vyřeší adheze jen uvolnění kuličkovou sondou, někdy je nutná obřízka - podle stupně problému. Pokud nejde předkožku delší dobu přetáhnout za žalud, není možné udržovat rýhu za žaludem v čistotě. Je zcela přirozené, že se tam ukládá bělavý maz, a do něj se snadno může dostat infekce. Bolestivý zánět pak většinou zhorší zúžení předkožky a obřízka je pak jediným řešením. Proto je vhodné raději navštívit lékaře včas. Mladý muž Mladí muži nemají někdy lehký život. Hormonální hladiny stoupají, dostavují se změny tělesné i psychické a někdy mládenci neví, jak se s nimi vyrovnat. "Denní údržba" pohlavních orgánů je důležitá pro zdraví. Pravidelná denní hygiena penisu a šourku jemným, nedráždivým mýdlem a teplou vodou, vhodné netísnící, ale elastické prádlo, které zespodu poskytuje podporu pohlavním orgánům, možnost přiměřené nerušené sexuální aktivity (i autostimulační), ochrana před infekcemi při začátku sexuálního života (prezervativ) - to jsou základní kameny "mužské pevnosti" v dospívání. Během dětství a dospívání by se měli mladí muži naučit pečovat o své pohlavní orgány, neobvyklé změny by měli včas zaznamenat a nebát se s nimi přihlásit u lékaře. Základem je "samovyšetření" při denní hygieně - prohlédnutí penisu, přetáhnutí předkožky za žalud (není-li muž po obřízce), pečlivé umytí a pečlivé opláchnutí penisu i šourku. Objem, citlivost varlat a okolních útvarů v šourku by se měli muži naučit "poznávat" - měli by vědět, že kolem varlete jsou cévy a chámovod. Zezadu a na horním pólu varlete je hmatné nadvarle, povrch varlete a nadvarlete je hladký, bez nerovností, bez necitlivých hrudek, s typickým pocitem při tlaku. Tlak se nesmí přehánět, varlata jsou citlivá - proto se před prudkými pohyby chrání přiměřeně elastickým prádlem. Prádlo má umožňovat termoregulaci a dýchání kůže. Trendy "jedině slipy" a "správný chlap nosí trenýrky, hlavně boxerské" neplatí.
Prádlo má být pohodlné, penis a šourek v něm nemá volně "plandat" ani nesmí být "připlácnutý" do třísel nebo do rozkroku. Pokud se objeví výtok z močové trubice, zarudnutí žaludu nebo penisu, bouličky na varleti nebo v jeho okolí, či jiné podezřelé změny, je lépe jít k lékaři co nejdřív. Čím dřív se začne problém řešit, tím dříve se ho muž zbaví. Potíže s pohlavními orgány se nevyhýbají žádnému věku. Potíže s močením patří sice do trochu jiné oblasti, často ovlivňují pohlavní funkce, protože močová trubice končící na vrcholu žaludu je místem spojení močových a pohlavních orgánů. Dospělý muž Následující kapitoly by měly poskytnout informace a pomoci lidem při řešení potíží sexuálního života. V novinách, časopisech a v různých reklamách se čtenář může dozvědět mnoho informací. Jsou však často trochu jednostranné. Sexuální problémy jsou věc choulostivá. Jak vím ze své lékařské praxe, stojí to často hodně odvahy, aby člověk překonal zábrany, ostych a řekl sám sobě, že potřebuje pomoc. Lidé shání informace z různých zdrojů, někdy jsou z toho množství a rozmanitosti trochu zmatení. Například na internetu můžeme třeba najít množství reklam na zcela "zaručené" přípravky ku zlepšení špatné erekce, na podporu sexuálních funkcí, reklamy na operace zvětšující penis, na přípravky podporující růst prsů a tak dále... Chtěli bychom Vám poskytnout možnost získat srozumitelné, objektivní a medicínsky podložené informace, podle kterých se budete moci sami rozhodnout a případně se zeptat na možnosti řešení potíží, které Vás nebo Vaše blízké trápí. Sexuální problémy způsobují někdy velký stres, pocit beznaděje, poškozují partnerské vztahy. Budeme se snažit také o určité odlehčení tématu. Nechceme připomínat učebnice biologie. A v žádném případě si ze sexuálních potíží nechceme dělat legraci. Legrace zpravidla končí tehdy, když potíže má člověk sám. Muž je také jenom člověk V obecném povědomí existuje pojem "mužné chování". Stěžovat si na bolest, na zdravotní potíže, na to, že něco nefunguje, není považováno za "mužné". Každá žena, která o sebe dbá, má svého gynekologa. Obor, který pečuje o mužské zdraví - andrologie, se u nás právě vytváří. Objevují se také nové možnosti léčby.
Velmi dobré je vědět, že není třeba stydět se za mužské potíže. Není za co se stydět. S určitými potížemi se během svého života setká každý muž. Někdo s menšími a přechodnými, někdo s většími, dlouhodobějšími. Někdo dříve, někdo později.
O jaké problémy jde? I. potíže, které muži bezprostředně vadí a chce je proto co nejdříve řešit: Sexuální potíže: Poruchy erekce, kdy penis je měkčí, doba erekce je krátká, nejde opakovat styk během jednoho večera. Snížení vzrušivosti, snížení pocitu vnímání sexuálních podnětů a chuti ke styku. Poruchy ejakulace (výronu semene) - většinou se dostavuje příliš brzy, často v kombinaci s potížemi s erekcí. Neúplný, nedostatečný pocit orgasmu - není jen problémem u žen, ale objevuje se i u mužů. Všechny tyto potíže mohou velmi nepříznivě ovlivnit partnerské vztahy. Celkové potíže: Pocit únavy, podrážděnosti, mrzutosti ovlivňuje negativně vztahy mezi nejbližšími, v rodině, ale i v profesionálním životě. Zvýšená únavnost bývá někdy provázena pocity smutku, zbytečnosti, deprese. Společenské (komunikační) problémy mohou být následkem již zmíněných potíží, ale může se objevit i snížená odolnost na psychickou i tělesnou zátěž, snížená schopnost učit se něčemu novému a komunikovat (spolupracovat) s ostatními lidmi.
II. problémy, které se vyvíjí skrytě: Zpočátku muži ani bezprostředně nevadí, neví o nich. Pokud se projeví, tak ale obvykle velmi nepříjemně a závažně. Jdou často v nepříjemném "tandemu" v kombinaci se sexuálními a celkovými potížemi popsanými výše. Jde o: Aterosklerózu, tj. kornatění cév, které je v podobě postihující srdeční cévy nejčastější příčinou úmrtí mužů. Týká se celého organizmu včetně mozku a pohlavních orgánů. Osteoporózu neboli řídnutí kostí, s následky nejčastěji v podobě zlomenin krčku stehenní kosti, páteře či žeber i po někdy nevelkých pádech, které pak mohou skončit invaliditou. Snížení funkcí nervové soustavy s poklesem schopnosti učení, tvořivého myšlení, paměti. Snížení tvorby bílkovin v játrech, včetně protilátek proti mikrobům (imunoglobulinů).
Snížení tvorby červených krvinek při nedostatku hormonu, který reguluje jejich tvorbu (erytropoetinu). Snížení tvorby spermií a hormonů ve varlatech s poruchami plodnosti, sexuálními a celkovými potížemi. Porucha tvorby hormonů může být v pozadí všech zmíněných problémů. Potíže s prostatou, které nejsou omezené jen na starší věk. Obecně se má za to, že potíže s erekcí a prostatou se týkají jen starších mužů, potíže s plodností jen mladších mužů. Jakoby starší muž už na uspokojivý sexuální život neměl právo, má ovšem "právo mít potíže". Toto "právo mít potíže" je zase upíráno mužům mladším, jakoby mladší věk byl automaticky spojen se stoprocentním zdravím. Muž je mužem celý život, i když má právě potíže. "Mužské potíže" se mohou objevit v jakémkoli věku. Při léčbě těchto potíží je nutno znát jejich příčiny. Často jich bývá několik najednou (například hormonální a cévní), a často jsou dovršeny nejistotou, nepříjemnými psychickými pocity a ostychem svého nositele. Příčiny potíží je možné zjistit a léčit. Toto je důležitá, povzbudivá informace, a úkol pro medicínu. Vyšetření se dnes není nutné obávat. Jeho cílem je zjistit příčinu potíží u konkrétního pacienta, a podle výsledků pak zahájit léčbu. Jak vyšetřovací, tak léčebné postupy se řídí pravidly minimální invazivnosti, tj. co nejmenšího zatížení a co největšího přínosu pro pacienta. Léčba má být pacientovi "ušitá na míru". Vyšetření a léčbě je třeba v zájmu dobrého výsledku věnovat dostatek času a trpělivosti. Stavba a funkce penisu Erekce je procesem velmi jemným, delikátním. O existenci dvou topořivých těles, pod nimiž probíhá močová trubice obalená tělesem houbovitým, přecházejícím v žalud, pánové většinou vědí. V klidu protéká topořivými tělesy jen tolik krve, aby byl zajištěn přísun kyslíku a živin do tkáně. Erekce však není jen pasivním naplněním těchto těles krví (jako nafouknutí pneumatiky). Topořivá tělesa jsou totiž svalem, "uvězněným" v pevném vazivovém obalu. Sval má strukturu, která na řezu připomíná houbu na mytí. Je tvořen obrovským množstvím svalových buněk, vytvářejících trámčinu, která obklopuje drobné komůrky. Ty jsou schopné při erekci pojmout takové množství krve, aby bylo napětím pevného obalu topořivého tělesa dosaženo dostatečné rigidity - tvrdosti penisu. Při erekci svalovina topořivých těles relaxuje -
uvolňuje se, a tím nasává krev do těchto komůrek - sinusoid. Komůrky jsou vystlány buňkami podobnými výstelce cév, které vyrábí mediátory - chemické pokyny pro svalové buňky. Při odeznívání erekce se svalové buňky kontrahují, krev z komůrek je odváděna žilami. Aby se topořivá tělesa mohla naplnit krví, musí být dostatečný přísun krve tepnami (tepny musí být dobře průchodné), a musí fungovat i uzavírací žilní mechanizmus, který umožní částečné uzavření odtoku krve z topořivých těles během erekce. Zároveň však při erekci musí určitý průtok krve topořivým tělesem přetrvávat, jinak by se ke tkáním nedostávalo dost kyslíku. Regulace tohoto složitého mechanizmu je zajištěna nervovým systémem - periferními nervy, vycházejícími z míchy a nervových uzlíků - ganglií podél páteře. Tato nervová vlákna jsou napojena míšními drahami na mozková centra. V mozku se setkávají erotické podněty z vnějšku s hormonálním působením mužských pohlavních hormonů. Mozkové centrum představuje velmi důležitou řídící součást sexuální reakce - řídící centrum, jakýsi sexuální management. Toto centrum prostřednictvím nervových vzruchů a působením chemických látek produkovaných nervovými buňkami reguluje odpověď na sexuální podnět. Na každé z těchto úrovní (svalovina topořivých těles, tepny a žíly penisu, nervová vlákna, mozkové centrum, hormony mozku a varlat) může dojít k poruše, a dosti často dochází k problémům
na více místech najednou. Pro každý věk a zdravotní problém jsou
charakteristická určitá "slabá místa", a jejich cíleným ovlivněním lze dobře ovlivnit i neposlouchající erekci. Porucha erekce, sexuální potíže, nebo impotence? Impotence je slovo, znějící všem mužům hrozivě. Znamená ve svém základním latinském významu
neschopnost. Neschopnost zplodit potomka (impotentia generandi), či
neschopnost pohlavního styku (impotentia coeundi). Patří sem i neschopnost orgasmu (anorgasmia) a pocitu uspokojení z pohlavního života (impotentia satisfactionis). Přesněji a česky tyto "pánské problémy" vystihují termíny mužská neplodnost, porucha ztopoření, a chybějící prožitek vyvrcholení. Velmi častý je předčasný výron spermatu - ejaculatio praecox a malá chuť k sexuálnímu styku - snížené libido. Každý muž, bez ohledu na věk, je někdy nepříjemně překvapen problémem s erekcí. A neexistuje muž, kterému by tyto problémy nevryly vrásku do čela, zejména pokud se objevují častěji a s rostoucí intenzitou. Určité problémy s erekcí má podle rozsáhlých průzkumů ve věku kolem 40 let 30 až 40 % mužů. S věkem procento stoupá, kolem 70. roku
života má potíže již asi 67 % mužů. Tyto údaje jsou statistické, u konkrétního muže se potíže mohou objevit v jakémkoli věku. Asi jen 10 % mužů s potížemi se dostaví k lékaři. Téměř vždy se sebezapřením, zaťatými zuby, někdy proto, že je k návštěvě přiměla partnerka, nebo proto, že potíže překročily únosnou mez. Správných informací o těchto potížích bylo donedávna jako šafránu. Jsou ale to hlavní, co na začátku postižený potřebuje. Potíže s erekcí nejsou někdy vůbec považovány za onemocnění, a když už, tak ne za onemocnění závažné. Hlavně těmi, kteří je nemají. Dokáží však výrazně ztrpčovat život a snížit jeho valitu. Co je normální? Objevuje se také otázka "normality" sexuálního života. Je normální erekce trvající jednu minutu, nebo minut třicet? Je normální pohlavní styk jednou denně nebo jednou za měsíc? Na tyto otázky nelze odpovědět univerzálně, absolutně. Každý člověk má svůj sexuální život, daný geneticky, výchovou a vlivy z okolí, které na něj působí. Pro dobrý pocit ze sexuálního života je třeba najít svůj "styl" a sladit jej se stylem partnerky. Pak může být pro jeden pár normální sex třikrát denně třicet minut a pro druhý třikrát měsíčně tři minuty (s určitou nadsázkou) - a budou-li oba partneři spokojeni, je stav ideální. Většinou muže vede k návštěvě odborného lékaře to, že se jeho dosud vyhovující sexuální život neuspokojivě mění. Klesá frekvence styků, k dosažení erekce je třeba silnějších podnětů a delšího času, zkracuje se doba erekce, která není dostatečně rigidní (tvrdá), po ejakulaci trvá dlouhou dobu, než nastane nová erekce, nebo další erekce nenastane vůbec. S těmito potížemi jde ruku v ruce snižující se uspokojení partnerky až partnerský konflikt. Častější selhání pak vyvolává očekávání potíží příštích, vzniká bludný kruh selhání - obava ze selhání, a problém je na světě. U části mužů mladšího věku se stav vyvíjí poněkud jinak. Obvyklé "začátečnické potíže" (dostatečně tvrdá, ale krátká erekce, předčasná ejakulace) se nedaří překonat, trvají příliš dlouho, a mohou způsobit třeba i opakované ztroskotání vznikajícího partnerského vztahu. Pak přivedou muže k lékaři pochyby - "jsem vůbec normální, a mohu své problémy sám nějak ovlivnit?" V obou případech, jakmile se dostaví pocit, že potíže muž sám nezvládá, není vhodné váhat, vyšetření u odborného lékaře dokáže dnes velmi dobře zjistit příčinu potíží a ukázat směr k jejich vyřešení. Každému však může pomoci něco jiného, a každý pacient také může
mít o optimálním řešení trochu jinou představu. Hovoříme o tzv. "personal tailoring" - což je anglický termín, znamenající ušití diagnostického a léčebného postupu na míru konkrétnímu pacientovi. Návštěvy u lékaře se není nutno obávat. Na pacienta nečekají žádné nepříjemné a bolestivé zážitky, nejvíce nepříjemným vyšetřením je odběr krve ze žíly na předloktí ke stanovení hladin pohlavních hormonů. Jaké jsou nejčastější příčiny, způsobující poruchy erekce ? Do relativně nedávné doby byla naprostá většina erektilních potíží považována za psychicky podmíněné - tzv. psychogenní. Psychické problémy má, jak již bylo dříve řečeno, většina mužů trpících poruchou erekce, ale u naprosté většiny z nich jsou tyto potíže důsledkem problémů tělesných. Jen u malé části pacientů je psychika hlavní příčinou erektilních potíží. Podrobným lékařským vyšetřením lze tyto příčiny od sebe rozlišit a zvolit správnou, odpovídající léčbu. Tak, jak byly tělesné předpoklady erekce podrobně studovány v souvislosti s vývojem moderních vyšetřovacích metod, bylo čím dále tím více zřejmé, že tělesná (organická) příčina je hlavním příčinným faktorem vzniku těchto potíží. Zejména problémy cévní při arterioskleróze způsobené hlavně kouřením a špatnými dietními zvyky nebo cukrovkou (diabetes) způsobují nedostatečný přísun krve a kyslíku do topořivých
těles. Důsledkem toho je i snižování počtu svalových buněk topořivých těles
(jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku). Při nedostatečné funkci svaloviny těchto těles příliš mnoho krve předčasně uniká žilami z topořivých těles, erekce je jen částečná, nedostatečná. U cukrovky často ještě přibývá k cévnímu a svalovému postižení porucha nervového vedení tzv. diabetická neuropatie, kdy se nepředávají pokyny z nervových center do topořivých těles. Cévní problémy a cukrovka se ještě k tomu nejčastěji vyskytují ve starším věku, kdy u mužů dochází současně ke snižování hladin mužských pohlavních hormonů - v tzv. mužském klimakteriu, andropauze. Ale ani mladí muži nejsou bez problémů. Cévní problémy mohou vzniknout v jakémkoli věku poraněním cév, poruchy nervového vedení vznikají při úrazech pánve a páteře nebo po rozsáhlých operacích, po ozáření, nebo po užívání léků pro závažná onemocnění. Roztroušená skleróza a cukrovka se nevyhýbají ani mladým mužům, průběh cukrovky v mladém věku je navíc častěji komplikovaný.
Někteří muži se s problémy, podmiňujícími vznik erektilních potíží již narodí - jde o chromozomální geneticky podmíněná onemocnění či vrozené hormonální změny, provázející onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, včetně varlat. Varlata si zasluhují samostatnou zmínku v některé z dalších kapitol.
Poruchy výronu spermatu - ejakulace: Potíže s výronem spermatu se mohou a nemusí objevovat současně s potížemi erektilními (poruchami ztopoření penisu). Nejčastější je předčasná ejakulace, méně často potíže s dosažením ejakulace či chybějící ejakulace (anejakulace). Předčasný výron spermatu (eiaculatio praecox). Předčasná ejakulace se může dostavit ještě před zavedením penisu do pochvy (při předehře), nebo těsně po zavedení při prvních pohybech při styku. Pro určení stupně závažnosti poruchy jsou důležité časové údaje: - ejakulace před zavedením penisu do pochvy (ante portas - "před branami") - ejakulace do jedné minuty po zavedení penisu do pochvy, - ejakulace po jedné minutě od zavedení penisu do pochvy, do 5 až 10 minut. - ejakulace po 5 - 10 minutách, bez uspokojení partnerky. Zde je podstatný nesoulad, chybějící souhra mezi partnery. Problém se také nazývá relativně předčasná ejakulace. Předčasný výron semene někdy způsobuje velké zklamání obou partnerů, zejména pokud se problém opakuje téměř při každém styku. Někdy pomůže snížení citlivosti penisu použití prezervativu, případně v kombinaci se znecitlivujícím gelem, kterým se před nasazením prezervativu potře žalud penisu. Použití gelu bez prezervativu není vhodné, protože gel může snížit citlivost pohlavních orgánů partnerky a její uspokojení ze styku zhoršit. Gel by měl být vždy z lékárny, neměl by se kupovat v sex shopech či na objednávku z inzerátů. Podobně jako u poruch erekce má také předčasný výron spermatu své příčiny, které lze zjistit vyšetřením u odborného lékaře. Příčinou může být hormonální porucha, vrozená vývojová vada pohlavních orgánů, porucha jejich funkce nebo porucha funkce jejich řídících center. Stejně jako erekce i ejakulace je řízena z mozkových regulačních oblastí. Zjištění příčiny poruchy ejakulace u konkrétního pacienta je základem úspěchu při léčbě. Pak se dá předčasná ejakulace účinně a cíleně léčit. Snahou léčby je obnovení normálních sexuálních funkcí a dosažení takové délky styku do ejakulace, která umožní uspokojení obou partnerů. Vyšetření nejsou bolestivá, ale někdy zaberou více času, podobně jako léčba příčiny
problému. Pomoc partnerky je velmi důležitá. Důležitá je také souhra obou partnerů. Délka uspokojujícího styku je individuální - u některého páru dojde k uspokojení obou partnerů během několika minut, u jiného páru je třeba styku delšího - opět je léčbu nutné "ušít na míru". Často je předčasný výron spermatu kombinován s poruchou erekce, protože řízení těchto sexuálních funkcí má v organizmu společná nervová centra, která se navzájem ovlivňují. Opožděný výron spermatu (eiaculatio retardata). Někteří muži mají potíže s dosažením vyvrcholení a výronu spermatu i při dobré erekci, nebo dochází k vyvrcholení bez výronu spermatu. Tyto problémy je nutno řešit se znalostí příčin potíží po potřebném vyšetření u odborného lékaře. Problémy mohou být způsobeny potuchou nervové či hormonální regulace, také však potížemi v oblasti svaloviny pánve a onemocněním prostaty. Autor: MUDr. Vladimír Kubíček, CSc. , přednosta Centra andrologické péče , předseda České společnosti pro sexuální medicínu
Postihuje jen staré muže aneb největší mýty o rakovině prostaty Zdroj: http://xman.idnes.cz/postihuje-jen-stare-muze-aneb-nejvetsi-myty-o-rakovineprostaty-px8-/xman-styl.aspx?c=A110803_152533_xman-styl_fro Není to časté onemocnění, trpí jí jen staří muži, a pokud nemáte žádné problémy s močením, rozhodně se vás nemůže týkat. Zveme vás na exkurzi po největších mýtech o rakovině prostaty. Nepodceňujte ji. Rakovina prostaty je onemocnění, před nímž vás neuchrání, navzdory obecnému přesvědčení, ani nízký věk. Mýtus č. 1: rakovina prostaty není nijak časté onemocnění Utěšujete-li se tím, že rakovina prostaty není běžnou chorobou a že je tedy jen malá pravděpodobnost, že by vás mohla postihnout, dopouštíte se velkého omylu. V současné době je karcinom prostaty druhým nejčastějším onkologickým onemocněním českých mužů. U pětaosmdesáti procent mužů starších šedesáti let se najdou jeho ložiska a u mužů nad osmdesát let už je to dokonce 95 procent. Stoupající tendence Výskyt rakoviny prostaty v Česku stoupl od devadesátých let o 70 procent a v současné době je každý den diagnostikováno deset nových případů rakoviny prostaty, přičemž čtyři nemocní na ni zemřou. O těžko uvěřitelných tři sta procent stoupl podle údajů Cancer Research za posledních třicet let výskyt rakoviny prostaty ve Velké Británii. Statistika pro letošní rok organizace American Cancer Society zase uvádí, že v USA letos onemocní rakovinou prostaty víc než 240 tisíc mužů. Toto onkologické onemocnění se objeví u jednoho muže ze šesti a každý šestatřicátý muž na něj zemře.
Mýtus č. 2: týká se jen starých mužů Je sice pravda, že nejčastěji se rakovina prostaty objevuje u starších mužů a riziko jejího výskytu rapidně stoupá po šedesátém roce života, to však v žádném případě neznamená, že by byli mladší muži mimo riziko. Údaje American Cancer Society to potvrzují. Ano, pětašedesát procent případů rakoviny prostaty je sice diagnostikováno u mužů starších pětašedesáti let, ve věkové skupině mezi čtyřiceti a šedesáti lety je to ale každý devětatřicátý. Výzkum provedený na univerzitě ve Washingtonu, který v roce 2009 citoval magazín ScienceDaily, navíc zjistil, že mladší muži nežijí s rozvinutou rakovinou prostaty tak dlouho jako ti, které toto onemocnění postihne ve vyšším věku. Lékaři totiž předpokládají, že se u mladších mužů rozvíjejí agresivnější formy onemocnění než u starších ročníků.
Vsaďte na prevenci Velký vliv hrají u rakoviny prostaty genetické dispozice. Objevila-li se u vašeho otce či bratra, je riziko, že jí onemocnítě i vy, dvakrát vyšší. Šance na to, že nemoc zdoláte s úspěchem, jsou přitom tím větší, čím dříve se ji podaří odhalit. Nepodceňujte proto preventivní vyšetření, po padesátce by měla být naprostou samozřejmostí. Důležitý je i jídelníček, riziko onemocnění významně snižuje lykopen obsažený v rajčatech, selen a vitamin E. Zvyšuje ho naopak velké množství tuku a nedostatek ovoce a zeleniny.
Mýtus č. 3: pokud nemáte žádné problémy, nemůžete mít ani rakovinu prostaty Pravděpodobně každému muži dojde, že když se v jeho moči nebo spermatu objeví krev, tělo mu něco naznačuje. A že to nebude příjemná zpráva. Nicméně už mnohem méně lidí ví, že rakovina prostaty může jeho tělo trápit, i když se ještě nedostavily příznaky jako bolest či pálení při močení a podobně. Včasnou diagnózu lékařům prozradí PSA test, který mapuje hladinu prostatického specifického antigenu (první písmena těchto tří slov dají zkratku PSA). Mýtus č. 4: test PSA rakovinu definitivně vyloučí, nebo potvrdí Skutečnost, že máte zvýšenou hladinu PSA, rozhodně neznamená, že musíte mít nutně i rakovinu prostaty. A na druhé straně nízká hladina PSA nemůže stoprocentně zaručit, že tímto onemocněním netrpíte. I když je test PSA nejspolehlivějším screeningovým vyšetřením, které je v současné době k dispozici, není bohužel stoprocentní. Zvýšená hladina PSA může být způsobena řadou dalších zdravotních problémů, jako je například zánět prostaty, infekce, benigní zvětšení prostaty a další snadno léčitelné obtíže. Pokud váš test vyjde v tomto smyslu "pozitivně", lékaři budou provádět další vyšetření, která příčinu odhalí, přičemž rakovina prostaty představuje jen jedno z možných vysvětlení. Mýtus č. 5: po léčbě rakoviny prostaty následuje vždy impotence Velmi častou obavou mužů postižených rakovinou prostaty je to, zda budou po léčbě a případném chirurgickém zákroku ještě schopni fungovat po sexuální stránce. Je skutečně pravda, že přibližně polovina mužů se po léčbě rakoviny prostaty potýká s poruchami erekce a případně i s inkontinencí. Tyto obtíže však mohou být pouze dočasné a existuje řada možností, jak je zmírnit či úplně odstranit. Autor: Karel Pešek http://xman.idnes.cz/novinari.aspx?idnov=1878
Deprese u mužů Zdroj: http://www.cssmweb.cz/news/deprese-u-muzu/ Epidemiologické studie se shodují v tom, že prevalence deprese u žen je dvojnásobná než u mužů. Pohlavní rozdíly se vynoří v pubertě a přetrvávají v reprodukčním věku. Zákonitě se zde nabízí otázka proč tomu tak je. Zodpovědné mohou být biologické rozdíly mezi oběma pohlavími, dále nepochybně hraje roli i řada psychologických aspektů. Reprodukce a psychosociální faktory jsou důležité u deprese žen (3). Někteří autoři vysvětlují větší náchylnost žen k depresi psychologickou zranitelností a rozdílem v hodnocení a stylem zvládání životních událostí (7). Další zajímavou možnost jak vysvětlit uvedený rozdíl nabídly výsledky Gotlandské studie. Autoři studie vyslovují domněnku, že rozdíly v prevalenci nejsou ve skutečnosti tak velké, jde pouze o rozdílné projevy deprese u mužů a u žen. V letech 1983-84 na švédském Gotlandu v rámci prevence a léčby deprese byl realizován výchovný program pro lékaře prvního kontaktu. Toto vedlo dle očekávání k signifikantnímu snížení hospitalizací, morbitidy, mortality a nákladů na depresi. Dále bylo pozorováno zvýšení antidepresivní léčby a nespecifické medikace, snížení suicidií, hlavně u žen s poznanou velkou depresí, které navštívily lékaře prvního kontaktu. Počet sebevražd mužů zůstal neovlivněn. Autor se domnívá, že řada depresivních mužů nebyla postižena zdravotnickým systémem (10). Důvodem může být alexithymická neschopnost požádat o pomoc aj. nebo atypičnost depresivních symptomů, které se manifestují agresivitou, zneužíváním návykových látek a vedou k odmítnutí zdravotnického systému nebo postavení špatné diagnózy. Následně z toho plyne poddiagnostikování a neléčení mužů s depresí, což může vysvětlit paradoxní fakt, že muži ve Švédsku a jinde jsou pouze z poloviny tak depresivní jako ženy, ale páchají suicidia až 5 krát častěji než ženy. Symptomatologický profil depresivní poruchy u muže se může lišit od žen. U mužů bývá spíše v popředí irritabilita, agresivita, antisociální chování, zneužívání alkoholu, snížená kontrola impulsivity a snížená tolerance stresu. Predispozice k afektivní poruše, suicidiu a alkoholismu je zřejmě geneticky determinována. Tento "mužský" depresivní syndrom není často poznán a léčen a zřejmě souvisí s centrálním serotoninovým deficitem a hyperkortisolémií (10). Naproti tomu ženy se častěji presentují atypickými příznaky a komorbiditou. Ženy udávají příznaky tělesné choroby častěji než muži, častěji navštěvují
lékaře a více využívají zdravotnických služeb. U signifikantního počtu žen dochází premenstruálně ke zhoršení depresivní symptomatologie a některých somatických chorob astmatu, artritidy, migrény, diabetu, a epilepsie ke zhoršenÍ. Někdy tato okolnost může být tak závažná, že si vyžádá léčbu. Je možné použít analogy gonadotropin releasing faktoru, někdy je nutno provést hysterektomii a ooforektomii a estrogenní náhradou (3). Atypičnost projevů je spojována s ženským pohlavím u unipolární i bipolární deprese (2). K podobnému názoru na rozdílnou symptomatologii deprese u mužů a žen, vysvětlující částečně rozdílnou prevalenci se kloní i autoři zajímavé epidemiologické studie organizované Světovou zdravotnickou organizací (8). Tato studie zahrnovala 14 center primární péče. Poměr prevalence deprese mužů k ženám byl 1:2. Ženy udávaly častěji více symptomů, které jsou dle stávající klasifikace nutné pro diagnostiku depresivní poruchy. Je zajímavé, že když byl statisticky ošetřen rozdílný výskyt sociálních proměnných, snížil se výskyt deprese u žen o polovinu. Z uvedených údajů vyplývá, že by měl být vyvinut nový diagnostický nástroj, zohledňující možné rozdíly v projevech deprese u mužů a u žen. Také bude nutné vzít v úvahu specifické pohlavní rozdíly v reaktivitě na léčbu. Do budoucna bude vhodné vypracovat komprehensivní edukační program týkající se deprese a suicidality, který zohlední zjištěné údaje (9). Situace však není zdaleka jasná. Zřejmě vstupuje do hry řada dalších faktorů, například věk. Nedávno byla publikována studie, zaměřená na depresivní poruchy v pozdním věku (13), která poněkud zpochybňuje rozdíly v projevech deprese u mužů a žen, alespoň ve vyšším věku. Tato studie byla realizována v Holandsku. Cílem bylo zjistit pohlavní rozdíly v depresi v pozdním věku. U 3065 jedinců ve věku 55 a 85 roků byla zjišťována prevalence, rizikové faktory a symptomy. Prevalence u žen byla dvakrát tak vysoká jako u mužů. Když byl u sledovaného souboru zohledněn věk a rizikové faktory, došlo ke snížení prevalence u žen na polovinu. Symptomy u žen i u mužů byly podobné. Pohlavní rozdíly ve spojení s rizikovými faktory byly malé, ale expozice těmto faktorům byla vyšší u žen. Autoři přičítají větší výskyt deprese u žen v uvedených věkových kategoriích vyšší expozici rizikovým faktorům. Rozdílná může být nejen expozice rizikovým faktorům, ale provokační faktory mohou být mezi pohlavími odlišné. Ve studii Ahnlunda a Frodiho (1) byly studovány rozdíly mezi depresivními muži a ženami s ohledem na vyvolávající faktory, stav a věk. U žen bylo nejčastějším provokačním faktorem ohrožení sociálních vazeb. Vdané ženy byly náchylnější k
depresi než ženatí muži. Muži žijící sami byli častěji depresivní ve srovnání se ženami, které žily osamocené. Ženy nad 60 roků věku byly náchylnější k depresi než muži stejného věku. S tímto jsou do určité míry konzistentní výsledky studie, která se zabývala rozdíly mezi ovdovělými muži a ženami u velkého souboru zahrnujícího 2 625 jedinců (14). Muži trpěli po ovdovění více depresí než ovdovělé ženy, zvláště když zůstali dlouho sami. Autoři nabízí vysvětlení, že muži i ženy zpracovávají zevní stresy rozdílným mechanismem. V poslední době se dostává do popředí zájmu úbytek androgenů u stárnoucích mužů (ADAM). Klinická manifestace zahrnuje únavu, depresi, snížení libida, poruchy erekce a změny nálady a kognitivní a emocionální komponentu (6). V této souvislosti je zajímavé, že u mužů s depresí může být narušena gonadální funkce. Schweiger zjistil signifikantní snížení testosteronu u mužů hospitalizovaných pro depresivní poruchu (11). Výsledky předchozích studií sledujících sexuální hormony u mužů s depresí přinesly inkonzistentní výsledky. Aktivace osy hypothalamus-hypofýza- nadledvinky (HPA) může negativně ovlivnit gonadální funkci na každé úrovni regulace. Zvýšená aktivace HPA osy se všemi biochemickými atributy včetně zvýšení kortizolémie bývá často u deprese nacházena. U muže sekrece testosteronu ovlivňuje neurobehaviorální funkce jako je sexuální vzrušení, agrese, emoční tonus a kognice. Po 50 letech věku dochází k progresivnímu snižování testosteronu, o 20% kolem 60 let. Již nyní jsou známy údaje, které ukazují na možnou souvislost úbytku testosteronu s depresí. Vycházíme z údajů o hladinách testosteronu a jeho sekrece u depresivních. nemocných a kontrolní skupiny, dále z léčebných studií užívajících exogenní androgeny u mužů s depresí. Data ukazují, že někteří depresivní starší muži mohou mít nízké hladiny testosteronu v souvislosti s aktuálním psychickým stavem a někteří depresivní muži se mohou zlepšit při léčbě androgeny (12). Byly shledány i rozdíly v symptomatologii u bipolární poruchy mezi muži a ženami. Ženy s bipolární poruchou mají více depresivních fází a přesmyků než muži, mají také větší pravděpodobnost být hospitalizované pro mánii a jsou náchylné ke komorbiditě (4). Mezi muži a ženami jsou rozdíly ve farmakokinetice a reakci na léčbu při aplikaci psychotropních látek včetně antidepresiv. V nedávno provedené studii ženy v premenopause vykazovaly signifikantně lepší efekt na sertralin než imipramin, muži naopak signifikantně lepší efekt na imipramin. Tomu odpovídal i počet předčasných vysazení. V menopauze reagovaly ženy stejně na sertralin i imipramin. Autoři se domnívají, že ženské pohlavní
hormony mohou zvyšovat odpověď na specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, nebo inhibovat reakci na tricyklická antidepresiva (5). Pokusíme-li se shrnout uvedené znalosti z literatury, je nutno konstatovat, že problematikou možných rozdílů v symptomatologii depresivní poruchy u mužů a žen z hlediska diagnostických a léčebných dopadů se psychiatři příliš nezabývali. Depresivní porucha nadále přináší utrpení, bolest, ekonomickou ztrátu a bohužel i zvýšenou mortalitu. Uvedená oblasti pohlavních rozdílů přináší možnost, jak lépe depresi porozumět a jak ji lépe léčit. Rozdíly ve farmakokinetice mezi muži a ženami jsou dlouhodobě obecně známy. Promítnutí těchto rozdílů do rozdílné reaktivity na léčbu psychotropními látkami bylo možno předpokládat. Další rozdíly, které jsou zřejmě podmíněné souhrou biologických a psychologických rozdílů se teprve v poslední době dostávají do popředí zájmu. Zákonitě k tomu přispívá vývoj znalostí, ale v neposlední řadě i vzrůstající úloha žen ve společenském a politickém životě. Ať je tomu jakkoliv, lékař má povinnost co nejlépe diagnostikovat a léčit a proto i znalost rozdílů mezi muži a ženami, které zákonitě existují, by měla být zkoumána a měla by se promítnout do klinické praxe. Literatura: 1) Ahnlund K., Frodi A.: Gender differences in the development of depression. Scandinavian Journal of Psychology, 37,1996,3,229-37. 2) Benazzi F.: Gender difference in bipolar II and unipolar depressed outpatientes: a 557-case study. Annals of Clinical Psychiatry, 11, 1999,2,55-9. 3) Enson M.H.: Gender-based differences and menstrual cycle-related changes in specific diseases: implications for pharmacotherapy. Pharmacotherapy, 20, 2000, (5), 523-39. 4) Hendrick V., Altshuler L.L., Gitlin M.J., Delrahia S., Hammen C.: Gender and bipolar illness. Journal Clin. Psychiatry, 61, 2000, 5, 393-6. 5) Komstein S.G., Schatzberg A.F., Thase M.E., Vonkres K.A., et al.: Gender differences in treatment response to sertraline versus imipramine in chronic depression. Am. J. Psychiatry, 157, 2000 (9), 1445-5 6) Morales A., Heaton J.P.W., Carson C.C.: Andropause. The Journal of Urology, 163, 2000, 705712. 7) Nolen-Hoeksema S., Larson J., Grayson C.: Explaining the gender difference in depressive symptoms. Journal of Personality and Social Psychology, 77,1999,5,1061-72. 8) Maier M., Gansicke M., Gater R, Rezaki M., Tiemens B., Urzua R.F.:Gender differences in the prevalence of depression: a survey in primary care. Journal of Affective Disorders, 53, 1999, 3, 241-52. 9) Rutz W.: Improvement of care for people suffering from depression: the need for comprehensive education. Clinical psychopharmacology, 1999, 14, suppl. 3, 268-1315. 10) Rutz W., Walinder J., Rhimer Z., Pestality P.: Male depression-stress reaction combined with serotonin deficiency. Lakartidningen, 96,1999,10,1177-78. 11) Schweiger U., Deusche M., Weber B., Korner A., Lammers C.H., Scheider J., Gotthardt U., Heuser I.: Testosterone, gonadotropin, and cortisol secretion in male patientes with major depression. Psychosomatic Medicine, 1999,61,3,292-6. 12) Seidman S.N.,Walsh B.L:Testosterone and depression in aging men. Am. J. of Geriatric Psychiatry,1999, 7, 1,11-33. 13) Sonnenberg c.M., Beekman A.T., Deeg D.J., vanTilburg W.: Sex differences in late-life depression. Acta Psychiatrica Scand., 101,2000,4,286-292.
14) van Grootheest D.S., Beekman A.T., Broese van Groenou M.I., Deeg D.J.: Sex differences in depression after widowhood. Do men suffer more? Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiololgy, 1999,34, 7, 391-8.
Autor: prof. MUDr. Eva Češková, Csc., Fakultní nemocnice Brno, Psychiatrická klinika LF MU
C. Užitečné odkazy Adam Česká republika - http://www.adamcr.cz/ Máš koule? Tak se o ně starej - http://www.maskoule.cz/ Prevence nádorů - http://www.prevencenadoru.cz/ Men´s health month (EN) - http://www.menshealthmonth.org/ Andgologie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Andrologie Andrology (EN) - http://www.andrology.com/
