mstem jako skutený pomník doby, jako umlecký výraz moci. Politika, provozovaná jesuity v mstech na víru obrácených, bránila ovšem ukazovati

ímským umním poátku XVII. stol., byly tím pímou filiací formy ocitá se architektura v Cechách

u nás vládnoucí a mezi

rázem peskoeny a

ad

s architekturou ímskou. Sedmnácté století je klassickým stoletím baroka a také pro Kutnou Horu znamenají jeho pádné formy a jeho tžké barvy hlavní vítzství. Nesmíme ovšem toto období miti jeho bodrým chronistou, P. J. Koínkem, ale mohutnou budovou koleje, jejíž ohromná kulisa pebíjí všecko kolem a trí nad mstem jako skutený pomník doby, jako umlecký výraz moci. Politika, provozovaná jesuity v mstech na víru obrácených, bránila ovšem ukazovati pemoc morální fysickou zpsobem stejn pádným jako to vyjado-

v jedné skoro

i

vala tato architektura. A jako projevili (podle interpretace velmi staré, jež asi pvodní ohledy k terrainu vyložila pak symbolicky) smrem nahoru devotnost k císai, jehož orly upevovali na všech portálech a vžích, založivše pdorys koleje v podob iniciály F, tak zase získávali mezi lidem

pozornostmi a ohledy k domácí historii, k eským svtcm a k eské ei malujíce svatováclavské obrazy, slavíce svátky lidových, populárních patron, kážíce lidu mateským jazykem a respektujíce hornictví kutnohorské s jeho starými zvyky; socha kleícího horníka v cechovním starodávném odvu, upevnná na pilíi chrámu svatobarborského, dodnes psobí jako captatio benevolentiae mezi sochami a obrazy svtc. Ale pes to vše zstává kolej s terra.ssou, pozdji alejí soch ozdobenou, jejíž ráz pendantu k vítzné cest po most Karlov v Praze se neodbytn vtírá na mysl, symbolem moci a slávy. Umlecká innost baroka byla zahájena stavbou koleje, když jesuité —

pízn malými

hned po píchodu do Kutné Hory nadáni r. 1626 dvma velkostatky na vydržování semináe v Hrádku a na dstojné zachování pidleného jim chrámu sv. Barbory — záhy vládli úmrnými prostedky finanními. Stavba, ukonená z hrubá r. 1667, ukazuje svými formami na Karla Lurago, prvního architekta jesuitské koleje klementinské, teba že je detail, zejména štuková plastika, znan jemnjší než na chrám sv. Salvátora a nejstarším prelí Klementina, a svým vyvinutím naznauje souvislost s architekturou zámk, vžemi zpevnných; neobyejnou délku jejího prelí je jist teba piísti — podobn jako se pozdji stalo pi kolejích královéhradecké a u sv. Ignáce v Praze — opuštní disposice tykídlé kolem dvora a vtsnání stavebního programu do dvou kídel. Pvodní dojem fasády o tech vžích mže-

me dnes již posouditi jen z nuzných kreseb a rytin, nebof pro nepatrnou závadu v krovu dal ízný vojenský velitel r. 1844 stední, nejvyšší vž snésti. Souasn se stavbou koleje bylo zahájeno také postupné zbarokování interieuru chrámu sv. Barbory, Obyejn vykládá se - pohodln jednostrann - ikonoklastická innost XVII. a XVIII. století v gotických kostelích výhradn náboženskou vášní. Tak jednoduché nejsou ani psychologické podklady významu znan menšího a tím mén podklady barokisace, zjevu tak všeobecného a neomezeného na okruh vlivu jesuitského kláštera. i

in

kacíským

psobí tu také složky ist prostorové, nové chápání monumentality a pozvolné rozvolování tektoniky, chtivost po affektu a pohybu, nový smysl pro vzájemné pomry a pro vedení svtla. Tak si musíme vysvtlovati destrukci krásného obrazu, jejž poskytoval bohat naplnný interieur kostela sv. Barbory na poátku XVII. století, líenou ve svých poátcích Mikulášem Daickým z Heslová. Nebo, zniila-li ruka mincmistrova a rektorova nkteré náhrobky kací, pipustíme, že ji vedla váše náboženská; ale již pro zabílení barevných fresek, jež zobrazují vesms výjevy

je

nesporno, že

umlecké,

s

nechutí ke

stoletím

zmnné cítní formové, barevné

i

katolickému názoru bžné, mžeme uvésti jako závažnou píinu monochromní smysl doby rann barokní, projevující se v nadvlád bílého štuku nad malebnou dekorací a v bílení interieur; a stejn je možno vysvtliti odstranní oltáe P. Barbory, stojícího ped stupni knžišt naproti vlastnímu oltái Božího tla - což ostatn Daický motivuje slovy „aby kostel byl zetelnjším uinn" - potebou hlubokého prhledu smrem k hlavnímu oltái, jemuž napomáhá pozdjší doba ješt zizováním kulis, oltáík, opených o lodní pilíe, a potebou zakonení jeho architekturou význanjší než byla Jakubova archa. Na motivy ze zmnného umleckého cítní vzniklé ukazuje obložení kamenné renaissanní kazatelny pro zvtšení jejího dojmu devnou architekturou, sjednocení boních lodí k jednotným prostorm s pádným vyznaením jednosmrného pohledu pomocí dlouhé ady zpovdnic podél stn a rozložitých oltá v ele, jakož septí kapiového vnce chórového k spolenému dojmu pomocí typických oltá, míží a obraz, a konen také naplnní hlavní lodi symmetrickými skupinami lavic a vyvrcholení zptného pohledu do kostela ohromným korpusem varhan. Za to dá se grotteskní úprava kaple Obiteckých na komoru umrlí, kde byly pokryty stny symboly smrti a pomíjejícnosti lidské ze štuku a pemna gotické sošky P. Marie na honosnou adoraní loutku, bohatým, zlatem vyšitým pláštíkem zahalenou a kovovým žezlem a jablkem opatenou, uvésti pímo v souvislost se zvýšenou citovostí nového katolicismu a s jeho psobením na smysly davu; veliká procesí k této sošce, stejn slavná jako pouti do Sedlce nebo do Prahy k hrobu Jana Nepomuckého a etná vyobrazení svatobarborské Madonny na fasádách v mst její plai

i

i

i

dom

i

jsou jen živjší illustrací naznaené souvislosti. Zbarokování kostela bylo provedeno v hlavních rysech do konce XVII. století, ale organické doplování pozdn gotické budovy v duchu barokním pokraovalo ješt v XVIII. stol. Že ani na zevnjšku chrámu, k za rektora Norb. Streera pistavna dlouhá chodba od koleje a nová architektura portálová, oboje nepochybn podle návrhu pražského architekta F, M. Kaky, a na trojstanový kryt gotický za souvislou sedlovou stechu s temi vížkami, nešlo o rozkotání kacíského díla, nýbrž jednak o užitkové zaízení, jednak o nové pojetí architektonické krásy, toho máme doklady v bezdné piet, projevené r. 1734 ke gotické architektue stické repliky

nmuž

nmž vymnn

restaurací chatrných oprných pih' na knžišti; ostatn je možno pedpozáš proti ní v této dob, kdy nedaleko v Sedlci budují Bayer a San-

kládati

nový klášterní chrám ve formách gotisujících? Dovršení architektonické úpravy mohutného celku, v njž splynula na poátku XVlIl. století kolej s chrámem sv. Barbory, znamená zalidnní poprsnice terrassy ped kolejí, obecn mostem zvané, adou pískovcových vás a soch význaných svtc domácích. Vítznou tuto alej, na níž zejm je patrná dvojí ruka, tradice, novjší literaturou vzniklá, pisuzuje laickému lenu ádu Fr. Baugutovi a nesmle ozývá se také jméno F. M. Brokofa; a ani stylistické shody ho nevypro podíl Baugutv je ovšem více luují. Kutná Hora poskytuje k srovnání archiváliemi povené díloBaugutovo, morový sloup, postavený obcí ex voto na Zelném trhu r. 1715; na zjišujeme již umlecký vývoj od frontální plastiky ke skuten volné plastice a od tektonického pojetí k silhouettovým úinkm a malískému cítní. Morový sloup pevádí nás v oblast barokního umní, jež vzniklo mimo sféru jesuitskou v mst, a zárove do nového období vývojového. Charakterisuje-li jesuitské psobení ranní barok, vedle nhož mizí mladší píportál a chodba, hlavní oltá s Raadavky na chrám sv. Barbory, bovým obrazem a Kováova freska Sv. Ignác ze stedu XVlIl. stol., dkuje nkolik význaných architektur vrcholného baroka svj vznik mšanstvu, od konce XVII, století opt restaurovanému finann, a šlecht. Jenom zbarokování interieuru kostela sv. Jakuba je paralelní zjew k sv. Barboe, prýštící ze stejných motiv; z té doby zbyly již jen Eignerv hlavní oltá s ohromným reliéfem syn Zebedeových, menší oltáíky a Sketova volná kopie Carracciovy Piety, kdežto ostatní nápl kostela tvoí vtšinou dražební koup ze zrušeného chrámu sedleckého a nejopoždnjší projev baroka v mst, tini

dvod

nm

Kakv

kazatelna z po. XIX. století. Vrcholní barok repraesentují v Kutné

Hoe hlavn dv stavby a spolu dv

umlecké, Fr.Maxm. Kaka a Kil. Ign. Dintzenhofer. Baumajstr otc jesuit, jak se nazývá v radních protokolech, navrhl r. 1734 plán

individuality

pán

Nepomuckého jako adové stavby v ulici; fasáda je ješt disdetailem tradiní dílo umlce, vysplého v XVII. století, kdežto interieur — ostatn v hrubé dekoraci štukové, domácí provenience, v malbách v inventái již bez vlivu naF. X. Balkových a Redelmayerových z r. 1752 vrhovatelova - je ryze barokní sálovitý prostor skoro bez akcentování vítzného oblouku. Torso kláštera Uršulinek, z nedostatku prostedk omezeného jen na kídla konventu, ukazuje mohutnost zamýšleného celku a zachované listy návrhu Kil. Ign. Dintzenhoferova z r. 1734 nezvyklost tykídlové disposice, diagonáln proaté klášterním chrámem, jíž se na rozhraní 1 9. a 20. stol. dostalo nuzného dokomponování modern barokní kaplí podle návrhu B. Ohmannova. Tato budova je nejryzejším dokumentem baroka, jehož nedávno ražený název pražský vystihuje dosti pípadn lokální charakter, a spolu posledním silným inem umleckým v Kutné Hoe; kostela Jana

posicí

i

i

dv

dobrá, bohužel anonymní plastika nad okapní ímna estné místo vedle konventu kladrubského. Prmrných barokních staveb, jako je vž u sv. Bartolomje, hlavní budova pivovaru v Lorci nebo nkteré mšanské domy, je v Kutné Hoe slušná ada; vtšina jich jsou adaptace starších dom, v nichž shledáváme místy ješt kí-

je)\

sou

ušlechtilé tvary, její staví

ji

žové klenby a portálky pozdn gotické. Tato innost, vyhovující novému poa komfortu v XVlll. století, petvoila pozdn gotické msto, jak jsme je sledovali na kresb Willenbergov,v msto zevnjškem barokní. Pes to, že domy stojí dosud v bezplánovitém rozvržení a malebném seskupení

jmu pohodlí

stedovkém, promnily se ulice námstí v prostory nového charakteru, narovnaly se ve svém bhu detailními regulacemi souvislejším zastavním a upravily ve svém mítku dodržením jednotných výšek štít a ims. Ani veliký požár z r. 1823, po nmž vzniklo v mst nkolik empirových fa0d a bylo sneseno nkolik štít, nedovedl vzíti Kutné Hoe ráz barokního msta. i

i

To výsledek stopadesátileté kultury, dosud neprávem v líení vývoje Kutné Hory opomíjené a ve prospch stedovku podceované. Nebyla té originality jako vladislavská, ani nešla v ele umleckého vývoje v zemi, ale estn udržovala krok s Prahou a dovedla pejímati nejlepší popudy a zamstnati nejlepší síly. Evropský prmr, vyznaený jmény Škréta, Heinsch, Brandl, Raab, Ková, Balko v malíství, Baugut a snad Brokof v plastice a Lurago, Kaka, Dintzenhofer v architektue, znamená pro venkovské msto vrchol a fakt, že jesuitští architekti par excellence jako byli Lurago a Kaka a výborní umlci ádoví, jako Baugut a Raab, jsou inni na venkov, dosvduje urité, vysoké mítko barokní kultury pro úkoly dnes podadnjší. i

i

Zrušením ádu jesuitského utrpla Kutná Hora; kolej zabrána vojskem, panství klášterní s bohatým pokladem kostelního zlata a stíbra fiskem a tito initelé ani zdaleka nepomýšleli na to, aby se stali následovníky otc jesuit v jich stavební a dekoraní akci. V tu dobu bylo již mšanstvo sterilní hmotn i kulturn: pvodní zdroj blahobytu nadobro vyschl a generace XVIII. století nedovedly si ješt opatiti zdroje nové. jediný prmyslový podnik, J. Kr. Breuerova tiskárna kartoun, založená r. 1787, repraesentuje vl. pol. XIX. století moderní druh výroby a spolu výživy chudších vrstev. Což divu, že msto, zkrušené kdysi pruskými okupacemi, pak státním krachem a požáry (1770 a 1823), nedalo umní než nkolik chudobných dokument šanského empiru a že se spoleenská kultura omezovala na hluné zábavy v lorecké stelnici, kde dodnes ukazují duševní niveau prostých tch lidiek malby na etných štítech, umjící v dojemném souladu sluovati vlasteneckou historii s Vil. Tellem, parafrasemi z Egmonta a antickými allegoriemi. Teprve 2. pol. XIX. století dala Kutné nové raison tre. Zprvu belletrie Tylova, pak archaeologie Vocelova a posléze starožitnické nadšení i

m-

Hoe

Záchovo a Veselského kronikáská povidavost objevily stedovký svt a rozhlásily jeho krásy. Do té doby mrtvé msto, jež na chvíli jen upialo na se pozornost processem Havlíkovým, oživuje poutníky, kteí jdou jakoby do zaslíbené zem gotiky. Tehdy ješt se nedotkl stavební ruch nádherné patiny, navršené nkolika stoletími na všech pedmtech, pod níž sentimentálnost poutník, živená ješt romantickými historiemi novovkých vyklaneromantické minulosti, snažila se odkrývati hluboká tajemství a záhady. Kutná Hora byla ješt tehdy svým umleckým majetkem, pevn drženým obcí soukromníky, ideální museum všech dob, jehož originality dnes nenahradí musejní sbírky pracn shánné a poádané. Ale v záptí jde touha oistiti stedovk ode všech pozdjších slupek a pídavk, dáti

da

i

chrámm a sídlm pepychu v pvodních formách. Svtová vlna restaurátorské vášn, jejíž zásady jsou sice podepeny esthetikou, ale jež je stejn subjektivní a ve svých výsledcích škodná jako náboženská váše ikoopoždna — nad eským noklastická v XVII. stol., pevalila se stedovkým mstem. Všechna stadia restauraní horeky se tu vystídala, od puristické regotisace barokních interieur a oprošování kostel pes dokomponování stavebních celk a novovoení v jednotném stylu až ke kopiím a rekonstrukcím zdánliv vdeckým a vždy byla každá další etappa zastkvíti se

znan

i

pozdravena jako dokonalá. Dnes je tato innost ukonena a Kutná Hora obrozena; není skoro památky stedovké, jež by nenesla stopy jejího vlivu. Úelu je dosaženo, porozumní pro pvodní umlecký obsah památek kutnohorských stouplo; ale mnozí poutníci bohužel vidí jen, co dovedlo dáti poslední tvrtstoletí místo umní, vidí jen antikváskou kopii a vykonstruovanou formu. Stará Kutná Hora je fantom, jenž jenom dvivým poutníkm dovede zmásti zrak, aby se domnívali vidti ped sebou díla stedovkých kameník, socha a malí, ale jenž mnohým vynutí povzdech za zašlou pvodní paZd. Wirth. mátkou.

1 1 1

u

s

t

r

Tabulky

a

c e

1-89