Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

3 2009

UKŘIŽOVALI HO, PROTOŽE ŘÍKAL, CO NECHTĚLI SLYŠET Jako častý zdroj zpráv o církevním dění ve světě používám server www.res.claritatis.cz. Tak jsem se mohla dočíst o odvážných řidičích autobusů ve Španělsku a v Londýně, kteří odmítli jezdit s reklamami, které se příčily jejich víře. Samozřejmě za to následoval vyhazov. Hnutí pro život pořádalo počátkem února demonstraci za zrušení potratů před Ministerstvem zdravotnictví s obrázky zabitých nenarozených dětí a obětí holokaustu se slogany, které porovnávaly počty a způsoby vražd těchto nevinných. Účast však byla katastrofální. Jak má kolemjdoucí a především přítomná media oslovit hrstka odvážlivců? Kde jsme zůstali my? Pravda, nemuseli jsme o tom vědět. Ale přišli bychom, kdybychom věděli? Nebo bychom si našli nějakou výmluvu? Jít proti proudu je obtížné. Hájit se a prát se za pravdu ještě horší. Všichni se vám vysmějí. Věřím však, že lze odejít čestně se zdviženou hlavou, pokud druhou stranu nesnižuji tak, jak to dělá ona těm, co se jí postaví. Kristovo „neoplácejte zlým za zlé“ zde hraje svou roli. Náš Pán šel však ještě dále: „Vaše řeč ať je ano – ano, ne – ne.“ Sám šel příkladem, a říkal věci na rovinu: jasně označil hřích a hříšníky vyzýval k pokání. Obrátíme se? Marta Höferová P.S. Co takhle zúčastnit se Pochodu pro život 2009? Pěknou upoutávku najdete na http://www.youtube.com/watch?v=HPMkjO7jiBk.

2 │ Rozhovor O první neděli postní se v kostelích veřejně představují věřícím farníkům katechumeni, kteří mají být křteni o Velikonocích. Věřící se za ně mají intenzivně modlit, aby mohli do nového života vstoupit maximálně disponováni. Jedním z letošních novokřtenců je Pavlína Kohoutová.

VŽDY, KDYŽ ODCHÁZÍM Z KOSTELA A FARY DOMŮ, MÁ DUŠE JE PŘESNĚ TAM, KDE BY JI MĚL MÍT KAŽDÝ Pavlíno, teď je ti 33 let, což znamená, že budeš křtěna v Kristových letech. Pěkná symbolika. Proto jsi čekala s přijetím křtu až na letos? Ne, to je pouhá náhoda.

byl pokřtěn téhož dne jako Kristýnka, ale bohužel jde již delší dobu z cesty. Nechci ho nutit, musí to být svobodné rozhodnutí. I já jsem na vše musela přijít zcela sama.

Proč jsi se rozhodla nechat se pokřtít? Rozhodlo se mé srdce, vědomí, vědění, city, pocity a zjištění, že jde o to pravé. Když jsem se měla vdávat, hodně jsem přemýšlela kde, a zjistila jsem, že v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Chodila jsem na katechismus 3 měsíce, před samotným obřadem. Velmi mě to vzalo, ta slova dávala smysl. Kdyby se tak choval každý z nás, tak by svět byl tak krásný!

Proč chodíš na přípravu k našemu páterovi? Není to kvůli kostelu či faráři. Před rokem jsme se přestěhovali ze Žižkova na Černý Most. Chodila jsem střídavě do kostela v Hloubětíně, kde se provdala má babička. O Velikonocích jsem byla v Kyjích a až zde jsem ucítila v duši to hřejivé teplo lidskosti. Všude jinde to bylo velice formální a neosobní. Zde jsou lidé velmi laskaví a vstřícní. Vždy, když odcházím z kostela a fary domů, má duše je přesně tam, kde by ji měl mít každý. To se nedá slovy popsat.

Manžel je tedy věřící? Manžel byl pokřtěn jako malý, ale k víře ho nikdo nevedl. Nevěří a naše rozhovory vždy skončí u toho, že mi to nebere, ale ať ho nepřesvědčuji. Ale na Velikonoce či Vánoce jde vždy do kostela se mnou – kvůli mně a Kristýnce. Syn Pavel

Děkujeme za kompliment, ale snad Tě neodradí, když někdo z nás klopýtne... I to se může stát, žádný člověk není dokonalý, z našeho srdce má

3 │ Rozhovor

vždy pramenit odpuštění. I mně se to může stát, že? A co budeš dělat pro to, aby se tak nestalo? Co bys doporučila těm, kdo právě klesají? Neopouštět víru, protože ten, kdo věří, má od Pána Boha sílu! Mohly bychom se ještě vrátit k Tvé přípravě na křest? Jak dlouho se připravuješ? Od té doby, co jsem „zabloudila“ do Kyjí. Připadá ti to dlouhé? Ano. Spíše se divím, jak dlouho mi trvalo, než jsem došla závěru nechat se pokřtít.

Ale našla jsi. Co Tě při probírání katechismu oslovilo nejvíc? Pamatuji si, že jsem při přípravě na svátost manželství poslouchala každičké slovo pana faráře Antonína Doležala od sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kde jsem katechumenát začala. Bylo to velmi hluboké. Neustále jsem ve své duši hloubala, kde je ta podstata: je v mém srdci. Vždy, když jsem v minulosti měla problémy, vždy mě to "Něco" drželo nad vodou a nakonec jsem zjistila, že jsem o to silnější. Jako by byl „Někdo“neustále vedle mě. Pojďme k jinému tématu. Máš radši sjezd nebo běžkování?

4 │ Rozhovor Celá rodina miluje sjezd, dokonce Kiki stála na lyžích v jednom roce! Všichni velmi dobře lyžujeme. Plaveme, potápíme se, jezdíme na kolech... Mohla bys nám prozradit, jak se vyrábí med? Z pampelišek. (směje se) No jo, ale co s nimi dál? Utrháš květy od pampelišek, vypereš je - je na nich plno mrňavých černých broučků, přidáš vodu,

citron a necháš minimálně do druhého dne vylouhovat. Poté vše přes plátno přecedíš a dáš vařit, podle množství květů přidáš cukr, mícháš, mícháš, mícháš… mícháš do úplného bezvědomí, až med začne houstnout. Nakonec obsah vyliješ do sklenic a uzavřeš. Jestli máš děti, tak další nutné opatření je: rychle sklenice schovej do skrýše nebo nebudeš mít do Vánoc nic!

Připravila Marta Höferová

5 │ Rozhovor Pavlína Kohoutová se jmenuje po otci, protože se narodila stejného data jako on, 3.6., ona ale v roce 1975. S manželem Petrem mají dvě děti, Pavla (15) a Kristýnu (12). Její koníčky se odvíjejí od ročního období. „V zimě, když mi práce dovolí, ráda lyžuji. Miluji Vánoce i Velikonoce a vše, co je s nimi spojené, každoročně vyrábím med z pampelišek, marmelády a kompoty z jahod. V létě se ráda potápím, medituji či sluním na sluníčku. Na podzim jezdíme na kole nebo se svou maminkou a dětmi na houby. Vše podnikám se svou rodinou.“ Ještě má ráda historii a adrenalinové sporty. Bydlí na Černém Mostě II.

6 │ Od čtenářů

JEDEN POHLED NA DNEŠNÍ SVĚT …všichni jsme mlčeli když bylo křičet A tato vina na kterou se tak zapomíná to je to společenství, jež pevně trvá přes všechny změny sahajíc daleko do minulosti a daleko do budoucnosti Zločiny staré jak záhuba Slavníkovců jsou přítomny v této chvíli hned vedle křivd nedávných, krve ještě čerstvé Ale kdosi tu musel příliš trpět, že tolik odpouští Jan Zahradníček: Rouška Veroničina Viděli jste „Entropu“ postavenou v Bruselu? Jeden se potřebuje zviditelnit, tak uráží, koho se mu zlíbí. Někteří řeknou, že na to má právo. Já myslím, že ne. Ve slušné společnosti se nesmí urážet a ponižovat žádný člověk, ani národ. Něco se nám předkládá jako umění, ale s kulturou to nemá nic společného, protože to narušuje dobré vztahy, v tomto případě i mezi národy. A kultura je snad stále ještě dílo, které kultivuje a ne to které přispívá k devastaci hodnot, které jsou základem civilizace. Slyšeli jste, jak hejtman jednoho kraje uráží kdekoho, jak se mu zamane. Potřebuje se zviditelnit. Jak si počínají mnozí politici, které máme prostřednictvím televize stále na očích, z toho je člověku až nevolno. O jiných „celebritách“ ani nemluvím. Někdy mi připadá, že potřeba těch, kteří jsou postižení touhou po moci, vede k tragediím lidským, národním i světovým. Minulé století to ukázalo v rozměrech, jaké si lidstvo ani nedovedlo představit. A když padly totalitní systémy, mají někteří potřebu svět ovládnout alespoň ekonomicky. Účel jim „světí“ prostředky. Jen nezodpovědnost a neúcta k lidem mohla způsobit krizi, která postihuje svět. Svoboda se dnes vnímá tak, že se může dělat cokoliv, co mi přináší užitek, požitek a uspokojení a to bez ohledu na lidi kolem sebe, ať v rodinách, v parlamentech, ve světových korporacích, ve státech, ve světě. Prospěchářství se dnes říká pragmatismus, kolaboraci se zlem potřebou přežít. Co bude, když to tak bude pokračovat dál ve spirále stále zhoubnější?

7 │ Od čtenářů Křesťanství nás vede k odpovědnosti, pěstuje v nás svědomí, dává nám za povinnost vnímat lidi, kteří potřebují pomoc, ať z důvodů sociálních, nebo zdravotních. Vždy, když to nedokážeme, zrazujeme. To bývá naše lidská slabost, jen se to nesmí stát samozřejmostí. Bez Víry a milosti Boží nic nezmůžeme. Máme za co prosit, za co děkovat a máme o co usilovat. Kéž nás nikdy neopustí LÁSKA, kterou dostáváme a kterou máme vnášet do světa. Jiří Höfer

PRVNÍ PÁTKY A SOBOTY Dvanáct zaslíbení ctitelům Nejsvětějšího Srdce Ježíšova o prvních pátcích v měsíci (podle spisů sv. Markéty Marie Alacoque) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Dám jim milosti potřebné pro jejich stav. Udělím pokoj jejich rodinám. Budu je těšit ve všech jejich utrpeních. Vyliji své požehnání na všechno, co podnikají. Budu jim bezpečným útočištěm v životě, ale především ve smrti. Hříšníci najdou v mém Srdci nový, nevyčerpatelný poklad milosrdenství. Vlažné duše se stanou horlivými. Horlivé duše budou rychle postupovat na cestě dokonalosti. Požehnám domům, ve kterých je vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce. Kněžím dám dar, aby mohli obrátit i nejzatvrzelejší hříšníky. Jména těch, kteří šíří tuto úctu, budou nesmazatelně zapsána v mém Srdci. V přemíře milosrdenství svého Srdce slibuji, že těm, kteří po devět po sobě jdoucích prvních pátků přijmou svátost pokání spolu se svatým přijímáním, bude dopřána milost kající smrti. Nezemřou v nemilosti, ani bez svatých svátostí. Moje Božské Srdce jim bude jistým útočištěm v posledním okamžiku.

Zaslíbení dané Pannou Marií Lucii, jedné ze tří dětí z Fatimy, r. 1925 Kdo po pět prvních sobot za sebou vykoná svatou zpověď (možno i v týdnu předtím), přijme svaté přijímání, pomodlí se růženec a bude čtvrt hodiny rozjímat o jeho tajemstvích, dosáhne milosti šťastného skonání. Obě uvedená zaslíbení jsou církví potvrzena a schválena. Věra Bidlová

8 │ Stránka pro děti a nejen pro ně SOUTĚŽ: Řešení soutěže z minulého čísla: 1. Cesarea (město); 2. V Tesalonice; 3. Temnotou; 4. Do dvou let; 5. Hebrejsky; 6. Sebevraždou; 7. Blížence; 8. Zrzavé; 9. Jozue; 10. Pokora

Jak byli příbuzní 1. Rebeka a Lában? 2. Rúben a Lea? 3. Lot a Abraham? 4. Alžběta a Jan Křtitel? 5. Jakub a Jan? 6. Herodes Filip a Herodiada? 7. Alžběta a Marie? 8. Alfeus a Jakub? 9. Marta a Lazar? 10.Barnabáš a Marek?

MIMO SOUTĚŽ 1. Pavouk se vrací do své sítě, aby se přesvědčil, zda se mu do ní nechytilo chutné sousto. Za první hodinu urazí čtvrtinu celkové vzdálenosti. Za druhou hodinu překoná třetinu zbývající vzdálenosti. Za třetí hodinu absolvuje čtvrtinu zbývající vzdálenosti a za čtvrtou hodinu jednu polovinu té zbývající. Ještě mu zbývají 3 metry. Kolik metrů ho dělilo od pavučiny? 2. Seřaďte úryvky z Bible podle pořadí výskytu v uvedeném textu (Mariin

chvalozpěv L 1,46-55). Výsledná čísla doplňte podle písmen do sudoku na místa teček. Sudoku vyluštěte. (Doplňte čísla od 1 do 9 tak, aby se v každém řádku, sloupci a čtverci vyskytovalo každé číslo právě jedenkrát.)

9 │ Stránka pro děti a nejen pro ně A __ Abrahamovi a jeho potomkům B __ Prokázal sílu svým ramenem C __ A můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli D __ Ujal se svého služebníka Izraele E __ Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení F __ Vladaře svrhl s trůnu G __ Svaté jest jeho jméno H __ Duše má velebí Pána I __ Hladové nasytil dobrými věcmi

Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu [email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu.

Helena Kolomá Řešení nesoutěžních otázek:

10 │ Duchovní stránka Rue du Bac Jedná se o tři mariánská zjevení, která se odehrála v noci z 18. na 19. července, 27. listopadu a v prosinci roku 1830. Tehdy se Maria ukázala prosté řeholnici Kateřině Labouré. První zjevení proběhlo mezi půl dvanáctou a druhou hodinou, kdy Kateřina uslyšela, jak na ni někdo volá. Probudila se a spatřila asi čtyř až pětileté dítě (snad anděl strážný), které ji vyzvalo, aby šla do kapličky, kde na ni čeká Panna Maria. Poslechla tedy, ale v kapli Marii neviděla. Klekla si a čekala, dokud ji dítě neupozornilo, že Matka Boží už je tam. „Slyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se, že přichází od tribuny, kde visel obraz svatého Josefa. Sedla si do křesla na evangelijní straně oltáře. Nechtěla jsem věřit, že je to ona. Dítě mi však znovu řeklo, že Panna Maria je zde. Potom to dítě už mluvilo jako dospělý muž, hlasitě a přísně. Podívala jsem se na Marii a přiskočila jsem k ní. Klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem složila do jejího klína.“ Během zjevení Maria hovořila o tom, že doba je velmi zlá a že Francii postihne neštěstí (týden po zjevení vypukla červencová revoluce, která odstranila Karla X., naznačena byla i válka v r. 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami), královský trůn padne, celý svět bude trápen nejrůznější bídou. Druhé a třetí zjevení dalo vzniknout „zázračné medailce“. Při večerním rozjímání se Matka Boží ukázala jako Paní, obklopená sluncem, o které mluví Zjevení 12. Na sobě měla bílé šaty z narůžovělého hedvábí. Rukávy byly volně spuštěné. Na hlavě měla závoj, který po obou stranách sahal až

11 │ Duchovní stránka k zemi. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Tvář měla odhalenou. Pod nohama měla hada nazelenalé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli, na které byl malý křížek. Tvář měla krásnou. Náhle Kateřina uviděla na jejích rukou prsteny. V každém byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější světlo, nejmenší nejslabší. „Uslyšela jsem vnitřní hlas: Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii …, a každého člověka zvlášť.“ Maria řekla: „Světla jsou symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí. Drahokamy, které nesvítí, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit.“ Potom se okolo ní utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis: „Ó, bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.“ Pak se zdálo, jako by se obraz otočil. „Na druhé straně jsem viděla písmeno M a nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá srdce Pána Ježíše a Panny Marie. A opět jsem slyšela vnitřní hlas: Dej udělat takovou medaili, ti, co ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“ Tak vznikla nejrozšířenější medailka všech dob. Působila zázračná obrácení, uzdravení, pomoc při životních potřebách a mnoho milostí. Kateřina Labouré se narodila v malé vesničce Fain-les-Mountiers jako devátá z jedenácti dětí. Když jí bylo 9 let, zemřela jí maminka. Pár dní po této události překvapila pomocnici v domácnosti, když se vyšplhala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a pevně ji svírala v drobném náručí. Roku 1830 byla přijata do noviciátu Dcer křesťanské lásky. Zemřela 31. prosince 1876 ve věku 70 let. V roce 1933, před blahořečením, našli její tělo při exhumaci neporušené. Odpočívá v kapličce zjevení, pod tím oltářem, u kterého se jí ukázala Matka Spasitele. Kanonizována byla 27. července 1947. Připravila Blanka Ocovská

12 │ Liturgie BOHOSLUŽBA OBĚTI Úvod Slavení bohoslužby oběti má odpovídat Kristovým slovům a úkonům při poslední večeři. Při přípravě darů se přináší k oltáři chléb a víno s vodou, tedy to, co Kristus bral do svých rukou. V eucharistické modlitbě se vzdává dík Bohu za celé dílo spásy a přinesené dary se stávají Kristovým Tělem a Krví. Lámání chleba a přijímání naznačuje, že věřící, i když je jich mnoho, z jednoho chleba přijímají Tělo a z jednoho kalicha Krev Páně, stejně jako je přijímali apoštolové z rukou samotného Krista. Nejvznešenější svátostí je tedy Nejsvětější Eucharistie, v níž je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; eucharistická oběť je památkou smrti a zmrtvýchvstání Páně, v níž stále trvá oběť kříže. Proto mají mít křesťané Eucharistii v největší úctě a tuto svátost mají často a velmi zbožně přijímat. Církevní předpisy věnují značnou pozornost nejen způsobu, jakým jsou věřící účastni eucharistické oběti, ale např. i tomu, za jakých podmínek a jak často má kněz sloužit mši svatou. Tak např. „bez spravedlivého a rozumného důvodu“ nemá kněz sloužit mši svatou bez účasti alespoň nějakého věřícího. Katolickým kněžím je zakázáno slavit eucharistii spolu s duchovními nebo služebníky církví a církevních společenství, která nejsou v plném společenství s katolickou církví.

Příprava darů Bohoslužba oběti začíná přinesením darů k oltáři, které se stanou Kristovým Tělem a Krví. Předtím (anebo mezitím) se ještě připraví oltář neboli stůl Páně, který je středem celého slavení eucharistie. Umístí se na něm korporál (tj. čtvercové plátno, na které klade kněz při mši kalich a paténu – zlatý tácek), purifikatorium (plátno s křížkem uprostřed sloužící k purifikaci, tedy očištění liturgických nádob po svatém přijímání od všech částeček Kristova Těla či Krve, které v nádobách zbyly), misál (tlustá kniha modliteb užívaná při bohoslužbách) a kalich. Potom se přinášejí dary, které by měli nést věřící. Kněz nebo jáhen je od nich přijímá na vhodném místě, aby je odnesl na oltář. Lze převzít zároveň i peníze nebo jiné dary pro kostel a pro chudé a ty se uloží na vhodném místě mimo oltář. Průvod, ve kterém se tyto dary přinášejí, je provázen zpěvem k přípravě darů. Tento zpěv má trvat aspoň tak dlouho, dokud kněz nepoloží chléb a víno za pronášení příslušných modliteb na oltář. Dary položené na oltář může kněz okouřit, a potom také kříž a oltář, aby se naznačilo, že oběť církve a její modlitba stoupá jako dým kadidla před Boží tvář. Po okouření darů a oltáře mohou být jáhnem nebo jiným přisluhujícím okouřeni i kněz kvůli posvátné službě a lid kvůli důstojenství přijatému při křtu. Potom si kněz po boku oltáře umývá ruce, čímž se vyjadřuje touha po vnitřní očistě.

13 │ Liturgie Modlitba nad dary Po položení darů na oltář a po skončení průvodních obřadů kněz vyzve lid, aby se všichni spojili s jeho modlitbou. Poté čte z misálu Modlitbu nad dary, která je přípravou na Eucharistickou modlitbu, jež začíná vzájemným dialogem „Pán s Vámi – I s tebou. Vzhůru srdce. – Máme je u Pána.“. (O této modlitbě příště.) Viktor Mach Soutěžní otázka: v době přímluv věřící v kostele stojí či klečí? Správné odpovědi mi předejte osobně, či na mob. 773 652 992 do 15.3.2009. Výherce obdrží malou publikaci od Paulínek: S Marií na křížové cestě. Správnou a nejrychlejší odpověď na otázku položenou v minulém čísle: „Pokud mše svatá začíná v 10,00 hodin, kdy si nejpozději mohu dopřát svou ranní klobásu s rohlíkem?,“ poslala Blanka Ocovská, a obdrží tak sadu čtyř kuliček Rafaello. Gratulujeme! Odpověď byla tak originální, že ji zde beze změn otiskujeme: Drahý Vikouši alias chytrouši (tak tě v zákulisí často s láskou nazýváme), náš dnešní krátký rozhovor na téma: soutěž na stránkách Natanaela, mě velice hluboce zasáhl a podnítil k tvůrčí činnosti. Hned jak jsem mohla, otevřela jsem tedy stránky, na kterých tak poutavě a neomšele seznamuješ laickou veřejnost s tajuplným až mystickým světem římskokatolické liturgie. Zdržím se přílišného vychvalování neb vím, že si na to ale vůůůbec nepotrpíš. Naopak! Přejdu tedy ihned k jádru věci. Nechtěla jsem se sice zviditelňovat a soutěžit (navíc s mamičkou) o Milku, která tak jako tak zůstala v rodině, ale na 4 kuličky Rafaella se zlákat dám. Ale hned s tím dodávám, že se o případnou odměnu s rodiči rozdělím. To slibuji! Moc mi toho sice nezbude, ale jsem již od dětství vedena ke skromnosti a radostnému dělení se. Ale to sem teď nepatří. Vraťme se k jádru věci. Tvá otázka v novém čísle Natanaela mě zaujala natolik, že jsem se ti rozhodla poslat tento stručný mail. Ptáš se, kdy si nejpozději můžeš dát ranní klobásu s rohlíkem, když mše sv. začíná v 10 h. Pominu to, že klobása po ránu asi není úplně to nejlehčí jídlo, a přejdu rovnou k jádru věci. I když teď mě tak napadá, že je to poměrně veliké riziko a možná bych to měla zanést do své úvahy o časovém harmonogramu přípravy na mši svatou. Ale budu předpokládat, že máš kvalitní žaludek, který stráví mnohé, a pominu případné zdržení, které by nastalo v případě člověka s nekvalitním žaludkem, ale to by stejně ovlivnilo naši věc jen v případě, že by snídaně byla náhle přerušena a poté se v ní pokračovalo, a přejdu rovnou k jádru věci. (Doufám, že v tom nespočívá špek celé soutěžní otázky!!!! To by také bylo dost nespravedlivé, protože takové informace máš jen ty a spolusdílníci tvé domácnosti a šance na výhru by se tak u ostatních soutěžících rovnala nule!) No, nic. Nechme zbytečného tlachání a přejděme k jádru věci. Prostě snídáš obvyklým způsobem, bez přerušování a odbíhání. Navíc jsem se právě rozhodla, že čas tvého debužírování pominu a

14 │ Liturgie informace, ke které se co nevidět dostanu, se bude týkat posledního rozžvýkaného a polknutého sousta, nikoli začátku snídaně. Tak tedy! Co si tak matně vzpomínám, půst, na který jistě svou otázkou narážíš, je v současné době 1 hodinu před svatým přijímáním. A v tom je jádro pudla. Co z toho vyplývá? Především to, že odpovědět na tvoji otázku je věru nelehké, zvláště tehdy, když vnější okolnosti dosti ovlivňují správné řešení takového hlavičkolamu ... Budu tedy dále předpokládat, že na nedělní mši svatou přijde páter Edward. Jak všichni víme, jeho kázání jsou perfektní mimo jiné i tím, že nepřesahují absorbční schopnosti laické veřejnosti. On sám tvrdí, že káže tak 5 - 7 minut, když přestřelí, tak 10. Samozřejmě je třeba vyloučit situaci dnešní neděle, kdy měl havaj a vše odřely ženy. Navíc ty, ačkoli měly adoraci opravdu móóóc pěknou, značně překročily časový rámec páterova kázání. Takže, vrátíme se k jádru věci, abychom se příliš nerozptýlili. Předpokládám tedy, že káže páter Edward, nestřílí a drží se svého správného předsevzetí. Děti totiž už začínají plakat a mají evidentně hlad. Proto laskavý otec Edward po 7 minutách ukončí svoji řeč, ačkoli by měl ještě mnohé co říci!!! Také pominu všechna zdržení, která způsobí svou nepřipraveností ministranti. To se navíc u nás ve farnosti stát nemůže. Vynechám také zdržení s kadidlem, jak tomu bylo například dnes. Mimochodem, kadidlo je krásná věc, ale všeho s mírou. Už mám poněkolikáté pocit, že ministranti chtějí kostel vyudit. Chápu, že při mši svaté se dějí věci tajemné, ale zahalovat to ještě více do oblaku kouře, byť vonného, no nevím. Nezdá se mi to úplně šťastné, ale přejděme bez okolků k jádru věci. Abych to shrnula, čistě teoreticky trvá v neděli mše sv. 45 minut, někdy kolem 10:30 až 10:35 je sv. přijímání. Bude-li tento časový plán dodržen, nebudou-li ministranti dělat zbytečně prostoje a půjdeš-li mezi prvními k přijímání, mohl by sis svou klobásu (ještě to zvaž, zda by müsli nebylo přece jen vhodnější) s rohlíkem (to děláš dobře, že to nejíš jen tak) dát (respektive spolknout poslední sousto!!!) v 9:30. Ale protože jeden nikdy neví, doporučuji ukončit ranní hodování v 9:15 a máš jistotu, že dodržíš hodinový půst a zároveň si vyčleníš rezervu pro případné neočekávané indispozice. Tak snad jsem to řekla stručně a jasně. Teď už se jen budu modlit, aby to někdo neřekl ještě přesněji a neobral mě tak o výhru, na kterou se již tajně (ne, abys to někomu řekl) těším! Rovněž chci udělat radost svým rodičům. Nechci, aby mi vyčítali, že co nevyhrají oni, to doma nemáme. Přála bych si, aby na mě byli právem hrdi a mohli se mnou pochlubit před ostatními. Tak snad budu mít štěstí a budu vylosována či vybrána. Asi to do příštího vydání Natanaela nevydržím. A nebo jo, musím se přece cvičit v trpělivosti! Ale stejně, nemohl by se výherce vyhlásit již příští neděli? Kdyby to nešlo, tak já počkám. A kdyby snad vyhrál někdo jiný, ani mi to neříkej, srdce by mi to utrhlo! To bych se pak sice mohla cvičit v přejícnosti, ale může se člověk cvičit v tolika věcech najednou??? JSEM PŘECI JEN ČLOVĚK, ŽE? Raději budu končit, slzy se mi derou do očí! To bude tou rýmou Pozdravuji zbytek domácnosti a přeji pohodový týden! Blaník, přidružený člen F.O.K

15 │ Maškarní ples - fotoreportáž

16 │ Maškarní ples - fotoreportáž Ještě vzpomínka na farní ples Odpoledne měla maškarní ples omladina pod záštitou pana faráře Edvarda. Chtěla jsem se tam podívat, ale zjistila jsem, že když chci jít mezi dospělé večer, tak to nezvládnu. Musela jsem ještě vyžehlit sukni a pak vyrobit nějakou vhodnou maškarní pokrývku hlavy. Večer nás uvítala hned hudba a přicházela jedna maska (každá krásná) za druhou. Byla hned dobrá nálada a mizel ostych. Stále se tančilo. Jeden s jedním nebo tři i čtyři spolu, ba i v kolečku. Občas někdo předvedl uprostřed své improvizace. Nebyla žádná nuda, naopak zvláštní atmosféra. Zřejmě nás provázel Duch svatý. Všichni jsme se usmívali. Chovali jsme se k sobě laskavě, přívětivě. Prostě bylo zřejmé, že se máme rádi. Panna Maria se asi usmívala, když viděla, jak se držíme za ruce a děláme všichni vlak. Procházíme pěkně podle hudby do haly, dále do knihovny. Tam jsme se protočili kolem křesel, pak zpět do haly – do kuchyňky a zpět do velké místnosti. Že se to tak vydařilo, to jistě Panna Maria nad námi rozprostřela svůj modrý plášť. I pan farář byl s námi spokojen. Děkuji všem za krásné prožití sobotního večera. Prostě:tančilo se, tančilo a tančilo. Kdo tam nebyl, může jedině litovat. Se vzpomínkou Eva A. M.

Vítězná maska paní Loudilové: Západ slunce nad Kyjákem

Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 29.3.2008. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.