Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

11 2009

DVACET LET SVOBODY Veřejný masový odpor proti totalitě začal poprvé na Velehradě v r. 1985 na pouti při příležitosti jubilea 1100 let od úmrtí sv. Metoděje, když se asi 150 tisíc poutníků skandováním domáhalo náboženské svobody a povolení návštěvy Sv. otce; mezi nimi byli i někteří z naší farnosti. 12. listopadu 1989 byla v Římě svatořečena sv. Anežka Česká. Spontánní odpor vůči totalitnímu režimu narůstal a po brutálních zásazích policistů vyvrcholil 17. listopadu. V následujících dnech se komunismus zhroutil. 20. listopadu se vrátil František kardinál Tomášek z Říma. Když jsem poprvé uslyšel na Václavském náměstí v úterý 21. listopadu z improvizované aparatury promluvit Václava Havla a moderátora, katolického kněze Václava Malého, který přečetl prohlášení kardinála Františka Tomáška a na závěr Modlitbu pro Martu v podání Marty Kubišové, následující hymnu jsem zpívat nedokázal. Slzy úlevy, za které jsem se nestyděl, a pocit, že teror končí, mi sevřely hrdlo. Ještě jsem stihl koupit velkou kytici pro manželku. O čtyři dny později byla v katedrále sloužena děkovná mše svatá za svatořečení Anežky České, které se v katedrále a na nádvořích Hradu zúčastnilo snad 200 tisíc lidí a milióny u televizních obrazovek. Při ní kardinál Tomášek prohlásil: „Napsal jsem vám poselství a za každým jeho slovem stojím. V této důležité hodině zápasu za spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa.“ Angažovanost církve a její jasné stanovisko přispělo k pokojnému předání moci. 7. prosince padla poslední komunistická vláda díky úžasné podpoře vyjednávání Václava Havla a Občanského fóra od miliónů lidí v celé zemi. Následovaly svobodné volby a pár let euforie. Bývalí komunisté budovali kapitalismus, ale se všemi negativy, které si osvojili v tobě totality. Nepochybuji o tom, že řada z nich to dělala nejen pro svoje obohacení, ale mnoho jich nebylo. Do podnikatelských aktivit se pustily statisíce lidí bez předchozí průpravy. A tak po řadě let jsem pochopil slova Otokara Březiny: „Nikoli v pýše, která staví národ proti národu a člověka proti člověku, ale jedině v duchovním sjednocení bratří může být dobyta a vykoupena země.“ Nezapomeňme na milióny obětí totalitních režimů. Nezapomeňme na teror, který vyvolala nenávist totalitních režimů proti svobodě i proti církvi. Svědectví našeho života pro okolí, ve kterém žijeme, je vždy nejdůležitější. Nenávist není program, ale nenávisti, perzekuci či znevažování práva musíme čelit razantně a nekompromisně. Církev zde přes tisíc let usilovala o pokoj a dobro. Široká veřejnost je v tomto směru ještě formována převažujícími demagogickými mýty totalitních režimů a každý z nás máme povinnost přiložit ruku k Dobrému dílu. Kéž se nám to s pomocí Boží daří. Civilizace lásky začíná u každého z nás. Jiří Höfer

2 │ Rozhovor Je po nedělní mši a naše farní stádečko se jako obvykle schází na faře ke vzájemnému sdílení. Mezi námi sedí i MUDr. Vlasta Hrubá, kyjská rodačka, která první říjnovou neděli oslavila krásných 60. let. Působí tiše, ale dáte-li jí prostor, rozpovídá se.

BYLA TU POMĚRNĚ SLUŠNÁ OBČANSKÁ VYBAVENOST Narodila jste se roku 1949. Jak vypadaly Kyje vašeho dětství? Byla tu poměrně slušná občanská vybavenost, měli jsme tu holiče, p. Sedláčka, na místě, kde je dnes kulturní dům. Na opačném rohu, kde je nová škola, byly potraviny. Tam, jak jsou dnes autodíly? Ne, přímo rohový dům naproti škole přes křiţovatku. Novější potraviny naproti škole, které zmiňujete, byly postaveny později. Pak je koupili švagr s manţelkou a zprovoznily tam autodíly. Naproti škole, kde je dnes nová zástavba, bylo papírnictví a čistírna. Na plácku za autobusovou zastávkou, tou blíţ ke kostelu, bylo směrem na Černý Most řeznictví a divadelní sál, kde se hrálo divadlo. Pamatuji se, ţe jsem tam jednou jako dítě šla na karneval pro děti anebo později jako dospělá na hru Dámy a husaři, kterou hráli místní ochotníci. Místo červeného domu, kousek od kostela směrem k rybníku, stávala hasičská zbrojnice a na místě budov Telecomu statek, kde chovali taţné koně. A tam, kde je dnes křiţovatka u kostela, kde vedlejší vede do Hostavic, byl statek s koňskou stájí a vedle nich

druţina a švec. V dalších domech bývala trafika, fotograf a holič. Na jiném statku býval dokonce i kovář. A ještě jsem zapomněla na dentistu, ten sídlil v baráčku nad novou školou, č.p. 404. Kolik obyvatel tenkrát Kyje měly? Říkalo se, ţe asi 6 tisíc. Zahrnovalo to Aloisov, oblast nad Aloisovem, „nade mlejnem“, coţ je tam u zastávky Za Horou, a Jiráskovu čtvrť, které se dřív říkalo Masarykova. To komunisti ji přejmenovali na Jiráskovu. Proto také v polovině 70. let postavili v parku u sokolovny bustu A. Jiráska. Kdyţ jste chodila na ZŠ, to tu byla uţ i nová budova, nebo jen ta

Rozhovor │ 3

Ulice Za Školou, pohled ke Kyjskému rybníku, 60. léta. Archiv pí. Vlasty Hrubé.

stará, kterou před nedávnem zbourali? Obě.

Poté jste šla na střední školu? Tehdy na dvanáctiletku. Maturovala jsem v r. ´69.

Jistě jste zaţili jako školáci nějakou tu legraci. Můţete se s námi podělit o nějakou příhodu? (Pokyvuje hlavou a směje se.) Měli jsme třídního učitele, jmenoval se Tlustý. Ten tak řval, ţe se tím bavili i lidi naproti v čistírně. Jednou si mnozí z nás zapíchli do lavice čtyři špendlíky a brnkali na ně. On blbě viděl a nevěděl, kdo to dělá (směje se) … Ale říkal, ţe by bylo divné, kdybychom ho nezlobili. Ale abychom ho poslali do pr…, jak to dnes bývá, to neexistovalo. Na Mezinárodní den dětí nás vţdycky brával do Prahy a všem nám koupil zmrzlinu.

A pak jste se vydala studovat medicínu. No, původně jsem koketovala s Mat-Fyzem, ale rok před maturitou jsem se zbláznila do medicíny. Na vysoké jsem se dala na dětské lékařství; měla jsem velký vzor v p. MUDr. Tošovském z Nemocnice na Karlově. Promovala jsem r. 1975. Hlásilo se nás tam 6000 a z toho brali 200. Pamatuji se, jak nám jednou P. Kellnar sděloval, ţe jste při zásahu první pomoci vypadla ze sanitky a zranila se, a kladl nám na srdce, ať se za vás modlíme. Co si z té doby pamatujete?

4 │ Rozhovor Moc si toho nepamatuji. Tenkrát jsem pracovala na vedlejší úvazek na Pankráci, jezdili jsme i do Ruzyně. Tam jeden vězeň dostal epileptický záchvat, tak jsme pro něj jeli. Na Pankrác jsme pak uţ nedojeli. Uţ je to 15 let. Stalo se to 13. května, to byl pátek. Vy si pamatujete i den? Pátek třináctého, ano. Pak uţ si pamatuji jen světla nad postelí, ani nevím, jak jsem se dostala na pokoj. Byla tam za mnou paní Radová, víc uţ si nepamatuji. Poté jsem byla ještě v domácím léčení. Stalo se to v Mozartově ulici pod Bertramkou, kde má vilu Karel Gott, tak jsem pak ţertovala, ţe nade mnou bděli dva bohové. Co ráda děláte ve volném čase? Moc ho nemám, protoţe pracuji v nemocnici ve Vrchlabí. Ale mám ráda historii, ráda čtu historickou literaturu faktu. Obzvlášť mám ráda Karla IV. Proč zrovna jeho? Díky jemu jsme tu jako stát. Karel převzal zemi po smrti svého otce Jana Lucemburského, a to velmi zdevastovanou. Jana více zajímalo válčení neţ blaho České země. Jenţe prohrával a tak zastavoval české hrady. Kdyţ měl být Karel korunován, nebyla nalezena koruna, protoţe i tu Jan zastavil, aby měl peníze na válčení, a nevědělo se, komu. I proto pak Karel

nechal vytvořit korunovační klenoty. Z Prahy učinil město evropského významu. Zaloţil u nás první univerzitu za Alpami, Karlštejn, Nové Město (pozn. aut.: Hned říká i data založení těchto staveb, ale nejsem schopna si to v té rychlosti zapsat!) Pokud vím, tak cyklistiku jste dělala i závodně. Jezdívala jsem 35 km, sprinter jsem nikdy nebyla. Ale jen druhou třídu, na mistrovskou třídu jsem nedosáhla, protoţe jsem při tom studovala medicínu. Jezdili jsme po celé ČSSR, do zahraničí to nešlo. Pouţíval tehdy někdo z profesionálů doping? Nevím o ničem. Dnes je to průšvih, hlavně na Tour de France. Co si myslíte o naší farnosti? Obdivuji pátera, ţe dal dohromady tu naši faru, po dlouhá léta barabiznu. Je to vlastně takový Karel IV. Co bylo vlastně s naší farou do pádu komunismu? Fungovala jako ubytovna pro sociálně nepřizpůsobivé. Tam, kde je bowling, byla sběrna papíru. Hodně se teď bilancuje o dvaceti letech svobody. Jak je hodnotíte vy? Vadí mi morální úpadek způsobený 40 lety hrůzovlády, politici se hádají jak puberťáci, o lidi jim nejde. Připravila Marta Höferová

Rozhovor/Poezie │ 5 Vlasta Hrubá se narodila r. 1949 s pomocí porodní báby v Kyjích. Pochází z rodiny švadleny a automechanika. „Měl ţivnost automechanik – zámečník, kterou mu ale komunisté znárodnili, čili ukradli.“ Má dvě mladší sestry, se kterými bydlí v jednom domečku v ulici Nad Školou. Mezi její koníčky patří cyklistika, cestování (projela celou Evropu a některé země mimo ni), česká historie – zvláště Karel IV. V důchodu plánuje studovat Univerzitu třetího věku, obor Historie.

Dědova mísa V kamnech praská, dědek kaţdou chvíli zvadlé ruce sobě zahřívá. Kolo vrčí, syn si s prací pílí, nádobu si z dřeva vyrývá.

„Uč mě tomu.“ „Vida toho kluka, nač by tvá to ruka uměla?“ „Aţ se tobě bude třásti ruka, koryto ti synek udělá!“

Kolečko si divnou píseň šumí, vnoučeti se očka kmitají. „Hle, co náš táta všechno umí, jak mu třísky z rukou létají.“

V kamnech praská, dědek shrben pláče. Zvadlé ruce syn mu zulíbá. Kolo mlčí, vnouče kolem skáče. „Táto, proč se kolo nehýbá?“

„Dřevo ukradl jsi v panském lese – komu děláš z něho koryto?“ „Dědovi, uţ se mu ruka třese – nádobí uţ všechno rozbito!“

Jan Neruda

Vybrala Eva A. M. Loudilová

6 │ Stránka pro děti a nejen pro ně Najdi je, začínají na ,,O“! Hledej slova a názvy, které začínají písmenem O. U některé odpovědi moţná objevíte ještě další moţnost. 1. Rybář, učedník Jana Křtitele, bratr Šimona a Petra, Ježíšův učedník. 2. Hora, na které Ježíš plakal nad Jeruzalémem. 3. Jak ukončil Jidáš svůj život? 4. Bileámovo zvíře, které promluvilo lidskou řečí. 5. Strom, jehož ratolest je symbolem pokoje. 6. Znamení, kterým byli po narození poznamenáni všichni muži v Izraeli.

Víš, jak se jmenuji? Ţiji ve skulinách korálových ostrovů v Tichomoří a říkají mi ,,jedlý mořský červ“.

Druh zeleniny Vázanka Tanečnice Kupa Hubička Pokrok

Stránka pro děti a nejen pro ně │ 7 Přesmyčky: Státy světa

Odpovědi posílejte na e-mailovou adresu [email protected] nebo předávejte osobně Terce Melicharové nebo Báře Machové. Pro správné luštitele je připravena speciální cena.

8 │ Duchovní stránka

Mariánská zjevení Banneux /čti Banné/ Několik dní poté, co skončila zjevení v Beauraing, došlo na území Belgie k dalším zjevením. Ve vesničce Banneux se v období od ledna do března 1933 osmkrát ukázala Panna Maria Mariette Beco. K prvnímu zjevení došlo večer 15. ledna, kdyţ při čekání na mladšího bratra Mariette vyhlédla z okna. V té chvíli spatřila na zahradě mladou paní v bílých šatech s modrou stuhou kolem pasu a se závojem na hlavě. Dále si všimla zlaté růţe na pravé noze a růţence na pravé paţi. Paní měla sepnuté dlaně k modlitbě a usmívala se na ni. Mariette to řekla své matce, která ale dostala strach a nedovolila dceři, aby vyšla ven. Kdyţ se děvčátko vrátilo k oknu, Paní uţ tam nebyla. Druhý den se nepřihodilo nic. Jen místní kněz byl překvapený, kdyţ uviděl Mariette na mši svaté a na katechismu. Dívenka totiţ byla nejstarší ze 7 dětí a pomáhala doma s péčí o sourozence a také v malém obchůdku, který rodiče vlastnili. Nechodila tedy ani na katechismus a nebyla ani u prvního sv. přijímání. Tři dny po této události vyšla Mariette večer z domu, poklekla na místě, kde se jí poprvé ukázala Matka Boţí, a začala se modlit růţenec. Náhle uviděla, jak se k ní přibliţuje Poţehnaná paní. Připojila se k její modlitbě, ale nedotýkala se přitom růţence, který měla. Pak jí pokynula, aby ji následovala. Během cesty Matka Boţí třikrát poklekla. Nakonec přišly k místu, kde

Duchovní stránka │ 9 vyvěral pramen. Tam Maria řekla: „Tento pramen je vyhrazen pro mne.“ a zmizela. Následujícího večera vyšla Mariette opět z domu a znovu poklekla k modlitbě. Po několika desátcích růţence znovu uviděla Bohorodičku, která jí sdělila: „Jsem Panna chudých“. Pak šly znovu k pramenu a Maria pokračovala: „Tento pramen je vyhrazen pro všechny národy, aby ulevil nemocným.“ K dalšímu zjevení došlo aţ za 3 týdny. S Mariette bylo na místě ještě dalších šest lidí. Tehdy jí Paní sdělila, ţe by si přála vystavět malou kapli a dodala: „Přicházím, abych zmírnila utrpení.“ V následujících týdnech se děvčátko modlilo se členy své rodiny a dalšími lidmi růţenec, ale aţ 15. února Matka Boţí přišla znovu. Mariette jí pověděla, ţe kněz od ní chce nějaké znamení. Pak naslouchala a začala plakat. Poselství tentokrát znělo: „Důvěřujte mi, já budu důvěřovat vám. Hodně se modlete. Na shledanou.“ 20. února se znovu opakovala výzva k modlitbě. Poslední, osmé, zjevení se uskutečnilo 2. března. Panna Maria řekla: „Jsem Matkou Vykupitele, Matkou Boţí, hodně se modlete“ a namísto obvyklého „na shledanou“ dodala: „Sbohem.“ Po těchto zjeveních začali k pramenu přicházet nemocní a došlo k řadě zázračných uzdravení. Banneux je dnes známé jako „belgické Lurdy“. Připravila Blanka Ocovská Zdroj: www.theotokos.org.uk

10 │ Papežská návštěva OHLÉDNUTÍ ZA PAPEŢSKOU NÁVŠTĚVOU V říjnovém Natanaelu jsme si mohli přečíst čerstvou reportáž z putování za Svatým otcem do Staré Boleslavi, kterou s obětavostí sobě vlastní stihla těsně před uzávěrkou napsat Marta Hőferová. Pro nás, syny a dcery katolické církve, je papežská návštěva určitě největší událostí roku. Několika reflexemi, psanými již s určitým časovým odstupem, bych se k ní chtěl ještě vrátit. Praţská pěší pouť byla tradičně dobře připravena. „Kyjští“ jsou obětaví a profesionální. A je dobře, ţe vzhledem k řadě „přidruţených“ poutníků se jejich věhlas rozšířil. Velmi příjemně jsem byl překvapen poutnickými vlajkami a tričky. Nevím, kdo to vymyslel, navrhl a zorganizoval, ale vyslovuji svůj hluboký obdiv a vděk – zdařilé, vypovídající, památka na mnoho dalších let! Ranní „kosa“ na Proboštské louce nebyla tak strašná, protoţe 1) vylézající sluníčko stále více hřálo, 2) v partě „bartolomějských kamarádů“ mi bylo hezky, 3) na velkoplošných obrazovkách (které za návštěv Jana Pavla II. ještě nebyly) byl k vidění docela solidní program – zvlášť přímý přenos z papeţova pobytu ve Staré Boleslavi těsně před příjezdem na bohosluţbu byl silným záţitkem. (A stejně tak i záběry na soustředěnou tvář

Papežská návštěva │ 11 Benedikta XVI. během mše svaté.) V rámci předprogramu musím ještě zvlášť vyzdvihnout ty úţasné reklamy! Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl tak skvělou symbiózu závaţného sdělení a čistého humoru. (Neví někdo, kde by se ty spoty daly znovu shlédnout, event. jak je dostat do mého počítače?) Doznávám, ţe jsem patřil k těm, kteří měli k celé akci důvodné výhrady, námitky. Sejít se uţ v osm večer a po celonočním pochodu dorazit na místo několik hodin před začátkem bohosluţby, to je i pro mladé a zdravé příliš vyčerpávající. A k tomu ještě další den vstávat brzy ráno do školy či zaměstnání. Nedivil jsem se tedy těm, kteří se pouti odmítli zúčastnit s vysvětlením, ţe tak mimořádné chvíle chtějí proţít odpočatí, nikoli usínající a sotva stojící na nohách. Ale kupodivu to nakonec zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem se obával. Síly nechyběly. Říkejme tomu „třeba“ Boţí milost. Benedikt XVI. navštívil jednu z nejateističtějších zemí světa. Moţná jen „nejagnostičtějších“. Kaţdopádně to byla misie v zemi, kde katolická církev nemá na růţích ustláno, její kredit je bohuţel nízký. Právem jsme kvitovali vesměs kvalitní práci médií, zejména České televize. Svým studentům jsem zadal slohové cvičení, v němţ měli krátce popsat papeţskou návštěvu. Práce za mnoho nestály, něco mne však přece zaujalo: „Nevěděla jsem, ţe je u nás tolik věřících lidí,“ napsala jedna slečna. Jiná dokonce sdělila, ţe je jí líto, ţe nebyla také vychována ve víře… Desetitisíce lidí a prakticky ţádný problém. Kázeň, pořádek, dobrá nálada. Jaký rozdíl (zvlášť z hlediska policie) oproti pochodujícím desítkám neonacistů či fotbalových chuligánů. Kdo měl oči otevřené, muselo ho to do nich praštit. Svatý otec vykonal nejen pastorační, ale také státní návštěvu. Na tuto část pobytu jsem nemohl pohlíţet jinak neţ s ironií a sarkazmem. „Bennedettorovný“ prezident Klaus se před objektivy celý tetelil; ach, jak mu bylo dobře. Naprosto jsem nepochopil, jak člověku, který ještě jako předseda vlády přirovnával církev ke spolku zahrádkářů, mohly na brněnském letišti aplaudovat davy věřících (ţe by „tupé stádo“?). Klausova ješitnost je neobyčejně odporná – a kdo jiný neţ křesťané by to měl silněji vnímat? Vyloţeně přízračně působilo, kdyţ si s papeţem podával ruku středočeský hejtman Rath, známý grázl a bigamista. Tyto záleţitosti ovšem rád přenechám „Boţím mlýnům“.

12 │ Papežská návštěva (Dokončení) Po návštěvě České republiky je mi římský biskup ještě sympatičtější a milejší. Uţ jen ty jeho krásné české věty… Přiznám se, ţe jsem zpočátku vnímal jeho pontifikát tak trochu jako jakýsi „přívěsek“ za epochálním působením Jana Pavla II. Ale Benedikt XVI. je také výjimečná osobnost. A vpravdě úctyhodná! Jaké plody poţehnaná návštěva „Poţehnaného“ papeţe (benedictus = lat. poţehnaný) přinesla a přinese? Duchovní ovoce nelze pochopitelně nijak exaktně měřit nebo váţit. Příliš vypovídající nebudou ani počty konverzí či návštěvníků bohosluţeb. Ale pokud si v sobě neseme posilu ve víře a odhodlání o ní svědčit, máme zač být vděční. Díky za Vaše povzbuzení, Svatý otče. A především – Deo gratias! Petr Střešňák

Natanael vychází vţdy první neděli v měsíci. Náklad 70ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 29.11.2009. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.