167
Mozart v âechách
Mozart v âechách Jifií Hilmera The study is the first attempt to map putting on stage of Mozart’s operas and singspiels in Bohemia from the late 1780s till 1900 outside Prague. It focuses on theatre troupes that included Mozart’s pieces in their repertory, on their directors and singers, as well as the places, where they performed. The information is drawn from such sources as archival official documents, collections of theatre posters in archive and museum collections, notes in contemporary press, contemporary theatre almanach, etc. As much as 106 performances of Mozart’s scenical pieces were found, of which the most frequent were Don Giovanni (35¥), Die Zauberflöte (32¥) and Le nozze di Figaro (25¥). With regard to the fact that the article was written within a larger research looking closely at theatre activity in the Bohemian regions in the nineteenth century, the author is convinced that the list of locations, where professional execution of Mozart’s opera could have taken place, is complete. Less guaranteed (especially in the period until the mid-nineteenth century) is the completeness of the titles performed, and their rendering – there could have been more of these.
Praha je právem hrdá na svou mozartovskou tradici. Mozartovy opery se však dávaly už od pozdních let 18. století i v dalších městech Čech. Tato studie činí první pokus zmapovat ta mimopražská města, ve kterých byly Mozartovy opery a singspiely prováděny, a to v časovém rozmezí od pozdních 80. let 18. do sklonku 19. století. Pozornost je soustředěna na společnosti, jež Mozartova díla zařazovaly do svého repertoáru, ředitele a zpěváky těchto společností, místa jejich působení. Studie podává základní údaje, které lze vyčíst z pramenů, jimiž jsou archivní úřední dokumenty, sbírky divadelních cedulí v různých archivních a muzejních fondech, zprávy v dobovém tisku, dobové divadelní almanachy a podobně; konkrétní zdroje jsou uvedeny v poznámkách. Co se týče přesnosti a sdělnosti pramenů, máme jistotu, že archivní dokumenty z fondů Českého gubernia a Českého místodržitelství zahrnují všechny společnosti, které v zemi hrály. Vzhledem k tomu, že článek vznikl v souvislosti s daleko širším výzkumem divadelních aktivit v českých krajích 19. století, je autor přesvědčen o úplnosti všech lokalit, ve kterých by ve sledovaném údobí mohlo dojít k profesionálnímu provedení Mozartových oper. Menší jistota (zejména do poloviny století) platí pro úplnost titulů a jejich provedení. Je nepříjemné, že zcela převažující většina zpráv uvádí účinkující pouhými příjmeními – jen ve vzácných případech se podařilo doplnit chybějící křestní jména z jiných zdrojů. Konečně je třeba konstatovat, že v provinčních městech a jejich novinách chyběla kvalitní odborná kritika (relativně nejlépe na tom byly – zdá se – Teplice); což brání vyvození hlubších závěrů ze získaných poznatků. * * * Souviselo s obecnou situací v zemi, že až do posledního desetiletí 19. století to byly německé divadelní společnosti, které Mozartova díla zařazovaly do svého repertoáru. Tak roku 1788 otevíral ředitel KARL ANTON FALLER nové karlovarské divadlo Figarovou svatbou.1 Když FRANZ VASBACH dostal v červenci roku 1796 povolení k před1
M. KAUFMANN: Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, Karlovy Vary 1932, s. 14. – Autor knihy uvádí název opery ve znění Figaros Hochzeit. Je však pravděpodobné, že tehdejší provedení bylo italské
© Academia, Praha 2007
Hudební věda 2007, ročník XLIV, číslo 2
168
Jifií Hilmera
Cedule provedení Mozartovy Kouzelné flétny Schantrochovou divadelní společností 19. května 1816 v Chebu (SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, sbírka cedulí, karton 252)
Mozart v âechách
169
stavením v Liberci, uváděl mezi ohlašovanými tituly také Únos ze serailu.2 Pozdější zpráva libereckých novin, že CHRISTOPH JOSEPH ZACHEO provedl téhož roku ve městě celkem čtyřicetkrát Kouzelnou flétnu, je patrně nesprávná v udaném letopočtu a určitě nadsazená co do počtu představení. Kouzelnou flétnu měl však na repertoáru také velvarský měšťan a zakladatel početné divadelnické dynastie JOSEF PILZ, když na jaře 1806 působil v Libni,3 která tehdy patřila do kouřimského kraje – od pražských hradeb ji odděloval ještě nově budovaný Karlín –, ale i tak šlo o mozartovské představení, jímž se kdy kočovná společnost nejvíce přiblížila hlavnímu městu. V květnu 1816 měla společnost GEORGA SCHANTROCHA dvě mozartovské inscenace v Chebu.4 V Únosu ze serailu zpíval ředitel Pedrilla, Osmina vídeňský dvorní herec Dirzka, Belmonta Schemmer, Konstanci sl. Bergová. V Kouzelné flétně připadla Dirzkovi role Sarastra, Královnou noci byla ředitelova manželka Therese, Taminem Schemmer, Paminou sl. Bergová, Papagenem Weiß, Papagenou sl. Thieme, jednoho ze tří geniů představovala mladší dcera Schantrochových Nannette (srov. s. 168). – Po smrti Georga Schantrocha se ujala řízení společnosti jeho vdova THERESE SCHANTROCHOVÁ. Opět v Chebu byl roku 1820 nebo 1821 proveden Únos ze serailu s Minařzikovým Belmontem, Konstancí paní Philippové, starší ředitelčinou dcerou Karolinou v roli Blondchen, Steinovým Pedrillem a Illenbergerovým Osminem.5 U direktorky Schantrochové (a zase v Chebu) se také prvně v našem zájmovém okruhu setkáváme s Donem Juanem.6 Titulní roli měl Friedrich Wilhelm Seebach, Leporella představoval Seebach otec, komtura Illenberger, Donnu Annu sl. Voigtová, Dona Ottavia Ackermann, Donnu Elviru paní Ackermannová, Masetta Kreidl, Zerlinu starší a umělecky významnější ze sester Schantrochových Karolina. Mezitím v listopadu a prosinci 1819 (po letní sezóně ve Františkových Lázních) působil v Chebu koburský knížecí divadelní ředitel GEORG LIEBL se svým společníkem FRIEDRICHEM SAULEM.7 V Únosu ze serailu hrál Selima Spahn starší, Belmonta paní Spahnová [!], Konstanci beneficiantka Babette Steingräberová, Blondu paní Kürschnerová, Pedrilla spoluředitel Saul. Řadu představení uzavřela 20. prosince Kouzelná flétna. Sarastrem byl Kürschner, ředitel Liebl prvním knězem, Saul Papagenem, jako Tamino hostoval Bullinger, Královnu noci zpívala paní Spahnová, Paminu sl. Steingräberová, Monostata Spahn mladší. Úlohu orchestru zastávala patrně místní klavíristka Julie Wodnianská – a nebylo to asi pouze pro toto zvukové pod původním titulem Le Nozze di Figaro. Německá divadelní oznámení ostatně pravidelně užívala názvu Die Hochzeit des Figaro, se zněním Figaros Hochzeit se prvně setkáváme až v dubnu 1880 v Chebu. Pro plynulost formulací se v přítomném článku uvádějí jednotlivá díla pod českými názvy. Na oznámeních k představením německých společností se ovšem Kouzelná flétna ohlašovala jako Die Zauberflöte, Únos ze serailu jako Die Entführung aus dem Serail, Titus/La Clemenza di Tito v jediném případě jako Titus der Gütige, jinak jednoslovně; Così fan tutte pod původním italským názvem (ve Stavovském divadle však také jako Die Zauberprobe, oder: So sind sie alle), Don Giovanni pod hrdinovým jménem ve španělském znění Don Juan. 2 Bohemia č. 17, 9. 2. 1844. 3 NAP PG/1791–1806/15b/karton 228. 4 SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, sbírka cedulí, karton 251. JITKA LUDVOVÁ A KOL.: Hudební divadlo v českých zemích – osobnosti 19. století, Praha 2006, s. 463–466. 5 SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, sbírka cedulí, karton 252. 6 Tamtéž; nesmírně bohatá sbírka chebských cedulí je ovšem v první polovině 19. století něčím zcela mimořádným, což může celkový obraz značně zkreslovat. 7 NAP PG 1816–1820 / 15b / 7; SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, karton 251.
170
Jifií Hilmera
ochuzení, že na ceduli z představení poznamenal neznámý pisatel: „Schlechteres habe ich in meinem Leben nichts gesehen.“8 Od jara 1819 zařazoval mozartovské tituly do svých dramaturgických plánů již nějakou dobu předtím aktivní a i později dlouhá léta působící divadelní ředitel FRANZ MASCHEK.9 Od března 1819 to byl Don Juan, v prosinci navíc Únos ze serailu a Kouzelná flétna. Obě opery se dávaly i následujícího roku, v prosinci přibyl Titus. To vše platilo pro Liberec, i když Maschek působil také v jiných městech – zejména v Teplicích. Tam také byl 30. srpna 1821 na jevišti zámeckého divadla proveden Titus v tomto obsazení:10 Titus – Schnaidtinger; Vitellia – sl. Ecknerová; Sextus – paní Fischerová; Annius – Seidel; Servillia – sl. Karnerová; Publius – Schiller. Roku 1822 a znovu 1826 se v Liberci opakovaly Flétna, Únos a Titus. Na jaře 1828 měl v Jindřichově Hradci v Čechách jen slabě zaznamenaný direktor JOSEF REISINGER sled zajímavých představení, mezi nimiž byla také 8. dubna provedená Kouzelná flétna. Celou „sezónu“ zaznamenal suflér Radeck v drobném almanachu11 včetně personálního stavu; na obsazení Mozartovy opery však nemůžeme podle něho ani přibližně hádat. – V říjnu 1830 usilovala o povolení ke hrám v Liberci divadelní ředitelka THERESE FALLEROVÁ, koncesovaná v Prusku a Sasku, přičemž nabízený repertoár nabízel mj. Dona Juana a Kouzelnou flétnu. Vzhledem k tomu, že Fallerová měla v Liberci dvacet představení už předchozího roku, lze předpokládat, že k provedení obou oper i došlo.12 Od zimní sezóny 1832/33 vedl liberecké divadlo opakovaně s některými mezerami JOSEF LUTZ.13 Když v lednu 1844 uvedl Kouzelnou flétnu, chválil dopisovatel pražské Bohemie zejména hostující pěvce slečnu von Wittenau (Pamina) a Mayera (Sarastro), z domácích členů pak paní Heßlingovou (Královna noci) a pány Heßlinga (Papageno), Haßlocha (Tamino) a Braunmüllera (Monostatos). Hůře dopadl posudek o březnovém provedení Dona Juana: jakkoliv byli výborní Heßling v titulní roli a dámy von Wittenau (Zerlina) a Heßlingová (Donna Anna), celý dojem kazila neohrabanost nejmenovaného představitele Leporella. Velká pozornost byla věnována opernímu repertoáru, když v sezónách 1851/52 a 1852/53 stál v čele libereckého divadla VÁCLAV BĚLČICKÝ (1818 Praha – 12. 3. 1865 Salzburg; dobové dokumenty uváděly ovšem jeho jméno v různých německých transkripcích).14 Sám byl úspěšný tenorista a do Liberce přišel ze Salcburku, kde od 19. září 1848 do 12. dubna 1851 působil jako divadelní ředitel. V Li8
SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, karton 251. NAP PG 1816–1820 / 15b / 7; PG 1821–1825 / 15b / 4; SOKA Liberec, Archiv města Liberce I, karton 181, sign. F 73/358. 10 Cedule v knihovně Regionálního muzea v Teplicích. 11 NK Praha 9 K 180, tres. Dg 358. 12 NAP PG 1826–30/15b/3; SOKA Liberec, Archiv města Liberce I, karton 182, sign. F 73/361. 13 NAP PG 1831–1835/15b/3; NAP PG 1836–1840/15b/2; SOKA Liberec, Archiv města Liberce I, karton 182, sign. F 73/362; SOKA Liberec, Archiv města Liberce I, karton 183, sign. F 73/366; Wiener allgemeine Theaterzeitung 12. 3. 1833, s. 207; Bohemia č. 17, 9. 2. 1844 a č. 43, 9. 4. 1844. JITKA LUDVOVÁ A KOL.: Hudební divadlo v českých zemích …, s. 312–315. 14 NAP PM 1850–1854 sign. 8/6/230/1852; 8/6/06/364; 8/6/601/1852/6284; 8/6/601/1853/320.401; 8/6/601/1853/1329; 8/6/601/1853/3697. Bohemia č. 190, 4. 12. 1851; 1852–04–17; Reichenberger Wochenblatt 17. 4. 1852 a 5. 6. 1852; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1852, 337–338; Berlin 1854, s. 106–107. Salzburger Mozart Lexikon, Hrsg. Land Salzburg und Internationale Salzburg Association, K. H. Bock, Bad Honnef 2005, heslo Theaterprinzipale (s. 491–494), č. 34. – Za upozornění na tuto knihu a přímé sdělení citovaných údajů děkuji doc. PhDr. Tomislavu Volkovi; viz také pozn. 23 a 25. JITKA LUDVOVÁ A KOL.: Hudební divadlo v českých zemích …, s. 43–44. 9
Mozart v âechách
171
berci zpíval Tamina v Kouzelné flétně a Belmonta v Únosu ze serailu. Z dalších členů souboru představoval v Kouzelné flétně Hané Sarastra, paní Hané Královnu noci a Carlschulz Papagena, ve Figarově svatbě Carlschulz Almavivu, sl. Leutholdová hraběnku, paní Hané Zuzanku, Hané Figara a sl. Reichmannová Cherubína. V referátu ze 30. prosince 1852 pochválila Bohemia celkovou úroveň liberecké operní produkce pod Bělčického vedením a ocenila také pokroky, které v novém angažmá učinili z Prahy přišlí pánové Ant. Petak a Held a mnichovská sl. Kirschbaumová. Z nich v lednu 1853 zpívali v Donu Juanovi Petak Dona Ottavia a Held Leporella, titulní roli měl von Guy, komtura představoval Kratky, Donnu Annu z Mnichova nově přišlá sl. Gerberová (již začátkem sezóny jí patřila role Normy), Donnu Elviru paní Blanková. Během léta 1851 působil Bělčický se svou společností postupně v Litoměřicích, Žitavě a Budějovicích, kde následně získal městské divadlo do užívání na zimní sezónu 1852/53. Jeho řízení se věnoval přednostně, zatímco v Liberci (kde Bělčického smlouva pokračovala), ho zastupovala jeho manželka; z Budějovic jsme bohužel za tu dobu bez bližších zpráv. O dalších mozartovských inscenacích v Liberci se dovídáme až v sezóně 1855/56, kdy byl ředitelem JOSEF M. KOTZKY (vlastním jménem KOTZIAN), režisérem opery Josef Khayda, prvním kapelníkem Friedrich Haßloch.15 V říjnu byla provedena Kouzelná flétna, v únoru Don Juan. Don Juan byl také jedinou Mozartovou operou, která se v březnu 1868 dávala v Liberci za několikaletého ředitelování JOHANNA WALBURGA.16 Významnou okolnost pro nové kvality divadelního života v Liberci znamenalo roku 1883 otevření nového divadla, postaveného podle projektu vídeňského ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.17 Ředitelem byl EMANUEL RAUL (vlastním jménem FRIEDMANN; 13. 5. 1843 Boskovice – duben 1916 Katovice). Opery se v něm však začaly hrát až ve druhé zimní sezóně – poté, co bylo rozšířeno orchestřiště, schopné pojmout 28 hudebníků, jimž jako první kapelník stál v čele Emil Kaiser. Z Mozartových děl byla v listopadu 1884 nejprve provedena Kouzelná flétna – Sarastra zpíval Eugen Weiss, Královnu noci sl. Belomo, Tamina Eduard Würzen, Paminu sl. Milani, Papagena Berthold Glesinger, Papagenu Gusti Zimmermannová. Titulní roli v Donu Juanovi, který přišel na scénu v únoru 1885, měl Richard, komtura zpíval Weiss, Donnu Annu Belomo, jako Elvíra hostovala Marianne Stögerová z brněnského městského divadla, Leporella představoval Glesinger. Ještě v březnu přišel na řadu Titus s beneficiantem Würzenem v titulní roli, Richardovým Publiem, Sextem M. Stögerové a Anniem sl. Vossové, Vitellu zpívala Belomo a jako Servilla hostovala sl. Walterová. V prosinci obohatila Raulův liberecký repertoár Figarova svatba; Figara zpíval Glesinger, jako Zuzanka hostovala Martha Vogelová, Almavivu představoval Neidl, hraběnku Lili Hoke, Cherubína Toni Eibenschützová, Marcellinu Frida[?] Hawliková. 15
NAP PM 1855–1859, sign. 8/6/10/11 a 8/6/20/2; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1856, s. 138–139; Berlin 1857, s. 84–85. Divadelní oznámení v týdeníku Reichenberger Wochenblatt. 16 NAP PM 1861–1870, kart. 880, sign. 8/6/23/66; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1867, s. 251–252; Berlin 1868, s. 260; Berlin 1869, s. 277–278; Berlin 1870, s. 275–276. Divadelní oznámení v denících Reichenberger Anzeiger a Reichenberger Zeitung. JITKA LUDVOVÁ A KOL.: Hudební divadlo v českých zemích …, s. 432–435. 17 NAP PM 1881–1890, sign. 8/6/6/6; 1891–1900, sign. 8/6/6/3. Reichenberger Zeitung od března 1883 passim. Deutscher Bühnenalmanach; Berlin 1884, s. 472–473; Berlin 1884, s. 331–332; Berlin 1885, s. 374–375; Berlin 1886, s. 400–402; Berlin 1888, s. 248–250; Berlin 1900, s. 536–537.
172
Jifií Hilmera
Figarovou svatbou otevíral potom Raul 15. května 1886 i provoz nového divadla v Karlových Varech – další divadelní budovy, postavené u nás podle plánů vídeňských projektantů Fellnera a Helmera. Představení libereckého divadla trvala totiž zpravidla od poloviny září do Velikonoc následujícího roku a na léto se Raul opakovaně přesunoval do Karlových Varů. Karlovarské představení řídil dirigent Veit, režii měl Netsch, který také představoval Basilia; Figarem byl Schlosser, Zuzankou sl. Goldfeldová, hrabětem Mannheit, hraběnkou slečna von Brussy, Cherubínem Mathilde[?] Palme, Marcellinou opět Hawliková. Volba Figarovy svatby ke slavnostnímu otevření nového divadla měla svůj symbolický význam – toto dílo zahajovalo (jak už bylo řečeno) i představení předchozí divadelní budovy roku 1788. Mezitím víme jen o jednom karlovarském představení této opery z dubna 1877 pod ředitelem EDWARDEM BACHMANNEM (22. 9. 1831 Praha – 18. 4. 1880 Karlovy Vary) – titulní roli měl Mikolasch, Leporella zpíval Richard Korschen, komtura Wilhelmi, Donnu Annu Růžena Bílková, známá i z českých představení plzeňského divadla, Elvíru sl. Polatschková, Ottavia Carl Beetz, Zerlinu paní Möller-Weixlgärtnerová, Masetta Frank junior.18 – Od roku 1886 se pak už Mozartovo jméno na pořadech karlovarských sezón neobjevilo. Ředitelem libereckého divadla se stal na sezónu 1887/88 PAUL HILLER, prvním kapelníkem byl Wilhelm Liebenau, operním režisérem Oscar Fiedler.19 Postupně byly provedeny Figarova svatba, Kouzelná flétna, Don Juan a Únos ze Serailu – podrobnosti o těchto představeních však neznáme. Koncem sezóny vytvořil režisér Fiedler s dalším členem libereckého souboru samostatnou společnost, s níž navštěvoval lokality přilehlé oblasti. Tak 8. května 1888 provedl ve Varnsdorfu Dona Juana, dalším navštíveným městem byla Krásná Lípa a v květnu Žitava – snad i tam přišel ke slovu Mozart. V posledním desetiletí 19. století byl ředitelem libereckého divadla EMANUEL WESTEN.20 Mozartovy opery přicházely během té doby na pořad s poměrně značnými odstupy a s měnícími se vůdčími umělci. Figarovu svatbu v listopadu 1893 dirigoval Eduard Steinböck, režii měl Wilhelm Dengler, který také zpíval Figara, hrabětem byl Franz Zech, hraběnkou Julie Czillagová. Dona Juana v lednu 1895 dirigoval August Veit, titulní roli měl Georg Beeg, režisér Ludwig Ziehmann zpíval Leporella, Donnu Annu Anna Vogesová, Donnu Elviru Anna Hesse, Zerlinu Klara Delmarová. V sezóně 1897/98 byli kapelníky Rudolf Weys a Max Lützow, režisérem opery Ludwig Wolff. V Kouzelné flétně z ledna 1898 představoval Sarastra Carl Roeseling, Tamina Willy Thoma, Královnu noci Marie Jira, Paminu Rosa Duce, Papagena Adolf Sondegg, Papagenu Marie Reganová. V Donu Juanovi z následujícího března měl titulní roli Sondegg, Leporella zpíval režisér a beneficiant Ludwig Wolff, komtura Carl Roeseling, Donnu Annu Rosa Duce, Donnu Elviru Marie Jira, Dona Ottavia Thoma. V květnu 1874 bylo v Teplicích otevřeno nové divadlo podle projektu drážďanského architekta Bernharda Schreibera – ve své době jediné mimopražské divadlo s celoročním provozem, které přitom věnovalo velikou pozornost opernímu 18
Divadelní oznámení v listu Karlsbader Anzeiger. JITKA LUDVOVÁ A KOL.: Hudební divadlo v českých zemích …, s. 32–33. 19 Reichenberger Zeitung 10. 4. 1887 a další. 20 NAP PM; 1881–1890, sign. 8/6/23/17; 1891–1900, sign. 8/6/23/10; Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1891, s. 451–452; Reichenberger Zeitung 21. 9. 1895 a další.
Mozart v âechách
173
repertoáru. Za prvního ředitele, jímž byl po dobu první letní sezóny HERMANN PODOLSKY, byl v červenci proveden Don Juan.21 S podzimem převzal vedení divadla KARL BUKOVICS VON KISS-ALACSKA, za jehož ředitelování byla v lednu 1875 uvedena Figarova svatba a v dubnu Don Juan.22 Teplické divadlo si zakládalo na svém moderním technickém vybavení, ale u Dona Juana označil novinový referát nadměrné užití světelných efektů za rušivé. Pod novým ředitelem C. J. Bertalanem k provedení žádné Mozartovy opery nedošlo – až zase r. 1878, kdy byl uměleckým ředitelem divadla zdatný režisér ANTON LECHNER (12. 7. 1845 Meidling/Wien – 19. 11. 1905 Brno), který přišel do Teplic z Olomouce a svou teplickou funkci zastával až do r. 1889.23 Během jeho éry byla v listopadu 1878 provedena Figarova svatba, kde Figara zpíval Richard Korschen, Zuzanku Kauerová, hraběte operní režisér Willem, hraběnku příští členka Národního divadla Irma Reichová, Cherubína sl. Aliprandi. K benefici kapelníka Eduarda[?] Pölze se v únoru 1883 dávala Kouzelná flétna, kde byl Sarastrem Unger, jako Královna noci hostovala Wagner-Ueberhorstová, Tamina představoval Czerny, Paminu Leopoldine [?] Augustinová, Papagena Karl[?] Mailler, Papagenu Friedmannová. V Donu Juanovi ze října 1885 měl titulní roli Mailler, komtura zpíval Adler, Donnu Annu Susanne [?] Weutzová, Elviru sl. Metella, Ottavia Perluß, Leporella Unger, Zerlinu Gusti Lorinserová, Masetta F. R. [?] Indra. Při dalším provedení Dona Juana v listopadu 1887 byla titulní role svěřena debutujícímu Baumovi, komturem byl Frickhinger, Annou Hahnová, Elvirou sl. Leichová, Ottaviem Emil Krause, Leporellem Alois Hofmann, Zerlinou Hansi Jergová, Masettem opět Indra. Začátkem letní sezóny 1887 hostoval v Teplicích operní soubor pražského německého divadla pod vedením dirigenta Ludwiga Slanskyho a mezi čtyřmi operami provedl také Così fan tutte což je jediná naše informace o provedení této Mozartovy opery na mimopražské scéně v Čechách. Z Teplic odešel Lechner do Salcburku, kde řediteloval od podzimu 1890 až do května 1899. Po Lechnerovi se stal ředitelem teplického divadla od začátku zimní sezóny 1889/90 ADOLF PALME.24 Již v říjnu byla provedena Kouzelná flétna. Jako Pamina tu vystoupila „Rosa Matura“ – čili naše Růžena Maturová, která absolvovala v Teplicích své první angažmá a v každé nové roli byla hodnocena na prvním místě před ostatními interprety. Šťastný večer měl podle místního kritika Robert Edwin v roli Papagena. Marie Myrha přijala roli Královnu noci jako záskok a nebyla úspěšná, Josef Roberti jako Tamino mohl uspokojit jen skromné nároky. Sarastra zpíval Theodor Gunther, Papagenu Amélie Stögerová, Monostata Julius Holbach. Ve Figarově svatbě (srpen 1890) představoval Figara Glesinger, hraběte Edwin, hraběnku Hawliczek(ová). Referent pochválil Marii Czermakovou za výkon v roli 21
Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1874, s. 484–485; Teplitzer Zeitung 10. 5. 1874 a další. Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1875, s. 336–337; Teplitzer Zeitung, leden–duben 1875 (divadelní oznámení a referáty). 23 NAP PM 1871–1880, sign. 8/6/11/14; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1879, s. 306–308; Berlin 1880, s. 313–314; Berlin 1881, s. 317–319; Berlin 1882, s. 333–334; Berlin 1883, s. 335–336; Berlin 1884, s. 378–380; Berlin 1884, s. 378–380; Berlin 1885, s. 424–426; Berlin 1886, s. 463–666; Berlin 1887, s. 452–454; Berlin 1888, s. 483; Berlin 1889, s. 489–491. Divadelní oznámení a referáty v listě Teplitz-Schönauer Anzeiger. Salzburger Mozart Lexikon. Hrsg. Land Salzburg und Internationale Salzburg Association, K. H. Bock, Bad Honnef 2005, heslo Theaterprinzipale (s. 491–494), č. 43. 24 NAP PM 1881–1890, sign. 8/6/15/2 a 8/6/15/9. Deutscher Bühnenalmanach; Berlin 1890, s. 519–521; Berlin 1891, s. 531–533; Berlin 1891, s. 531–532; Berlin 1892, s. 602–604; Berlin 1893, s. 474–475; Berlin 1894, s. 531; Berlin 1895, s. 527. Divadelní oznámení a referáty v listě Teplitz-Schönauer Anzeiger. 22
174
Jifií Hilmera
Cherubína, ale jinak měl k celkovému provedení a jmenovitě obsazení ostré výtky: sl. Herholdová naprosto nestačila na roli Zuzanky, sopránovou roli hraběnky zpívala altistka, jako Marcellina byla obsazena komická stará, Bartola a zahradníka zpívali sboristé. V lednu 1891 byl proveden Únos ze serailu s Riedelovým Belmontem, Konstancí Minny Breinreichové, Blondchen Marie Czermakové, Koppovým Pedrillem, Seeligovým Osminem a Edwinovým pašou. Při opětovném provedení Kouzelné flétny v říjnu 1891 připadla Sarastrova role Wilhelmu Ungerovi, Královny noci Marii Czermakové, Paminy Gabriele Longinové, Taminova Leopoldu de Beer, Papagenova Engelbertu Adamovi, Papagenina znovu Amélii Stögerové, Monostatova Williamovi. Ve zvláštním spojení byly v prosinci 1891 provedeny singspiel Der Schauspieldirector a Requiem. V únoru 1893 přišel na pořad Don Juan s Josefem Ciandou v titulní roli, v březnu opět Kouzelná flétna, o rok později měla Marie Czermaková ke své benefici Figarovu svatbu. Od podzimu 1895 do konce letní sezóny 1897 řídil teplické divadlo z Řezna přišlý PAUL BLASEL (29. 6. 1859 Linz – 21. 6. 1940 Salzburg).25 Za něho byl v prosinci 1895 proveden Don Juan a v březnu 1896 Kouzelná flétna. Dona Juana zařadil v listopadu 1900 na pořad také EMANUEL RAUL, který si od roku 1899 k ředitelské funkci v Karlových Varech (kde se hrálo jen o letních sezónách) přibral i vedení divadla v Teplicích. Během svého nedlouhého ředitelování v Českých Budějovicích zařadil LUDWIG DEUTSCH tři Mozartovy opery, řízené prvním kapelníkem Jaroslavem Jungmannem.26 V listopadu 1885 měl ke své benefici Dona Juana Karl Schmiedek jako představitel titulní role, Donnou Annou byla Auguste Caliga-Ihlé, Elvirou Marie Bayrerová, komturem operní režisér Friedrich [?] Enslin, Ottaviem Friedrich Caliga, Leporellem Ferdinand Marian, Zerlinou sl. Wilhelma, Masettem Pfaffenberg. Téhož měsíce přišla na řadu Kouzelná flétna, kde jako Sarastro hostoval petrohradský Leon Miranda, Královnu noci představovala Schullerová, dvojici Paminy a Tamina Auguste Caliga-Ihlé a Friedrich Caliga, Papagena Schmiedek, Papagenu Wilhelma, Monostata Pfaffenberg. Marie Bayrerová si ke své prosincové benefici vybrala roli Cherubína ve Figarově svatbě, Figara zpíval Marian, Zuzanku Schullerová, hraběte Schmiedek, hraběnku paní Caliga-Ihlé, Marcellinu Emilie Frey, Basilia Caliga, Bartola Enslin. Při lednovém opakování Kouzelné flétny představoval Sarastra Ferdinand Marian. U několika mimopražských divadelních ředitelů bylo zařazení Mozartovy opery do jejich repertoáru zcela výjimečnou událostí – a u následujících dvou případů půjde výlučně o Dona Juana. Od podzimu 1871 byla ředitelkou německého divadla v Plzni a od léta 1872 zároveň městského divadla v Karlových Varech THEKLA MUSSIKOVÁ.27 V provedení z března 1872 tam měl titulní roli Franz Wanka, komturem byl Klaunig, další významné role obsadili hostující sólisté z pražského ně-
25
NAP PM 1891–1900, sign. 8/6/2/1718. Teplitz-Schönauer Anzeiger 27. 6. 1894 a další; Neuer Deutscher Bühnenalmanach; Berlin 1896, s. 509–510; Berlin 1897, s. 515–516. Salzburger Mozart Lexikon. Hrsg. Land Salzburg und Internationale Salzburg Association, K. H. Bock, Bad Honnef 2005, heslo Theaterprinzipale (s. 491–494), č. 48. 26 NAP PM 1881–1890, kart. 1692, sign. 8/6/4/4. Budweiser Kreisblatt 1. 7. 1885 a další; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1886, s. 70–71. 27 NAP PM 1871–1880, sign. 8/6/12/6. Pilsner Zeitung 21. 2. 1872 a další; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1873, s. 275–277.
Mozart v âechách
175
meckého divadla: Donnu Annu zpívala sl. Marxová, Elviru paní Plodková, Ottavia Polenz, Leporella Chandon. Až ve druhé polovině přelomové sezóny 1900/1901 dával v Plzni Dona Juana direktor ANTON GALOTZY.28 Výrazně naopak zařazoval do svého smíšeného repertoáru operní tituly ředitel CARL STICK – sám aktivní zpěvák (basista) a ve svém souboru operní režisér.29 Na rozdíl od jiných direktorů, orientovaných prakticky výlučně na české území a zpravidla i na přesně vymezené kraje, působil Stick (snad převážně) také v přilehlých oblastech za hranicemi a do Čech se vracel i s delšími přestávkami – nejčastěji do Chebu, ale i do dalších severočeských měst. V jeho operním repertoáru měl přitom Mozart své pevné místo. V říjnu 1876 byl v Chebu proveden Don Juan s Hettlingem v titulní roli, Stickem jako Leporellem, Ottaviem operního režiséra Illenbergera, Donnou Annou paní Stick-Pabstové, Elvirou slečny Stehle a Zerlinou paní Illenbergerové. V prosincovém uvedení Figarovy svatby zpíval Stick Figara, Zuzanku paní Illenbergerová, Hettling Almavivu, paní Stick-Pabstová hraběnku, sl. Stehle Cherubína, E. Ernst Bartola. Bezprostředně po Vánocích byla ještě provedena Kouzelná flétna. Stick představoval Sarastra, paní Stick-Pabstová Královnu noci, další obsazení je nejasné. Znovu přijel Stick do Chebu v dubnu 1880 – tentokrát z Ulmu. Vedle oper dalších autorů provedl postupně Dona Juana, Kouzelnou flétnu a Figarovu svatbu. V květnu hrál v Litoměřicích, přičemž na provedeních téhož repertoáru se podílela kapela terezínského 73. pluku vévody Wilhelma z Würtenberku. Další štací z přechodu jara a léta 1880 byl Žatec. Z dalších Stickových působení v Čechách víme o chebském provedení Kouzelné flétny v lednu 1883 pod kapelníkem Priorem, který při následující repríze zpíval Papagena – v lednu hostoval v té roli Eichberger z pražského německého divadla. Sarastra zpíval znovu Stick, Královnu noci sl. Habermannová, Paminu sl. Wagnerová, Tamina Schaub. Další návštěvu Čech zahájil Stick v květnu 1884 v Litoměřicích a z Mozarta tu provedl Figarovu svatbu, kterou potom v červnu opakoval na scéně letního divadla v Chomutově a přidal Kouzelnou flétnu, s níž hostoval v září i ve Varnsdorfu. V prosincovém provedení Figarovy svatby roku 1884 v Chebu si Stick opět zazpíval Figara, jako Zuzanka hostovala Mathilde Gordonová z městského divadla v Kolíně nad Rýnem, hrabětem byl znovu Henning, hraběnkou sl. Chalupetzky, Cherubínem sl. Florová. Ještě v prosinci a znovu v lednu 1885 byla provedena Kouzelná flétna – Stick si podržel Sarastra, Paminou byla sl. Chalupetzky, Taminem Coloman Schmid, Papagenem Henning; s překvapením čteme, že Rosa Fesenmeirová zpívala jak Královnu noci, tak i Papagenu a jednoho z geniů. V říjnu 1887 dával Stick v Chebu znovu Dona Juana. Obsazení titulní role je nejisté, komtura zpíval Horak, Leporella Stick, Donnu Annu sl. Homolatschová,
28
NAP PM 1891–1900, sign. 8/6/7/11. Neuer Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1901, s. 470; Pilsener Zeitung 16. 11. 1900 a další. NAP PM 1871–1880, sign. 8/6/19/8 a 1881–1890, sign. 8/6/19/9; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1877, s. 102–103; Berlin 1888, s. 136–138; Karlsbader Anzeiger 13. 12. 1876; 20. 12. 1876. Westböhmische Zeitung 18. 3. 1880; Deutsches Volksblatt 21. 4. 1880; 16. 6. 1884; 26. 7. 1884; 31. 7. 1884; Nordwestböhmischer Anzeiger 16. 12. 1882; 30. 12. 1882; Budweiser Kreisblatt 3. 3. 1883; Leitmeritzer Zeitung 24. 5. 1884; Aussiger Anzeiger 7. 6. 1884; Abwehr 26. 7. 1884; 27. 8. 1884; 14. 9. 1884; 17. 9. 1884; 24. 9. 1884; Rumburger Zeitung 27. 9. 1884; Egerländer Zeitung 17. 10. 1884; 28. 1. 1887; Pilsner Zeitung 21. 2. 1888.
29
176
Jifií Hilmera
Elviru paní Baumová, Zerlinu sl. Delange, Ottavia Coloman Schmid. V prosinci téhož roku vystoupil Stick před chebské obecenstvo asi už naposled jako Sarastro v Kouzelné flétně, Královnou noci byla Hillmarová, Paminou Homolatschová, Taminem Coloman Schmid, Papagenem Edwin, Do Čech však zajížděly i soubory, orientované výlučně na provádění oper. Roku 1860 to byla společnost HERMANNA MEINHARDTA, která přijela koncem dubna ze Zhořelce nejprve do Liberce a měla tam za řízení kapelníka E. Meyera celkem dvacet představení.30 Po Figarově svatbě hodnotil místní referent příznivě ředitele Meinhardta v roli hraběte a dámy Blochovou (hraběnka), A. Hané-Linebrunnerovou (Zuzanka) a Marii Goßmannovou (Cherubín). V Kouzelné flétně ho zaujal zejména mladý představitel Sarastra Carl Offenbach, znovu pochválil paní HanéLinebrunnerovou jako Královnu noci, Paminu Anny Allischové a Meinhardtova Papagena. Dalšími mozartovskými tituly byly Únos ze Serailu a Don Juan. Od 23. května hrál Meinhardtův soubor na scéně městského divadla v Litoměřicích, kde provedl Kouzelnou flétnu a Dona Juana, 29. června zahájil cyklus představení v sále hotelu U vévody Zákupského v České Lípě. V předběžném repertoárním přehledu se kromě již zmíněných titulů objevuje také Titus, ale z absolvovaných představení víme (bez dalších podrobností) jen o Kouzelné flétně. Zvláštním způsobem dopadl zájezd lineckého operního souboru do Českých Budějovic počátkem léta 1864. Zájezdový soubor vedl místoředitel CARL MOSER, který také aktivně vystupoval – v červnovém provedení Dona Juana zpíval Masetta, jeho paní Ottilie Moserová mu byla jako Zerlina i operní partnerkou, titulní roli měl Tillmetz, Donnu Annu zpívala paní Molnárová, Elviru Dikowová, Ottavia Peters, Leporella Franz [?] Krolop.31 Moser se budějovickým divadelním činitelům všestranně zalíbil, takže když se v dalších měsících objevily problémy s dosavadním nájemcem divadla Siegem, město ochotně předalo řízení své scény Moserovi. Následně jak Moser, tak potom jeho vdova paní Ottilie sehráli významnou roli v dějinách městského divadla v Mariánských Lázních; k historii mozartovských inscenací v Čechách však nemáme z doby jejich mariánskolázeňských sezón co dodat. AUGUST AMMAN z Mnichova, toho času divadelní ředitel v Řezně, dostal povolení k cyklu operních představení v Liberci, Litoměřicích, Žatci a Plzni na dobu od počátku května do září 1874.32 Víme o květnových představeních Figarovy svatby a Dona Juana v Liberci (v prvním případě hostovala v nezjištěné roli sl. Basta z městského divadla v Düsseldorfu), v červenci a srpnu hrála společnost v Litoměřicích a provedla tam Figarovu svatbu, následoval Žatec. Obsazení jednotlivých rolí neznáme, referáty však opakovaly kladné hodnocení dirigenta Alberta Altmanna, který například v Žatci úspěšně připravil provedení Belliniho Normy s místním orchestrem na jedinou zkoušku. Na žádost, podanou v lednu 1888 z Nového Ulmu, získal OTTO NORBERT (recte BERDITSCH) povolení k operním představením v Plzni, Budějovicích, Žatci a Lito30
NAP PM 1861–1870, sign. 8/6/12/101. Reichenberger Anzeiger 21. 4. 1860 a další; Leitmeritzer Wochenblatt 19. 5. 1860 a další. 31 NAP PM 1861–1870, kart. 871, sign. 8/6/12/156. Budweiser Kreisblatt 22. 6. 1864 a další; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1865, s. 342–343. 32 NAP PM 1871–1880, sign. 8/6/1/1. Leitmeritzer Zeitung 3. 6. 1874 a další; Saazer Hopfenzeitung 12. 7. 1874 a další.
Mozart v âechách
177
měřicích na dobu měsíců dubna, května a června 1888.33 Společnost přitom přejížděla mezi jednotlivými městy v dosti hustém sledu. Začátkem dubna byl v Plzni proveden Don Juan s Joachimem Kromerem v titulní roli, Carlhoffovým komturem, Donnou Annou Mathildy Belomo, Elvirou sl. Sawrinowiczové, Tillmannovým Leporellem, Zerlinou Louisy Grimmové, Ottovým Mazettem. Krátce nato byl Don Juan proveden v Budějovicích, kde po třech dnech následovala Figarova svatba – Figara zpíval Carlhoff, Zuzanku paní Norbert-Hagenová, hraběte Kromer, hraběnku Belomo, Cherubína Grimmová, Marcellinu Sawrimowiczová. Hned nazítří se dávala Figarova svatba v Plzni a 11. dubna začala Donem Juanem představení v Žatci. V Litoměřicích hrál Norbert od 9. května, 15. tam přišla na řadu Figarova svatba. V srpnu získal Norbert koncesi k představením na německých scénách v Čechách s vyloučením Prahy, pražského policejního rajonu, Liberce a lázeňských měst na zbytek solárního roku 1888 (tj. do Velikonoc 1889) a výbor plzeňského Theater-Vereinu se usnesl, že tamní německé divadlo mu bude zadáno na nadcházející zimní sezónu. V říjnu 1888 tam Norbert uvedl s novým souborem Kouzelnou flétnu – Sarastra představoval Hermann [?] Brag, Královnu noci Strömére, Tamina Carl Beetz, Paminu Erna Börnerová, Papagena Carl Starka, Papagenu Volzová, Monostata Siegmund a mluvčího Montada. Téhož měsíce zajel Norbert s Kouzelnou flétnou do Žatce, v lednu 1889 se dával v Plzni Don Juan s hostujícím J. Kromerem v titulní roli, v únoru měla Erna Börnerová ke své benefici Figarovu svatbu – nejspíše v roli hraběnky. Své plzeňské ředitelování ukončil Norbert na jaře 1890 a v naší zemi se pak delší dobu neobjevil. Až v březnu 1899 žádal z pobaltského Rewalu pražské místodržitelství o povolení k operním představením v Čechách, ale teprve na podzim toho roku přijel z Berlína na delší (patrně však přerušované) turné po severočeských městech. Tak v září provedl ve Varnsdorfu Figarovu svatbu, v České Lípě a Žatci Dona Juana s Emilem Traffordem v titulní roli, s Leporellem Josefa Bruga, Annou Agnes Rheineckové a Zerlinou Gertrudy Ewaldové, v květnu 1900 zazněla v provedení jeho souboru Figarova svatba v Litoměřicích. Až dosud jsme mohli sledovat mimopražská provedení Mozartových oper v Čechách jen na představeních německých divadelních společností. První scénou, která uvedla Mozartovo operní dílo mimo Prahu česky, byla Plzeň – roku 1892, za ředitelování PAVLA ŠVANDY MLADŠÍHO, tu byl uveden Don Juan a 1896, kdy vedl divadlo proslulý VENDELÍN BUDIL, přišla na scénu Kouzelná flétna.34 V obou případech dirigoval Antonín Kott. Donem Juanem byl Václav Vodička, komturem Jaroslav Hašek, Donnou Annou Marie Wollnerová, Elvírou Marie Poláčková-Chlostíková, Ottaviem Čeněk Melichárek, Leporellem Robert Polák, Zerlinou Anuška Maxantová, Masettem Antonín Hlaváček. V Kouzelné flétně chválila místní kritika především Marii Jírovou v roli Královny noci; Sarastra zpíval Alois Pivoňka, Paminu Františka Sukdolská, Tamina František Mach, Papagenu Albína Pivoňková, Papagena Antonín Hlaváček, Monostata Karel Komarov, trojici dam Cenzi Budilová-Králová, Fran33
NAP PM 1881–1890, sign. 8/6/2/23 a 8/6/2/29. Deutsches Volksblatt 13. 3. 1888; Budweiser Kreisblatt 17. 3. 1888 a další; Pilsner Zeitung 17. 3. 1888 a další; Saazer Zeitung 15. 9. 1888 a 16. 9. 1899; Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1889, s. 392–393; Berlin 1890, s. 416–418; Leipaer Zeitung 13. 9. 1899. 34 Plzeňský obzor, 17. 12. 1892; Pilsner Reform, 21. 3. 1896.
178
Jifií Hilmera
tiška Procházková a Albína Pivoňková, trojici geniů Ema Pilzová, Marie Požárková a Marie Bochníčková-Zdrubecká. * * * Od pozdních desetiletí 18. stoletní do přelomu století 19. a 20. jsme tedy stačili zaznamenat 106 provedení Mozartových jevištních děl na mimopražských scénách v Čechách. Nejhojněji se dával Don Juan (35 zjištění), dále Kouzelná flétna (32), potom Figarova svatba (25), Únos ze serailu (7) a Titus (5), ojediněle Così fan tutte a Schauspieldirektor. Je pravděpodobné, že ledasco zejména z nejstarší doby uniklo našemu poznání; na druhé straně se nutně vtírá otázka, na jaké úrovni a co vůbec (po okolnostmi vynucených škrtech) se z toho kterého díla na oněch scénách prezentovalo – která z Královen noci mohla třeba v té více než třicítce provedení bezpečně podat onu kaskadérskou vstupní árii ? Každopádně se ukazuje, že zájem o Mozartovo dílo byl odedávna nejenom v Praze, ale i po celých Čechách – ze strany interpretů i obecenstva – trvalý. Adresa: Patočkova 103, CZ-169 00, Praha 6 e-mail:
[email protected]
Použité zkratky NAP PG = Národní archiv Praha – České gubernium, prezidium NAP ČG-Publ. = Národní archiv Praha – České gubernium, publicum NAP PM = Národní archiv Praha – České místodržitelství, prezidium SOKA = Státní oblastní krajský archiv NK Praha = Národní knihovna Praha DONM = Národní muzeum v Praze, divadelní oddělení
Mozart v Čechách Jiří Hilmera Prag ist mit Recht stolz auf seine Mozart-Tradition. Mozarts Opern wurden jedoch seit späten Dezennien des 18. Jahrhunderts auch in anderen Städten Böhmens gegeben. Die vorliegende Studie ist bestrebt, diese Aktivitäten zum ersten Mal zu verzeichnen – gestützt auf umfangreiche Archivstudien und Versammlung der Theaterberichte in historischen, insbesondere lokalen Zeitschriften. 1788 eröffnete KARL ANTON FALLER das Stadttheater in Karsbad mit der Hochzeit des Figaro. Als FRANZ VASBACH 1796 die Bewilligung zu Vorstellungen in Reichenberg bekam, nannte er unter den angekündigten Titeln auch Die Entführung aus dem Serail, CHRISTOPH JOSEPH ZACHEO sollte zu derselben Zeit in Reichenberg Die Zauberflöte gegeben haben, welche auch JOSEF PILZ in Lieben nächst Prag 1806 aufführte. Die Gesellschaft des GEORG SCHANTROCH brachte im Mai 1816 in Eger zwei Mozart-Aufführungen – in der Entführung sang der Direktor den Pedrillo, in der Zauberflöte Frau Direktorin Therese die Königin der Nacht. 1820 oder 1821 begegnen wir im Repertoire derselben
Mozart v âechách
179
Gesellschaft dem Don Juan – mit Friedrich Wilhelm Seebach in der Titelrolle. Inzwischen hörte man in Eger 1819 nochmals die Entführung und die Zauberflöte in der Darstellung der Gesellschaft von GEORG LIEBL und FRIEDRICH SAUL. Direktor FRANZ MASCHEK gab 1819 und 1820 in Reichenberg Don Juan, die Entführung und die Zauberflöte, 1821 auf der Bühne des Schlosstheaters in Teplitz den Titus. Im April 1828 wurde Die Zauberflöte in Neuhaus von der Gesellschaft des JOSEF REISINGER aufgeführt, im Advent 1830 gastierte die in Sachsen konzessionierte THERESE FALLER in Reichenberg mit Don Juan und Zauberflöte. Seit Winterspielzeit 1832/33 stand das Theater in Reichenberg einige Jahre unter der Leitung von JOSEF LUTZ. Anfang 1844 brachte die Prager Zeitung Bohemia eine positive Beurteilung der dortigen Zauberflöte-Aufführung, wobei die Leistungen der Damen von Wittenau (Pamine) und Heßling (die Königin der Nacht) und der Herren Mayer (Sarastro), Heßling (Papageno), Haßloch (Tamino) und Braunmüller (Monostatos) hervorgehoben wurden. Große Aufmerksamkeit wurde dem Opernrepertoire gewidmet, als VÁCLAV BĚLČICKÝ/ /BIELCITZKI – selbst ein erfolgreicher Tenor (Tamino, Belmonte) – in den Saisonen 1851/52 und 1852/53 das Theater in Reichenberg leitete; er führte die Entführung, Hochzeit des Figaro, Zauberflöte und Don Juan auf. Die beiden letztgenannten Opern wurden in Reichenberg auch unter den späteren Direktoren JOSEF M. KOTZKY (1855/56) und JOHANN WALBURG (1868) gegeben. 1883 wurde unter der Direktion von EMANUEL RAUL das neue Reichenberger Theater (ein Fellner-Helmer-Bau) eröffnet. Vom November 1884 bis Dezember 1885 wurden Die Zauberflöte, Don Juan und Die Hochzeit des Figaro aufeinander folgend aufgeführt, die Hochzeit wurde von Raul 1886 auch als Eröffnungsvorstellung des neuen Theaters in Karlsbad gewählt (wieder nach einem Projekt von Fellner und Helmer erbaut). Während der Spielzeit 1887/88 (Direktor PAUL HILLER), wurde das Mozart-Repertoire in Reichenberg um die Entführung bereichert. Im Mai 1874 wurden in Bad Teplitz die Vorstellungen in dem nach dem Entwurf des Dresdner Architekten Bernhard Schreiber erbauten Stadttheater gestartet. Die Hochzeit des Figaro, Don Juan und Die Zauberflöte erschienen regelmäßig auf seinem Spielplan – namentlich in den Jahren 1878–89, unter der Leitung des tüchtigen Regisseurs ANTON LECHNER. 1887 besuchte das Opernensemble des Prager deutschen Theaters mit dem Dirigenten Ludwig Slansky Teplitz und führte unter vier Opern auch Cosď fan tutte vor. Das ansehnliche Niveau des Teplitzer Theaters wird durch die Tatsache bewiesen, dass sich einige Solisten der dortigen Mozart-Inszenierungen nachfolgend auf Prager Bühnen durchgesetzt haben. An der Don-Juan-Aufführung des Deutschen Theaters in Pilsen (Märx 1872, Direktorin THEKLA MUSSIK) haben vier Mitglieder des Prager deutschen Landestheaters teilgenommen: Frl. Marx (Anna), Frau Plodek (Elvira), die Herren Polenz (Ottavio) und Chandon (Leporello). In Böhmisch Budweis war es LUDWIG DEUTSCH, während dessen Direktionszeit 1885/86 Don Juan, Die Zauberflöte und Figaros Hochzeit unter der Leitung des Kapellmeisters Jaroslav Jungmann aufgeführt wurden. Direktor CARL STICK pendelte im Laufe der 70er und 80er Jahre mit seiner Gesellschaft wiederholt zwischen Westböhmen (namentlich Eger) und angrenzenden Regionen Deutschlands. Er war ein aktiver Sänger, in Mozarts Werken gehörten Leporello, Figaro und Sarastro zu seinen Rollen, seine Frau sang Donna Anna, die Gräfin und die Königin der Nacht. Böhmen wurde jedoch wiederholt auch von ausländischen Operngesellschaften besucht, die u.a. die üblichen Mozart-Titel mitbrachten. Schon 1860 gastierte die Gesellschaft des HERMANN MEINHARDT mit dem Kapellmeister E. Meyer in Reichenberg, Leitmeritz und Böhmisch Leipa. – Als 1864 Böhmisch Budweis vom Linzer Opernensemble besucht wurde, stellte CARL MOSER Masetto dar, welcher anschließend in Böhmen blieb und zu einem bedeutenden Theaterdirektor in Marienbad wurde. Nach seinem Tode übernahm seine Witwe OTILIE – die einstige Budweiser Zerline – die Leitung. – AUGUST AMMAN aus München und Regensburg gastierte im Sommer 1874 in Reichenberg, Leitmeritz, Saaz und Pilsen – u.a. mit Fi-
180
Jifií Hilmera
garos Hochzeit und Don Juan. – OTTO NORBERT (recte BERDITSCH), von Neu-Ulm kommend, erhielt Bewilligung, während des „Solarjahres 1888“ (d.h. bis Ostern 1889) Opernvorstellungen auf deutschen Bühnen Böhmens (mit Ausschluss von Prag und Badestädten) zu geben – Don Juan, Figaros Hochzeit und Die Zauberflöte standen unter den aufgeführten Werken. Der allgemeinen Situation im Lande entsprechend konnten bisher ausschließlich die deutschen Gesellschaften registriert werden, welche Mozarts Opern in böhmischen Provinzen gespielt haben. Die erste Provinzbühne, welche Mozart in tschechischer Sprache aufgeführt hat, war das Stadttheater in Pilsen – 1892, unter dem Direktor PAVEL ŠVANDA jun., war es Don Juan, 1896, während der Direktionszeit von VENDELÍN BUDIL, Die Zauberflöte. In beiden Fällen dirigierte Antonín Kott. Es war übrigens eben das tschechische Theater in Pilsen, das auch in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts in der Mozart-Pflege unter den böhmischen Bühnen außerhalb von Prag hervorragte – z.B. 1913 hat der berühmte Dirigent Václav Talich die Zauberflöte dort einstudiert. Deutsch vom Verfasser
