CZ
, SK
, HU
Moto dovolená 2009 , HR , SLO , I 11.7. – 22.7.2009
, CH
, A
, D
SOBOTA 435km Bylo krásné sobotní ráno. A před námi bylo spoustu volných dnů, které lákaly najet mnoho kilometrů… byl čas dovolené a to ani člověk nemůže dospat, jak moc se těší, až vypadne ven! Původním plánem byla dovolená směrem na sever s Machim a Barčou, ale jak už to bývá, tak plány obvykle nevycházejí tak, jak si člověk přeje a všechno je úplně jinak. Od Galliuse jsem se dozvěděl, že má dovolenou ve stejný termín jako my, tak slovo dalo slovo a už byl na světě nový plán, tedy námět na dovolenou… Pojede se na jih! A aby toho nebylo málo, naše cesta se stočí na západ a krom moře se zajedeme kouknout i do horských průsmyků, jezírek a jejich okolí. Vlastně když nad tím teď přemýšlím, tak s odstupem času můžu říct, že byl letos v Dolomitech snad každý, koho znám. A ti, co tam nebyli, to letos určitě ještě stihnou :-) Takže… v dnešním dni byla naplánována pořádná snídaně, páč bez pořádné snídaně bych nešel ani do práce, natož někam k Balatonu, kde byl náš cíl. Vždy, když jedeme směrem na jih, tak Balaton bereme jako takovou příjemnou přestupní zastávku. Trasa byla tedy následující: Makov – Slovenská dálnice až do Bratislavy – Györ – Balatonfüred. Už si začínám myslet, že k Balatonu trefím i bez mapy, jak je to jednoduché. Ale je fakt, že Galliova navigace dost pomohla při průjezdech městem, páč ty města… a ve špičce… to je snad za trest! Jeli jsme jen dvě motorky Gallius (Dušan) & Žaneta na Goldwingu 1800, Já a Petra (Galďouš) na Intruderovi 1400.
Takhle to nějak začalo…
Czesnek – Hrad, který dal zelenině jméno, jak napsal Meli :-)
Svítání na Balatonu
První místo, kde jsme se opravdu pořádně a dobře najedli
I když místo špaget objednala Petra žraloka a tuleně…
To jsou špagety, jaké svět neviděl :-)
Tyhle jsou boloňské
Samozřejmě, že jsme k tomu „dostali“ i lžičky… (can I get two spoons…)
Co vám budu povídat, nasmáli jsme se!!!
Večerní plavba kempem na originální gamblerské lodičce…
Hrály se kostky
K Balatonu jsem již jel po třetí a letos to bylo prvně, co jsme se stavili k hrádku Czesnek v Maďarsku, který jde vidět z cesty. Při první cestě k Balatonu jsme hnali tak rychle, že jsme se skoro vůbec nezastavovali, takže veškeré objekty na prohlížení a focení byly prostě tabu. A podruhé… podruhé jsme jeli v noci, takže veškeré objekty na prohlížení a focení tabu sice nebyly, ony prostě nebyly vidět :-) K Balatonu jsme dorazili tak nějak rozumně k večeru. Já už do vody nešel, ale někteří odvážlivci tam byli. Zato jsme se šli všichni pořádně a hezky nadlábnout a. kdybychom tušili, že Balaton je vlastně takovou první (a na dlouhou dobu i poslední) zastávkou, kde se dobře, levně a objemově nejvíc vaří, tak si dám večeře i dvě a třetí zabalit na cestu… mňam! A ty naše špagety, to byla taky paráda! Ono to nebyly obyčejné špagety, víte? To byly špagety, jaké svět neviděl! To bylo tak… seděli jsme si hezky u stolu a vybírali papání a po nějaké době jsme se rozhodli pro tyto fajn špagety. Já boloňské a Petra s nějakou houbovou omáčkou. Vtip byl v tom, že tato dvě jídla byla jen dvě a v jídelníčku napsána pod sebou v pravém horním rohu, což byl nakonec důsledek všech potíží. Přišel číšník a začalo se objednávat… Žaneta zapomněla název svého jídla, tak si půjčila náš jídelníček, aby se do něj mrkla. Petra si prozíravě nechala v jídelníčku prst, aby pak nemusela dlouho hledat názvy našich špaget. Takže jak si Žaneta vybrala, jen otočila pár stránek zpátky a jídelním lístkem ukazujíc směrem k číšníkovi ukázala na naše dvě (jediná) jídla v pravém horním rohu jídelníčku. A bylo objednáno :-) Prvně nám bylo divné, že nám číšník nedonesl ke špagetám lžičku a my než abychom se ho ptali, tak Petra rovnou zašla pro dvě lžičky k servisnímu stolečku. Mno a pak… a pak nám donesli jídlo, u Galliuse a Žanety se strefili, jen nám jaksi nedonesli špagety, ale nějaké rybí potvory… tak jsme samozřejmě protestovali, servisující číšník si zavolal číšníka, který nás objednával a ten nám v jídelničku ukázal přesně ta dvě jídla v pravém horním rohu, jenže o stránku dřív :-) Ehm… Petra si při objednávání otočila o stránku méně… takže cena jídla v okamžiku stoupla na dvojnásobek (to víte, žraločí steaky jsou žraločí steaky) ale jinak to bylo vynikající. A tak moc jsme se nasmáli…
Výlet do městečka
„nákupní“ městečko
Ještěrka…
Sluníčko
restaurace
Točící se mramorová koule
Večer jsme si udělali malou, ale dlouhou, plavbu napříč kempem v lodičce. Pil se kozel a hrály se kostky. A musím říct, že nejlepším hráčem kostek Maďarska je Petra (to má po mě) :-) A to bylo asi ten den vše. Jo a ta pitomá sova, co zní, jak aktivovaný alarm tam byla pořád! Sice změnila tóninu a rychlost, ale spát se u toho nedalo… a kdyby dalo, tak nám spánek rušila hlasitá hudba a řev z městečka nad kempem… to bylo hlučnější jak dvě stodolní ulice v pátek večer…
NEDĚLE 21km V neděli jsme toho ujeli celkem málo :-) Vstávalo se nádherně, následovala snídaně v trávě, kafíčko a plány na dnešní den… hned z rána jsme se koukli do „nákupního“ městečka, které se nacházelo nad kempem – takové oranžové, turistické, restaurační městečko… prostě restaurace na restauraci, a kde se nedalo něco vypít, či sníst, tak tam byl nějaký krám na oblečení :-) ale jinak fajne. Potom následovalo (jak jinak) koupání a převalování se u břehu té velké kaluže :-) super zábava, jen ani já a ani Petra nevydržíme dlouho se jen tak válet na sluníčku a nic nedělat. Tak jsme se šli projít po kempu a váleli jsme se o kousek dál u bazénu. Ale taky jen chvíli. Jo a přišli jsme na to, že ty naše super sací ručníky jsou úplně skvělé. Jen se nedají použít jako „deka“ na ležení na trávě, páč mají i super schopnost na sebe nandat veškerou trávu, jehličí a ostatní bordel :-) Proto jsme si potom koupili rákosovou „karimatku“ za celých 400forintů, což v přepočtu bylo 40kč. A jak jsme si mysleli, že budeme rádi, jak tato věc přežije Balaton, tak nás nakonec doprovázela celou dovolenou a svou službu splnila daleko víc, než jsme čekali. Po koupání jsme vyrazili do nedalekého městečka Tihany, které se rozkládá na Balatónském „poloostrově“ a stojí za to, si jej projít a pokoukat se. Tam jsme si museli sehnat novou kapsičku na doklady, protože ta stará (rozuměj poprvé nošená) se nám nějak rozpadla všude kde se dalo (i kde se nedalo)… si příště zase něco koupím na vánočních trzích… taky jsme si dali zmrzlinu, koukli na odjezdy trajektů pro pondělní převoz a už jsme mířili zpátky do kempu, páč byl čas na nějaký ten pozdní obídek (brzkou večeři)… Jo, ty špagety byly opravdu dobré, napodruhé jsme si objednali už správně. Ale chvíli jsme váhali, protože nám zase nedonesli lžičky, takže došlo i na naši větičku… please, can I get two spoons… :-)
Pohodička :-)
Ještě větší pohodička
pohodář
Detail mé nožičky :-)
Spokojený Gallius
„moře“ Balaton
K večeru nás ještě přijel navštívit 3X s Kačkou, jak jsme se domlouvali. My jsme právě začínali svou dovolenou a oni ji právě končili. Jste měli vidět vyjevenou Kaču, jak viděla Petru... Takové dva otazníky v očích za větou: „Tati? Tady je Petra.“ a „Co tu děláš???“ Holt překvapení, no… a na naši dovolené určitě ne poslední… Takže bylo o dva lidi více zábavy. Kača s Petrou se šli ještě večer očvachnout do vody (já bych už tam tak pozdě nešel ani násilím) a pak jsme se šli ještě jednou kouknout do horního městečka, páč jsme se chtěli trošku pobavit, ale v sobotu večer bylo městečko vylidněné a skoro nikdo nikde… asi všichni nabírali síly po pátečním dlouhém večeru :-) tak jsme si dali aspoň kafíčko a šlo se ke stanům (povídat a spát)
Menší muzeum – restaurace v Tihany
Příprava na večeři
Soutěžní otázka: Jde TO ven, či dovnitř???
Kozlí zátiší
Večerní „brrr“ koupání
Dušanovo zátiší :-)
Zase ta otáčející se koule…
„baf“
Žeby lampa?
Sluneční brýle se hodí i v noci :-)
Jsme uvažovali, jestli by to nebylo lepší než stan… A to bylo asi z Balatonu vše. Večer se šlo spát trošku dříve, protože nás čekala v pondělí dlouhá cesta na jih. Dali jsme si za úkol dojet až do Chorvatska na ostrov Krk. Jeden ze dvou nejdelších přesunů naši dovolené :-) Takže do haján!!!
PONDĚLÍ 477km Budííček!!! A fičíme!!! Vstávali jsme tak nějak rozumně i s 3X, skočili si do kempinkového obchůdku pro čerstvé pečivo, k tomu kafíčko… prostě pohodová snídaně :-) Taky jsme přišli na to, že když máme „cestovní“ den, tak snídaně a zabalení věcí nám trvá přibližně dvě hodiny. Ono se to nezdá, ale naskládat všechny ty věci na mašinu je celkem prekérka, když k tomu nepočítám, jak „zábavné“ je ty věci k motorce kurtovat… ale jde to :-) Takže 3X míří směr do dom a my dále na jih. Na ostrov Krk! Cesta byla dlouhá, ale jeli jsme na pohodu, takže to uběhlo celkem nenápadně. Vyjeli jsme směr Tihany, kde jsme se nechali převést trajektem směr Szántód a jeli jsme podél Balatonu až na dálnici, která nás zavedla do Chorvatska. Na ostrově jsme hledali kemp v Punatu, který nám doporučili nejmenovaní kamarádi (naštěstí už nevím, kdo to byl, bo by dostal za uši!). Kemp to byl úplně katastrofální – tedy v tom smyslu, že byl úplně přecpaný a všechna místa byla jen na přímém slunci, takže představa rožnění se celý den na slunku, bez kousku stínu s výhledem na sousedy nás opravdu netěšila… jinak městečko Punat jako takové bylo hezké – tedy to, co jsem z něj viděl. Po tomhle shlédnutí jsme ještě popojeli dále a ostatní kempy na tom byli v podobném duchu… Zkusili jsme i nuda-kemp – tam to bylo daleko hezčí, ale ne prostředím ;-) Takže co dál? Nechtěli jsme původně jet na místo, kde jsme kempovali před dvěma lety, ale nakonec to byl ten nejlepší nápad nocování – hezky na travičce, ve stínu stromů, kousek od moře a daleko od kempujících „sousedů“… když se to vezme kolem a kolem, byla Baška parádní místečko! Zbytek dne probíhal v prohlížení moře zevnitř (báječná vodička, ale hrozně slaná), papáním, bumbáním a procházkou do městečka.
Tady to vypadá, jakoby 3X sbalil nějakou babu…
Trajekt z Tihany
To jsou kšandy, co???!!!
Někde cestou, necestou… (sluší nám to, že?)
Umělecký snímek v tunelu :-)
Gallius s Žanetou v obýváku
Ještě více umělečtější snímek z tunelu
Konečně na ostrově!!!
Zátiší
Zátiší s Dudínkem
Naše báječné nocovací místečko v Bašce
„zdravá“ snídaně – těstoviny
Bramborová kaše ze sáčku s mlékem „delikatesa“
Ale člověka to hodně unaví (ty glutamáty)
A sluníčko…
Pláž v Bašce
To samé z jiného úhlu pohledu…
Na konoládě
ÚTERÝ 0km Ranní probuzení bylo opravdu ranní… jen si to představte! Tenhle den nebyl převozní a vstávali jsme v 7h ráno!!! A to jen proto, abychom si zašli asi 5km daleko (a vysoko) ke kostelíku (který byl stejně zavřený) a aby nás u toho nenačapalo sluníčko, bo v tom vedru se opravdu nedá nic dělat, natož turistikovat… ale což, nakonec to stálo za to :-) Dokonce jsme viděli, jak vedou ovečky celým městem… všude to cinkalo a kakalo a mířilo našim směrem. Jeden beran (nebo to byla ovce?) se i pustil do okrasného květináče (hlad je prevít), ale nenechali mu tuhle radost nadlouho, božátkovi malému hladovému :-) Takže polovinu cesty vzhůru jsme potom dávali pozor na to, kam a do čeho šlapeme… :-) asi jsme dávali moc velký pozor, poněvadž jsme si tak nějak nevšimli odbočky ke kostelíku a celkem pěkný kus jsme si zašli nesprávným směrem… a pak jsme se ten samý kus cesty zase vraceli… Sluníčko začínalo pálit a my jsme se lopotili teď už hezky strmým kopečkem nahoru. Představte si, že někteří odvážlivci vstávali ještě dříve než my a jen proto, aby si ten kopeček vyběhli nahoru a dolů… některé lidi vážně nepochopím, opravdu :-) Byl to namáhavý výšlap, protože vycházejícímu sluníčku jsme stejně neutekli, takže bojovat s vysokým kopcem, se sluncem v zádech a zemskou gravitací zároveň byl vyčerpávající úkol, který byl odměněn nádherným (a zaslouženým) výhledem na celou Bašku. :-) Pak už zbytek dne probíhal v normálním režimu. Koupání, zase koupání, oběd, šlofík, město, večerní popíjení a povídání a spánek s přípravou na další, tentokráte cestovní, den, kdy jsme se chtěli přesunout na Istrii, někde poblíž města Pula.
Květinky chutnají stejně nejlépe…
Dušánek
Galďouš
18% stoupání/klesání
Pohled na celou Bašku
Totéž ještě jednou
Cíl naši ranní cesty
Odpolední smažení se na sluníčku
Z druhé strany bylo méně lidí, ale více ježků…
Čičííííí
Obídek – klasické smažené kalamáry/sépie/olihně
STŘEDA 205km Vstávávat a balit! :-) Dneska jsme měli před sebou jen pár kilometrů, takže se ráno nemuselo hnát a bylo to takové pohodové vstávání, snídání a balení… Potom jsme vyrazili směr most z ostrova Krk, Rijeka, Fažana, kde jsme chtěli původně nocovat. První kemp byl na nás celkem drahý, tak jsme se šli zeptat na penzion – ten by byl cenově přijatelný, ale hodně daleko od moře… další kemp byl nádherný, ale místo pro nás bylo zase jen na okraji kempu pod sluníčkem a na šutrech… jediná výhoda byla, že místečko bylo liduprázdné… hodně úsilí mi dalo přemluvit ostatní, abychom se pokusili najít kemp ještě dál - v Pule, kde jsme si chtěli původně udělat jen výlet… a podařilo se. Ono v tom vedru byl už každý protivný a nikomu se nic nechtělo, protože to už nebyl hic, ale demoverze pekla…
To je tak, když někdo usne na „pláži“ s foťákem v ruce, aby mu ho nikdo neukradl a přitom si ho ve spánku nechá vzít… Aneb – to jsou kamarádi, že?
Dva plavci a mrtvola (vpravo)
Img_9248.jpg
Žaneta v celé své kráse
Hádejte co dělá Dudínek? Ono to něco píše! No né!!! Ono je to pohled!!! To jsou mi věci! :-)
Gallius s babičkou v pozadí (ne svojí)
Gallius s Žanetou (svojí)
Petra a její růžky…
Balič Dušan
:-)
Nakonec to byl moc fajný nápad, i když se to zpočátku nezdálo… Do Puly jsme dorazili úplně vyřízení ze sluníčka. Kemp jsme našli hned napoprvé, ale byl celkem plný, i když hezký. Hned u recepce se nám líbil malý lesík, který poskytoval báječný stín, a kdyby to bylo jen trošku možné, tak by jsme se ubytovali hned na tomhle místě… ALE… Ale možné to nebylo. :-( Pro stany, počet dní a počet lidí, jako jsme my – byly jen poslední dvě místa, jak říkala recepční. A když jsme se tam byli juknout, tak na jednom místě už byl postavený stan (protože na tom vedle, kde měl správně být, to vypadalo fakt děsně – asi tak, jako na tom druhém volném místě, „připraveném“ pro nás…). Takže jsme si nakonec sedli do toho lesíku, nabírali síly a přemýšleli, co dál. Když tu se stal takový malý zázrak… z recepce vyšel chlap a povídá, že nemusíme jít na ty dvě místa, že se vlastně můžeme utábořit tam, kde chceme, že třeba tady v tom lesíku, kde sedíme a kde se nám to hodně líbilo, si stačí vybrat místo a ač je to dražší parcela, tak pro dva stany to bude levnější… Mno… co vám budu povídat. Naráz se nám to místečko, které před deseti minutami bylo úplně nejlepší v celém Chorvatsku, vůbec nelíbilo, a to místo hned nalevo od něj bylo hezčí… nene, to místo nalevo nebylo hezčí, hezčí bylo to napravo… nééé, to taky ne… :-) dejte lidem možnost výběru a začnou si vymýšlet :-D Nakonec jsme skončili na tom původním místě, které se nám líbilo z celého Chorvatska nejvíce (jak jinak).
Zátiší s lodičkou
Gallda čte ANJ knihu, nekecám :-)
krabíčci… a koušou!
A tady jich je víc!
Koloseum v Pule
Z jiného úhlu pohledu
„mapa“ celého města (z oceli)
Jojo, ta Chorvatská zmrzlina! Mňam!
Nová dálniční známka s prasátky… jestli poznáte, kdo to fotil?
Zbytek dne byl jen válení se u moře s malým výletem do samoobsluhy pro jídlo a pití. V tom vedru se vážně nedalo dělat nic jiného…
ČTVRTEK 10km Ve čtvrtek jsme toho moc nepojezdili. Tedy udělali jsme si malý výlet do centra Puly omrknout koloseum. Bylo to mé první koloseum, které jsem viděl a mé pocity byly… byly… no, nic moc. Je postavené v centru města, okolo samé domy, vevnitř se připravoval nějaký koncert či co a… a to je všechno. Takže žádné extra nadšení se nekonalo. Ještě že jsem to zajedl zmrzlinou, hned bylo líp :-) Se přiznám, že tohle bylo za celou dovolenou poprvé (a naposled) co jsem jel na nějaký výlet na motorce jen v kraťasech, sandálích a tričku…divný pocit teda… a spadnout bych nechtěl. Potom jsme se trošku prošli městem, stavili se do pekárny a na zmrzlinu a vyrazili jsme směr kemp a samoobsluha. Po cestě jsem zjistil, že Dušanův Goldwing má podvozek proklatě nízko :-) třeba jak jsme najížděli na parkoviště od supermarketu, tak si trošku škrtl o obrubník… ale je fakt, že na takové vylomeniny to asi není :-) ale zvládl to. Po nákupech na nás v kempu znovu čekalo moře, pivečko, povídání před stanem až do půlnoci za zvuků cikád, ševelení listů stromů a chrápající Žanety :-D Fajně se povídalo. Jsme se s Dušanem před dovolenou dlouho neviděli, tak si bylo co říct ;-)
„Snídaně v trávě“… přesněji „oběd v jehličí“
Další zátiší s loďkou :-)
PÁTEK 544km Dnes nás čekal jeden z nejdelších přesunů z celé dovolené. Měli jsme namířeno do slunné Itálie k horskému jezeru Lago di Idro. Měli jsme naplánováno tuto noc trávit v přírodě, mimo kemp. Což se nám tak nějak nepodařilo :-) Hecli jsme se a vstávali jsme v 5h ráno! Fakt nekecám! A to všechno proto, že jsme chtěli chytnout volnější cesty a vyhnout se pařícímu sluníčku. Obojí se nám nepovedlo. Tedy krom toho vstávání… Z Puly jsme vyráželi lehce před sedmou hodinou ranní směr na Trieste. Taky jsme museli nabrat benzin, protože Dušanovi docházel… jojo, shánějte si v sedm hodin ráno otevřenou benzínku! Ale našla se… Směrem do Trieste cesta ubíhala celkem rychle, akorát ta nedostavěná dálnice nám trošku zamotala hlavy a navigaci… Jak už to tak u zkratek bývá, tak ta naše zkratka byla trošku delší, než jsme předpokládali. Taky aut bylo na cestách celkem dost… Lidi nechápali, že je pátek a celkem brzo ráno a místo, aby si pospávali v posteli, tak nasedli do aut a vyrazili do ulic… děs :-) Podruhé jsme se zamotali v Trieste. Tohle město je opravdu škaredé a plné ulic, příkazů, zákazů a objížděk, že to znovu zmátlo naše hlavy i naši navigaci :-) takže jsme si ho projeli tak nějak dvakrát… Pak už cesta ubíhala rychleji, protože ač jsme nechtěli jet po dálnici, tak jsme na ni stejně skončili… vedlejší cesty se skoro všechny opravovaly, takže jet rychleji nešlo, k tomu přibylo aut, což jsem se divil, že ještě jde a co bylo nejhorší, začalo pařit slunce… prostě kombinace sluníčka, pomalého popojíždění a zácp byla tak přesvědčující, že jsme sjeli na dálnici a putovali rychleji, chladněji a pohodlněji :-) Na jedné benzínce jsme se snažili „opravit“ jednoho staršího Goldwinga, kterému odešla baterka, ale nepodařilo se. Neměli jsme s sebou potřebné nářadí, a když nenastartoval ani na nabitou Dušanovu baterku, tak jsme to vzdali. Chudák člověk, stál tam a nevěděl si vůbec rady. :-(
Směr Itálie
Nutná pauza
Žeby pingpongové míčky?
Duha!
Mini mráček
Mokré slepice :-)
Důša a jeho GW
Nádherné a skoro opuštěné místečko…
Po cestě k Lago di Idro… „nejkratší“ trasa podle navigace
Nejkratší, ale moc hezká
Že?
A úzká…
Umělecké foto
Tygr (maskovaný)
Pak už to po té dálnici šlo hezky rychle a než bys řekl švec, byli jsme v Itálii :-) Ještě si vzpomínám, že jsme si chtěli vyměnit na eura zbylé peníze z Chorvatska, ale zkuste si sehnat otevřenou banku/směnárnu, když je siesta :-P tůdle nůdle… V Itálii nás poprvé zastihl déšť… tedy jak se to vezme. Nebyl to déšť. Byla to bouřka. A taková šílená bouřka, že jsme ani nevěděli, odkud se vzala. Z ničeho nic začalo hřmít a pršet, tak jsme zastavili na odpočívadle, kde pak začalo peklo. Jsme si říkali, že takový malý deštík přečkáme pod stromem, že ani nebudeme přikrývat motorky, jak to nic není… jojo, to vše bylo řečeno, než začaly padat ty pimpongáče. Tedy kroupy. To byl rachot! A ten pocit, jak vám to bubnuje o motorku, tak to bych nepřál nikomu… ale užili jsme si legrace, a jak ta bouřka rychle přišla, tak i rychle odešla a za dvacet minut byly i cesty suché, že jsme ani nevěděli, že pršelo :-) Když jsme se blížili ke kýženému cíli cesty dnešního dne a chybělo nám necelých 5km, tak Dušan zahl na takovou malou cestičku (později nám vysvětlil, že měl v navigaci nastaveno „nejkratší cesta“) a zbylých 5km jsme jeli asi dvě hodiny :-) Jako ne, že bychom si stěžovali, byla to nádherná, úzká, klikatá cesta přes nějakou horu. Cesta, kde měly problém se minout dvě motorky vedle sebe… cesta, kterou z jedné skály ohraničovala skála a z druhé strany nic… prostě řečeno jedním slovem – nádhera! A nejlepší bylo, když Italové před každou zatáčkou, za kterou nešlo vidět zatroubili, aby případné protijedoucí auto vědělo, že někdo jede a mohlo „uhnout“ (nevím kde), načež to do té zatáčky vkuřili plnou rychlostí :-D prostě talijáni… Dušan se bál, že mu vynadáme za to, kudy jedeme, ale byla to nádherná „zkratka“. On si ji užil taky, jak jen to šlo. Sem tam jsem viděl, že si některou vracečku „užívá“ i na třikrát, než se vytočil, přičemž před každou z nich řval Žanetě do ucha, že to nedá, že spadne :-D romantika… Ale je fakt, že taková zatáčková škola se jen tak nenajde! :-) a byla zadarmo :-)
Večerní siesta s pivkem
V pozadí zuřivá bouřka :-)
Parta z modré ústřice
Tunelové fotografické umění
Lago di Garda
Mno… a pak jsme se již blížili k cíli, s malým překvapením… tím malým překvapením bylo, že se žádný nocleh ve volné přírodě nekonal. Na motorkářích totiž ještě před odjezdem bylo založeno vlákno o tomto jezeře, a že někde kousek vedle je slepá ulice, kde se dá přespat zadáčo, a že to nikomu nevadí… nechali jsme si Jirkou 3X poslat souřadnice a zjistili jsme, že se nic takového nekoná, protože souřadnice ukazovali na centrum městečka… i když… šlo by to, ale od slibovaného noclehu to mělo daleko (moc lidí). Nakonec jsme si ale vybrali jeden ze tří (ten nejlevnější) kempů, kde jsme se ubytovali jen na jednu noc. Byl to takový malý, rodinný kemp s bazénem, s přístupem do jezera a samozvedacími prkénky na záchodě, které se i samy dezinfikovaly :-). Později jsme se shodli, že to byl asi nejlepší kemp z celé dovolené. Měl tam malý obchůdek, kde se dalo sehnat vše potřebné a za rozumné peníze, bylo tam celkem málo lidí a bylo to takové útulné… Večer jsme se zmohli jen na to pivko u stolu a za kvákání žáby jsme šli hajat. :-)
SOBOTA 96km Ranní probuzení proběhlo v pohodě. Jen ta noc… V noci jsem zažil asi nejsilnější (a nejkrásnější) bouřku v životě. Jezero je totiž obklopeno skalami, takže se bouřka držela celkem dlouho, nabírala na síle, všechny zvuky se hezky odrážely… prostě luxus být ve stanu a mít vše „z první ruky“ :-) Taky jsme otestovali stan, že takový vichr, déšť a blesky vydrží (blesky jsme tedy na stanu nezkoušeli). Vše bylo suché a ráno po dešti ani památky. Snídali jsme na takovém krásném vykamínkovaném chodníčku a až později jsme zjistili, že je to nájezdový chodníček pro vylévání septiků od karavanů… lidi ale byli ohleduplní a počkali, až dosnídáme :-) načež se zvedl vítr a nastala bouřka 2. Sice ne taková silná, jako v noci, ale paráda :-) A protože jsme měli v plánu tento den putovat dál, tak jsme moc nadšeni nebyli. Jen Gallius s Žanetou nám ukázali, jak rychle umí sbalit věci i stan, naskládat to všechno na motorku a přikrýt plachtou, aby to bylo suché… my jsme na toto fofrování rezignovali rovnou, páč než jsme stačili narvat oblečení do pytlů, bouřka byla tu. Tak jsme se akorát šli podívat k jezeru na obrovské vlny (větší než na moři) a šli jsme do místní restaurace si dát kafčo a čokoládu (tedy moc dobré a moc drahé)…
Tímhle jsme se vozili po kempu :-)
Po bouřce jsme nechali proschnout stan a vše dobalili… tedy stan jsme museli před zabalením hezky utřít a to tedy byla fuška! Ale už mám pořízenou plachtu pod stan, takže napříště tenhle problém odpadá :-) Potom nás ještě potěšil Dušan tím, že nemohl najít klíče od motorky… a hádejte, kde byly? Byly v nepromokavém válci – pověšené na středovém háčku ve složeném stanu :-) chudák velkej to musel rozbalovat… Potom jsme vyrazili směr Lago di Garda. Měli jsme před sebou jen pár kilometrů, protože to vlastně bylo sousední jezero… Cestičky byly úžasné zatáčkové podél jezera a přes průsmyky. Z těchto skal jsme byli uneseni daleko více, než z moře! A až na pár blbečků na mašinách, kteří to brali jak Harmanec, bylo fajn… jo a ověřil jsem si, že Italové jezdí v autech tak, jako by v tom seděli prvně. Nebo mají italská auta jen tři rychlosti… prostě umí jezdit jen na skútrech :-) K našemu cíli cesty jsme se dostali během pár hodin, o to horší ale bylo sehnat ubytování. Hned po pár prvních tipech nás přešla touha spát v apartmánu, nebo chatce (apartmány byly plné, předražené a chatky pro jistotu nebyly vůbec). Vlastně se hledání ubytování změnilo v hledání noclehu, protože všude bylo full!!! Je to tak profláklé místo, kde jezdí snad všichni na světě… Naštěstí asi v sedmém, nebo osmém kempu, který jsme odmítli, protože bychom museli motorky parkovat hodně daleko od stanů (a Gallius má všechny věci v motorce, tak by to daleko nedonesl), tak tam byl recepční tak hodný, že nám dal vizitku a doporučil kemp ještě o fous dál. Máme říct, že nás posílá Diego a vše bude oukéj :-) A taky bylo. V kempu byl sympatický chlapík, co nás nastrkal do golfového vozíku a šli jsme se juknout na volná místa… zavezl nás až nahoru (hezky daleko od recepce a sociálek) a že tam by to šlo… hezké místo, to ano, ale po cestě dolů jsem ukázal na hezčí a pán se omluvil, že zapomněl, a že to by taky šlo :-) takže paráda! Bylo tam dokonce více místa pro případnou návštěvu… tedy – měl dojet ještě Tom s hondou a s Pavlou, jenže Pavla vůbec nic netušila :-) Při opisování dokladů si nás na recepci odchytl jeden Čech – řidič autobusu, který tam v kempu byl s českým zájezdem vodáků, a že kdybychom chtěli, tak za 30kč má v autobusu plechovky plzní… a když si to dobře spočítáme, tak je to o dost levnější, než dát 3 eura za třetinku místního piva, že :-) tak slovo dalo slovo a bylo… Nakonec nám z ledničky dal 15 plzní a 10 staropramenů… s tím, že více plzní nemá a staropramenů mu zbylo jen pár… Si dovedu představit celý zájezd, který jel ráno zpátky domů, celý žíznivý s chutí na vychlazené české a levné pivečko… a místo toho dostanou teplé zbytky :-D s odůvodněním, že přišli dva češi a obrali mě o skoro posledních 25 piv :-) chudáci malí :-D
Dobrý obchod!
Čekání na jídlo, určitě bude moc dobré a bude toho hodně, když to stojí takové hříšné peníze :-))
Tak asi dobré bude, ale že by toho mělo být moc?
Jako jediný jsem toho dostal nejvíc!!! (Ale polovinu vrátil zpátky)…
Pak už nám žaludky nedaly ani chvíli pokoj a šli jsme se najíst do místní restaurace, která byla hned pod kempem. Sedli jsme si na terasu s výhledem na jezero, ale po chvíli nás to celkem přešlo, protože foukal silný a ne zrovna nejteplejší vítr. Takže hned, jak se udělalo vevnitř místo, tak jsme se přesunuli. Jídlo jsme měli vybrané celkem hned. Vybírali jsme si a vzpomínali, jak bylo v Maďarsku levně a jak se pořádně najíme, až budeme doma v ČR. :-) já si řekl, že když jsme v té Itálii, tak si dám klasické špagety, Petra si dala něco zapečeného, Dušan špagety s mořskými plody a Žaneta lazaně za necelých 10€ - docela slušná cena :-) na jídlo jsme ale čekali dlouho, to už nám udržování žaludků v klidu dávalo celkem hezky zabrat… ale vydrželi jsme a pak se to už neslo na stůl… Dušan dostal obrovský kotel špaget a mořských plodů… leč, jak se později ukázalo, tak jim polovinu vrátil zpátky, protože škeble se nejí – takže toho moc neměl. Já dostal celkem normální porci, Petra o dost menší a Žanetiny lazaně – to vypadalo jako dezert. Tedy dezertík :-) mno, za ty prachy, neberte to :-D Takže jsme se pak dojedli paštikami u stanu…a k tomu dopili pivíčkama… nádherný večer, i když celkem studený…
Už jsou tadyyyy!!!
Dušan – leštič – leští plachtu od motorky
Žeby obídek? Kvalitní česká (=čínská) sáčková?
Dušan – leštič – leští motorku
Ledová vodička… věřte mi!
Bylo nás pět…
Invalidní vozík pro námořníky
Magnetismus…
Funguje :-)
A ne jen na mne
Hezký hrad, že? Tak tam jsme nedošli :-D
Peťulka
Pavla
Jiřina (doslova)
Tomáš :-) Pak se už jen popíjelo, povídalo a čekalo na Toma s Pavlou a s hondou… a že si dali na čas! Jo a asi jsem neřekl, že tohle všechno (jako že se k nám přidají na dovolenou) bylo velké tajemství a překvapení pro Pavlu. Ta vlastně jen věděla, že se jede s Tomem někam projet po ČR a nakonec skončili v Itálii… sice tušila, že za někým jede, když Tom furt říkal, že musí dojet tam a tam, ale vůbec netušila, že jedou za námi :-) to jste ji pak měli vidět, jak se tvářila, když dojeli do kempu :-D půl hodiny nepromluvila ani slovo, protože byla na Toma naštvaná… ale nakonec byla ráda! Takže jsme se přivítali, rozložili stan, dali nějaký ten sáček s polívkou a pivíčko… a bylo :-)
NEDĚLE 0km Ráno jsme nikam nespěchali, tak i to vstávání podle toho vypadalo. Prostě jak kdo vstal, tak vstal :-) Taky jsem si všiml, že poblíž nás vyrostl celkem velký stan… tedy takové obří iglú… naše iglú má tak 2x2 metry, obří iglú mělo tak 5x5metrů a k tomu taková tří metrová předsíňka… akorát pro motorky :-) Po celkovém probuzení naši výpravy jsme se domluvili, že než začne sluníčko pořádně hřát, tak si uděláme výlet k nedalekému hradu. Vlastně kvůli něj jsme chtěli přenocovat zde, v Malcesine… A jak to dopadlo? Šli jsme krásnou cestou – chodníkem, který vede podél celého pobřeží, mezi tím se k životu probralo sluníčko a začalo nám ztrpčovat život… takže jsme to asi 1km před hradem otočili zpátky a nakonec byli rádi, že jsme došli do kempu… jsme si ještě řekli, že se k hradu zajedeme podívat večer, jak bude hezky osvětlený (k tomu jsme se ale nakonec vůbec neodhodlali, bo pivo). Jinak v Itálii mají parádní zmrzlinu a v té jahodové byly opravdu jahody! Ale už nedávají tak velké kopečky, jako v Chorvatsku, takže se mají co učit… Po znovunabytí sil jsme se odhodlali jít vykoupat… už vím, proč jsme viděli tak mnoho lidí opalujících se na břehu a ve vodě skoro nikoho… Ta voda měla tak +2 stupně! Se divím, že to nebyl plovoucí led… prostě – dovnitř vešel chlap jak hora – a vylezla ženská… taková byla ledová! Ale jinak čistá, a když už tam člověk vlezl a chvíli vydržel, tak i příjemná…
Mrk mrk
A ještě jednou mrk
Všichni „tři“ naši spolucestovatelé ;-)
U vody jsme vydrželi pár hodin a pak jsme se sešli u stanů. Papání a čekání na tmu, ať se můžeme zajet podívat na hrad. Kvůli němu jsem trpěl alkoholní žízní, protože jsme tam chtěli jet na motorce. Nakonec úplně zbytečně, páč jsem to vzdal, na hrad se vykašlal a dal si pivko :-) prostě celý já… Jsme si mysleli, že těch 25 piv nedáme a nakonec by ještě ty tři či čtyři kousky své místo i našly… Jo a mistrem Itálie v kostkách se stal Gallius a já ho následoval hned na druhé pozici… :-)
Sice to vypadá jako steak, ale není to steak. Je to marmeláda. Nebo džem?
PONDĚLÍ 412km Ráno jsme si opět přivstali, abychom nechytli ten největší pařák a zapráskané silnice. Cílem cesty bylo projet pár horských průsmyků a zakotvit někde poblíž Gross Glockneru. Hezky v penzionu, abychom si mohli další den ráno udělat na něj výlet :-) Když si to tak vezmu teď, s odstupem času, tak nás čekal passovací den, páč naše trasa vedla přes Passo Campo, Passo del Tonale, Passo di Gavia, Passo dello Stelvio a Passo di M. Giovo :-) Ze začátku byly horské průsmyky celkem lidu prosté, s úzkými cestami, skalou po jedné straně a roklinou bez jakéhokoliv jištění na straně druhé. Ono se to nezdá, ale skoro všichni jsme měli takový ten divný závrativý pocit z výšky a z možnosti pádu. Ale výhledy byly nádherné! A tak, jak tam bylo málo lidí, tak na Passo dello Stelivo už byly davy, to nás přešel i výlet na Gross Glockner a raději jsme se o to více přiblížili k domovu - přejezdem do Rakouska. Taky jsme cestou dolů chytli „tatrovku“ a ta každou zatáčku vybírala na 3X! A to ani nepočítám tu absurdní značku snížení rychlosti na 50 z důvodu opravy cesty, když jsme tam jeli maximálně 40km/h, bo více to bylo nebezpečné :-D Nocleh jsme začali hledat poblíž Ellbogenu, což byl celkem problém. Buď byly penziony hodně drahé, nebo byly prostě zavřené. Nikde nikdo… až nám jedna paní doporučila jeden penzion, který je levný a majitel má rád motorkáře. Ten jsme minuli jen o kousek – byl to dům hned za tím, kde jsme se ubytovali. To jsme však zjistili až při odjezdu, jak před ním stály motorky – chudinky jen tak na cestě – náš penzion měl aspoň otevřené „garáže“… Jinak ten náš můžu jen doporučit! (poblíž Loc: 47°10'50.014"N, 11°26'11.02"E) Cena 20€ na osobu i s vynikající snídaní. A to ani nepočítám ochotu pana domácího, který nám dal k dispozici zahradní boudu, abychom si tam udělali večeři (párky). Dokonce jak nás viděl hladové, tak nám dal i nějaké „domácí“ bílé klobásy. Maňmka! A ta zahradní bouda… takovou bych chtěl mít taky! Byla vybavená lépe, než náš obývák. Od kuchyňského koutu s ledničkou, mikrovlnkou, pressovačem, myčkou, přes projektor a plátno až po úplně plné poličky vín a tvrdého alkoholu :-)
Žeby změna motorky? Skoro BMW, ne? Boxer jako boxer…
ovečky
Jako cesta „do nebe“
Od koho to pochytila?
Jedna vracečka za druhou…
Tak málo místa tam bylo
Už jen čtyři pravé vracečky a máme to za sebou :-)
Passo dello Stelvio
Překladu to znamená něco jako „nešahej mi na mašinu, je li ti život milý“ :-)
Vidíte tu tvář ve sněhu?
Nádhera!
Menší fotomontáž :-)
Ještě jedna…
Výhled z okna penzionu
Výhled ze dveří penzionu
„nasraný“ bobr
Pár kožíšků…
„Zahradní bouda“
Spát se už šlo celkem brzy. Nejprve odpadl Dušan se Žanetou… nebo spíše odpadla (jako obvykle) Žaneta a Dušan ji musel dělat doprovod :-) A pak jsme to postupně balili i my… Koupel, vyčistit si zuby a spát! Jen kdyby to usínání šlo tak rychle, jak bychom chtěli, páč nám tam celkem dlouho hučel ventilátor z koupelny…
ÚTERÝ 412km Teď se koukám, že jsme tento den najeli úplně stejný počet kilometrů, jako den předchozí… ranní vstávání bylo úplně luxusní, protože jsme krom vaků nemuseli balit vůbec nic. Žádný stan, spacáky a karimatky = pohoda :-) I když na motorku se to kurtovat muselo tak jako tak a to je vždycky extra zážitek… království za hliníkové kufry… a BMW k tomu ;-) A ta snídaně… to bylo taky něco úžasného. Tomáš si samozřejmě vydupal konvici kakaa :-) ale jinak paráda. Pak proběhlo balení, kurtování, oblékání se do kůže/textilu… prostě stačí jen zmáčknout knoflík, nastartovat a fičíme! Tedy aspoň ta větší polovina z nás… Tomáš nastartovat nezvládl. Tedy spíše jeho motorka. Nějak mu blbo nabíjení mobilu/navigace, tak raději nevypínal zapalování. Ovšem zásuvku na mobil měl tak odborně namontovánu za spínačkou, že když nevypl zapalování, svítily mu světla… a svítily a svítily… až vyžužlaly baterku. Naštěstí pár silných chlapských rukou motorku i s Tomem roztlačilo a mohlo se pokračovat. Sranda musí být, no ni? Cesta pokračovala směrem na Innsbruck a Salzburg, kde jsme měli v plánu navštívit Louis. Taky nám dalo práce ho najít! Totiž on neleží přímo v Salzburgu, ale kousek za ním a navigace to nějak neuměla rozchodit… ale nakonec jsme to přece jen našli :-) Cestou jsem ještě zaperlil tím, že jsem potřeboval nabrat benzin a já zrovna vzal ten nejdražší, co jsme po cestě viděli – tedy zrovna, když jsme projížděli pár kilometrů Německo… a asi o dva kilometry byla další pumpa a cena opravdu výrazně nižší. Tak příště budu chytřejší. Ten dojezd okolo 200km je opravdu malý :-( Dál jsme se stočili na Linz, který jsme ovšem chtěli minout, protože po průjezdu Salzburgem jsme něco tak podobně otřesného znovu absolvovat nechtěli…
Salzburg (skoro)
V restauraci „na hřišti“ A pak… a pak konečně ČR!!! To znamená, že se konečně pořádně (a levně) najíme!!! Jsme byli všichni radostí bez sebe :-) Radost nám ale v zápětí zkazily české cesty… tedy pokud se to dá nazvat slovem „cesty“ Většinou jsem si totiž připadal, jako na nějaké lesní pěšince, která se cestě podobá jen vzdáleně asfaltovým povrchem… jinak to byl autodrom. Vše nám později ale bylo stejně jedno, páč hlad přebyl všechno to drncání… Tak jsme postupně začali hledat nějakou hospůdku a případný nocleh. Hledali jsme a hledali, až jsme dojeli do Velešínu, konkrétně Loc: 48°50'0.471"N, 14°27'47.401"E. Tedy restaurace „Na hřišti“. Ale jak koukám do map, tak tam je restaurace Na hřišti úplně jinde, než jsme byli my – a my jsme tedy byli v restauraci u hřiště, což ta restaurace „Na hřišti“, kterou jsem našel na mapu.cz, není… Byl to takový malý pajzl, ale prý tam dobře vaří, říkala benzinářka na benzínce :-) Jak jsme tam dojeli a viděli to, tak jsme se chtěli otočit a jet jinam, ale přesně v ten okamžik prošla okolo nějaká paní a říkala, že tam opravdu dobře vaří… Tak se přece nenecháme přemlouvat, ne? A??? Oni tam opravdu dobře vaří!!! A ty porce… jsme měli co dělat teda :-) konečně pořádná porce, pořádně dobrého a pořádně levného jídla!!! Pak jsme už jen hledali přenocování, nejlépe kemp s chatkami, či levný penzion, protože se nám nechtělo rozdělávat stany. S plným žaludkem se hledalo báječně. Hledali jsme a hledali, až jsme dojeli do Kamenného Újezdu, kde byl kemp s chatkami a rybníkem. Celkově vzato děs a hrůza, ale za levné peníze :-) Chatka vyšla na asi dvě stovky a někteří měli i ledničku :-) Zato sprchy byly otevřené jen od 9-11h ráno a 18-21:30 odpoledne a záchody? 16 ženských záchodů a 4 chlapské (naštěstí byly otevřené furt) :-D a to si představte, že v tom kempu byli někteří lidé jakoby na dovolené… opravdu chudáci! Ale na nocování to bylo lepší, než stan a stačilo to. Takže dobrou noc…
To jsou porce, co???
Večerní pařba v chatce!
Prostě mejdan :-)
Po pravé straně chatky – takové větší stany…
STŘEDA 423km První myšlenka středečního dne byla „zítra musím do práce“ :-) Ale to jsem ještě netušil, jaký dlouhý den, plný nečekaných zážitků, máme před sebou… V plánu bylo zajet do Brna do motoprodejny motoman, kde si chtěl Tomáš koupit nové rifle, které jsou z nějakého spešl materiálu, prostě nezničitelné, pak nějaký ten obídek a nabrat směr domů… Nakonec byl prvně obídek v Rajhradě – osvědčená restaurace „Na kině“ Loc: 49°5'17.788"N, 16°36'17.606"E – tam se nadlábne snad každý! Výborná kuchyně, porce, i ceny :-) Potom jsme se jali hledat motoman. Ještě že jsme byli prvně na obědě, protože bychom tam dojeli přímo na polední pauzu. Takže rifle koupeny, málem dokonce Dušan koupil Žanetě Intrudera 1800 :-D a pak směr domůůůůů… Jo a málem bych zapomněl – Tomovi na dálnici po cestě domů došel benzín :-)) legrace, že? Jsem si myslel, že mám nejmenší nádrž já (to je pravda), ale jinak bodoval Tomáš. Gallda sice chtěl pitvat mou motorku, že by to bylo rychlejší, než hledat benzínku, ale to se zase moc nechtělo mě, takže jsem s Petrou raději jel hledat… Což se nám podařilo celkem rychle, ale vrátit se na dálnici, to už byl větší oříšek! Jsme si nakonec najeli pěkných 30km navíc, kvůli třem litrům benzínu… ale co by člověk neudělal pro kamaráda, že? :-) Pak už byla cesta bez nějakých zajímavých událostí, prostě jsme dojeli domů. Jo a v Čechách měli tolik komárů, že se člověk skoro ani nevyčůral :-)
TO mňamka, že? TO Rajhrad…
TO TOmovo taky…
I tohle :-)
Kdepak ty benzíne hnízdo máš? Kdepak se nám schováváš?
Sweet home
Když to shrnu, tak jsme celkem najeli 3050km a projeli 9 zemí. Co se týká peněz, tak v hotovosti jsme utratili (počítáno pro dva) cca 17000kč (včetně jídla, pojištění, ubytování a útraty) a za benzin asi 6000kč. Průměrná spotřeba motorky byla okolo 6l/100km. A 7dcl oleje, což se mi stalo poprvé a přisuzuji to velkému vedru, jízdě celý den vkuse, obsazení motorky dvěma lidmi, plnému naložení věcí a opravdu náročnému záběru v Alpách… to se pak vůbec nedivím. A stálo to za to!!!
Thymallus & Jiřina
Pár panoramat na závěr…
Pláž v Bašce na ostrově Krk
totéž
Koloseum v Pule
„zkratka“ na Lago di Idro
Lago di Idro
Lago di Garda
