Moto dovolená – CZ, SK, HU, HR, BIH, MNE 26.9. – 3.10.2008 PÁTEK/SOBOTA 515km Tak jak to vlastně všechno bylo??? Začalo to už ve čtvrtek, kdy jsme si před půlnocí s Tarabysem šli nabalit motorky na páteční odjezd, protože v pátek by se už stejně nic nestihlo. Pátek byl totiž moc dlouhý den! Do postele jsem se dostal okolo jedné hodiny ráno a o půl šesté jsem už vstával do práce :-) O práci raději mluvit ani nebudu, páč když to člověk čeká nejméně, tak se to vždycky všechno semele najednou, že neví co dřív. A takový byl můj páteční den v práci ;-) prostě akční… Takže místo plánovaného odchodu z práce v 11h, jsem vypadl až po 16h… a to jsem už jen stihl vyměnit peníze, vyřešit pár věcí, pobrat doma to nejdůležitější a jít do garáže, kde jsme měli s Tarabysem sraz. Z garáže jsme ještě jeli k Tarabovi do práce pro vysílačku (která se stejně nakonec vůbec neosvědčila, páč nebylo nikomu nic rozumět – jsme mluvili jak maďaři – a maďarsky přece neumíme) a pak rovnou do Bílovce k motohance na rozlučku s motobarem… Zajímavý začátek dovolené, že? Na cestu jsme se nakonec vydali až okolo 21:30h – doprovodili jsme kousek cesty Refi a pár jižanů a frčeli jsme směr Makov – Bratislava – Györ – Balaton… Musím říct, že bylo dobře, že nás Waltr překecal, abychom jeli po slovenské straně a ne přes Brno. I když přes Makov začalo trošku mrazit (krásných 13°C – což jsme pořešili tím, že jsme si oblekli vrchní díl nemoku, který prostě neprofoukl), tak slovenská dálnice byla úplně parádní… a měli jsme ji skoro celou jen sami pro sebe – prostě ani živáčka, natož auto… :-) Takže cesta do Maďarska byla úplně v klidu… Maďarsko bylo taky parádní, to jsme po místních silnicích potkali asi jen tři auta… potom se už začala projevovat únava a je fakt, že i když jsme dělali zastávky, tak se mi pořád chtělo spát… proto jsem pak Tarabyse předběhl a jel první, abych se trošku probral, páč když se člověk soustředí na cestu a zatáčky a ne na to červené světlo na žluté motorce před sebou, tak se i trošku probere :-)
Takhle to nějak začalo…
Rozlučka u motohanky
Zastávka na benzínce v Bratislavě
Zastávka na BIG kafe v Györu. Dát dvě stovky za moučník… no neberte to ;-)
Ranní stavění stanu u Balatonu
Přeplněný kemp jsme měli celý jenom pro sebe
Model Tarabys
Takže jak už jsem psal – do kempu jsme dorazili asi v 7 hodin ráno. Akorát jsme na poslední chvíli chytli jednu šikovnou angličtinářku/maďarku, jak mizí – asi domů, tak jsme se ještě stihli domluvit a ubytovat… chtěli jsme nějaký pokojík, ale prý čekali velký kolektiv, a že bude plno… tak jsme si postavili stan a šli zalézt do spacáku… Vlastně to byl jediný stan v celém kempu… sousedy nám dělali jen asi tři obytné autíčka a jinak byl kemp úplně prázdný. Takže se Tarabovo noční/ranní chrápání mohlo rozléhat nerušeně podél celého Balatonu :-P Tady musím pochválit Taraba, že jak byl ospalý, tak ani nevěděl, co dělá a místo focení skládal tyčky ke stanu… což se divila i Jiřina :-) Vstávat se mi chtělo už asi okolo desáté, ale nechtěl jsem trhat partu, a proto jsem vydržel a vstávalo se až okolo 14h. Pak jsme si udělali fotovýlet k Balatonu a je fakt, že do vody se nám moc nechtělo… výmluvou může být skutečnost, že stejně všechny schodiště už byly vyndány na břeh, takže vlastně nebylo ani kudy vejít do vody… a pak… taky nebylo nejtepleji, že… ale už se to počasí vybíralo :-)
Model Tarabys se snídaní a obědem zároveň
Přeplněný kemp
Balatonské zátiší
A ještě jedno :-)
I s Tarabysem
A samozřejmě i se mnou
A i jen tak s lodičkou
Taky už do kempu dojela ta velká skupina lidiček a pořádala nějaké soutěže. Takové divné soutěže, jejichž význam jsme někdy ani nepochopili… holt maďaři, no :-) Třeba měli po vodě přitahovat lodičku vytvořenou z barelů, na které byl kbelík s vodou a aby se voda nevylila. Ta se ani vylít nemohla, páč hned za lodičkou vlezl do vody člověk, který tu lodičku držel, aby se nepřevážila… dalo by se říct, že třeba tento úkol všichni splnili na 100% úspěšně, jen nechápu, proč ty barely tedy přitahovali provazem, když už někdo musel do vody… :-) Pak jsme vyrazili do vyprázdněného městečka nad kempem. Vloni bylo ještě celé bílé a teď ho přebarvili do žluto-oranžova… tedy moc hezký výběr barev! Nejlepší stejně bylo, jak Tarabys fotil veverku, která seděla na tyčce u světla a snažila se seskočit dolů – jak jsme přišli blíže, tak jsme zjistili, že veverka sedí na každém světle, páč to byl vlastně tmavý sáček – předpokládám, že pozůstatek z malování, kdy se musely přikrývat světla :-) ale vážně to vypadalo jako veverka! Po městečku jsme to zabořili zpátky do kempu a rozhodli se vyrazit do městečka Tihany, ze kterého jsme měli v neděli trajektem přejet Balaton na druhý břeh a pokračovat směr Chorvatsko a Bosna… Takže jsme si zjistili v kolik nám to ráno jede a prošli skoro celé městečko, kde to, na rozdíl od kempu, aspoň trošku žilo :-) Stavili jsme se i na kafe, kde měli v kleci takového fajn písklavého ptáka. Asi na upoutání pozornosti, aby si té kavárničky lidé všimli… Pomalu jsme se vrátili do kempu, kde jsme se chtěli přivtěřit k rautu, který pořádala ta větší partička lidí, ale nakonec jsme skončili na lavičce u plzně a povídání zážitků z celého dlouhého dne. Taky jsme se ještě stačili vyfotit u značky kruhového objezdu uprostřed kempu… prostě jižanský původ se nezapře! :-)
Jižani se nezapřou!
Jižani trošku jinak…
Malé městečko nad kempem
Tarabova veverka :-D
Veverka z blízka
Takhle fotí profík Tarabys
Všude bylo přeplněno
Pózující Thymallus
Tihany
Model Thymallus
Modelové T + T
A ještě jednou, trošku jinak. Sluší nám to, co? :-P
Zastávka na BIG kafe
Pro Perchtičku – penzion jen pro přátele BMW
Jsem prostě neodolal…
Tarabys byl na tom stejně :-)
Studená snídaně v trávě s horkou kávou…
Jak jinak, než zátiší na maďarský Balaton…
NEDĚLE 335km Ráno jsme si dali snídani s multivitaminem a kafíčkem – někteří chtěli i černý čaj, ale zjistili, že si ho jaksi doma nepřibalili na žlutou motorku ;-) A z předpokládaného trajektování v 10:30, jsme se nalodili až ve 12:30 a to ještě na poslední chvíli, prostě za pět minut půl… Na druhém břehu Balatonu jsme vyrazili směr Marcali – Böhönye – Barcs a přejezd do Chorvatska Terezino polje, kde jsme si dali kafčo a zamířili směr Bosna: Virovitica – Grubišno polje – Pakrac – Lipik – Okučani a přechod Stará Gradiška. Přes Chorvatsko se jelo nádherně a do Bosny jsme dorazili až po setmění. Vlastně na přechodu jsme potkali prvního Bosňáckého motorkáře (a taky posledního s přilbou). Chtěli jsme už stanovat někde v Chorvatsku, protože tam bylo spoustu vesniček s málo domy, převážně rozbořenými a celkem klid, takže bychom se krásně ztratili. Vydrželi jsme to ale až do Bosny a místo malých vesniček se za přechodem objevilo velkoměsto a babo raď, kde teď trávit noc, že? Žádná baba neradila a tma už byla opravdu všude, tak jsem zabočil směr „novostavby“ a stan jsme rozložili mezi domečky, na nějaké stavební parcele, kde byl relativně posekaný trávník. Sice to bylo u polní cestičky, která ale byla vcelku frekventovaným místem pro autaře… Jezdilo nám toho kolem stanu opravdu hodně :-) Jo a Tarabyse jsem krom skládání tyček naučil i dávat plachtu na konstrukci :-) učí se rychle, když je třeba… Jsem si ani nenafukoval nafukovačku a nepřikrýval motorku, protože jsem očekával, že nás ráno někdo vyhodí, tak abych byl připraven se rychle sbalit… To však ani nebylo potřeba, sice jsme vstávali okolo 7h, ale nikdo nás nevyhazoval. V noci tak nějak padla mlha všude byla zima a mokro… fakt fajn nápad skládat mokrý stan… Ale ač jsem se bránil, tak Tarabys prostě řekl, že balíme… a je fakt, že na to, až se mlha roztrhá jsme mohli čekat třeba do večera a tolik času jsme pochopitelně neměli, že… (načež mě Tarabys pěkně dožral, že když jsme v Dubrovníku rozkládali kompletně promočený stan tak že prý mi v Bosně říkal, ať ho nebalím mokrý, že to není dobrý nápad… potfora jedna ušatá) :-)
Ranní balení
Převoz trajektem z Tihany do Szántódu
Trajektující Tarabys
Takhle fotí profíci kdesi mezi Maďarskem a Chorvatskem
A takhle vypadá výsledek :-))
Ještě jedno mezihraniční zátiší
Mno… neodolali jsme :-)
Dokonce jsme neodolali 2X
PONDĚLÍ 440km A tady v Bosně to všechno vlastně začalo… Objevila se první přítulná kočka, která s námi chtěla snídat, ale toho se nedočkala, páč jsme snídali asi o hodinku později na parkovišti, až když jsme vyjeli z té mlhy… Jsem si stačil i šikovně rozříznout palec… do té doby jsem ani netušil, jak často ho potřebuji k životu :-) pak už jsem si toho všímal celkem často, jak mě furt bolel… V plánu cesty bylo dorazit do Dubrovníku, což se nám samozřejmě podařilo :-) trasa vedla přes: Laktaši – Banja luka – Jajce – Bugojno – Jablanica – Mostar – Metkovič – Dubrovník. Naštěstí mlha nebyla všude a poměrně brzy jsme z ní vyjeli. Ve městě jsme potkali druhého Bosňáckého motorkáře – samozřejmě bez přilby – ale protože bylo ráno ještě chladno, tak měl bílého kulicha. Fakt nekecám! Tarabys potvrdí :-) Každopádně Bosenští řidiči jsou fakt hrozní… jezdí si, jak chtějí, blinkry pro ně neexistují a když už jej použijí, tak blikaj vlevo a zahnou doprava… Což se nám málem stalo nejednou osudné… ale ubrzdili jsme! Naštěstí :-) Každopádně musím uznat, že Bosna je nádherná země, hlavně co se přírody týče. Třeba na cestě z Mostaru do Dubrovníku jsem si připadal jako na 100km dlouhém Harmanci – samá zatáčka, nádherná cesta, rychlost okolo 120km/h a nikdo nikde… vřele doporučuji :-) Kdesi za Jablanicou jsem zjistil, že mi nesvítí světlo. Dálkové bylo vpohodě a potkávací prostě ne-e… jednou mi na chvíli vynechalo už v noci na dálnici do Bratislavy, ale teď už to nerozchodilo vůbec… takže za zvukového doprovodu Tarabyse (alias Luboš opravuje Lakatoš) jsem se pustil do výměny… A dal jsem to :-) (zúčastnění ví). Přijednom, když jsem měl venku nářadí, u kterého mám i lékárničku, tak jsem si zalepil i ten rozřízlý palec – už bylo třeba :-) mimochodem – obě operace se zdařily a dopadly úspěšně – světlo svítilo a palec už nekrvácel. Pár poznatků z Bosny… Prostě nádherná příroda, velmi škaredé baby (až na pár), Bosňáci nepoužívají blinkry, nepoužívají přechody pro chodce, nepoužívají přilby, školáci končí ve školách okolo 14h, všechny děti nás znají – všichni na nás mávali a něco křičeli – to jsme jim ale nerozuměli, páč neumíme azbuku :-), za celou Bosnu jsme potkali jen tři motorkáře. Jo a taky bych si dával pozor na značky „pozor krávy“ Páč jedna byla před takovou krásnou táhlou zatáčkou, hezky v koridoru, a hádejte, co mě čekalo za překvapení na jejím konci? Ano, krávy. A sem tam i nějaký býk… Prostě se jen tak plahočily po cestě a okraji… a vůbec jim nevadilo, že jsme tam i my :-) sice mohla být večeře, ale obávám se, že bych to byl já, kdo by toto setkání třetího druhu nerozchodil :-)
Ranní vstávání v Bosně a mlze
By se ta mlha dala i krájet :-)
Jsme si ustlali mezi domečky…
Dokonce jsme měli poblíž i kadiboudu, jen jsme ji v té mlze neviděli…
Tulící se kočička - Refi na nás myslela skoro všude, žejo? :-)
Jo, ještě jeden poznatek…na žádné benzínce v Bosně si nerozumí s kartami, a když už jsme na jedinou takovou narazili (už poblíž Chorvatska) tak zblajzla jen Tarabovu a mou nee… každopádně, když si pumpař nerozumí s kartou, rozumí si s eurama :-) a to ani vůbec nemusí vědět, kde na mapě se nachází jeho benzínka :-D
Žeby Jajce?
Jajce
Prostě Bosna…
A takových zatáček jsme měli okolo 100km… Z Mostaru až do Chorvatska
Příroda byla prostě žůžo!
Výměna žárovky :-) Aneb jak napsal tarabys: ...protože příčinou byla elektrónka E-13 z našeho podniku Katoda Olomóc...
Mostar
Nově opravený most…
Model Thymallus v Mostaru
Model Tarabys v Mostaru
První výhled na otevřené moře… a hurá na Dubrovník!!!
Chorvatsko dobyto… už podruhé :-)
Rozbíjení základního tábora (čti totálně mokrého stanu) proběhlo celkem v klidu, protože i když byla tma, tak stan jsme měli skoro pod lampou… Jo a Tarabys samozřejmě remcal, že proč jsem ten stan balil mokrý, že je to hrůza a jak se v tom teď bude spát a tak… ale přežil to. Páč jsem držel na uzdě své vražedné sklony… i Jiřina je držela :-) Ale je fakt, že nepromokavý Louis vak je opravdu nepromokavý… promočilo se v něm všechno skrz naskrz a nic nepustil ven :-) Večer jsme si ještě s Tarabem udělali romantický minivýletík s kamarády pilsnerem a urquelem na pláž… ta se nacházela jen kousek od kempu, takže i když jsme byli utahaní z cesty, zvládli jsme to na pohodu :-) Taky jsme se rozhodli, že se v Dubrovníku zdržíme ještě jeden den, kdy si uděláme výlet do Černé hory, konečně se vykoupeme v moři a k večeru mrknem do centra všeho dění – do centra…
Takový výhled jsme měli z pláže pod kempem…
ÚTERÝ 120km Vstávání bylo celkem idylické… v noci bylo teplo, že i stan stačil pořádně proschnout, Tarabys chrápal méně než obvykle a k tomu jsme nemuseli brzo vstávat, páč jsme nespěchali a tím i odpadlo balení věcí… prostě paráda! Tedy až na to, že jak jsme si chtěli začít dělat snídani, tak jsme zjistili, že nemáme chleba… tedy ne, že bychom ho nekoupili, prostě zmizel… ale našel se… o pár metrů dále od stanu. To je tak, když někdo nechá proviant v předsíňce, kde se lehce dostanou kočky… a kočky jsou hladové… a poznaj chleba… a pak přijdou na to, že u chleba je i vysočina… takže chleba nechaj a vysočina zmizí úplně úplně :-) To na nás zase myslela Refi. Tedy přesněji na Tarabyse, jak ji jednou na polárce vybílil ledničku a teď nám to vrátila… to se prostě pozná!!! Každopádně nějaký chleba zbyl a to bylo dobře. Moc dobře, páč hladoví chlapi… :-) Samozřejmě, že jak jsme začali snídat, tak se objevila jedna z mnoha koček… docela otravná kočka… furt mňoukala a něco chtěla… jen jsme nevěděli co. Ale zase jsme určitě věděli, že
nechtěla naše párky :-) Každopádně jak jsem se prošel kempem, tak každý snídaňový kolektiv měl svou kočku :-D měly to pěkně rozdělené, potfůrky! Jo a my krom kočky měli ještě poloviční mraveniště – to jak Tarabys krájel chleba, tak docela drobil a mravenci si toho všimli… takže postupem času se drobky přesouvaly směrem k plotu :-) Snídaně ale byla prostě výtečná! Pak jsme se nalehko sbalili a vyrazili směr Černá hora. S tím, že jsme si vzali i plavky, jako že se přepychově pojedeme vykoupat do sousední země :-D akorát jsme dojeli jen do prvního města – Hercegnovi a koupání jsme v Černé hoře neprovozovali. Jo a všimněte si na fotkách, že státní cedule Černé hory zdobí jižanská nálepka :-) prostě další dobyté území… Ještě musím říct, jací jsou chorvatští řidiči nevychovaní… tedy hlavně skútraři… předbíhají, jak jen to jde a kde to jen jde - to jedou klidně po krajnici, po chodníku a cpou se mezi auta. Autař zastaví jako první na křižovatce a ještě se před něj nacpou aspoň tři skútry… samozřejmě, že přilby, nebo nějaké protektorované oblečení jim neříká vůbec nic… asi je to u nich nedostatkové zboží, na které se dlouho čeká, proto třeba přilby měli jen takoví ti staříci a tak… ženské jezdili ve svátečních šatech, předjížděli zprava… jo a taky jsem viděl jednoho, který pravou rukou přidával plyn a v levé držel vdolek a snídal… za jízdy samozřejmě :-) Poslat pár skútrařů na chvíli do ČR, tak za půl hodiny mají plný počet bodů :-D Ale takovéhle manýry se učily celkem rychle. Pak jsme se předbíhali taky a prošlo nám celkem dost věcí… vlastně už od Bosny pro nás neexistovala plná čára, nebo hned dvě vedle sebe… se předbíhalo všude, kde se dalo :-) Černá hora byla fajn, ale řidiči ještě horší, než v Chorvatsku… jen jsme projeli městem, otočili se a pádili zpátky do kempu. Cestou jsem ještě objevil fajn cestičku až k pláži, tak jsme si užili fotografování motorek přímo u moře… prostě paráda, až na to, že z těch šutrů se nedalo vyjet nazpátek, takže jsme se museli tak nějak trošku vytlačit :-D ale stálo to za to! Pak ještě nákup v lídlu – to je úplná paráda – ať vejdu do lídlu v Ostravě, nebo v Dubrovníku, všude to vypadá stejně… tedy až na ty ceny, že… takže pak rychle do kempu, ručník, plavky a šup šup se koupat… sice bylo už chladněji, než ráno, ale voda byla pořád stejně nádherně mokrá a slaná :-) takže kdo by neodolal, že?
Ranní snídání
A opět tulící se snídaňová kočka… Refi na nás dávala pozor furt a všude :-)
Pohled na Dubrovník
A ještě jednou
A i s Tarabysem
A samozřejmě i se mnou, že :-)
Na mezičáře Chorvatsko – Černá hora
Černá hora dobyta!
A označkována jižanským logem :-)
Detail :-)
Focení na pláži…
„Th“ Jakoby tady už Thymallus někdy byl :-)
Vstup na pláž… jak jinak, než „copacabana“
Výhled na „zavřený“ most
Příprava před koupáním
Thymallus a most a moře
Tarabys a most a moře
Pilsner urquell a most a moře
Koupání se nám trošku protáhlo, ale bylo fajn. Jen těch pilsnerů bylo málo :-) šli jsme se tedy převléct a (ještě za světla) jsme vyrazili směr centrum. Náš cíl byla historická část Dubrovníku – Grad. Tam jsme samozřejmě dorazili už po tmě… bloudili jsme uličkami… tedy chvíli jsem vedl (a bloudil) já a chvíli zase Tarabys… jsme se v tom skoro pravidelně střídali… dokonce jsme čekali i na autobus, který nás nakonec nevzal a ten co měl jet, prostě nejel… Ale při tom bloudění jsme viděli i mistry petanque… ani nevím, ve kterém místě to bylo, ale co ti chlapi s těma koulemi vyváděli, to se ani nedá popsat… prostě profíci! Samozřejmě, že nakonec jsme do Gradu dorazili, páč když si něco T + T umanou, tak toho i docílí :-) a musím uznat, že noční Dubrovník je daleko zajímavější a užili jsme si ho mnohem lépe, než kdybychom tam brouzdali přes den… Tedy hlavně focení. To jsme se rozprchli a fotili a fotili… a taky bylo co, že… prostě úplně nádherná atmosféra. V Gradu jsme taky potkali první (a zároveň i poslední) čechy za celou dovolenou. A ke všemu pražáky :-) Noční Grad tedy vřele doporučuji, hezky to tam žije… Nazpátek jsme procházeli úplně těmi nejbočnějšími uličkami Gradu – prostě nádhera. Bych řekl, že uličky vypadaly jako ve stínadlech u rychlých šípů… ne-li ještě více stínadlovsky :-) jo a na jednom dvorečku měly dokonce sraz všechny kočky z Gradu :-) Ještě jsme se stihli mrknout do internetové kavárny a pomalu mířili směr kemp… to už mohlo být tak okolo půlnoci… a vedl Tarabys, takže zpáteční cesta byla o dost kratší, než ta, kterou jsme přišli… taky jsme už nečekali na autobus a šli rovnou pěšky :-) Si nemůžu pomoct, ale zase mi taková večerní procházka městem přišla celkem romantická…
Noční výlet do nočního Dubrovníku
Petanque a opravdoví mistři… jsme teda čuměli, jak se to hraje profi!
Grad
Jojo, romantika :-)
Já a zmrzlina
Hlavní třída ve starém Gradu :-)
Kočičí srazík :-)
Takhle vypadá pravý „streat“!
Noční návrat do kempu
STŘEDA 179km Vstávání bylo, jak jinak, než zase s kočkou. S hladovou a mňoukající kočkou :-) Ani jsme moc nespěchali, páč do Splitu to moc daleko z Dubrovníku není… A nakonec jsme ani do Splitu nedojeli a skončili jsme v Bašce vodě. Takže vstávání se konalo okolo 9h, balení jsme už měli taky celkem zmáklé, takže snídaně, sprcha a jelo se :-) Cesty už byly trošku plnější, ale nic hrozného, takže do Bašky vody jsme dorazili celkem rozumně a za světla. Tady musím říct, že jak jsem špatně naučil Tarabyse stavět stan, o to lépe se projevil jeho talent na hledání apartmánů… Našli jsme jej hnedka napodruhé. Napoprvé to bylo celkem rychlé… kolik vás je? Jsme dva. A na jak dlouho? Na jednu noc. Tak to nemám místo… ale třeba kdyby nás bylo více a na dýl, tak by místo bylo :-) Napodruhé jsme chlapíka ukecali z 30eur na krásných 25… tedy Tarabys ukecal… když si vezmu, že za stejnou cenu jsme měli v Dubrovníku kemp a museli stavět stan… a tady jsme vlastně nemuseli dělat nic, spali v posteli a měli kuchyňku, koupelnu a i TV… no neberte to, že… Takže jsme se vybalili, uvařili si těstoviny a zamířili na pláž – nutno podotknout, že jsme ji měli skoro před barákem, vlastně nás od ní dělil jen hotel. Koupat jsme se už nechtěli, páč než jsme se vyřádili ve focení, tak už stejně padla tma… takže jsme si sedli na kafčo/čaj, dali zmrzlinu u česky ukecaného zmrzlináře a po rozloučení „čágo bélo šílenci“ jsme zamířili zpátky na pokoj… Na pokoji jsme ještě chtěli naladit satelit, což se nám samozřejmě podařilo, ale z tisícovky programů jsme stejně nakonec zůstali u nějaké chorvatské soutěže… a užívali si přepychu postele a sprchy hned vedle (pro rýpaly – každý zvlášť) :-P Tolik asi ke dni v Bašce vodě :-)
Červená půda, jako v Maroku :-)
Ještě poslední pohled na Dubrovník a směr Baška voda…
Náš první apartmán v Bašce vodě…
Měli jsme i výhled na moře :-)
Společné foto
Kamarád se fotil zvlášť…
Vpravo nahoře, žlutý dům – to je náš apartmán
A vyráží se na pláž!
Tak na tomhle bych si taky dokázal představit dovolenou…
Sv. Mikuláš
Takhle fotí profíci kdesi v Bašce vodě
Pokus o společné foto bez stativu :-)
Zase romantika… :-)
Baška voda
ČTVRTEK 295km Ještě ve středu se pokoušel Tarabys domluvit mobilu s aplikací nokiamapy a GPS, ale moc mu to nešlo… chtěli jsme dojet k Plitvickým jezerům a pořád nám to ukazovalo okolo 500km, což je celkem makačka zvládnout a usedět a taky to vypadalo na ranní vstávání… teď, když jsme se konečně mohli pořádně vyspat v posteli… Dopadlo to tak, že budík zvonil v 6:30 a samozřejmě nás i vzbudil… a se slovy „pojedeme rychleji“ jej Tarabys posunul o hodinu později :-) Takže jsme nakonec apartmán opouštěli okolo deváté hodiny s tím, že pofrčíme rychlejším tempem a že nás čeká těch 500km… Rychleji jsme samozřejmě jeli, ale těch 500km se nekonalo, páč ve skutečnosti to bylo jen necelých 300km… a to potěší ne? Cesta vedla z Bašky vody směrem na Split, kde jsme se napojili na starou „skorodálnici“ směrem na Sinj – Vrlika – Knin – Donji Lapac – Korenica – Jezerce. Nutno dodat, že Knin byl málem pro mě osudným, páč jsem si skoro začal tykat s jedním náklaďákem, který se otáčel na cestě… lépe řečeno viděl mě, věděl, že to nestihne, a přesto tam vjel… mno… hrklo ve mně pořádně teda! Tak jsme se pak zastavili aspoň na kafe… Taky je třeba si po cestě dávat pozor na benzínky… s naším dojezdem – na jednu nádrž něco málo přes 200km jsme museli tankovat celkem často… a nevšimnout si rozbité značky podél cesty, upozorňující na benzínku, tak stojíme někde u krajnice a čekáme na spasitele :-) K Plitvickým jezerům jsme dorazili relativně v hezkém čase – táhlo na 15h, tak jsme si řekli, že se ještě projdeme okolo jezer. Motorky jsme nechali na parkovišti (i s báglama) poblíž stanoviště 2, zaplatili celodenní vstupné 110kn (za tohle se mohlo jít úplně všude – po vyznačených stezkách samozřejmě, včetně autobusu i lodí). Zvolili jsme si, že projdeme trasu „E“, která měla trvat 2÷3hodiny. My to nakonec zmákli za dvě a půl, protože jsme hodně fotili… Musím říct, že je to něco úžasného!!! Nastoupili jsme do „autobusu“, který nás zavezl na stanoviště 4 a odtamtud jsme, už pěšky, kličkovali po stezkách okolo jezírek a jezer až zpátky ke stanovišti 2, na které nás převezla lodička… počasí přálo a je fakt, že podzimní období zbarvilo okolní krajinu tak nádherně, že v létě by to nebyl takový boží pohled, jako teď. Jen mě docela mrzí, že jsme nestihli projít i dolní část jezer. Poslední lodě jezdily okolo 18h a to už jsme prostě nestíhali. Podle fotek jsme přišli celkem o dost – hlavně více vodopádů a stezek přes vodu, ale zase je aspoň důvod se tam zajet znovu podívat, cosi nenechám ujít…
Mezizastávka v Kninu
Sice je to suzuki, ale fakt škaredá!!! To nešlo nevyfotit…
Plitvická jezera…
Autobus – trasa st.2 až st.4
Ještě neunavený Tarabys
A takhle to vypadalo u jezírek…
Takhle fotí profíci kdesi u Plitvických jezer
Jo a na parkovišti vedle nás parkovala opravdu škaredá motorka. Se bojím říct značku, ale bohužel to byla suzuki… Ale fakt to byl hrůza zjev! Naštěstí nebyla naše :-) Každopádně jak jsme se vrátili na parkoviště, nastal problém s ubytováním… jsme si nějak v té Bašce vodě zvykli na apartmán, tak se nám ani nechtěl rozdělávat stan… a když jsme měli s sebou dobrého hledače… Problém se vyřešil záhy… hned jak jsme došli k motorkám, tak už nás jeden chlapík otravoval, že má pokoj za 30€... ale neslevil, tak měl smolíka. Jak jsme vyjížděli z parkoviště, tak nás stopl černý golf a nabízel pokoj za 40€… ten měl smolíka dvojnásobného :-) Pak jsme ještě objeli okolní chaloupky a všude se cena pohybovala okolo (ale spíše mírně nad) 30€… až jedna, ta nám nabízela malý pokojík za 29€, ten jsme ale nebrali a já už byl trošku mrzutý a šel jsem ven, že popojedeme dále, načež Tarabys na mě zařval, že zůstáváme. Když viděla, že ten malý pokojík za 29 euro nebereme, tak nám nabídla ještě větší pokoj a jen za dvacku :-) No neberte to, že? Tarabys je prostě cvičený hledač a ukecávač apartmánů… tedy spíše jejich majitelů :-) Akorát tam nebyla kuchyňka, ovšem měli jsme balkón – spíše terasu přímo ven a tam se už vařit dalo. Vařič je super věc! Navíc dole v přízemí bylo něco jako bar-místnost, kde nás paní domácí dopovala karlovačkou… taky fajn a potěší… Tak jsme se hezky napapali, dali sprchu a pak se dole opíjeli pivem a bloumali nad mapami – kam dál a hlavně kudy… Tarabys si napsal itinerář a v plánu bylo druhý den dorazit na jih moravy, hezky na vínko a domů se vrátit o den dříve, tedy v sobotu. Stejně ale všechno bylo nakonec jinak :-) Jo a představte si, že ta manželská postel měla jen jednu deku!!! Ale nakonec jsem si oddychl, protože Tarabys není tulící typ a taky celkem klidně spí, neodkopává se a nebere mi deku :-) jen chrápe…
A večerní popíjení nad mapami pro cestu domů…
PÁTEK 898km Ráno to byla klasika… zazvoní budík, věta „pojedeme rychleji“ a ještě hodinka spánku navíc… každopádně v okolí jezer už trošku mrzlo a i počasí se zdálo trošku zamračenější… to se ale nakonec vyčasilo a jelo se parádně, se sluníčkem v zádech :-) Rozloučili jsme se a zamířili směr Karlovac – Zagreb – Varazdin – Cakovec – Lendava – Szombathely – Csorna – Bratislava… a pak neplánovaně Brno – Olomouc - Ostrava… Drželi jsme se podél dálnice, ale dálnici jsme se vyhýbali. Cesta byla fajn, ale je fakt, že v pátek už byl provoz celkem hustší, takže se nedalo tak uhánět, jak jsme si mysleli… Zagreb byl pro nás taky hezkým oříškem, páč jsme zabloudili… ale ne na dlouho, koukli jsme na mapu a vybloudili jsme se správným směrem dál… Teď čekám obálku z maďarska, kdy jsem před policajty předjížděl pár aut v dědině, rychlostí přes 100km/h a ještě přes plnou čáru… mno, stane se… ale já si jich vážně nevšiml (teď určitě bude Tarabys říkat, že šli vidět 300m dopředu… mno… má pravdu… ale já jsem je opravdu neviděll!). V Maďarsku se nám ale počasí začalo pěkně nepěkně kazit… prostě začalo poprchávat, pak pršet a pak to padalo jako ve sprše… ještě že máme nemoky z Canisu, splnily svou službu úplně maximálně :-) až na ty rukavice no… to se bude ještě muset domyslet! Takže cesta se stala celkem noční můrou – všechno klouzalo, bylo mokré… prostě děs! Hlavně když jsme předjížděli kamion… Tarabys to stihl s přehledem a mě, když jsem byl uprostřed kamiónu, vyjelo ze zatáčky auto… předjet bych ho nestihl, když budu brzdit, tak to taky nestihnu… nakonec jsem se vešel. Ale fakt o fous! Do Bratislavy jsme dojeli pěkně vyčerpaní a promrzlí, místy i mokří… přespání na jižní moravě nakonec padlo, páč se nám nechtělo svlékat se z nemoků a tvrdě jsme se rozhodli, že to už dojedeme domů… a jeli jsme. Akorát Tarabys špatně zahl v Bratislavě a nakonec jsme se dohodli a jeli směrem na Brno a na českou dálnici… nás mohlo napadnout, že máme jet na Žilinu… ale nějak jsme se nedohodli :-)
Česká dálnice je oproti té slovenské pěkný humus. To jsme si zjistili na vlastní kůži… špatná nekvalitní cesta, různé přejezdy, opravy a k tomu tam určitě pršelo více než na slovensku… Jo a Tarabysovi taky lupla žárovka a svítilo mu jen dálkové světlo, stejně jako mi v Bosně. Ale v tom dešti to už neměnil – stejně mu potkávačky svítí stejně hodně jako dálkové… ale bylo potom nepříjemné, když předjedeme kamion a on pak na nás bliká a troubí… divný pocit :-) A kdesi u Nového Jičína jsme se málem vybourali oba dva. Tarabys předjížděl kamion (jak jinak – na dálnici skoro nic jiného nejezdí), v tom v protisměru vyjelo auto… a když takové auto zasvítí do přilby, tak člověk přes ty kapky opravdu nic nevidí… takže přibrzdil a já málem skončil v něm… protože mezi Tarabyse a kamion jsem se už nevešel… naštěstí to dopadlo dobře a ubrzdil jsem. Však jsme se taky celí vrátili domů, ne? V Ostravě jsme byli okolo 22h, zmrzlí, trochu mokří, ale doma! :-) a ani vám nebudu říkat, jaké bylo noční rochnění ve vaně… o ní se mi zdálo už v Chorvatsku :-P Když to shrnu, tak jsme celkem najeli 2780km a projeli 7 zemí. Co se týká peněz, tak v hotovosti jsem utratil cca 4500kč (včetně jídla, pojištění a útraty) a za benzin asi 6000kč. A stálo to za to!!!
Thymallus & Jiřina
Pár panoramat na závěr…
Tihany
Balatonfüred
Balatonfüred
Jajce
Mostar
Mostar
Dubrovník
Dubrovník
Baćínská jezera
Baška voda
Plitvická jezera
Plitvická jezera
Plitvická jezera
