česká veřejná
1
Zprávy z matriky Narození: Amálie Jůzová Nina Jelínková Viktorie Rymešová Václav Boudný
Úmrtí: Milada Cinková Karel Vaněk Jiřina Netoličková Připravila L. Smejkalová
Moravská vlajka na okříšské radnici Nejspíš poprvé v historii vlála ve dnech 5. a 6. července na okříšském zámku
moravská vlajka. Městys se zapojil do akce "Za vyvěšování moravské zemské vlajky" a připomenul občanům ve sváteční dny naše moravské kořeny. Okříšky se vyvěšením moravské zemské vlajky připojily k více neţ dvěma stovkám radnic po celé Moravě, které se účastnily této nepolitické iniciativy. Věříme, ţe připomínka moravských kořenů přispěla k zamyšlení se našich spoluobčanů nad vztahem k Moravě jako k rodné zemi a třeba u některých probudila zájem nejen o její historii, ale i současnost, o naše tradice a krásnou přírodu. Ing. Jana Dvořáková
2
Slovo starosty Váţení a milí čtenáři, do dnešního úvodníku se nabízí spousta témat – vydařené oslavy 640. výročí první písemné zmínky o Okříškách, spojené s vydáním knihy o Okříškách a vysvěcením znaku městyse, zateplování mateřské a základní školy, rozhodnutí zastupitelstva o kruhovém objezdu, zapojení do Národní sítě zdravých měst atd. O všech si ale určitě přečtete na dalších stránkách, v úvodníku jsem se proto rozhodl věnovat pár slov tomu, co nám, zdá se, stále víc chybí – totiţ zdravému rozumu. Nechci tvrdit, ţe chybí úplně všude, ale ve veřejné správě pozoruji jeho úbytek stále více. Ten, kdo sleduje naši politickou scénu nebo se dostává do styku s různými státními institucemi, mi dá za pravdu. Znáte určitě přísloví „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, vymýšlí důvody“. Přesně podle něj funguje stále více úřadů a dalších orgánů v této zemi. Je mi mnohdy aţ trapné vysvětlovat občanům, z jakého důvodu nejsme schopni za několik měsíců umístit značku „Zákaz vjezdu“ v areálu zámku, proč trvá půl roku, neţ začne výstavba několika desítek metrů sítí nebo co je tak sloţitého na vybudování přechodu pro chodce. Bohuţel, je to hodně sloţité. Ne samotná realizace toho či onoho, ale vyřízení všech povolení, stanovisek a vyjádření a schválení všemi moţnými institucemi. Někdy si člověk připadá jako ta slepička v pohádce o hladovém kohoutkovi, co tam leţí v oboře a noţky má nahoře ... Třeba zmíněný přechod – dřív stačilo vzít šablonu a nastříkat na silnici několik pruhů. Dnes je to sloţitější – pokud je vozovka širší neţ 6 metrů, musí být uprostřed ostrůvek, coţ ovšem znamená přidat rozšíření na okrajích, dále musí být nad přechodem osvětlení a pokud jde o situaci jako v případě přechodu u DPS, tak to znamená navíc dostatečné nájezdové oblouky při výjezdu z Kostelní ulice, vyhovující i kamionům (byť odtud nikdy ţádný nepojede). A samozřejmě takový komfort také něco stojí – zhruba 200 000 korun. Výsledkem je, ţe se všeobecně nové přechody nebudují, protoţe města a obce mají stále hlouběji do kapsy. Nebo jiný příklad z dopravní problematiky. Nyní diskutujeme
nad chodníkem na ulici Tovární a problém je, kudy ho vést, protoţe kolem silnice je minimum místa. Nejmenší šířka chodníku podle normy je 1,5 metru a bude problém, aby se tam vešel. Jenţe uţší nemá šanci na povolení. Asi je tedy bezpečnější, kdyţ lidé chodí po krajnici mezi auty neţ po chodníku širokém třeba jen metr. Před rokem jsem byl na semináři v Dolním Rakousku o přírodních zahradách. Součástí byla i prohlídka dvou zahrad mateřských školek. Překvapilo nás, ţe na pískovišti byly půlky cihel a staré novodurové trubky. Vysvětlení bylo jednoduché – přiblíţení dětské hry realitě. Z cihel a trubek se staví, proto si z nich staví i děti. Jedna naše paní učitelka se zeptala, jak zakrývají na noc pískoviště. Rakouská ředitelka se nechápavě dívala, proč by je měla zakrývat a na vysvětlení, ţe u nás se to podle evropských norem musí, reagovala tím, ţe oni také fungují podle evropských norem, ale takové nařízení nemají. U nás ano a výsledkem je, ţe dřív bylo pískoviště u kaţdého paneláku a dnes máme dvě, tři na celé město, kam vede pro děti nebezpečná cesta přes několik ulic a křiţovatek. Ale pískoviště jsou zakrytá! V Česku vůbec často řadu opatření svádíme na Evropskou unii, ale ve skutečnosti je to spíš jako v té známé scéně z Básníků, kde Štěpán rezignovaně říká: „Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“ Takţe potom likvidujeme prolézačky, protoţe mají vzdálenost šprušlí 17,5 cm místo normovaných 17 cm (nebo moţná naopak), měníme za statisíce osvětlení v celých třídách, protoţe v jednom nebo dvou místech, navíc mimo lavici, je osvětlení o několik luxů pod normou atd. Doslova nesmyslně vyhazujeme peníze, které potom chybí jinde, ale bohuţel, pokud bychom to neudělali, platili bychom pokuty a o peníze stejně přišli. A zdravý rozum? Ten pláče někdy v koutě ... Vedle konkrétních důsledků, zmíněných výše, tento systém znamená také velkou administrativní náročnost. Nedávno jsem na úřadu městyse přemýšlel, kolik času strávím komunikací a vyřizováním korespondence s jinými úřady a kolik ho věnuji skutečné
3
práci pro městys a občany. Mám obavu, ţe to nebude ani 50 na 50. Bohuţel, česká veřejná správa dokáţe z velké části zaměstnávat sama sebe na úkor těch, kdo ji ze svých daní platí, tedy občanů. Je to hodně smutné zjištění, které potvrzuje to, co jsem napsal v úvodu, tedy ţe se nám vytrácí zdravý rozum. A řešení? Určitě není v tom, ţe v rámci „reforem“ budeme škrtat bez rozmyslu všude 10, 20 nebo 30% úředníků. Ne, úředníci přece vykonávají jen to, co jim ukládají zákony, vyhlášky a další normy. Pokud bychom chtěli opravdu zeštíhlit a zefektivnit veřejnou správu, bylo by potřeba nejprve udělat revizi legislativy a zrušit všechny zbytečné a nesmyslné normy – coţ bych se odváţil tvrdit, ţe bude polovina aţ dvě třetiny. Dále zavést systém, kdy bude odvolací orgán rozhodovat s definitivní platností a ne jako nyní, kdy špatné rozhodnutí vrací zpátky k opakovanému projednání. Některé spisy takto pendlují nahoru a dolů několik let, coţ stojí zbytečně čas i peníze. A nakonec převést všechny kompetence na nejniţší úroveň, která ji dokáţe efektivně a přitom správně řešit. Například aby o umístění značek na místních komunikacích rozhodoval, samozřejmě v souladu se zákonem, obecní nebo městský úřad, který nejlépe zná místní situaci. Mám ale obavu, ţe toho se nedočkáme, protoţe skutečná reforma veřejné správy v horních patrech politiky nikoho nezajímá. A navíc – to jednoduché škrtání úředníků přece vypadá v televizi tak efektně!
Omlouvám se, jestli předchozí řádky působily depresivně, ale cítil jsem potřebu přiblíţit vám prostředí, se kterým se denně na radnici potýkáme a moţná i trochu vysvětlit, proč vše nejde tak, jak byste si vy, ale i my, představovali. A abych ten negativní dojem alespoň trochu napravil, vrátím se k tomu, co jsem zmiňoval v úvodu. Jsem v podstatě ţivotní optimista, proto se snaţím ve všem hledat spíš to dobré a v posledních týdnech bylo takových příleţitostí hodně. Největší z nich určitě oslavy výročí městyse. Dva dny plné sportu, kultury a dobré nálady se opravdu vydařily. Vedle kvalitního programu bylo důleţitou podmínkou úspěchu počasí, které vyšlo na jedničku. Díky tomu se mohly stovky lidí, včetně mnoha rodáků, potkávat, bavit a odreagovat od starostí všedního dne. Velké poděkování za to patří všem, kdo se podíleli na přípravách a organizaci, největší ale určitě členům komise společenského ţivota pod vedením pana Ladislava Příhody. Jejich aktivita, nápady a nasazení byly obdivuhodné a já zde zopakuji to, co jsem řekl v neděli při slavnostním zahájení programu na nádvoří zámku: „Jsem hrdý, ţe mohu být starostou městyse, kde ţijí takoví skvělí lidé.“ Oslavy jsou za námi stejně jaké léto a blíţí se sychravý podzim. Uchovejte si co nejvíce letního optimismu a dobré nálady, protoţe s úsměvem dokáţete lépe překonat deštivé a zamlţené podzimní dny. Zdeněk Ryšavý
Rada městyse připravila besedy na dopravní témata
nedostatků. Jako jednoznačně nejvhodnější vychází varianta kruhového objezdu, kterou doporučuje i dopravní inspektorát Policie ČR. Po tomto úvodu otevřel starosta Zdeněk Ryšavý diskuzi, která byla bohatá a místy i poměrně rušná. Některé příspěvky byly sice mimo hlavní téma, v kaţdém případě ale diskuze přispěla k vysvětlení řady nejasností. Odpůrci kruhového objezdu argumentovali jeho zbytečností, zpomalením dopravy v centru, zvýšením hluku a smogu, delší trasou v některých směrech, vyslovovali obavy, zda projedou dlouhé kamionové soupravy. Naopak na podporu zazněly zkušenosti odborníků, podle nichţ toto řešení
První dvě srpnová úterní odpoledne nabídla občanům vyjádřit své názory na dopravní situaci v Okříškách. První beseda se konala v úterý 2. srpna v zasedacím sále úřadu městyse. Zhruba dvacet občanů se zde seznámilo s návrhy na novou podobu hlavní křiţovatky v městysi. Odborný výklad obstarali zástupci projekční firmy IM Projekt, kteří kaţdou z variant představili včetně jejích výhod a naopak
4
zvyšuje plynulost dopravy, sniţuje riziko havárií a zvyšuje bezpečnost chodců. Kruhový objezd by také "rozbil" velkou asfaltovou plochu v centru a umoţnil by odklon autobusové dopravy z ulice Sadová. Součástí návrhů byla i studie umístění autobusových zastávek na ulici Jihlavská před Bílým domem. Přemístění by umoţnilo vyuţít plochu dnešního autobusového nádraţí na centrální parkoviště nebo na budoucí náměstí. I to bude téma pro příští územní plán. Beseda trvala více neţ hodinu a půl, podle reakcí účastníků větší část je pro navrhované řešení prostřednictvím kruhového objezdu. Za týden se sešli radní a zastupitelé
s občany ulic J. A. Komenského a U Stadionu kvůli řešení parkování v okolí základní školy a tělocvičny. Ulice J. A. Komenského je trvale zastavěna auty aţ ke křiţovatce s ulicí Masarykovou, problémem je jak průjezdnost, tak i bezpečnost dětí, které tudy chodí do školy a školky. Chybějící parkoviště způsobuje problémy i o víkendech, kdy se v tělocvičně konají turnaje a vozy účastníků stojí i na chodnících a blokují jak chodce, tak obyvatele bytových domů. U Stadionu pak jsou cílem kritiky auta parkující na trávnících okolo bytovek. Ing. Jana Dvořáková
Kruhový objezd se přiblížil realizaci
v Okříškách na ţádné téma tak široká diskuze jako v případě budoucnosti hlavní křiţovatky. Následovalo jednání nejdůleţitější, zasedání zastupitelstva městyse ve čtvrtek 1. září. Diskuze pokračovala i zde, byť se argumenty jiţ většinou pouze opakovaly. Na jedné straně zazněly názory, ţe lepším řešením by byla přeloţka dle stávajícího územního plánu, ţe jednotlivé návrhy problém dopravy neřeší a křiţovatku není potřeba měnit nebo ţe návrh naruší dlouhodobě vytvářený vzhled centra, protoţe jde o nevratnou změnu. Naopak ze strany zastánců kruhového objezdu zaznělo, ţe tato varianta přinese větší bezpečnost pro řidiče i chodce a zlepší plynulost dopravy, ţe přeloţka je nereálná z důvodu odporu vlastníků pozemků, ţe kruhový objezd umoţní vyjíţdění autobusů z autobusového nádraţí a nebudou tak muset jezdit po ulici Sadové a ţe naopak zlepší vzhled centra, protoţe rozbije velkou asfaltovou plochu zeleným středem. V závěrečném hlasování neprošel návrh vůbec se řešením křiţovatky nezabývat, následně zastupitelé hlasovali o variantě kruhového objezdu. Z přítomných 14 členů zastupitelstva bylo 10 pro a 4 proti – návrh byl přijat. Zpracovatel změny č. 2 územního plánu nyní zapracuje kruhový objezd do změnových dokumentů, zároveň začne projekční práce i Kraj Vysočina. Pokud nedojde k ţádným komplikacím, mohla by vlastní rekonstrukce křiţovatky začít moţná jiţ v příštím roce, nejpozději pak v roce 2013. Po letech neplodných diskuzí a přešlapování na místě se tak konečně dočkáme konkrétních kroků
Budoucnost dopravy v Okříškách je zapeklitý oříšek, který nemá jednoduchá a jednoznačná řešení. To ví kaţdý, kdo se o tuto problematiku alespoň trochu zajímá. Nejčastěji navrhované úpravy na silnici II/405 – průtah a obchvat – narazily v prvním případě na nesouhlas vlastníků pozemků a ve druhém na chybějící peníze. Nové vedení městyse se proto zaměřilo na řešení hlavní dopravní závady, kterou je hlavní křiţovatka v centru městyse. Vycházelo přitom i z názorů občanů v anketě „Okříšky 2010“, kde se 83% respondentů vyslovilo pro potřebu úprav, z toho 55% preferovalo výstavbu kruhového objektu. Starosta oslovil náměstka hejtmana kraje Vysočina pro dopravu ing. Libora Joukla, který se s problémem seznámil na místě a následně zadal krajský úřad zpracování studie s variantními návrhy řešení. Projekční kancelář IM Projekt předloţila 4 varianty, přičemţ dvě spočívaly v rozšíření o odbočovací pruh a dvě řešily křiţovatku přestavbou na kruhový objezd, v jednom případě doplněném o odbočovací pruh. Rada připravila k této problematice dvě besedy – jednu pro zastupitele, druhou pro širokou veřejnost, vedle toho se občané mohli k návrhům vyjadřovat i na webu prostřednictvím aplikace "Váš názor". Je moţné konstatovat, ţe jiţ dlouho neproběhla
5
k řešení dopravní situace v Okříškách. Všichni víme, ţe nejde o řešení stoprocentní ani konečné, kaţdopádně ale přispěje aspoň částečně ke zvýšení bezpečnosti provozu. A o bezpečnost řidičů i chodců by nám mělo jít především. Vedle toho bude městys samozřejmě pokračovat v úsilí o řešení definitivní, tedy o nalezení trasy obchvatu a jeho projektovou přípravu. Protoţe jsem variantu kruhového objezdu podporoval, jsem velmi rád, ţe se k ní
přiklonila výrazná většina zastupitelů. Především mě těší skutečnost, ţe vnímali názory veřejnosti a ţe se dokázali na problém podívat střízlivýma očima, takţe nakonec podpořili v našich podmínkách netradiční variantu, místo aby lpěli na nereálných návrzích z minulosti. Velmi jim za to děkuji.
Přiteče do pokladny městyse více daní?
V celkových částkách to znamená navýšení daňových příjmů ze 13,5 milionu korun na 19 milionů, tedy o 5,5 milionu více. To je samozřejmě částka, která by výrazně pomohla při realizaci mnoha potřebných akcí. Otázkou je, zda spolu se zvýšením daňových příjmů nedojde zároveň ke sníţení nebo zrušení některých transferů ze státního rozpočtu, např. na platy nepedagogických pracovníků, jak se proslýchá. V kaţdém případě jde o krok správným směrem a nyní bude záleţet na poslanecké sněmovně, zda novelu zákona schválí. Dá se očekávat negativní lobbing čtyř největších měst České republiky, která by na změně měla na rozdíl od všech ostatních obcí ztratit, čímţ by se zmírnil neúměrně vysoký poměr mezi daňovými příjmy. V případě schválení by měla novela zákona o RUD platit od 1. ledna 2013. Zdeněk Ryšavý
Zdeněk Ryšavý
Jiţ dlouhou dobu kritizují města a obce nespravedlivé rozdělení daňových příjmů, Zatímco Praha dostává v rámci rozpočtového určení daní (RUD) 33 tisíc korun na obyvatele, např. náš městys pouhých 6,5 tisíce. Nyní připravilo ministerstvo financí novelu zákona o RUD. Nejedná se o zcela komplexní změnu, jak ji prosazují Svaz měst a obcí a Sdruţení místních samospráv, ale pouze o dílčí úpravu, která by rozdíly zmírnila a odstranila. Na webových stránkách městyse jsou zveřejněny i propočty rozdílu příjmů mezi současným a navrhovaným stavem. Konkrétně v případě našeho městyse se jedná o zvýšení výnosu na obyvatele ze 6,5 tisíc na 9,2 tisíce korun.
Nová služba občanům Pro ty, kteří chtějí maximálně třídit odpady, nabízí městys novou moţnost mohou odevzdávat i drobná elektrozařízení a také baterie. Sběrný box je umístěný v zádveří zdravotního střediska a slouţí pro sběr např. vyslouţilých mobilů, fénů, rádií, walkmanů a discmanů, počítačových myší atd. V horní části je moţné odkládat také vybité baterie a monočlánky. E-box je v Okříškách umístěný na základě smlouvy se společností pro zpětný odběr Asekol, pro městys bezplatně.
6
I kdyţ se můţe zdát, ţe jde jen o drobný příspěvek ţivotnímu prostředí, opak je pravdou. Víte, ţe 1g zlata se dá získat recyklací 27 ks mobilů? V případě, ţe budete chtít získat stejné mnoţství drahého kovu klasickým způsobem, znamená to vytěţit, rozdrtit a chemicky vylouhovat asi 3 000 tun
rudy. Jaká je to zátěţ pro přírodu si asi kaţdý dovedeme představit. Proto budeme rádi, kdyţ si k novému e-boxu najde cestu co nejvíc našich spoluobčanů, kteří nevyhodí vyslouţilé spotřebiče do popelnice. Dita Nováková
Osvědčení o úspoře emisí Systém třídění odpadů je v Okříškách dlouhodobě na vysoké úrovni a patříme v rámci kraje k těm nejlépe třídícím obcím. Potvrzuje to i "Osvědčení o úspoře emisí", které nám za rok 2010 vydala autorizovaná společnost EKO-KOM, zabývající se zpětným odběrem materiálově vyuţitelných sloţek komunálního odpadu. Zajímavou informací pro laickou veřejnost je určitě to, ţe tříděním odpadu šetříme nejen suroviny, ale také energii potřebnou pro jejich těţbu a zpracování - v našem případě se jedná
o úsporu 3 001 371 MJ. Důleţitou roli hraje třídění i při ochraně klimatu, kdy jsme za Okříšky ušetřili vypuštění 121,157 tuny emisí CO2, které by jinak přispěly ke zhoršení skleníkového efektu. všech 12 sběrných hnízd v Okříškách a občanům se tak zvýší komfort při nakládání s bioodpadem. Vzhledem k tomu, ţe městys podal ţádost na vybudování komunitní kompostárny, bude moţné bioodpad zpracovávat přímo v Okříškách, coţ bude znamenat nemalé úspory. Součástí projektu bude i informační kampaň, speciálně se chceme zaměřit na školní mládeţ. Celkové náklady projektu činí 47 112,- Kč, dotace bude ve výši 21 000,- Kč a realizace se předpokládá na jaře příštího roku.
Městys zvýší počet kontejnerů na bioodpad Okříšky uspěly s projektem v grantovém programu "Bioodpady 2011" Fondu Vysočiny a získají dotaci na pořízení 7 ks nových kontejnerů na bioodpad. V konkurenci 24 projektů se ten náš neztratil a počtem bodů se zařadil mezi 13 úspěšných, které obdrţí podporu z Fondu Vysočiny. Důvodem přihlášení projektu je skutečnost, ţe stávajících 5 kontejnerů je během jara a léta velmi rychle plných a zdaleka nestačí potřebám. Po zakoupení nových kontejnerů bude moţné zkompletovat
Napište nám „Váš názor“, má to smysl!
městyse spustili v sobotu 2. července a Okříšky se tak staly po Novém Městě na Moravě druhým místem v kraji Vysočina, kde tato moderní online sluţba začala fungovat. Na rozdíl od některých jiných měst, která zvolila nekonfliktní témata typu květinové
O internetové platformě „Váš názor“ jsme vás na stránkách Zpravodaje jiţ informovali, nyní se můţeme podělit o první zkušenosti. Ostrý provoz jsme na webu
7
výzdoby, jsme u nás vybrali téma sice kontroverzní, ale pro Okříšky zásadní – nové dopravní řešení hlavní křiţovatky v centru. Uţivatel našel na webu veškeré informace včetně mapových podkladů pro čtyři navrţené varianty řešení a po zaregistrování mohl napsat svůj názor. Během měsíce, kdy bylo téma otevřené k připomínkování, tuto moţnost vyuţilo šest uţivatelů. To se můţe zdát jako malé číslo, ale na druhé straně jde o novinku, věříme, ţe počet aktivních uţivatelů bude stoupat. Zajímavostí je, ţe všech 6 názorů se shodlo na variantě č. 4, tzn. na kruhovém objezdu. Po skončení připomínkování byla vygenerována hodnotící zpráva, kterou obdrţeli všichni členové zastupitelstva městyse jako podkladový materiál pro svoje rozhodování. Výsledek hlasování jiţ asi znáte, většina zastupitelů hlasovala v souladu s názorem uţivatelů aplikace „Váš názor“ pro variantu kruhového objezdu. Výsledek hlasování je součástí závěrečné zprávy, která je jiţ také zveřejněna na webu u daného tématu. Mimochodem, Okříšky jsou první ze všech sedmi zapojených obcí, která některé téma dovedla aţ do úrovně závěrečné zprávy. Další dvě témata jsme otevřeli od pondělí 15. srpna. První je "Zvýšení bezpečnosti
chodců v okolí mateřské a základní školy" a zajímají nás především názory na umístění parkoviště pro zaměstnance základní školy a návštěvníky sportovních akcí. K diskuzi se ale otvírají i návrhy změn dopravního značení, umístění zpomalovacích retardérů nebo přechodů na ulici J. A. Komenského a měření rychlosti na ulici Masarykova. Návštěvníci webu mohou svoje příspěvky vkládat do neděle 16. října. Druhé téma "Vyuţití budovy bývalého úřadu městyse" zkoumá, jak s objektem naloţit, v přílohách najdou zájemci i vyčíslení nákladů na rekonstrukci na byty nebo znalecký odhad ceny pro případný prodej. Toto téma je otevřeno aţ do 30. listopadu. V nejbliţších dnech chystáme zahájit diskuzi na téma nového územního plánu městyse a dále na téma přesunu autobusového nádraţí a řešení centra městyse. Budeme rádi, kdyţ se na "Váš názor" (adresa www.vas-nazor.cz/?oid=4) podíváte a ještě raději, kdyţ se zaregistrujete a aktivně se zapojíte svými příspěvky do diskuze. Protoţe nás vaše názory zajímají. Zdeněk Ryšavý
Kvůli úspoře finančních prostředků byl při stavbě pouţit jako podkladový materiál recyklát ze stavebních materiálů místo štěrku a zůstaly původní obrubníky. I tak cena za rekonstrukci dosáhla 600 tisíc korun, ovšem při kompletním pouţití nových materiálů by se vyšplhala na úroveň 1,5 milionu korun.
Chodník na Nádražní ulici už slouží chodcům Během necelých tří týdnů proběhla rekonstrukce chodníku, který byl v loňském roce rozkopaný při ukládání elektrického vedení do země. Dodavatelská firma MBM Trade CZ tak na polovinu zkrátila smluvní termín a hlavně omezení pro chodce i motoristy. I kdyţ pokládka kabelů proběhla před rokem, rozhodla ještě minulá rada městyse o odloţení rekonstrukce chodníku na letošní jaro. Důvodem bylo to, aby se dlaţba nepokládala na čerstvě zasypané výkopy, kde by hrozilo sesedání zeminy a vznik nerovností a propadlin v dlaţbě. Děkujeme občanům za pochopení a trpělivost během doby, kdy byl chodník upraven pouze do provizorního stavu.
8
Sčítání dopravních vozidel v Okříškách
Průměrná intenzita dopravy na dálničních úsecích je 27 555 voz/24hod., průměrná intenzita na silnicích I. tříd je 7 565 voz/24hod. Průměrná intenzita na krajských silnicích II. tříd je 2 315 voz/24hod. a na silnicích III. tříd je 598 voz/24hod. Skladba dopravního proudu na silnicích je 82% osobních vozidel, 17% těţkých vozidel a 1% motocyklů. A nyní jiţ výsledky sčítání v Okříškách. Z porovnání s výsledky celostátního sčítání z roku 2005 a našeho sčítání z roku 2008 je zjevné výrazné sníţení intenzity provozu. To je samozřejmě dobré z hlediska bezpečnosti a zátěţe hlukem a smogem, na druhé straně to znamená slabší argument při prosazování obchvatu. Objektivně je ale nutné vzít v úvahu, ţe v minulém roce probíhala rekonstrukce silnice II/405 mezi Brtnicí a Přísekou, a to se jistě na číslech projevilo. V jednotlivých směrech bylo dosaţeno těchto čísel (v závorce uvádíme roky 2008 a 2005): - směr na Jihlavu - 2 362 vozidel (4 450 a 3 155 vozidel) - směr na Třebíč - 3 409 vozidel (4 483 a 4 521 vozidel) - směr na Přibyslavice - 1 608 vozidel (2 304 a 5 080 vozidel) Podrobnější rozklíčování i do jednotlivých druhů vozidel – osobní, nákladní a jednostopá je na mapce.
9
Z HISTORIE OBCE
Stará osada – dříve a nyní
10
Hokejová legenda Ing. Miloslav Milostný oslaví letos životní jubileum Kdyţ v roce 1931 zakládala skupinka nadšenců v obci Okříšky na Třebíčsku hokejový klub, nikdo netušil, ţe to budou právě hokejisté, kteří tuto obec po sportovní stránce proslaví tak, jak nikdo jiný. Ve své historii hrály několik sezón divizi, coţ byla v určitou dobu druhá nejvyšší soutěţ v Československu. Velkou úlohu v bohaté hokejové okříšské historii sehrál místní rodák Miloslav Milostný. Narodil se v Okříškách 7. prosince 1931, tedy v roce zakládání hokejového klubu. Patrně proto malému Miloslavovi předpověděly sudičky v kolébce bohatou hokejovou budoucnost, coţ se také naplnilo. Malý Miloš vyrůstal stejně jako ostatní kluci v Okříškách. Díky čtyřem rybníkům v obci a tehdejším vynikajícím klimatickým podmínkám trávili v zimních měsících téměř všechen volný čas na ledě. Jako malý chlapec bydlel v rodném domě, který se nacházel v těsné blízkosti rybníka Horňák, a tam také, jen co se naučil chodit, zkoušel první krůčky na bruslích kačenkách. Později je vyměnil za kolombusky, a to jiţ byl zdatný bruslař. S hokejkou mu to šlo také velmi dobře a to neuniklo jeho strýcovi, který coby obuvník u firmy Baťa v Borovině vlastnoručně ušil Milošovi koţené bruslařské boty, ke kterým se připevnily brusle kanady a Miloslav pilně rozvíjel svůj hokejový talent, jak mu bylo předpovězeno. Tehdy ještě ţákovská muţstva nebyla, tak hoši měli podle místa bydliště v obci jména a hráli na rybníku jen mezi sebou. Urputné zápasy většinou ukončila aţ tma. A tak to bylo v zimě v Okříškách den co den aţ do doby, neţ uplaval led, někdy aţ v polovině března. V hokejové sezóně 1946/1947 byl Miloslav jako patnáctiletý zařazen do muţstva dorostu SK Okříšky. Bylo to tehdy vynikající
muţstvo. Po boku skvělých hokejistů Zdeňka Křivánka, Bedřicha Buličky, Františka Brůzla a dalších získával zkušenosti a hokejově rostl. Ve zmíněné sezóně se dorostenecké muţstvo SK Okříšky stalo přeborníkem Horácké ţupy a přes kvalifikaci se probojovalo aţ do finále ČSR, které se hrálo při příleţitosti konání mistrovství světa v Praze na Štvanici. Ve vyrovnaném turnaji zde skončilo muţstvo okříšských dorostenců na velmi pěkném 3. místě. Za dorost v Okříškách hrál Miloslav ještě dvě sezóny, kde dosahoval skvělých výkonů a poté byl zařazen do A muţstva dospělých. V roce 1950 úspěšně odmaturoval na Obchodní akademii v Třebíči a jelikoţ byl premiant školy, přihlásil se ke studiu na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po zdárně vykonané přijímací zkoušce byl na výše uvedenou školu přijat. Po dobu studia v Praze dojíţděl vlakem hrát hokej do Okříšek. Jen jednu sezónu musel povinně odehrát, jako student vysoké školy, za akademické muţstvo v Praze. Hrál v jednom muţstvu se svým tehdejším přednášejícím Vladimírem Kostkou, velkým odborníkem na lední hokej, který byl později 3x na OH a 12x na MS trenérem národního muţstva Československa. Tento mezinárodně uznávaný odborník na lední hokej označil Miloslava Milostného největším talentem československého hokeje. V Praze v tu dobu hrálo 5 muţstev nejvyšší hokejovou soutěţ a Miloslav Milostný se svými častými návštěvami zápasů 1. ligy mnohému naučil. V roce 1954, po ukončení studia na VŠE v Praze, byl slavnostně promován inţenýrem ekonomie a vrátil se domů do rodných Okříšek. Do práce dojíţděl do Jihlavy, kde pracoval jako bankovní úředník, a ve sportu dále šířil s muţstvem ledního hokeje slávu Okříšek, v tu dobu jiţ Sokola Okříšky, jak byly v padesátých létech minulého století všechny venkovské sportovní kluby přejmenovány. Po návratu z Prahy do svého rodiště se stal ing. Miloslav Milostný architektem místního hokeje. Absolvoval dálkově půlroční trenérský kurs, který ukončl na výtečnou a získal půkaz trenéra 2.třídy.
11
Vyuţil poznatků z Prahy, kde se seznámil s velkým hokejem a v Okříškách v tu dobu zastával funkci hrajícího trenéra. Měl vypracovanou metodiku letní přípravy, muţstvo začalo hrát pod jeho vedením takticky a úspěchy se záhy dostavily. Ing. Miloslav Milostný byl v muţstvu autorita. Měl osobní charisma, dokázal muţstvo nadchnout a na následujících úspěších měl velkou zásluhu. Muţstvo bylo sloţeno výhradně z hráčů z Okříšek, doplněné o několik hráčů z blízkého okolí, kteří chodili do Okříšek do školy a hráli jiţ v Okříškách za dorost. V sezóně 1955/56 se stal Sokol Okříšky přeborníkem kraje Jihlava, vyhrál kvalifikaci o postup do divize a velkého úspěchu dosáhlo muţstvo Sokola Okříšky, kdyţ po linii DSO Sokol získalo v závěrečném turnaji v Olomouci titul mistra republiky. V následující sezóně 1956/57 hrálo muţstvo Sokola Okříšky divizi a v příslušné skupině hrála mimo jiné muţstva Spartaku Třebíč a Spartaku Tatry Kolín. A právě Spartak Tatra Kolín se stal pro Ing. Miloslava Milostného osudným. Město Kolín a okolí ţilo v tu dobu hokejem. V lednu 1955 byl v Kolíně slavnostně otevřen zimní stadion s umělou lední plochou, jako 13. zimní stadion v Československu. Stadion postavili opravdu velkoryse. V tu dobu největší v Evropě, pro 14 000 diváků. V sezóně 1955/56 vyhrálo muţstvo Kolína postup do divize a předpokládal se další postup. Proto získali pro muţstvo vynikající hráče. Hrajícím trenérem byl Jiří Macelis, mistr světa z roku 1949, a přišly i další posily. Postup do 2. ligy brali v Kolíně jako samozřejmost. Kdyţ k mistrovskému zápasu do Kolína přijelo muţstvo Okříšek, téměř plný stadion očekával jasné vítězství svých hokejistů, coţ bylo zjevné na chování části diváků, která posměšně dávala nahlas najevo, kdo je Tatra Kolín a kdo je venkovské muţstvo odrostlé na rybníku v Okříškách. Po prvé třetině Kolín vedl 4:1 a diváci jiţ skandovali deset,deset… Deset to sice nebylo, Okříšky zvítězily 7:4 a Miloslav Milostný byl nejlepším hráčem na ledě. Tři branky vstřelil sám a na dvě nahrál. Byl to zápas, o kterém se v Okříškách ještě mnoho let mluvilo.
Nakonec Kolín postup do 2. ligy vybojoval. Miloslav Milostný zanechal v Kolíně, díky mimořádnému hernímu projevu, tak velký dojem, ţe kolínští činitelé vyvinuli obrovský tlak k získání tohoto hráče do svého muţstva jako posily pro nastávající 2. ligu. Nebylo to vůbec jednoduché. Ing. Milostný byl tělem i duší Okříšák a veškerým dřívějším nabídkám z Havl. Brodu, Třebíče atd. odolal. Dokonce o Miloslava Milostného projevil zájem Vladimír Bouzek, trenér RH Brno, v tu dobu nejlepšího muţstva v naší republice. Ani on neuspěl. Po mnoha návštěvách zástupců Tatry Kolín v Okříškách, v čele s Jiřím Macelisem, se podařilo Miloslava Milostného přesvědčit a v sezóně 1957/58 jiţ oblékal dres Tatry Kolín. Tatra potom patřila k předním muţstvům 2. ligy a Miloslav Milostný patřil k nejlepším hráčům. Sám zde nastřílel mnoho branek, avšak byl také vynikajícím nahrávačem. Měl smysl pro kolektivní pojetí hry a vţdy našel lépe postaveného spoluhráče ke vstřelení branky. V roce 1960 vytvářela Ústřední banka československá v Praze nový odbor „Financování a úvěrování technického rozvoje“. Byla potřeba spolehlivých odborníků a bývalí spoluţáci z VŠE Miloslava Milostného oslovili. Po dohodě s Tatrou Kolín byl Ing. Milostný uvolněn a práci v bance přijal. Tato událost neunikla hokejovému oddílu Slavie Praha (v tu dobu ještě přechodně pod názvem Dynamo), kde byl Miloslav Milostný dostatečně znám. Po vyřízení přestupu do Slavie Praha nastupoval v sezóně 1960/1961 jiţ zde. Za Slavii potom odehrál celkem 3 sezóny. Hrál středního útočníka v 1. útoku a nosil dlouhou dobu kapitánskou pásku. Tak jak všude, střílel mnoho branek a byl vynikajícím nahrávačem. Ve Slavii zanechal také svoji navštívenku. Vymyslel slávistický hokejový znak, který přetrval desetiletí. Svoje působení ve Slavii ukončil v roce 1963 a závěr úspěšné hokejové kariéry potom dohrál v Konstruktivě Praha. Po dobu působení v Okříškách zastával Ing. Miloslav Milostný funkci člena Krajské sekce ledního hokeje v Jihlavě. Zde byly známé hokejové osobnosti jako např. Václav Chytráček, Jaroslav Holík st. z Havlíčkova
12
Brodu atd. Kdyţ v sezóně 1956/57 vybojovala Dukla Olomouc účast v 1. lize, nebylo toto vojenské muţstvo v Olomouci ţádoucí a Dukla hledala působiště v jiném městě. Mimo jiné bylo zmíněno město Jihlava, kde byl nový Horácký zimní stadion, ale hrála se zde jen 1.A třída. Byla to právě zmíněná Krajská sekce ledního hokeje v Jihlavě, která přání Dukly podpořila, a od sezóny 1957/58 hraje Dukla Jihlava v Jihlavě, která se jí stala domovem. V sezóně 1956/57 byl vyhodnocen Ing. Miloslav Milostný nejlepším divizním trenérem v rámci ČSR. V rodných Okříškách byl Ing. Miloslav Milostný také znám svým kreslířským nadáním. Kreslil plakáty pro jednotlivá hokejová utkání, které byly vyvěšeny na několika místech v Okříškách ve velikostech ca 1,5 x 3 m. Nemohly být nakresleny dlouho dopředu pro případ, ţe by uplaval led. Na kaţdém plakátě byl nakreslen hokejista s účesem na pěšinku, vzadu s anténkou. Patrně dle autora, který nosil vţdy pěšinku přísně učesanou „podle pravítka“. To proto, aby vlasy netvořily při bruslení odpor vzduchu a aby byl rychlejší neţ soupeř. Také se úspěšně angaţoval se svými kresbami při dekoraci plesů v sokolovně a jinde. Jeho zálibou bylo také ochotnické herectví. Ve své době sehrál několik rolí v ochotnickém divadle místního Sokola, které má v Okříškách velmi dobrou tradici. Dokonce se o jeho ochotnickém herectví psalo v tisku, kde autor uváděl jeho vystupování na prknech, které znavenají svět, jako srovnatelné s jeho brilantním působení na ledě. K rodným Okříškám má Ing. Miloslav Milostný stále mimořádně vřelý vztah. Dle moţností často Okříšky navštěvuje. Vzpomínám, ţe kdyţ před lety navštěvoval Okříšky v zimě a zrovna se hrál hokej, nikdy neopomněl přijít povzbudit svoje bývalé spoluhráče a o přestávce zašel do kabiny poradit, jak by měli hrát. Jeho přítomnost byla vţdy motivující. Bylo známo, ţe byl na ledě vţdy velký bojovník, ale na prvním místě, tak jako v jeho ţivotě, byla slušnost. Nepamatuji si, ţe by byl někdy vyloučen. Ing. Miloslav Milostný vyrůstal v Okříškách a pozdější bydlení v Praze bylo
něco, na co nebyl zvyklý. Proto si před lety postavil nedaleko od Prahy v obci Hrusice chatu. Tato vesnice je kouzelná nejen proto, ţe se zde narodil, ţil a tvořil vynikající malíř Josef Lada, ale také svým okolím a skvělými obyvateli. Proto zde bylo postaveno mnoho chat a majitelé vytvořili osady. Postupem času se osady spojily a pod názvem Spojené osady Hrusic si zvolily svého šerifa, kterým není nikdo jiný neţ letošní jubilant Ing. Miloslav Milostný. Osadníci vyuţívají organizačních schopností svého šerifa a pořádají pod jeho vedením mnoho kulturních akcí do roka, zájezdy atd. V Hrusicích je Miloslav Milostný vidět téměř všude. Jeho kresbami jsou vyzdobeny všechny hospody v obci, místním ţivnostníkům nakreslil na domy název firmy, čím se zabývají a samozřejmě doplnil vtipným obrázkem. Kreseb je takové mnoţství, ţe se Spojené osady Hrusic hozhodly uspořádat výstavu vybraných kreseb svého šerifa. Výstava se konala v místní sokolovně ve dnech 20. – 21. srpna 2011. Bylo tolik exponátů, ţe pro mnohé návštěvníky, kterých se sešlo na stovky, bylo velkým překvapením, jaký člověk mezi nimi ţije. Všude, kde se psalo, nebo píše o Ing. Miloslavu Milostném, vţdy se hrdě hlásí ke svému rodišti Okříškám. Milý Miloši, k Tvému letošnímu ţivotnímu jubileu Ti přeji předně hodně zdraví, stálé uspokojení z Tvé bohulibé činnosti, která dělá ostatním jen radost, jak při pořádání kulturních akcí, tak Tvých vtipných kresbách pro kaţdou příleţitost. Ať zůstaneš ještě dlouho oblíbeným šerifem skvělým Spojeným osadám v Hrusicích. Také ať Ti Slavie dělá radost, i kdyţ je dnes všechno jinak. Ty jsi hrál hokej pro svoje potěšení a pro radost diváků, dnes je hokej povoláním. Za Tvoje zavzpomínal
příznivce
a
obdivovatele
Ing. Jiří Veleba
13
ŠKOLSTVÍ A KULTURA Slavnostní přivítání prvňáčků První školní den je důleţitý pro všechny děti školou povinné, zvláštní atmosféru má ale pro ty, které přicházejí do školy poprvé. Uţ to nejsou malé děti ze školky, ale ţáčci prvňáčci. Do okříšské základní školy jich letos nastoupilo 21, nejen domácích, ale i prvňáčků z Petrovic, Bransouz a dalších okolních obcí. Vedení školy s paní třídní učitelkou Zábranskou připravilo pro děti i jejich rodiče ve čtvrtek 1. září slavnostní přivítání. Pozdravit prvňáčky a popřát jim ve škole jen hezké chvíle a samé jedničky přišli také starosta Zdeněk Ryšavý s místostarostkou Janou Dvořákovou a ředitelka mateřské školy Jana Mahelová.
Během malé slavnosti se kaţdé z dětí představilo, dostalo drobné dárky a velkou ţlutou placku s jedničkou, která ho pasovala na prvňáčka. A protoţe prý všechny děti šly do školy rády, hned si s paní učitelkou povídaly o tom, co je čeká. Těšily se na druhý den, kdy uţ začne to "opravdové" vyučování.
jako učebny. Škola nakonec vyuţila jednu místnost. Od pátku 2. září tak o přestávkách zní prostory úřadu městyse smíchem dětí ze druhé třídy, která se učí v obřadní síni. Technické sluţby převezly ze školy lavice, ţidličky, tabuli a další potřebné věci a pod vedením paní učitelky Müllerové probíhá normální výuka. Kvůli bezpečnosti dětí poţádal městys obvodní oddělení Policie ČR o prodlouţení dozoru u přechodu na ulici Masarykově do doby, neţ druhá třída společně přejde cestou na zámek. Pro děti jde určitě o zpestření školních povinností, paní učitelce ale tato situace jistě přidělala pár starostí navíc, takţe jí patří naše poděkování za spolupráci a vstřícnost.
Druháci se učili na zámku
prvňáčků
Vzhledem ke sloţité situaci provozu základní školy během výměny oken nabídlo vedení městyse škole prostory zasedací místnosti a obřadní síně na zámku k vyuţití
Vedení ZŠ Okříšky
14
Flétnový recitál Radka Vejmelky zahájil oslavy s okříšskou historií, pocházejí totiţ z období zaloţení kostela a sloţil je Jacob van Eyck. Předposledním číslem byla Meditace pro flétnu Fumharu Yoshimine a celý recitál zakončila skladba Giuseppa Tartiniho Andante-Allegro ze sonáty g-moll. Nádherná hudba, která se skvěle hodila doprvňáčků prostor místního svatostánku, vyvolala aplaus diváků a Radek Vejmelka proto ještě třikrát přidával. Jménem všech návštěvníků umělci poděkoval starosta Zdeněk Ryšavý a předal jako malý dárek čerstvě vydanou publikaci "Okříšky - historie a současnost". Zároveň vyjádřil názor, ţe podobné koncerty by mohly být v místním kostele častěji, nejen při příleţitosti oslav, na jejichţ pokračování všechny přítomné srdečně pozval.
V páteční podvečer 9. září rozezněly tóny flétny zdi okříšského kostela, který hostil asi osm desítek hudbymilovných návštěvníků. Koncert zahájil dvěma tanečními skladbami ze 14. století, tedy z doby, z níţ pochází první zmínka o Okříškách. Následovaly první tři Fantasie George Phillipa Telemanna a Modlitba od Jána Maloviče. Další tři skladby opět měly souvislost
Okřešánek úspěšně reprezentoval Českou republiku v Polsku Okřešánek úspěšně reprezentoval Českou republiku v Polsku. Od 24. července do 31. července 2011 probíhal v Polsku ve městě Nowy Sacz 19. ročník mezinárodního festivalu „Dzieci gor“ / Děti hor /. Festivalu se účastnilo celkem 12 souborů, 6 prvňáčků polských a 6 zahraničních. Účast na festivalu byla podmíněna přísným výběrem komise. Kaţdý soubor včetně polských, jenţ měl zájem o účast na tomto prestiţním festivalu, musel poslat DVD se svým repertoárem, CD s fotografiemi z vystoupení, informace o souboru a informace o regionu i městě. Celkem se přihlásilo 45 zahraničních souborů, jen z České republiky jich bylo 10. Komise se skládala ze samých odborníků přes lidovou kulturu, etnografii, zpěv a tanec. Mezi členy komise byl profesor z Mexika, který přednáší na vysoké škole, učitel tance a hudby pan Pedro Alfonso Palacios Vargas, dále předseda folklórního sdruţení v Belgii pan
Gustel Verbeelen, který se zabývá světovou kulturou, ředitelka kultury a festivalů v Belgii paní Siegfried Verbeelen. Ostatními členy komise byly významné osobnosti z Polska, zabývající se taktéţ celý ţivot etnografií a sběrem lidové slovesnosti – Aleksandra Szurmiak-Bogucka, Wieslawa Hazuka, Benedikt Kafel. V lednu 2011 poslal náš soubor přihlášku s nahraným DVD a čekal, jak to dopadne. Na konci května přišla zpráva, ţe se Okřešánek mezi prvních šest souborů nenominoval, ale jelikoţ jsme se odborné komisi velice líbili, budeme zařazeni do programu festivalu na příští rok 2012. Z této zprávy jsme moc nadšeni nebyli, jelikoţ jsme se domnívali, ţe to takto píšou kaţdému a v příštím roce ţádnou pozvánku jiţ nedostaneme. Opak byl ale pravdou. Jeden z nominovaných zahraničních souborů z Ameriky nedostal vízum, a proto přišla řada
15
na soubor, který taktéţ odbornou komisi zaujal – byl to náš OKŘEŠÁNEK. Aţ v Polsku jsme se od naší delegátky, jeţ se po celou dobu pobytu o nás pečlivě starala, dozvěděli, ţe jiţ samotný fakt, ţe jsme na festival obdrţeli pozvání, je velká prestiţ, neboť ostatní zúčastněné soubory posílaly přihlášku opakovaně několik let po sobě a teprve nyní se jim nominace podařila. Soubor z Hercegoviny, který byl taktéţ účastníkem festivalu, se o nominaci pokoušel 14 let. Také pro domácí polské soubory je tento festival velkou prestiţní událostí. V Polsku je folklórních souborů velké mnoţství, a tedy i velká konkurence, proto soubor, který dosáhne nominace, povaţuje tuto skutečnost za vrchol své kariéry. Opakovaně se totiţ na festival soubory nezvou. Podle informací byl v roce 2005 účastníkem festivalu také český soubor, ale od té doby se ţádný jiný na festival jiţ nedostal. Zpráva, ţe se máme festivalu zúčastnit, přišla v době, kdy spousta dětí ze souboru uţ měla jiný program se svými rodiči, zaplacenou dovolenou či letní dětský tábor. Dětí proto jelo pouze dvacet, a to různého věkového sloţení. I tak se nám však podařilo připravit a zkombinovat program tak, ţe se všichni mohli zapojit. Hlavní myšlenkou festivalu je navázání přátelství mezi dětmi, poznávání kultury a zvyků jiné země. Dvanáct souborů je rozděleno do párů, vţdy jeden zahraniční a jeden polský. Našemu souboru byl přidělen soubor z horské vesničky Nowe Bystre. Kromě České republiky byla na festivalu zastoupena Venezuela, Hercegovina, Černá Hora, Indonésie a Rakousko. Hostem festivalu na poslední finálový večer byl Taiwan. 23. července V sobotu v 7.00 hod. vyrazil soubor Okřešánek na dalekou cestu, na které nevěděl, co ho čeká. Všichni byli natěšeni, v autobusu jsme diskutovali, jaké to tam asi bude…..Bude to připomínat mezinárodní festival v Maďarsku nebo spíš festival na Ukrajině??? V 17.00 hod. jsme byli na místě. Nahlásili jsme se na centrále v Nowem Saczu a uţ rychle přejet do Nawojowa, kde jsme byli ubytováni. Jednalo se o školní kolej střední zemědělské školy. Společně s námi zde byli
naši kamarádi z Noweho Bystre, soubor z Venezuely a její partnerský soubor. Po večeři se děti hned s polskými kamarády začaly přátelit, předaly si vzájemně připravené dárečky. Jazyková bariéra nebyla tak velká, proto i ti nejmenší se plynule zapojovali do rozhovorů. A tam, kde nestačil jazyk, pomohly ruce a v některých případech i nohy. Polština je velice zajímavý jazyk, někdy měl člověk pocit, jak dobře rozumí, protoţe ta slova znal, v polštině však znamenala úplně něco jiného. I tato malá „nedorozumění“ přispěla k celkové dobré náladě a přátelské atmosféře. 24. července V neděli v 10.00 hod. začala slavnostní mše, které se zúčastnily všechny soubory včetně veřejnosti. Mše byla pořádána za úspěšný průběh festivalu, za navázání nových přátelství, za radost, zdraví a štěstí všech zúčastněných dětí, jejich vedoucích a organizátorů festivalu. Pro naše děti bylo zajímavé zjištění, ţe 90% obyvatelů tohoto kraje je věřících, ţe chodí pravidelně kaţdou neděli do kostela. Všude v Polsku se staví stále nové a nové kostely, staré se opravují. Při mši jsou plné kostely lidí a další davy stojí venku a poslouchají mši přes reproduktory. Po slavnostní mši proběhla uvítací konference všech vedoucích souborů s prezidentem festivalu, prezidentem organizace S.C.I.O.F.F., ředitelkou odboru kulturního dění v Nowem Saczu, reţisérem festivalu, novináři, reportéry, členy komise a dalšími významnými osobnostmi. V 19.00 hod. byl zahájen průvod městem v Nowem Saczu. Kaţdý soubor nesl svoji státní vlajku a ceduli s názvem souboru. Všechny soubory po cestě hrály a zpívaly, při zastávce i tancovaly. Všude v ulicích bylo hodně lidí, kteří tleskali, mávali. Atmosféra byla velice přátelská. U nás vznikl při tomto průvodu pocit, ţe diváci mají velkou radost, kdyţ vidí českou vlajku a slyší českou lidovou písničku. Mnoho písniček totiţ Poláci znají a povaţují je za svoje lidové. To bylo také pro naše děti velké zjištění, jak moc máme s Poláky společného. Průvod došel na náměstí, kde na pódiu proběhlo slavnostní otevření festivalu. Kaţdý soubor obdrţel velký klíč na odemčení všech dětských srdcí, aby si kaţdé dítě celý pobyt
16
v Polsku uţilo, odneslo si co nejvíce záţitků. Tato myšlenka prolínala celým festivalem – „Vše proţívat naplno, s otevřeným srdcem !!!!!“ Po slavnostním zahájení se kaţdý soubor prezentoval krátkým pětiminutovým vystoupením, pak následoval nádherný ohňostroj. Jiţ první festivalový den v Polsku zanechal v nás všech velice silné dojmy. „Tak tady se nám bude líbit….“ Dobrou noc. 25. července Ráno pršelo, jen se lilo….nám to ale nevadilo. Veškerý hlavní program byl totiţ situován do sportovní haly. Dopoledne jsme absolvovali zkoušku a pak hurá na bazén…..i s malým tobogánem a teplou vířivkou. Po obědě ještě malá zkouška na ubytovně, pak do krojů a čeká nás první národní den, den Hercegoviny. Soubor z Hercegoviny se svým přátelským polským souborem měly hlavní program, Okřešánek se prezentoval dvanáctiminutovým vystoupením jako upoutávkou na svůj národní den. 26. července Uţ je to tady !!! Den České republiky !!!!! Ráno po snídani rychle do krojů, cesta na náměstí do Noweho Saczu, kde nás čeká vystoupení společně s našimi partnery. Pak rozhovory s novináři, natáčení s reportéry z televize a focení. Za odměnu pak přišla velká výborná zmrzlina – mňam! Pak rychle zpátky na kolej, oběd a velké přípravy na večer. Součástí národního dne je totiţ také prezentace české kuchyně. Nápadů, co dobrého uvařit, bylo hodně, ale času málo, takţe to nakonec vyhrály bramboráčky a táč s ovocem. Poslední bramboráček se dosmaţil, poslední plech s buchtou se dopekl, večeře a znovu hurá do krojů a směr sportovní hala. Tam nám přidělili stánek, kde proběhla ochutnávka české kuchyně a zároveň prezentace rukodělných prací, které jsme však vyrobili uţ doma. V 19.00 hod. začal náš hlavní koncert, půlhodinové vystoupení. Moc se nám povedlo, děti tancovaly celou dobu s plným nasazením. Jen ozvučení byl trošku problém, jak uţ to na některých akcích bývá. Chyběly prostorové mikrofony zavěšené zvrchu a prostor sportovní haly neměl zrovna
nejlepší akustiku. To byl ale jediný malý zádrhel celého festivalu. Kapela byla ozvučená výborně, takţe zachraňovala i zpěv dětí. Tréma, která byla na začátku vystoupení, opadla ihned po prvním potlesku diváků. Pak uţ potlesk provázel téměř celé naše vystoupení. Také pocit, ţe se na Českou republiku přišlo podívat tolik lidí, nás velice těšil. Zájem o folklór je v Polsku opravdu velký. Všude byly plné sály, plné ulice. Spokojeni jsme uléhali do svých postelí. Věděli jsme, ţe jsme nic nepokazili, ţe jsme předvedli vše, jak nejlépe umíme a divákům jsme se dle jejich reakcí líbili. A teď uţ budeme čekat na verdikt odborné komise. Zítra….. 27. července Po dobré snídani odjela vedoucí souboru s vedoucí kapely na setkání s uměleckou komisí, na rozbor vystoupení. Okřešánek byl hodnocen velice kladně, zaujal především svými kroji a krásným zpěvem, členové poroty vyzdvihli celkovou estetičnost našeho vystoupení. Byla pochválena choreografie jednotlivých tematických pásem i samotných tanečních bloků. Byl pochválen náboj dětí, dokonalost a ukázněnost v provedení tanečních kroků. Jedinou výtkou a zároveň i radou do budoucna byl nedostatek „naturálních prvků“. Tuto výtku obdrţely ovšem všechny zahraniční soubory, neboť jejich vystoupení byla zaměřena pouze na taneční stránku. Vystoupení Okřešánku jako jediného zahraničního souboru byla zaměřená tematicky, ale stále nesplňovala úplně představy odborné umělecké poroty. Všechny polské soubory měly vystoupení situované do lesa i s přírodními rekvizitami a děti předváděly obyčejný ţivot dětí v horách včetně her a volné zábavy, muzika vţdy stála opodál. Ze společného sezení s komisí odcházely obě naše vedoucí spokojené, s pocitem, ţe Okřešánek uspěl a podal skvělý výkon. Rady od poroty budou inspirací k tvorbě nových pásem. Uţ teď se všichni moc těšíme, co vedoucí vymyslí…… Po obědě nás čekal výlet do města Piwniczna-Zdrój, kde jsme měli sjíţdět řeku Poprad na pltích. Akce byla ale odvolána z důvodu rozvodněné řeky po silných deštích. Následoval tedy program náhradní – návštěva
17
skanzenu. Pro děti to bylo sice méně atraktivní, ale i tak se jim chaloupky s různými expozicemi líbily. Večer nás čekal koncert – národní den Indonésie.
hlavě nám všem připomínal pohádkového dědečka, takového poustevníka z hor. Jak se později potvrdilo, opravdu ţije sám v nějaké horské chaloupce daleko od lidí. Odpoledne se konečně počasí umoudřilo, my nasazujeme sportovní oblečení, pořádáme turnaj v basketu a také basketbalu. Pořádně
28. července Po probuzení rychlý pohled z okna, ţe by konečně sluníčko…??? Prima….vyráţíme s našimi novými kamarády do jejich rodné vesničky Nowe Bystre. Dvouhodinová cesta autobusem byla úţasná, všude jen hory, hory, samé hory. Na jednu z nich jsme si vyjeli lanovkou a měli moţnost velkých výhledů včetně slovenských Tater. Pak nás čekala zastávka v Zakopaném. Vidět skokanský můstek na vlastní oči, to bylo něco pro kluky….Do autobusu jsme se vraceli s ovečkami a valaškami v ruce a těšili se na oběd v místní salaši. Stejně jako výjezd lanovkou, tak i oběd nám uhradil starosta obce Nowe Bystre. Ještě návštěva místního kostelíku, přivítání s rodiči našich polských kamarádů……nabídky na vystoupení v jejich vísce. Kaţdý rok v srpnu pořádají velkou folklórní slavnost na ukončení léta – shánění ovcí z hor. Náš soubor obdrţel nabídku na účast. Uţ teď se moc těšíme!!! Způsob ţivota našich kamarádů všechny děti velice zaujal. Kaţdé dítě má doma malé či větší hospodářství. Děti pasou krávy či ovce, pomáhají vyrábět sýry. Tátové pracují většinou v zahraničí, jelikoţ by se tam u nich doma neuţivili. Místní folklór a způsob ţivota v polských horách poznali všichni naši členové souboru důkladně. Ve všech to zanechá hluboké vzpomínky. Cesta zpátky byla daleká, takţe večerní koncert Černé hory jsme jiţ nestihli. Alespoň jsme měli trošku volný večer, děti si mohly v klidu odpočívat a „druţit se“ společně s polskými dětmi. 29. července Ráno opět prší, my si ale náladu zkazit nedáme !!! Odjíţdíme na velkou zkoušku finálového večera. Pan reţisér Broda nás učí polskou píseň, klade neustále důraz, na to, aby se všichni přátelili, byli na sebe hodní, aby kaţdý vše proţíval naplno svým srdcem. Pan Broda zůstane v našich srdcích také velmi dlouho hlavně díky své vizáţi. Ve svém kroji s dlouhým bílým plnovousem a kloboukem na
jsme se zapotili, ale to vůbec nevadí, dnes nás uţ nic náročného nečeká. Po večeři hurá do našich červených reprezentačních triček a vyráţíme jako diváci na koncert Rakouska. 30. července A zase déšť….máme volné dopoledne, plánovali jsme další turnaje. To ale vůbec nevadí, místo toho si zatancujeme a zazpíváme s polskými kamarády. Kluci se učí tancovat kozáčky, děvčata zase společný tanec v kole při úděsném tempu. Pilně všichni cvičí kroky….pak přijde řada na výuku českého tance. Máme radost z toho, ţe nejsme jenom my „dřeva“, protoţe vidíme, ţe Polákům nejdou zase naše tance, přitom pro nás to je „hračka“. Takţe to je jedna-jedna. Po obědě odjíţdíme do lázeňského městečka Krynica-Zdrój. Nejdříve slíbený rozchod po okolí, nákupy upomínkových předmětů a dárečků, pak naše vystoupení. Nastal velký šok, kdyţ jsme vylezli na pódium a viděli sál „narvaný k prasknutí“. Uţ u vchodu nám přicházející diváci říkali, jak se na Čechy těší!!! Takové publikum ještě Okřešánek nezaţil!!! Lidé stále tleskali do rytmu, reagovali na různá říkadla a pošklebování mezi děvčaty a chlapci, smáli se. Všechny naše tanečníky vyburcovalo takové publikum k ohromným výkonům. Po ukončení jednotlivých tematických pásem následovalo velké skandování a potlesk. Celé půlhodinové vystoupení bylo oceněno velkým aplausem, který trval tak dlouho, dokud kapela „něco nepřidala“….Ředitelka lázní ohodnotila před celým zaplněným sálem naše
18
vystoupení slovy: „Tak to jsme tu ještě neměli…“, klaněla se samotné vedoucí souboru a lidé v publiku stále tleskali a tleskali…..Okřešánek obdrţel další pozvání k vystoupení v tomto proslulém lázeňském městečku. Z pódia jsme všichni odešli jako „v tranzu“ a děti se jen stále ptaly: „Paní učitelko, co to bylo?????“ To snad není moţný….!!!“ Tento krásný pocit je pro nás odměnou za všechno!!! Uţ bychom mohli jet i domů. Toto vystoupení bylo „třešničkou na dortu“. Celý večer jsme nemluvili o ničem jiném, jen jací úţasní lidé tady jsou…..
cenu jsme také ještě nikde nedostali……“Paní učitelko, tady je to všechno nej….“bylo slyšet ze všech stran. Po velkém zahájení včetně průvodu a předání cen nastal čas na společně natrénované tance. Bylo zajímavé sledovat, jak se polské děti kroutí v rytmu venezuelských tanců a zase obráceně. Naši kluci společně s „chlapy“ z Noweho Bystre natrénovali kozácký tanec, děvčata se zas točila v kole společně v rytmu polské kapely. Společně pak všichni tancovali taneček náš v doprovodu kapely naší. Moc se nám to povedlo a kdyby na sobě neměly děti kroje, nebylo by uţ vůbec poznat, kdo je kdo. Na závěr celého festivalu zazpívaly všechny děti krásnou polskou píseň o tom, jak vlastně ţít svůj ţivot, jak dávat druhému….A byl konec…….. Ještě diskotéka, tentokrát jiţ v civilu. Co to ale je vidět ??? Umí ty naše děti vlastně moderně tančit ??? Po několika prvních písních totiţ téměř všichni samovolně přešli do párů a moderní tance se podobaly spíš polce či valčíku. Je vidět, ţe tyto děti v sobě mají uţ něco víc, hluboko ve svých srdcích mají zakotvené to „NĚCO“…..
31. července Ráno jsme se probudili do posledního festivalového dne. Po snídani jsme se opět v krojích zúčastnili závěrečné slavnostní mše, kterou náš soubor ukončoval svojí písní. Všichni účastníci festivalu včetně organizátorů a členů odborné komise se pak přesunuli na náměstí k městské radnici a proběhlo hromadné focení celé „festivalové rodiny“. Náměstí bylo opět plné lidí. Kaţdý soubor si našel svoje místečko na náměstí a všem kolemjdoucím a kolemstojícím lidem hrál a zpíval pro radost. Lidé kolem Okřešánku nám opět tleskali do rytmu a některé písně dokonce zpívali s námi, i kdyţ samozřejmě v polštině. Nejvíce nás potěšil moment, kdyţ babička táhla za ruku malého chlapečka, ukazovala z dálky na českou vlajku a ve chvíli, kdyţ k nám dorazila, řekla svému vnoučkovi něco jako:“Vidíš, to jsou naši kamarádi, tak hezky poslouchej, jak pěkně zpívají…“ a na nás se nádherně usmála. Odpoledne jsme odpočívali, vedoucí souborů čekala výstava fotografa Michala Piotrowskieho a závěrečná konference, kde opět proběhlo velké děkování, proslovy všech důleţitých osobností a oficiální zpráva odborné poroty. Kaţdému souboru bylo sděleno, čím nejvíce zaujal, co komise ocenila. Okřešánek dostal ocenění za ukázku různorodých dětských her, krásný zpěv a estetiku krojů. Tato ocenění byla předávána na finálním koncertu. Kromě ocenění zarámovaného společně s velkou fotografií jako obraz obdrţel kaţdý soubor velkého vlněného berana a plný koš sladkostí. Tedy takovou
1. srpna Snídaně a pádíme domů. Po cestě ještě utratit zloté…..takţe zastávka v místním obchoďáku a uţ směr Česká republika. Celou cestu jsme si povídali záţitky, plánovali, jak pozveme naše kamarády k nám na náš folklórní festival, který budeme pořádat v červnu, a jak zase pojedeme my k nim do Tater. Cesta utekla, ani nevíme jak. V Okříškách uţ rodiče vzorně čekali, ale my se k nim hned nehrneme. Podle zavedených zvyků vţdy po návratu z nějakého zahraničního pobytu zazpíváme písničku, kterou jsme si sloţili. Tentokrát jsme zazpívali polskou, kterou nás naučil poustevník pan Broda o tom, jak ţít….a k tomu správný goralský pokřik na rodiče HEJ,HÉÉÉJ !!!!!!!! Pobyt v Polsku nás vzal za srdce, vzpomínky dlouho zůstanou. Mgr. Ilona Mikešová
19
Oslavy 640 let od první písemné zmínky o Okříškách První nesmělé oťukávání nové komise společenského ţivota vzalo za své hned po novém roce. Na letošní rok připadly oslavy 640 let od první písemné zmínky o Okříškách. Jako nováčci jsme se pustili do příprav. Plánů a návrhů se sešlo mnohem víc neţli jen na jeden víkend. Sobotní program za hasičárnou se pomalu dostával do konečné podoby.
zámku, hasičské zbrojnice. Proběhly výstavy o činnosti sokola a SK Okříšky, výtvarníků Štěpána Mareše a Ladislava Vlny, který obzvláště překvapil krásnou ukázkou své práce. Na chodbách městyse připravil pan Dokulil zajímavý pohled na okříšské ulice v minulosti a dnes. Sobotní program proběhl tak, jak jsme měli v plánu, potěšil obrovský zájem obyvatel, sešlo se nás snad 600. Od druhé hodiny odpolední se areál za hasičárnou zaplnil malými i velkými návštěvníky, kteří se bavili aţ do půlnoci. V bohatém programu si snad našel kaţdý něco zajímavého. Neděli zahájila svatá mše v kostele jména panny Marie v Okříškách spojená s opoţděným pokřtěním znaku městyse. Poté se Okříšky začaly hemţit rodáky i domácími, kteří mohli navštívit připravené výstavy a prohlédnout si školu, školku, zámek…Kdo měl zájem, mohl zajít na hřiště, kde probíhaly zápasy místních druţstev. Po obědě, který byl zajištěn pro rodáky v hotelu Okříšky, jsme se začali pomalu řadit na křiţovatce v Nových Petrovicích. Za policejním vozidlem jel kočár s markrabětem Janem Jindřichem a jeho synem, následovaný starostou se znakem městyse a dalšími čtyřiceti osobami v historických kostýmech, rytíři ze skupiny Marylin a ochotníky v divadelních kostýmech. Do kroku vyhrávala dechová hudba Horané, za ní šly maţoretky, mladí fotbalisté se členy výboru, obyvatelé Zahrad , Nových Petrovic a průvod čítající na 200 lidí uzavírali uniformovaní hasiči. Celou cestu nás zdravil dav obyvatel, kteří se přesunuli s námi na nádvoří zámku, kde jiţ bylo téměř plno. Program zahájila dechová hudba a pokračoval jedním vstoupením za druhým. I díky krásnému počasí, které panovalo po oba dny, jsme mohli opět napočítat neuvěřitelné mnoţství návštěvníků. Program skončil po šesté hodině večer, ale ještě dlouho se zámkem rozléhal hlahol spokojených Okřešáků. A je to za námi, první velká akce pořádaná komisí společenského ţivota se snad povedla, ale to musíte posoudit vy. Ladislav Příhoda
prvňáčků
Zásahová jednotka hasičů z Třebíče, armádní ukázky bojového umění mosado, zásah místních hasičů, skupiny historického šermu Marilyn a Regnumfortis, projíţďky v dţípu či velorexu, večerní zábava s místní kapelou Nová Kůţe, která měla gradovat ohňovou show a ohňostrojem. Nedělní program jsme umístili na nádvoří zámku, které je k tomu jak dělané. Podloubí obrovnané stánky řemeslníků, pódium s kapelou Horané. K tomu vystoupení maţoretek, Okřešánku, divadelního souboru. Taková byla naše představa. Teď nám stačilo jiţ jen pořádně zajistit všechny drobnosti a hurá do toho. Abychom toho neměli tak málo, pustili jsme se ještě do přípravy publikace Okříšky – historie a současnost, která nám v poslední fázi příprav zabrala opravdu dost času . Ale zpátky k oslavám. Přes počáteční potíţe se podařilo rozeslat 400 pozvánek rodákům. Svoji účast a zájem o zajištění oběda potvrdilo asi 60 lidí. Jedna velká obava panovala z historického průvodu. Podaří se dát dohromady 40 ochotných lidí? Zájem v tomto případě převyšoval počet zapůjčených kostýmů z jemnického Barchanu, coţ nás příjemně překvapilo. V rámci oslav proběhlo několik doprovodných akcí. Páteční koncert Radka Vejmelky v kostele, na který dorazilo kolem 80 lidí. Prohlídky školy, školky,
20
SPORT
Úspěch okříšských fotbalistů v Londýně Na pozvání bývalých reprezentantů Etiopie, svěřenců současného trenéra Okříšek Dr. Tesfaye, navštívili ve dnech 24. - 27. června 2011 hráči SK Huhtamaki největší evropské město Londýn. Zde v rámci festivalu s názvem Ethiopian Sport&Cultural Festival sehráli přátelské fotbalové utkání s výběrem etiopských hráčů ţijících ve Velké Británii (pozn. jen v Londýně ţije podle odhadu 80 000 osob hlásících se k amarské „etiopské“ národnosti). Kulturní festival je v rámci Londýna mimořádnou událostí, coţ svou přítomností potvrdili i členové etiopského fotbalového svazu a čelní představitelé města Londýna. Do Londýna hráči přiletěli ve čtvrtek večer, kde byli ubytováni v hezkém hotelu na kraji Londýna.
síly panovníka a po celých 900 let vzbuzoval strach. Dnes jsou v útrobách hradu ukryty korunovační klenoty a obrovská sbírka zbraní. Stabilně ho hlídá 42 stráţců a devět havranů. Hned vedle hradu si prohlédli další skvost Londýna – Tower Bridge, který je nejslavnějším a zároveň nejhezčím mostem přes Temţi. Rozpětí mezi oběma věţemi je 60 metrů a most můţe být otevřen a umoţnit proplutí velkých lodí. Byl dokončen v r. 1894 a nabízí nádherný výhled na řeku. Po pěší procházce uličkami a malé zastávce ve stylové hospůdce na pivo se došlo k Westminsterskému paláci, kde sídlí parlament a horní sněmovna lordů. Z této budovy je také řízeno celé britské království. Známý je i velký zvon Big Ben, který je umístěn ve věţi paláce a odbíjí kaţdou hodinu. Další cesta vedla k nejdůleţitějšímu náboţenskému svatostánku nejen Londýna, ale i celé Velké Británie – Westminsterskému opatství. Opatství je hrobkou britských panovníků a zároveň i místem, kde se konají od r. 1066 korunovace britských panovníků a svatební obřady královské rodiny. Dále pokračovala prohlídka další památky, která se nemůţe v Londýně vynechat, a to Buckinghamského paláce, sídla královské rodiny. Samozřejmě, ţe se počkalo na výměnu královské stráţe. V současnosti je Buckinghamský palác sídlem britské královny Alţběty II. A pokud je královna přítomna, vlaje nad palácem královská standarta.
V pátek se věnovali za doprovodu Markétky Šarounové, která zde jiţ několik let bydlí, prohlídce pamětihodností. Prohlédli si z venku hrad Tower of London, který se tyčí nad Temţí a je jiţ po mnoho století symbolem
21
Kolem královské rezidence se pokračovalo procházkou aţ na Trafolgarské náměstí, které se nachází na severním břehu Temţe, a nedaleko Picadilly Circus je Trafalgar Sguare se svojí dominantou – Nelsonovým sloupem. Ten je obklopen fontánami a také čtyřmi bronzovými sochami lvů. Je to takový londýnský Staromák. Zde se také nachází slovutná britská Národní galerie. V sobotu se skupina rozdělila na dvě části. Jedna se věnovala prohlídce slavného Britisch Musea a druhá si zajistila vstupenky na prohlídku fotbalového stadionu Wembley. Večer všechny čekala slavnostní večeře v etiopské stylové restauraci, kde se podávala jejich národní jídla. Jídlo se zapíjelo etiopskou medovinou. Zástupci SK Okříšky zde předali etiopským přátelům trička SK Okříšky a upomínkové předměty kraje Vysočina.
výběru Ethiopie začal hrát aţ v 18,30. Pořadatelé, místní rozhlas, etiopská a londýnská televize toho ihned vyuţili k několika interview s našimi hráči a trenérem. Naše hráče téţ přišel pozdravit starosta této části Londýna a starostka regionu. Do Londýna s týmem neodcestovali Jůza, Fiala a Široký, jinak měli trenéři Tesfaye a Tekal kompletní kádr, navíc se tým mohl spolehnout na podporu několika fanoušků a členů vedení klubu. K samotnému utkání nastoupili Okříšští v této sestavě: Partl – Dočkal, Tekal, Voda, Večeřa – Tůma, Malý, Jančok, Řezáč – Valenta, Kotrba, do hry dále zasáhli Jeřábek, Jeţek, Netolička, Hekrla, Dokulil, M. Zeman. Start do utkání se hostům velmi povedl a hned z první akce se nádherně trefil do šibenice Malý. Kdyţ se vzápětí po rozehrávce prodral podél postranní čáry aţ ke gólovému zakončení Řezáč, zdálo se být rozhodnuto. Postupem hry se však domácí tým, na kterém bylo znát, ţe je sloţen sice z nejlepších hráčů, leč hrajících kaţdý v jiném týmu, začal rozehrávat. Především díky tělesné obratnosti a individuální technice několikrát nebezpečně zahrozil. Aţ do poločasu se však skóre
V neděli jiţ čekal hráče po ránu jen malý trénink v místním parku u hotelu a dvouhodinová přeprava auty na odpolední zápas, který byl naplánovaný na 16. hodinu. Pořadatelům se však organizace časově nepodařila naplánovat, jak si přáli, jelikoţ se turnaje zúčastnilo celkem 10 týmů z největších měst Velké Británie, a tak se poslední zápas SK Huhtamaki Okříšky proti
22
neměnilo, a to i přes krásné kombinační akce, kterým přibliţně tisícovka přihlíţejících fanoušků hlasitě aplaudovala. Do druhé půle oba týmy prostřídaly, a to se projevilo i na kvalitě hry, přesto se hosté ještě jednou radovali z gólu, kdy se po kombinaci s Kotrbou trefil Valenta.
z nich omezila pouze na pózování fotografům. Okříšská výprava zanechala mezi africkými přáteli v Londýně mimořádný ohlas, ukázalo se také, ţe Dr. Tesfaye je v Etiopii stále velmi oblíbenou a váţenou osobou. Pro toho, kdo se mohl o této skutečnosti přesvědčit, proto není aţ takovým překvapením, ţe právě v těchto
Utkání nebylo důleţité z pohledu výsledku, přesto bylo velmi zajímavé pozorovat konfrontaci dvou zcela odlišných herních stylů. Afričtí hráči byli bezesporu rychlejší i důraznější, o to víc je však převyšovali okříšští hráči kompaktní souhrou a taktikou. Hlavním pozitivem ovšem je, ţe se okříšští hráči v této těţké konkurenci neztratili a všem dokázali, ţe i v tak malém městečku, jaké Okříšky jsou, se hraje výborný fotbal. Pak jiţ následovalo jen společné focení do místního tisku, rozhovor s trenérem a natáčení do místní televize. Na závěr byly slavnostně předány všem naším hráčům a trenérům medaile a kapitánovi druţstva nádherný pohár. Velmi příjemná a přátelská byla i společenská setkání spojená s návštěvou kulturního festivalu etiopské kultury. V rámci celého prodlouţeného víkendu projevovala o výpravu zájem etiopská média sídlící v Londýně, mnozí hráči tak měli moţnost poprvé absolvovat televizní rozhovory. Vzhledem k jazykové bariéře se však většina
dnech Dr, Tesfaye připravuje v Etiopii, na pozvání tamního fotbalového svazu, návštěvu
výběru hráčů z Okříšek právě ve své rodné zemi. Karel Dokulil a Václav Voda jun.
23
Okříšští sportovci zdolávali beskydské vrcholy Od čtvrtka 14. července do neděle 17. července probíhal tradiční cyklistický výjezd okříšských fotbalistů do hor. Letos vybrali organizátoři za cíl Beskydy s nejvyšším vrcholem Lysou horou. Vedle fotbalistů se akce zúčastnili i další cyklističtí
čtvrteční dávka byla 36 km. Večerní program vyplnil kulečníkový turnaj dvojic, v němţ zvítězili Pavel Dohnal s Karlem Molákem. Také páteční ráno bylo ve znamení doplňkové soutěţe, tentokrát plavecké. V hotelovém bazénu vyhráli souboj
nadšenci, po několika omluvách nakonec vyrazilo 14 borců s doprovodným vozidlem pilotovaným Michalem „Johnym" Ferdanem. Start byl v obci Karolínka, odkud peloton vyrazil po lehce stoupající asfaltce, která bohuţel brzy skončila a následovalo šestikilometrové stoupání v terénu na první zastávku. Po lehkém občerstvení se pokračovalo ostrým sjezdem, který prověřil brzdy všech jezdců , a další zastávkou. V příjemné restauraci přečkala výprava půlhodinovou průtrţ mračen, po které vysvitlo sluníčko na závěrečné stoupání na Pustevny v délce cca 15 kilometrů. Část jezdců ovšem trochu zakufrovala a dojela do cíle se ztrátou. Moţná trochu překvapivě proto k hotelu Tanečnice dospurtoval jako první Petr Molák, který po večeři zcela zaslouţeně oblékl ţlutý dres coby okříšský Contador. Celková
dvoučlenných štafet Petr Jeřábek a Aleš Valenta. Z mlhou pokrytého vrcholu Pusteven se šňůra cyklistů spustila do údolí a prvních třicet kilometrů dne bylo velmi pohodových, zpestřených návštěvou golfového areálu Čeladná. Potom ovšem přišla obědová zastávka v Malenovicích a stoupání na 1 323 metrů nad mořem vysoko leţící vrchol Lysé hory. Zde se potvrdila slova známého komentátora Roberta Bakaláře, ţe cyklistika bolí a také ţe tlačit není ostuda. I tentokrát se peloton rozdělil a zatímco někteří zvolili delší trať po cyklostezce - z nich na vrchol dorazil jako první David Vejmelka - jiní dali přednost kratší turistické trase po modré. Ta ovšem znamenala vytlačit kola poslední dva kilometry, přičemţ závěrečných asi 400 metrů znamenalo stoupání odhadem 30%. Kaţdý uzná, ţe dvanáctka Radegast na vrcholu
24
opravdu chutnala! Desetikilometrový sjezd byl poznamenaný dvojnásobně píchlou duší na zadním kole Zdeňka Nevrkly, který se tak přidal k předchozím defektům Zdeňka Ryšavého jr. a Ondřeje Širokého. Ale i tento problém se díky zásahu doprovodného vozidla vyřešil a po 63 kilometrech všichni dorazili do hotelu Čertův Hrádek ve Starých Hamrech. Petr Molák si v závěru pojistil ţlutý trikot a nadále tak byl největším překvapením Beskydy tour 2011. Sobotní etapa startovala poněkud později - aţ po desáté hodině - protoţe ráno čekala některá kola návštěva v servisu kvůli výměnám duší a plášťů. Začátek byl opět pohodový a asi osm kilometrů se jelo z kopce a po rovině. Potom ovšem přišlo první stoupání v délce 4 kilometry k hotelu Srdce Beskyd. A zdaleka nebylo poslední. Zde se ukázalo, ţe ranní tvrzení, ţe tentokrát půjde o „leháro“, nebylo tak úplně od věci, protoţe ve sjezdech postupně došlo ke dvěma "ulehnutím" jezdců, naštěstí bez váţnějších následků. Inu, cyklistika opravdu někdy bolí. Sbírku negativních záleţitostí doplnil přetrţený řetěz, ale i s tím jsme si nakonec kolektivně poradili. Obědová zastávka byla tentokrát v Bílé, kde ovšem byl zklamáním přístup personálu, který jako by přišel z období před rokem 1989. Potom uţ následoval zlatý hřeb dne - devítikilometrový výstup na horu Sulov z výšky 500 m. n. m. na 907 m. n. m.. Hlavně poslední dva kilometry, to byla stěna se stoupáním 12% ... ale opět se všichni pochlapili a vyjeli. Závěrečný sjezd v délce 10 kilometrů byl uţ potom jen třešničkou na dortu. Večerní pohodu vytvořil ohýnek s opékáním špekáčků a velkým překvapením v podobě vynikajících šlehačkových dortů pro oslavence - náctin se doţili Jiří Milostný a Aleš Valenta. Sobotní dávka obsahovala 47 kilometrů. Na závěrečný den naplánovali organizátoři menší počet kilometrů -
jednatřicet - v podstatě se jednalo o sjezd do Karolínky. Aby to ale nebylo úplně jednoduché, zpestřili sjezd lesním stoupáním na hraniční přechod Bumbálka, který stál za to. Stavitelé cyklostezky asi nikdy nejezdili na kole, protoţe jinak by nemohli některé úseky zavézt makadamem, ve kterém kola podkluzovala a na několika místech se tlačilo. Při potýkání se s tratí si nikdo ani nevšiml, ţe jsme přejeli na území Slovenska. Po občerstvení na hranicích následoval nádherný sjezd po silnici aţ do Karolínky v délce takřka dvaceti kilometrů. Cíl celé tour byl v místě
startu u restaurace Plzeňská pivnice, kde jsme Beskydy tour 2011 zakončili tejně jako jsme ji začali - tedy plzničkou. A po pouťovém řízku či guláši jsme vyrazili zpátky - do rodných Okříšek! Závěrem zkušenosti pro další návštěvníky s beskydskou pohostinností - byla vynikající - nejlepší určitě v hotelu Čertův hrádek ve Starých Hamrech, chválu zaslouţí i hotel Tanečnice na Pustevnách nebo Plzeňská pivnice v Karolínce, jedinou výjimkou, kterou vřele nedoporučujeme, byl hotel Pokrok v Bílé, kde si host připadá jako obtíţný hmyz. A úplně poslední konstatování cyklistika bolí, ale přesto ty čtyři dny a 176 najetých kilometrů stály za to a všichni účastníci se shodli - jsme rádi, ţe jsme jeli! Zdeněk Ryšavý
25
Nejméně ze všech kategorií startovalo dívek, pouhé dvě odváţné plavkyně. Tak slabou účast nepamatujeme jiţ několik let, zde
Okříšský univerzál Plavecký závod Okříšský plaváček mívá tradičně nejmenší účast ze všech disciplín Okříškého univerzála a jinak tomu nebylo ani letos. Opět v tom asi sehrálo svoji roli i počasí. Protoţe v minulých letech bývalo na sprinterský závod vţdy vedro a na plavání v srpnu zima, zkusili pořadatelé tentokrát obě disciplíny prohodit – bohuţel, nepomohlo to. Voda sice měla v neděli 26. června 19°C, ale venku bylo pouhých 15°C! Přesto se našlo dost odváţných borců, a tak z historického hlediska byl počet 32 plavců druhý nejvyšší po roce 2008, kdy plavalo 35 závodníků. Proto rozhodně nelze povaţovat šestou disciplínu letošního univerzála za neúspěch. Dospělí plavali opět cca 100 metrů se startem ve stylu „Le Mans“, děti zhruba poloviční vzdálenost.
se asi opravdu projevila hlavně zima. Na prvních dvou místech bylo pořadí stejné jako před rokem, Anhelina Midyanka opět porazila Leonu Brabcovou. Oproti loňsku, kdy nestartoval ani jeden, se pochlapili kluci a tři si to rozdali o stupně vítězů. Časové rozestupy byly poměrně velké, nejrychleji plaval Michal Hvězda před Pavlem Linduškou jr. a Tomášem Kývalou. Mezi ţenami se našlo deset otuţilkyň, letos je to samozřejmě nejméně, ale o dvě účastnice víc neţ v minulém ročníku. Prvenství obhájila – uţ počtvrté v této disciplíně! – Eva Hnízdilová, letos ovšem s podstatně větším náskokem na druhou Lucii Sedlákovou a třetí Hanu Štolzovou, svůj loňský výkon zlepšila o neuvěřitelných 10 sekund. I na dalších místech byly časy výrazně kvalitnější neţ před rokem. Do dámské kategorie patřily čtyři závodnice, vítězství obhájila Hana Štolzová před Miladou Brabcovou, třetí doplavala Jana Kývalová. Na startu muţské
26
kategorie se objevilo o jednoho borce víc neţ před rokem, kromě vítěze ale závodníci na dalších místech výslednými časy poněkud zaostávali za těmi loňskými. Moţná to bylo i tím, ţe z loňské první desítky byl na startu pouze jeden závodník. Při neúčasti obhájce prvenství Luďka Grose si palmu vítězství asi poněkud nečekaně odnesl nováček letošního
ročníku Karel Houzar, druhý doplaval s velkou ztrátou Radek Zelený a třetí Pavel Brabec. Sedmičku ze startujících muţů tvořili senioři nad 40 let, mezi kterými plaval nejrychleji Jindřich Svoboda, následovaný nováčkem Františkem Bohuslavem a Pavlem Rousem.
Jan Kružík obhájil vítězství v Okříšském rychlíkovi Sedmou disciplínou letošního ročníku Okříšského univerzála byl v neděli 21. srpna závod ve sprintu na 60 a 100 m, který se opět konal na škvárové dráze hasičského areálu v Petrovicích. Potvrdilo se, ţe záměr změnit termíny závodů v plavání a ve sprintu nevyšel, nejen ţe na červnové plavání byla opět zima, ale na srpnový sprint zase stejně jako v minulých letech vedro. Moţná to bylo právě velké teplo, moţná i dovolené, které se projevily v účasti a loňský rekord nebyl překonán. Celkově startovalo 49 závodníků ve všech kategoriích. Děti a ţeny absolvovaly šedesátimetrovou vzdálenost, muţi stometrovou. Vyvrcholením potom byl závod smíšených štafet (alespoň jedna ţena) na 3 x 100 metrů. Velké poděkování organizátorů i závodníků patří členům Sboru dobrovolných hasičů Petrovice za přípravu trati a obsluhu elektronické časomíry, jmenovitě pánům Jeřábkovi, Dokulilovi a Linduškovi. Stejně jako před rokem i letos startovalo 11 děvčat, coţ znamená vyrovnání účastnického rekordu. Do tříčlenného finále se z rozběhů kvalifikovaly tři nejrychlejší dívky, nejlepší čas měla Lucie Suchánková, která startovala v univerzálovi poprvé. Moţná i to bylo příčinou toho, ţe ve finále podlehla těsně zkušenější Zuzaně Křivánkové. Třetí doběhla Anhelina Midyanka, časy byly celkově o něco horší neţ před rokem. Statečně se s tratí poprala i nejmenší Nelinka Fialová.
Také chlapci mají – na rozdíl od dospělých – o tuto disciplínu nadprůměrný zájem, startovalo jich deset, coţ je vyrovnané letošní maximum. Také zde postoupili tři
nejlepší do finálového běhu, ve kterém se však pořadí na stupních vítězů nezměnilo. Nejrychleji běţel Radim Novotný, který se jako jediný dostal pod hranici deseti sekund, následovaný Michalem Hvězdou a Tomášem Kývalou. Bojovali i menší chlapci a kaţdý z nich nechal na trati všechno, za coţ si zaslouţili velký potlesk. Kategorie ţen byla letos z pohledu účasti nemilým překvapením, pouhých 9 závodnic je letošním minimem. Doufejme, ţe se jednalo o výjimku potvrzující jinak velký zájem ţen o univerzála. Při neúčasti obhájkyně Evy Hnízdilové se na trůn sprinterské královny posadila loni druhá Eva Fialová. Zajímavostí je, ţe první rozběh se ukázal jako nejsilnější,
27
protoţe všechny tři účastnice se svými výkony kvalifikovaly i do finále, v němţ protrhly pomyslnou cílovou pásku ve stejném pořadí jako v rozběhu. Je ovšem pravdou, ţe ve finále šlapala druhá Lucie Sedláková Andreji na paty a nakonec je v cíli dělilo pouhých 5 setin sekundy. Pouze finalistky se dostaly pod čas 11 sekund, ale i v dalších soubojích byly k vidění pěkné výkony. Dámy byly ve startovním poli čtyři, nejrychlejší mezi nimi byla stejně jako před rokem Milada Brabcová, následovaná Ivetou Jahodovou a Janou Kývalovou. I muţů se přihlásilo méně neţ v minulém ročníku, a to o dva, na start se tedy postavilo devatenáct borců. Na rozdíl od ostatních kategorií se u muţů vzhledem k počtu běţelo finále „A“ a „B“. Zatímco „A“ finále patřilo brtnickým favoritům, z nichţ Jan Kruţík obhájil své prvenství před také dvojnásobným vítězem Janem Doleţalem, čest domácích zachraňoval třetím místem Zdeněk Ryšavý jr. „B“ finále nevyšlo Pavlu Linduškovi, který do něj šel nejrychlejším časem, ale nakonec se v cíli díval na záda Jindřicha Svobody a Radka Novotného. Ten tak vyhrál rodinný souboj tří bratrů před Milanem a Liborem. Na rozdíl od jiných disciplín se ve sprintu tolik neprosadili borci týmu BKB, nejlepší z nich byl 8. Radek Zelený. Důleţitou informací je překonání dlouholetého rekordu závodu v rozběhu, kdy
Jan Kruţík o jednu setinu sekundy vzal rekordní zápis Václavu Vodovi jr. Seniorů bylo mezi sprintery sedm, nejrychleji proběhl stometrovou trať Jindřich Svoboda před Radkem Novotným a Zdeňkem Matějkou. Jak jiţ bylo uvedeno, soutěţ týmů proběhla formou štafet na 3 x 100 metrů,
přičemţ v týmu musela být alespoň jedna ţena. Domácí Petrovice postavily dokonce ţeny dvě a přesto vybojovaly skvělé druhé místo za vítěznými Mašinkami. Třetí doběhla sestava BKB, která vsadila na vyrovnanost všech závodníků. Na čtvrtém místě doběhla štafeta Novotných nazvaná Koudel, ale běţela mimo týmovou soutěţ, takţe se její body nezapočítávaly. Škoda, ţe nestartovala štafeta Brtnice, která by určitě patřila k favoritům, ale chlapci uţ toho měli plné zuby.
Nejlepšími vrhači jsou Lucie Sedláková a Patrik Šimek Osmým závodem Okříšského univerzála se po přesunech disciplín stal Univerzálův vrhačský trojboj v neděli 4. září. Počasí bylo víc neţ nádherné, sluníčko a teploty nad 25°C přilákaly rekordní návštěvu této disciplíny – 58 závodníků a závodnic. To znamenalo zvýšené nároky na logistiku soutěţe, protoţe zároveň probíhaly hod granátem a oštěpem na poli vedle fotbalového stadionu a vrh koulí
u hokejbalového hřiště. Organizační tým ale tříhodinový závod zvládl a končilo se v pravé poledne. Děvčat závodilo deset, protoţe na startu chyběla loňská vítězka Zuzana Křivánková, otevřela se šance pro ostatní. Nejlépe jí vyuţila Anhelina Midyanka, která měla nejdelší pokusy v granátu a oštěpu a druhý nejdelší v kouli. Tu měla nejlepší celkově
28
druhá Karolína Šimková a na bronzovou příčku se proházela Lenka Lindušková. Vítězná Anhelina Midyanka nakonec zaostala o pouhé 4 body za výkonem loňské vítězky.
rozhodovaly pouze centimetry a jednotlivé body. Sedm startujících ţen patřilo do kategorie dam nad 35 let, první příčka patří Miladě Brabcové, na stupně vítězů ji doprovodily Blanka Hobzová a Iveta Jahodová. V kategorii muţů chyběl na startu trojnásobný vítěz Tomáš Kopečný, a tak byl závod otevřený. Nejvyšší příčky obsadili po velkém a vyrovnaném boji se Zdeňkem Matějkou (nejdelší pokus v oštěpu) zbývající dva loňští medailisté – druhou příčku obsadil Pavel Rous i díky nejdelšímu pokusu v kouli a na stupni nejvyšším stanul Patrik Šimek, který dosáhl nejdelšího hodu v granátu. První tři překonali hranici tisíce bodů, ale i za nimi probíhaly líté boje o kaţdou příčku v pořadí. Největší posun v ţebříčku zaznamenal Jan Doleţal.
V kategorii chlapců se utkalo 8 borců a s obrovským náskokem 337 bodů zvítězil Radim Novotný, který hodil a vrhl nejdále ve všech třech disciplínách. Druhé místo vybojoval loňský vítěz Ondřej Jeřábek a třetí Oldřich Hobza. Patnáct ţen se utkalo o titul nejuniverzálnější vrhačky a královnou se nakonec stala a první vítězství v univerzálovi zaznamenala Lucie Sedláková, která vrhla nejdále koulí. Oštěpem hodila nejdál obhájkyně prvního místa Milada Brabcová a stačilo to na druhé místo, třetí skončila Lenka Palátová, která zapsala nejdelší hod granátem. Další závodnice jiţ měly větší odstup, na některých místech ovšem
Tour de Okříšky
všem však při svém prvním startu v univerzálovi vypálila rybník zástupkyně známé cyklistické rodiny Kateřina Velcová. Její náskok před druhou v pořadí byl více neţ jeden a půl minuty, rekordní čas 11:49 Lucie Drápelové však vydrţel. Potlesk při vyhlášení výsledků si ale za způsob, kterým se poprala s náročnou tratí, zaslouţila i malá děvčata na zadních příčkách. Chlapců závodilo deset, také zde rekord Zdeňka Ryšavého jr. (10:26) odolal útoku vítěze. Tím byl stejně jako mezi děvčaty univerzálovský nováček Karel Klobas. I jeho
Devátá disciplína letošní Okříšského univerzála – cyklistická časovka Tour de Okříšky – proběhla opět v rekordní podobě. Díky ideálnímu počasí překonali vítězové v obou kategoriích dospělých loňské jiţ tak vynikající časy a posunuli hranice moţného zase o kus dál. Na start kategorie dívek se postavilo osm mladých cyklistek, oproti loňsku došlo k velkým změnám v pořadí. Obhájkyně prvenství Zuzana Křivánková dojela tentokrát třetí, překonala ji loni čtvrtá Leona Brabcová,
29
náskok před druhým Filipem Veselým byl podobný, více neţ jeden a půl minuty. Jediná sekunda ztráty znamenala, ţe Michal Hvězda skončil na třetím místě. Také mezi chlapci startovalo několik malých závodníků, na trati ze sebe ale vydali vše a dojeli do cíle.
traťového rekordu Danielem Brabcem o 29 sekund, letos stlačil další nováček Rostislav Krotký hranici nejlepšího výkonu o dalších 23 sekund směrem dolů! To znamená průměrnou rychlost 37,3 km/h. Tour de Okříšky je typická velkou účastí přespolních závodníků,
Ţen startovalo méně neţ před rokem, pouhých dvanáct je jedna z nejniţších letošních účastí. Ovšem o co méně ţen startovalo, o to zajímavější závod předvedly. Na stupních vítězů zůstala stejná trojice jako minule, pouze Silvie Široká zopakovala bronzovou pozici. Na prvních dvou místech si závodnice místa vyměnily, přičemţ Milada Brabcová ještě o deset sekund vylepšila loňský rekord Dagmar Štefanové. Přidala tak do své sbírky jiţ čtvrté cyklistické prvenství! Oproti minulému ročníku si polepšily čtvrtá Jana Kývalová, Blanka Hobzová nebo Lucie Sedláková, naopak sekundy i příčky v pořadí ztratily Eva Hnízdilová nebo Iveta Jahodová. Větší část startovního pole tvořily dámy nad 35 let, jelo jich sedm. Milada Brabcová samozřejmě dosáhla na vítězství i zde a získala double, na stupních vítězů ji doplnily stejně jako loni Jana Kývalová a Hana Štolzová. Rekordní účast byla v kategorii muţů, startujících bylo ještě o jednoho víc neţ před rokem, tedy 41, coţ znamená vyrovnání absolutního účastnického rekordu univerzála. Loni jsme psali o vynikajícím vylepšení
jinak tomu nebylo ani letos, a tak nejlepší z Okříšek byl Jaroslav Tuna, stejně jako loni na nevděčné „bramborové“ medaili, do desítky se vešel ještě Jiří Drápela. Na rozdíl od minulých let tentokrát stupně vítězů obsadili mladí jezdci, Rostislava Krotkého na ně doprovodili Michal Tomáš a Lukáš Frýba. Dvojnásobný vítěz Josef Vlčan se tentokrát musel spokojit „jen“ s pátou příčkou a prvenstvím mezi seniory. Z pravidelných účastníků univerzála skončil nejlépe Radek Zelený na sedmém místě, který se ještě dostal pod hranici 8 minut. Velké ocenění zaslouţí nejstarší účastníci – František Fiala (30.), Jaromír Velc (21.-22.) a Zdeněk Joch (13.). Zpestřením jsou rodinné souboje – u Pilátů porazil otec Zdeněk syna Luboše stejně jako u Zelených otec Jiří syna Jiřího, u Ryšavých byl naopak syn Zdeněk rychlejší neţ Zdeněk. Také seniorů nad 40 let jel rekordní počet – 18. Počtvrté za sebou zvítězil Josef Vlčan, za něj se zařadili Vladislav Bednář a Drahomír Pospíšil, nejlepší domácí jezdec byl čtvrtý Jiří Drápela. Zdeněk Ryšavý
30
ZAJÍMAVOSTI Ptali jsme se za vás Otázky 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Jak se vám líbily oslavy 640 let od první zmínky o Okříškách? Jakých částí programu jste se účastnil/a? Přišly vám oslavy přehnaně honosné, nebo naopak poněkud chudé? Jak často by se měl konat podobný průvod jako při oslavách? Spojili byste ho s obnovením tradice pouti v Okříškách? Chybělo vám něco v programu oslav? Setkal/a jste se s nějakým rodákem?
Odpovědi Božena Růžičková, 87 let 1) No tak ty byly překrásné, Okříšky nezažily tolik lidí jako tentokrát. To byla paráda. Já jsem byla úplně unešená, hrozně se mi to líbilo. 2) Neděle. 3) Byly akorát. 4) Jednou za pět nebo deset let. Pouť by se mohla oživit jarmarkem. 5) Mně se líbilo všechno. 6) Ano, se spoustou. Jana Holešinská, 37 let 1) Byly pěkné. 2) Soboty a neděle. 3) Úměrné obecním oslavám. 4) Jednou za deset let. Pouť bych neobnovovala. 5) Bylo to takové neuspořádané, někde nebyli žádní lidé, jinde jich bylo moc. 6) Ne Tomáš Dočkal, 26 let 1) Byly velkolepé. Líbil se mi průvod, ohňostroj, srovnání historických a současných fotek z Okříšek a také mě překvapila výstava Ladislava Vlny. 2) Zúčastnil jsem se v sobotu i v neděli. 3) Líbilo se mi, že to k něčemu vypadá. Nebylo to jak na nějaké malé vesnici. Mělo to řád. 4) Jednou za pět let, častěji by zevšedněl. Tahle to mělo kouzlo. Pouť už se zkoušela a lidi neoslovila. Muselo by se to zpestřit nebo nějak jinak nalákat lidi. 5) V programu ne, šlo to od kultury přes sport k zábavě – napříč celým spektrem. Snad jen, že bylo všude něco a někteří rodáci prý nevěděli, kam mají jít, možná to chtělo více informací vyvěšených po Okříškách. 6) Ne.
31
Milan Tekal, 59 let 1) Pěkné! 2) Neděle 3) Na Okříšky byly normální. 4) Pouť – určitě by to bylo zpestření, my chodili vždycky jen na pouť do Přibyslavic. Po revoluci tu nějaké snahy o obnovu byly. Chtělo by to obnovovat tradice. Průvod vždycky ke kulatějšímu výročí, možná po pěti letech. 5) Chyběly slunečníky na zámku, ale na druhou stranu počasí vyšlo krásně, lepší než kdyby pršelo. 6) Ano, bylo jich více. Byl jsem rád, že jsem se s některými po letech potkal. Mgr. Silvie Široká
Fotbalový stadion se dočká kvalitního zavlažování Tento týden začala pokládka potrubí, které dovede vodu ze studny ve Ţlíbkách. Nedostatek vody je dlouholetým problémem, který trápí okříšské fotbalisty. Hlavně během léta, kdy je hodně dní bez deště, trpí trávník suchem, protoţe stávající zdroje vody nestačí ke kvalitní závlaze. Sportovní klub proto postupně realizuje výstavbu vlastního zdroje. Poté, co byl proveden vrt pod stadionem ve Ţlíbkách, zbývalo jiţ jen vodu dovést na místo určení. Pro letošní rok Sportovní klub vyčlenil finanční prostředky na poloţení vodovodního potrubí a poţádal také zastupitelstvo městyse o spolupráci a příspěvek. Zastupitelé schválili pomoc ve výši 95 000 korun formou prací
mechanizace Technických sluţeb Okříšky. Zemní práce jiţ byly dokončeny a celkové zprovoznění se počítá do konce měsíce října.
Zásobník akcí komise společenského života Pátek 28. 10. Neděle 27. 11. Pondělí 5. 12. Sobota 10. 12. Prosinec Prosinec Sobota 31. 12
Poloţení věnce, sázení stromu Adventní jarmark, rozsvícení vánoč. stromu Setkání Mikulášů Setkání se seniory v sokolovně Vánoční Vídeň (zájezd) Koncert Flautaue Ululatae v kostele Silvestrovské setkání u vánočního stromu
Neděle 1. 1. Sobota 18. 2. Duben Pondělí 30. 4. Květen Červen Červen Září
32
Novoroční výstup na Stráţnici Obecní ples Velikonoční jarmark Stavění máje Kácení máje se zábavou Dětský den Návštěva z Itálie Pouťový jarmark
Pranostiky Říjen V červenci volá na poli křepelka ţence: Pojďte ţít, pojďte ţít! Deště o ţních trest je boţí. Je-li na svatého Jakuba slunečno, říká se, ţe kvete sníh. Svatý biskup Apolí kropí ţence na poli. Svatý Eliáš přichází s deštěm nebo s bouřkou. Listopad Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění. Jaký bývá v listopadu čas, taký obyčejně v březnu zas. Začátkem-li listopadu sněţí, mívá sníh pak výšku věţí. Sníh svatého Ondřeje ţitu velmi prospěje. Prosinec Jaký prosinec - takový červen. Kdyţ na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší. Začne-li zima aţ s adventem, potrvá deset týdnů. Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Při zateplování školy se bude myslet i na rorýsy
Na okříšské škole uţ léta hnízdí jedni z našich nejzajímavějších ptáků-rorýsi. V letu vypadají jako větší a spíš do hněda zbarvené vlaštovky. Jinak mají velice podobnou siluetu a stejný klikatý způsob letu, vycházející z lovu létajícího hmyzu, jen je spatříte i mnohem výš neţ vlaštovky. Rorýsi totiţ v letu i spí – vyletí do výšky aţ 2000 metrů a tam se nechají volně unášet vzdušnými proudy. V letu se také páří. Denně nalétají aţ 900 kilometrů a rychlost letu u nich byla naměřena 111 km/ hod. Tyto zajímavé, vzácné a dnes opravami budov, na kterých hnízdí, ohroţené ptáky tedy můţeme vidět i v Okříškách. Staré vhodné budovy, kde by mohli rorýsi hnízdit, nikde
v okolí jiţ nejsou, tak by po zničení jejich hnízd došlo k nenávratné škodě. Budova školy se totiţ bude zateplovat. Obec bude tedy usilovat o výjimku ze zákona o ochraně vzácných a ohroţených ţivočichů, kterou uděluje krajský úřad. Zateplení bude moci bez problémů proběhnout, protoţe firma zajistí uzavíratelné vletové otvory, které se otevřou aţ po vyhnízdění vrabců a umoţní vyhnízdění pouze rorýsům, kteří přilétají aţ v květnu a uţ na začátku srpna zase odlétají. Stejné opatření provedlo při zateplování své budovy před časem i samotné ministerstvo ţivotního prostředí. Okříšky tak také přispějí k významné ochraně naší přírody.
33
Nový vzhled stavebnin v Okříškách
Na prodejně je umístěno doplňkové zboţí. Sortiment je nyní rozšířen o nové materiály jako je třeba sádrokarton, interiérové dveře, interiérové malířské barvy, syntetické barvy a ostatní novinky.
V nedávné době zakoupila areál stavebnin v Okříškách firma K-STAV Třebíč. Poţádal jsem tedy majitele firmy Ing. Františka Kuthana, aby nám něco o firmě řekl. Firma K-STAV Třebíč, s.r.o. je dynamicky rozvíjející se firma patřící do skupiny podniků AGRO 2000. Společnost disponuje kvalitním technickým vybavením a profesionálním týmem pracovníků. Jsme dodavatelem staveb bytových a rodinných domů na klíč. Dále zemědělských staveb, výrobních hal a inţenýrských sítí. Provádíme monolitické konstrukce, montáţ a pronájem lešení. Disponujeme téţ vlastním systémem lešení a vibrační technikou. Co se týče nákupu areálu stavebnin v Okříškách, tím vlastně společnost rozšířila své aktivity. Naše stavebniny mají skladem základní materiál pro realizaci staveb i rekonstrukci od známých výrobců, uskladněný na ploše v areálu a v nově postavených halách.
Tým pracovníků stavebnin je schopen zajistit dodávku stavebního materiálu včetně dopravy na stavbu. V areálu je i zámečnická dílna s patřičným vybavením pro výrobu a montáţ ocelových schodišť, zábradlí, oplocení, vrat, přístřešků apod. Za rozhovor ing. Františku Kuthanovi děkuje K. Dokulil
Nová květinka se představuje Jak si jistě jiţ většina občanů všimla, byla v Okříškách otevřena nová prodejna květin, a tak jsem se otázal vedoucí prodejny, jaký sortiment zboţí nabízí. kované svícny a umělé květiny. Máme k prodeji i velký výběr svíček, hnojiv a různých přísad ke květinkám. Na přání zákazníků zajišťujeme kytice bomboniérové, čokoládové, zeleninové, sýrové, uzeninové a nebo z peněz. dále připravujeme vazbu a věnečky k památce zesnulých, adventní věnce, vánoční svícny a věnečky na dveře. Provozní doba: Po – Pá 8°° aţ 17°° So 8°° aţ 11°°
Nabízíme květiny jak hrnkové, tak řezané. Váţeme gratulační, smuteční a svatební kytice. Téţ prodáváme dárkové, dekorační a doplňkové bytové předměty,
Slečně Veronice Kružíkové děkuje K. Dokulil
34
35
