REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
MONTARO V SIMIENECH „Ahoj Kamile, nechtěl bys jet do Etiopie na focení pro náš nový katalog na sezonu 2016?“ Šéf marketingu firmy Giro, který má na starosti sportovce, mi touto nabídkou vyrazil dech. Polkl jsem, jednu dvě vteřiny přemýšlel a pak jsem bez jediného zaváhání odpověděl. Nějak jsem v tu chvíli vůbec neřešil, kam se to vlastně jede, jestli je to tam vůbec bezpečné, jestli tam není třeba ebola, pavouci či jiná nebezpečí. Prostě jsem okamžitě odpověděl: „Ano!“
30
VELO 10/2015
VELO 10/2015
31
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
ETIOPIE Etiopská federativní demokratická republika, jak zní celý název, je vnitrozemský stát ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritreou, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a se Súdánem a na západě s Jižním Súdánem. V Etiopii žije přes 90 milionů lidí. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština. Etiopie se řadí mezi nejchudší země světa a většina obyvatelstva pracuje v zemědělství. Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus, jednoho z nejstarších předchůdců lidského rodu. Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l. Dlouhověká kultura Etiopie se v mnoha ohledech liší od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí. Etiopané užívají vlastní kalendář, jenž má 12 měsíců po 30 dnech a 13. měsíc trvající pět nebo šest dní podle toho, jedná–li se o rok normální či přestupný. Etiopský rok začíná 11. září a vůči gregoriánskému kalendáři je zpožděn zhruba o sedm let a osm měsíců. (zdroj: wikipedie)
a kameraman Devin. Každý však z jiného cípu USA. Thomas z cestovky je Angličan, fotograf Dan Milner také, ale žije ve Francii, Kanaďanka Sarah pochází z Whistleru. A k nim přibyl jeden Moravák. Na místě se k nám potom přidal místní hlavní průvodce s dalšími pomocníky, kuchaři, nosiči s mulami a v neposlední řadě dva strážci se samopaly. Taková, zřejmě opodstatněná přítomnost zbraní jednomu nepřidá.
Měsíc poté jsem seděl v letadle do Addis Abeby, hlavního města Etiopie, s kolem zabaleným v krabici. Klasicky jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, nikoho z celé výpravy jsem neznal, neměl jsem ani zkušenosti s podobnou akcí. Ono se to vše vždy nějak poddá a hlavně takto je takové dobrodružství ještě lákavější. První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat – spíme ve stanu! Naposled jsem v něm spal na základní škole a teď jsem v něm měl rovnou strávit v Etiopii mimo civilizaci sedm nocí. A k tomu vylézt na nejvyšší horu Ras Dašen s nadmořskou výškou přes 4500 metrů, jezdit na kole a celou dobu se pohybovat v nadmořské výšce přes 3000 metrů. Nicméně cestování miluji, kolo taky a vždy mě bavilo tyto aktivity spojovat dohromady – a k tomu mít vedle sebe profesionálního fotografa, kameramana a pořizovat zajímavé materiály. Mým snem vždy bylo stát se i součástí focení pro zahraniční firmu s vidinou použití fotek v zahraničních médiích. V minulosti jsem už za účelem získání zajímavých a profesionálních fotek vyrazil s Robem Trnkou třeba do jižní Francie, Maroka či Indonésie, ale toto bylo jiné. Jednoduše od A až po Z profesionální, jak to jen u tak velké firmy může být, naplánované vlastně skoro do puntíku. Žádné záchvěvy nejistoty, provizorních řešení a improvizací.
Cílem naší výpravy bylo dovézt dokonalé fotky a video k propagaci nové trailové helmy Giro Montaro, k tomu jsme však navíc mohli poznat tamní kulturu, potkat se s místními lidmi a zároveň zdolat i s kolem nejvyšší horu Etiopie Ras Dašen (pyšní se výškou 4533 m n. m. a nachází se v národním parku Simienské hory v severní části Etiopie, asi 500 km severně od hlavního města Addis Abeba). Prostředí tu je úžasné, exotické. Celý etiopský příběh začal tím, že Thomas potkal fotografa Dana, byli spolu například i v Afganistánu. Bavili se spolu i o výletu do Etiopie, který Tom chystal nabídnout svým klientům. Slovo dalo slovo a nápad předložili Giru – a náplň nového katalogu byla na světě.
Seznámení přes Skype
První setkání
Vše začalo videokonferencí, díky níž jsem se vlastně poprvé uslyšel s ostatními účastníky „zájezdu“. Marketingový pracovník z Gira, fotograf, kameraman, reportér (pisálek), průvodce z anglické outdoorové cestovky, která celý výlet organizovala, bikerka Sarah Leishmanová a já. Celkem sedm lidí z celého světa. Dain z Gira je Američan, stejně tak spisovatel Aaron
Po příletu do Addis Abeby jsme počkali, až na místo dorazí všichni. Měl jsem štěstí, že tato destinace je z Evropy velmi dobře dostupná, a tak jsem v letadle strávil přijatelnou dobu, něco málo přes šest hodin. Na letišti jsem poprvé osobně potkal ostatní, někteří se už znali z dřívějška. Jeden den jsme strávili v „addisu“ a lehce jsme se aklimatizovali.
32
VELO 10/2015
Proč zrovna Etiopie
VELO 10/2015
33
PURE CYCLING
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII Běloši v této části Afriky zřejmě vždy budí pozornost, což jsme poznali na vlastní kůži hned první den, když jsme s Dainem při procházce byli doslova zataženi do postranní uličky velkoměsta a málem zavlečeni do místního nevěstince. Naštěstí jsme se z této situace vymanili celkem bez problémů, ale upřímně musím říct, že jsem se trochu zapotil. V takovýchto chvílích představivost a americké filmy udělají opravdu hodně! V Addis Abebě jsme první večer ještě absolvovali přednášku o možných rizicích našeho pobytu v této zemi, o řešení případných zdravotních problémů, které nás můžou potkat během celé výpravy. Menší nejistota na mě padla při informaci, že v Etiopii mají jen jeden záchranný vrtulník a pilot, který s ním lítá, tak snad ani nepobývá v zemi. Od této chvíle jsem si pořád dokola opakoval: „Jen nesmím spadnout, nepadat, nepadat…“ Další den jsme přeletěli do historického města Gondar, kde jsme už potkali naše místní průvodce. A šlo se na věc.
Malé procitnutí Letiště v Gondaru je velké skoro jako rozměrnější rodinný dům a letadlo, kterým jsme letěli, bylo plné snad jen našich zavazadel. Při příletu na nás na letišti hned vytasili jakousi plastovou pistoli, kterou přiložili k čelu všech návštěvníků a kontrolovali tělesnou teplotu. Ebola scanning! První z věcí, na něž jsem při rozhodnutí jet sem vlastně ani nepomyslel. Snad jediná. V duchu jsem ji jen optimisticky říkal, že to je určitě jen jedna z těch zbytečných kontrol. Z Gondaru jsme se vydali v minibusech směr národní park v Simienských horách, kde hned první noc začalo naše dobrodružství noclehem v nadmořské výšce kolem 3500 metrů a při večerní teplotě atakující nulu. Nic moc přivítání.
Simienské hory vítají Další den byl ale hned fascinující. Ráno jsme skočili na kola, která jsme dali dohromady předcházející večer, a vydali se směrem k velikánovi Ras Dašen. Po dvou hodinách jízdy po náhorní plošině jsme se ocitli u neskutečně vysokého zlomu, kdy jsme koukali do rozlehlého údolí odhadem tak 1000 výškových metrů pod námi. Tento neskutečný výhled byl začátkem všeho. Od míst s tímto výhledem jsme už valili pořád mírně z kopce do dalšího tábora. Cestou jsme rozháněli skupiny paviánů, kteří jsou pro tuto oblast typičtí. Druhou noc jsme strávili ještě na místě, kde bylo možné potkat turisty, ale od následujícího dne jsme za pět dní potkali pouze jednu paní, která cestovala v Simienských horách sama, přesně řečeno pouze v doprovodu strážného se samopalem. Důležité je podotknout, že ten strážce vlastně není ani potřeba, ale jakmile se člověk pohybuje v národním parku, jeho doprovod je podmínkou pobytu. Jediné, co třeba náš strážce dělal, bylo rozhánění dětí dlouhou rákoskou. Což se ale kolikrát opravdu hodilo.
V I D E O
EXCEED
Chcete-li se podívat na ježdění v Etiopii a Kamila Tatarkoviče v akci i na pohyblivých snímcích, zkuste video, k němuž vede cesta přiložený QR kód. Jedná se o krátký prezentační film firmy Giro, která v něm představuje novou přilbu Montaro. Na stránkách www.iVelo.cz můžete jako přímou cestu k videu použít také web kód 146 87
BEYOND LIMITS
ZDOKONALIT TO CO JE MOŽNÉ. TO PŘESNĚ JSME DOKÁZALI U NOVÉHO MODELU EXCEED. VYVINUT PRO ZÁVODNÍKY S AMBICEMI, KTEŘÍ K ŽIVOTU POTŘEBUJÍ SVOU ZÁVODNÍ VÁŠEŇ A CHTĚJÍ BÝT LEPŠÍ NEŽ KDYKOLIV PŘEDTÍM. CANYON.COM/EXCEED
34
VELO 10/2015
VELO 10/2015
35
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
Vyvrcholení třetího dne Výstup na nejvyšší vrchol jsme měli naplánovaný až na třetí den pobytu v národním parku, první dva dny nám zabral pouze přesun do vesničky pod tuto horu. V den výstupu jsme absolvovali přes 1000 výškových metrů a lehce po poledni jsme se dostali i s koly na vrchol Ras Dašen. Ke konci jsme sice kola museli nosit na ramenou a podávat si je mezi sebou, ale zvládli jsme to. Asi to bude znít trochu rozmlsaně, ale na vrcholu jsme si dali regulérní jídlo, které nám nesli průvodci s sebou. Všude, kam jsme zavítali, nás provázeli domorodci (a hlavně děti), kteří nás pronásledovali, běželi celý kopec s námi, jen aby nám při první zastávce za úplatu nabídli kolu, fantu nebo pivo. Ano, i kolu jsme na Ras Dašen měli. Cestou dolů jsme už jen fotili a pomalu se vraceli zpět do tábora. Na oslavu zdolání vrcholu nám místní zazpívali a zatancovali oslavný tanec. Byla to skvělá tečka za náročným dnem.
Z tábora do tábora Každý další den jsme potom spali na jiném místě (jen s jednou výjimkou) a každý den byl téměř stejný. Dokonalý! I když jsem viděl tu nádhernou přírodu den za dnem, každodenní západy a východy slunce a siluety těch zajímavých hor a kopců mne dostaly, nedokázal jsem se jich nabažit a každý den jsem žasl znovu a znovu. Ráno jsme vždy sbalili celý kemp, tašky a příslušenství se naložily na muly a razili jsme na kole do dalšího tábora. Jak už jsem říkal, doprovázeli nás dva strážci, dva místní průvodci a jeden domorodec s mulou, na níž byly ty nejdůležitější věci, které bychom mohli náhodou potřebovat. Cestou jsme vždy někde zastavili, udělali fotky či nějaký záběr, způsobili v malých vesničkách roztroušených v kopcích trochu povyku a za doprovodu i 30 dětí jsme se pomalu přesouvali dál a dál. Naše tábory vlastně nebyly ani tak moc tábory.
36
VELO 10/2015
Šlo spíše jen o místo, kde bylo možné postavit stan a kde byl záchod. Tedy jen zděná budka, ve které je tma, nejsou tam okna, zato je tam vykopaná díra do země. Někde ani ta budka nebyla, což vlastně ve finále bylo asi lepší. Kolikrát ten smrad byl opravdu neskutečný. Asi nejvíce si toto „posvátné“ místo užil kameraman Devin, který skoro polovinu celého výletu strávil na záchodě či ve stanu. Díky tomu byl i jediný, kdo se na nejvyšší horu nepodíval, ale nakonec se z toho dostal a plnohodnotně se zapojil do práce.
Domorodým neujedeš Možná právě domorodci byli tím, co mě na celém výletu nejvíce uchvátilo. Moc příjemní lidé. Se zájmem nás pronásledovali, udiveně sledovali naše ježdění a samozřejmě všude, kde to bylo možné, nám něco nabízeli. Třeba si takto jedeme hodinu do kopce, zastavíme uprostřed ničeho, a najednou se kolem nás seběhne dvacet lidí, rozbalí své deky, vytáhnou suvenýry, pití ve skleněných láhvích a začnou nám nabízet své „prvotřídní zboží“. Když jsem se šel projet sám na kole, z vesnice za mnou běželi tak sedmi- až desetiletí kluci. Nesprintoval jsem, ale šlapal docela svižně po rovině. Sem tam se objevil nějaký vyschlý brod, který mě zpomalil, ale jinak jsem prostě jel. Nechápal jsem, jak ti mladí kluci byli schopni držet moje tempo, nedokázal jsem je setřást. A to běželi v roztrhaných gumových sandálech. Vím, že moje fyzička už není to, co bývala, ale myslel jsem, že malým dětem, navíc bez kola ještě ujedu. Etiopani mají běhání evidentně v krvi. Vždyť i naši průvodci byli celý ten týden v horách o dost rychlejší pěšky než my na kolech! O tom, že běhání je v Etiopii opravdu populární, jsme se ve finále přesvědčili i poslední den pobytu v Addis Abebě, kde jsme byli ubytovaní ve sportovním běžeckém centru, kam jezdí trénovat spousta Evropanů, protože jsou zde příznivé teploty a vyšší nadmořská výška vhodná pro trénink. Zpět ale k místním lidem. Během pobytu jsem vlastně nepocítil ani závan strachu či nejistoty, který by přicházel na základě chování tamních obyvatel. Ba naopak. Byl jsem mile překvapen, jací jsou to
VELO 10/2015
37
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII Indžera Bylo až obdivuhodné, jaké skvělé jídlo jsme během našeho pobytu jedli. Tedy ve vztahu ke všem okolnostem. Kuchyně se každý den stěhovala společně s námi, ale pokaždé jsme měli parádní teplou večeři, a co víc, i možnost výběru. Nejčastěji jsme si dávali kombinace těstovin, rýže, s omáčkami a polévkami. Hlavní kuchař, kterému jsme říkali Ramsay, dokázal v provizorních přístřešcích z plachet nebo ve starých chlévech vyčarovat na plynových vařičích neuvěřitelné věci. Při servírování jídla si na sebe hodil kuchařskou zástěru a čepici, na hlavu nasadil čelovku a donesl nám jídlo se svými pomocníky na stůl. Svojí lámanou angličtinou nám jídlo vždy představil a popsal a s přátelským úsměvem nám popřál dobrou chuť. Jestli si na některý z pokrmů vzpomínám víc než na jiné, je to tamní specialita indžera, etiopský chléb. Jedná se o tenkou kvašenou chlebovou placku, která má lehce nakyslou příchuť. K ní se často jí masová směs podobná guláši, různé omáčky, zelenina. Poslední den pobytu mne pravděpodobně právě toto jídlo trochu potrestalo, protože jsem se jej dost přejedl, ale za dva dny jsem byl zase fit.
Loučení opravdu bolelo
lidé. Sem tam sice děti pronásledující vás půl hodiny začaly být dost otravné, stále na nás mluvily, chytaly a něco nabízely, ale to se dalo pochopit. Prostě jsme byli pro ně rarita, exotika. Turistu vidí jen párkrát do roka a někoho na kole většina z nich viděla možná i poprvé či podruhé v životě. Když jsme v jedné vesnici koupili dětem několik propisek a omalovánky, půl dne za námi chodily a děkovaly. Holt elektriku, počítač, televizi a další samozřejmosti našeho života moc neznají a nepoužívají. Pro vodu chodí klidně i několik kilometrů, aby měli vůbec co pít a z čeho vařit. Pro nás je to další možnost poučit se, jak moc se máme v té naší domovině dobře, jak si toho nevážíme, kdykoliv si stěžujeme.
í Müstair švýcarské údol
■ znovunalezené
ho lesa ■ výšlap osady Ždánické
e enům Ploučnic na Ještěd a k pram
září 6/2015 64 Kč 3,49 €
cestách komfortí ně na čn di netra pružení
Poslední večer v Simienském pohoří jsme si udělali takovou menší party s domorodci, kdy bohatá hostina byla zakončena zábavou u ohně. Místní nám zpívali, hráli na své tradiční nástroje, tancovali a donutili tancovat i nás. Typickým etiopským tancem je takové divné poskakování a velmi rychlé trhání rameny. Častokrát jsme ani nechápali, co za pohyby vůbec dělají. Cestou zpět do civilizace byl Devin nucen jet na mule, protože jeho tělo bylo po zažívacích problémech tak zničené, že každý pohyb byl pro něj absolutní utrpení. K němu se na „marodku“ přidal ještě Dain, který v jedné technické pasáži šel přes řídítka a večer si v Gondaru šel k místnímu doktorovi pro pár stehů na bradě. Prostě zakončení se vším všudy! Poslední den jsme už strávili v Addis Abebě, kde jsme se potkali s jedním téměř místním bikerem – sice z Etiopie nepocházel, ale několik let tam žije. Zavedl nás na své „sjezdové“ tratě, které sice nebyly ničím extra zajímavé, ale po dlouhé době jsme nejeli trialové pasáže z kopce dolů anebo jsme kolo nenesli na zádech, ale svižně se svezli. Ten den se nakonec stal kritickým zase pro mě, před odletem i na mě přišly zažívací problémy. Krásně jsem si je protrpěl na letišti a trochu i v letadle, ale zase co by to bylo za výlet do exotiky bez průjmu! Kamil Tatarkovič Foto: Dan Milner
5 1 0 2 / 6 . č a k i t s i prodeji r v u ž t ji o l k y C Z historie
Téma
a Světov
pružení ■ Netradiční
stinace Zahraniční de é civilizace ách nuraghsk
tore Campo Impera
anina neuvěřitelná pl testy kol
,5" laxy Pioneer 27 všestranný Ga Sutra expediční Kona
TÁNEM INDIÍ A PÁKIS
stop ina ■ Sardinie – po uvěřitelná plan Imperatore, ne po m Ca – y ■ Apenin olí Müstair ■ Švýcarské úd
S RIKŠOU A KINEM
SARDINIE
ace raghské civiliz po stopách nu
KDY PŘEDPLATNÉ
LIBOVOLNÝ
KOLIVANA
ÁNÍ POČET VYD
l
ationa zace Norba N ■ Vznik organi g Cup di un ého poháru Gr
České regiony
Ploučnice k pramenům
■ Na Ještěd a ánického lesa ené osady Žd ■ Znovunalez ásná místa e nenadále kr ■ Když potkát
tmi Malý výlet s dě h stěn skýc
mov ■ Kolem Brou sami v létě – lyžařskými tra ov ch ra ar H ■
www.Cyk
Test kol
r 27,5"
Galaxy Pionee ■ Všestranný Sutra na a expediční Ko
Rozhovory
kinem em s rikšou a
stán ■ Indií a Páki h Eurasie třinácti zemíc po ku ro ■ Půl y a Jižní Amerik
Další rubriky
andinávii ■ Počasí ve Sk
platn d e r p / z c . a k i loturist
e
