Možnosti péče o zanedbané děti

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.

Možnosti péče o zanedbané děti Sociální práce

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Havlíčková

Vypracovala: Marta Pipková

Čelákovice 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Praha, 1. Dubna 2010

2

Ráda bych poděkovala celé mateřské škole speciální Drahaňská, především paní Věře Fiřtové a Vladimíře Hubené za jejich čas, nespočet podkladů pro mou práci a obětavost. A v neposlední řadě patří obrovské díky pani Jitce Havlíčkové za vedení mé práce, za velmi přátelský a milý přístup, za veškeré nápady a připomínky, které jsem se snažila zužitkovat ve své práci.

3

Obsah 1 Cíle absolventské práce a výzkumné nástroje..............................................................7 1.1 Hlavní cíl .............................................................................................................7 1.2 Dílčí cíle ..............................................................................................................7 1.3 Výzkumné nástroje ..............................................................................................7 2 Rodina ........................................................................................................................8 2.1 Rodinné prostředí a jeho význam pro psychický vývoj dítěte ...............................8 3 Historie zanedbávání péče ........................................................................................ 10 4 Syndrom CAN ..........................................................................................................12 4.1 Jednotlivé složky zahrnuty do syndromu CAN ................................................... 12 4.1.1 Fyzické týrání ............................................................................................. 12 4.1.2 Psychické týrání .......................................................................................... 13 4.1.3 Sexuální zneužívání .................................................................................... 14 4.1.4 Zanedbávání ............................................................................................... 15 4.2 Statistika výskytu syndromu CAN v ČR ............................................................ 15 4.2.1 Děti ohrožené syndromem CAN ................................................................. 15 4.3 Děti postižené syndromem CAN ........................................................................ 16 4.4 Podmínky ohrožující děti ................................................................................... 17 4.5 Týrající pachatel ................................................................................................ 17 4.6 Rizikoví dospělí (potenciální pachatelé týrání, zneužívání a zanedbávání dětí)... 18 5 Zanedbávání a jeho definice ..................................................................................... 20 5.1 Definice ............................................................................................................. 20 5.2 Názory na problematiku zanedbávání................................................................. 20 5.3 Pohled odborníků a veřejnosti na problematiku zanedbávání .............................. 21 5.4 Formy zanedbávání ............................................................................................ 21 5.5 Členění zanedbávání .......................................................................................... 22 5.6 Druhy zanedbávání ............................................................................................ 23 5.6.1 Všeobecné zanedbávání .............................................................................. 23 5.6.2 Těžké zanedbávání ...................................................................................... 23 5.7 Členění zneužívaní v zahraničí...........................................................................24 6 Charakteristické znaky zanedbávání ......................................................................... 25 6.1 Projevy, které se mohou objevit u zanedbávaného dítěte ........................................ 26 7 Legislativa a sociálně právní ochrana dětí ................................................................. 27 7.1 Oznamovací povinnost....................................................................................... 27 7.2 Úmluva o právech dítěte .................................................................................... 28 7.3 Předpisy vtahující se k syndromu CAN .............................................................. 28 7.4 Sociálně právní ochrana dětí .............................................................................. 29 7.4.1 Hlavní principy sociálně právní ochrany dětí ............................................... 30 8 Mateřská škola speciální, Drahaňská 779/7, PRAHA 8 ............................................. 31 8.1 Organizační řád ................................................................................................. 32 8.2 Školní řád ..........................................................................................................32 9 Kazuistika ................................................................................................................ 36 10 Příklady z praxe v průběhu studia ...........................................................................46 10.1 Tělesné zanedbávání ........................................................................................ 46 10.2 Citové zanedbávání .......................................................................................... 46 10.3 Zanedbávání výchovy a vzdělání ..................................................................... 47 10.4 Zanedbání dozoru ............................................................................................ 47 10. 5 Vlastní pohled ................................................................................................. 48 11 Diskuse .................................................................................................................. 49 4

Závěr ........................................................................................................................... 50 Resumé ....................................................................................................................... 51 Bibliografie ................................................................................................................. 52 Přílohy

5

Úvod Mnoho lidí v mém okolí touží po rodině, žijí v představách, jaké to bude, až boudu mít vlastní rodinu. Někteří již rodiny mají a život jim staví překážky nečekaně přímo pod nohy, ale nikdy nezapomínají na své děti. Nasadili by za ně život, jen aby byli šťastné a v bezpečí. I já mám v hlavě své představy, své sny, své názory a pohledy… Téměř denně čteme v novinách, nebo slyšíme ve zprávách, jak a kdo ublížil dítěti, či zanedbával jeho péči. Ve většině případů se jedná o problémovou rodinu, kdy rodič je alkoholik, či závislý na drogách, nebo má psychické problémy. Je mnoho důvodů, proč dojde až k zanedbání péče, ale nevidím jediný důvod jako omluvu. Myslím si, že legislativa našeho státu má v této oblasti velké mezery. Zastávám názor, že by se měly zvýšit tresty pro rodiče zanedbávaných dětí. Druhým rokem chodím na praxi do Mateřské školy internátní v Praze v Čimicích, kde je většina dětí z problémových rodin a objevuje se zde i zanedbání péče. Tyto děti potřebují zvláštní a odbornou péči a v mnoha případech nahradit i domov. Setkala jsem se zde s úžasným kolektivem pracovníků a to mě přimělo psát svoji absolventskou práci na téma - Možnosti péče o zanedbané děti. Ráda bych se hlouběji zajímala o problematiku zanedbání péče a zjistila, jaké jsou pro tyto děti v České republice možnosti následné péče, jaké mají děti práva a jak jsou trestáni rodiče. Dále bych chtěla blíže poznat a charakterizovat některá zařízení pro zanedbávané děti, které zde jsou umístěny. Porovnat rozdíly mezi státními a nestátními organizacemi, pokud jsou rozdíly jiné, než způsob financování. Chtěla bych poznat i rodiče či rodinu, kde došlo k zanedbání péče, abych měla možnost pochopit a nahlédnout více do této problematiky. Nedokážu odhadnout, do jaké míry je možnost navázat kontakt s rodinou, ale udělám vše proto, abych ke kontaktu s rodinou došla.

6

1 Cíle absolventské práce a výzkumné nástroje 1.1 Hlavní cíl -

Charakterizovat problematiku zanedbávání dětí a popsat jedno zařízení pro

zanedbávané děti

1.2 Dílčí cíle -

Definovat pojem rodina a význam rodiny pro dítě

-

Přiblížit se problematice CAN

-

Charakterizovat a blíže uvést problematiku zanedbávání

-

Charakterizovat znaky zanedbávání

-

Uvést legislativní úpravu problematiky zanedbávání

-

Zpracovat kazuistiku zanedbávaného dítěte, kterým pomohlo zařízení pro zanedbávané děti

1.3 Výzkumné nástroje -

práce s literaturou

-

sběr a zpracování dat z terénu

7

TEORETICKÁ ČÁST 2 Rodina Rodina je nejstarší lidská společenská instituce. Vznikla již v dávných dobách a jejím úkolem bylo a je své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat a připravovat pro život. Každému jedinci umožňuje vytvořit pevné sociální vztahy. Dítě si v rodině upevňuje modely chování, dochází zde k předávání norem, komunikaci verbální a neverbální. Dítě potřebuje vyrůstat v prostředí stálém a citově příznivém, vřelém a přijímacím, aby se mohlo správně vyvíjet po duševní a charakterové stránce. Je velmi složité, možná i nemožné, přesně definovat pojem rodina. Existuje mnoho definic, které se od sebe liší maličkostmi či závažnějšími faktory a nikdo nedokáže říct, co je správně. Důvodem je stále se vyvíjející rodina a měnící se postavení dítěte i rodičů. Definice, kterou uvádí Vaníčková a Provazníková v knize o Krizové intervenci zní: „Sociologická jednotka tvořena vztahem mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. Členové rodiny se ekonomicky a morálně podporují. Úlohou rodiny je zabezpečit optimální podmínky pro zachování zdraví, tělesný, duševní a citový vývoj dítěte pro vytváření jeho osobnosti. V širším slova smyslu je rodina označením pro vztah všech pokrevních příbuzných.“ *Vaníčková, Provazníková, 2006+

2.1 Rodinné prostředí a jeho význam pro psychický vývoj dítěte Mnoho výzkumů a názorů odborníků i laiků se shoduje v tom, že alespoň v prvních letech života je rodina pro dítě naprosto nezastupitelná. Rodina dítěti zprostředkovává významné metody chování. Dává mu nejen možnost je od počátku života vnímat a pozorovat, ale také si je prakticky zkoušet v přátelském prostředí domova. Tam může být dítě opravováno a vedeno k lepšímu pochopení a výkonům. Dále rodina předává systém, jak se orientovat v okolním světě. Poskytuje mu mnoho odpovědí na jeho zvídavé otázky, zkoumající příčinné souvislosti prostředí, ve kterém žije. 8

Dalším důležitým faktorem je pocit jistoty, stability zázemí i dostatek podmětů, které provokují jeho aktivitu. Dítě v rodině získává identifikační vzory obou pohlaví, sebedůvěru, jasný vztahový rámec vůči ostatním lidem, světu obecně i vůči sobě samému. Rodina formuje identitu dítěte, jeho pohled na sebe, jeho koncepci vývoje vlastního

9

3 Historie zanedbávání péče Problematika týrání, zneužívání a zanedbávání se v širokém

rozpětí

ve společnosti objevila v 60. letech minulého století. Dítě do této doby nemělo téměř žádná práva a bylo v absolutní moci otce „Potestas patris“ – zákon, který v minulosti ukládal, že otec mohl nakládat se svým dítětem podle svých potřeb *Pöthe, 1999]. Definice syndromu CAN mohla vycházet z rozpoznávání a popisu všech forem ubližování dítěte. Již v té době bylo týrání a zneužívání, velmi silně drženo v tajnosti jako je tomu i dnes. Toto vedlo k důvodu popsat syndrom CAN jako stav, který se nedá skrývat. Je to stav těžce poraněného dítěte. Průběh celého upřesnění syndromu CAN vznikal postupně ze záznamů a zjištění lékařů, kteří si začali všímat nenáhodného dětského poranění. Dunovský (1995) upřesňuje: „Ještě předtím rozlišili Caffey (1946) a Silvermann (1953) další složité poranění dětí (četné zlomeniny žeber, lopatka, nitrolební krvácení apod.) od následků úrazů a označili je jako „non-accidental injurie“ (NAI – tj. neúrazové, úmyslné poškození v rámci krutého zacházení s dítětem). Definice syndromu CAN se tedy rozvijí od definice bitého dítěte. Poprvé syndrom bitého dítěte definoval americký lékař G. H. Kempe v roce 1962 (Battered Child Syndrome). Kempe si během své praxe všímal nepřirozených a neobvyklých zranění, o kterých začal shromažďovat informace a později začal spolupracovat i s jinými pracovišti. Touto cestou postupně došel až k definici. Tyto poznatky vedly až k alarmování politiků a široké veřejnosti, aby konali proti ubližování dětem. *Dunovský, 1995+ Syndrom CAN byl na svém počátku definován jako zneužívání dítěte (Child Abuse) a byl rozdělen na dvě formy: „Na aktivní formu, kterou je dítě ohrožováno nebo poškozováno násilím v jeho nejrůznější podobě a dosahu, a na pasivní formu, při níž je dítě poškozováno hlavně v tělesné oblasti při nedostatečném uspokojování jeho životních potřeb.“ *Dunovský, 1995+ Během několika let se ukázalo, že dítě postiženo syndromem CAN má nejen problémy tělesné, ale i psychického a emocionálního rázu. Toto bylo velmi důležité a zásadní poznání a jak říká Dunovský (1995) „významně přispělo k formulaci druhé části syndromu CAN – tj. zanedbávání dítěte (Child Neglect)“ Po delší době je také do syndromu CAN zahrnuto sexuální zneužívání (CSA – Child Sexual Abuse). 10

Do zvláštní formy syndromu CAN patří také rituální týrání a zneužívání.

V naší zemi se problematice CAN začínají odborníci věnovat až v 70. letech. První zavedená evidence případů CAN byla u nás zaznamenána až v roce 1990. V 90. letech se začínají rozvíjet linky důvěry, krizová centra a neziskové organizace, které jsou zaměřené na pomoc a podporu ohroženým dětem.

11

4 Syndrom CAN Definovat syndrom CAN je stejně tak složité, jako definovat pojem rodina. Podle Zdravotní komise Rady Evropy je Syndrom CAN definován jako poškození fyzického, psychického i sociálního stavu a vývoje dítěte, které vzniká v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti hodnoceno jako nepřijatelné. V součastné době se často v literatuře vyskytuje definice syndromu CAN podle Prof. Dunovského, který za týrání, zneužívání a zanedbávání považuje: „Jakékoliv nenáhodné preventabilní a vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele, anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.“ *Dunovský, 2005+ J. Průcha v Pedagogickém slovníku definuje týrání v širším pojetí takto: „Každé hrubé jednání s dítětem vedoucí k poškození fyzického nebo duševního zdraví, tedy i emocionální týrání dítěte (např. hrubým výsměchem a ponižováním, šikanováním, zatahováním do neřešitelných konfliktů…“ *Průcha, 2001+ Příznaky syndromu CAN vznikají následkem aktivního ubližování nebo nedostatečné péče. Dospělý agresor zde zneužívá fyzické síly či psychické nadřazenosti a moci nad komplementárně podřízeným a závislým dítětem.

4.1 Jednotlivé složky zahrnuty do syndromu CAN Podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 syndrom CAN zahrnuje:

4.1.1 Fyzické týrání Jedná se nejen o vědomé tělesné ubližování dítěti, ale také nezabránění takovému zacházení s dítětem. Fyzické týrání představuje všechny nepřiměřené akty násilí na dítěti. Fyzické týrání zahrnuje hrubé útoky na dítě, které vedou k tělesnému zranění, trvalému poškození dítěte a v nejhorších případech až k usmrcení dítěte. Tělesné trestání dítěte je také považováno za fyzické týrání.

12

V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí -

nevhodnými přístupy a špatným

rozhodováním). Formy fyzického týrání nepřiměřené bití rukou (pohlavky, facky), či různými nástroji (vařečka, řemen) kopání do dítěte, údery pěstí (má často za následek poranění vnitřních orgánů) popáleniny (např. cigaretou), opaření horkou vodou bodné rány (často nůžkami) vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce - způsobující trhliny odmrštění, odhození dítěte škrcení, dušení svazování, připoutání silné třesení, zejména s malým dítětem odnímání spánku, potravy

4.1.2 Psychické týrání Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na vývoj dítěte. Ovlivňuje citový vývoj, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické týrání se objevuje samostatně, nebo je vždy doprovázeno ostatními diagnostickými kategoriemi syndromu CAN - fyzické týrání, sexuální zneužívání a šikanování. Formy psychického týrání časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (př. „Když se nebudeš učit, utrápíš mě", „Když budeš zlobit, zabije mě to") permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence 13

požadavek nereálných výkonů - ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj.) násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání, které se vyskytuje v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů. Dítě obvykle bývá dlouhodobě vystaveno nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem. Tato problematika zahrnuje především: zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako „svědka" („To on mě přeci napadl", „Ona si začala") získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči bránění ve styku dítěte s druhým rodičem nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem

4.1.3 Sexuální zneužívání Každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele. Dítě je zákonem plně chráněno před sexuálními kontakty v jakékoliv formě až do svých 15 - ti let. Věková hranice není stanovena tam, kde je zneužíváno závislosti jedné osoby na druhé. Do sexuálního zneužívání jsou zahrnuty všechny formy chování, ve kterých se vyskytuje sexuální podtext. V některých případech dítě může některé formy sexuálního zneužívání prožívat jako relativně tělesně příjemné. Ale i v tomto případě je ovlivněn psychický vývoj dítěte, který je ovlivněn sexuálním zneužíváním. V roli zneuživatele může být kdokoliv, v nejčastějších případech se však jedná o velmi blízkou a známou osobu v životě dítěte – příbuzní, rodinní přátelé, učitel, trenér atd. O osobu neznámou jde velmi zřídka. V mnoha případech zneuživatel působí na okolí dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít dobré vystupování na veřejnosti a dobrou pověst.

14

Formy sexuálního zneužívání a) bezkontaktní sexuální zneužívání: obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s exhibicionistou pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení vystavení dítěte sledování pornočasopisů, pornofilmů přinucení dítěte sledovat soulož b) kontaktní sexuální zneužívání: osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií nucení dítěte, aby manipulovalo pohlavními orgány svými či zneuživatele orální, anální sex sexuální styk (včetně znásilnění) c) komerční sexuální zneužívání: zneužití dítěte k dětské pornografii zneužití dítěte k dětské prostituci

4.1.4 Zanedbávání Znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní. Formy zanedbávání uvádím v další kapitole.

4.2 Statistika výskytu syndromu CAN v ČR V České republice a v Evropě se uvádí, že 1-2% dětí zasahuje syndrom CAN. To je asi 20 – 40 tisíc dětí mladších patnácti let. A více než polovina dětí je mladších 6 let. Nejčastěji se obětí syndromu CAN stávají děti kojeneckého a batolecího věku. K týrání a zanedbávání dochází u dívek stejně jako u chlapců. Odhadem u nás ročně zemře na následky syndromu CAN až 50 dětí. Stejné procento jako v České republice se pohybuje i v ostatních zemích Evropy.

4.2.1 Děti ohrožené syndromem CAN K ohroženým skupinám z hlediska CAN patří děti, jejichž projevy jsou z různých důvodů pro jejich sociální okolí nesrozumitelné, takže je obtížné je výchovně zvládat, a dále děti, které svým chováním vychovatele vyčerpávají, dráždí, popřípadě provokují a svádějí. 15

Za rizikové děti (potenciální oběti týrání, zneužívání a zanedbávání) lze proto považovat: děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD), hyperaktivní, neklidné, nesoustředěné, náladové, impulzívní nebo děti z jiných příčin nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité, plačtivé a úzkostné; děti nevlastní; děti chronicky ve škole neprospívající; děti neobratné či jakkoliv nezapadající do běžné normy a rodičovského očekávání (nemocné, postižené, „nehezké“); děti mentálně retardované; děti neaktivní, utlumené, uzavřené, které nedovedou vzbudit ani udržovat zájem dospělého v náležité intenzitě (zvláště v případech zanedbávání); dívky výrazných ženských tvarů, mazlivé až koketní (v případě sexuálního zneužívání)

4.3 Děti postižené syndromem CAN Děti postižené syndromem CAN nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo, či si dokonce na rodiče stěžovaly.

16

4.4 Podmínky ohrožující děti Zanedbávání dělíme podle podmínek, které potencionálně ohrožují dítě na podmínky vnější a podmínky vnitřní. Vnější podmínky ohrožující dítě: život dítěte v zařízeních kolektivní výchovy, úmrtí matky a osiření dítěte, ohrožení vzniká z důvodu nedostatku určitých vývojových podnětů, nepřítomnost otce, může být silným deprivačním činitelem, rodiny sociálně slabé alkoholismus či drogová závislost rodičů, promiskuitní sexuální vztahy a nestálé rodinné prostředí, náročná povolání rodičů. Vnitřní podmínky ohrožující dítě: citovou nezralost a povahovou nevyspělost matky, otce nebo obou a to hlavně u rodičů blízkých věkové hranice zletilosti, duševní poruchy, duševní nemoci a mentální retardace rodičů, vážné smyslové poruchy rodičů, pohybová invaliditu rodičů, zvláštní životní postoje, praktiky a zásady příslušníků náboženských sekt a společenských skupin žijících na okraji společnosti.

4.5 Týrající pachatel Týrajícím pachatelem bývá nejčastěji muž, obvykle vlastní nebo nevlastní otec dítěte. Některé matky v takových situacích mnohdy zaujímají roli pasivních účastnic; násilný způsob zacházení s dítětem pak z různých důvodů tolerují. Ženy jako pachatelky se dopouštějí častěji zanedbávání péče o dítě. Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací. 17

Do první skupiny jsou zahrnuty osoby, které disponují zvláštními vlastnostmi, tzn. takové, které se zvláštně chovají, mají zvláštní povahu a zvláštní sklony, ať už důvody k tomu mají jakékoliv. Jsou to především jedinci trpící nějakou psychopatologii. Rodič postižený duševními nemocemi či poruchami (psychózy, deprese, anomální vývoj osobnosti, neurotické poruchy osobnosti atd.) nemůže dobře uspokojovat potřeby dítěte. Stejně tak tomu je také, pokud vychovatel je nějakým způsobem handicapovaný (mentální retardace, somatické onemocnění, vážná smyslová či pohybová porucha, invalidita apod.) a kdy ho jeho postižení vyřazuje z funkce dobrého rodiče. Rizikovými osobami jsou také rodiče závislí na lécích, alkoholu, drogách či hracích automatech. Soužití s těmito patologicky se chovajícími rodiči se stává pro dítě rizikem. Do této kategorie patří také rodič, který v historii prošel ve své rodině zanedbáváním. Není v dospělosti schopen dobře lásku dávat ani přijímat. Vlastní dítě většinou vychovává v důsledku svých zkušeností z chování jeho vychovatelů, způsobem ohrožujícím, který vytváří dítěti opět deprivační prostředí. Dítě tak zanedbává, neboť neví a ani neumí poskytnout svému dítěti to, co potřebuje, protože to sám ve svém dětství nepoznal. Do druhé rizikové skupiny vychovatelů řadíme rodiče s velmi nízkým věkem. Jde většinou o osobnosti nezralé a povahově nevyspělé jedince s nízkým dosažením vzděláním, s mladickými, nikoliv

však

rodičovskými zájmy

a s nedostatkem

rodičovských zkušeností. Tyto osoby v důsledku neznalosti vývojových potřeb dítěte, dítě zanedbávají. (Týrající pachatel – příloha č. 1)

4.6 Rizikoví dospělí (potenciální pachatelé týrání, zneužívání a zanedbávání dětí) lidé s patologickým vývojem osobnosti, s agresívními povahovými rysy, lidé impulzívní, nezdrženliví, trpící neurotickými obtížemi apod.; lidé závislí na alkoholu a drogách; lidé žijící chronicky ve stresové situaci (např. nezaměstnaní, neúspěšní, zklamaní v partnerství,…); lidé, kteří byli sami v dětství zanedbáváni a týráni;

18

lidé nedostatečně motivovaní pro rodičovství (např. upřednostňující vlastní záliby nebo zaujatí vlastními problémy), rodiče psychosociálně nezralí pro rodičovství (např. velmi mladí rodiče) nebo rodiče s přehnanými nároky na své dítě; lidé s neobvyklým životním stylem (členové sekt apod.); rodiče, kteří z různých důvodů nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti (nemocní, žijící v bídě,…) nebo lidé psychicky nemocní či mentálně retardovaní; osoby sexuálně deviantní či hyperaktivní, s oslabenou sebekontrolou (např. muži pokročilého věku nebo dementní atd.) - v případě sexuálního zneužívání. Dítě: pohlaví, předčasná vyspělost, nechtěné dítě, tělesně postižené dítě; Rodiče: nízký věk, osamělý vychovávající rodič, nechtěné těhotenství, nedostatečné výchovné rodičovské kompetence, osobní zkušenost s týráním v dětství, drogová závislost, nedostatečná předporodní péče, fyzická nebo psychická nemoc, problémy v partnerském

vztahu;

Rodina: velikost rodiny, nízký socioekonomický status, společenská izolace, vysoký stupeň

stresu,

násilí

nebo

zneužívání

v

rodině

v

minulosti;

Komunita/společnost: neexistence nebo nerespektování dětských práv, neuznávání hodnoty dítěte (diskriminace podle pohlaví, děti menšinových skupin obyvatel, postižené), sociální nerovnost, organizované násilí (války, vysoká kriminalita, akceptace násilí ze strany společnosti, násilí prezentované v médiích, kulturní normy dané společnosti). Tabulka č. 2 – Světová zdravotnická organizace (WHO) popisuje rizikové faktory týrání a zneužívání v jednotlivých oblastech životního pole dítěte z globálního pohledu

19

5 Zanedbávání a jeho definice 5.1 Definice Zanedbávání je nejrozšířenější formou syndromu CAN. Nejčastěji se pro pojem zanedbávání používá definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992, která charakterizuje zanedbávání jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu vývoje dítěte anebo ohrožuje dítě. Specialista na problematiku syndromu CAN Jiří Dunovský, definuje zanedbávání následovně: „Zanedbávání zachycuje především všechny škodlivé formy „ne-péče“ o dítě se všemi nepříznivými důsledky pro jeho život a vývoj jak v oblasti tělesné, tak psychické a emocionální i sociální. Jejich společným jmenovatelem je však vždy poškozování osobnosti dítěte, v nejzávažnějších případech pak i jeho zahubení.“ Definice syndromu CAN podle Marie Vágnerové: „Poškozování nedostatečnou aktivitou rodičů, omezení interakce mezi rodičem a dítětem, což se projeví nedostatečným uspokojením jeho potřeb deprivací.“

5.2 Názory na problematiku zanedbávání Názory odborné veřejnosti jsou různorodé stejně tak, jako vymezení syndromu CAN. Zanedbávání je často označováno jako fyzické týrání pasivního charakteru [Halfarová, Pöthe, 2002] anebo jako pasivní forma psychického týrání *Matějček, 1995]. Stejně jako v případě týrání je i zanedbávání zvláště ohrožujícím jevem, jestliže je systematicky organizované. Zanedbávání je definováno jako vážné opomíjení rodičovské péče nezbytné pro tělesný a duševní vývoj dítěte. Zanedbávání je patrně nejčastějším typem špatného zacházení s dětmi, ale zdá se, že o jeho formách a následcích víme mnohem méně než o fyzickém týrání a sexuálním zneužíváním. V této souvislosti se mluví o „zanedbávání zanedbávání“. Zanedbávání je nejčastějším typem špatného zacházení s dětmi. Někteří autoři zdůrazňují nezájem rodičů, kteří své děti z velké části ignorují. Jejich interakce s dětmi kolísá často od extrémů k extrému v řadě nesoustavných, nepředvídatelných a často násilných epizod s cílem mít od dítěte klid a oddechnout si od chaosu v rodině.

20

5.3 Pohled odborníků a veřejnosti na problematiku zanedbávání Zanedbávání je odborníky i veřejností všeobecně velmi podceňované. Přestože následky zanedbávání jsou velmi podstatné, možným důvodem může být nenápadnost a špatná rozpoznatelnost jevu, jelikož příznaky zanedbávání se objevují až po delší době. Dalším možným důvodem, proč se veřejnost a lékaři nezabývají zanedbáváním je, že se uvěří vysvětlování dospělé osoby, než malého dítěte. Aby mohlo dojít k diagnostikování zanedbávání, je nutné, aby trvalo nějakou dobu a dosáhlo určité intenzity. Zanedbávání dítěte vytváří velké nebezpečí vzniku závažných důsledků pro růst a vývoj dítěte. Jednotlivé formy syndromu CAN se zřídka objevují samostatně, většinou se jednotlivé jevy vzájemně prolínají a kombinují v různých podobách. Nejčastěji je zanedbávání spojeno nejčastěji s fyzickým týráním. [Pemová, 2001+

5.4 Formy zanedbávání Zanedbávání dítěte má různé formy. Doposud bylo rozeznáno dvanáct druhů zanedbávání: o

Odmítnutí poskytnutí lékařské péče nebo otálení s poskytnutím lékařské péče

o

Odmítnutí poskytnutí péče o duševní zdraví nebo otálení s ní

o

Zanedbání dozoru (kontroly)

o

Odepření opatrování

o

Poskytnutí nedbalé provádění péče

o

Opuštění nebo vzdálení se

o

Selhání v poskytnutí domova

o

Zanedbání osobní hygieny

o

Rizika spojena s bydlením,

o

Neadekvátní hygiena bydlení

o

Zanedbávání výživy

o

Zanedbání vzdělání [www.americanhumane.org] 21

5.5 Členění zanedbávání Z důvodu lepší přehlednosti se zanedbávání člení do několika základních skupin:

Tělesné zanedbávání Spočívá v selhání při zabezpečení tělesných potřeb dítěte. To zahrnuje neposkytování přiměřeného jídla a pití v oblečení, přístřeší, nedostatečná zdravotní péče (povinné očkování) a ochrany před ohrožením. Příklad tělesného zanedbávání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.1 Tělesné zanedbávání

Citové zanedbávání Jedná se neuspokojování citových potřeb dítěte, a to pokud se týče náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří. Příklad citového zanedbávání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.2 Citové zanedbávání

Zanedbávání výchovy a vzdělání Vyznačuje se selháním v zabezpečení plných možností vzdělání dítěte a to např. neustálou absencí ve škole, nepřiměřená dětská práce, která brání naplňování vzdělání. Krajním případem zanedbávání je izolace dítěte od lidské společnosti. Příklad zanedbávání výchovy a vzdělání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.3 Zanedbávání výchovy a vzdělání

Zanedbávání v oblasti zdravotní péče Odehrává se v případech, kdy dítě potřebuje tuto péči, či v případech, kdy je opomíjena základní preventivní zdravotní péče a taktéž nedostatečný dohled přiměřený věku dítěte, projevující se zvýšeným počtem úrazů dítěte, kterým bylo možno zabránit.

22

Zanedbání dozoru Ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu. Příklad zanedbání dozoru ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 11.4 Zanedbávání dozoru (doplněno podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992)

„Samozřejmě, že některé z těchto podmínek se mohou vyskytovat v každé domácnosti, ale přetrvávání a větší výskyt těchto faktorů je podstatný pro nějaký stupeň zanedbávání.“ *Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995+

5.6 Druhy zanedbávání Pokud hovoříme o zanedbávání dítěte, pak si všímáme vnějších projevů, je si však potřeba uvědomit, že níže uvedené projevy se mohou objevovat i v rodinách bez sociálních problémů. Dlouhodobé přetrvávání či kumulace charakteristických projevů zanedbávání nám však určuje, zda se jedná o všeobecné zanedbávání nebo o těžké zanedbávání. Tyto dva stupně jsou vymezeny tak, že:

5.6.1 Všeobecné zanedbávání Týká se odpovídajícího oblečení, jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky a s lidmi. Také zde patří i nedostatečná ochrana před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy jako je alkoholismus, kriminalita a toxikomanie.

5.6.2 Těžké zanedbávání Vyznačuje se situacemi, které bezprostředně ohrožují zdraví či život dítěte. Jde o děti, které trpí dlouhodobě hladem, žízní, zimou, žijící nedobrovolně izolovaně od lidské společnosti, ale také např. i ty kteří žijící ve společnosti zvířat.

23

5.7 Členění zneužívaní v zahraničí U zahraničních odborníků se setkáváme s detailnějším propracováním kategorií rizik zanedbávání, vymezených podle míry nebezpečí vyplývajícího z nekvalitní péče o dítě. Zde se rozeznávají tři stupně vážnosti ohrožení dítěte, které jsou rozděleny do kategorie „nejmenšího“, „středního“ a „vážného“ rizika zanedbávání. Do kategorie „nejmenšího rizika“ zahrnuje ty případy, kdy riziko lze považovat skutečně pouze za potenciální a důsledky případného ohrožení dítěte za malé. Mezi tato rizika patří například nebezpečí dětských úrazů, jejichž četnost i důsledky lze účinně zmenšovat vhodnými preventivními opatřeními (např. používání cyklistických helem a dalších sportovních pomůcek při trávení volného času dětí, vybírání hraček věkově odpovídajících dítěti apod.). Případy zanedbávání těchto rizik, pokud ovšem nejsou opakující se a jejich důsledky nemají významný vliv na zdraví dítěte, nevyžadují zpravidla intervenci orgánů sociálně právní ochrany. „Střední riziko“ představuje situaci, kdy riziko ohrožení dítěte významně stoupá. Zejména trvá-li ohrožení zdraví a vývoje dítěte delší časový úsek (např. dlouhodobá chudoba rodiny a z ní vyplývající nedostatek kvalitní výživy, nevhodné bytové podmínky atd.). Za těchto okolností již rodina není schopna situaci sama vyřešit a je proto potřeba vyhledat služby sociální intervence. Nejnebezpečnější je kategorie „vážného rizika“ zanedbávání, která znamená situaci dlouhodobého anebo kombinovaného ohrožení dítěte, jehož důsledkem může být vážné poškození zdraví či dokonce smrt dítěte. Do této kategorie je řazena především problematika zanedbávání zdravotní péče a zanedbávání péče o duševní zdraví dítěte. *Pemová, 2001+

24

6 Charakteristické znaky zanedbávání Charakteristické znaky zanedbávání se mohou vyskytovat v jakékoliv kombinaci. Posuzování a projevy jsou velmi individuální, stejně tak jako diagnostikovat zanedbávání. nevhodné oblečení dítěte, které není adekvátní pro dané roční období, oblečení, které působí dítěti nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké, únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu, nedostatečná osobní hygiena, včetně hygieny dentální, neurotické návyky, asociální a destruktivní chování dítěte, poruchy řeči a příjmu potravy, podávání potravy o nízké nutriční hodnotě a jednostranné podávání stravy po nepřiměřeně dlouhou dobu, dítěti není podáváno ovoce a zelenina, dítě nezná teplou stravu, dožaduje se jen jednoho druhu jídla, zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem kde se nacházejí např. odpadky, exkrementy, plíseň, domácnost není dostatečně vytápěna, místo na spaní je špinavé a chladné, nebo se zde nevyskytuje lůžko vůbec, nedostatek patřičné lékařské péče, poruchy růstu, vývoje, retardace a nerovnoměrný psychomotorický vývoj dítěte, nedostatečný dohled nad dítětem se zanedbáním prevence před úrazy, situace kdy je dítě nuceno převzít odpovědnost za péči o své sourozence a další děti, ponechávání dítěte v domácnosti bez dozoru dospělého, pobyt dítěte na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru např. automobilu a nevyzvednutí dítěte po zavírací době kolektivního zařízení jako jsou školky a školní družiny, nedostatečné sociální dovednosti, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plachost, lhostejnost, obdiv k radikálním politickým

a

náboženských

hnutím,

[www.kreativne.com]

25

a

sociálně-patologické

chování.

6.1 Projevy, které se mohou objevit u zanedbávaného dítěte - má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči -

touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nerozlišuje mezi „svými“ a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi)

-

úzkostné, depresivní nebo má neurotické chování – houpá se, kouše si nehty, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou (pohybové automatismy)

-

je chronicky unavené, otupělé, nesoustředěné, ospalé až apatické, někdy naopak podrážděné, hyperaktivní či nezvladatelné (skáče, křičí, do něčeho buší)

-

má narušené sociální vztahy, špatně navazuje kontakty, často je v pozici obětního beránka

-

všechno jí hltavě a hladově, žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci, má nutkání ke krádežím a sběru odložených věcí

-

do školy přichází pozdě, nepřipravené na hodinu, otálí s odchodem domů

-

jsou u něj patrné poruchy chování – lhaní, útěky z domova, záškoláctví, sebe

poškozování,

sklony

k agresivnímu,

destruktivnímu

a delikventnímu chování (nedostatek soucitu, necítí vinu za porušení společenských norem) -

tendence k drogové, alkoholové a jiné závislosti.

Medikosociální aspekty syndromu zneužívaného a zanedbávaného dítěte, byly formulovány zdravotním výborem Rady Evropy a jejich doporučení rozpracovávají konkrétní úkoly na úrovni prevence, detekce, vyšetřování, intervence, léčení, revize a výcviku a vzdělávání odborníků tak, aby byla respektována Úmluva o právech dítěte, byla zajištěna jejich ochrana před násilím. Hlavním mottem je „Dejte dětem poznat, že je vždy berete vážně a že učiníte vše pro to, abyste je chránili“. *Vaníčková, Provazníková, 2006+

26

7 Legislativa a sociálně právní ochrana dětí Legislativní opatření uvádím z důvodu, že jej považuji za nedílnou součástí celého tématu a každý případ zanedbávání je podložen právy a zákony. V zákonech se uvádí vždy pojem týrání, ale v kapitole č. 5.1.1 uvádím, že zanedbávání je formou týrání, proto používám tyto zákony ve své práci. 20. století bývá označováno jako století dítěte, neboť v něm byly přijaty tři zásadní dokumenty týkající se práv dítěte. Rok 1924 Charta práv dítěte, rok 1959 Konvence práv dítěte, 1989 Úmluva o právech dítěte. Posledně jmenovaný dokument poprvé definoval dítě od 0 do 18 ti let a poprvé identifikoval právo každého dítěte vyrůstat v rodinném prostředí. Všechna práva dětí jsou míněna jako ochrana dětí před násilím a negativními vlivy, které by mohly narušit jejich vývoj a neumožnit tak využití jejich genetického potencionálu či poškodit jejich zdraví. *Provazníková, Vaníčková, 2006]

7.1 Oznamovací povinnost Od 1. 1. 1994 platí zákon, který udává oznamovací povinnost proti trestnému činu týrání svěřené osoby a povinnost překazit jeho páchání. Každý občan je povinen oznámit trestný čin, respektive podezření ze spáchání trestného činu, kterým je kvalifikováno např. tělesné týrání dítěte, sexuální zneužívání dítěte a neučiní-li tak, sám se dopouští trestného činu neoznámení trestného činu. Oznámení se podává organům činným v trestném řízení – policii nebo státnímu zastupitelství. Souběžně se musí předat oznámení i orgánu sociálně-právní ochraně dětí. Oznámení se také může podat na některou z neziskových organizací www.fod.cz Oznámení je možné provést anonymně. U pohlavního zneužívání má každý občan povinnost zabránit v jeho páchání či ho přerušit (viz paragraf 167 a 168 trestního zákona). Zákon ještě vymezuje ohlašovací povinnost určitým profesím.

27

7.2 Úmluva o právech dítěte Úmluva o právech dítěte byla přijata na Valném shromáždění OSN dne 20. Listopadu 1989 v New Yorku. V platnost vstoupila 2. září 1990. První den jí podepsalo 61 zemí a stav k 6. prosinci 2006 je 193 zemí světa. Jedná se o první právně závazný mezinárodní nástroj, kde jsou zakotvená veškerá práva dětí. V České a Slovenské Federativní Republice nabyla Ústava platnosti 6. února 1991.

Úmluva o právech dítěte je založena na čtyřech principech: právo na přežití – zaručuje zachování života a právo na uspokojení základních lidských potřeb právo na rozvoj – umožňuje rozvoj dítěte, právo na vzdělání, volný čas, svobodu myšlení a vyznání právo na ochranu – chrání dítě před násilím, zneužíváním a zanedbáváním právo na účast – dává dítěti právo vyjádřit se ve všech záležitostech, které se ho týkají [www.sosvp.cz]

7.3 Předpisy vtahující se k syndromu CAN -

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základní práv a svobod

-

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudím, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

-

Sdělení MZV č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte

-

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 28

-

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve změně pozdějších předpisů, aj

7.4 Sociálně právní ochrana dětí Sociálně právní ochrana dětí představuje zajištění práv dítěte, které zahrnují: -

Právo na život

-

Příznivý vývoj

-

Rodičovskou péči

-

Život v rodině

-

Osobní identitu

-

Svobodné myšlení

-

Náboženství

-

Vzdělání

-

Zaměstnání

-

Ochranu před tělesným a duševním násilím

-

Ochranu před zanedbáváním, zneužíváním a vykořisťováním

Sociálně právní ochrana dětí je upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Ochrana dítěte a jeho práv spadá do řady právních oblastí – rodinná, školní, sociální, daňová, občanskoprávní, trestní apod. Sociálně právní ochrana dětí je vyjádřeny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon vymezuje ochranu práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. V zákoně o SPO jsou upravena jen některá opatření směřující k ochraně dětí. Ochrana dětí je obsažena i v řadě dalších právních předpisů (zákon o rodině, občanský soudní řád, trestní zákon, trestní řád, zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, zákon o sociálním zabezpečení atd.)

29

7.4.1 Hlavní principy sociálně právní ochrany dětí Hlavním předmětem sociálně-právní ochrany dětí je nejlepší zájem a blaho dítěte. -

Sociálně-právní ochrana se poskytuje všem dětem bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného myšlení, národnosti, etnického nebo sociálního původu

-

Poskytování sociálně-právní ochrany dětí je vždy bezplatné

-

Poskytuje se všem dětem

-

Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu fyzického, psychického a mravního vývoje

-

Ochrana dětí před sociálně patologickými jevy

-

Ochrana dětem, které jsou dočasně nebo trvala zbavení svého rodinného prostředí nebo dětem, které nemohou být ponechány v tomto prostředí

-

Vždy se musí respektovat etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ dítěte

-

Orgány sociálně-právní ochrany dětí mají povinnost sledovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy, aniž by došlo k zásahu do řízení provozu zařízení, kde se vykonává ústavní nebo ochranná výchova. [www.sosvp.cz]

30

PRAKTICKÁ ČÁST 8 Mateřská škola speciální, Drahaňská 779/7, PRAHA 8 MŠS je jedno ze zařízení, které se zabývá péčí a vzděláváním nejen zanedbávaných dětí. Zřizovatelem MŠS je hlavní město Praha. Jedná se o internátní zařízení s kapacitou 30 dětí, kde je nepřetržitý provoz. MŠS je vedena paní ředitelkou Mgr. Taťánou Nesvedovou, kterou zastupuje Věra Fiřtová. (Všichni jmenovaní souhlasí s uvedením celého jména). Dále v MŠS pracuje sociální pracovnice, zdravotnice, logopedky atd. (Struktura zaměstnanců - příloha č. 2) MŠS je dvoupatrová budova, kde jsou dvě třídy a veškeré vybavení pro děti a personál (jídelna, prádelna, kanceláře, sborovna atd.) V druhém patře budovy jsou pokojíčky, které jsou pro 2 – 3 děti. MŠS se nachází v klidné příměstské části. K MŠS patří rozlehlá zahrada, která je plně přizpůsobena dětem. (Foto – příloha č. 3)

Rámcově stanovený režim dne: Od 6:30 7:30

Vstávání a respektování individuální potřeby spánku, ranní hygiena, ranní cvičení Snídaně Dopolední činnosti hravého charakteru se zařazováním řízených

Do 10:00

plánovaných činností ve skupinách, individuální práce, v průběhu svačina

Do 12:00 12:00 Od 13:00 – 14:00 14:30 Do 18:00 18:00 Do 19:45 Od 19:45

Pobyt venku Oběd Polední klid, spánek dle individuální potřeby Svačina Spontánní zájmové činnosti při pobytu venku Večeře Osobní hygiena, osobní volno, klidné činnosti, ukládání ke spánku Spánek

Tabulka č. 3, organizační řád MŠS 31

8.1 Organizační řád Vzdělávání a výchova dětí se sociálním znevýhodněním, kde se sociální znevýhodněním se rozumí rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy. Vzhledem k prostředí, z jakého do MŠS přicházejí, jsou tyto děti: -

Opožděné ve vývoji – psychickém i fyzickém

-

S vývojovými nerovnoměrnostmi a psychosociálními poruchami se vztahem k citové a psychické deprivaci.

-

Z rodin, kde se vyskytuje závislost na alkoholu, drogách nebo jiných psychotropních látkách.

-

Hyperaktivní, neurotické, s poruchami chování

-

Zanedbávané nebo přímo ohrožené.

-

Z rodin, kde jeden nebo oba rodiče jsou ve výkonu trestu.

Návštěvy zákonných zástupců v MŠS: Zákonní zástupci mohou dítě v MŠS neomezeně navštěvovat (po telefonické domluvě). Je zde zájem, aby zákonný zástupce byl motivován k co nejčastějším stykům s dítětem. MŠS pravidelně jednou týdně pořádá program pro rodiče s dětmi. Každý kontakt, telefonát a návštěvu musí pedagogové zapsat do knihy návštěv, kde uvede i reakci dítěte.

V případě nutnosti, poskytuje MŠS tzv. azylový pobyt. Důvodem je nejčastěji zdravotní stav jejich zákonných zástupců, hospitalizace apod. Dále MŠS poskytuje azyl pro nevyzvednuté děti z mateřských škol a školních družin obvodu Prahy 8.

8.2 Školní řád Poslední aktualizace školního řadu proběhla k 1. 1. 2009. Zahrnuje informace a podmínky pro zákonné zástupce dětí a pravidla, kterými se MŠS řídí.

32

Zákonní zástupci dětí mají právo: -

Na vzdělávání a školské služby

-

Na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání, o průběhu pobytu dítěte v MŠS, informace o jeho zdravotním stavu v době pobytu v MŠS

-

Na informace a poradenskou pomoc školy v záležitostech týkajících se výchovy a vzdělávání, zdravotní a sociální oblasti

-

Vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajících se podstatných záležitostí vzdělávání dítěte

Povinnosti zákonného zástupce: -

Zajistit, aby dítě řádně docházelo do školky, dodržovat dobu přijímání dětí

-

Na vyzvání ředitelky školy se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se dítěte

-

Informovat školu o zdravotním stavu dítěte nebo jiných závažných skutečnostech – vždy při příchodu do MŠS

-

Oznámit MŠS předem známou nepřítomnost dítěte, není-li nepřítomnost předem známá, omluvit dítě neprodleně, vzhledem ke specifiku MŠS se nepřítomnost dětí hlásí příslušnému OPD

-

Oznamovat škole údaje do školní matriky a změny těchto údajů

-

Informovat se na průběh pobytu, vzdělávání a zdravotní stav dítěte

-

Alespoň 1x týdně dítě v MŠS navštívit

-

Včas a pravidelně uskutečňovat úhradu poplatků za pobyt dítěte v zařízení

Děti se do MŠS přijímají na základě rozhodnutí ředitelky a to se souhlasem jeho zákonného zástupce (vyhl. č. 14/2004 Sb., v plném znění, zákon č. 161/2004 v plném znění). U všech dětí je stanoven zkušební pobyt v délce 3 měsíců. Přijímány jsou všechny děti z celé Prahy, na podkladě návrhu SO OPD, zák. zástupce dítěte, školy nebo školského zařízení, PPP, zdravotnického zařízení a centra. Při zařazování musí zákonný zástupce vyplnit vstupní dotazník o dítěti. A dále se shromaždují dokumentace o dítěti, které se průběžně vedou a doplňují po celou dobu docházky. (Vstupní dotazník – příloha č. 4)

33

Pedagogický spis -

Souhlas se zařazením dítěte do MŠS

-

Zmocnění a kontaktní adresy

-

Vstupní dotazník

-

Průkaz pojištěnce – kopie

-

Výpisy ze zdravotní dokumentace, které by neměly uniknout pozornosti pedagogů

-

Rozhodnutí o odkladu školní docházky

-

Kopie psychologických vyšetření

-

Interní příkazy a informace

-

Diagnostiky dětí doplňované pravidelně po 3 měsících

Zdravotnická dokumentace -

Řídí se dle vnitřních předpisů MŠS

-

Zdravotní a očkovací průkaz – kopie

-

Lékařská zpráva – souhlas rodičů

-

Evidenční list nemocnosti

-

Vstupní evidenční dotazník

Sociální dokumentace -

Zprávy z OSP0D

-

Rozhodnutí soudu

-

Souhlas se zařazením dítěte do MŠS

-

Kopie rodného listu (souhlas rodičů)

-

Přihláška ke stravování

-

Souhlas s logopedickou péčí

-

Zařazení dítěte do MŠS na 3 měsíce

-

Rozhodnutí o zařazení dítěte do MŠS

-

Zmocnění k vyzvedávání dítěte z MŠS

34

Bezpečnost dětí a ochrana jejich zdraví MŠS vykonává dohled nad dítětem od doby, kdy si pedagogický pracovník dítě převezme od rodičů či zákonného zástupce (pověřené osoby), až do doby, kdy jim pedagogický pracovník dítě předá zpět. Během pobytu je dítě sledováno zdravotnicí, která v případě nemoci kontaktuje rodiče či zákonného zástupce.

Ochrana dětí před sociálně patologickými vlivy Všichni zaměstnanci školy mají oznamovací povinnost v případě zjištění či podezření na ohrožení dítěte sociálně patologickými jevy, je-li vystaveno šikaně nebo týrání, popřípadě jinému nežádoucímu zacházení.

35

9 Kazuistika

Jméno:

Jakub (z důvodu ochrany údajů jsem změnila jméno)

Datum narození:

2003

Jakub měl soudně nařízenou ústavní výchovu a byl umístěn do Speciální mateřské školy, Drahaňská v Praze v Čimicích, kam nastoupil dne 16. 4. 2007 po hospitalizaci v nemocnici Na Bulovce. Nezletilý Jakub obýval spolu se svou matkou a babičkou garsoniéru, v bytě o velikosti 15m2 chovali tři vlčáky, kočku, morčata a další zvířata. V péči o nezletilého se vždy projevovaly určité hygienické nedostatky. Situace v rodině po hygienické stránce byla velmi špatná. Nezletilý spal v drátěném koši na hadrech, v bytě byl cítit zápach. Lůžko matky a babičky bylo srovnatelné s pelechem pro psa. Celý byt byl zamořen rusy. Otec Jakuba se zabil při autonehodě, když byla matka v šestém měsíci těhotenství.

8. 4. 2007 – 15. 4. 2007 Jakub byl hospitalizován na dětském oddělení FN Na Bulovce Vyjmuto z lékařské zprávy: Opožděný chlapec 3,5 let – mentálně i motoricky, zanedbaně vzhlížející, chabé hygieny, mezi prsty na nohách špína, vši ve kštici nenalezeny, ani hnidy, ve kštici zbytky mléčné krusty – špínou modifikováno zabarvení šupin, na dolních končetinách drobné hematomy – četně staršího data.

Průběh: Jakub byl přijat ze sociálních důvodů, matka před přijetím ve vazbě pro krádež. Hospitalizace bez komplikací. Dítě je těžce zanedbané, ve věku 3 let nemluví, ale nejeví jednoznačné známky fyzického týraní. Na pobyt v nemocnici se dobře adaptoval, výzvě rozumí, vyhoví, bez poruch chování, neplakal. Vzhledem k vydání předběžného opatření, na základě kterého bude dítě odejmuto z rodiny a umístěno do MŠS

36

internátní v Praze v Čimicích, bylo dítě předáno do rukou sociální pracovnice a soudního vykonavatele. Diagnosa: Casus socialis gravis - zanedbávané dítě

Doporučení: neurologické sledování MUDr. S. B.

14. 4. 2007 Soud rozhodl o předání Jakuba do péče MŠS Vyjmuto z rozsudku obvodního soudu pro Prahu 8 Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. O. Š. ve věci o nezletilého Jakuba, který je zastoupen opatrovnicí Mgr. H.M. Soud nařídil toto opatření: „Nezletilý Jakub, narozen 31. 10. 2003, se předává do péče MŠS v Praze 8, Drahaňská 7.“ Další skutečnosti vedoucí k návrhu na nařízení ústavní výchovy jakož i k návrhu na nařízení předběžného opatření dle zákona č. 76, je skutečnost, že dítě se jeví a bylo rovněž shledáno při lékařské prohlídce nezletilého jako vývojově opožděné a zanedbané, vyrůstá naprosto nepodnětném domácím prostředí, jakkoliv lze mít za osvědčené, že vztah mezi matkou a nezletilým je hezký. Nezletilý Jakub ve svém věku 3,5 let nemluví, nezná barvy, nepozná tvary, nezná žádnou písničku ani říkanku. Matka odmítla zařadit dítě do mateřské školy, kde by se mohlo po této stránce rozvíjet. Ke zlepšení situace nepomohla ani spolupráce se sociálním odborem Městské části Praha 8 ani s organizací Člověk v tísni. Dále je přihlíženo na skutečnost, že dne 8. 4. 2007 byly matka i babička nezletilého zatčeny při krádeži v obchodě s potravinami. Obě ženy jsou již stíhány pro trestný čin z ublížení na zdraví a byly umístěny do cely předběžného zadržení, odkud byly dne 9. 4. 2007 propuštěny. Nezletilý, který byl při krádeži přítomen, byl proto umístěn po matčině zatčení do Dětského domova v Praze 5, následně je až dosud hospitalizován ve FN – Bulovka z důvodů diagnostikované bronchitidy. Dle zpráv sociální pracovnice byl nezletilý hladový, oblečen do velmi špinavého oblečení, na nohou měl asi o 2 čísla větší botičky, měl špínu i na chodidlech a za nehty. Dle názoru ošetřujících lékařů je dítě zanedbané a vývojově opožděné, lékaři se domnívají, že nezletilý mohl být týrán. Dítě odloučení od matky a babičky snáší dobře. 37

Podle ustanovení zákonu 76 a) o. s. ř. je-li život nebo příznivý vývoj nezletilého dítěte vážně ohrožen nebo narušen, nařídí předseda senátu předběžné opatření, aby bylo dítě předáno do péče osoby, kterou v usnesení označí. Soud má zde osvědčeno, že příznivý vývoj nezletilého Jakuba je vážně ohrožen, neboť vyrůstá ve velmi špatných hygienických podmínkách, v nepodnětném prostředí, což při zachování součastného stavu povede k jeho dalšímu vývojovému opoždění a zanedbání. Je zřejmé, že matka nestačí krýt finanční potřeby dítěte, rovněž lze oprávněně očekávat vyklizení rodiny z bytu. Soud má tedy za to, že v součastných podmínkách není ochrana práv nezletilé zaručena a že hrozní vážné nebezpečí zanedbání zdravého vývoje dítěte. Soud proto rozhodl o předání nezletilého do péče třetí osoby, a sice Mateřské škole speciální, kde může být nezletilý matkou i babičkou navštěvován, aby nedošlo k oslabení citové vazby mezi nimi. Mgr. O. Š., v. r. Předsedkyně senátu

14. 4. 2007 Psychologické vyšetření Jakub podstoupil psychologické vyšetření. V této době mu byly 3 roky, 5 měsíců, 14 dní. Vyšetření se provádělo z důvodu podezření na syndrom týraného dítěte. Dítě mělo v té již diagnostikovaný syndrom zanedbaného dítěte.

Chování: Klidné, bez známek agrese či impulzivity, bez napětí a úzkostné tenze. Spolupráce dobrá, kontakt normální, oční kontakt, reaguje na své jméno, na úsměv reaguje úsměvem, není pozorováno lekání, dobře reaguje na pochvalu, olizuje si občas spodní ret, jinak nejsou vypozorovány jiné automatizmy. S hračkami si hraje normálně – bez agresivity, násilí. Nevyhýbá se fyzickému kontaktu, rád se nechá hladit a mazlit. Expresivní řeč: Nemluví, místo slov si brouká, když se mu něco nedaří, vyjadřuje nelibost zesíleným broukáním. Není schopen zopakovat slovo, snaží se první slabiku, zopakuje ale maximálně: „ka“, „ga“, „mau“, rozumí a zopakuje ,,hají-hají“, zopakuje ,,ne“, jestli

38

ale rozumí významu není zřejmé, nespojuje ho s kroucením hlavy. Neví, jak dělá pes, kočka… Porozumění řeči: Receptivní stránka řeči se zdá být nepoškozena. Rozumí jednoduchým instrukcím: „pojď sem“, „sedni si“, „stoupni si“, „utři se do ručníku“, „jdi k židli, oknu“, nepozná lednici, dveře, šuplík, kapesník, lampu, umyvadlo – po krátké chvilce to umí ukázat jako znovurozpoznání. Neukáže prstem ucho, nos, bradu. Ukáže oko, pusu, nohu, tričko. Pozornost: Pracuje soustředěně, ale dá se lehce vyrušit jiným podmětem. Spontaneita: V normě, sám začne malovat po předložení papíru a pastelek. Spontánně exploduje, ale jen povrchně, nesnaží se otvírat šuplík, dveře apod. Rád si hraje s autem, pokud ho nějaká jiná činnost přestane bavit, vrátí se k autu. Kresba: Úchop buď prstový, nebo ulnární (dlaňový). Kresba na úrovni čmáranice. Využívá více barev. Barvy: Barvy rozeznat neumí, dokáže ze dvou barev vybrat, jakou má sluníčko, tráva, nebe. Po ukázání bílé barvy dokáže najít jiný bílý korálek, není v tom jistota. Při změně na modrou opět vybírá bílý korálek. Po interferenci opět neví, která barva je bílá. Hrubá motorika: Stojí na jedné noze (P i L), zamává otvíráním a zavíráním pěstičky, neohýba zápěstí. Jemná motorika: Nerozvinutá, neudělá špetku, nezavře palec do pěsti, držení tužky. Činnosti: S tyčkou a korálky neví, co má dělat. Po ukázání navlékaní ho tato činnost baví, zůstává u tvarově jednoho druhu korálků. Z kostiček staví věž vertikálně, ani po ukázce nepoloží kostky vedle sebe, ani jiný útvar. Kostky do krabičky skládá spontánně. Spontánně se nevysmrká, nerozumí „kapesník“.

39

Lateralita: Zdá se být P nevyhraněné: noha P i L, ruka P, ucho P, oko nepřivře, nerozumí: „zakryj si oko“, pozná P a L nohu a ruku u sebe, ostatní části těla ne. Závěr: Z vyšetření vyplývá výrazný pokles kognitivních funkcí, ale i hrubé a jemné motoriky. V testovém výkonu je názorné myšlení lepší než verbální, nicméně i tak slabé. Aktuální celkový výkon je na hranici lehké a střední těžké mentální retardace, u dítěte není rozvinuta expresivní složka řeči, nezdá se být poškozena receptivní složka řeči, je významně narušeno porozumění významům slov. Vzhledem k anamnestickým údajům je pravděpodobná mentální retardace u syndromu zanedbaného dítěte. Z chování a projevu dítěte nenacházím průkazné známky týrání.

Doporučení: Dle možností intenzivní péče k rozvoji psychických i motorických funkcí (kolektivní zařízení – např. MŠS), logopedická péče, systematická kontrolní činnost sociální služby v rodinném prostředí. Pravidelné psychologické kontroly pro sledování stavu i prověření možnosti týrání. Ze stejného důvodu sociální šetření v místě bydliště (sousedi apod.). Toto vyšetření bylo provedeno psycholožkou Mgr. M. P., pod kontrolou PhDr. J. H.

12. 5. 2007 Čerpáno z dopisu adresovanému pro Poradnu občanství Jakubovo matka a babička v době, kdy byl Jakub umístěný do MŠS, navštěvovaly Poradnu občanství. Nechápali, proč Jakub nemůže být doma. Jakubovo chování považují za normální a přiměřené jeho věku. Matka i babička brali Jakuba stále jako hračku či miminko. Stále ho nosily na rukách, krmily, uspávaly, mluvil za něj.

„Sdělujeme Vám, že matka i babička malého Jakuba pravidelně ob den navštěvují v našem zařízení. Tráví s ním i několik hodin. Po počátečních problémech především s babičkou se situace uklidnila. Maminka Jakuba chápe, že dítě v zařízení musí být po celou dobu předběžného opatření, které potrvá nejméně tři měsíce. Mezi 40

dítětem, matkou a babičkou je hluboká citová vazba. Dítě je na tom opravdu špatně po vývojové stránce. Je všestranně zanedbané. Zanedbaný je však problematickým vedením matky a babičky až ve smyslu neúmyslného zanedbávání.“ Ředitelka SMŠ

3. 6. 2007 Čerpáno z dopisu adresovaného Městské části Prahy 8, odbor státní sociální podpory, oddělení dávek „Žádáme tímto o zasílání přídavků na dítě Jakuba, narozen 31. 10. 2003. Dítě je v našem zařízení na plné přímé zaopatření tzn. Strava, ubytování, ošacení, hygienické potřeby, ostatní. V MŠS je na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření ze dne 14. 4. 2007.“ Mgr. T. N. Ředitelka MŠS

14. 6. 2007 Žádost o propustku, adresováno sociální pracovnici na Městskou část Prahy 8 „Žádáme tímto o propustku pro nezletilého Jakuba, narozeného 31. 10. 2003. Propustku žádáme na tento víkend od pátku odpoledne (18. 6.) do pondělí do 10:00 (21. 6.). Dle informací v poradně pro občanství je byt připraven na návštěvu dítěte (postel, hračky, atd.). Pro informaci uvádíme, že matka s babičkou ob den dítě navštěvují vždy na celé dopoledne.“ Mgr. T. N. Ředitelka MŠ

16. 6. 2007 Z dopisu pro P. Ch., obvodní soud pro Prahu 8 „Dítě jsme převzali dne 16. 4. 2007 do našeho zařízení po hospitalizaci v nemocnici Na Bulovce. První návštěva matky a babičky ve SMŠ: Matka byla rozzlobená, plačtivá, nechápající, proč dítě nemůže mít doma. S babičkou byla komunikace velice špatná, křičela, nadávala na všechny, když začala být vulgární, důrazně jsme jí upozornily, že jí vykážeme ze zařízení s tím, že jí v případě 41

takového chování nebudeme návštěvy vůbec umožňovat a pustíme za malým pouze matku. Do dnešního dne máme s babičkou problémy, ale sama matka Jakuba se jí snaží vždy uklidnit. Matce jsme se snažili vysvětlit, pro jaké důvody bylo dítě přijato, myslíme si, že dítě je neúmyslně zanedbané ze strany matky a babičky. Nikoli však v hygienických návycích. Dítě obě dvě velice milují, neustále je však musíme napomínat, protože dítě mají v podstatě jako hračku. Stále ho nosí na rukou, všechno za něho dělají, dokonce za něho odpovídají i sami sobě. Pokud někdo z pedagogů matce řekne, že nemá takto k dítěti přistupovat, nelíbí se jí to a babička začíná nadávat, zlobit se, vyhrožovat právníkem. Myslíme si, že pokud bude mít matka vedení a nad dítětem a jeho potřebami bude zvýšený dohled, že by péči o Jakuba zvládla. Nejsme však přesvědčeni, že v momentě předání dítěte matce do péče, neukončí práci se všemi, kteří se jí v této tíživé situaci snaží pomoci. S matkou je potřeba intenzivně pracovat ve vedení vývoje dítěte. Zřejmě si sama neuměla poradit a dítě vychovává tak, jak umí. Myslí si, že je to tak dobře a že malý Jakub nemá žádný problém. Přesto, že je dítě intelektem hluboce podprůměrný, dovolujeme si již dnes říci, že pokud bude dítě dobře pedagogicky vedeno, mohlo by u něho nastat až ,,bouřlivé“ zlepšení. Dítě začalo opakovat činnosti, kterou dělají ostatní děti, začíná opakovat některá slova. Na děti si velice rychle zvykl, kolektivní malování, cvičení, hry, zpívání se mu líbí. Důležité na tom je, že dítěti to pomáhá a podněcuje k činnostem, které do té doby neznalo. Rozvíjí se tak jeho hrubá i jemná motorika. Při příjmu dítěte jsme s kladným podivem zjistili, že má osvojeny hygienické návyky. Zatím se ve školce nepočural, vždy jde k umyvadlu po použití WC, čistí si zoubky. Maminku jsme za to hodně chválili. Jakub se potřeb jít na WC, nebo jídla domáhá osobitým způsobem, kdy začne křičet, bouchá do postele, dokud si ho někdo nevšimne. V součastné době natolik pokročil, že odejde sám na WC bez toho, aby na sebe hlučně upozorňoval. Adaptace proběhla naprosto bez problémů. Na děti i dospělé reaguje kladně. Na přístup dospělého reaguje stejně, ať se jedná o matku, babičku, nebo personál MŠS. Matka s babičkou dochází ob den na návštěvy, které trvají i několik hodin. S matkou nyní nemáme problémy, snaží se vnímat vše, co jí říkáme. Přistupuje kladně 42

k našim radám. Babička přesto, že se již zklidnila, tak nám občas narušuje chod v zařízení, napomínáním ostatních dětí. Nebo tím, že neustále nadává, že jim soud sebral dítě, tajně dává dítěti jídlo, které přinese přesto, že má dítě přísnou dietu.“

Od září 2007 dochází Jakub na individuální logopedické cvičení Matka pokládá stav Jakuba za normální, rozmazluje ho a obdivuje hlavně jeho záporné projevy – plivání po lidech.

27. 9. 2007 proběhlo u Jakuba vyšetření o předškolní zralosti Čistotu nezvládá, zašpiní se při jídle i při mytí, v samoobsluze neobratný. Pohybově málo obratný, malou překážku nepřeskočí, jezdí na malé tříkolce. Od učitelů nevyžaduje pozornost, pochvalou se dá motivovat, na napomenutí reaguje uražením, trucuje. Kontakt s dětmi nevyhledává, hraje si sám, děti spíše pozoruje, někdy je agresivní, plive na ostatní. K jiným dospělým je ostýchavý. Nemluví, vydává různé zvuky. Pří cíleném hovoru opakuje první slabiku. Není-li tak, jak chce, reaguje vztekem, křičí, kouše se do dlaně, kope do věcí kolem sebe. Chování ve školce se zlepšuje od nástupu, více se zapojuje do hry i do programu, také trucování a agrese k dětem je mírnější.

4. 11. 2007 Neurologická ordinace pro děti a dospělé, Praha 7 Jakub byl na neurologické vyšetření poslán z důvodu výrazně opožděné řeči, byla zde i psychomotorická retardace, neumí se oblékat. Dle matky se Jakub oblékat umí, ale je kolem něho tolik lidí, kteří mu posluhují, že nechce nic dělat sám.

Čerpáno z lékařské zprávy Při vyšetření vyhoví příkazům, bojí se. Mluví jednotlivými zvuky, kterým matka rozumí. Hybnost je opožděna, je méně obratný. Doporučení: Nootropil (působí na centrální nervový systém, zlepšuje poznávací schopnosti, ovlivňuje funkci mozkových buněk v oblasti učení a paměti)

43

4. 9. 2008 Čerpáno z Rozhodnutí o zařazení dítěte do speciální mateřské školy Ředitelka MŠS rozhodla o pokračování v pobytu Jakuba ve SMŠ. Odůvodnění: ukončeno předběžné opatření OS Praha 8, dysfunkce. K tomuto rozhodnutí muselo dojít se souhlasem matky, které bylo vysvětleno, že pro Jakuba není vhodná běžná mateřská škola z důvodu, že pro jeho postižení by ho ostatní děti nepřijali. Matka s tím souhlasila, nadále si bude Jakuba brát na každý víkend domů. Dítě je ve školce s dobrovolným souhlasem matky, která má povinnost hradit za syna stravné ve výši 52Kč/den. Ve středu tráví matka se synem ve školce celé odpoledne na programech pro rodiče.

28. 11. 2009 Jakub podstoupil psychologické vyšetření na posouzení školní zralosti Kresba: Pravák, kreslí postavu, snaží se o detaily. Stále potřebuje vedení, dospělý člověk ho musí motivovat k práci. Pod vedením dokáže dokreslit celou řadu detailů – stačí pouze drobná dopomoc správnými otázkami. Je méně samostatný, lehce nerozhodný, pomalý, spíše pasivní, někdy až těžkopádný. Stále se ptá, jak se co kreslí – noha, ruka, krk… Barvy: Zná a snaží se přiřazovat. Básnička: Nepřednáší, nemůže si na nic vzpomenout. Řeč: Obtížně srozumitelná, naučené hlásky v běžném hovoru stále komolí. Je třeba ho opravovat. Počty: Pasivně do 8. Vnímání tvarů – percepce (vnímání): Schopnost hraniční Pozornost: pracovně stále nezralý, u činnosti vydrží velmi krátce.

Závěr: Chlapec se ve svých vědomostech a dovednostech postupně stále zlepšuje – vliv MŠS. Stále je ale značně nejistý, pasivní, pracovně nezralý a dětský. Bude vhodné realizovat odložení školní docházky, aby byl zajištěn a umožněn ještě dlouhodobější vliv MŠS na dítě. PhDr. B. F.

44

5. 6. 2010 Jakub přijat k základnímu vzdělání, kam bude docházet od 1. 9. 2010

10. 7. 2010 Jakub ukončil docházku ve SMŠ

U Jakuba jsem mohla pozorovat zanedbávání péče a zjistit, jak se v těchto situacích postupuju. Celý případ mi pomohl nahlédnout do spolupráce lékařů, soudů, sociálních pracovnic a MŠS, která na pár měsíců poskytla Jakubovi nový „domov“ a pomohla mu vrátit se zpět domů k matce. Jakub chodí do 1. třídy základní školy a dle informací v MŠS se mu daří dobře. Matka se velmi snaží, Jakubovi se plně věnuje.

45

10 Příklady z praxe v průběhu studia V průběhu své praxe ve Speciální mateřské škole jsem se setkala s mnoha případy a situacemi, z nichž některé uvádím ve své práci jako příklady k teoretické části. (kapitola 5.5 Členění zanedbávání)

10.1 Tělesné zanedbávání Na své praxi jsem se setkala s pětiletým Tomáškem, který se do MŠS dostal z důvodu nevyhovujících bytových podmínek. Tomášek pocházel z romské rodiny, která žila v malém bytě o velikosti cca 62m2. V bytě žilo 5 dětí, rodiče, strýc a prarodiče z matčiny strany. Tomášek neměl v bytě svojí postel, hračky a dostatek vhodného oblečení. Po téměř roce, co je Tomášek ve školce, musí sociální pracovnice pokaždé upozorňovat otce, že Tomáška musí více oblékat. Sám tatínek přijde v teplé bundě, dlouhých kalhotách a uzavřených botách a Tomáška přivede v mikině a v sandálech. Tatínek vše pochopí, avšak situace se pravidelně opakuje.

10.2 Citové zanedbávání Do MŠS chodí devět měsíců tříletá Karolínka, která žije jen se svojí maminkou. S tatínkem se nestýká. Karolínka byla do školky přijata z důvodu, že maminka byla často pracovně vytížená a na Karolínku neměla dostatek času. Když bylo Karolínce 7. měsíců, maminka jí svěřila do péče chůvy. Nejprve to bylo na pár hodin v týdnu, později na pár hodin denně až maminka začala využívat chůvu na noc i na pár dnů vkuse. Později se u Karolínky střídalo více chův. I tři za týden. Karolínka ve svých dvou letech vídala maminku velmi zřídka. Karolínka byla velmi citlivá holčička a odloučení od maminky nesla velmi těžce. Postupně to vedlo k tomu, že se Karolínka začala uzavírat do sebe, přestávala komunikovat a objevilo se i noční pomočování. Dnes si Karolínku pravidelně bere maminka domů na víkendy a Karolínce se plně věnuje. Maminka chodí v týdnu za Karolínkou na časté návštěvy, pravidelně se

46

účastní kontaktních masáží a téměř veškerých akcí, které školka pořádá pro rodiče a děti. Karolínka se postupně začlenila do kolektivu dětí a nejsou s ní žádné problémy. Noční pomočování ustoupilo.

10.3 Zanedbávání výchovy a vzdělání Šestiletá Agátka se do MŠS dostala z důvodu nesamostatnosti. Ve školce je půl roku. Žila s maminkou a babičkou, které vše stále dělaly za ní. Když Agátka něco řekla, tak to všichni dělali a „skákali“ kolem ní. Když Agátka nastoupila do školky, neuměla si obléct tričko ani tepláky, neuměla si umýt ruce, vysmrkat se, neuklízela si hračky atd. Když jedla, měla kolem sebe neuvěřitelný nepořádek, protože jí maminka s babičkou krmily. Agátka byla doma neustále středem pozornosti a to jí ve školce chybělo. Nikdo neskákal podle ní, naopak se musela naučit přizpůsobit chodu školky a zvyknout si, že není jediné dítě ve školce. Již udělala velký pokrok v porovnání, když nastoupila do školky. Ale ještě má před sebou obrovskou cestu. S maminkou a babičkou komunikuje sociální pracovnice ze školky, která je učí, jak se k Agátce chovat a jak jí pomoci.

10.4 Zanedbání dozoru Pětiletý Honzík je ve MŠS už jedenáct měsíců. Důvodem umístění bylo, že jeho maminka je závislá na alkoholu. Bylo na denním pořádku, že pod vlivem alkoholu byla v přítomnosti Honzíka několikrát týdně. Tatínek si bral dle rozhodnutí soudu Honzíka každý druhý víkend. Neměl tušení, v jakých podmínkách Honzík žije. Mamince bylo jedno, kde a co Honzík dělá. Na vše upozornili sousedé, kteří kontaktovali tatínka a ten poté sociální pracovnici. Honzík byl umístěn do školky a tatínek si ho bere každý víkend k sobě domů, kde se mu plně věnuje. V pondělí vždy Honzíka přivede do školky a Honzík s nadšením vypráví, kde s tatínkem byl a co dělali. Tatínek ho každou středu ve školce navštěvuje a provádějí spolu kontaktní masáže.

47

10. 5 Vlastní pohled Ač se zdá, že se v některých případech jde v počátku o maličkosti, vždy se jedná o negativní dopad na dítě, který ovlivní celý jeho budoucí život. Za celou dobu své praxe v MŠS jsem zažila s dětmi mnoho srandy, smíchu, pohody, ale i pláče, smutku a stesku po domově… Praxe v MŠS mi dala do budoucna neskutečně moc podkladů, námětů, příběhů, životních zkušeností a pohledů, které budu uplatňovat nejen ve svém pracovním životě, ale hlavně v soukromém.

48

11 Diskuse Při psaní absolventské práce jsem měla k dispozici mnoho knih, dokumentů a jiných materiálů, ke kterým mi byl umožněn přístup v MŠS. Během dvouleté praxe mě MŠS přivedla i k tématu absolventské práce. Přes veškeré množství informací bylo obtížné vyhledat vhodnou literaturu, protože mnoho autorů se nezabývá samotnou problematikou zanedbávání. A přitom je v dnešní době tak často skloňován termín CAN, jehož nedílnou součástí je i zmiňované zanedbávání. Troufám si říct, že toto téma je jaksi opomíjené lékaři, pedagogy i veřejností. Jak jsem již uvedla v teoretické části, nejen já si myslím, že je to z důvodu velmi složité rozpoznatelnosti. Přitom asi většina z nás by v okolí svého života našla rodinu, kde se jedná o zanedbávání jakéhokoliv druhu a intenzity. Jako další téma, které bych vypracovala, by byl Postoj pedagogů k zanedbávání. Při vypracování práce jsem se dozvěděla mnoho užitečných informací, které pro mě jistě budou přínosem v mnoha oblastech. Při vypracovávání mé práce mě nejvíce oslovila kazuistika, protože jsem měla možnost dítě poznat, pozorovat a hlouběji nahlédnout do celého případu díky své dlouhodobé praxe v MŠS. V úvodu jsem „vyslovila“ svůj cíl, či přání - dostat se do užšího kontaktu s rodinou, odkud pochází zanedbávané dítě. Během své praxe jsem několik rodičů poznala, zažila několik nepochopitelných situací, ale nenaplnilo to mé představy. Důvodem byl zcela pochopitelný postoj rodičů, kteří neradi odkrývají svoje soukromí. Mnoho z nich si ani nepřizná, že v jejich péči dochází k zanedbávání. Ale díky paní Fiřtové jsem měla možnost alespoň okrajově nahlédnout do mnoho „rodin“.

49

Závěr Na začátku své práce jsem si stanovila několik cílů. Hlavním mým cílem bylo hlouběji nahlédnout do problematiky zanedbávání a charakterizovat jedno ze zařízení pro zanedbávané děti. Tento cíl jsem splnila a podrobně popsala problematiku zanedbávání. Vzhledem k mé dlouhodobé praxi v MŠS nebylo složité toto zařízení popsat. Jeden z dílčích cílů, který jsem si zvolila, bylo přiblížit problematiku syndromu CAN a zaměřit se na problematiku zanedbávání. V této části práce jsem nahlédla také do historie syndromu CAN Své cíle jsem splnila. V teoretické části jsem přiblížila historii syndromu CAN a charakterizovala jsem jednotlivé složky tohoto syndromu, jehož součástí je i výše zmiňované zanedbávání. Teoretickou část jsem zakončila legislativou a sociálně právní ochranou dětí, která je jednou z nejdůležitějších částí této problematiky. V praktické části jsem se zaměřila na popis pracoviště, kde je poskytována pomoc zanedbávaným dětem. Jedná se MŠS v Praze 8. Měla jsem možnost toto pracoviště poznat v průběhu svého studia a vykonávané praxe. Další kapitolou teoretické části jsem věnovala kazuistice, v které jsem se zaměřila na Jakuba, s kterým jsem se setkala v MŠS. Jakub byl zanedbáván svou matkou a babičkou a MŠS mu poskytla dočasný domov. Jako poslední kapitolu jsem uvedla některé případy zanedbávání, které jsem mohla v MŠS pozorovat.

50

Resumé Summary

The Options of Care for the Neglected Children The main aim of the assignment is to characterize the issue of child neglect and characterize a facility for neglected children. The partial aims are to define the concept of family and the importance of family for the child, to get familiar with the issue of child abuse and neglect, to characterize and specify problems of neglect, to characterize the signs of neglect, to show legislation related to the subject of neglect, to create a case history of a neglected child, who was given help by this special school.

The assignment is structured as follows: the theoretical part deals with family, history of neglect, syndrome CAN and the development of syndrome CAN. The main chapter deals with the neglect. This chapter is focused on characterization of neglect, classification of neglect, opinions on neglect. This chapter describes the signs of neglect. Legislation and social protection of children is also discussed in this part.

The practical part deals with the case history - a small boy who was neglected by his mother and his grandmother. The next chapter focuses on Special nursery school Drahaňská in Prague. This school is focused on neglected children, sexually abused children, children who were affected by other kinds of abuse, children of the alcoholic parents or the drug addicted parents etc. This school helped a boy called James. The last chapter in the practical part shows case histories of neglected children obtained during practical training.

The study of children’s documents, observations and special literature were used for creation of this assignment. The aims of the assignment were met.

Key words: syndrome CAN, special nursery school, family, legal protection of children

51

Bibliografie Monografie 1. DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. A KOL. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, Praha : Grada 1995, 245 s. ISBN 80-7169-192-5. 2. LANGMEIER. J., KREJČÍŘOVÁ. D., Vývojová psychologie, Praha : Grada, 1998, 343 s. ISBN 80-7169-195-X. 3. HALFAROVÁ, E. Rizikové chování dospívajících a jeho prevence, Free Teens Press, 2002, 160 s. ISBN 80-902898-2-7. 4. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Praha : Portál, 2007. 98 s. ISBN 8085252-83-6. 5. MATOUŠEK. O., Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha : Slon, 1997, 144 s. ISBN 8085850-24-9. 6. PEMOVÁ, T. Zanedbávání dětí jako jedna z forem syndromu CAN, *Postupová práce+. Praha, 2001. Universita Karlova. Filosofická fakulta. 7. PRŮCHA. J., WALTEROVÁ. E., MAREŠ, J., Pedagogický slovník, Praha : Portál, 2001, 322 s. ISBN 80-7178-579-2. 8. ŠULOVÁ, L.,. a kolektiv autorů, Problémové dítě a hra, Praha : Raabe, 2005, 780 s. ISBN 80-86307-15-8. 9. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese, Praha : Portál, 1999, 444 s. ISBN 80-7178-214-9. 10. VANÍČKOVÁ, E., PROVAZNÍKOVÁ, H. Stručný průvodce dětskou krizovou intervencí (stres a zdraví dítě), Praha : J. Mrázek, 2006, 71 s. ISBN 80-239-8347-4.

Elektronické dokumenty 11. AMERICAN HUMANE ASSOCIATIONDUBOWITZ. [online]. [2010-09-09+ Dostupné z WWW: http://www.americanhumane.org/. 12. FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ *online+. [2010-09-09+. Dostupné z WWW: http://www.fod.cz/. 13. KPPP – Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna. [online]. [2010-13-2] Dostupné z WWW: http://www.kppp.cz/. 14. KREATIVNĚ [online]. [2010-14-02]. Dostupné z WWW: http://www.kreativne.com/. 52

15. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ *online+. [2010-10-03+. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/. 16. NICM [online]. [2010-23-03+. Dostupné z WWW: http://www.icm.cz/. 17. ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE *online+. [2010-10-03+. Dostupné z WWW: http://www.sosvp.chytrak.cz/umluva.htm. 18. ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE*online+. *2010-10-03+. Dostupné z WWW: http://www.pionyr.cz/umluva/umluva.htm. 19. ZÁKONY ONLINE [online]. [2010-10-03+. Dostupné z WWW: http://zakony-online.cz/.

53

Přílohy 1. Týrající pachatel 2. Struktura zaměstnanců MŠS 3. Foto 4. Vstupní dotazník

Příloha č. 1 – Týrající pachatel Psychózy, deprese, 1. skupina rizikových

Rodič postižení duševními

rodičů (vychovatelů)

nemocemi či poruchami

anomální vývoj osobnosti, neurotické poruchy osobnosti atd mentální retardace, somatické onemocnění,

Rodič handicapovaný

vážná smyslová či pohybová porucha, invalidita apod.

Závislí rodiče Rodiče, kteří v historii byli zanedbáváni 2. skupina rizikových

Rodiče s velmi nízkým

rodičů (vychovatelů)

věkem

Alkohol, drogy, hrací automaty

Příloha č. 2 – Struktura zaměstnanců MŠS

*Dokumentace MŠS+

Příloha č. 3 – Foto MŠS

Budova MŠS *zdroj vlastní+

Pokoje pro děti, místo pro dozor *zdroj vlastní+

Příloha č. 3 – Foto MŠS - pokračování

Třída *zdroj vlastní+

Třída *zdroj vlastní+

Příloha č. 4 – Vstupní dotazník Vstupní dotazník Jméno a příjmení dítěte………………………………………………………….narozen(a):…………………... Bydliště – trvalé:……………………………………………………………………tel.:………………………………. Přechodné:………………………………………………………………………………………………………………….. U koho přechodně bydlí:…………………………………………………………tel.:……………………………….

Sourozenci:………………………………………………………………..narozen(a):………………………………… ………………………………………………………………………narozen(a):………………………………… ………………………………………………………………………narozen(a):………………………………… ………………………………………………………………………narozen(a):………………………………… ………………………………………………………………………narozen(a):…………………………………

Dětská lékařka:………………………………………………………………………tel.:………………………………… Adresa:………………………………………………………………………………………………………………. Sociální pracovnice:……………………………………………………………….tel.:………………………………..

Matka:……………………………………………………………………………………narozena:……………………… Bydliště:………………………………………………………………………………...tel.:……………………………….. Zaměstnání:………………………………………………tel a adresa do zaměstnání:……………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… Pracovní doba:.................................................................................................................... Další údaje k matce……………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………………………

Otec:……………………………………………………………………………………….narozen:…………………….. Bydliště:………………………………………………………………………………...tel.:……………………………….. Zaměstnání:………………………………………………tel a adresa do zaměstnání:……………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… Pracovní doba:....................................................................................................................

Příloha č. 4 – Vstupní dotazník - pokračování Další údaje k otci….……………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………………………

Zákonný zástupce dítěte (pokud dítě není v péči rodičů) Jméno a příjmení:………………………………………………………………narozen(a):……………………….. Bydliště:………………………………………………………………………………...tel.:……………………………….. Zaměstnání:………………………………………………tel a adresa do zaměstnání:……………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. Pracovní doba:................................................................................................................... Další údaje…………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………………………

Bytové podmínky Velikost bytu:………………………………………………….…počet osob:……………………………………….. Domácí zvířata, kouření:……………………………………………………………………………………………….

Závažné nemoci v rodině:……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… Závažné nemoci dítěte:…………………………………………………………………………………………………. Trvalé užívání léků:……………………………………………………………………………………………………….. Alergie:………………………………………………………………………………………………………………………....

Nejdůležitější informace k dítěti Dítě přichází z:………………………………………………………………………………………………………………. Oblíbené hračky…………………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… Co rádo dělá, co ho baví, záliby:…………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………..

Příloha č. 4 – Vstupní dotazník Co nemá rádo, k čemu cítí odpor:………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… Koho má nejraději, kdo na něj nejvíc platí:……………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………………………………… Zlozvyky:……………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. Spánek:…………………………………………………………………………………………………………………………. Enuréza (denní – noční), pleny:……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………….. Základní hygienické návyky:………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… Stravovací návyky:…………………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………………………………….. Další důležité informace k dítěti:…………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

Jiné důležité údaje a informace k rodině:………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………….. [Dokumentace MŠS]