Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na produkci vajec

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na produkci vajec Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Ing. Magdalena Vaverková, Ph.D.

Brno 2012

Vypracovala: Eliška Břoušková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na produkci vajec vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis …………...……………………….

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Ing. Magdaleně Vaverkové, Ph.D., vedoucí bakalářské práce, za ochotu, profesionální vedení a cenné rady, díky nimž jsem bakalářskou práci vypracovala. Poděkování také patří panu Pavlu Kýrovi, který mi poskytl odborné informace z praxe a za možnost použití jeho fotografií v práci.

ABSTRAKT Práce zahrnuje shromáždění základních pravidel a principů, které vymezují ekologické zemědělství, jeho historii a současný stav. Definuje podstatné pojmy, ke kterým patří biopotraviny bioprodukty, zohledňuje pravidla pro jejich zpracování, skladování a označování. Shrnuje problematiku ekologického zemědělství z pohledu samotného prvovýrobce, který svou produkci zaměřuje na biovejce. Součástí práce je dotazníkové šetření, které vypovídá o informovanosti veřejnosti o ekologickém zemědělství, biopotravinách a jejich kvalitě. Zahrnuje také faktory týkající se nákupu vajec, rozdílnost mezi konvenčním a ekologických chovem nosnic. Z výsledku šetření je evidentní, že stále více spotřebitelů ustupuje od drobnochovu nosnic a vejce nakupuje. Rozhodujícím faktorem při nákupu je výrobce. Způsob chovu nosnic se odráží i v ceně vajec, vejce z ekologických chovů jsou dražší a to mnohé spotřebitele odradí. Protože cena je v dnešní době pořád prioritní ukazatel pro poptávku ze strany spotřebitelů. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, biovejce.

ABSTRACT The thesis accumulates the basic rules and principles which specify organic agriculture, its history and current situation. It defines key concepts, such as organic foods and organic products, considering rules for their processing, storing and labelling. The thesis summarizes the issue of organic agriculture from the point of view of a primary producer whose production concentrates on organic eggs. A survey, which is a part of the thesis, reveals the extent of the public's awareness of organic agriculture, organic foods and their quality. It also includes factors concerning purchase of eggs and differences between conventional and organic breeding of layers. It follows from the survey that an increasing number of consumers abandon small breeding of layers and prefer to purchase eggs. A decisive purchase factor is the producer. The way of layer breeding is reflected in the price of eggs, eggs from organic breeders are more expensive which discourages many consumers since the price is currently a prior consumer demand indicator. Key words: organic agriculture, organic foods, organic eggs.

Obsah 1

ÚVOD............................................................................................................. 7

2

CÍL PRÁCE .................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................. 10 3.1

Ekologické zemědělství ........................................................................ 10

3.1.1 Historie a vývoj v Evropě ................................................................ 10 3.1.2 Historie a vývoj EZ v ČR ................................................................ 11 3.1.3 Současný stav .................................................................................. 14 3.1.4 Zásady EZ........................................................................................ 17 3.2

Biopotraviny a bioprodukty .................................................................. 20

3.2.1 Systém kontroly a certifikace .......................................................... 20 3.2.2 Zpracování bioproduktů a výroba biopotravin ................................ 24 3.2.3 Označování biopotravin a bioproduktů ........................................... 25 3.2.4 Skladování ....................................................................................... 29 3.3

Legislativa ............................................................................................. 29

3.4

Trh s biopotravinami ............................................................................. 30

3.4.1 Nabídka biopotravin ........................................................................ 31 3.4.2 Poptávka po biopotravinách ............................................................ 32 4

MATERIÁL A METODIKA ....................................................................... 34 4.1

Zhodnocení možností uplatnění biovajec na trhu ................................. 34

4.1.1 Marketingová komunikace .............................................................. 37 4.1.2 Výhody biovajec.............................................................................. 38 4.2 5

Dotazníkové šetření ............................................................................... 39

VÝSLEDKY A DISKUZE........................................................................... 41 5.1

Analýza dotazníkového šetření ............................................................. 41

6

ZÁVĚR ......................................................................................................... 46

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ........................................................ 48

8

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK .......................................................... 55

9

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .......................................................... 56

10 PŘÍLOHY ..................................................................................................... 57

1

ÚVOD Žijeme v moderním světě, ve kterém se využívá nových poznatků, nových

technik a technologií. Lidé si uvědomují hodnotu životního prostředí, trvalé udržitelnosti a kladou důraz na ekologii. Z tohoto důvodu se dnes stále více hovoří o ekologickém zemědělství (dále jen EZ). Jedná se o formu uzavřeného koloběhu hospodaření bez používání chemických přípravků, které mají nepříznivý vliv na životní prostředí, zdraví zvířat a především zdraví lidí. Největším problémem dnešního spotřebitele je, že při rozhodování o provedení nákupu preferuje více cenu než kvalitu. Může to být z mnoha důvodů např. nedostatek finančních prostředků, dřívější stravovací návyky, vzdělání, informovanost. Stoupá trend, kdy se velká řada lidí stravuje v levných a rychlých občerstveních, které není z hlediska zdravého životního stylu žádoucí. Špatné stravování vede ke zhoršení zdravotního stavu, obezitě a dalším civilizačním nemocem. Z tohoto důvodu jsou produkty EZ tzv. biopotraviny a bioprodukty propagovány jako součást zdravého životního stylu, podpory trvalé udržitelnosti. Kvalita těchto produktů je na vysoké úrovni a nabízená škála je rozsáhlá. Neustále se na trhu objevují nové produkty a stále více se snaží oslovit zákazníky svou potravinovou bezpečností. EZ plní také mimoprodukční funkci, kam se dá zahrnout estetická funkce, kulturní, naučná ale také rekreační funkce při spojení s agroturistikou. Podílí se na zvyšování úrodnosti půdy svým přirozeným a uzavřeným koloběhem živin a klade důraz na pohodu chovaných zvířat. EZ je nedílnou součástí agrárního sektoru nejen České republiky (dále jen ČR), ale všech zemí Evropské unie (dále jen EU). Jednotná zemědělská politika umožňuje čerpání finančních prostředků pro EZ a postavit jej na vyšší úroveň. Jednotná legislativa v celé EU odbourává hranice na trhu s biopotravinami a bioprodukty, kdy český zemědělec může své bioprodukty nabízet bez obav v celé EU. Svou bakalářskou práci jsem zaměřila na „Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na produkci vajec“. Hlavním důvodem je, že celé EZ se dostalo do intenzivních politických diskuzí i povědomí široké veřejnosti. V poslední době se řeší problematika vajec a to v souvislosti s jejich nedostatkem v ČR. Velký podíl se přisuzuje legislativnímu opatření platné pro celou EU (platnost od 1. ledna 2012), to nařizuje používat v konvenčních chovech obohacené klece (750 cm2 na nosnici). ČR zakázala dovoz vajec ze zemí, které nesplňují novou legislativu. Trh okamžitě

7

reagoval zvýšením ceny vajec z konvenčních chovů, která se pomalu rovnala ceně vajec z ekologických chovů. Najednou spotřebitel nebyl ovlivněn cenou a poptávka po biovejcích se zvýšila. Tato práce může sloužit jako podklad pro ty, kteří se chtějí o biopotravinách a biovejcích něco dovědět a přesvědčit je, že biopotraviny mají své místo v jídelníčku.

8

2

CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zohlednit možnosti EZ se zaměřením na produkci

vajec. Obecně charakterizovat EZ a biopotraviny s ohledem na právní rámec a situaci v ČR v této oblasti. Dalším cílem bakalářské práce je vypracování a vyhodnocení dotazníkového šetření, zaměřené na informovanost spotřebitelů v oblasti biopotravin. K poslednímu cíli patří zhodnocení situace na trhu biovajec a marketingu producenta.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Ekologické zemědělství Ministerstvo zemědělství (dále jen MZe) definuje na svých internetových stránkách EZ jako moderní formu obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Tento zemědělský produkční systém, který umožňuje produkovat vysoce kvalitní potraviny, je nedílnou součástí agrární politiky ČR. V zákoně č. 242/2000 Sb., o EZ se pro

účely

zákona

rozumí

ekologickým

zemědělstvím

zvláštní

druh

zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používaných látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat tzv. welfare. Stejného názoru jsou i autoři Urban a Šarapatka (2003). „EZ lze také definovat jako vyvážený agroekosystém trvalého charakteru, který se zakládá (největší možnou měrou) na lokálních a obnovitelných zdrojích“ (Petr a Dlouhý, 1992), k tomuto postoji se připojují i autoři Červenka a Kovářová (2005). 3.1.1 Historie a vývoj v Evropě Počátky vzniku EZ ve střední a západní Evropě můžeme datovat do období po první světové válce. Tento způsob zemědělské produkce měl reagovat na negativní změny

životních

podmínek

obyvatelstva

způsobené

značnou

industrializací

a urbanizací, které probíhaly od poloviny 19. a na přelomu 20. století. Důležitým rokem je rok 1924. Tento rok je v Německu spjat s Rudolfem Steinerem. Byl uskutečněn „Kurz biodynamického zemědělství“. Základem principu biodynamického zemědělství je filozofie založené na názorech J. W. von Goetheho (Šarapatka, 2006). V roce 1930 bylo založeno první sdružení v Evropě „Demeter“. V 30. letech 20. století se biodynamicky hospodaří v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku, Anglii, Švédsku, Norsku a Novém Zélandě (www.cosmeticanatura.cz). Ve 40. letech 20. století se začalo šířit organicko-biologické zemědělství díky německému

lékaři

H.

P.

Ruschovi

a

švýcarským

biologům,

manželům

M. a H. Müllerovým, kteří se snaží zachovat tradiční selský způsob života v industrializovaném světě (Šarapatka, 2006).

10

Největší přínos pro EZ mělo až v 70. letech 20. století založení mezinárodní federace International Federation of Organic Agriculture Movements (dále jen IFOAM). Díky této federaci bylo v Německu v roce 1991 přijato první nařízení Rady EHS č. 2029/91 o EZ a označování zemědělských produktů a potravin. Toto nařízení vešlo v platnost v lednu 1993 a poprvé na světě podléhala výroba biopotravin a EZ právním vymezením a kontrole (www.ifoam.org). 3.1.2 Historie a vývoj EZ v ČR 

1985 – 1987 První zmínky o EZ v ČR (tehdejší Československo). V těchto letech šlo pouze

o jednoduché impulzy, které se objevovaly v odborných časopisech. Začala být propagována zdravá výživa tzv. nechemizované potraviny a na tomto základě vznikají různé skupiny vyznavačů, jako jsou například vegetariáni a vegani. 

1988 - 1989 Skupina mladých agronomů z Moravy, vědeckých a odborných pracovníků

založili v rámci Biotechnologické komise „Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství“,

při

vzniku

využili

formálního

zastřešení

Československé

vědeckotechnické společnosti. Tito pracovníci převzali základní informace ze zahraničí (IFOAM, Švýcarsko) a začali podnikat praktické kroky pro ověření EZ v našich podmínkách. Již před rokem 1989 bylo vyhlášeno přechodné období na EZ ve třech zemědělských družstvech (dále jen ZD): ZD Dubicko, ZD Nové Losiny v Jeseníkách, ZD Starý Hrozenkov. 

1990 Velká mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce s odbornou

asistencí IFOAM, kdy byly přijaty rámcové směrnice IFOAM. Poprvé se objevují dotace pro ekologicky hospodařící podniky (cca 3 000 Kč.ha-1). 

1990 – 1991 V této době vzniklo pět svazů s vlastními směrnicemi PRO-BIO Šumperk,

Libera Praha, Biowa Chrudim, Altervin (Velké Bílovice) a Naturvita Třebíč. Svazy vypracovaly vlastní směrnice a zajišťovaly pro své členy kontroly a certifikaci. 

1992 Založení Spolku poradců a kontrolorů EZ, to byl začátek sjednocení standardů

poradenství a kontroly v EZ. Vznikla firma PRO-BIO s.r.o. Staré Město

11

pod Sněžníkem, první zpracovatelská a obchodní organizace s biopotraviny na našem území. 

1993 Na základě dohody svazů a MZe ČR byl zaveden Metodický pokyn pro EZ jako

jednotná směrnice EZ v ČR a celostátní dohoda pro označování biopotravin národní značkou „BIO“. Soukromá firma vystupující pod názvem KEZ, což znamená kontrola ekologického zemědělství (dále jen KEZ), se sídlem v Brně byla pověřena MZe ČR výkonem jednotné kontroly EZ v ČR. 

1994 Sloučení svazů PRO-BIO, Naturvita a Altervin. PRO-BIO rozšiřuje svou

činnost. 

1994 – 1998 EZ se stabilizuje a rozvíjí se národní trh s biopotravinami. ČR dosahuje

úspěšných exportů. Zavádí se opět dotace pro EZ. 

1999 V tomto roce svaz PRO-BIO, Epos (Spolek poradců a kontrolorů ekologického

zemědělství v ČR) a Nadační fond pro ekologické zemědělce (FOA) zakládají kontrolní organizaci KEZ o.p.s., která byla MZe ČR pověřena výkonem kontroly EZ v ČR. 

2000 Je významným rokem pro EZ, byl přijat zákon č. 242/2000 Sb., o EZ s účinností

od 1. ledna 2001. Tento zákon upravuje systém osvědčování bioproduktů a biopotravin, jejich označování a prodej, včetně dovozu a vývozu. V tomto roce svaz PRO-BIO zakládá autonomní regionální skupiny svazu po celé ČR a poprvé se v supermarketech objevují potraviny. 

2001 V ČR se uskutečňuje první ročník Evropské letní akademie EZ tzv. Bioakademie

(Urban, Šarapatka a kol., 2003). 

2003 Vyhlášení národního Akčního plánu rozvoje EZ v ČR na dalších 10 let.



2004 Vstup ČR do EU. Nástup dotací a jiných agroenviromentálních programů.

12



2006 Kontrolní organizace ABCERT AG a Biokont CZ, s.r.o., pověřeny kontrolou

EZ. Dříve měla pravomoc kontrolovat jen kontrolní organizace KEZ o.p.s. 

2007 Došlo k významnému nárůstu ekologických farmářů (400 nových farem)

a výrobců biopotravin (cca 100 nových podniků). Výměra zemědělské půdy činí 312 890 ha, což představuje 7,35 % z celkové výměry zemědělské půdy (Ročenka 2008: Ekologické zemědělství v České republice). Mezi hlavní důvody, které vedly k značnému nárůstu je zvýšení dotací v rámci Programu rozvoje venkova plánovaný na roky 2007 – 2013 a také stále stoupající poptávka po bio surovinách od výrobců potravin. Společnost KEZ o.p.s. rozšířila v tomto roce certifikační program o certifikaci přírodní kosmetiky s podílem biosurovin. 

2008 Od 1. srpna přestává platit všeobecná výjimka. Ekologický podnikatel musí,

hodlá-li ve svém hospodaření použít konvenční osivo či sadbu brambor, požádat pověřenou kontrolní organizaci o povolení, které kontrolní organizace mohou vydávat v souladu s předpisy uvedenými v nařízení Komise (ES) 1452/2003. 

2009 Platnost kompletní novely nařízení EU. Od 1. ledna 2009 platí nařízení Rady

(ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Dále byl rozšířen dotační titul „1. R. Podpora restrukturalizace ovocných sadů“ i na výsadbu ekologických ovocných sadů (Ročenka 2009: Ekologické zemědělství v České republice). 

2009 – 2011 Projekt „Zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení“. Cílem je pomoci

školním jídelnám s praktickým zaváděním biopotravin do jejich jídelníčků a zajistit tak ekologickým zemědělcům a výrobcům odbyt pro jejich produkty. V rámci projektu probíhají také vzdělávací akce, biojarmarky, apod. Dalším projektem je „Podpora rozvoje regionálního odbytu biopotravin“, je zaměřen především na podporu odbytu biomléka a rozvoj trhu s biomlékem (Hrabalová (ed.), 2011).

13



2010 Vládou přijat Akční plán ČR platný na rok 2011 – 2015. Hlavním cílem

je dosáhnout podílu 15 % ekologického zemědělství do roku 2015. Nárůst objemu dotací, což bylo způsobeno růstem výměry podporovaných ploch EZ, tak i navýšením v rámci

platem

Programu

rozvoje

venkova.

Průměrná

platba

na

hektar

v EZ činila 2 750 Kč, což je oproti roku 2006 dvojnásobná dotace. Na dodržování právních předpisů vedle soukromých kontrolních organizací dohlíží také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen ÚKZÚZ), který zajišťuje nově povinnou úřední kontrolu (Hrabalová (ed.), 2011). 

2011 Na 483 176 ha vzrostla výměra pozemků v režimu EZ (Akční plán ekologického

zemědělství: Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015). 

2012 1. ledna 2012 nabývá účinnosti zákon č. 344/2011, kterým se mění dosavadní

zákon č. 242/2000 Sb., o EZ. Hlavním cílem bylo zjednodušit administrativu kolem registrace nových osob podnikajících v EZ, úprava lhůty pro přechod k jiné kontrolní organizaci, změna doby, kdy mohou být na ekofarmě přítomna konvenční zvířata apod. (www.eagri.cz). 3.1.3 Současný stav Podle posledních zveřejněných údajů v publikaci Ročenka ekologického zemědělství v České republice 2010 autora Hrabalová (ed.) vydané MZe činil počet ekologických zemědělců 3 500 a 3 515 ekologických provozoven (tab. č. 1) a celkové výměra se pohybovala okolo 447 800 ha, kde největší zastoupení měly trvalé travní porosty o výměře téměř 370 000 ha (tab. č. 2). Podíl zemědělské půdy v ekologickém režimu činil 10,42 %. V zastoupení ekologických ploch v rámci republiky je na prvním místě Jihočeský kraj o celkové výměře 64 819 ha (tab. č. 3). Počet výrobců biopotravin také vzrostl a to na 643. Těmito hodnotami se splnily hlavní cíle Akčního plánu České republiky pro rozvoj EZ do roku 2010.

14

Tab. č. 1: Počet registrovaných subjektů v EZ k 31. prosinci 2010 Počet

Ekologický podnikatel

subjektů

provozoven

3500

3515

Výrobci potravin

404

618

Distributoři bioproduktů a biopotravin

172

186

Výrobci krmiv

32

32

Výrobci osiv

21

21

Ekologičtí včelaři

14

14

Dovozci biopotravin ze třetích zemí

44

44

Vývozci biopotravin do třetích zemí

10

10

121

122

Ekologičtí zemědělci

Z toho dále:

Faremní zpracovatelé Zdroj: Hrabalová (ed.) 2011

Tab. č. 2: Struktura půdního fondu v EZ v roce 2010 Plochy

Výměra (ha)

Orná půda TTP

54 937

1)

363 272

Sady

5 128

Vinice

803

Chmelnice

8

Ostatní plochy

18 054

Celkem

448 202

Zdroj: Urban J., 2011 Pozn.: 1) Trvalé travní porosty

15

Tab. č. 3: Počet ekofarem a výměra celkové plochy v EZ v krajích ČR v roce 2010

Kraj

Počet ekofarem

Výměra celkové plochy

Průměrná ekofarma

(ha)

(%)

(ha)

Jihočeský

458

64 830,1

14,5

142

Karlovarský

199

60 893,1

13,6

306

Moravskoslezský

343

52 859,0

11,8

154

Ústecký

213

43 349,9

9,7

204

Plzeňský

362

43 279,9

9,7

120

Zlínský

345

35 637,3

8,0

103

Olomoucký

223

35 606,0

8,0

160

Liberecký

218

31 722,3

7,1

146

Vysočina

310

20 062,2

4,5

65

Královéhradecký

181

19 821,6

4,4

110

Jihomoravský

296

15 371,6

3,4

52

228 126 13 3 515

13 648,5 10 698,1 41,3 447 820,9

3,0 2,4 0,0 100,0

60 85 3 127

Středočeský Pardubický Hl. m. Praha Celkem

Zdroj: Hrabalová (ed.) 2011

V současné době patří k hojně diskutovanému tématu věková struktura pracovníků v zemědělství. Na toto téma reagují autoři Moulis (2010), Doležalová a Vojtěch (2011), kdy nejčetnější kategorií pracovníků jsou lidé ve věku 45 až 59 let (cca 52 %). Jako pozitivní zprávu lze označit, že vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství se zvyšuje. Nejvyšší podíl představují pracovníci vyučení cca 54 %, klesá podíl pracovníků se základním vzděláním a narůstá počet pracovníků s úplnou středoškolskou a vysokoškolskou kvalifikací. Stav hospodářských zvířat chovaných v ekologickém režimu narůstá. Nejvyšší meziroční změnu let 2010/2009 zaznamenala kategorie zvířat ostatní, kam patří poníci, osli, králíci a ostatní. Zde je stav za rok 2010 295 kusů (136 kusů rok 2009). Druhou nejvyšší změnu zaznamenal chov nosnic, kde nárůst oproti roku 2009 byl stanoven na 83,88 %, s počtem 13 513 kusů (Hrabalová, Dittrichová a Koutná, 2011). Zbývající stavy hospodářských zvířat za rok 2010 popisuje tab. č. 4. 16

Tab. č. 4: Počet BIO zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2010 Kategorie zvířat

Počet BIO zvířat

Skot celkem

151 814

Skot do 2 let

67 106

Skot nad 2 roky

76 310

Z toho: Dojnice KBTPM

4 303 1)

69 120

Ovce

57 587

Kozy

5 223

Prasata

1 972

Drůbež

31 170

Z toho: nosnice

13 513

Koně

3 662

Včely (počet rojů)

806

Ryby (celkem)

0

Ostatní zvířata

295

Zdroj: Hrabalová, Dittrichová, Koutná (2011) Pozn.: 1) Krávy bez tržní produkce mléka

3.1.4 Zásady EZ EZ hospodaří ve větším souladu s přírodou než zemědělství konvenční. Mezi hlavní cíle EZ patří produkce kvalitních biopotravin a bioproduktů, ale také šetrný přístup k přírodě, využívání biologických zákonitostí při pěstování rostlin a chovu zvířat. EZ je součástí přírody, přispívá k její ochraně, tohoto se snaží docílit maximálním využitím obnovitelných zdrojů surovin a energie, uzavřeným koloběhem živin a energie, vyloučením chemických a syntetických hnojiv, pesticidů a regulátorů (Moudrý, 1997). 3.1.4.1 Obecné zásady pro pěstování rostlin Základem všeho je zdravá půda. Každý ji zná a v zemědělství je využívána jako prostředek k získání potravy pro lidstvo i pro zvířata. Dále je půda domovem pro rostliny a mnohé další organismy.

17

Hlavní a nepostradatelnou vlastností je úrodnost půdy. Úrodnost půdy se definuje jako schopnost zajišťovat rostlinám po celou dobu jejich života dostatečné množství živin a vláhy. To je jeden z hlavních cílů EZ (Moudrý, 1997). V publikaci autorů Urban, Šarapatka a kol. (2003) a autorů Červenka a Kovářová (2005) jsou charakterizovány obecné zásady pro pěstování rostlin v EZ: -

pestrý a vyvážený osevní postup, který brání erozi půdy;

-

v našich podmínkách se využívá norfolského osevního sledu (jetel-ozimokopanina-jařina);

-

zařazení jetelovin a luskovin do osevního postupu (důležité pro bilanci dusíku);

-

umožnit střídání plodin subtilním kořenovým systémem a s plodinami s mohutným kořenovým systémem;

-

plodiny s malou konkurenční schopností vůči plevelům střídat s plodinami s vyšší konkurenční schopností;

-

volit odrůdy odpovídající podmínkám stanoviště a potřebám farmy;

-

struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou, vyváženou krmnou dávku po celý rok;

-

vegetační kryt má být dlouhodobý, pokud možno i přes zimu;

-

druhová pestrost pěstovaných plodin musí poskytovat dostatečné možnosti pro přežívání prospěšných organismů, monokultury jsou zakázané;

-

plevele se regulují agrotechnickými metodami;

-

ochrana rostlin proti chorobám je založena na podpoře samoregulující funkce agrosystému,

na

biologických

a

biotechnických

metodách,

používání

syntetických přípravků na ochranu rostlin je zakázáno; -

hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu, používá se organické hnojení, minerální lehce rozpustná hnojiva jsou nepřípustná;

-

pěstování

odrůd

plodin

vyšlechtěných

pomocí

genových

manipulací

je zakázáno; -

o ekologicky stabilizující prvky např. meze, remízky, břehové porosty, musí být řádně postaráno a musí být zachovány.

3.1.4.2 Obecné zásady pro chov hospodářských zvířat EZ se snaží vytvořit co nejpřirozenější podmínky pro život zvířat. Proto ekologická farma chová jen tolik zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiva. Při

chovu

jsou

respektovány přirozené

potřeby

18

každého

zvířete,

dodržuje

se tzv. welfare. Welfare definují autoři Čermák a Šoch (1997) jako „stav úplného duševního a fyzického zdraví, zvířete které je v souladu se svým životním prostředím.“ Faktor welfare ovlivňuje zdraví zvířat a v dobré míře i jejich produkty. Urban, Šarapatka a kol. (2003) stanovili obecné zásady EZ pro chov hospodářských zvířat: -

ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat;

-

velikost stáda nesmí překročit stanovené hranice, jinak dochází ke stresu u zvířat;

-

zakázané jsou klecové chovy, celoroštové ustájení, bezstelivové betonové stání a trvalé vazné ustájení bez přístupu do výběhu nebo na pastvu;

-

stelivo musí být přírodního původu, doporučuje se sláma;

-

lože zvířete musí být suché a dostatečně prostorné;

-

zvíře musí mít dostatečné místo pro pohyb a přístup na pastvu nebo do výběhu;

-

zvíře je přiměřeně chráněno proti extrémům počasí;

-

krmivo musí odpovídat fyziologickým požadavkům jednotlivých druhů a kategoriím zvířat a jejich užitkovosti;

-

podstatná část krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejících z EZ;

-

podíl krmiv z konvenčního zemědělství vztažený na denní krmnou dávku v sušině je dán výjimkami v legislativě;

-

stimulátory růstu, syntetické zchutňovače krmiv, konzervační látky, močovina jsou zakázané;

-

vitamíny, minerální přísady přírodního původu jsou povoleny;

-

prevence je principem péče o zdraví zvířete;

-

při onemocnění musí být cílem léčby vyhledávání a odstranění příčin. Homeopatické a neuropatické způsoby léčby mohou být využívány;

-

při alopatické léčbě se prodlužuje ochranná lhůta udávaná výrobce léčiva na dvojnásobek, pokud není uvedena, trvá 48 hodin;

-

zakázané jsou přenos embryí, rutinní aplikace léčiv, stimulátorů, retardantů, hormonů včetně hormonální synchronizace říje;

-

zakázané je také chovat organismy vzniklé na základě genových manipulací nebo používat produkty z nich odvozené a zkrmovat produkty z nich pocházející.

19

3.2 Biopotraviny a bioprodukty „Biopotravina je potravina vyrobená za podmínek uvedených v zákoně o EZ a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními předpisy, na něž bylo vydáno osvědčení o biopotravině. Bioprodukt je podle zákona o EZ surovina rostlinného nebo živočišného původu, získaná v EZ a určená na základě osvědčení k výrobě biopotravin“ (Moudrý a Prugar, 2002). 3.2.1 Systém kontroly a certifikace Dozor nad dodržováním zákona o EZ vykonává MZe. Ministerstvo uzavírá na základě výběrového řízení smlouvu s vybranou právnickou osobou (neboli pověřená osoba), na základě níž je pověřená osoba (kontrolní orgán) oprávněna vydávat osvědčení o původu bioproduktu, osvědčení o biopotravině a provádět kontroly a další odborné úkony. Existuje 5 druhů kontrol, ke kterým patří vstupní kontrola, řádné kontroly, neohlášené kontroly (namátkové a nařízené), revizní kontroly. Pověřená osoba je povinna nejméně jednou do roka provádět ohlášenou kontrolu dodržování zákonem stanovených podmínek u osob, které jsou uvedené v seznamu. Tato kontrola se vztahuje na ekologické podnikatele i na osoby zařazené od přechodného období, dále také na výrobce a osoby, které uvádějí biopotraviny či bioprodukty do oběhu. Tento druh kontroly rozhoduje o prodloužení certifikace, délka prodloužení je 1 rok. Další činností je provádění neohlášených kontrol (namátkové i nařízené), které jsou mimo časový harmonogram. Nejčastěji jsou na základě podezření na použití nepovolených prostředků či postupů. Nebo chce kontrolní organizace ověřit plnění uložených nápravných opatření. K těm zbývajícím kontrolám patří revizní inspekce, které se provádějí na základě písemné žádosti, stížnosti nebo při odvolání ekologického podnikatele. Samotná kontrola závisí na tom, co je přesně kontrolováno. Zda se jedná o zemědělský podnik, výrobce biopotravin či bioproduktů nebo distributora biopotravin. Předmětem každé kontroly jsou obecná kritéria, do kterých spadá odpovědná osoba, znalost zákona o EZ a prováděcích vyhláškách, kontrola splnění uložených a dohodnutých opatření z minulé kontroly, pořádek v podniku, ochrana a obnova ekologické stability v rámci podniku. Pokud subjekt podniká v rostlinné produkci je předmětem kontroly osivo a sadba, pozemky, plodiny, odrůdy, osevní postupy, hnojení,

20

ochrana rostlin. V živočišné produkci je to kontrola druhů a kategorií chovaných zvířat, technologie chovu a ustájení, zdravotní stav a ošetřování zvířat, zákroky na zvířatech, krmení zvířat, dodržování zásad welfare, nákupy zvířat. Při zpracování a prodeji biopotravin (bioproduktů) spadá do kontrolní činnosti kromě obecných kritérií také, posklizňové úpravy a zpracování, zpracování rostlinných a živočišných produktů na farmě, kontrola prodeje, kontrola vedení účetnictví a skladové evidence), oddělení účetnictví a skladové evidence při souběžné produkci, postupy při zjištění porušení ekologických pravidel, kontrola produktů přihlášených k certifikaci, žádosti o povolení výjimky, souhrnné hodnocení podniku. Při kontrole distributora biopotravin a bioproduktů se kromě kontroly účetnictví a obecných kritérií kontroluje tok samotného zboží. Do toku zboží spadá kontrola původu, množství, doprava, skladování, evidence nakupovaného zboží a kontrola prodeje. O všech kontrolách musí vést kontrolní orgán úplné záznamy a evidenci. Musí být také sepsána zpráva obsahující popis zjištěných skutečností s uvedením zjištěných nedostatků. Tuto zprávu potvrdí podpisem kontrolovaná osoba, která samozřejmě obdrží kopii a dle zákona se může ve stanovené lhůtě ke zprávě vyjádřit. V případě zjištění závažných nedostatků při kontrole organizace navrhne MZe uložení pokuty nebo zvláštního opatření (Červenka a Kovářová, 2005). Pokud je vše v pořádku, vydá kontrolní organizace certifikát o původu bioproduktu či biopotraviny a tedy o právu označovat potraviny (suroviny) slovem bio (Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny, 2010), který trvá 1 rok (do další řádné kontroly). Osoba provádějící kontrolu musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděla při kontrole. Tím však není dotčena možnost zveřejňovat informace o výsledcích osvědčování (Červenka a Kovářová, 2005). V ČR existují 3 nezávislé kontrolní organizace tj. ABCERT AG, Biokont CZ a KEZ o. p. s. Ve výběru kontrolní organizace má producent volnou ruku, záleží pouze na něm, s kterou organizací sepíše smlouvu o certifikaci a následné kontrole. Na kontrolní organizace je také potřeba dohlížet. Touto možností disponuje supervizor, zaměstnanec MZE, který práci kontrolora posuzuje namátkově, přímo v terénu. Dalším subjektem, který dohlíží na práci ekozemědělců a kontrolorů je nezávislý státní orgán, ÚKZÚZ (Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny, 2010). 21

Certifikací se rozumí potvrzení, že výrobek a proces jeho získání vyhovuje specifickým a všeobecným požadavkům zákona a vyhlášky o EZ (Červenka a Kovářová, 2005). Proces certifikace začíná tím, že je nezbytné nejprve kontaktovat kontrolní organizaci a zaslat tzv. žádost o zařazení provozovny do certifikačního a kontrolního systému a dva výtisky vyplněné a podepsané smlouvy o kontrole a certifikaci. Následuje vstupní kontrola, která slouží k prověření připravenosti výrobce nebo distributora k výrobě či distribuci biopotravin či bioproduktů. Kontrola je dopředu oznámena písemnou formou, kde jsou uvedeny požadavky, které budou při vstupní inspekci prověřovat. Nedílnou součástí je i zpracovaný popis provozovny a vlastní kontrolní a bezpečnostní opatření, složení výrobků. U výrobků, které bude chtít podnikatel certifikovat, se uvede složení a vyplní se žádost o certifikaci ekologického produktu – biopotraviny. Po provedené vstupní kontrole podnikatel nebo výrobce podá žádost o registraci na MZe, ke které přiloží hodnocení vstupní inspekce. A to rozhodne o vydání rozhodnutí o osvědčení bioproduktu či biopotravině, případně odepření vydání rozhodnutí. Výroba biopotravin a bioproduktů a distribuce nemá přechodné období, je možné provést bezprostředně po registraci na MZe certifikaci podle požadavků výrobce nebo distributora (www.kez.cz). 3.2.1.1 KEZ KEZ o.p.s. je první česká akreditovaná kontrolní a certifikační organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému EZ. Jde o neziskovou organizaci, která vznikla v roce 1999 podle Zákona č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech, a až do roku 2005 byla jedinou organizací svého druhu v ČR. Na jejím vzniku se podílel Svaz producentů a zpracovatelů biopotravin zvaný PRO - BIO, Nadační fond pro ekologické zemědělství FOA a Spolek poradců ekologického zemědělství EPOS. Jejich posláním je garance ekologického původu na všech stupních „výroby BIO“. Výrobky, které jsou předmětem kontroly, dle pověření nesou kódové označení: CZ-BIO-001. Systém kontroly a certifikace EZ je kompatibilní s EU, proto produkty EZ s osvědčením

kontrolní

organizace

KEZ

o.p.s.

lze

vyvážet

do zemí

EU bez jakýchkoliv dalších kontrol ze strany kontrolních organizací EU. Nabídka služeb, kterou KEZ o.p.s. rozšířila svou vedlejší činnost, jsou certifikace výrobků vhodných pro použití v EZ, certifikace biokosmetiky a přírodní

22

kosmetiky, certifikace veřejného stravování a certifikace biokrmiv pro zvířata v zájmových chovech (www.kez.cz). 3.2.1.2 ABCERT Od roku 2006 vykonává společnost ABCERT GmbH kontrolní činnost s pověřením MZe ČR. Její vznik se datuje v roce 2002, kdy došlo ke splynutí kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti od roku 1992 vyvíjely aktivní a úspěšnou činnost v oblasti bio-kontroly. Společnost kontroluje 10 000 zemědělských podniků a 1 000 zpracovatelů biopotravin a představuje největší certifikační organizaci v SRN. Sídlo dceřiné společnosti ABCERT AG pro ČR je v Jihlavě. ABCERT AG provádí svou činnost neutrálně

a

objektivně.

Výrobky

a produkty

mají

označení

CZ-BIO-002

(www.abcert.cz). 3.2.1.3 Biokont V roce 2005 byla založena společnost Biokont CZ, s.r.o., která je pověřená MZe ČR

provádět

kontrolní

a

certifikační

činnost

v EZ v ČR. Společnost

je registrována v Official Journal of the European Union v Bruselu, s přístupem do centrálních evidencí ČR. Hlavní činností je kontrola EZ, inspekce a certifikace BIO na celém území ČR. Výroba a obchod s biopotravinami a s bioprodukty je denně inspektory kontrolována. Mezinárodní kód Biokontu je CZ-BIO-003 (www.biokont.cz). 3.2.1.4 ÚKZÚZ ÚKZÚZ

se

sídlem

v Brně,

má

své

postavení

zakotveno

zákonem

č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Ústav je tak dle § 1 tohoto zákona správním úřadem, podřízeným MZe. Hlavním předmětem činnosti ústavu je výkon působnosti stanovené jak jednotlivými zvláštními zákony, tak i bezprostředně závaznými právními předpisy Evropských společenství. Od 1. ledna 2010 je ústav dle nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91, ve znění nařízení Rady (ES) 967/2008 ze dne 29. září 2008, pověřen MZe rovněž k provádění úředních kontrol pro oblast EZ. ÚKZÚZ tak provádí u ekologicky hospodařících zemědělců úřední kontroly zaměřené na dodržování povinností 23

vyplývajících přímo z předpisů ES a zákona č. 242/2000 Sb., o EZ, ve znění pozdějších předpisů (www.ukzuz.cz). 3.2.2 Zpracování bioproduktů a výroba biopotravin „Výrobce biopotravin je každá osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu.“ Výrobou se rozumí čištění, třídění, upravování nebo zpracování bioproduktů, popř. přidávání dalších látek povolených zákonem a prováděcí vyhláškou včetně balení a dalších úprav biopotravin za účelem uvádění do oběhu. Při získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí, je nezbytné dodržovat zákonem stanovené podmínky, které jsou vymezené pro rostlinnou a živočišnou výrobu (Červenka a Kovářová, 2005) a řídí se také všeobecnými principy výroby biopotravin a nakládání s nimi dle IFOAM (Moudrý a Prugar, 2002). Při zpracování bioproduktů je nutno používat šetrné postupy, které mají za cíl uchovat kvalitu a neporušenost produktu a usilovat o minimální výskyt škůdců, chorob a patogenů. Prováděcí vyhláška k zákonu o EZ vyjmenovává povolené zpracovatelské postupy. K těmto postupům řadíme mechanické zpracování, tepelné zpracování (odpařování, sušení, pečení, pasterizace, sterilizace), uzení ale bez použití chemikálií, lisování, filtrace, chlazení, mrazení, homogenizace, síření, destilace a mnoho dalších. Ale jsou i operace, které jsou zakázané, protože nepatří mezi přirozené postupy. Řadí se sem např. výměna kationtů a aniontů, působení hormonů, ozařování, uzení s použitím chemikálií, bělení a nakládání s chemikáliemi. Kompletní výrobní postup musí být zajištěn účinným a dokumentovaným kontrolním systémem k získání záznamů, které umožní kontrolnímu orgánu EZ sledovat: a) původ,

vlastnosti

a

množství

bioproduktů,

surovin,

přídatných

látek

a pomocných látek, které byly dodány do výrobní jednotky; b) vlastnosti a množství produktů, které opustily výrobní jednotku; c) všechny další informace, které mohou být vyžadovány pro účely prováděné kontroly výrobních operací např. údaje o původu, vlastnostech, množství přísad a přídatných látek, o výrobních zařízeních a složení výrobků (Červenka a Kovářová, 2005). V dřívějších letech musel každý, kdo hodlá zahájit výrobu potravin, povinně neprodleně a písemně ohlásit tuto skutečnost MZe. V ohlášení bylo uvedeno u fyzické osoby jméno, příjemní, místo trvalého bydliště, rodné číslo nebo datum narození.

24

U právnických osob to byl obchodní název, sídlo a identifikační číslo. Pro oba subjekty bylo společné označení polohy provozovny, popřípadě zemědělských pozemků, kde se výroba biopotravin uskutečňuje. Dále také povahu výroby biopotravin (technologické postupy, receptury), druhy biopotravin, balení, označování, skladování a popis provozní a účetní evidence (Červenka a Kovářová, 2005). Nyní se každý výrobce biopotravin i distributor biopotravin musí registrovat. Oficiální seznam těchto ekologických subjektů je zpřístupněn veřejnosti a to na on-line stránkách MZe ČR nebo přímo ve Věstníku. Podrobný seznam míst prodeje biopotravin, ekofarem, restaurací s nabídkou jídel v biokvalitě, prodej ze dvora, lze nalézt na webových stránkách biospotrebitel.cz. Hnutí DUHA provozuje internetové stránky, kde je přehledný členěný seznam biofarem. K výrobě biopotravin může být použito i mimo bioproduktů, přídatných

látek

a

pomocných

látek,

také

surovin

zemědělského

původu

nepocházejícího z EZ nebo přechodného období, jejich seznam a přípustná množství je uveřejněno v prováděcích předpisech (Červenka a Kovářová, 2005). 3.2.3 Označování biopotravin a bioproduktů Bioprodukty nebo biopotraviny, které jsou uváděny do oběhu, musí mít stanoveno osvědčení o původu. Toto osvědčení vydává ekologickému podnikateli kontrolní orgán na základě žádosti podnikatele (pokud splnil požadavky zákona o EZ a jeho prováděcích předpisech). Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin je vydáno kontrolním orgánem na dobu do 30 dnů od provedené kontroly, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny tj. 1 kalendářní rok. Toto osvědčení má podnikatel v povinnosti uchovat po dobu 5 let. Kopie osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině je ekologickým podnikatelem nebo výrobcem biopotraviny povinně předána při uvádění do oběhu spolu s bioproduktem či biopotravinou osobně (Červenka a Kovářová, 2005). Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický produkt tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo „bio“ a identifikační kód kontrolního orgánu (např. CZ-BIO-002), a nevylučuje-li to povaha bioproduktu i grafický znak (Moudrý a Prugar, 2002). Pokud se jedná o přechodné období pro rostlinnou produkci je produkt označen slovy „produkt z přechodného období na EZ“ označen tehdy, pokud byla dodržena délka přechodného období nejméně 12 měsíců před sklizní. U živočišných produktů mohou být označovány teprve po uplynutí

25

nejkratší doby chovu pro hospodářské zvíře, ze kterého pocházejí (Červenka a Kovářová, 2005). „Biopotravina, při jejíž výrobě bylo použito více než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a pomocných látek, na kterou kontrolní orgán vydal osvědčení o biopotravině, označí biovýrobce také grafickým znakem a identifikačním kódem kontrolního orgánu, popřípadě i slovem „bio“. Pokud bylo při výrobě použito méně než 95 % avšak alespoň 70 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a látek pomocných, označí se biopotravina ještě údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu pocházejících z EZ nebo přechodného období“ (Červenka a Kovářová, 2005). Biopotraviny vyrobené v ČR musí být označené jak národní značkou, tzv. biozebrou (zákon č. 242/2000 Sb., o EZ v § 23), tak i novým evropským logem popř. i soukromým logem. Jde o potraviny, které splňují požadavky stanovené nařízením Rady (ES) 834/2007). Jako národní značení se používá grafický znak BIO tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ (obr. č. 1) a referenčním číslem kontrolní organizace např. CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003. Tato biozebra se používá v celé republice jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. Biozebra a kód se však může objevit také na výrobcích dovážených ze zahraničí. Biozebra se na výrobcích objevit tak, že dovozce požádá českou kontrolní organizaci o tzv. recertifikaci,

kde

kontrolní

organizace

potvrdí

shodu

pravidel

výroby

biopotraviny v daném státě s pravidly platnými v ČR. Biozebra na dovážených výrobcích nemusí být, protože certifikáty a značky ze zemí EU jsou jí rovnocenné. Ale u potravin dovážených ze zemí mimo EU je tento postup povinný.

Obr. č. 1: Grafický znak pro bioprodukty a biopotraviny v ČR (www.biospotrebitel.cz) Do 1. července 2010 se užívalo logo (obr. č. 2), které mělo podobu zelenomodrého kruhu s klasem uvnitř a s nápisem EZ vyvedeným v jazyce dané členské země

26

(www.countylife.cz). Od 1. července 2010 je povinné užívání nového loga EU pro ekologickou produkci (obr. č. 3). Společně s logem je povinně uváděno na obale místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. V případě, že byly obaly otištěné před 1. červencem 2010 (tedy bez povinného loga) se mohou používat do 1. července 2012. Evropské logo je pro potraviny dovezené ze třetích zemí dobrovolné. Dle legislativy EU je přesně stanoveno, jak má logo EU pro ekologickou produkci vypadat. Minimální výška loga je 9 mm a minimální šířka je 13,5 mm, tzn., že poměr výšky a šířky musí být vždy 1:1,5. U velmi malých obalů se výjimečně povoluje zmenšení výšky na 6 mm. Barevné provedení je dáno specifickou zelenou barvou podkladu a bílé hvězdy tvořící list. Ale pokud se barva nehodí, lze použít černobílé nebo ve specifických případech i jinou barvu. Na obalu biopotraviny může být současně s logem EU uvedeno i národní logo nebo logo soukromé organizace např. PRO-BIO. Pro výrobce, kteří certifikují své výrobky v ČR, platí i nadále povinnost označovat balené biopotraviny národním logem BIO. V situaci, kdy je produkt označen logem EU, musí být uvedeno i místo, kde byly vyprodukovány suroviny (www.eagri.cz). A to v následující podobě: a) zemědělská produkce, byla-li zemědělská surovina vyprodukována v EU; b) zemědělská

produkce

mimo

EU,

byla-li

zemědělská

suroviny

vyprodukována ve třetích zemích; c) zemědělská produkce EU/mimo EU, byla-li část zemědělských surovin vyprodukována v EU a část ve třetích zemích. U produktů dovezených z třetích zemí je použití loga EU dobrovolné. Je-li logo EU uvedeno na obale, tak na něm musí být i údaj o původu zemědělské suroviny. Logo EU pro ekologickou produkci nelze používat na označení produktů a potravin z přechodného období (www.kez.cz).

Obr. č. 2: Původní logo pro biopotraviny a bioprodukty z EU (www.iskopanice.cz) 27

Obr. č. 3: Vznik nového loga pro biopotraviny a bioprodukty z EU (www.bio-info.cz) „Při značení bioproduktů a biopotravin nebo při jejich propagaci nesmí být uváděno, že představují vyšší organoleptickou, nutriční nebo zdraví prospěšnou jakost oproti jiným potravinám“ (Červenka a Kovářová, 2005). Zakázané je také označování rostlinných nebo živočišných produktů a potravin, na které nebylo vydáno osvědčení o původu, slovem „bio“ nebo „eko“ nebo grafickým znakem. A také je zakázáno jakékoli údaje poukazující na ekologický, organický nebo přírodní způsob zemědělské výroby, když k tomu nemá podnikající subjekt žádné osvědčení (Červenka a Kovářová, 2005). Zpracovatelé bioproduktu mají v povinnosti vést registr výrobních činností a registr zpracovaného množství. Dále dodržovat hygienické a veterinární normy platné pro výrobu potravin obecně. Přijmout opatření zamezující znečištění biosurovin nepovolenými

látkami.

Všechny

požadavky

vyplývají

ze

zákona

o EZ č. 242/2000 Sb. a nařízení Rady EHS č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Nařízení Komise (ES) 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu. Výroba všech potravin podléhá zákonu č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Bioproducent musí mít oddělené biosuroviny i konečné produkty. Pokud probíhá výroba biopotravin souběžně s konvenčními potravinami, musí být tato výroba oddělena, a to v oddělených prostorách, samostatně (Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny, 2010).

28

3.2.4 Skladování Bioprodukty a biopotraviny musí být skladovány odděleně od konvenčních potravin nebo produktů tzn., že musí být skladovány tak, aby se jednoznačně identifikovala. Jak platí u všech skladovacích prostor. Je zde udržována čistota a pořádek. Nikde nesmí být zbytky materiálu nebo látek, které by mohly kontaminovat nebo narušit obsah skladovatelných materiálů. Teplota a vlhkost ve skladu je dána povahou skladovatelných biopotravin a bioproduktů. K asanaci a čištění prostor skladu popřípadě výrobních zařízení se používají přípravky, které byly schváleny pro EZ a pro výrobu biopotravin (Červenka a Kovářová, 2005).

3.3 Legislativa Pravidla EZ a výroby biopotravin jsou upravena národní i evropskou legislativou. V rámci EU platí od 1. září 2009 nové nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů nahrazující nařízení (EHS) č. 2092/91. Toto nařízení stanovuje právní rámec pro všechny úrovně výroby, distribuce, kontroly a označování ekologických produktů, kterou mohou být nabízeny a obchodovány v EU. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 , kterým se stanoví pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu, které nahrazuje nařízení Rady (ES) 2092/91 o EZ (Hrabalová (ed.), 2011). Základem jsou výše zmíněná evropská nařízení a pouze v oblasti, které v nich nejsou ošetřeny, upravují české národní předpisy. Mezi hlavní patří zákon č. 242/2000 Sb., o EZ a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb., a zákonem č. 553/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., s komentářem). Od. 1. ledna 2012 nabývá účinnosti zákon č. 344/2011 Sb., kterým se mění dosavadní zákon č. 242/2000 Sb., o EZ. Novela byla přijata na základě nové evropské legislativy EZ, kterým je nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a prováděcí nařízení Komise (ES) č. 889/2008. „Vlastní pravidla hospodaření pro EZ a produkci biopotravin jsou upravena v evropské legislativě, proto se v národním zákoně již nevyskytují. Zákon tak upravuje především administrativní

29

postupy nebo některé ustanovení týkající se kontrolního systému.“ Zákon o EZ dále upravuje Vyhláška Mze ČR 16/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení, např. vyhláška bude obsahovat konečnou podobu formuláře pro registraci nových osob podnikajících v EZ (www.agronavigator.cz). Mezi další zákony, které se musí v ekologickém zemědělství dodržovat, patří např.: -

nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a související činnosti a o změně směrnice 64/432/EHS a 93/119/ES a Nařízení (ES) č. 1255/97;

-

nařízení Komise (ES) 1254/2008, kterým se stanoví zejména pravidla pro používání kvasinek a produktů z kvasnic;

-

prováděcí nařízení Komise (ES) č. 1267/2011, kterým se mění nařízení Komise (ES) č. 1235/2008, který stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) 834/2007, pokud jde o dovoz ekologických produktů ze třetích zemí;

-

nařízení Rady (ES) 271/2010.

3.4 Trh s biopotravinami „Světový trh s biopotravinami nadále roste. Celková spotřeba v roce 2008 přesáhla 50 miliard dolarů (necelý 1 bilion Kč), v porovnání s rokem 1999 světová spotřeba se zvýšila třikrát. Největší kategorií zůstávají bio-ovoce a bio-zelenina, na celkových obratech se podílela 35,4 %. Evropa je největším světovým trhem s biopotravinami, její podíl přesáhl v roce 2008 51 %. Evropa má největší a nejrozvinutější trh s biopotravinami a bionápoji na světě s odhadovaným obratem zhruba 18 miliard EUR za rok 2008. Největší objemy prodeje zaznamenávají země Německo, Francie, Itálie a Velká Británie, které tvoří 75 % celkového obratu. V zemích jako je Rakousko, Dánsko, Švédsko a Holandsko je vykazován v posledních letech velký nárůst obratu„ (Analýza trhu s bio-potravinami v České republice, 2010). Největší trh ve Východní Evropě má ČR, podle informací z publikace Zpráva o trhu s biopotravinami za rok 2009, autorky Hrabalové, činil celkový obrat s biopotravinami českých subjektů včetně vývozu přibližně 2,13 mld. Kč. Největším odbytištěm mezi distributory je přirozeně český trh. K nám míří zejména hotové výrobky ze západní Evropy, nejčastěji z Německa a Rakouska. Zhruba 96 % objemu distribuovaných biopotravin v hodnotě 376 mil. Kč bylo na českém trhu prodáno. K prodeji biopotravin na českém trhu distributoři nejčastěji využívají

30

maloobchodní řetězce (65 %), lékárny (19 %) a prodejny zdravé výživy a biopotravin (8 %). 3.4.1 Nabídka biopotravin Sortiment biopotravin na českém trhu je ve srovnání s vyspělými zeměmi malý. Dle dostupného statistického zpracování v databázi MZe (www.eagri.cz) počet ekologických zemědělců za rok 2010 významně narostl. K 31. prosinci 2010 jich hospodařilo již 3 517 a to na celkové výměře téměř 450 000 ha, což představuje podíl více než 10,55 % z celkové výměry zemědělské půdy. Počet ekofarem za rok 2010 činil 3 517, což odpovídá nárůstu oproti roku 2009 o 31 %. I v oblasti výrobců biopotravin došlo k nárůstu. Dle Ekologické ročenky z roku 2010 bylo ke konci sledovaného roku registrováno 404 výrobců biopotravin, respektive 618 výrobních provozoven. Bohužel během roku 2010 ukončilo svoji činnost 70 výrobců biopotravin a nově vstoupilo do výroby 79 subjektů, což přestavuje nárůst oproti roku 2009 jen 2 %, v porovnání s lety 2009 a 2008 došlo k významnému zpomalení. „K nejčastěji zpracovávaným bioproduktům patří, dle převažující činnosti českých výrobců, zpracování masa a masných výrobků. Druhé místo zaujímá zpracování mléka a mléčných výrobků a zpracování zeleniny a ovoce. Další pozice zaujímá pekařská výroba, cukrářská výroba a výroba jiných moučných výrobků. Z pohledu významu výroby biopotravin vzrůstá počet středních a velkých potravinářských firem, které do svého portfolia zařazují výrobu biopotravin. Na druhou stranu téměř polovinu celkového obratu biopotravin v ČR tvoří tzv. „bio specialisté“, u nichž se prodej biopotravin podílí na jejich celkovém obratu více jak 75 %. V roce 2009 vyvezli čeští výrobci do zahraničí biopotraviny za přibližně 352 mil. Kč (tj. 30 % celkového obratu výroby) a nejvíce biopotravin směřovalo do Rakouska. Na českém

trhu

výrobci

prodávaly

biopotraviny

nejčastěji

prostřednictvím

maloobchodních řetězců (41 %) a dále obchodů zdravé výživy (24 %).“ V ČR je nákupní cena biopotravin výrazně nižší než v zemích EU. Příplatek za bioprodukt je u většiny potravinářských plodin 12 – 15 %, u speciálních plodin (mák, kmín, atd.) 30 – 50 %. Z důvodu nedostatečné komunikace mezi prvovýrobci, obchodníky, zpracovateli a spotřebiteli je část produkce prodávána za konvenční ceny. Nejvyšší cenový rozdíl bývá u ovoce a zeleniny (Moudrý a Prugar, 2002). „Celkový obrat s biopotravinami českých subjektů včetně vývozu dosáhl v roce 2009 přibližně 2,13 mld. Kč, z toho spotřebitelé v ČR utratili za biopotraviny 1,77 mld. Průměrná roční

31

spotřeba na obyvatele činila necelých 200 Kč a podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů dosáhl 0,71 % podobně jako v předchozím roce.“ Nejvíce biopotravin Češi nakoupí v maloobchodních řetězcích cca za 1,2 mld. Kč, následují prodejny zdravé výživy a biopotravin a vzrostl podíl lékáren (7% oproti 4 % v roce 2008). Nárůst zaznamenal i přímý prodej biopotravin zahrnující přímý prodej ze dvora, tak i od výrobců a distributorů (4 %). Cca 0,8 % biopotravin se v roce 2009 prodalo prostřednictvím gastronomických zařízení (Hrabalová (ed.), 2011). Tab. č. 5: Počet a zaměření faremních zpracovatelů bioproduktů v roce 2010 Počet faremních zpracovatelů

Výrobní zaměření Zpracované a konzervované maso a výrobky z masa

13

Zpracované a konzervované ryby, korýši a měkkýši

0

Zpracované a konzervované ovoce a zelenina Rostlinné a živočišné oleje a tuky

15 0

Mléčné výrobky a zmrzlina

21

Mlýnské a škrobárenské výrobky

1

Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky

1

Ostatní potravinářské výrobky

16

Nápoje

54

Celkem

121

Zdroj: Hrabalová (ed.) 2011

3.4.2 Poptávka po biopotravinách Jak uvádí ve své publikaci autoři Moudrý a Prugar (2002) „poptávku po potravinách všeobecně ovlivňuje především výše příjmů, cen potraviny, ale i stupeň samozásobení, stravovací zvyklosti, úroveň vzdělávání a informovanosti a další faktory.“ Největší vliv na poptávku má garantovaná pravost ekologického výrobku a jeho kvalita. Obecně platí, že čím méně ekonomicky rozvinutá země je, tím větší je neochota průměrného zákazníka kupovat dražší bioprodukty. Velkou roli v tomto směru hraje i celková podpora bioprodukce a EZ a vzdělanost zákazníků. Dalším faktorem, který ovlivňuje poptávku, je konkurence velmi levných importovaných zemědělských

32

produktů. „V cenovém srovnání s nimi, navíc ve světle celosvětového nedostatku potravin, tak vyvstává další problém EZ. Na tyto potíže naráží EZ i v zemích, které jsou v tomto směru považovány za nejvyspělejší (Moudrý a Prugar, 2002). Zpráva o trhu s biopotravinami za rok 2009 od autorky Hrabalové (2010) informuje, že na českém trhu biopotravin zaujímá na celkovém maloobchodním obratu přední postavení ostatní zpracované potraviny, kde polovinu tvoří hotové pokrmy typu dětských výživ. Druhou nejúspěšnější kategorií je mléko a mléčné výrobky (20 %), třetí je ovoce a zelenina, kde se řadí i ovocné a zeleninové šťávy (10 %). Zájem o pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky klesl pod 10 %, maso a masné výrobky dosahují jen 8 % podílu, následují mlýnské a škrobárenské výrobky s 6 %. Nejmenší podíl zaujímaly nápoje (4 %), oleje a tuky (1 %). „Stále trvá podpora státu ve formě dotací či zvýhodnění poskytovaných pro ekologické zemědělce a výrobce v rámci Programu rozvoje venkova v letech 2007 – 2013 a dále nový Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011 – 2015 schválený na konci roku 2010. Cílem tohoto akčního plánu je kromě dosažení 15 % podílu ekologicky obhospodařované půdy na celkové zemědělské půdě ČR, také navýšení podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin na 3 % a zvýšení podílu českých biopotravin na 60 %.“ Ke zvýšení poptávky spotřebitelů přispěla také celonárodní informační kampaň pod názvem EZ a biopotraviny, realizovaná v letech 2008 – 2010 za téměř 30 mil. Kč (www.bio-info.cz). Tab. č. 6: Obrat a spotřeba biopotravin na obyvatele ve vybraných evropských státech 2008 Obrat (mld. Eur)

Spotřeba na obyvatele ( v Eur)

Německo

5,8

70,5

Francie

2,6

43,2

Velká Británie

2,3

38,3

Švýcarsko

0,94

118,7

Rakousko

0,85

102,9

Česká republika

0,068

Země

Zdroj: Analýza trhu s bio-potravinami v ČR, Potravinářská komora ČR 2010

33

6,5

4

MATERIÁL A METODIKA Zhodnocení možností uplatnění biovajec na trhu

4.1

Autor Šarapatka ve své publikaci Ekologické zemědělství (2005) definuje ekologický chov nosnic takto: „Za ekologický chov nosnic je možno považovat takový chov (a jeho produkty za bioprodukty), který je vázán na půdu ekologicky obhospodařovanou a chované nosnice jsou krmeny bioprodukty vypěstovanými a zpracovanými v systému EZ (100 % krmná dávka pochází z ekologického režimu). Nosnice jsou chovány v souladu s legislativou a to minimálně po dobu 6 týdnů.“ Mezi základní podmínky chovu patří: -

maximálně 6 kůsu nosnic na m2;

-

minimální plocha výběhu je 4 m2 na nosnici;

-

maximální počet nosnic chovaných v drůbežárně (podlahová plocha 1 600 m2) je 3 000 ks;

-

maximální doba světla 16 hodin denně a minimální osmihodinová fáze tmy bez přerušení;

-

1/3 stáje opatřena pevným povrchem bez perforace podestlána přírodní podestýlkou;

-

trusná jáma, snáškové hnízdo, neomezený přístup k vodě a místům pro příjem krmiva;

-

minimálně 18 cm hřadu na nosnici;

-

přirozené chování – hrabání, popelení, kontakt s ostatními, soužití v hejnu;

-

přístup do výběhu (dle klimatických podmínek) s vegetací, s vhodnými úkryty.

Je zakázáno: -

používat veterinární léčiva a antibiotika preventivně;

-

používat prostředky na podporu růstu a užitkovosti;

-

používat hormonální přípravky k jinému než terapeutickému ošetřen. Důležitým opatřením pro udržení dobrého zdravotního stavu drůbeže je asanace

chovatelského prostředí – na čištění s desinfekci stájí je možno použít prostředky povolené v nařízení Rady 2092/91 (Šarapatka, 2006). „Kur domácí představuje v našich podmínkách nejpočetnější skupinu hrabavé drůbeže“ (Tuláček, 2002). Dle Českého statistického úřadu byl celkový stav nosnic v ČR za rok 2010 3 998 409 kusů, s celkovou snáškou konzumních vajec

34

1 236 826 000 ks, což představuje v průměru 309 ks vajec snesených jednou nosnicí. V ekologickém režimu se chovají nosnice na 32 farmách a jejich stav se pohybuje okolo 13 513 ks, to představuje meziroční nárůst o 83,88 % oproti roku 2009 (Hrabalová (ed.), 2010). Ve velkém měřítku se ekologickým chovem nosnic zabývají pouze dvě farmy Ekofarma Abatis ze Zvole u Prahy a Biofarm s.r.o. (Analýza trhu s biopotravinami v ČR, 2010). Biofarm s.r.o. se nachází v podhorské oblasti kousek od Kralického Sněžníku.

Majitelem

je

pan

Pavel

Kýr,

který

začal

hospodařit

v roce

1992 na 13 ha zemědělské půdy. V roce 2004 založil Bioranch s.r.o., který dnes disponuje s téměř 90 ha půdy. Zabývá se ekologicky šetrným zemědělstvím a prodejem ekologických výrobků. K hlavní produkční činnosti firmy patří chov ekologických nosnic pro produkci konzumních vajec a chov skotu na trvalých travních porostech. V roce 2006 začal na trh dodávat chybějící produkt a to biovejce. V současné době chová 3 000 ks nosnic s denní snůškou okolo 2 000 kusů vajec. 90 % produkce vajec nabízí pan Kýr do potravních řetězců, jako jsou Albert, Tesco, Makro, zbývajících 10 % nabízí formou prodeje ze dvora. Dodávku do potravních řetězců realizuje přes zprostředkovatele (Česká vejce, Eufit), což snižuje producentovu výkupní cenu vajec (Kýr, 2012). Obchodní podmínky velkých potravních řetězců jsou ekonomicky náročné pro producenty a farmáře, mnohdy je nemohou splnit. Obchodní řetězce požadují po producentech, dle pana Kýra, finanční prostředky jako jsou např. zalistovací poplatek, marketingová podpora, remodeling filiálek, provizi apod. a to v řádech tisíců i desetitisíců korun. Pan Kýr prodává vejce za 4,50 Kč a cena toho stejného vejce se v obchodním řetězci vyšplhá na 9 Kč, přitom největší náklady na vejce má producent a ne obchodník. Podle pana Kýra by řešení této situace spočívalo v zavedení obchodních družstev, jde o sloučení producentů biopotravin. Zřízením těchto družstev odpadají náklady na zprostředkovatele prodeje a umožní producentům dosáhnout vyšší ceny za produkt. Tento systém funguje na trhu s biopotravinami v Německu i Rakousku (Kýr, 2012). Pan Kýr se domnívá, že poptávka po biovejcích na českém trhu stoupá. Usuzuje tak ze skutečnosti, že se veškerá produkce dodaných vajec prodá. Největší odbyt zaznamenává v Praze a v Brně. Poptávka v okolí Ostravy je malá, tento efekt přisuzuje životní úrovni obyvatel dané lokality, ochotě obětovat více pro své zdraví a v neposlední řadě přihlížení welfare nosnic oproti konvenčním chovům. Pan Kýr v minulých letech produkoval vejce se zvýšeným obsahem selenu. Selen se do vajec dostával z krmné směsi, která byla obohacena zdravotně nezávadnými sloučeninami 35

selenu, čímž se zvýši obsah selenu ve vejcích. Selen je znám svými antioxidačními účinky a především jako prevence vzniku rakoviny. Na tento obchodní tah ale zákazníci neslyšeli a poptávka po vejcích nebyla tak vysoká, jakou producent očekával. Největším problémem v chovech ekologických nosnic je krmivo, které musí splňovat biokvalitu a certifikovanost. Na českém trhu tento sortiment chybí, z tohoto důvodu si pan Kýr krmivo dováží až z Rakouska. V této zemi mají s bio chovem nosnic dlouholeté zkušenosti a krmivo splňuje všechny výživové požadavky. Cena krmiva se pohybuje okolo 20 000 Kč za tunu, což představuje dle pana Kýra 70 % ceny vajíčka. V Rakousku také nakupuje nosnice, jejich cena se pohybuje okolo 200 Kč za nosnici (rok 2011). Z nosných hybridů nejraději volí Lohmana hnědého nebo Isa Brown (obr. č. 4 a obr. č. 5).

Obr. č. 4: Hybrid Lohman hnědý (www.heathersfarm.co.uk)

Obr. č. 5: Hybrid ISA Brown (www.heritagehatchingandhens.com.au)

Nosnice mají možnost volného pohybu, ale to podle chovatele také znamená, že mohou být více ohroženy nemocemi např. ptačí chřipkou. Je to z toho důvodu, že jsou vystaveny kontaktu s divokými ptáky, včetně útoku dravců. Volný pohyb také umožňuje slepicím nerušeně snášet svá vejce do snáškových hnízd nebo dokonce na zem. Snáška mimo snáškové hnízdo je nežádoucí, protože dochází k znečištění a nárůstu počtu křapů. Ruční sběr, čištění, vytřídění a zabalení vajec trvá asi pět hodin. Vejce musí mít natištěný číselný kód např. 0 – CZ 1234, kde 0 značí ekologický chov zcela respektující přirozené chování nosnic, CZ je země původu, 1243 je číselný kód producenta.

36

4.1.1 Marketingová komunikace „Každý podnikatelský subjekt může úspěšně v tržním prostředí podnikat jedině tehdy, je-li schopen umístit své výrobky na trhu. Pokus vyrábět a prodávat to, co nikdo nechce kupovat, je hříchem v podnikání“ (Kavka, 1994). I pan Kýr si uvědomuje, že je při podnikání v situaci, kdy v jedné osobě je výrobcem, prodejcem, účetním, obsluhou stroje atd. Pro úspěšné podnikání je základem marketingová strategie a vypracovaný marketingový plán. Marketingová strategie obsahuje cílový trh (popis zákazníka), umístění (kde se bude vyrábět a nabízet produkt), cena, distribuce (prodejní kanály), strategie výdajů na reklamu, propagaci a podporu prodeje (Marketing pro EZ, 2008). Strategie vytvořená panem Kýrem je dobrá, důkazem je vhodně zvolený produkt, který na trhu chyběl, za přijatelnou cenu, která zabezpečuje společně s kvalitou produktu vysokou poptávku po biovejcích. Nedílnou součástí marketingu je také vlastní propagace produktu a marketingová komunikace se zákazníky a obchodními partnery (Foret, 2005). Jako propagaci zvolil pan Kýr internetové stránky www.bioranch.cz, je to z toho důvodu, že k internetu má v dnešní době přístup každý, což představuje další potencionální zákazníky (Kýr, 2012). Vhodná podpora prodeje je, dle pana Kýra, atraktivnost obalu na biovejce (obr. č. 9), který má za úkol zákazníka přilákat.

Obr. č. 6: Výběh na Bioranch s.r.o

Obr. č. 7: Stáj na Bioranch,s.r.o.

(www.bioranch.cz)

(www.bioranch.cz)

37

Obr. č. 8: Nosnice z Bioranch, s.r.o.

Obr. č. 9: Biovejce z Bioranch s.r.o

(www.bioranch.cz)

(www.bioranch.cz)

4.1.2 Výhody biovajec Vejce patří vedle masa a mléka mezi nejhodnotnější potraviny. Obsahuje látky živící, sytící i ochranné. Vejce se skládá z 12 % bílkoviny, 12 % tuku, 75 % vody a další zastoupení mají minerální látky (P, Ca, Fe, S) a vitamíny (A, D, E, K a B2) (www.ssss.cz). Obsahují také biologické aktivní látky a okolo 200 ochranných protilátek. „Některé z těchto ochranných protilátek byly už identifikovány a použity pro výrobu léčiv, např. lysozym (ničí škodlivé mikroorganismy), avidin (protialergický účinek), gamaglobulin IgY (účinný proti zubnímu kazu) a celá řada dalších“ (Malík, 2002). „Takovým mýtem, kterému věří spousta lidí, je obava z cholesterolu. Je pravda, že ho je ve vejcích hodně, ale ono nezáleží ani tak na množství, ale na formě, v jaké je přítomen. Podle nejnovějších studií cholesterol, který přijímáme z vajec, nezvyšuje cholesterol, který máme v organizmu“ (Štancel, 2011). Existuje i tvrzení, že slepice mohou za lidskou salmonelu. To však není pravda. „Základní prevencí u tohoto onemocnění je dodržování hygienických pravidel při skladování, zpracování a konzumaci potravin, u kterých hrozí zvýšené riziko kontaminace salmonelou. Aby se minimalizovalo riziko možné kontaminace potravin salmonelou, je třeba dbát na to, aby se salmonela nevyskytovala v chovech drůbeže. Od roku 2007 byl zahájen „Program na tlumení salmonely v chovu nosnic a v reprodukčních chovech“, ke kterému se přihlásili chovatelé, zpracovatelé i veterinární lékaři. Program je podporován ze strany MZe a spočívá především v cíleném sledování výskytu salmonel v prostředí, kde je drůbež chována a v přijímání adekvátních opatření v případě jejich záchytu, aby se omezilo dalším výskytům“, informuje Josef Duben, tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR, ve svém článku. I pan Kýr podrobuje vejce testu měsíčně

38

na přítomnost salmonely a testy vyšly vždy negativně. Nutriční hodnota ekologických a konvenčních vajec je srovnatelná. Dle studií, které prezentuje svaz PRO-BIO ve svém informačním letáku z roku 2010, je prokázáno, že vejce slepic z volného chodu mají výrazně nižší P- hodnotu (P-hodnotou se měří stres slepic z klecového chovu). Vejce snesená ekologicky krmenými slepicemi jsou těžší, váha žloutku je výrazně vyšší. Budoucnost pan Kýr vidí v prodeji ze dvora a v biobedýnkách. Systém bedýnek je jedním z nejrychlejších způsobů distribuce čerstvých a sezónních produktů samotnými producenty bez prostředníka přímo konečným spotřebitelům. A pomáhají také překlenout propast, která se vytvořila mezi strávníky ve městech a zemědělci na venkově (www.bio-bedynky.cz). Z tohoto důvodu pan Kýr podporuje heslo „Najdi si svého farmáře.“

4.2 Dotazníkové šetření Pro sledování informovanosti spotřebitelů v oblasti biopotravin a EZ jsem zvolila jako vhodnou metodiku marketingové šetření ve formě dotazníku (příloha č. 1). Své šetření jsem prováděla v únoru 2012 v obci Bohaté Málkovice. Obec Bohaté Málkovice se nachází v okrese Vyškov, kraj Jihomoravský. Ke dni 1. února 2012 zde bylo evidováno 271 obyvatel, z toho 143 žen a 128 mužů. Obyvatel do 18 let bylo 96, od 19 do 59 let 114 obyvatel a starší 60 let 61 obyvatel (Obecní úřad Bohaté Málkovice). Dotazníkem bylo osloveno 150 respondentů různé věkové kategorie a pracovního zařazení. Návratnost dotazníku činila 60 % (90 vrácených dotazníků). Z vrácených dotazníků lze pro šetření použít 88 dotazníků (97%), zbylé 2 dotazníky (3 %) nelze pro hodnocení použít, protože nebyly správně a čitelně vyplněny. Vzhledem k tomu, že věková skupina dotazovaných je velmi široká, jsou otázky formulovány jednoduše a srozumitelně. Dotazník se skládá z 21 otázek. První část je volena jako obecná. Má za úkol zjistit základní informace o respondentovi tzn. pohlaví, věkovou kategorii, pracovní zařazení. Druhá část obsahuje 5 otázek, které směřují k zjištění přehledu o EZ a biopotravinách. Otázky jsou formulovány tak, aby respondent odpověděl jasně ano/ne, znám/neznám. Třetí část je zaměřena na nákup biopotravin, jejich dostupnost, preference při nákupu apod. U některých otázek této části je možnost zvolit více odpovědí. Tato možnost byla respondenty omezeně využívána. V závěrečné části dotazníků, kterou považuji za nejdůležitější, se zaměřuji na informace o biovejcích, jejich nákupu, rozdíl oproti konvenčnímu vejci.

39

Cílem celého šetření bylo zjistit, jaké povědomí o biopotravinách a ekologickém chovu nosnic mají respondenti a také porovnat informace získané z literatury a od pana Kýra s výsledky dotazníkového šetření.

40

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Analýza dotazníkového šetření Struktura vzorku

po hla ví

Věk

Pracovní zařazení

(počet respondentů) 1 Nevyplnilo Jiné 3 Důchodce 10 7 Podnikatel 3 Zaměstnanec 24 Student 5 14 56 a více let 12 36 - 55 let 13 19 - 35 let 17 do 18 let 1 3

21

8 11 23 43

0

10

20

45 30

muži

40

50

60

70

80

90

100

ženy

Obr. č 10: Struktura sledovaného vzorku (Vlastní dotazníkové šetření) Obr. číslo 10 zahrnuje otázku č. 1: Pohlaví respondentů, otázku č. 2: Věk respondentů, otázku č. 3: Povolání respondentů. Zastoupení můžu a žen bylo srovnatelné (43 ku 45). Nejpočetnější byla věková skupina 19 až 35 let, která tvořila z celkového počtu respondentů 45 %, následovala věková kategorie 36 až 55 let s 27 %, 56 a více let s 23 % a poslední skupina do 18 let tvořila 5 %. Co se týká pracovního zařazení, bylo 51 % v zaměstnaneckém poměru, 22 % studenti, 19 % důchodci a 3 % podnikatelé a jiné (mateřská dovolená, nezaměstnaní, apod.) a 1 respondent pracovní zařazení neuvedl. Odpovědi na druhou a třetí část dotazníků je vyhodnocena ve formě obrázků (obr. č. 18 až obr. č. 29) a uvedena v příloze č. 2. Souhrnně se dá říct, že existence biopotravin je respondentů dobře známa, jak uvádí obr. č. 18, skoro polovina respondentů

biopotraviny

považuje

za

zdravější

než

konvenční

potraviny.

17 % dotázaných uvedlo, že biopotraviny jsou produktem ekologického zemědělství, 14 % uvedlo, že jde o potraviny bez chemie a stejné procento respondentů nevyplnilo. Pouze 2 % hodnotí biopotraviny jako trend.

41

Na otázku, zda respondenti znají prodejnu, která nabízí bio sortiment v okolí, odpovědělo 63 % negativně (obr. č. 19), 74 % respondentů ve svém okolí nezná žádnou ekologickou farmu (obr. č. 20). Až 80 % dotazovaných se ve svém okolí nesetkává s propagačními

akcemi

biopotravin

č.

(obr.

21).

Velká

část

respondentů

(76 %) nenakupuje biopotravin, nejčastějším uváděným důvodem je cena (obr. č. 24). U nakupujících respondentů je hlavním důvodem kvalita oproti jiným potravinám (obr. č. 23), nejčastějším nakupovaným zbožím jsou mléko a mléčné výrobky (obr. č. 25).

V obchodě

v obci

jsou

biopotraviny

nedostupné,

jak

uvádí

76 % respondentů (obr. č. 29), proto více než polovina dotazovaných nakupuje týdně, nejčastěji v supermarketech a hypermarketech, kde průměrné výdaje za nákup činí 100 až 200 Kč (obr. č. 26, obr. č. 27, obr. č. 28). Závěrečná část dotazníku zaměřená na problematiku vajec je stěžejní pro celé šetření. Zajímají mne postoje respondentů a možných budoucích spotřebitelů biovajec a také možnosti ekologického zemědělství v této oblasti. Nakupujete vejce? 5%

ano ne nevyplněno 44%

51%

Obr. č 11: Nákup vajec (Vlastní dotazníkové šetření) Všichni respondenti bydlí na vesnici v rodinných domech s dvorkem a zahrádkou, tak by se dalo očekávat, že v produkci vajec budou soběstační. Dle zjištění 51 % (45) respondentů vejce nakupuje, 44 % (39) má svou produkci. Zbývajících 5 % (4) dotazovaných se k problematice nevyjádřilo (obr. č. 11).

42

Při koupi vajec preferujete? 23 35

výrobce

42

způsob chovu

31 31

38

nepřihlížím k tomu

méně důležité

25

nejdůležitější

46

cena 29 20

40

60

Procenta

Obr. č 12: Preference při koupi vajec (Vlastní dotazníkové šetření) Na otázku, co respondenti preferují při koupi vajec, odpovědělo celkem 48 respondentů (obr. č. 12). Pro hodnocení preferencí při koupi vajec jsem zde zařadila i odpovědi respondentů, kteří nenakupují vejce (vlastní produkce). Je to z toho důvodu, že mne zajímá i názor potencionálních zákazníků. 20 (42 %) respondentů uvedlo, že výrobce považují za nejdůležitějšího. 11 respondentů (23 %) k výrobci nepřihlíží. 18 (38 %) dotazovaných nepřihlíží ke způsobu chovu. Pro 31 % je způsob chovu nejdůležitější při rozhodování, stejné procento respondentů uvádí, že způsob chovu je pro ně méně důležitý. Překvapivé je, že pouze 46 % (22) respondentů považuje cenu při rozhodování za méně důležitou, pro 29 % je nejdůležitější a 25 % k ní nepřihlíží.

Vnímáte rozdíl mezi klecovým a ekologickým chovem nosnic?

9% 48% ano 43%

ne nevyplněno

Obr. č 13: Rozdíl mezi klecovým a ekologickým chovem (Vlastní dotazníkové šetření) 43

V čem si myslíte, že se liší vejce z konvenčního chovu od biovajec? 6%

není v tom rozdíl 18% 20%

56%

biovejce jsou zdravější ve způsobu chovu nosnic nevyplněno

Obr. č. 14: Odlišnost vajec z konvenčního chovu od biovajec (Vlastní dotazníkové šetření) Rozdíl mezi klecovým a ekologickým chovem nosnic vnímá 48 % respondentů (obr. č. 13), a to nejvíce ve způsobu chovu nosnic (56 %). 20 % dotazovaných uvádí, že biovejce jsou zdravější a 18 % respondentů v tom nevidí podstatný rozdíl. Rozdíl mezi klecovým a ekologickým chovem nosnic nevnímá 43 % respondentů a 9 % na otázku neodpovědělo (obr. č. 14). Jste ochotni si za vejce z ekologického chovu připlati? 9% 39%

ano ne

52%

nevyplněno

Obr. č. 15: Ochota si připlatit za biovejce (Vlastní dotazníkové šetření) Téměř polovina respondentů vnímá rozdíl mezi konvenčním chovem a chovem ekologickým, přesto 46 (52 %) respondentů uvádí, že nejsou ochotni si za biovejce připlatit. 39 % respondentů by si za vejce z ekologického chovu připlatili, 9 % respondentů na tuto otázku neodpovědělo (obr. č. 15).

44

Je nabídka biovajec v obchodě dostatečná?

12%

31% ano ne

57%

nevyplněno

Obr. č. 16: Dostatečná nabídka biovajec v obchodní síti (Vlastní dotazníkové šetření) 57 % respondentů, kteří nakupují vejce, uvádí, že nabídka biovajec v obchodech považují za nedostatečnou. 31 % je s nabídkou biovajec spokojená a označuje ji jako dostatečnou. 12 % respondentů neodpovědělo (obr. č. 16). Věříte v budoucnost biosortimentu v ČR? 6%

50% 44%

ano ne nevyplněno

Obr. č. 17: Budoucnost biosortimentu (Vlastní dotazníkové šetření) 44 respondentů vidí pozitivně budoucnost biosortimentu v ČR, 44 % se staví k budoucnosti biosortimentu negativně, 6 % na tuto otázku neodpovědělo (obr. č. 17).

45

6

ZÁVĚR Záměrem bakalářské práce je sjednotit veškeré informace a poznatky o stavu

EZ a stavu biopotravin v ČR. Zároveň jsem provedla marketingový průzkum formou dotazníku, ve kterém jsem se snažila zjistit povědomí o biopotravinách s přihlédnutím na problematiku biovajec u občanů obce Bohaté Málkovice. EZ je ve větším souladu s přírodou než zemědělství konvenční. K hlavním cílům se řadí produkce kvalitních biopotravin a bioproduktů, ale také šetrný přístup k přírodě, využívání biologických zákonitostí při pěstování rostlin a chovu zvířat. EZ svou činností dokáže přispět k ochraně životního prostředí, protože využívá maximálně obnovitelných zdrojů surovin a energie, a ctí jejich uzavřený koloběh. Ve střední a západní Evropě se může vznik EZ datovat do období po první světové válce. Na území ČR, tehdejšího Československa, byly zaznamenány první zmínky o EZ v 80. letech 20. století. V současné době zaznamenává vývoj EZ na našem území značný nárůst. Je obhospodařována plocha o výměře téměř 500 tis. ha, což činí 10,42 % z podílu zemědělské půdy v ČR. První místo ve struktuře půdního fondu zaujímají trvalé travní porosty, což se dá přisoudit k poměrně vysokým dotačním sazbám na ha kultury. Mezi kraji má nejsilnější zastoupení v obdělávané ploše Jihočeský kraj. K režimu EZ se hlásí 3 500 zemědělců, u kterých se věková hranice pohybuje mezi 45 až 59 lety a úroveň vzdělanosti pracovníků je klasifikována jako vyučen. Stavy ekologicky chovaných hospodářských zvířat rostou. Růst zaznamenala kategorie zvířat ostatní, kam patří poníci, osli, králíci. Druhá největší změna v nárůstu je pozorována v kategorii nosnic. Výrobci biopotravin si také polepšili, nárůst na 643 provozoven. Biopotraviny je potravina vyrobena za podmínek uvedených v zákoně o EZ. Požadavky na její jakost a zdravotní nezávadnost jsou stanoveny zvláštními předpisy a přísně kontrolovány. Mezi kontrolní organizace, působící na našem území, patří ABCERT AG, Biokont CZ a KEZ o.p.s., ÚKZÚZ. Při výrobě biopotravin jsou používány šetrné postupy, bez použití chemikálií a látek ohrožující lidské zdraví. Biovýrobky vyrobené v ČR spotřebitelé bezpečně poznají, protože jsou označeny tzv. biozebrou. Pro biopotraviny vyrobené na území EU se používá jednotná značka, která zobrazuje bílé hvězdičky ve tvaru listu v zeleném poli. Rozšíření biopotravin na trhu má rovněž exponenciální charakter, je to dáno hlavně rostoucí poptávkou ze strany spotřebitelů. Na tomto faktu se podílí marketingová

46

propagace biopotravin a EZ. Bohužel s propagací EZ se lidé setkávají více ve městech než na vesnicích. To potvrzuje i dotazníkové šetření. Dotazovaní spotřebitelé volí biopotraviny hlavně z důvodu kvality oproti jiným potravinám. Nejčastěji je součástí nákupního košíku mléko a mléčné výrobky. Lidé z obce nejčastěji nakupují biopotraviny v supermarketech nebo hypermarketech, protože v místním obchodě nejsou k dostání. V ČR se dá pozorovat úbytek drobnochovatelů hospodářských zvířat. Tento fakt potvrdilo i dotazníkové šetření, kde polovina dotazovaných nakupuje vejce. Při koupi vajec spotřebitelé nejvíce preferují výrobce, to je pozitivní pro domácí producenty vajec, ke kterým patří i pan Kýr. K dalším pozitivům se řadí zjištění, že téměř polovina spotřebitelů vnímá rozdíl v ekologickém a konvenčním chovu nosnic. Negativum lze spatřovat v tom, že většina spotřebitelů není ochotna si biovejce za vyšší cenu koupi. Nejhorší postavení ve vertikále zemědělských komodit mají prvovýrobci. Chov nosnic podléhá přísným pravidlům ekologického zemědělství. Nosnice jsou krmeny jen kvalitním ekologickým krmivy, která tvoří ¾ nákladů na produkci biovajec. Klade se důraz na welfare oproti konvenčním klecovým chovům. Na vyšší nákladovosti se dle chovatelů také podílí volba distribuční cesty. Nejčastější distribuční cesta vede přes zprostředkovatele do velkých obchodních řetězců. Budoucnost EZ je ve zvýšení informovanosti spotřebitelů o přednostech biopotravin. Zde může platit heslo vyšší cena je spojena s vyšší kvalitou potravin. Překonání propasti mezi zemědělci na venkově a strávníky ve městech by mohl posloužit systém tzv. biobedýnek, který je u zakládajících členů EU dosti rozšířen a spotřebiteli hojně využíván.

47

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

ČERMÁK, B. – ŠOCH, M. Ekologické zásady chovu hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha, Ústav zemědělský a potravinářských informací, 1997, 43 s. ISBN 80-86153-27-4 ČERVENKA, J. -- KOVÁŘOVÁ, K. Biopotraviny. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2005. 111 s. ISBN 80-213-1404-4. FORET, M. -- PROCHÁZKA P. -- URBÁNEK T. Marketing: základy a principy. Vyd. 2. Brno: Computer Press, 2005, 149 s. Praxe manažera (Computer Press). ISBN 80-2510790-6. HRABALOVÁ, A. (ed.). ÚZEI PRAHA. Ročenka ekologického zemědělství v České republice 2010. 2011. vyd. 2011. ISBN 978-80-7401-053-8. KAVKA, M.. Podnikatelské záměry v zemědělství. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství České republiky, 1994, 56 s. ISBN 80-710-5071-7. MOUDRÝ, J. – PRUGAR, J. Biopotraviny: hodnocení kvality, zpracování a marketing. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002, 34 s. Příručka ekologického zemědělce. ISBN 80-727-1111-3. MOUDRÝ, J. Bioprodukty. V Praze: Institut výchovy a vzdělání Ministerstva zemědělství ČR, 1997, 37 s. ISBN 80-710-5138-1. PETR, J. – DLOUHÝ J. a kol.. Ekologické zemědělství. 1992. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, redakce pěstování rostlin, 1992. ISBN 80-209-0233-3. ŠARAPATKA, B. -- URBAN, J. Ekologické zemědělství I. Praha: MŽP ČR a PROBIO, 2003. 280 s. ISBN 80-7212-274-6 ŠARAPATKA, B. -- URBAN, J. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. [Normy Evropské unie, chovy a welfare hospodářských zvířat, ekonomika,

48

marketing, konverze a příklady z praxe] . II. díl. 1. vyd. Šumperk,: PRO-BIO, 2005. 334 s. ISBN 80-903583-0-6. ŠARAPATKA, B. -- URBAN, J. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO, 2006, 502 s. ISBN 80-870-8000-9. TULÁČEK F., Chov hrabavé drůbeže, počet stránek 164 a 12 stránek barevné přílohy, Tisk Těšínské papírny, s.r.o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těsín, ISN 80-2090309-7 URBAN, J. – ŠARAPATKA B., Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, 280 s. ISBN 80-721-2274-6. KÝR, Pavel, ústní sdělení, 2012 OBECNÍ ÚŘAD BOHATÉ MÁLKOVICE, Statistika dat obyvatel ke dni 1.2.2012, Akční plán ekologického zemědělství: Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2010. ISBN 978-80-7434-007-9. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/Akcni_plan_EZ.pdf Ekologické zemědělství a biopotraviny: otázky a odpovědi pro ekoporadny. Praha: PROBIO Liga ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010, 32 s. ISBN 978-80-904223-2-2 (BROž.). Ekologické zemědělství v České republice: ročenka 2006 = Organic farming in the Czech Republic : 2006 year book. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky ve spolupráci se Svazem ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk, 2006. ISBN 80708-4554-6. Ekologické zemědělství v České republice: ročenka 2007 = Ve znamení ochrany přírody. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky ve spolupráci se Svazem ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk, 2007. ISBN 978-80-7084-658-2. 49

Ročenka 2008: Ekologické zemědělství v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky ve spolupráci se Svazem ekologických zemědělců PROBIO Šumperk, 2009. ISBN 978-80-7084-736-7. Ročenka 2009: Ekologické zemědělství v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky ve spolupráci se Svazem ekologických zemědělců PROBIO Šumperk, 2010. ISBN 978-80-7084-927-9. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice: Potenciál uplatnění bio-potravin české provenience na domácích maloobchodních trzích. Potravinářská komora České republiky,

listopad

2010,

47

s.

z:

Dostupné

http://www.pro-

bio.cz/cms/soubor/1512/Microsoft-Word---Analyza-trhu-s-biopotravinami-vCR_2010.pdf?PHPSESSID=zdfkysex DARMOVZALOVÁ, I. -- HRABALOVÁ, A. – DITTRICHOVÁ, M. – KOUTNÁ, K. Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009: výstup tématického úkolu

MZe

ČR

č.

4212/2010.

Brno,

2011,

43

s.

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/file/56451/Zprava_EZ_2009_aktualizovano_16._6._2010_UZ EI.pdf DOLEŽALOVÁ, G. – VOJTĚCH, J. Analýza profesní struktury pracovních sil a struktury absolventů z pohledu sféry vzdělávání - 2010 [online]. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,Praha,

2011

[cit.

2012-03-23].

Dostupné

z:

http://www.nuov.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Struktura_prac_sila_2010_pro_www.pd f DUBEN, J., Salmonel je méně a ještě méně. Pressweb [online]. 2009, 3.12.2009 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.pressweb.cz/tiskova-zprava/28093-salmonel-jemene-jeste-mene HRABALOVÁ, A. – DITTRICHOVÁ, M. – KOUTNÁ, K. Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2010: výstup tematického úkolu MZe ČR č. 4212/2011. Brno, 2011, 47 s. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zivotni50

prostredi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/statisticka-setreniekologickeho.html HRABALOVÁ, A. Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2010 - zpráva o trhu s biopotravinami: výstup tematického výstupu MZe CR č. 4212/2011. Brno, 2011, 32 s. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/122922/Zprava_o_trhu_s_biopotravinami_za_rok_2009_f inal.pdf MOULIS, Pavel. Vize7-moulis. Vize - 2020 [online]. 2010 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.vize2020.cz/docs/p/vize7-moulis.pdf URBAN, J. Ekologické zemědělství v České republice (aktuální stav a data 2010). [online]. 2011, s. 3 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/AktualnistavEZvCR_unor_2011.pdf

VONDRÁŠKOVÁ. Š., Co přinesla novela zákona o ekologickém zemědělství?. [online].

3.1.2012,

s.

1

[cit.

2012-03-22].

DOI:

116375.

Dostupné

z:

http://agronavigator.cz/default.asp?ids=93&ch=1&typ=1&val=116375 ŠTANCEL, V. Biovejce nemusí být nejkvalitnější na trhu. Česká televize [online]. 22.4.2011 [cit. 2012-03.10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/121976-biovejce-nemusi-bytnejkvalitnejsi-na-trhu/ Biokont - Česká republika: O společnosti Biokont. Biokont - Česká republika - inspekce -

certifikace

BIO

[online].

Březen

2012

[cit.

2012-03-30].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.biokont.cz/images/o_spolecnosti_20120302_1.pdf

Biokosmetika.

KEZ,

o.p.s.

[online].

2009

http://www.kez.cz/prirodni-a-bio-kosmetika

51

[cit.

2012-01-30].

Biopotraviny. Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s. [online]. 2007 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.iskopanice.cz/clanky/biopotraviny Certifikace ekologického zemědělství a bioprodukce. Abcert [online]. 2009 [cit. 201201-20]. Dostupné z: http://www.abcert.cz/index.php

Chicken, Hens, chick, rare breeds, chicken hatching programs Birsbane. Heritage hatching

and

Hens

[online].

2012

[cit.

2012-04-16].

Dostupné

z:

http://www.heritagehatchingandhens.com.au/user/33119212/web/33119212_index.asp Co je KPZ: Biobedýnky. Biobedýnky aneb podporujme svého sedláka [online]. 2008 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.bio-bedynky.cz/co-je-kpz/ Co přinesla novela zákona o ekologickém zemědělství. Resortní portál Ministerstva zemědělství: Zemědělství [online]. 19.12.2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/aktuality/coprinesla-novela-zakona-o-ekologickem.html Česká republika. Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. In: Sbírka zákonů. 2000, 73/2000. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisymze/tematicky-prehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-2000-242-viceoblasti.html Český trh s biopotravinami v roce 2009 udržel hodnoty z předešlého roku, pro rok 2010 se odhaduje mírný růst spotřeby. BIO-INFO [online]. 4.dubna 2011 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z:

http://www.bio-info.cz/zpravy/cesky-trh-s-biopotravinami-v-roce-2009-

udrzel-hodnoty-z DEMETER certifikát. Demeter [online]. 2011 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.cosmeticanatura.cz/demeter/t-308/ Ekologické

zemědělství

(Zemědělství,

eAGRI).

Resortní

portál

Ministerstva

zemědělství: Zemědělství [online]. 2009-2011 [cit. 2012-01-04]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/

52

Fotogalerie.

Bioranch

[online].

[cit.

2012-04-16].

Dostupné

z:

http://bioranch.cz/fotogalerie

Hens For Egg Laying. Heather's Traditional Poultry Farm [online]. 2008 [cit. 2012-0416]. Dostupné z: http://www.heathersfarm.co.uk/hens_egg_laying.htm

History

of

IFOAM.

IFOAM

[online].

2009

[cit.

2012-01-30].

Dostupné

z:http://www.ifoam.org/about_ifoam/inside_ifoam/history.html Jak používat nové evropské logo pro biopotraviny. Bio-info, portál pro ty, kteří žijí BIO [online]. 2010 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.bio-info.cz/zpravy/jakpouzivat-nove-evropske-logo-pro-biopotraviny Jak poznám biopotravinu. Biospotřebitel [online]. 2011 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.biospotrebitel.cz/biospotrebitel/clanek/101436/jak-poznam-biopotravinu

Kdo

jsme.

KEZ

,o.p.s.

[online].

[cit.

2012-01-04].

Dostupné

z:

http://www.kez.cz/nabidka-sluzeb Kontrola. Resortní portál Ministerstva zemědělství: Zemědělství [online]. [cit. 2012-0306].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-

zemedelstvi/kontrola/ Loga a značení (Zemědělství, eAGRI: Loga pro ekologické zemědělství. Resortní portál Ministerstva zemědělství: Zemědělství [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/loga-a-znaceni/ Platná

legislativa.

KEZ.o.p.s

[online].

[cit.

2012-03-06].

Dostupné

z:

http://www.kez.cz/narizeni-komise-es-7102009-a-8892008-a-narizeni-rady-es-8342007 Přehled ekologických subjektů. Resortní portál Ministerstva zemědělství: Zemědělství [online].

[cit.

2012-03-06].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/Prehled.aspx?typ=VYR&clear=A&sta mp=1329895460750 53

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský: O ústavu. Ústřední kontrolní a zkušební

ústav

zemědělský

[online].

[cit.

2012-02-22].

Dostupné

z:

http://www.ukzuz.cz/Articles/7961-2-O+ustavu.aspx Vejce. Střední škola společenského stravování, Ostrava-Hrabůvka [online]. [cit. 201204-01]. Dostupné z: http://www.ssss.cz/files/ucebnice_3lete_obory/pv/1/vejce.htm Značení

biopotravin.

County

Life

[online]. [cit.

2012-03-06].

http://www.countrylife.cz/data/files/znaceni-biopotravin-nahled-76.pdf¨

54

Dostupné

z:

8

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

Obrázek:

strana

Obr. č. 1: Grafický znak pro bioprodukty a biopotraviny v ČR

26

Obr. č. 2: Původní logo pro biopotraviny a bioprodukty z EU

27

Obr. č. 3: Vznik nového loga pro biopotraviny a bioprodukty z EU

28

Obr. č. 4: Hybrid Lohman hnědý

36

Obr. č. 5: Hybrid ISA Brown

36

Obr. č. 6: Výběh na Bioranch, s.r.o.

37

Obr. č. 7: Stáj na Bioranch, s.r.o.

37

Obr. č. 8: Nosnice z Bioranch, s.r.o.

38

Obr. č. 9: Biovejce z Bioranch, s.r.o.

38

Obr. č. 10: Struktura sledovaného vzorku

41

Obr. č. 11: Nákup vajec

42

Obr. č. 12: Preference při koupi vajec

43

Obr. č. 13: Rozdíl mezi klecovým a ekologických chovem

43

Obr. č. 14: Odlišnost vajec z konvenčního chovu od biovajec

44

Obr. č. 15: Ochota si připlatit za biovejce

44

Obr. č. 16: Dostatečná nabídka biovajec v obchodní síti

45

Obr. č. 17: Budoucnost biosortimentu

45

Tabulka: Tab. č. 1: Struktura půdního fondu v EZ v roce 2010

15

Tab. č. 2: Počet ekofarem a výměra celkové plochy EZ v krajích ČR v roce 2010

15

Tab. č. 3: Počet registrovaných subjektů v EZ k 31. prosinci 2010

16

Tab. č. 4: Počet BIO zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2010

17

Tab. č. 5: Počet a zaměření faremních zpracovatelů bioproduktů v roce 2010

32

Tab. č. 6: Obrat a spotřeba biopotravin na obyvatele ve vybraných evropských státech za rok 2008

33

55

9

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

CZ

Česká republika (mezinárodní označení)

ČR

Česká republika

EHS

Evropské hospodářské společenství

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

EZ

ekologické zemědělství

IFOAM

International Federation of Organic Agriculture Movements

KBTPM

krávy bez tržní produkce mléka

KEZ

kontrola ekologického zemědělství

MZe

Ministerstvo zemědělství

TTP

trvalé travní porosty

ÚKZÚZ

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

ZD

zemědělské družstvo

56

10 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Grafické vyhodnocení dotazníku

57

Příloha č. 1

Příloha č. 2 Co Vás napadne, když se řekne biopotravina? Trend

2%

Nevím

6%

Nevyplněno

14%

Potravina bez chemie

14%

Produkce EZ

respondenti

17%

Zdravá strava

48% 0%

10% 20% 30% 40% 50% 60%

Obr. č. 18: Význam biopotraviny (Vlastní dotazníkové šetření) Znáte nějakou prodejnu, která nabízí bio sortiment?

37%

znám

63%

neznám

Obr. č. 19: Biopotraviny v obchodní síti (Vlastní dotazníkové šetření) Znáte nějakou ekologickou farmu v okolí obce? 1% 25% znám neznám 74%

nevyplněno

Obr. č. 20: Povědomí o ekologických farmách v okolí (Vlastní dotazníkové šetření)

Setkáváte se s propagačními akcemi biopotravin ve Vašem okolí?

20% ano ne

80%

Obr. č. 21: Propagační akce a reklamy biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření) Nakupujete biopotraviny? 1% 23% ano ne

76%

nevyplněno

Obr. č. 22: Nakupujete biopotraviny? (Vlastní dotazníkové šetření)

Proč nakupujete bipotraviny? 3% 30%

kvalita 64%

trend jsou zdravější jiný

3%

Obr. č. 23: Hlavní důvody nákupu biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření)

Proč nenakupujete bipotraviny? nevidím rozdíl oproti jiným potravinám

7%

7%

cena

28% 15%

nedostupnost v obchodech

43%

jiný nevyplněno

Obr. č. 24: Důvody nezájmu o koupi biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření) Které biopotraviny nejčastěji nakupujete? mléko a mléčné výrobky

3% 15%

8%

maso a masné výrobky

44%

pečivo, těstoviny, cereálie

15% 15%

nápoje, čaje, kávu vejce

Obr. č. 25: Druhy nakupovaných biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření) Jak často nakupujete bipotraviny? 5%

43% denně 52%

týdně měsíčně

Obr. č. 26: Frekvence nákupu biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření)

Kde nejčastěji nakupujete biopotraviny 3%

přímo na farmách

3%

v supermarketech, hypermarketech

28%

28%

ve specializovaných prodejnách

38%

jinde nevyplněno

Obr. č. 27: Nejčastější místo nákupu (Vlastní dotazníkové šetření) Kolik v průměru utratíte za nákup biopotravin? 5% 28%

29%

do 100 Kč

100 až 200 Kč 200 a více Kč

38%

nevyplněno

Obr. č. 28: Průměrné výdaje za nákup biopotravin (Vlastní dotazníkové šetření) Jsou biopotraviny k dostání v obchodě v místě Vašeho bydliště? 5% 19% ano ne 76%

nevyplněno

Obr. č. 29: Dostupnost biopotravin v obci Bohaté Málkovice (Vlastní dotazníkové šetření)