03-04/2013
CHEMTEX Arachnofobici a batrachofobici mají zákaz byť pohlédnout na str. 4!
Kouzelná školka v produkci SPŠCh
Jaro čuchám všude!
rozhovor s V. Koutníkem na stranách 6-7
„Těším se na maturitu!“
Nová krev pedagogického sboru jako jeden z mála:
Divadlo, recenze, jako vždy na konci
kultura
Co kde najdeš | slova slovo ředitele slovo šéfredaktora
3 3 | životní styl
pavoučstvo obojživelnictvo
4 4 | rozhovory
s V. Vrbasem, novou posilou týmu SPŠCh s ředitelem školy V. Koutníkem
5 6 | světová škola
Průzkum myšlení rozhovory s pamětníky Co je nového v projektu Světová škola? studenti na Okružní
8 10 11 11 | ze života na chemické
Kouzelná školka v produkci SPŠCh MDŽ fotbalově Debatní liga Další soutěž s Bridgem
12 12 13 14 15 | téma: Valentýn
prostě Valentýn Jak by se měly chovat holky? Jak by se měli chovat kluci?
16 16 16 | kultura
recenze: Noční klub Romeo a Julie Myší díra
18 18 19
| obsah
Vážené dámy, vážení pánové, milé studentky, milí studenti, během několika dnů bude probíhat přijímací řízení ke studiu na naší škole. V zákonem daném termínu bylo na školu zasláno 230 přihlášek, ze kterých by mělo být vybráno po přijímacích zkouškách cca 120 žáků pro první ročníky příštího školního roku. Tento počet přihlášek vytváří solidní předpoklad, že tomu tak bude. Při této příležitosti vedení školy děkuje všem zaměstnancům, studentkám a studentům, kteří se podíleli na marketingových akcích. Za necelý měsíc začnou pro 4. ročníky maturity. Pevně věříme, že studentky a studenti budou kvalitně připraveni ke složení zkoušky dospělosti. Přejeme úspěšné zvládnutí celého náročného období. Do konce školního roku je před námi ještě celá řada povinností a akcí. Pro jejich zvládnutí všem přejeme hodně sil a energie.
ředitel školy
Jak je to s březnem V porovnání s lednem, který jsem reflektoval se toho moc nezměnilo, i když přeci. Začátkem března si nás počasí začalo hýčkat a vnadit na lepší (rozumějte jarní) časy. I přesto mi připadá, že mnoho věcí klesá. Nálada některých z nás díky další sněhové nadílce, teplota, ovšem také velikost. Sami porovnejte – v lednu kachna, nyní moravský vrabec. Je to nepoměr. Některým z nás také pomalu dochází naděje – vždyť hlavní prázdniny jsou ještě pořád daleko. Nebojte, čtěte a uletí to jako nic, je přece už duben.
šéfredaktor
slova |
Jak jsem ke sklípkanům přišel Tak tentokrát mě Seno požádal, abych napsal nějaký srdceryvný příběh o své sklípkaní zálibě. Mno, žádné záliby by nebylo, nebýt Silvestra. Ještě někdy ve druhém ročníku na SPŠCh jsem neměl o sklípkanech ani ponětí. Potom jsem se ovšem seznámil s nějakou punkerkou během víkendovky na Pálavě, slovo dalo slovo a zminíla se likvidace chovu sklípkanů jejího známého.
Okamžitě
mě
napadl
Silvestr,
jakožto
milovník... těchto krasavců. Vzhledem k tomu, že kousků bylo více, tři jsem si nakonec vzal i já. A tak jsem se o ně začal zajímat více. Když došlo na výběr témat na SOČ, chtěl jsem prostě pracovat s někým schopným. Téma mně bylo prakticky jedno. A první mě napadl právě Mr. Orichel, jakožto jeden z mála takových v mém okolí. Tím byl dán i námět práce. Analýza obranných mechanismů z amerických kontinentů. Sklípkana mohu každopádně všem vřele doporučit jako skvělého nenáročného mazlíčka. Více informací se o nich můžete dočíst právě v naší práci, kterou právě dolaďujeme. Ondřej Vitula, foto © Silvester Orichel
Známe obojživelníky? První myšlenka, která nás napadne, když se řekne: „Pořídíme si domácího mazlíčka!“, bude pravděpodobně představa psa, kočky, morčete nebo jiného chlupatého kamaráda. Ale přemýšleli jste někdy nad něčím neobvyklým? Co takhle Rana neboli žába (ano latinsky to zní mnohem zajímavěji). Řekněme si otevřeně, koho by proboha napadlo chovat doma žábu, tvora, se kterým se nejčastěji setkáme při nevrlém zamračeném a deštivém počasí. Popravdě? Nejspíš nikoho. Ale opak je pravdou. Mnoho lidí chová akvaristické živočichy, mezi které patří i tito hopsaví tvorové. Pokud si pod větou „Máme doma žábu.“ představíte, že majitel sebere svého slizkého miláčka někde na silnici, pletete se. Dostáváme se tedy k druhům chovatelským, které se dají pořídit i v menšině zverimexů. Jistě, plavou, koukají na vás velkýma černýma očima a nic víc. Opět vás musím vyvést z omylu. Také jsem je zpočátku podcenila. To jsem ještě netušila, že mi poslouží jako budík. Není dne, kdy by se zpozdily ve svém pravidelném žabím orchestru v 6 ráno. Tím to ale nekončí. Žáby bývají všeobecně plaché a zřejmě se nestane, že by vám naskákali do rukou. No a právě některé nám dokazují, že vše má své protiklady a vážně to udělají. To nejdůležitější jsem snad napsala a tak pevně doufám, že jsem tímto změnila váš pohled na tyto nedoceněné živočichy. Lucie Bílková
| životní styl
Mgr.
náhoda, že se tu uvolnilo místo (po odchodu Mgr. Lucie Halové na mateřskou dovolenou, pozn. red.). Těžko říct či osud nebo náhoda. Asi tak napůl.
ředitele rozhodli vyzpovídat i celkem nového učitele pana Mgr. Vladimíra Vrbase. Rozhovor proběhl v přátelském duchu. Tento učitel je plný humoru. Rozhodně si přečtěte, co jsme se o něm dozvěděli my.
Nedělalo Vám problém zvykání si na žáky jiného zaměření a jiných cílů oproti soukromé střední škole?
Otázkám se letos v dubnovém čísle nevyhnul
Vladimír Vrbas. Toto číslo jsme se kromě pana
Gabriela Kadidlová Jak byste zhodnotil prvních pět měsíců na této škole? Rozhodně jsem velice spokojený. Je to sice třetí škola, na které učím, ale určitě vede! Navíc se těším na školní maturitu z matematiky. Mnoho studentů si to se mnou „užije“. Mile mě překvapila i kvalita studentů a přístup většiny ke škole.
Ne, to vůbec, protože maturita z matematiky je na statní i soukromé škole podobná, prakticky bez rozdílů. Pořád je potřeba studenty kvalitně připravovat na jejich první velkou zkoušku. Jak se Vám pracuje se studenty, které připravujete k maturitě? V rámci možností. Dostal jsem je asi půl roku před maturitou, musím se tedy spoléhat na jejich znalost z předchozích tří let. Ti, co se zajímají, s těmi se vždy pracuje lépe, u těch, co k tomu přistupují „ležérněji“, je to horší. Jste rád, že se tu najde pár studentů, kteří vás vyhledají i ve volném čase a chtějí se hnout v matematice z místa? Jo, tak to mě vždy hodně potěší. Mají u mě malé bezvýznamné plus. Rozhodně mi není líto toho času, které s nimi trávím. Víte něco o Dni učitelů? Přesné datum neznám, ale když se tak ptáte, tak je to asi celkem brzy. Určitě to má souvislost s Janem Ámosem Komenským. Co si myslíte o Dni učitelů? „Slavíte“ ho nějak? Jak by se mohl slavit Den učitelů? Budu asi myslet na svoje studenty. Jak jste si poradil s dotazníkem k projektu Světová škola? Dal Vám alespoň trošičku zabrat? Dalo mi to celkem zabrat, otázky byli filozoficky zaměřené a to zrovna není můj šálek čaje.
Jak jste se sem vlastně dostal? Myslíte si, že to mohl být osud, či snad jen pouhá náhoda? Na předchozí škole se zkracovaly úvazky, neotevřely se totiž 1. ročníky, tak jsem se díval, kde bych si ten úvazek doplnil. No a proto, že tu pracuje též moje žena (Blanka Vrbasová, laborantka, pozn. red.), která je tu velmi spokojená, zeptal jsem se i tady. Takže to byla vlastně i
Poslední otázka, blíží se Velikonoce, připravujete se na ně nějak? Kdo Vám plete pomlázku? Sám ne, strašně mě z toho bolí ruce. Skočím si do obchodu. A pak vymrskám ty tři ženské, co mám doma.← kresba © Ondřej Tichý
rozhovor |
Ing. Vilém Koutník, CSc., muž, který stojí v čele školy již více než 15 let, nyní v rozhovoru časopisu CHEMTEX. Marek Sláma Je to Váš první rozhovor? Domnívám se, že je to premiéra. To mě těší. Mě také, vedli jsme rozhovory přímo, např. v minulém roce na akademii.
Den učitelů Nominovala škola letos někoho z profesorů na cenu Zlatý Ámos, úzce spojenou s dnem učitelů 28. března? Ne, je mi to trochu líto. Vím, že v minulých letech byly návrhy na Zlatého Ámose, ale v letošním roce nemám jedinou informaci. Impuls vždy vycházel od studentů. Bylo by dobré tuto oblast podchytit. Soutěž spojuje dva velké dny, oba jsou dnem učitelů. Národní Den učitelů – český (28.3.) je datem, kdy se cena Zlatý Ámos udílí. 5. října při Mezinárodním dni učitelů uvedená soutěž každoročně začíná. Mezinárodní den učitelů je svátkem poměrně mladým. Byl vyhlášen UNESCO tuším v roce 1994. Český Den učitelů je mnohaletou tradicí. Kdo si myslíte, že by se z dnešního osazenstva profesorského sboru mohl svojí kvalitou přiblížit právě ceně Zlatý Ámos? To je těžká otázka. Jsem přesvědčen, že na naší škole je řada vynikajících učitelů. Vynikajících i v tom smyslu, že mají trpělivost se studenty, kteří potřebují více péče. Učit studenta, který je přirozeně nadaný a bystrý, není tak náročné, jako u studenta, který vyžaduje zvýšenou péči. Myslím si, že učitelů, kteří dovedou studenty motivovat ke kvalitním studijním výsledkům, je celá řada. Je to smysl pedagogické práce. Konkrétní jméno si nedovolím vyslovit, protože celý pedagogický sbor na této škole je nadprůměrný. Do příštích let tím pádem máme z čeho čerpat… Jsem o tom přesvědčen, je to však na vás - studentech.
Světová škola Letos se intenzivně snažíme získat ocenění Světová škola, jak moc velkou cenu má toto konkrétní ocenění? Domnívám se, že má vysokou hodnotu. Certifikát Světová škola je významný především proto, že propojuje školní prostředí s reálným životem společnosti. V projektu, který se realizuje
| rozhovor
pod záštitou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, se studenti seznamují s nedávnou historií formou besed s pamětníky období 2. světové války, mají možnost slyšet vyprávění těch, kteří zažili fašistický i komunistický režim. Při jedné besedě přednášející sdělil následující: „Já tu ještě jsem, ale za rok už tu nemusím být. I proto cítím povinnost za své vrstevníky vás s celou uplynulou realitou seznámit“. Rád bych ještě uvedl, že škola je držitelem certifikátu Kvalita řízení ISO 9001:2008. Každým rokem probíhá vnitřní audit, dozorový audit, které jsou základem každoroční obhajoby kvalitní práce před nezávislými kontrolními orgány. Podobně je tomu s certifikátem RC - Responsible Care - odpovědné chování v oblasti chemie ve vztahu k životnímu prostředí. Certifikát Světová škola je tedy neocenitelnou konfrontací. Svým způsobem ano. Narodili jste se již do jiné kvality společnosti a nemáte možnost srovnávat s obdobím nedávno minulým. V tom je vysoká hodnota tohoto projektu. Nutno však uvést i další aktivity projektu, kterými jsou např. spolupráce našich studentů a seniorů. Zejména v oblasti práce s výpočetní technikou - zde naopak naši studenti předávají své zkušenosti, vědomosti a dovednosti lidem dříve narozeným.
Obecně Letos oslavila škola 61. výročí vzniku, jak jste při tomto výročí bilancoval rok po oslavách šedesátky? Samozřejmě 60. výročí bylo významné a při něm se bilancovalo celé uplynulé období. Hodnotili jsme rozvoj a význam školy v rámci JmK. Významné výročí školy jsme oslavili společně s partnery školy, včetně zástupců a představitelů JmK, MMB, úřadů MČ a dalších. Shlédli jsme divadelní představení Škola základ života, abychom se přesvědčili, že život školy je skutečně stále stejný. Při bilancování to však také evokuje myšlenky na zakladatele
školy, předchozí ředitele, pedagogy a další zaměstnance. Bývalé studenty a absolventy bylo třeba vzpomenout rovněž. SPŠCh na Vranovské oslavila v tomto šk. roce 61 let trvání. Zde se chemie rozvíjí samostatně jako vědecký obor. Nutno zdůraznit, že rozvoj chemických oborů je rychlý a celosvětově tyto obory hrají jednu z rozhodujících rolí. Cítím povinnost opakovaně, každoročně vzpomenout na lidi, kteří zde na škole pracovali, věnovali léta pedagogické práci a výchově nových generací chemiků. Jsem hrdý na tuto školu, rovněž tak na českou chemii. Je vysoce uznávaná a je součástí světové mozaiky chemie. Je až symbolické, že loňský rok, kdy jsme slavili významné výročí školy, byl vyhlášen mezinárodním rokem chemie. Nemohu nezmínit ples v Dělnickém domě v Juliánově, jak hodnotíte tento ples? Marku, mně se ples líbil. Nechci mluvit sám za sebe, raději bych tlumočil názory studentů, hostů, absolventů, kteří se slavnostního večera zúčastnili. Nezaznamenal jsem žádnou výtku. Myslím si, že to byl typický středoškolský ples, na kterém se bavili mladí lidé. Byla vynikající kapela a naprosto úžasná paní Buryanová.
Jaro Těšíte se na jaro? Máte nějaké vyloženě oblíbené jarní místo? Mám rád všechna roční období, jsem rád, že žiji v této zemi a v této severní šířce, kde se střídá jaro, léto, podzim, zima. Krásná je zima se sněhem a tomu odpovídající sportovní vyžití. Po letošní zimě, kdo by se netěšil na jaro a následně i na léto. Faktem je, že v uplynulém období slunce příliš nesvítilo. Tato skutečnost nás všechny asi také ovlivňuje. Těším se na opravdu jarní dny, na vycházky do přírody, projížďky na kole. Jarní příroda, to je malý zázrak, ve kterém rozhodující roli hraje chemie. Příroda se stává barevnou, intenzivně voní – tato skutečnost má svůj základ v konkrétních chemických strukturách. Navíc je před námi květen-měsíc lásky a to samozřejmě k tomuto období patří. To je nádhera, hned bude na škole lépe. Ovzduší se zlepší nejen venku, ale i uvnitř školy. Ojaří se. Pro 4. ročníky nastává období maturit. Jde to trošku proti sobě, protože čas je třeba věnovat i studiu.
Macarena v jejím podání je jistě legendární. Celý parket ji napodoboval, co chcete více? Je vidět, že kromě chemie se umíme i hýbat. Přesně tak, chemici se umí bavit. Při této příležitosti bych rád poděkoval rodičům a studentům, kteří se podíleli na organizaci a průběhu plesu. A tak, jak chemici umí tancovat, podobné je to i ve sportovní oblasti. Podívejte se, kolik zde máme pohárů ze sportovních akcí. Rád bych také připomenul, že studenti tradičně vyjíždějí na LVVZ a na vodácké a cyklistické kurzy. Ta všestrannost je jistě dobrá. Rozhodně bych vyzdvihl, že se možná trošku projevuje náznak možné další sportovní éry. Kvalifikace na republikové kolo v házené dívek, třetí místo v městském fotbalovém turnaji… A nejen to, máme zástupce i v téměř všech vědomostních olympiádách. Je to úžasné!
kresby © Tereza Hlaváčová |
Každým rokem škola překvapila vždy po velkých prázdninách – jednou celkovou rekonstrukcí – tento rok novým puncem schodišť. Plánuje škola podobnou investici i letos? Máme konkrétní představu. Každým rokem v tomto časem ještě není zcela zřejmé, co a v jakém rozsahu se bude realizovat. Máme několik záměrů, které se projednávají na příslušných místech. Během následujících měsíců budou informace konkrétnější. Samozřejmě počítáme s drobnými opravami prakticky v celé budově. Čili bych se měl zeptat až v příštím čísle. Ano, podrobnější informace budeme mít ke konci května případně června. ←
rozhovor |
PRŮZKUM MYŠLENÍ mezi generacemi Jako u většiny nápadů byla na počátku všeho dění myšlenka. Jinak tomu nebylo ani u mě. Když jednoho dne přišla profesorka do hodiny a oznámila nám, že se účastníme projektu Světová škola se zaměřením na důchodce, ihned se mi začaly v hlavě tvořit různé asociace. Pro sebe jsem si řekl: „Čím jsou vlastně důchodci odlišní od nás? Co je činí jinými, když opomenu tělesnou schránku?“. Došel jsem k závěru, že nejspíše myšlením. Tím to asi bude. No a jak tomu tak bývá, tak s každou odpovědí přichází další otázky. Proto jsem neotálel a vše, co jsem cítil, nad čím jsem přemýšlel, jsem hodil na papír a došel jsem za paní profesorkou třídní, aby si oněch 10 otázek přečetla a řekla mi, zdali je to dobrý nápad. Druhý den, když si vše přečetla, tak mi oznámila, že je to nápad zajímavý a ještě ten den jsme vytiskli otázky a nechali je vyplnit první várku lidí. Dotazník obsahoval 10 otázek a byl později zpracováván podle věku a pohlaví. Nejhojněji byla zastoupena kategorie pod 30 a nejméně kategorie nad 50. Hodně lidí se odmítalo průzkumu zúčastnit a tím pádem jsme získali pouhých 36 statistických jednotek. Z dotazníků v průměru vzato vyplývá, že lidé, kteří se drží při zemi a zabývají se praktickými otázkami, jsou ve valné většině spokojeni. Zatímco lidé, kteří sem tam zaletí ke hvězdám a poté se opět vrátí na zem, jsou nespokojeni a některé otázky jim činily problémy. A třetí skupina lidí, kteří sice vědí, že se dá stát i na zemi, ale stále létají v oblacích, jsou také spokojeni. Zároveň ženy, podle dotazníků jsou více vázány trápením, ale také odpovídaly dlouhými formulacemi, které byly podbarveny pocity, zatímco muži ve valné většině odpovídali spíše mechanicky. Nyní už přejděme k jednotlivým otázkám. V první otázce jsem se ptal dotazovaných „Kdo jste?“. Muži v počtu patnácti odpověděli nebo použili označení člověk. S rostoucím věkem se ale toto vidění sebe sama mění. Kdybych vytyčil stezku, po které se vydala osoba Y, ve věku 16 let o sobě pronesla: „Jsem normální kluk, co chce poznat svého ducha a tělo. Chci přemýšlet a nebýt ovce.“ Později ve věku 30 let by napsal „ Jsem někdo, kdo je. Méně než jediné zrnko písku v poměru ke všem ostatním zrnkům na březích všech světových oceánů.“ A ke sklonku života by mi tento muž odvětil: „Jsem součástí velkého celku.“ Zatímco ženy tento cyklus měli spíše obrácený. Takže na začátku cyklu mi žena odpoví: „ Jsem Bůh. Jsem láska. Jak to vím? To proto, že nic jiného neexistuje.“ O deset let později: „Živá bytost poháněná neviditelnou energií.“ A po třicítce by nejspíše řekla něco ve stylu: „Obyčejná žena v důchodu, na baterky.“ Při otázce „Co je to Domov?“ jsem dostal odpověď pouze ve dvou případech. Domov je to, kde je rodina a to v generaci pod 30. 10 lidí odpovídalo, že je to místo. Zbytek odpovědí bylo ve stylu, že domov je místo klidu a míru. Zajímavé je, že domov je pro člověka nejpodstatnější v mládí a ve stáří, přestože mladí odpovídali méně citově zabarveně. Když bych měl seřadit největší zajímavosti podle věku, tak na nejmladším schůdku by muži pravili asi něco ve stylu, že domov je tam, kde si pověsí klobouk. Domov je tam, kde jsou oni. Domov je les, škola i příroda. Zkrátka domov je všude tam, kam se vrátím, když nemám kam jít. Ve středním věku bychom řekli, že domov je psychologicko-topologická jednotka. A ve stáří se domov promění v to nejdůležitější, co člověk může mít. Ženy se v této otázce držely na stejné úrovni po celý život. Ve věku 16 let tvrdí, že domovem jsme si všichni navzájem, všichni jsme jedno, všechno je jeden celek. Poté by svorně ruku v ruce pravily, že domov je přístav. Klid. Pohoda. Bezpečí. Útulek. Vlastní svět. No a naše babičky nás obejmou a řeknou nám, že domov je spokojený život se svými nejbližšími. Co se Vám vybaví při otázce „Když si oblečete kabát, stáváte se kabátem?“ Nejspíše byla vaše první myšlenka, co to má znamenat? A svorně byste pronesli ve 24 případech, že ne. A ti co odpovídali ano, by se hájili větami jako je „Šaty dělají člověka!“ Při další otázce vás možná překvapí, že Zlo je ve 25 případech opakem dobra. Nejzvláštnější ovšem je, že ženy, jako by se domluvily, všechny řekli ano a asi 3 ano i ne. Zatímco muži se rozcházeli v odpovědích. Jak napsala jedna moudrá žena X: „Zlo je pouze stav bez lásky.“
|
Zeptali jste se někdy, zdali jste spokojeni se svým životem? Mé „jednotky“ mi odpověděly, že 17 je jich spokojeno a 8 odvětilo ne. Zároveň jsem se ptal i na smysl života a ten byl „Smyslem života je žít“. Někteří mi odpověděli, že jsou i nejsou spokojeni, protože neví, co jim schází. A se spokojením a smyslem života přichází otázka typu „Co Vás naplňuje?“ Je pozoruhodné, že pouze muži odvětili potraviny a různé tekutiny, a to v počtu 4 lidé. Ženy odpovídaly, že je naplňují pocity, a to celkem i v přeneseném slova smyslu 7 lidí. Muži zase s oblibou odpovídali, že je naplňují koníčky. Kdybych vytvořil tři kontrastní skupiny rozložené pouze po věku, tak by vzniklo toto:
A opakem naplnění je utrpení. Co byste mi řekli, že je utrpení? Nejspíše bolest, jako 15 lidí, nebo byste řekli jako lidé vyskytující s pouze v kategorii pod 30, že utrpení neexistuje? Kdybych měl vytvořit noční můru, tak by byla stvořena z psychické a fyzické bolesti. Z nevědomosti, nemoci a byla by neslučitelná s žitím. Sem tam by se zapnula televize s telenovelou a pošťák by vám přinesl nějaký pikantní filosofický dotazník nebo učebnici jazyků. Slunce je záře nad naší hlavou, která bývá někdy přehlížena, a proto jsem se ptal na to, co se vám vybaví pod pojmem Slunce. Už víte, kam byste se připojili? Skupina A by se se 4 lidmi přidala na stranu strašlivé ohnivé koule. Zbylých 18 by tvrdilo, že Slunce je život. Pokud je vám mezi 30-50, tak se vám v 9 případech z 10 vybaví teplo, které jiné generace nezmiňují. Kdybych si měl vybrat z každé generace jeden vzorek, nejspíše by to bylo u lidí pod 30, že Slunce je božská energie, jenž dělá den ještě krásnější než je. Poté za dvacet let ve vás tento mystický pojem vzbudí myšlenky ve stylu energie, radost, životadárná síla, hezký den a vesmír. Ve stáří už nic z toho nepotřebujete a vystačíte si pouze s krásnou přírodou a ránem. A co přichází se Sluncem? Přeci zázraky! A ten mě právě zajímá. A tak se ptám „Co je to pro Vás zázrak dennodenního života?“ Ve všech časových jednotkách se mi line odpověď, že zázrak je to, že se probudím. Kdybych opět sestavil muže od nejmladšího po nejstaršího, tak by odpovídal nejdříve, že jsou rádi, že jsou naživu - o pár let později - Něco co člověka potěší nebo čím druhého potěší, aniž by to čekal či plánoval – opět o pár desítek let poté - Já jsem se probudil! Žena by mohla namítnout, že zázrak snad ani neexistuje, že záleží na úhlu pohledu a na vědomí člověka. Poté si to pochopitelně rozmyslí a řekne: „Zázrak dennodenního života je užívat si a radovat se z každodenních maličkostí. A jak se říká, že se stářím přichází moudrost a skromnost, tak to platí u žen dvojnásob, neboť jsou šťastny za každé probuzení a za každý nádech. Konečně jsme ve finále. A poslední otázka, která byla položena 36 statistickým jednotkám: „Co to znamená kolik krve, tolik ledu?“ 15 lidí mi řekne nic. Někteří muži mi řeknou, že nevědí, neboť to nikde nečetli a někteří si představí balíčky krve v ledu s višněmi a třešněmi zalité rajčatovým koktejlem s vodkou. Ovšem jsou i lidé, kteří představili harmonii a tím bychom se měli řídit. Neboť vidět ve všem harmonii, lad a mír je přeci jen lepší než na vše pohlížet z pohledu ostře vyhlížející do sebe nezapadající duálnosti. Ctibor Štipský
|
Dne 14.3.2013 se ve škole v konala beseda s panem Dne 15.března 2013 se ve škole konala beseda s panem
Josefem Vaňkem. Byl profesionálním vojákem a dnes se
věnuje historii a předávání informací mladším vrstvám. Přijal naše pozvání, aby nám něco řekl o Marii Lastovecké. Marie Lastovecká se narodila roku 1920, ještě jako dítě přišla o své rodiče, proto ji vychovávala její teta, matčina sestra. V roce 1935 ukončila základní školu, poté šla studovat obchodní příruční prodavačku. Na začátku druhé světové války jí teta poradila, ať se vdá za tehdejšího přítele a odjede do Moskvy. Dne 3.6.1942 vstoupila jako třetí žena do Československé armádní brigády na vojenský výcvik společně s muži. Poté dostala jejich druhá rota za úkol uchránit řeku Mži. To se jim také podařilo. Tato žena byla nejprve odstřelovačkou, poté zdravotnicí praporu, zdravotní řidička. Pak pracovala ve Vojenské nemocnici v Brně, kde si našla svého druhého muže. Roku 2010 jí bylo uděleno nejvyšší státní vyznamenání ČR – Řád Bílého lva. Pan Josef Vaněk je předsedou klubu svazu civilní ochrany ČR, o.s.
Gabriela Kadidlová Co si myslíte o období před rokem 1989? No, období před rokem 1989, prostě asi nejlépe by vám na tuto otázku odpověděla knížka Vzpomínky od bývalého ministra Štrougala, mám tem dojem. V té době to vypadalo celkem dobře, ale totalita jedné strany, nemohla vydržet dlouho, totalitní režim nakonec skončil. Je tato doba, ve které momentálně žijeme, v něčem horší? Je v mnoha věcech. Když doma sedím a koukám na televizi a vidím, jak třeba pan Adamec říká bývalému prezidentovi Havlovi, že odevzdává vládu bez dluhů. On se uklání a říká děkuji. To teď není, každá rodina má alespoň nějaké dluhy. Musím se ptát, kdo ten dluh způsobil?
Jaroslavem Svobodou, který
byl za druhé světové války armádním pilotem. Ti co na jeho besedě nebyli však nemusí zoufat, položili jsme mu několik otázek a pan Svoboda na ně velmi rád odpověděl.
Gabriela Kadidlová Jak byste zhodnotil Váš život, Vaše dětství? Původně jsme bydleli na Slovensku Ke konci roku 1938 jsme se přestěhovali k babičce do Čech, konkrétně do okolí Prahy. Abyste rozuměli, můj otec byl z Česka, zatímco maminka byla Slovenka. Měl jsem dva sourozence, bratra a sestru, bratr byl tedy starší jak já a sestra zase mladší, když na to vzpomínám musím se smát, vždy, když si moje sestra něco udělala, ušpinila se nebo se zranila, dostali jsme za ni já a můj bratr, ale i přesto jsme ji měli rádi.
Když srovnáte Váš život s životem dnešních dětí, je to velký rozdíl? A v čem? No je, prostě všechno, co mají dnešní lidé, my jsme neměli nebo jsme nemohli mít, můj otec byl sice zaměstnaný, ale vše jsme si dovolit nemohli, proto jsme na zahrádce pěstovali zeleninu, abychom ji nemuseli kupovat, měli jsme také králíky, i když jsme jich měli dost, přesto jsme občas museli nějaké to maso dokoupit, stejně jako třeba cukr, sůl, kávu a jiné potřebné věci. Králíci nás mnohdy zachránili i před hladem. Dřív se dostávala výplata každý týden, většinou v sobotu, a za tyto peníze se kupovalo jídlo a jiné potřeby třeba na celý měsíc.
Jak jste se dostal ke zbraním? Poněvadž jsem chtěl být voják hned od malička. Chtěl jsem hlavně k letectvu a tak jsem se vlastně dostal ke zbraním.
Lidé za těchto několik let změnili způsoby života, je to velký rozdíl oproti Vašemu dětství?
Když si zavzpomínáte na své dětství, je něco, co Vás mrzí, že dnešní mládež nezná?
Ano je, a dost velký.
To nevím, protože s mládeží moc nebývám, ale rozhodně se zhoršila kázeň, dřív byli žáci jako vy, pozorní a poslouchali. A teď? Na základních školách jsou žáci ovlivňování tiskem a různou propagandou. Třeba například člověk, který není jisté jestli byl vůbec ve válce, protože o tom neexistují jakékoliv zmínky, např: plukovník Jiří Zenáhlík (člověk, který dostal ocenění ale nikde nejsou záznamy že opravdu někde bojoval) dostane také ohodnocení jako mnozí hrdinové.
Váš život byl jistě těžký, máte pocit, že Vás zkušenosti pilota nějak změnily? Změnily. Naučil jsem se úctě, ne jen k sobě ale i ke druhým. Musím poděkovat kamarádům a mechanikům za to, jak se hezky starali o naše stroje, aby byly v pořádku a správně fungovaly. Také musím poděkovat rodičům, že se o mě starali a já se poté mohl postarat o ně.
Jaký byl Váš život po válce?
Chtěl by jste něco vzkázat studentům?
←
Byli velice pozorní, velice slušní a hodní.
|
No po válce jsem nastoupil k vojákům, odtud jsem ovšem musel odejít roku 1953. Poté jsem musel pracovat dva roky v dolech za hospodářství republiky. Díky kamarádovi jsem pak mohl nastoupit do Zbrojovky, byl tam velmi dobrý kolektiv. ←
Co se chystá v rámci projektu Světová škola Na úvod chci připomenout, že projekt Světová škola, nad nímž záštitu převzal ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, pořádá organizace Člověk v tísni ve spolupráci s občanským sdružením Adra a dalšími neziskovými organizacemi. V minulých týdnech bylo jistě nejnápadnějším aspektem projektu dotazníkové šetření. To probíhalo nejen mezi seniory z okruhu studentů naší školy, ale i v rámci seniorských organizací městské části Brno–sever, s nimž jsme kontakt navázali za pomoci pana místostarosty Ing. Ivana Svobody. Jedná se o několik klubů seniorů a Domov pro seniory na Okružní ulici na Lesné. Školní podoba projektu má jako motto „Propojme naše světy!“ a budeme se snažit, abychom tomuto názvu dostáli. A jak to udělat? Chceme využít toho, co která ze stran může té druhé nabídnout. A tak studenti zpracovali kurz základních počítačových kompetencí a jeho nabídka adresovaná uvedeným seniorským organizacím se setkala s docela pěkným ohlasem. Od druhé březnové středy tak na naší škole probíhá kurz, kde studenti učí seniory pracovat s počítačem. Další aktivitou je přednášková činnost – opět za asistence studentů – z oblasti odborného zaměření naší školy, o kterou projevily zájem všechny zúčastněné organizace. Mezi to, co naopak může nabídnout druhá strana, patří životní zkušenosti a bohatství vzpomínek. A tak chceme zejména období 20. století přiblížit studentům formou besed s pamětníky, kteří o dobách minulých přijdou vyprávět k nám na školu. Doufám, že to bude zajímavé zpestření látky vyučované v dějepise či občanském základu. Ale také mezi dříve narozenými rodinnými příslušníky studentů naší školy se našlo dost pamětníků ochotných podělit se o své příběhy a my bychom ta nejzajímavější vyprávění chtěli vydat ve formě studentského sborníku. V rámci dalších projektových aktivit zpracovávají studenti prvních ročníků práce o významných osobnostech, které se proslavily v pozdějším období života nebo byly do vysokého věku činorodé. Dále jsou připravovány učební jednotky k problematice globalizace a globálních problémů. Celý projekt bude ukončen na přelomu dubna a května celoškolní akcí za přítomnosti zástupců zúčastněných subjektů. Je naším přáním, aby zde mohly být prezentovány nejenom jednotlivé výstupy realizovaného projektu, ale abychom mohli zároveň konstatovat, že jsme si z něj odnesli i radost a dobrý pocit. Mgr. Josef Kolář
Studenti SPŠ chemické v Domově pro seniory Dne 31. ledna 2013 jsme my, žáci třídy 1.D Simona Jakubcová, Lenka Rusňáková, Patrik Pacal a Martin Zapletal, uskutečnili dotazníkový průzkum v rámci projektu Světová škola v domě pro seniory na Okružní ulici v Brně. Senioři se na naši návštěvu velmi dobře připravili. Měli jsme možnost vyslechnout si zajímavé životní příběhy, které dokonce některé z nich dohnaly až k slzám. Připravili si pro nás i ukázky ze své tvorby (např. fotografie, obrazy, rukodělné práce). Měli jsme možnost pročíst si jejich životopisy, díky nimž jsme poznali, jak se v době jejich mladých let žilo. Setkali jsme se se zajímavými lidmi, což pro nás byla přínosná zkušenost. Musíme také podotknout, že se o nás po celou dobu průzkumu zaměstnankyně domova dobře staraly, za což jim děkujeme. je.
Den se seniory nás ještě víc utvrdil v tom, že bychom si měli starých lidí více vážit a respektovat foto © Mgr. Josef Kolář
|
Kouzelná školka v produkci SPŠCh Při přečtení nadpisu, by si někdo mohl říct: „Co je to za bláznivost? Jaký to má smysl? Vždyť ty děti tomu stejně nerozumí.“ Ale to je na tom právě to nejlepší. Děti vás totiž berou jako kouzelnice s bílým pláštěm a obrovskými brýlemi, ve kterých jim připadáte děsně srandovní. A co teprve, když se vám pod rukama začne měnit barva roztoku, nebo když jim vykouzlíte vanilkovou kaši? Můžou na vás oči nechat. Celá kouzelnická výprava do světa dětí se dělí na dvě častí. V první části se děti můžou přesvědčit, že nejenom my, ale i oni umí čarovat. Na prvním stanovišti naučí rozinky tančit ve vodě, na druhém stanovišti zjistí, jakou barvu má výluh z červeného zelí, když s do něj přilije voda, ocet nebo soda. Na dalším, pomocí zaklínadla, dokáže papír udržet vodu ve sklenici obrácené dnem nahoru. V druhé části přecházíme na řadu my. Pilně jsme se učily lexikon kouzel a tak víme, jak se dá telepaticky změnit barva v baňce, jak změnit barvu od růžové na žlutou a na červenou až po modrou. Jak si vyvolat ducha, který nám splní, co si jen budeme přát. Nebo jak začarovat hrneček, aby vařil vanilkovou kaši. Ale můžu vám říct, že nic z toho není tak kouzelné, jako ty děti, kteřé na vás s otevřenou pusou a rozzářenýma očičkama koukají. A taky, nebýt jejich intenzivního křičení „HRNEČKU DOST!“, do kýblu s kádinkou chrlící pěnu, stoprocentně bychom ještě dnes plavali ve vanilkové kaši. Oni se s námi podívají do kouzelnického světa a my se s nimi vrátíme alespoň na chvíli do mateřinky. Tereza Deissová , foto © Ing. Tomáš Buriánek
MDŽ Při vyslovení slaveného spojení Mezinárodní den žen nebo jeho známé zkratky MDŽ se každému vybaví něco jiného. Většina občanů v České republice si vybaví socialistický svátek, nošení karafiátů a těžká rána opilých mužů, kteří za ženy rádi přebrali příležitost slavit. Ovšem, není tomu tak, jak se na první pohled zdá. Opustíme dobu socialismu a vrhneme se na současnost. Jak je tedy dnes chápán tento svátek? V žádném případě se nejedná o svátek, který vznikl v souvislosti se socialistickým režimem u nás. Den připadající každoročně na 8. března je celosvětově uznávaný den, který vznikl k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909, kde ženy požadovaly zkrácení pracovní doby, lepší platy, hlasovací právo a ukončení zaměstnávání dětí. Za skutečnost, že tento den slavíme 8. března, mohou události po 1. světové válce, zejména pak demonstrace v Petrohradě roku 1917, kde ženy vyšly do ulic pod heslem „chléb a mír“. Tímto dosáhli abdikaci cara a schválení volebního práva žen. Jak tedy vidíme, Mezinárodní den žen má kořeny mnohem hlouběji, než si mnozí z nás myslí. Bohužel je také pravdou, že i tento svátek je v dnešní době poměrně komerční, ale rozhodně již dávno nespočívá v darování karafiátů socialistickým soudružkám!
Lukáš Urbánek
| ze života na chemické
Zelená je tráva, fotbal to je hra Na začátku března jsme se zúčastnili brněnského fotbalového trunaje středních škol. Jak jsme dopadli? První hrací den jsme do skupiny dostali jednoho z adeptů na nejvyšší příčky – ISŠ Olomouckou. Tým nabitý zkušenými hráči nás nezastrašil a svou trpělivostí, kvalitní hrou od obrany a velice účinnými brejky jsme zvítězili 4:3. Vítězný gól vstřelil Pavel Jelínek v poslední minutě! Druhý hrací den jsme hráli vyřazovací zápas s Gymnáziem Matyáše Lercha o finálovou čtyřčlennou skupinu. Po 25 minutách byl stav zápasu 2:2 a muselo se jít do penaltového rozstřelu, který jsme vyhráli po dobrých zákrocích našeho brankáře Jirky Báni. Před námi byla finálová skupina. Její složení – Jílová, Purkyňova a Eldo – bylo doslova elitní, byli to tři jasní adepti na 1. místo. V prvním zápase, kdy jsme hráli s Jílovou 1:1, jsme měli vítězství díky gólu Michala Kotáska dlouho na dosah. Bohužel jsme vedení v posledních chvílích neudrželi. Druhý zápas s Eldem jsme hráli hned po zápase s Jílovou. To bylo také příčinou naší prohry 4:0. Poslední zápas jsme hráli o třetí místo – stačila na něj remíza. Zápas jsme nakonec remizovali 0:0 díky dobrému výkonu všech hráčů a velké podpoře našeho kouče Mgr. Pavlíčka. Poté nastala radost z třetího, avšak vydřeného a zaslouženého místa! Jakub Barvíř, Pavel Jelínek
ze života na chemické |
Debatní liga v anglickém jazyce V úterý 5. února 2013 od 8:00 do 13:00 proběhl na naší škole sedmý ročník Debatní ligy v anglickém jazyce. Zúčastnilo se jí pět družstev. Jako rozhodčí spolupracoval student anglického jazyka a literatury na Filozofické fakultě MU v Brně Michal Mikeš. Debatovalo se na tato témata „The government should lie to its citizens under certain circumstances” (Za určitých okolností by vláda měla lhát svým občanům) a “The introduction of tuition fees at Czech universities is not the way to go” (Zavedení školného na českých vysokých školách je krok špatným směrem). Zvítězil tým zkušených debatérů Andy and the Others ze 4.C, na 2. místě se umístil tým nováčků ze 3.D s názvem Cabaret Voltaire a velkým překvapením byl pouze dvoučlenný tým Humors, který obsadil 3. místo. Mezi novými účastníky se objevili opravdu schopní debatéři, kterým anglický jazyk nepůsobí při vyjadřování svých názorů žádné problémy. Debatní liga je jednou z efektivních metod výuky cizích jazyků, která formalizovanou diskusí o kontroverzních tématech rozvíjí dovednosti vyhledávání informací, kritického myšlení, věcné argumentace a kultivovaného projevu a prohlubuje znalosti o debatované problematice. Hlavním důvodem pro pořádání Debatní ligy je výchova vzdělaných dobře komunikujících žáků uplatnitelných na trhu práce i v dalším vzdělávacím procesu. foto a text Mgr. Ing. Eva Ellederová
← všichni účastníci debatní ligy → Humors ↑ Cabaret Voltaire
| ze života na chemické
Opět soutěžíme s časopisem Bridge Časopis Bridge vyhlásil soutěž s názvem „Life Snaps“ – Udělej fotku a připrav se k maturitě. Studenti si mohli zvolit z nabídky 15 všeobecně zaměřených témat k ústní maturitní zkoušce z angličtiny, nafotit vlastní snímek a popsat ho tak, jako by ho poprvé viděli na pracovním listu u maturitní zkoušky. Soutěže se zúčastnilo 18 studentů, uveřejňujeme práce dvou studentek AnnyMarie Malíkové ze 4.D na téma Volný čas a zábava a Simony Sedlákové ze 4.C na téma Nakupování. Je důležité, aby se studenti, kteří budou skládat státní maturitní zkoušku z angličtiny, podobných soutěží zúčastňovali, protože pak nebudou u ústní a písemné části státní maturity ničím zaskočeni. Soutěže se zúčastnili i čtyři žáci s PUP a byli úspěšní – jejich práce jsou zveřejněny na stránkách časopisu Bridge.
Mgr. Ing. Eva Ellederová
Water Battle by Anna-Marie Malíková There are a lot of people in the picture, located probably in the square, who are engaged in a water fight. They are holding different types of weapons such as guns, cannons, plastic bottles, pails or plastic bags. They are squirting water everywhere. This event probably takes place in summer because people are wearing swimsuits, bikini, skirts, shorts, tops, sunglasses or some special costumes. A few individuals have swim rings, swim sleeves, diving goggles or snorkels. The atmosphere of this event is very friendly and relaxed because most people are laughing. On the other hand, a few of people seem to be competitive and belligerent. You can see a passing tram in the picture and people behind it, who are watching the “fighters”, but they are standing in the “dry-zone” and they are taking photos of this event. Some litter is lying on the pavement too.
Shopping Fever by Simona Sedláková At first sight the photo can look like the one from the show of Justin Bieber due to the crowd of women who are trying to get inside the shop and reach their position in the first row. But it is nothing like that. This photo was taken at the promo party of the fashion brand Reserved at the beginning of October. Every customer who owns a shopping card was invited to this promo party which took only three hours. All goods were discounted during these three hours. It was necessary to show the invitation to the security to the right side of the door or to the Reserved models who were standing to the left side of the doors. The expressions on the customers’ faces show the excitement caused by discounts. What caught my attention were the ladies who had big colourful scarves on their necks. Perhaps it was a recognition sign for them. I also took part in the shopping event and I bought a beautiful, cut-price, big, brown scarf.
ze života na chemické |
Což takhle dát si trochu lásky aneb Valentýn! Trochu šalvěje, tři lístky máty, kapku zamilovanosti a lektvar na lásku je hotový. Nyní jej můžeme podávat nejlépe za studena… Kéž by něco takového opravdu existovalo, možná by na Valentýna většina lidí nebyla sama. Co že to ten Valentýn vůbec je? Svátek zamilovaných? Podle některých je to krásný den, ve kterém projeví svoji lásku milované osobě, udělají si s ní pěkný program, koupí jí čokoládičku, lízátečko a dají si pusinečky. Někteří tento den berou jako každý jiný, jiní jej zase nesnášejí. Pro mě to byl tento rok čtvrtek, jinými slovy nijak Valentýn neslavím. Ani jej neodsuzuji. Proč ne, ať si zamilovaní udělají hezký den. A ještě něco málo z historie, abychom byli v obraze. Svátek se slavil již ve starověkém Římě. Bylo to však jiné, než jak ho známe teď. V předvečer 14. února byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý muž večer tahal lísteček a dívka, jejíž jméno na něm bylo napsané, se měla stát jeho milou v dalším roce. Naštěstí nejsme ve starověkém Římě a tyto tradice nedodržujeme. Valentýn by asi ztratil svůj význam pro zadané a nezadaní by nejspíše vůbec nebili šťastní a o to jde přece v životě nejvíce…
Jana Hrachovinová
Jak by se měly chovat holky?
Když jsem zjistil, o jakém tématu budu psát, byl jsem velmi překvapený. Je zřejmé, že každá dívka na světě se chová jinak a každá by se mohla v něčem změnit. A jak by se měly dívky vlastně chovat? Nemusí mít hned chování podle Gutha Jarkovského, ale očekával bych slušné chování a vyjadřování, zdvořilost, ochotu, toleranci a jistě by se našla spousta jiných pozitiv, které k našemu něžnému pohlaví prostě patří. Při každodenním cestování MHD se ale zamýšlím nad tím, zda-li se takové dívky ještě najdou? Postávající hloučky kouřících, plivajících a vulgárně se vyjadřujících slečen příliš přitažlivě nepůsobí. Taktéž jejich komentáře na facebooku nemohu považovat za příliš zajímavé. A tak jsem právě zjistil, že je mnohem jednodušší napsat, jaké chování dívek nejčastěji vidíme kolem, než jak by se chovat měly. Snad se chtějí jen více zviditelnit a tímto dosti svérázným způsobem na sebe upozornit. Tím bych samozřejmě nechtěl urazit všechny naše slečny a říci, že chování chlapců je zcela v pořádku. O tom už se ale rozepíše někdo jiný. A tak vám všem přeji pohodové dny a nejen slečnám trochu toho zamyšlení se... Jiří Martenek
Jak by se měli chovat kluci? Začněme třeba od vzdělání. Co se týče například prospěchu ve škole, ten podle mě nehraje až tak velkou roli. Jsou totiž kluci, kteří vám přeříkají klidně celý sešit z literatury, ale v praktickém životě jsou zcela nepoužitelní. Ať je klidně dělník, hlavně ať opraví ledničku, sestaví dětskou postýlku a neznemožní ženu ve společnosti. Každý správný muž by měl být alespoň trochu tolerantní a obětavý, ovšem všeho s mírou. Pak by se totiž mohlo stát, že by vás mohli někteří lidé začít využívat. Kluk by měl mít také jasno v tom, jak se chová mezi svými kamarády a mezi přáteli své vyvolené. My holky máme také svoje slabosti, jako jsou třeba klepy ze školy, ale žádná žena nebude příliš nadšená,když svého kluka bude muset sbírat z podstolu,místo romantické večeře s ní. Určitě také není k zahození, když má kluk nějaké záliby, například fotbal nebo cestování. Za prvé nesedí doma a za druhé potom určitě nalezne více společných témat, o kterých si může popovídat třeba s dospělými lidmi. Ovšem co mě na některých
| téma: Valentýn
chlapcích dokáže přímo vytočit je závislost na počítačových hrách nebo facebooku. Když se dívám na znuděné výrazy němých tváří kluků, kteří si s nikým příliš nerozumí a večer si na fejsu přečtu příspěvek na nyní populárním ask.fe typu: ,,Zeptej se mě, jestli se nebojíš, strašně se nudím!“ nechápu to. Je mi takových lidí spíš líto, lépe by udělali, kdyby vzali psa a šli se ven projít. Celodenní komunikace přes facebook zkratkami typu mmnt, jj, nn, nvm a tak dále ubírá na vašich vyjadřovacích schopnostech v reálném životě! Vyspělý kluk by neměl sprejovat po zdech, ale pomáhat důchodcům a starým lidem, kteří by to ocenili. Také profesory určitě potěší vaše aktivita a pomoc. Žádná holka vedle sebe nechce puberťáka, který se po ní bude sápat, ale gentlemana, který jí pomůže s taškou a pozve ji na kávu, u které si s ním bude moci kultivovaně popovídat. Někteří kluci by si měli konečně uvědomit, že tím, že si budou strkat propisky do nosu a tahat holky za vlasy si naše srdce nezískají. K našemu studentskému životu také neodmyslitelně patří páteční ,,párty“ na diskotékách, na kterých by si pánové měli dávat pozor, aby pod vlivem alkoholu na parketu neposkakovali jako blázni. Mějte soudnost, když neumíte tancovat, radši seďte a popíjejte colu nebo snad chcete, aby se vám dámy posmívaly? Velmi netaktní je když zapomenete na narozeniny, výročí či jiné svátky vaší partnerky, a proto mějte tyto události na paměti a potěšte svůj něžný protějšek alespoň růžičkou. Ta určitě neurazí! Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že tohle není příručka k volbě ideálního partnera, nýbrž úvaha. Ovšem kdybyste náhodou natrefili na kluka, který by splňoval všechny zmíněné požadavky, nepohrdnu kontaktem na jeho nejlepšího kamaráda! foto a text Simona Jakubcová
téma: Valentýn |
Jiří Kulhánek: Noční klub (díl první) Chcete přežít příštích tisíc let? Potom byste si měli přečíst tuto knihu. Nechcete-li, i pro vás mám dobrou zprávu – místa na hřbitovech výrazně zlevní. Děj knihy se odehrává nejprve v Praze, poté neznámo kde v Tichomoří. Na začátku příběhu se vám bude zdát, že je vše v pořádku, že dobro vyhrává nad zlem. Protože Noční klub se stará o odklízení špatných jedinců ze společnosti. Poté nastane zlom v ději a vy zjistíte, že skoro všechny postavy, které jste si doposud oblíbili, někdo zabije. Přežije jeden člen z klubu, Tobiáš, který netuší, že není sám, kdo přežil. Pro vás jako čtenáře se stane hlavním upířím hrdinou do konce příběhu. Tobiáš touží po pomstě za vyvražděný klub, jeho rodinu. Jenže se nachází někde na lodi paní Dao, uvězněn s další upírkou. Upíři?! Ano, je jich plná kniha. Na Noční klub I. navazuje druhý díl stejnojmenné knihy, ve které se Tobiáš vrací zpět do Prahy a konečně se dostává ke své pomstě. V loňském roce vyšla kniha Vyhlídka na věčnost, když se do ní začtete, začne vám být hlavní hrdina odněkud povědomý. Ani jedna z knih není náročná, a když se začtete, nevíte kdy skončit. Knihy jsou psané v ich formě (pro ty kdo neví, co to znamená, tak vypravěčem příběhu je hlavní postava), to jim dodává ten pravý šmrnc. Určitě doporučuji si knížky někde vypůjčit a přečíst.
Tereza Čípková, přebal © bookfan.eu
Romeo a Julie Kdo by neznal dojemný příběh o tragické, nenaplněné a politováníhodné lásce mezi mladou Julií a Romeem. Věděli, že nemohou být spolu, ale také cítili, že nemohou být bez sebe. Co ale zmůžou proti rodičům, jejichž rody se k smrti nesnášely? Tento příběh od William Shakespeara je více než jen divadelní hrou, nemyslíte? Je to snad snaha poukázat na tragédie, které se dějí? Nebo upozornění na přehlížení a zášť lidí? Nicméně jak všichni jistě víme, nekončí to zrovna podle představ optimistů. Ale shrňme si to. Děj této hry spočívá v tom, že se do sebe zamilují dva lidé. Celkem prosté, ne? Ovšem až na to, že jejich příbuzenstvo by tento svazek nikdy nepřipustilo, jelikož tu mezi rody panuje nenávist. Dva milenci se ale nevzdávají tak snadno. Dohodnutý svazek mezi Julií a šlechticem končí její sehranou smrtí. Kdo to ale mohl tušit? Zřejmě nikdo, a už vůbec ne zhrzený Romeo, který pro svou lásku bojoval až do posledního vydechnutí. Jakmile se dozvěděl o její smrti, usoudil, že nemá pro co žít. Mezitím už ale Julie probuzená z umělé a nahrané smrti svírá v rukou nůž a nad tělem svého milovaného se sama probodává. Pro optimisty tu máme alespoň jednu dobrou zprávu - rodiny milenců se usmířily. Poněkud pozdě... Nicméně děj vede k zamyšlení nad určitými situacemi . Tuto divadelní tragédii proto doporučuji s velkým „D“. Ovšem pro ty, kteří by nejraději viděli titulek s názvem „A žili štastně až do smrti“ tu máme jinou zprávu. Byl to příběh o lidské nenávisti a realitě, ne pohádka .
Lucie Bílková
| kultura
Myší díra Při pojmu Myší díra se většině nejspíše vybaví bezdomovci, špína, hordy lidí a vůně pražených oříšků. Už jste přemýšleli nad Myší dírou jako nad unikátním kulturním ekosystémem? Zpočátku jsem jen slepě procházel a myslel si, že je to „nejkrásnější“ část Brna. Pochopitelně jsem k tomuto výroku přidal notnou dávku ironie, neboť vím, že Brno je krásné a živé město. Jednoho dne jsem se začal dívat okolo sebe a uvědomil jsem si, že Myší díra není tak špatná. Když jí procházíte, tak vidíte okolo úchvatné malby, volají a touží vás upoutat. Někdy jsou vtipné, jindy vedou k zamyšlení. Slogany typu „Home Less – S námi na to máte“ nebo „Boty můžou být špinavé, ale mysl ne“, vás zaručeně zaujmou. Navíc když se umění potká s hudbou, tak se vše změní a vy jste vtaženi do té krásy a symfonie. Jednou když jsem šel na vlak jsem slyšel nějakou podivnou hudbu. Chvíli jsem si myslel „Co to proboha je!“, „Kde jsem se to ocitl?“. Myslel jsem si, že prostě ony podivně oděné postavy sedící na zemi, ještě k tomu hrající na jakýsi podivný buben a nástroj, který připomínal rádio sharmonikou budu ignorovat, ale řekl jsem si: „Nu co. Stejně mi jede vlak za půl hodiny. Tak si je poslechnu, když už v té zimě tady sedí.“ Ze začátku jsem přemýšlel, co to tak zpívají? Co to je za slova, co znamenají? A čím déle jsem tam seděl, tím více se mi ta písnička líbila. Jeden mnich došel za mnou s košíkem a řekl: „Vezmi si kokosku. Je dobrá. „Já jsem trochu zbrunátněl a říkal si: „Co si o mně pomyslí lidé, když se se mnou baví mnich!“ Ale ze slušnosti jsem kokosku přijal a mnich pokračoval: „Proč se nepřidáš k nám? Zpívej také!“ Já si řekl: „Tak to tedy zkusím. Člověk by měl sem tam udělat něco bláznivého!“ Sedl jsem se na kraj vedle jedné dívky oblečené v sárí. No a když už jsem se upsal ďáblu, tak jsem začal zpívat také. Zpívala se mahá-mantra a já si říkal: „Je zvláštní, že z tohoto pohledu nevypadají kolemjdoucí, tak smutně a vystresovaně. Když to vše skončilo, tak zjistil jsem, že toto se děje každý pátek od 17:00-18:00. Byl to nezapomenutelný zážitek, při kterém člověk ztratí Já a stane se My. V pondělí mé kulturní zážitky pokračovali, když dva umělci hráli na housle písně z velkofilmu Titanic. Bylo to zajímavé vidět Myší díru v tomto světle a jsem rád, že mám možnost každý den sledovat, jak se mění, roste a vyvíjí. Ctibor Štipský
kultura |
Vydává Střední průmyslová škola chemická, Brno, Vranovská 65. Tel.: 545 544 411, www. spschbr.cz www.facebook.com/spschbr Ediční rada: Mgr. Darina Hradecká, Mgr. Jiří Lach Šéfredaktor: Marek Sláma Zástupkyně šéfredaktora a výtvarnice: Tereza Hlaváčová Redaktoři: Lucie Bílková, Jana Hrachovinová, Simona Jakubcová, Gabriela Kadidlová, Jiří Martenek, Jakub Šiler, Ctibor Štipský, Izabela Štěpánková, Lukáš Urbánek a Ondřej Vitula Výtvarník: Ondřej Tichý IT: Ondřej Kadlec Tisk: Tereza Čípková
