Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Ústav vinohradnictví a vinařství
Možné způsoby vedení révy vinné Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Radek Sotolář, Ph.D.
Radek Varmuža
Lednice 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci na téma Možné způsoby vedení révy vinné vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:
…………………….................... podpis
Poděkování Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Radku Sotolářovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi během zpracování bakalářské práce poskytl.
Obsah 1
Úvod.......................................................................................................................... 7
2
Cíl práce .................................................................................................................... 8
3
Literární přehled ....................................................................................................... 9 3.1
Zimní řez révy vinné .......................................................................................... 9
3.1.1
Metodika zimního řezu révy vinné ............................................................. 9
3.1.2
Základní rozdělení řezu révy vinné .......................................................... 10
3.1.3
Zatížení révy vinné ................................................................................... 10
3.1.4
Vhodný termín řezu révy vinné ................................................................ 11
3.1.5
Rozdělení dřeva révy vinné ...................................................................... 11
3.2
Vedení révy vinné ............................................................................................ 13
3.2.1
Nízké vedení ............................................................................................. 13
3.2.2
Střední vedení ........................................................................................... 16
3.2.3
Vysoké vedení........................................................................................... 19
3.2.4
Vodorovné kordony .................................................................................. 26
3.2.5
Podnožové vedení révy vinné ................................................................... 28
3.2.6
Nové tvary pro vedení révy vinné............................................................. 29
3.2.7
Minimální řez ............................................................................................ 32
4
Závěrem .................................................................................................................. 33
5
Souhrn ..................................................................................................................... 35
6
Resume.................................................................................................................... 35
7
Seznam použité literatury ....................................................................................... 36
5
Seznam obrázků Obr. 1 Rozdělení dřeva u révy vinné (PAVLOUŠEK, 2011) ............................................. 11 Obr. 2 Vedení na hlavu s řezem na čípky (KRAUS a kol., 2000) .................................... 14 Obr. 3 Vedení na hlavu s řezem na tažeň (KRAUS a kol., 2000)..................................... 14 Obr. 4 Gobelet (SOTOLÁŘ, 2004) .................................................................................... 15 Obr. 5 Guyotův řez (KRAUS a kol., 2000) ...................................................................... 15 Obr. 6 Rýnsko-hessenské unifikované vedení (KRAUS a kol., 2000) ............................. 16 Obr. 7 Způsoby vyvazování tažně (KRAUS a kol., 2000) ............................................... 18 Obr. 8 Tatura trellis (KRAUS a kol., 2000) ...................................................................... 19 Obr. 9 Moserovo vedení (SOTOLÁŘ, 2004)..................................................................... 20 Obr. 10 Vertiko (KRAUS a kol., 2000) ............................................................................ 21 Obr. 11 Pergola Tendone KRAUS a kol., 2000) ............................................................. 21 Obr. 12 Pergola Trentina (KRAUS a kol., 2000).............................................................. 22 Obr. 13 Ypsilonové vedení (SOTOLÁŘ, 2004) ................................................................ 22 Obr. 14 Domečková pergola (KRAUS a kol., 2000) ........................................................ 23 Obr. 15 Srdcový řez (SOTOLÁŘ, 2004) ........................................................................... 24 Obr. 16 Amrella (SOTOLÁŘ, 2004) ................................................................................. 25 Obr. 17 Střídavé etážové poschodí (SOTOLÁŘ, 2004)..................................................... 25 Obr. 18 Jednoduchá záclona (KRAUS a kol., 2000) ........................................................ 26 Obr. 19 Jednoramenný a dvouramenný kordon (2004) .................................................. 27 Obr. 20 Stolové vedení (SOTOLÁŘ, 2004)....................................................................... 28 Obr. 21 Bratislavské vedení (SOTOLÁŘ. 2004) ............................................................... 29 Obr. 22 Ženevský dvojitý závěs (KRAUS a kol., 2000)................................................... 29 Obr. 23 Lyra (SOTOLÁŘ, 2004) ....................................................................................... 30 Obr. 24 Scott-Henry (PAVLOUŠEK, 2011) ....................................................................... 31 Obr. 25 Trevírské vedení (SOTOLÁŘ, 2004).................................................................... 31 Obr. 26 Minimální řez (SOTOLÁŘ, 2004) ........................................................................ 32
6
1
Úvod Révu vinnou na naše území dostali nejspíše díky římským legiím. Jelikož
Římani měli révu vinnou velmi v oblibě a zabývali se jak jejím pěstováním, tak výrobou vína. Velký rozmach zaznamenala réva vinná v období Velkomoravské říše (9. - 10. století n. l.). V raném středověku se pěstováním révy zabývali především mniši v klášterech (Břevnovský klášter, klášter v Třebíči atd.). Za vlády Karla IV. došlo k velkému rozkvětu českého a moravského vinohradnictví a vinařství. Karel IV. také nechal přivézt kvalitní sadbový materiál z vyspělých vinohradnickým oblastí Evropy. Katastrofa pro vinohradníky přichází po roce 1860, kdy byl v roce 1890 objeven révokaz. Chemická ochrana proti révokazu neměla žádný účinek a z toho důvodu došlo k štěpování na americkou révu, která byla odolná. Zároveň přichází do Evropy Padlí révy a Plíseň révy vinné. Česká republika obecně patří mezi malé vinohradnické/vinařské země. A vinařství se u nás stále rozvíjí. ČR se mezi evropskými státy řadí mezi severně položenou vinařskou oblast. Jedná se o stát s vinohradnictvím chladného podnebí, což znamená střídání teplých dnů a studených nocí, díky čemuž zde hrozny dobře zrají. V České republice jsou dvě vinařské oblasti, Čechy a Morava. Do vinařské oblasti Čechy patří dvě podoblasti – Mělnická a Litoměřická. Ve vinařské oblasti Morava se nacházejí oblasti Znojemská, Mikulovská, Velkopavlovická a Slovácká. Celková plocha vinic v ČR je více než 18 700 ha. Největší vinařskou obcí jsou Velké Bílovice s rozlohou vinic přes 800 ha. V dnešní době se velmi dbá na kvalitu hroznů, jakožto základní materiál pro výrobu vína. Před každým vegetačním obdobím si pěstitel musí stanovit kvalitu, které chce dosáhnout. Kvalitu hodnotí vždy až spotřebitel. Právě proto můžeme o hroznech tvrdit, že byly kvalitní, až poté co je přijato spotřebitelem. Velkou roli ve výsledné kvalitě hroznů hraje příroda, ale také agrotechnické zásahy, jako řez a regulace násady hroznů v době vegetace.
7
2
Cíl práce
Cíle této práce jsou:
Prostudovat všechny dostupné literární zdroje pojednávající o dané problematice.
Charakterizovat nejpoužívanější způsoby révy vinné v ČR a popsat jejich vliv na kvalitu hroznů.
Popsat zejména nejnovější trendy ve vedení révy vinné.
8
3 3.1
Literární přehled Zimní řez révy vinné Zimní řez je velmi úzce spjat s dosažením vynikající jakosti hroznů a je jednou
z rozhodujících pracovních operací po sklizni hroznů. Ale zároveň je také nejnákladnějším i časově nejnáročnějším pracovním úkonem. Nejdůležitějšími cíli zimního řezu jsou: udržet optimální stavbu keře, zaručit plodnost révy vinné ve vegetačním období, udržet vyrovnanost révy vinné a podporovat tvorbu kvalitních odrůd (PAVLOUŠEK, 2011). Jedná se o cyklickou operaci, kterou ve vinicích každoročně opakujeme. Ideální je situace, kdy jednoleté dřevo roste přímo z dvouletého dřeva, avšak z důvodu zachování vybraného pěstitelského tvaru je někdy vhodné ponechat jako plodné dřevo i letorosty vyrůstající ze starého dřeva. Po provedení řezu na keři zůstane pouze velmi malá část jednoletého dřeva, většina se odstraní. Kvůli zachování tvaru keře často odstraňujeme i části dvouletého nebo starého dřeva. Snažíme se omezit množství řezných ran na starém dřevě, jelikož ty působí negativně na životaschopnost keře. Velké řezné rány poškodí vodivá pletiva a znesnadní přísun živin k plodící části keře. Tvar se snažíme udržet pohromadě a nenatahovat tvar příliš do šířky (PAVLOUŠEK, 2009). Zpravidla se bude vždy provádět stejně a naprosto automaticky. Ovšem v dnešním moderním vinohradnictví je zapotřebí přizpůsobit řez požadavkům na konečnou kvalitu hroznů. Dnes by již nemělo být prioritou vypěstovat velké množství hroznů rozdílné kvality, ale vypěstovat hrozny požadované kvality, které po nás požaduje trh (PAVLOUŠEK, 2006). 3.1.1 Metodika zimního řezu révy vinné Podstatné u řezu révy vinné je, aby si vinohradník dokázal představit růst i v následujícím roce a jak musí řez provést, aby udržel požadovaný tvar a docílil požadované sklizně. Réví musíme odřezávat cirka 1,5 cm nad posledním očkem. Jestli musíme odstraňovat réví z dvouletého dřeva či ze stařiny, snažíme se jej odstranit, abychom způsobili co nejmenší rány (PAVLOUŠEK, 2011).
9
3.1.2 Základní rozdělení řezu révy vinné Řez révy vinné se dělí z délky plodného dřeva ponechaného při řezu, která má spojitost k odrůdě, kvalitě hroznů a jednotlivým pěstitelským tvarům. Délka řezu může ovlivnit růstové poměry a plodnost letorostů. Pokud provádíme dlouhý řez, tak jsou výše postavená očka plodnější (PAVLOUŠEK, 2011). Pokud provádíme řez na krátké plodné dřevo tak: keř je hustší, letorosty v bazální části mají obvykle kratší internodia, réva bude méně plodit a bude mít i menší hrozny, letorosty jsou stabilnější a jsou lépe chráněny před vylamováním, krátké tažně se špatně ohýbají a také často praskají, je zde také možnost využít mechanizovaný předřez (PAVLOUŠEK, 2011). Při řezu na dlouhé plodné dřevo: jsou letorosty rovnoměrně rozděleny do drátěnky, je volnější zóna hroznů, jednodušší provádění zelených prací, nelze uplatnit mechanizovaný předřez, letorosty se mohou vylamovat větrem (PAVLOUŠEK, 2011). 3.1.3 Zatížení révy vinné Zatížení keřů znamená počet oček na m2. U širších sponů bývá z pravidla doporučované vyšší zatížení než u sponů užších. Při širších sponech má kořenový systém větší prostor pro růst, tím pádem má réva vyšší kapacitu na výživu většího objemu nadzemní části keře. Zatížení rozlišujeme na nízké zatížení (4-6 oček na m2), střední zatížení (6-8 oček na m2) a vysoké zatížení (8-10 oček na m2) (PAVLOUŠEK, 2008). Často se mezi vinohradníky rozšiřuje pravidlo, že čím nižší zatížení, tím vyšší kvalita hroznů. Volí se potom extrémně nízká zatížení (4-8 oček na m2), aby byl výnos na keři pouze 1 kg hroznů. Především u bílých odrůd to může vést k pravému opaku, který se velmi projevuje u bujně rostoucích odrůd a odrůd s velkými hrozny. Hrozny většinou velmi intenzivně hromadí cukry a tím pádem se nevyvíjí aromatické látky (PAVLOUŠEK, 2014). U modrých odrůd se velmi často doporučuje velmi nízké zatížení keře a to u odrůd s vysokou násadou hroznů a velkými hrozny, jako jsou odrůdy Merlot, Cabernet Sauvignon, Cabernet Moravia, Frankovka, André, Laurot a Zweigeltrebe. Avšak ani toto nízké zatížení (10 oček na keř) neřeší otázku poměru výnos/kvalita. Výhodnější je 10
regulace násady hroznů během vegetace (odstranění celých hroznů, nebo půlení hroznů) (PAVLOUŠEK, 2014). 3.1.4 Vhodný termín řezu révy vinné Není dobré provádět zimní řez révy vinné zanedlouho po ukončení vegetace. Keř, na kterém nebyl proveden zimní řez, lépe snáší zimní mrazy díky lepšímu nakládání se zásobními látkami. Také réva lépe ukládá zásobní látky ve starém dřevě, díky čemuž je podporována odolnost révy vůči stresovým situacím. Révu bychom neměli řezat při teplotách nižších -5 °C (PAVLOUŠEK, 2011). Optimální doba pro provedení zimního řezu je od 2. poloviny února do konce března. Při větší ploše vinic, můžeme provádět zimní řez již od opadu listů. Pokud jsou očka poškozena zimními mrazy, je nutné nařezat na keři větší počet oček (HUBÁČKOVÁ, 1996). 3.1.5 Rozdělení dřeva révy vinné V případě révy vinné rozdělujeme dřevo podle stáří. Dřevo starší 2 roky se označuje jako staré dřevo, nebo také stařina. Jedná se zejména o hlavu, kmen a ramena. Z tohoto starého dřeva vyrůstá dřevo dvouleté (část dřeva po řezu v minulém roce na jaře).
Poslední
je
dřevo
jednoleté tzv. réví. Vyrůstá z dvouletého dřeva a jedná se o plodné dřevo (ŠROT, 1992). Pavloušek (2007, s. 38-39) tvrdí, že „jako plodné dřevo se označuje jednoleté dřevo, které vyrůstá ze dřeva dvouletého. Letorosty, které se
Obr. 1 Rozdělení dřeva u révy vinné (PAVLOUŠEK, 2011)
ze zimních oček tohoto dřeva vytvoří, ukazují dobrou násadu květenství. Dřevo pochází buď z bazálních oček tažně z minulého roku, nebo ze zásobního dvouokého čípku. Na keři se může dále nacházet tzv. divoké dřevo, které vyrůstá na keři ze starého dřeva. I toto dřevo lze za určitých podmínek použít jako budoucí plodné dřevo. Toto divoké dřevo má nižší nebo úplně minimální násadu hroznů, v závislosti na odrůdě. Proto se používá zejména, pokud je zbývající dřevo poškozené nebo pokud nám pomůže 11
v udržení požadovaného tvaru révového keře. Plodné dřevo by nemělo být poškozeno houbovými chorobami a škůdci. Poškození může způsobovat zejména padlí révy a šedá hniloba. Měli bychom se rovněž vyvarovat použití dřeva, které je mechanicky poškozené, např. krupobitím. Plodné jednoleté dřevo musí být dobře vyzrálé a tloušťky 7-10 mm. Dobře vyzrálé dřevo je většinou hnědé s barevným odrůdovým rozdílem. Plodné dřevo výše uvedené tloušťky vykazuje dobré rašení, vysokou plodnost a dobrou mrazuodolnost. Dřevo této tloušťky se rovněž dobře ohýbá do požadovaného tvaru. Velmi silné dřevo má naopak většinou nižší mrauodolnost, velmi špatně se ohýbá a často se při této operaci zlomí.“
12
3.2 Vedení révy vinné Tvar keře, tudíž vedení révy vinné, vytvoříme postupně od zahájení jeho růstu a později jej udržujeme cílevědomým řezem. Řez je tedy nástrojem k vytvoření některého z tvarů vedení, ale nelze jej jako s vedením takovým zaměňovat. Způsoby vedení révy vinné dělíme zpravidla do tří skupin, a to podle výšky starého dřeva nad povrchem půdy: nízké vedení – do 30 cm, střední vedení – do 80 cm a vysoké vedení – nad 80 cm (KRAUS a ŠVÁSTA, 1955) V dnešní době se stále více dbá na vysokou jakost hroznů a současně využití mechanizace. Ve větších komplexech vinic ve smíšených zemědělských podnicích se volí osvědčený spon 3 x 1 m (tj. 3300 keřů na ha). Keře mají jeden kmínek a dva obloukovitě ohnuté tažně. Firmy, které se specializují pouze na pěstování révy vinné, si volí spon 2-2,4 x 1-1,1 m (tj. 4000-5000 keřů na ha). Keře mají opět jeden kmínek, ale pouze jeden tažeň. Mechanizaci zde zajišťují stroje s užším rozchodem kol (KRAUS, 2012). Při malém a středním vedení působí vyšší osmotický tlak, réva spotřebuje menší množství vody. Také se uspíší rašení révy a je lepší tvorba cukrů v bobulích. Velmi se hodí do sušších půd. Při zemi se bohužel vyskytují častěji výkyvy teplot, réva je ohrožena mrazy, hrozny mají vyšší sklon k hnití a vytváří se menší kořenový systém (SOTOLÁŘ, 2004). Pokud révu vinnou pěstujeme na vyšších tvarech, tak réva vytváří lepší kořenový systém, keře jsou vzdušnější (nejsou zde problémy s houbovými chorobami), není zde riziko mrazů, a při širším sponu se velmi dobře uplatňuje mechanizace. Nevýhodou je, že réva spotřebovává větší množství vody, je zde nižší osmotický tlak, cukry se akumulují později a hrozny obsahují více kyseliny jablečné (SOTOLÁŘ, 2004). 3.2.1 Nízké vedení Tvary nízkého vedení révy vinné se v ČR používaly v 1. polovině 20. století. V této době se u nás už ve velkovýrobním pěstování nepoužívají. Avšak velmi se používají ve vinařských oblastech s teplými klimatickými podmínkami subtropického a tropického pásma. V našem klimatickém pásmu má ovšem nízké vedení dvě zásadní nevýhody. Je velmi citlivé na poškození zimními mrazy, jelikož teploty těsně nad povrchem půdy jsou vždy nejnižší, proto se doporučuje révu na zimu přikrývat. Druhou 13
nevýhodou je vyšší senzitivita vůči houbovým chorobám révy vinné, zvláště pak na plíseň révy (PAVLOUŠEK, 2011). Réva vinná na nízkém vedení využívá lépe vyzařování tepla nahromaděného v slunečních dnech v půdě, zvláště v půdě kamenité, a zároveň využije i lépe slunečních paprsků odražených od povrchu půdy, zvláště od světlejších půd. Také zde dochází k lepšímu vyzrávání hroznů díky větším změnám teplot mezi dnem a nocí a díky méně pohyblivé vzduchové vrstvě (KRAUS a kol., 2000). Na 1 ha se vysází až 10 000 keřů. Lépe vyzrává dřevo a hrozny dosahují i vyšších cukernatostí. Nevýhodou je vyšší potřeba ručních prací a omezená možnost použití mechanizace. Keře jsou velmi zahuštěny letorosty a zálistky (SOCHOR, 2013). 3.2.1.1 Vedení na hlavu s řezem na čípky Vedení zapěstujeme pomocí opakovaného řezu na čípky se 2-3 očky, tzv. „hlava“. V rozmezí 3-4 let vznikne námi požadovaný tvar, na kterém v příštích letech necháváme 4-6 dvojokých čípků. Aby nedošlo k zahuštění keře, tak čípky rozmístíme rovnoměrně (PAVLOUŠEK, 2011). Toto vedení se používá zřídka, hodí se pouze pro odrůdy s plodnými dolními očky, jako například Veltlínské zelené, Sylvanské zelené, Modrý portugal a další (BRAUN a VANEK, 2003). Na letorostech se Obr. 2 Vedení na hlavu s řezem na čípky (KRAUS a kol., 2000)
vylamují zálistky, aby keře nebyly zahuštěny
(KRAUS, 1993). Výška kmínku dosahuje 10-25 cm (SOTOLÁŘ, 2004). 3.2.1.2 Vedení na hlavu s řezem na tažeň Vyvazují se nejvýše postavené tažně na keři. Na keři necháme i několik čípků a tažně přivazujeme k nedalekému kůlu (BRAUN a VANEK, 2003).
14
Obr. 3 Vedení na hlavu s řezem na tažeň (KRAUS a kol., 2000)
3.2.1.3 Gobelet Pavloušek
(2011,
s.
161)
tvrdí,
že
„pěstitelský tvar Gobelet má 15-30 cm vysoký kmínek. Na jeho vrcholu se tvarují 3 nebo 4 kordonová ramena a na konci každého se mohou nařezat 1-3 dvojoké čípky. Gobelet se používá především ve Francii (Burgundsko, Champagne nebo údolí Rhôny). Celkové zatížení se pohybuje
Obr. 4 Gobelet (SOTOLÁŘ, 2004)
mezi 10-15 očky na keř. Tvar je vhodný pro plodné odrůdy jako Gamay nebo Chenin Blanc”. Keře nepotřebují opěru. Kvůli ustálení tvaru se před kvetením révy letorosty osečkují pomocí žací lišty (KRAUS, 1993). Řez se musí provádět pečlivě. Rány mohou být pouze na horní straně ramen, zatímco spodní strana musí zůstat hladká, aby nedocházelo k zhoršení přísunu živin (SOTOLÁŘ, 2004). Gobelet má dobrou odolnost vůči
povětrnostním
podmínkám
a
réva
je
méně
citlivá
na
choroby
(http://www.domaine-mordoree.com, rok neuveden). Toto vedení se nejvíce hodí do teplejších a sušších míst s méně úrodnou půdou (https://www.closdelatech.com, rok neuveden). 3.2.1.4 Guyotův řez Dr. Guyot doporučuje tento způsob řezu jako účelný a jednoduchý. Ve Francii je používán dodnes pod názvem jednoduchý, nebo dvojitý Guyot. Díky horizontální poloze kratšího tažně réva rovnoměrně raší a má stejnoměrný růst letorostů (KRAUS a kol., 2000). Kmen je nízký cirka 25 cm od země s jedním
dvouokým
zásobním
čípkem
na
vrcholu a jedním sedmiokým tažněm. Tento tažěň vyvážeme vodorovně k drátu, který je 30 cm
nad
zemí.
Vyrůstající
letorosty jsou
zachyceny mezi pohyblivé dvojdrátí (KRAUS, 2012).
15
Obr. 5 Guyotův řez (KRAUS a kol., 2000)
3.2.2 Střední vedení Nejrozšířenějším vedením révy vinné v ČR je právě střední vedení, které se využívá jak u malovinařů, tak ve velkovýrobě. Práce ve vinici, lze provádět i pomocí mechanizace. V zóně hroznů je velmi výhodné mikroklima. Výška kmínku bývá většinou ve výšce 60-80 cm nad povrchem půdy. Výška 60 cm vyhovuje spíše modrým odrůdám a výška 80 cm je vyhovující pro pěstování bílých odrůd. Pokud pěstujeme révu vinnou na středním vedení, je třeba pečlivě udržovat růst ozelenění ve vinicích. Nebezpečí může představovat bujný růst ozeleňovacích rostlin v příkmeném pásu, čímž se občas mohou zhoršovat mikroklimatické podmínky v zóně hroznů. Nejvíce rozšířeným tvarem je rýnsko-hessenské vedení tvarované na tažně. Lze však použít i kordonový tvar (PAVLOUŠEK, 2011). Čím je kmen vyšší, tím později réva raší, kvete a je zpomaleno zrání hroznů. Je zde nižší nebezpečí infekce hroznů hnilobou (SOCHOR, 2013).
3.2.2.1 Rýnsko-hessenské unifikované vedení révy vinné Tento způsob vedení byl běžný v Německu, ale postupně prorazil k nám a stal se univerzálním způsobem středního vedení. V prvních dvou až třech letech zapěstujeme
kmínek,
při
jeho
bázi
ponecháme záložní čípek. V příštím roce po založení necháme tažeň s 10-15 očky a
Obr. 6 Rýnsko-hessenské unifikované vedení (KRAUS a kol., 2000)
jednou dvouočkovou zálohou. Starý tažeň v následujícím roce odstřihneme a z čípku vypěstujeme nový tažeň. Řez opakujeme každý rok. Výhony, které vyrůstají ve spodní části keře, berou živiny výhonům, které rostou v horní části keře, což způsobuje snížení úrody. Proto je musíme odstraňovat (BRAUN a VANEK, 2003). Kmínek je vysoký 60-80 cm s vertikálně tvarovanou listovou stěnou (PAVLOUŠEK, 2011). Meziřadí se pohybovalo v rozmezí 1,5 až 2 m. Tvar se skládal ze dvou kmenů a dvou kratších, či delších tažňů. Na vrcholu kmene se používal princip Guyotova řezu (SOCHOR, 2013). Je pracnější na provádění zelených prací, ale zároveň
16
zajišťuje vyšší kvalitu hroznů. Požaduje také jinou opěrnou konstrukci než například jednoduchá záclona, což zvyšuje náklady na založení vinice (RYBÁRIK, 2012) Velkou výhodou Rýnsko-hessenského vedení je velmi prostý řez, snadnější použití mechanizačních prostředků a chemické ochrany v širších meziřadích. Letorosty jsou hojné a velmi plodné, protože s výjimkou dvou letorostů se žádné jiné letorosty na keři nevyskytují, což je velký rozdíl oproti vedení na hlavu s řezem na tažně. Je klíčové určit správnou polohu tažně při ohýbání tažňů přes drát. Tažeň má nejdříve stoupat prudce nahoru od prvního drátu ke druhému, přes který se ohne a vyváže se mírně šikmo dolů k prvnímu drátu (KRAUS a ŠVÁSTA, 1955). Plochý tažeň Jeden z velmi užívaných způsobů vyvazování tažňů, je plochý tažeň, nebo též vodorovný. Má velmi dobrý vliv na zrání hroznů, jelikož všechny letorosty na tažni jsou téměř stejně dlouhé a proto mají všechny hrozny k dispozici zhruba stejně velkou listovou plochu. Vzniká tedy velmi vyrovnaný poměr list/plod, což určuje vyrovnané zrání a stejnorodou kvalitu hroznů. Správně zapěstovaný keř zvládne optimálně živit 8-12 oček a zajistí jejich rovnoměrný vývoj. Pokud na tažni ponecháme 12 a více oček, tak zde není dobře vytvořen rovnovážný vztah mezi kořenovým systémem a nadzemní části keře, a může dojít k nevyrovnanému růstu letorostů (PAVLOUŠEK, 2011). Výhody vyvažování plochých tažňů jsou následující: letorosty se snadněji zastrkávají do dvojdrátí, jelikož rostou v jedné rovině; hrozny jsou v jedné výši, což znamená snazší a rychlejší sklizeň. Ovšem má i své nedostatky, jako jsou: lámání tažňů odrůd s křehkým révím (Neuburské, Sauvignon); při bujném růstu se konce tažňů překrývají, kvůli čemuž dochází k zahuštění keře a ten má větší tendence k hnití a sprchávání hroznů (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Mírný oblouk Můžeme zde využít vyšší zatížení keře, jelikož při stejném sponu je tažeň delší. Ohýbání tažně je jednodušší a nehrozí zde takové nebezpečí zlomení tažně. Lépe rostou letorosty, které jsou blízko kmene, které jsou určený jako plodné dřevo příštího roku. Zóna hroznů je širší než u plochého tažně, tím pádem jsou ruční práce složitější a také spotřebuje více prostředků na ochranu révy. Z důvodu nerovnoměrného dorůstání letorostů, je složitější i jejich zasouvání do dvojdrátí. Nastává problém i s použitím 17
defoliátorů, které musíme důkladně nastavit, aby nedošlo k nadměrnému odlistění (PAVLOUŠEK, 2011). Pro vyvazování byly napnuty vždy dva dráty, jeden ve výšce vrcholu kmene a druhý zhruba 15-20 cm nad ním. Tažně se nejdříve táhly prudce vzhůru k hornímu drátu, přes který se vytvořil ostře lomený oblouk. Konec tažně se vyvázal ke spodnímu drátu (KRAUS a kol., 2000). Z důvodu lepšího osvědčení plochých tažňů se tento způsob již moc nepoužívá (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Vysoký oblouk Používají se dva dráty, jejichž vzdálenost je 30-40 cm. Kmen dosahuje vrcholu zhruba mezi oběma dráty (KRAUS a kol., 2000). Tažně prudce stoupají a po jejich ohnutí přes horní drát, zase prudce klesají a upevňují se ke spodnímu drátu (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Ohýbání
tažňů
do vysokého oblouku má špatný vliv na zrání hroznů především v její střední až koncové časti. Z důvodu kvality
požadované hroznů,
výhodnější
je
Obr. 7 Způsoby vyvazování tažně (KRAUS a kol., 2000)
využívat
plochý, nebo mírně ohnutý tažeň. Jelikož ve středové části vysoce ohnutého tažně bývá špatný poměr mezi listovou plochou a hmotností hroznu. A na jeho konci se vytvářejí slabší letorosty. Doporučeno při vysokém oblouku je ponechat na tažni až 16 oček na keř (PAVLOUŠEK, 2011). Výhodou vysokého oblouku je možnost vyššího zatížení keře, vyšší plodnost, lépe se vytvoří letorosty v bazální části tažně, které budou příští rok sloužit jako plodné dřevo. Nevýhodou je nižší kvalita hroznů z důvodu vysokého zatížení keře. Také větší zóna hroznů, což ztěžuje ruční práce a je také potřeba silnější ochrana révy (PAVLOUŠEK, 2005).
18
3.2.2.2 Tatura Trellis Používá se z důvodu dobrého využití mechanizace. Zimní řez se provádí většinou mechanizovaně. Keř se většinou nařeže na dva tažně
se
4-6
očky.
Jelikož
nedochází
k žádnému ohýbání tažňů, je riziko zlomení tažně minimální. Z důvodu kratších internodií v bazální
části
tažňů,
může
docházet
k zahuštění keře (PAVLOUŠEK, 2011).
Obr. 8 Tatura trellis (KRAUS a kol., 2000)
3.2.2.3 Palmety Réva vinná se na tomto způsobu vedení může pěstovat bez kmene, nebo s 30-50 cm vysokým kmenem. Pokud se ramena rozvětvují, jedná se o vějířovitou palmetu. Počet ramen zaleží na pěstiteli. Odvíjí se od bujnosti a síly keře a podmínkách, ve kterých je keř pěstován. Boční ramena směřují k vedlejším keřům a střední ramena rostou kolmo vzhůru. V našich podmínkách jsou nejčastější tříramenné palmety, ale můžeme se setkat i s dvou nebo čtyřramennými. Ramena jsou dlouhá 70-100 cm (VEREŠ a kol., 1980). U báze ramene neponecháme žádnou zálohu. Drátěnka má první drát ve výšce 80 cm od země a nad ním jsou dva dvojdráty, které jsou od sebe vzdáleny 35-40 cm. Boční ramena lze na zimu přikrývat půdou. Doporučuje se pěstování ve sponu 200-220 x 110-140 cm (JAŠA, 1969). 3.2.3 Vysoké vedení Vzniklo z důvodu většího využití mechanizace. Dříve bylo velmi používané, ale v dnešní době se od něj ustupuje. Využívají se už pouze kordónové tvary. Kmen je vysoký 90 cm a více. Využívá se spon 3,0-3,5 x 1,2-1,3 m (SEDLO, 1994). Původcem a populizátorem tohoto vedení byl Lenz Moser z Rohrendorfu u Kremže. Réva musí být pěstována v širších sponech, z důvodu lepšího oslunění listové plochy. Vysoké vedení se vyznačuje nižším počtem keřů na hektar a také i vyšším výnosem hroznů na keř (PAVLOUŠEK, 2011). Nejvíce se využívá ve velkovýrobě, ale můžeme se sním setkat i u zahrádkářů. Největší výhodou je minimalizace ručních prací. Dovoluje použití mechanizace od 19
zpracování, hnojení, ošetření až po dopravu. Ovšem ne všechny odrůdy révy vinné jsou vhodné pro tento typ vedení. Nevyhovující jsou zejména odrůdy s velkým hroznem a pozdní odrůdy. Doporučené odrůdy pro pěstování v našich podmínkách jsou: Rulandské bílé, Rulandské šedé, Rulandské modré,Müller Thurgau, Tramín červený, Sauvignon, Ryzlink
rýnský,
Veltlínské
zelené,Irsai
Oliver,Svatovavřinecké,
Zweigeltrebe,
Frankovka, Modrý portugal (BRAUN a VANEK, 2003). 3.2.3.1 Vysoké vedení s řezem na tažeň Princip vysokého vedení s řezem na tažně je naprosto totožný s rýnskohessenským vedením révy vinné. Listová stěna může při širších sponech dosahovat 1,3 – 1,5 m. Jelikož se zóna hroznů v běžné pracovní výšce, je toto vedení vhodné i pro ruční práce. Totéž pravidlo jako u rýnsko-hessenského vedení platí také pro tvarování tažňů. Může se zde používat řez na dlouhý tažeň, nebo řez na 2 krátké tažně. Řez na krátké tažně je vhodný do větrných poloh, kde se vlivem větru vylamují zelené letorosty před zastrčením do drátěnky. Při řezu na krátký tažěň je keř ve větru stabilnější (PAVLOUŠEK, 2011). 3.2.3.2 Moserovo vedení révy vinné Ve své podstatě jde o jednoramenný či dvouramenný kordon s jedním kmenem, je pojmenovaný podle Lenza Mosera z Rakouska. Nejlepší jsou jednoramenné kordony s 1,2-1,3 m vysokým kmenem. Drátěnky musí být minimálně ve výšce 2 m a musí mít dva dvojdráty na zastrkávání letorostů. Do vlčích půd se doporučuje vysévat traviny do příkmených pásů. Požaduje perfektně zpracovanou a vyhnojenou půdu. Velmi mu vyhovuje i zelené hnojení a proto je možnost do každého druhého řádku vysít směsi (BRAUN a VANEK, 2003). Druh
vedení,
které
je
určené
pro
pěstování ve sponu 3,0 x 1,2 m. U tohoto typu vedení je výhodou, že se nemusí vyvazovat plodné dřevo. Nevýhody jsou podobné jako u většiny kordonových tvarů a to velké množství starého dřeva je náchylný na rašení spících oček a výrazné zahušťování keře. Velkou nevýhodou je také mnoho řezných ran na starém dřevě. Je vhodné pro odrůdy Veltlínské zelené, Müller 20
Obr. 9 Moserovo vedení (SOTOLÁŘ, 2004)
thurgau, Neuburské, Rulandské bílé, Zweigeltrebe a Frankovka (PAVLOUŠEK, 2011). Ve 3. roce necháme kmen a zároveň vodorovný kordon v délce 4-5 internodií. Ve 4. roce a dalších letech nařežeme na více delších čípků a 3-6 dvouokých čípků (SEDLO, 1994). 3.2.3.3 Vertiko Tvar
kolmých,
jednoramenných
nebo
dvouramenných kordonů, které řežeme na dva čípky. Kmeny dosahují výšky 0,7 – 0,8 m a rameno je 0,8 – 0,9 m dlouhé. Čípky nemohou být delší než dvouoké, aby nedocházelo ke vznikům postranních ramen. Letorosty rostou kolmo vzhůru. Pokud jsou čípky na rameni rozmístěny řídce, tak dochází k dobrému osvětlení hroznů i listové plochy
Obr. 10 Vertiko (KRAUS a kol., 2000)
(KRAUS a kol., 2000). Na Vertiku se zakládají tři patra plodných čípků ve výškách 0,8, 1,2 a 1,6 m. Keře se mohou více zahustit, proto je vysazujeme ve sponu 3,0 x 0,8 m. Toto vedení je velmi náročné na ruční provádění zelených prací, zejména podlomu kvůli obrůstání starého dřeva (PAVLOUŠEK, 2011). Vhodné odrůdy pro vedení Vertiko jsou Rulandské bílé, Ruladské šedé, Rulandské modré, Ryzlink rýsnký, Ryzlink vlašský, Veltlinské zelené, Sylvanské zelené a André. Naopak naprosto nevyhovující jsou Müller thurgau, Tramín červený a Sauvignon. U tohoto způsobu vedení se využívá i plocha zálistků (SEDLO, 1994). 3.2.3.4 Pergoly Tendone Používá se hlavně na pěstování stolních odrůd révy vinné v jižních státech (Itálie, Rumunsko). Toto vedení se zpravidla vysazuje v rovinatém terénu. Konstrukce dosahuje výšky 200-220 cm a tvoří drátěnou síť čtvercového tvaru. Sazenice révy vinné se vysazují po dvou. Ale bujně rostoucí odrůdy
21
Obr. 11 Pergola Tendone KRAUS a kol., 2000)
v dobře výživné půdě s dostatkem vláhy se vysazují pouze po jedné sazenici ve čtvercovém sponu 200-250 x 200-250 cm. Na krátkých ramenech řežeme na 2-4 tažně v pravidelné vzdálenosti. Hrozny visí dolů, což zjednodušuje práce na tomto typu vedení. Vhodné je využít i závlahu. V našich klimatických podmínkách je bohužel pergola Tendone nevhodná, jelikož réva vinná na tomto vedení vyžaduje hluboko výživné půdy (VEREŠ a kol., 1980). Trentina Nejvíce používané vedení révy vinné v jižních Tyrolích. Kmen je vysoký cirka 1,4 m a vyrůstá z něj krátké rameno se dvěma tažni a čípky. Rameno a tažně mají mírně šikmý směr (svírají úhel větší než 100°).
Pro
mechanizaci
se
používají
speciální traktory, které projíždějí pod
Obr. 12 Pergola Trentina (KRAUS a kol., 2000)
pergolou (SEDLO, 1994). Opěrná konstrukce ve svazích bývá speciálně upravena, skládá se z několika horizontálních drátů na ramenech, které spojují dva vedlejší sloupy ve směru svahu. Letorosty tvořící listovou plochu jsou volně rozprostřeny na horní straně konstrukce, hrozny visí přes dráty a tvoří „strop“. Podle svažitosti terénu se volí šířka meziřadí. Keře jsou od sebe vzdáleny maximálně 80 cm (VEREŠ a kol., 1980). Ypsilonové vedení (Ypsilon systém) Jedná se o oboustrannou otevřenou pergolu. Využívá se širokých sponů s minimálně 3 m šířkou řádku pro použití mechanizace. Tvar se skládá ze dvou kmenů s krátkým ramenem, které se řeže podle síly keře na dva tažně, nebo na jeden tažeň a jeden zásobní čípek. Tažně se vyvazují směrem šikmo do stran. Kmeny jsou vysoké 120-130 cm a oporná konstrukce má tvar písmena Y (VEREŠ a kol., 1980).
22
Obr. 13 Ypsilonové vedení (SOTOLÁŘ, 2004)
Domečkové Základem je Ypsilonové vedení, s tím rozdílem, že se spojí sousední ramena opěrné konstrukce a vytvoří tzv. „domeček“. Výhodou tohoto vedení je dobré rozdělení listové plochy. Tento způsob také redukuje bujnost růstu keře, což se využívá zejména u bujně rostoucích
Obr. 14 Domečková pergola (KRAUS a kol., 2000)
odrůd. Podlom se zde provádí minimálně, což snižuje náklady na ruční práci. Ovšem řez révy vinné a sběr jsou zde velmi komplikované. Doposud nebyl prokázán vliv na kvalitu a kvantitu úrody (VEREŠ a kol., 1980). T – vedení Má stejnou bázi jako ypsilovné a domečkové vedení. Vzniklo jako úprava Amrelly s posílenou oporou v místě ohybu kmene. Ve výšce 130-150 cm je horizontální, oporné, 60-80 cm dlouhé rameno. Rameno na každé straně polovinou přečnívá. Na rameni jsou na každé straně upevněny 2-3 dráty, které spolu tvoří tvar písmena T. Nad ramenem jsou umístěny dvě dvojdrátí na upevnění letorostů vyrůstajících z čípků, které slouží jako náhrada za tažně. Tažně se mohou vyvazovat, nebo ponechat volně, tak aby směřovaly do meziřadí. Po celé konstrukci jsou volně rozvinuty letorosty (VEREŠ a kol., 1980). 3.2.3.5 Sylvoz Tento typ vedení vznikl ve Francii. Jedná se o vodorovný kordon s tažni. Tažně se vyvazují až po jarních mrazech, aby se předešlo poranění révy (SEDLO, 1994). Na rameni se ponechají 3 tažně s jedním zásobním čípkem u každého tažně. Tažně vedou mírně vzhůru na rameno a poté strmě kolmo dolů. Strmým ohnutím tažně dojde k zeslabení růstu letorostů a zpomalení přenosu asimilátů z listové stěny do kořenového systému. Díky čemuž réva použije asimiláty pro lepší vyzrávání hroznů. Je vhodný jen do vododržných půd, nebo do míst s vysokým počtem srážek (KRAUS, 1993).
23
Princip řezu se zakládá na ponechání vztyčených nepřivázaných tažňů, takže vyraší pouze horní očka. Hodí se pro odrůdy s bujným růstem a hustou listovou plochou (BRAUN a VANEK, 2003). Jeho nedostatkem je velké zahuštění keře letorosty, které vyrůstají z jednoho místa. Vhodné je pouze do dobře výživných půd. Nejvhodnější pro tento typ vedení jsou odrůdy Neuburské a Sauvignon (VEREŠ a kol., 1980). 3.2.3.6 Srdcový řez Vznikl z důvodu nedokonalosti Moserova vedení, což je neustálé prodlužování čípků a slábnutí keřů. Je velmi podobný rýnsko-hessenskému vedení, ale používá se vyšší drátěnka a širší meziřadí (SEDLO, 1994). Na keři se vytvoří jednoramenný kordón s krátkým vodorovným ramenem, které se ponechá lysé. Pouze na konci ramene je jeden zásobní čípek s kratším vyvázaným tažněm. V místě ohybu se ponechají dva tažně a dva zásobní čípky. Jelikož je zde tlak mízy největší a proto zde vyrostou dostatečně bujné letorosty. Tažně se vyváží pod mírným obloukem a připevní se k drátu pod nosným drátem (KRAUS, Obr. 15 Srdcový řez (SOTOLÁŘ, 2004)
1993). Kmen je ve výšce 120 cm. Tento systém má i své
nedostatky. Keře se mohou přetěžovat, mohou padat z dřeva a mít méně kvalitní hrozny, hlavně u odrůd s velkou plodností. První 3-4 letorosty jsou dostatečně silné, aby vytvořily přijatelně velkou listovou plochu.
Kdežto zbývající letorosty jsou kratší
s velkou plodností, avšak s nevyhovující listovou plochou (VEREŠ a kol., 1980). 3.2.3.7 Amrella Vhodné vedení do širokých sponů. Principem je palmetové vedení s třemi kmeny ve výšce 120 cm.Využívá se řez dle dr. Guyota na tažeň se zásobním čípkem. Tento tvar, který pochází z Kalifornie má šikmo vedené kmeny. Ale z důvodu deformace kmenů, (např. vyhýbání kmenů do meziřadí) se u nás využívají svisle vedené kmeny a jejich vyvázání k opoře. Tento tvar se svislými kmeny se řeže na tažně, ale na jednom kmeni se ponechá 30-40 cm dlouhé rameno, na kterém používáme řez dle dr. Guyota. Tažně se opět ohýbají a vyvazují ke spodnímu drátu. Vedení zabezpečí 24
stálou dobrou plodnost a při méně rodících odrůdách, ale zapěstování kmenů trvá o 1-2 roky déle (VEREŠ a kol., 1980). Je vhodné do oblastí s vyššími zimními mrazy, z toho důvodu je nutná obměna kmínků a proto se u paty ponechává vždy čípek. Řez se provádí na jeden 6-8oký tažeň a zásobní čípek (SOTOLÁŘ, 2004).
Obr. 16 Amrella (SOTOLÁŘ, 2004)
3.2.3.8 Etážová vedení Byly vyvinuty v jižních státech, kde jsou dodnes velmi používaným typem vedení. V našich klimatických podmínkách se často nepoužívají, můžeme se s nimi setkat u zahrádkářů a slouží spíše jako dekorace. Je potřeba hodně ruční práce (VEREŠ a kol., 1980). Dvouetážové vedení s řezem Kniffin Pochází z Kalifornie, kde na tomto vedení pěstují přímo rodící hybridy. Drátěnka je ve výšce 200 cm. Principem je vytvoření dvou poschodí (etáží). První poschodí se nachází ve výšce 60 cm a druhé ve výšce 130 cm nad zemí. Příliš se nehodí pro naše odrůdy, jelikož působením polarity se spodní poschodí hůře vyvíjí, ztrácí dřevo a většinou i odumírá (VEREŠ a kol., 1980). Střídavé dvouetážové vedení s Guyotovým řezem Tento systém se vyvinul z dvouetážového vedení s řezem Kniffin a je vyhovující pro oblasti jižní Evropy. Je založeno na stejných zásadách jako vedení Kniffin. Principem tohoto vedení je střídání výšky ramen, které rostou ze dvou sazenic, která jsou vysazeny 80-100 cm od sebe. Můžeme ponechat 1 nebo 2 kmeny, podle vysazené odrůdy. Pokud pěstujeme odrůdu s malým hroznem, je výhodné mít ve spodním poschodí dva kmeny a v horním pouze jeden kmen s dvěma zásobními čípky a střídavým tažněm. První poschodí je ve výšce 50
Obr. 17 Střídavé etážové poschodí (SOTOLÁŘ, 2004)
cm a druhé ve výšce 150 cm. Ramena se nesmí překrývat (VEREŠ a kol., 1980).
25
Thomery Vysazuje se u stěn, plotů a v zahrádkách. Skládá se z 2 až 3etážových kordónů s rozdílnou výškou kmínků. Na vytvořených ramenech se využívá řez na čípky tzv. kordón Royat. Réva vinná se vysazuje 40-50 cm od sebe a z každé sazenice se zapěstuje jeden kmínek. Každé poschodí musí mít minimálně výšku 50 cm, ale je výhodnější pokud má alespoň 70 cm a výška prvního kmínku je 40-50 cm. Aby byly všechny poschodí zaplněny letorosty a listovou plochou, je důležité, aby bylo každé rameno 1,5x delší než je spon. Je třeba klást důraz na provedení ručních prací, zejména osečkování, podlom a vylamování zálistků. Je vhodné pro pěstování pozdních stolních odrůd s větším hroznem (VEREŠ a kol., 1980). 3.2.4 Vodorovné kordony
3.2.4.1 Jednoduchá záclona Tvar velmi připomíná Moserovo vedení, ale její kmen je vysoký 1,6 m a
využívá
se
formování
v podobě
jednoramenného kordónu (KRAUS a kol., 1999). Drátěnka má 1 nosný drát. Na rameni nařežeme tři 2-3oké čípky a dva 6-8oké
polotažně.
Letorosty
ponecháváme volně, aby se po odkvětu
Obr. 18 Jednoduchá záclona (KRAUS a kol., 2000)
lépe rozložily a rovnoměrně visely. Keře bývají často velmi zahuštěné, a proto musíme věnovat zvýšeno pozornost ochraně révy. Využívá se pro pěstování stolních odrůd (KRAUS, 1993). Obrost začíná čípkem, poté je polotažeň, opět čípek, dále druhý polotažeň a rameno musí být ukončeno čípkem, který zachová stálou délku ramene. Po odkvetení révy je důležité provést tzv. „česání letorostů“, které od sebe oddělí zamotané letorosty a srovná je. Vhodné jsou rané a bujné odrůdy (KRAUS a kol., 2000). Tvar je nenáročný na ruční práce. Hrozny obsahují více fenolických látek a také kyselin (KRAUS, 2012). Na tomto vedení se réva vinná pěstuje především na Moravě a Slovensku. Kmen musí zůstat čistý, letorosty se musí odstraňovat ještě v zeleném stavu. Kvůli výšce kmene je zde vyšší riziko zimních a jarních mrazů. Při silném větru může docházet 26
k vylamování letorostů. Toto vedení vyhovuje spíše bílým odrůdám, jelikož výška kmene nevytváří vhodné mikroklima pro pěstování modrých odrůd (PAVLOUŠEK, 2011). Využívá se zejména ve velkovýrobě a pouze v nejteplejších oblastech. Listová plocha nesmí nikdy dosáhnout země. Je žádoucí, aby všechna vyrašená očka byla na jedné straně ramene (vrchní nebo spodní) a zbytek zůstal holý. To zajistí plynulý příjem živin. Maximum plodných oček na keři je 15-20. Často se stává, že pěstitel ponechá více oček, což se její jako nevhodné (PAVLOUŠEK, 2005). 3.2.4.2 Jednoramenný kordon Tvar zapěstujeme ohnutím vzrostlé révy podél horizontálního drátu nataženého v požadované výšce. Musíme dbát, aby ohnutí nebylo příliš silné, jelikož se zaškrtí cévní svazky a rameno slabě roste. Rameno nesmí být moc dlouhé, aby letorosty rostly dostatečně silně a pravidelně. (KRAUS a kol., 2000). Musíme dbát na včasné provedení „čistění kmene“, aby na kmeni nevznikl obrost (BRAUN a VANEK, 2003).
3.2.4.3 Dvouramenný kordon U řezu na dvouramenný kordon obvykle
dochází
k nerovnovážnému
stavu mezi oběma rameny. Tím pádem je jedno rameno většinou zakrnělé (KRAUS a kol., 2000). Dvouramenný kordon lze pěstovat i s dvěma kmeny,
Obr. 19 Jednoramenný a dvouramenný kordon (2004)
kde každý kmen má pouze jedno rameno. Výhodou tohoto vedení je, že jej lze pěstovat v několika výškách tzv. etážích. Keře vysadíme hustěji a kordony zapěstujeme v různých výškách (BRAUN a VANEK, 2003). 3.2.4.4 Kordon Royat Kmínek je vysoký asi 50 cm s jedním 80 cm ramenem nebo se dvěma rameny dlouhými 40-50 cm. Provedení řezu spočívá v ponechání cípků nejlépe na horní straně ramen, směrem nahoru. Tento typ je využíván především ve Francii s různým zatížením na keř (PAVLOUŠEK, 2011).
27
Podstatné je, aby čípky byly rozestavěny řídce, jinak dochází k velkému zahuštění keřů letorosty. Vedení je vhodné pro mechanizovaný řez, po seřezání se provede jen zkrácení pozůstalých čípků nůžkami (KRAUS a kol., 2000). Má dobrý vliv na růst letorostů, čímž se zvětšuje listová plocha vystavená slunečním paprskům, díky čemuž hrozny lépe vyzrávají (http://www.domainemordoree.com, rok neuveden). 3.2.4.5 Šikmý kordon Vhodné do oblastí, kde je potřeba chránit révu před mrazy. Ramena zapěstujeme pod úhlem 30-45° a přivážeme k opoře. Ve 2.-3. roku ponecháme výhon se 6-8 očky a druhý výhon nařežeme na jednooký zásobní čípek. V dalších letech všechny výhony řežeme na dvouoké čípky. Přes zimu kordon uvolníme z drátěnky, rameno skloníme a přikryjeme půdou (BRAUN a VANEK, 2003). 3.2.5 Podnožové vedení révy vinné Používá se systém „vedení na hlavu“ a na keřích se ponechá pouze 6-10 letorostů, což zajistí růst kvalitních a rovných letorostů. Vinice se prakticky neošetřují proti houbovým chorobám. Zásadní je zde ovšem ošetřování proti listové formě révokazu (PAVLOUŠEK, 2011)
3.2.5.1 Stolové vedení Je pěstováno ve sponu 3,0 x 1,0-1,2 m s výškou
keře
podnožového
0,9-1,1 vedení
je
m.
Výhodou
jednoduchá
tohoto aplikace
ochranných látek a lepší mikroklima pro vyzrávání jednoletého dřeva (PAVLOUŠEK, 2011).
Obr. 20 Stolové vedení (SOTOLÁŘ, 2004)
28
3.2.5.2 Bratislavské vedení Réva se pěstuje ve sponu 2,5 x 1,0-1,2 m. Sloupy dosahují výšky 2-2,5 m a jsou od sebe vzdáleny 6-8 m. Na vrcholu sloupu je upevněn nosný drát, z kterého je ke každému keři veden vodící drát pod úhlem 50-60° ukončen napínacím kolíkem. Výhodou je dobrá stabilita a docela nízká konstrukce umožňující realizovat veškerou práci ze země. Letorosty si navzájem stíní, což je nevýhodou tohoto vedení (SEDLO, 1994).
Obr. 21 Bratislavské vedení (SOTOLÁŘ. 2004)
3.2.5.3 Chmelnicové vedení Jedná se o vysoké vedení. Sloupy jsou ve výšce 4-5 m, nahoře jsou spojeny nosným drátem, z kterého jsou ke každému keři kolmo spuštěny vodící dráty zakončeny napínacím kolíkem. Nosné dráty jsou zpevněny dráty, tudíž utvářejí síť. Dřevo na tomto vedení velmi dobře vyzrává. Nevýhodou je špatný přístup k letorostům, jelikož jsou příliš vysoko. Další nevýhodou je, že se letorosty prověšují a zakřivují kvůli své hmotnosti (SEDLO, 1994) 3.2.6 Nové tvary pro vedení révy vinné
3.2.6.1 Ženevský dvojitý závěs (GDC) Vytvořil jej v roce 1966 profesor Nelson Shaulis v USA. První odrůda, která se na tomto vedení testovala a také se do současnosti pěstuje, je Concord. Tvar má dvě oddělené listové stěny, které jsou zavěšeny směrem dolů. Díky velké listové ploše dosahují hrozny i při vysokém výnosu poměrně dobrou kvalitu hroznů. Kvůli mohutnosti tohoto vedení není vhodné pro vinice se slabým růstem letorostů. Letorosty musíme dobře rozmístit, aby keře nebyly přehuštěné. Využívá se řez na krátké
tažně
a
čípky.
Vedení
vyhovuje
Obr. 22 Ženevský dvojitý závěs (KRAUS a kol., 2000)
i
mechanizovaná sklizeň. V našich podmínkách je potřeba důkladně kontrolovat, jestli nedochází k přeplození keřů, které by vedlo k nízké kvalitě hroznů (PAVLOUŠEK, 2011).
29
Zatížení keře při tomto vedení je 8-10 oček na m2, což představuje 40-50 oček rozdělených na oba dva kordony. Opornou konstrukci tvoří tři dráty. První je nosný, který je upevněn ve výšce kmene. Další dva dráty jsou po bocích opěrné konstrukce vzdáleny 0,7-0,8 m od sebe a slouží k upevnění ramen (BRAUN a VANEK, 2003). 3.2.6.2 Lyra Jedná se o kordonový pěstitelský tvar, který vytvořil profesor Alain Carbonneau ve Francii. Principem tohoto vedení jsou rozdělené listové stěny, které ovšem nejsou tvarované vertikálně, ale jsou mírně nakloněny, což zvyšuje jejich asimilační plochu. Spon je obvykle 3,0-3,6 x 2,4 m a výška kmene je v rozmezí 0,6-0,9 m. Listová stěna měří zhruba 1,6 m. Doporučuje se řez na čípky, nebo krátké tažně. Je třeba využívat bujně rostoucí podnože, kvůli rozměrům Lyry. Tvar je vyhovující pro modré odrůdy s vysokým obsahem antokyanových barviv, jako jsou například Cabernet Sauvignon, Merlot nebo Rulandské modré (PAVLOUŠEK, 2011).
Hlavním
důvodem pro vytvoření tohoto vedení bylo v první řadě zlepšení oslunění listové plochy a zároveň volnější zóna hroznů (PAVLOUŠEK, 2008). Pavloušek (2012, s. 112) tvrdí, že „je dalším
Obr. 23 Lyra (SOTOLÁŘ, 2004)
tvarem doporučovaným pro pěstování stolních hroznů. Opěrou je drátěnka ve formě otevřeného V. Ve výšce 0,8 m jsou ramena V rozevřena na vzdálenost 0,65 m a spojena pevným příčným spojem, který drží úhel rozevření. Uprostřed příčníku je napnut drát, který drží vrcholky příkmenných tyček, které vyčnívají 0,9 m na povrch půdy. Kmeny keřů se pod drátem rozdvojí ve dvě ramena, která směřují k drátům napnutým rovnoběžně se středovým drátem ve výšce 0,8 m v místech, kde je příčník připevněn k šikmým ramenům drátěnky. Podle těchto drátů se vyvazuje vodorovně z každého ramene po jedno tažni. Tažně se kladou na levé straně o směru drátěnky a na pravé straně v opačném směru. V podmínkách velmi dobré výživy a při dostatečné bujnosti růstu se ponechávají na každém rameni dva polotažně, tedy celkem 4 na keř. 3.2.6.3 Scott-Henry Tento tvar oproti Lyře vertikálně rozdělené listové stěny. Vedení bylo nejprve užito v roce 1972 v USA. Je možno použít jako řez na tažně, tak kordonové rameno 30
s řezem na čípky. Tvar je veden ve sponu 3,0-3,6 x 1,2-1,6 m. Největší výhodou je velká listová stěna, která zvyšuje výkonnost fotosyntézy. V našich podmínkách může réva dosahovat velkých výnosů a kvůli tomu musíme regulovat násadu hroznů během vegetace (PAVLOUŠEK, 2011). Často
se
zde
projevuje
dominance horních letorostů nad těmi spodními, jelikož vrchní letorosty rostou bujněji (Tento typ vedení zdvojnásobuje plodonosnou oblast. Zaručuje vyšší výnos a zároveň i vyšší kvalitu hroznů Obr. 24 Scott-Henry (PAVLOUŠEK, 2011)
(REYNOLDS a VANDEN HEUVEL, 2009)
3.2.6.4 Trevírské vedení Toto vedení vytvořil v 80. letech minulého stolení dr. Paul Slamka v Trieru. Je vhodný především pro pěstování révy vinné na prudkých svazích. Opěrnou konstrukci tvoří dřevěný kůl, který má ve výšce 160 cm umístěno plastové kolo, které vypadá jako volant. U toho typu vedení není potřeba budovat drátěnku. Řez se provádí na dva polotažně a zásobní čípky. Stejně jako u závěsu visí zelené letorosty přes opěrnou konstrukci. Je velmi vhodný pro pěstování Ryzlinku rýnského (PAVLOUŠEK, 2011). Kmen dosahuje výšky kola, kde z něj vyrůstají 2-4 krátká ramena. Na jejichž konci jsou ponechány polotažně a čípky. Ideální spon pro toto vedení je 1,5 x 1,4 m. Na místech kde je možno využít mechanizaci je v našich podmínkách doporučená šířka meziřadí 2,6 m. Při tomto typu vedení se snižují provozní náklady díky nepotřebě vyvazování tažňů a vylamování
zálistků.
Pro
ekologické
vinohradnictví, by do budoucna mělo být ideální Obr. 25 Trevírské vedení (SOTOLÁŘ, 2004)
vedením
révy
vinné,
avšak
při
čtvercovém sponu o základně 1,5 m bez využití mechanizace (SEDLO, 1994).
31
3.2.7 Minimální řez Základní tvarem tohoto vedení, je dvouramenný vodorovný kordon, na němž volně rostou letorosty. V zimě se keře jen lehce upraví žací lištou. Hrozny se tvoří na povrchu, zatímco vnitřní část je dutá. Hrozny se dají velmi dobře sklízet pomocí vibračních stolů (KRAUS, 2012). Tento systém pěstování révy vinné pochází z Kalifornie. V Evropě se poprvé testoval až v 80. letech minulého století. Jedná se pouze o okrajový systém vedení révy vinné. Výhodou je samozřejmě nízká pracnost (ochrana, optimálním
kultivace
půdy
a
sklizeň).
vzrůstu
jsou
letorosty
Při
dlouhé
maximálně 40 cm. Každé 2-3 se musí seřezat réví a starší dřevo. Meziřadí musí být široké minimálně 3 metry, aby nedošlo při růstu
Obr. 26 Minimální řez (SOTOLÁŘ, 2004)
letorostů ke srůstu řádků. Na tento systém se může přejít od 15. roku, kdy je réva kvalitně zakořeněna a v plné síle. Hrozny se sklízí o 10-14 dnů později oproti normálnímu vedení (SEDLO a PUČEK, 2006). Od vzniku samostatného minimálního řezu, se předpokládalo vysoké napadení révy vinné houbovými chorobami. Avšak v středoevropských vinicích se neprokázala vyšší citlivost ani na plíseň révy, ani na padlí révy. Díky volnější struktuře hroznů je i odolnost vůči hnilobě vyšší (PAVLOUŠEK, 2011). Zhruba před 20 lety se tento systém vedení rozšířil i na moštové odrůdy révy vinné pro výrobu vysoce jakostních vín. Využívá se plně mechanizačních prostředků a minimalizuje se potřeba ruční práce ve vinici (PAVLOUŠEK, 2009). Je důležité důkladně zpevnit konstrukci drátěnky, aby unesla váhu révového keře. Je potřeba širší meziřadí, hůře se provádí sklizeň, ochrana a jsou i složitější zelené práce. V České republice se využívá minimálně, zvláště u vinic před vyklučením. Vhodné zejména pro rezistentní odrůdy (SOTOLÁŘ, 2013)
32
4
Závěrem V dnešní době už se pěstování révy posunulo kupředu, už se nedbá na nejvyšší
možný výnos na úkor kvality. Tyto dvě věci by měli jí spolu ruku v ruce a vinohradník by měl najít optimální stav. Proto se dnes klade důraz na kvalitní řez révy vinné, ale také na zatížení keře, které by mělo vytvářet rovnováhu mezi kvantitou a kvalitou. Také se začíná více využívat mechanizačních prostředků a snaží se omezit lidská práce. Jelikož je velmi nákladná. Proto se při řezu využívá mechanizovaného předřezu a volí se vedení révy, které umožňují použití mechanizace. Také se začíná využívat systém minimálního řezu, který je nejméně náročný na práci. Užívají se také stále častěji vedení, které mají rozdělenou listovou plochu (GDC, Lyra, Scott-Henry) a snaží se využívat co nejvíce potenciál asimilační plochy. Nedbá se pouze na nejvyšší cukernatost, ale komplexní kvalitu, což znamená dobrý poměr mezi cukernatostí a kyselinami, také pH a asimilovatelného dusíku. Mnoho vinohradníků také zahušťuje prostor ve vinici, tím že volí užší spony. Některé firmy uplatňují i na takové spony mechanizační prostředky. Snaží se vytěžit z plochy co nejvíce. Vysazují se také rezistentní odrůdy, snižuje tím pádem množství ochrany a také pojezdů (menší utužení půdy). U těchto odrůd se dá velmi dobře využít systém minimálního řezu. Jelikož jsou odolné vůči chorobám. Vedení révy dělíme na nízké, střední a vysoké. Nejpoužívanější vedení bylo Rýnsko – Hessenské s širokým meziřadím a pro lepší využití mechanizace i záclonové tvary a Vertiko. U nás se nejvíce využívá střední vedení s vodorovnými tažni. Pergolové tvary se osvědčili při pěstování stolních odrůd, jelikož hrozny visí, jsou osluněny. Slunce je osuší a není takové riziko houbových chorob. Každý vinohradník si musí zvolit vedení, potažmo řez, který mu dopomůže k výsledné surovině, jakou požaduje. Pokud se zabývá šumivými víny tak zvolí vysoké vedení, jelikož nepožaduje tak vysoké cukry, ale kyseliny. Stejně tak bude jiné vedení u vinaře, který vyrábí jakostní vína a u toho, který vyrábí vína s přívlastkem.
33
Vedení révy vinné do budoucna bude směřovat trendem snižování nákladů na ruční práce a snahu zapojit co nejvíce mechanizace. I když jsou počáteční náklady na pořízení mechanizace vyšší, z dlouhodobého hlediska se určitě vyplatí.
34
5
Souhrn Má bakalářská práce zkoumá různé typy vedení révy vinné. Cílem bylo prostudovat
veškeré dostupné zdroje. První kapitolu věnuji řezu révy vinné. Jeho metodice, rozdělení dřeva, termínu a vlivu na révu. Vedení révy vinné se dělí na nízké, střední a vysoké. Nízké vedení se v dnešní době už moc nepoužívá. Zato střední a vysoké vedení je velmi časté. Mezi nejpoužívanější typy vedení v České republice patří Rýnsko-hessenské s plochými tažni a kordonové tvary. V dnešním moderním vinohradnictví se čím dál víc prosazuje užití mechanizace a snižování nákladů na lidskou práci. Také je velmi moderní u starších vinic využívat systém minimálního řezu. Klíčová slova: řez, vedení, réva vinná
6
Resume My bachelor's thesis explore different types of vine training. The aim was to study
all available resources. The fisrt chapter is devoted to the pruning grapevine. His methodics, types of wood, tem and his influence on grapevine. Training systém is divided into low, middle and high. Low trellis system is not used much today. But middle and high trellis system are very common. Among the most popular types of training systerm include Rhine-Hessian with flat cane or and cordon trellis system in the Czech Republic. In today's modern viticulture is increasingly promoting the use of mechanization and reduce labor costs. Minimum cut system is very popular in older vineyards. Key words: pruning, training system, grapevine
35
7
Seznam použité literatury
BRAUN, Ján a Gašpar VANEK. Pestujeme vinič: Pestovanie, ošetrovanie, odrody, rez, ochrana, hnojenie. Bratislava: Nezávislosť, 2003, 216 s. ISBN 80-85217-85-6. Guyot, gobelet and cordon: Vine training choices at clos de la tech. [online]. [cit. 201405-03]. Dostupné z: http://www.closdelatech.com/blog/guyotgoblet_and_cordon_vine_training_choices_at_ clos_de_la_tech HUBÁČEK, Vítězslav a Vilém KRAUS. Hrozny a víno z vinice i zahrady. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982, 300 s. HUBÁČKOVÁ, Marta. Základy pěstování révy vinné. Vyd. 1. V Praze: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1996, 28 s. Rostlinná výroba. ISBN 80-710-5131-4. JAŠA, Bohumil. Vinohradníctvo. 2. dopln. vyd. Bratislava: Príroda, 1969, 284 s. KRAUS, Vilém. Pěstujeme révu vinnou. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012, 111 s., [16] s. barev. obr.příl. ISBN 978-80-247-3465-1. KRAUS, Vilém. Réva a víno: tradice a současnost. Vyd. 1. Ilustrace Radoslava Vodáková, Vlastimil Vodák. Praha: Radix, 1999, 280 s. ISBN 80-860-3123-3. KRAUS, Vilém, Vítězslav HUBÁČEK a Petr ACKERMANN. Rukověť vinaře. Vyd. 1. Praha: Květ, 2000, 262 s. ISBN 80-209-0286-4. KRAUS, Vilém a Jaroslav ŠVÁSTA. Vedení a řez révy vinné. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1955, 137 s. KRAUS, Vilém. Vinohradnictví. 1.vyd. Praha: VŠZ, 1993, 77 s. ISBN 80-213-0129-5. PAVLOUŠEK, Pavel. Aktuální pohled na řez révy vinné. Vinařský obzor. roč. 99/2006, č. 1-2. s. 9. ISSN 1212-7884. PAVLOUŠEK, Pavel. Encyklopedie révy vinné. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007, 316 s. ISBN 978-80-251-1704-0.
36
PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstitelské tvary pro stolní odrůdy révy vinné. Vinařský obzor. roč. 101/2008, č. 1-2, s. 38-39. ISSN 1212-7884. PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné: moderní vinohradnictví. Praha: Grada, c2011, 333 s. ISBN 978-80-247-3314-2. PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné v zahradách. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, 152 s. Abeceda české zahrady (CP Books). ISBN 80-251-0840-6. PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstujeme stolní odrůdy révy vinné: Pestovanie, ošetrovanie, odrody, rez, ochrana, hnojenie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 104 s., [16] s. barev. obr.příl. Česká zahrada. ISBN 978-80-247-2787-5. PAVEL, Pavloušek. Pěstitelský systém minimálního řezu u révy vinné. Vinař sadař. 2009, roč. 2009, č. 1, s. 4-5. ISSN 1804-3054 PAVLOUŠEK, Pavel. Volba zatížení keřů révy vinné ve vztahu ke kvalitě hroznů. Vinařský obzor. roč. 101/2008, č. 4, s. 176. ISSN 1212-7884. PAVLOUŠEK, Pavel. Zatížení při zimním řezu révy vinné. Vinař sadař. roč. 2014, č. 1, s. 2-4. ISSN 1804-3054. POLAKOVIČ, Ferdinand, Anton VALACHOVIČ a Alojz VEREŠ. Rez a vedenie viniča. Bratislava: Príroda, 1980, 277 s.. PUČEK, Martin a Jiří SEDLO. Minimálně řezané vinice - možná budoucnost vinohradnictví. Vinařský obzor., roč. 2006, č. 7-8, s. 320-323. ISSN 1212-7884. REYNOLDS, Andrew G. a Justine E. VANDEN HEUVEL. Influence of Grapevine Training Systems on Vine Growth and Fruit Composition. American journal of enology and viticulture. roč. 2009, 60:3, s. 251-268. ISS: 0002-9254. RYBÁRIK, Ľubomír. Řezy viniča v zimnom období. Vinař sadař. 2012, roč. 2012, č. 1, s. 28, ISSN 1804-3054. SEDLO, Jiří. Ekologické zemědělství: Ekologické vinohradnictví. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 1994. ISBN: 80-7084-117-6. SOCHOR, Jiří. Vinohradnictví: Vedení révy vinné. [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?kod=860. 37
SOTOLÁŘ, Radek. Vývoj řezu a vedení u révy vinné, 2004. Prezentace přednášky, Zahradnická fakulta v Lednici, Lednice. SOTOLÁŘ, Radek. Minimální řez, 2013. Prezentace přednášky, Zahradnická fakulta v Lednici, Lednice. ŠROT, Radoslav. 1000 dobrých rad zahrádkářům. Vyd. 12. Ilustrace Radoslava Vodáková, Vlastimil Vodák. Praha: Brázda, 2006, 626 s. ISBN 978-80-209-0382-2. Vine training: Pruning. [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.domainemordoree.com/fe/e/pruning.htm
38
