Moje cesta do Ománu. Volné vyprávění Ivany Amduat Bezouškové ze své cesty plné duchovní tématiky. Studio Nefertari Prostějov

Moje cesta do Ománu

Volné vyprávění Ivany Amduat Bezouškové ze své cesty plné duchovní tématiky

Studio Nefertari Prostějov www.cestasamanky.cz

Studio Nefertari Prostějov

Stránka 1

Rituály Každý máme své rituály. Moje rituály se ustálily v době, kdy jsem dala výpověď v bance a začala se věnovat duchovnu na plný úvazek a jako svému poslání. Jeden z mých prvních ranních rituálů je práce na počítači. Absolutně nezbytná činnost v mé práci. Z předcházejícího dne se pošta vždy pořádně nakupí. Když jsem jednoho krásného slunného dne v březnu otevřela emailovou poštu, v polovině všech příchozích dopisů na mě volal jeden velice hlasitě: „Pěkný pozdrav z Ománu“. Hned jsem do něj nakoukla, zvědavost je zvědavost. Pozdravy z Kuvajtu dostávám, ale z Ománu? Nikoho zde neznám. A přeci to byl člověk, s kterým jsem již delší dobu s menšími pauzami komunikovala. Byla to Zuzanka žijící skoro dvacet let v arabských zemích, pracovala zde jako zdravotní sestra a v posledních letech žije v Kuvajtu společně se svým přítelem Lubošem, fyzioterapeutem fotbalového mužstva. Oba jsou Slováci a mí klienti. V dopise stálo:“Drahá Ivanka, mohla bys přiletět za námi do Ománu? Potřebujeme tvoji pomoc. Zkus o tom pouvažovat a přiletět co nejdříve. Ománský lid ti bude vděčný“. Chvíli jsem přemýšlela, co to může být za pomoc. Vždyť to zní dost absurdně a jako ze starých filmů pro pamětníky. Myslí to opravdu vážně? Nedovedu si představit, že bych byla vyzvána, že Český lid mě potřebuje, abych mu pomohla. Nabídka byla míněna opravdu vážně a platila i pro manžela. Ale nebyla to nabídka ze strany mých známých původem ze Slovenska, ale jedné velice významné a bohaté rodiny z Ománu. Připraví mu skvělý program, veškerý komfort. Manžel ale odmítl, ne, že by měl výhrady vůči arabskému světu, ale v Ománu jsme s manželem již byli a moc se mu nechtělo do těchto končin. Zná Studio Nefertari Prostějov

Stránka 2

dost dobře, jak probíhá standartní den arabského obyvatelstva, jejich povahu. Vše je dost odlišné od našich zvyklostí. Zuzanka s Lubošem trávili již nějaký ten den v Ománu, Luboš se ale musel vrátit z dovolené zpět do Kuvajtu. S fotbalovým mužstvem procestoval již světa kraj, ale na zápasy létají spíše než do Evropy, tak do Číny, Thajska apod. Zuzanka tak zůstala sama a její priorita byla – dostat mě do Ománu.

Pracovní nabídka z Ománu Protože jsem zrovna řešila u své kamarádky Petry záležitost ohledně duchů, kteří se nacházeli u ní v bytě, docházela jsem k ní tak dvakrát do týdne, abych nejen s ní probrala, co je nového mezi našimi známými, ale věnovala se i svým povinnostem, které jsem slíbila, že se pokusím u ní vyřešit. Jednalo se o klasický případ, že v bytě byla jiná entita, která přímo nechtěla škodit, ale domácí obyvatelé včetně pejska se necítili úplně ideálně a bezpečně. V tomto období jsem stále, snad každou noc, konzultovala s Ománem, zda přiletím nebo ne. Bylo to složité rozhodování, protože nikdo mi nedokázal do telefonu, ani emailem, nebo skypem říct, co se ode mě očekává. Co tak nutně v Ománu potřebují? Proč si vybrali zrovna mě, obyčejnou ženu ze srdce Evropy? Byla jsem až do té doby přesvědčená, že moje zkušenosti a přednosti má skoro každý ezoterik, který již má určitou praxi, stále se zdokonaluje a přijímá nové výzvy. Bylo mi ale několikrát sděleno, že se jedná o zbytečnou skromnost a že není na místě. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 3

Moje úvahy se také točily kolem našeho Studia Nefertari, protože mám vždy nasmlouvaný určitý počet klientů, kterým se věnuji, do toho se mi postupně přihlašují další zájemci na naše služby. Vše bych musela detailně naplánovat. Nakonec jsem učinila rozhodnutí, které ale nebylo zdaleka konečné. Celá cestovní výprava by se dala nazvat v první fázi „Akce Letenky“. Arabové, se podle mého názoru, vyznačují tím, že jsou stále v klidu, nic je nerozhodí, na všechno mají čas, klid je pro ně nade vše. Možná znáte z Egypta, Tuniska, že? Nebo nově u nás přímo v republice v Teplicích, kam jezdí na léčení. Prosím, neplést si s jejich dědičným plamenným temperamentem. Jezdím do arabských zemí řadu let a netroufnu si zkritizovat osobu, které povolily nervy při jednání nebo komunikaci s arabským občanem. Nerozhodí je takový detail, že i když slíbí určité podmínky, tak je dokáží obratem změnit a ještě se tvářit: “Děje se něco, něco se stalo?“. Vždyť i Vesmír je nestálý, tak proč zrovna my se máme držet pevně svých rozhodnutí? A jejich údiv je opravdový, nehraný, nefalšovaný. Kdo jen trochu dokáže zachovat zdravý rozum, rezignuje a přijme to, minimálně jako hru. Akce letenky začala již zpětně tak měsíc a půl před mým příjezdem. Zuzka, měla přicestovat se svým druhem, fyzioterapeutem fotbalového mužstva Kuvajtu, také na pozvání do Ománu, jako první. Jsou to mí dlouholetí klienti. Víc jsme se ale neznali. Dohoda pro ně byla, že letenka by měla být přímá, s maximálně jedním přestupem, a to přes Dubaj. Otázka dvě tři hodinky cestování z jejich místa pobytu Kuvajt – Dubaj - Omán.


Stránka 4

Co se ale nestalo? Naše tajemná rodina v Ománu, při koupi letenek s klidem Angličanů, změnili trasu letu a tak se rázem letenka proměnila na okružní tiket po druhé polovině světa. Zuzka s přítelem Lubošem tak přiletěli do Ománu po neuvěřitelných deseti hodinách…Až časem jsem pochopila, že tohle je běžné jednání, které nikoho v těchto končinách nevyvede z míry. Nakonec jsem udělala rázné rozhodnutí. Souhlasila jsem s příletem do Muscatu, hlavního města Ománu. Když jsem souhlasila s příjezdem, domluva byla pro mě nejdříve také jasná. Tedy pro mě určitě. Poletím s maximálně jedním přestupem a vybrala jsem si Dubaj, který jsem trochu znala. Cesta se zdála i celkově nejkratší. Připravila jsem si kufr, nezbytné věci na několik dní, na kolik, to bylo stále ve hvězdách. Nikdo stále nedokázal zformulovat, jakou misi mám podniknout, co se ode mě očekává, proto mi Arabové objednali tzv. otevřenou zpáteční letenku. Komu mám pomoci, koho mám co naučit? Jen nezodpovězené otázky. Zabukovala jsem si už i místenku do Prahy a byla odhodlaná vyrazit směr Východ. Když jsem dostala v noci na email letenku, kterou stačilo jen a jen vytisknout, tak jsem přeletěla očima, jestli vše souhlasí, včetně časového rozvrhu, zda je vše v pořádku, jestli zde nebudou nesrovnalosti oproti internetu, kde jsem si pečlivě dopředu nastudovala harmonogram cesty. A co se nám ale vyklubalo? Letenka byla sice z Prahy, ale měla plánované dva přestupy, z toho nějakou tu hodinku vyčkávání v letadle na další pasažéry v Abu Dhabí a další přestup kdesi Studio Nefertari Prostějov

Stránka 5

v neznámu.… Časový harmonogram také nesouhlasil, strávila bych v letadle neuvěřitelný čas, asi den a půl, což jsem právě na začátku zdůrazňovala, že takhle nepocestuji, že je pak člověk dosti unavený a dlouho se pak dává dohromady. Přesně to, co jsem rázně odmítla na začátku naší domluvy, záhadná arabská rodina přeměnila k obrazu svému. Nenechte se ale mýlit, že by to bylo kvůli financím. Nebo něco obdobného. To jsem pochopila až později, že tohle nehrálo žádnou roli. Přemýšlela jsem, co mohlo někoho donutit zcela změnit příjezdovou trasu s časovým rozvrhem? Hned po dvou dnech strávených v Ománu, se mi otevřely oči, že své vnímání okolního světa a života, musím nasměrovat úplně jiným úhlem pohledu. Šlo čistě a jen o arabskou mentalitu. To, co se mi zdálo v arabských destinacích v rámci dovolených, jako úsměvné, že nemá cenu si kazit dovolenou a raději dobrovolně a ráda, pokud možno, co nejdříve, pochopit a smířit se s chodem jejich sociální politiky, nyní mi to k smíchu nepřipadlo. „To není možné“, to si opravdu myslí, že se jen tak vydám přes půl světa, jak si někdo pískne? Moje vnímání Evropanky je zcela, ale zcela odlišné od vnímání Arabské ženy. A to podotýkám, že ženy v Ománu jsou velice vzdělané, mají většinou americké školy, které se vytvořily v hlavním městě Muscatu postupným vývojem a nutností, stačit světovému trendu. Bývají to úspěšné podnikatelky, s úžasnými nápady, které jsem měla možnost poznat. A hlavně, mají významné slovo v rodinách. Při tvorbě podnikatelského záměru berou v úvahu veškeré detaily, a i když se jimi neřídí okamžitě, ví o nich a postupně se k nim dopracují, Studio Nefertari Prostějov

Stránka 6

protože jsou ctižádostivé. Takže nabízející se polemika, že se ani nedivíme, že v Ománu chápou vše zvláštním stylem, se nezakládá na podložených faktech. Spíše jsme v Evropě ovlivněni médii. To, co nám kdo předloží ve zprávách atd. Mimochodem, hlavní město Ománu Muscat bylo vyhlášeno v roce 1995 jako nejkrásnější město světa. Paráda. Ale ta propast mezi Evropou a Arábií je zde nepřehlédnutelná. Ale myšleno v rámci komunikace. Určitě vlivem odlišností, která se vyvíjela po tisíciletí, tak naše mentality jsou prostě každá někde jinde. Tak a co teď? Sice jsem dala slib, dostala drahé letenky s otevřeným návratem, ale cestovat za někým, koho jsem v životě neviděla a komu nemůžu věřit? To nejde. Takový hazard nepostoupím. Cestuji velice ráda, troufnu si říci, že se dobře orientuji na letištích. Ale co když přistanu v Muscatu a Zuzka, která mě měla čekat, tam nebude? Nebo zavolá, že se může za mnou dostavit až další dny atd. Co budu dělat? Takže moje úvahy dále pokračovaly. Nebo mě Zuzanka bude čekat, ale zaveze mě do rodiny, která se ke mně bude chovat ne zcela přijatelným způsobem? Co když se nedostanu zpět přes tu otevřenou letenku? Složité rozhodování. Na jedné straně můj slib, že přiletím, protože jediná informace, kterou jsem získala, že někdo potřebuje moji pomoc. Přesněji řečeno, že jsou to dvě osoby, které potřebují moji pomoc. A jedná se i přímo o zdraví. To mě velice zavazovalo, když něco slíbím, nerada něco ruším…. Půlnoc dávno odbila a já jsem udělala první krok ke zrušení celé mise. Stornovala jsem místenku ve vlaku směr Praha. Měla jsem jasno. Ale zastávám tvrzení, že ráno je moudřejší večera, že raději počkám do rána, jestli se mi to ve finále nerozleží v hlavě. Nespala jsem skoro Studio Nefertari Prostějov

Stránka 7

celou noc. Znáte to. Důležité rozhodování. Není to snadné a nikdo to rozhodnutí za vás zkrátka neudělá. A ptát se na názor druhých, zbytečné… Ráno opět při mém rituálu, jsem si připravila kávu a napsala rozhodnutí na email, směr Omán. Zuzka z Ománu za chvíli odepsala, že si to myslela, že nebudu ochotna akceptovat změnu podmínek. Pominu, že stále jsem nevěděla, co bych měla v tom státě vykonat. I když žije v arabském světě více jak dvacet let, myšlení Evropanky nezapře. Ví moc dobře, co je pro nás přijatelné a co už je za hranicí únosnosti. Pak celé dopoledne vyzváněl mobil, ale vzala jsem ho až za pár hodin. Moje nechuť vysvětlovat, proč nepřijedu, byla velká. Od tohoto okamžiku jsem stále opakovala větu, kterou moji arabští známí pak museli poslouchat stále: „Tohle by se v Evropské unii nemohlo stát. Já jsem Evropanka a nejsem zvyklá na takové chování, takhle se v Evropě nejedná“…-)). Zuzanka v rámci našeho hovoru zapojila všechny své dohazovačské schopnosti. Prosila mě, abych přijela, ať přijedu i s manželem, že se o něho rodina postará, udělají mu super program. Nabídla jsem se, že jestli se jedná o léčení nebo rituál, mohu nabídnout služby i na dálku, ale momentálně je zbytečné, přesvědčovat mě. Musela jsem se z toho sama vnitřně dostat. Z místnosti, odkud probíhal hovor v Ománu, byla slyšet silná diskuze. Nakonec jsme se domluvily na kompromisu. Já na zkoušku budu posílat energie paní domu, která se rozhodne, zda se domluvíme na zakázce a na dálku. I jen tyto kusé informace, mě již uspokojily. Další den, v dohodnutý čas, jsem odesílala energie, které jsem dostala jako zprávu od andělů k ránu, že to jsou ty pravé. Paní rodiny a domu Studio Nefertari Prostějov

Stránka 8

byla spokojená. Zakázka na dálku se uskutečnila. Ale přetrvával tlak, abych i tak přijela. Že není moc času, a abych vše zvážila. Letenka nakonec ale propadla. Moje zakázka na dálku trvala asi týden, kdy jsem poctivě léčila na dálku manžela a pána domu Aliho. Ali, míval bolesti hlavy, vystřídal postupně léčitele v okolních státech a nic. Posílat člověku energii při bolestech hlavy, je dost složitá a odpovědná terapie. Nemůžeme člověka napumpovat jako balón další energií, když ten člověk má docela silnou zásobu již získané energie a problém je úplně někde jinde. V těchto případech se mi nejvíce osvědčují praktiky, kdy otevírám příslušné čakry, včetně těch, s kterými se ještě běžně nepracuje, a postupně odnímám přebytečnou energii. Opatrně ale reguluji, musím člověka přesně nacítit, abych mu neublížila. Tuhle techniku jsem pilovala snad dva roky, pečlivě, kdokoli se jen v mém okolí zmínil, že má pnutí v hlavě, tenzi. Protože i když člověk stokrát ví, že se musí uvolnit, být v pohodě, dobře se to radí, ale hůř koná. K tomu přidávám emoční metody, aby se člověk i na dálku uvolnil. V průběhu týdne jsem dostávala i tak dotazy, zda jsem již změnila své rozhodnutí. Je pravda, že jsem byla po dvou týdnech nahlodaná, jestli přeci jen odletět? Komunikace následně byla již dobrá a přesná. Co jsem potřebovala, tak se i stalo. Nemohla jsem si stěžovat. Proto jsem se dotázala, jestli může přiletět i moje kamarádka Petra. Mladá třicetiletá slečna, svobodná matka na mateřské. Jestli koupí letenku i jí, když mi ji nabízeli původně pro manžela. Tajemná rodina v Ománu ožila. Nastaly obrovské přípravy. Věděla jsem, že Petra by jela velice ráda, i když má doma malé dítě, ale cítila se na mateřské již docela vyšťavená a brala to jako skvělou Studio Nefertari Prostějov

Stránka 9

nabídku, dát se dohromady. Ale protože znám úskalí cestování, hned jsem se zeptala, zda má platný pas. „Ano“, zněla odpověď. Trvala jsem na ověření. Nakonec pas platný nebyl, takže šla ihned na pasové oddělení, pro nový. Vystavení pasu mělo trvat až měsíc, ale nebyla ta pravá sezóna, tak se čekací lhůta zkrátila jen na týden a půl. Když se v Ománu dozvěděli, že nepřijedu ihned, jak si mysleli, byli ohromeni. Nejsou zvyklí na odpor. Vždyť všechno finančně zajišťují, tak v čem je problém? U nich slovo problém snad ani neexistuje. Brali to spíše z mé strany jako další výmluvy. Ubezpečovala jsem je, že pokud z jejich strany nenastane opět změna, přiletím, i kdyby už i sama. To už bych nezměnila. Blížily se Velikonoce. V týdnu před nimi jsem si tak vykračovala kolem oběda z města, silně se rozpršelo a v tu chvíli - telefon. Omán. Jestli můžeme přiletět v pátek, na Zelený pátek, nebo na Velikonoční pondělí. Jestli nemáme s tím problém, když jsou to svátky. Souhlasila jsem, jak budou volné letenky, přizpůsobím se. A i když přesun mezi národy vlivem Velikonoc byl ohromný, dvě letenky přes Dubaj se ještě daly objednat. Opět jsem nachystala svůj oblíbený kufřík a chystala si vše potřebné. S Petrou jsme se ujistily, že nám nic důležitého nechybí. Hlavně pas a pár dolarů pro nezbytnou potřebu. Vše je jinak zajištěno. Nastal den D. Ráno jsem objednala taxíka, aby tak za půl hodinky přijel, pojedeme pro Petru a dále na vlakové nádraží. Když jsem stála před domem nějak dlouho, při pohledu na hodinky mi bylo jasné, že jestli taxíka nezaurguji, tak vlak nestihneme. Taxikář se omluvil, přijel a rychlým tempem jsme stíhali vlak směr Olomouc a pak Praha.


Stránka 10

S Petrou bylo ve vlaku docela zajímavé cestování. A jak se později ukázalo, nejen ve vlaku. Vzpomněla si, že nepředala svým rodičům kočárek pro dítě a tak obvolávala snad všechny dostupné známé, které může zaúkolovat právě tím, že přijdou k ní domů, kočárek vyzvednou a odvezou rodičům do nedaleké vesnice. Z jejich telefonátů jsem pochopila, že všichni její známí ví, že odjíždí do Ománu. V duchu mě napadlo, komu jsem to vlastně řekla já, že cestuji přes půl světa? Že jsem pozvaná do arabské rodiny? Věděla to jen moje rodina a členové Studia Nefertari. Jinak nikdo. Úsměvné na tom bylo, že mně stále opakovala, ať vůbec nikomu neříkám, že jede se mnou. V Praze na letišti jsme měly časovou rezervu, tak jsem byla spokojená. Daly jsme si espresso a čas plynul. V pravidelných intervalech jsem chodila kontrolovat, zda nám již naskočila na tabulích informace, ke které přepážce máme jít na odbavení. Bylo to trochu jiné, než když jedete s cestovkou. U odbavení jsme musely přečíst a odsouhlasit, že jsme zodpovědné za obsah našich kufrů a plno dalších údajů a nakonec jsem musela vytáhnout notebook a přehodit do příruční kabelky, kterou si vezmu na palubu letadla. Jsem zvyklá, že je právě praktičtější mít elektroniku v kufru, nemusím se o ni starat, jen člověk čeká v cílové stanici, zda kufr dorazí. Požadavky ze strany personálu se stupňovaly ještě před vstupem do letadla, kde jsem musela předat ke kontrole ještě boty a čekala, zda je dostanu zpět. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklá důkladnějšímu prověřování, tak to ani neřeším. Když jsem naposledy navštívila Izrael, tak jsem byla mezi těmi, co museli jít na kontrolu na střelný prach na rukou. Člověk má aspoň na co vzpomínat. Když jsem u Izraele, mám dva pasy, jeden pro vstup právě do tohoto státu a druhý pas právě do arabských zemí, kam nesmíte vstoupit Studio Nefertari Prostějov

Stránka 11

s žádným izraelským výrobkem, natož s pasem se vstupním vízem do Izraele. Také jsme se dozvěděly zprávičku, že nebudeme sedět v letadle vedle sebe, ale každá na jiném konci letadla. No nic, hlavně ať je vše v pořádku. Bylo dobré, že palubní personál byl složený z letušek a stevardů různých států a tím i z Čech a Slovenska. Co víc si přát. I pilot byl Čech, prostě super. Cestou jsem měla obavu, co Petra, jak zvládá let, protože letěla jen jednou a to ji bylo velmi zle. Mně také, ale stačí mi kousek kinedrylu a žaludek se vždy uklidní. Když mi Petra líčila, že ji nestačí ani celý prášek a celá žvýkačka proti nevolnosti, byla jsem z toho nervózní, jak to zvládá. Hned jak to bylo možné, zašla jsem přes celé letadlo na ni kouknout. A co nevidím, Petra se úžasně baví s mladíkem, Čechem, sedící vedle ní. Potvrdila, že je v pořádku a nedělám si starosti. Tak jo. Někdy mám zbytečné obavy o své okolí, které si to ani nepřeje. Vedle mě seděla skupina starších Čechů, než jsem já a letěli do Jihoafrické republiky. Zaujalo je, že směřuji do Ománu, a co tam? Divili se. A já začala opět přemýšlet, proč tam vlastně letím? Přehrávala jsem si pomyslně poslední hovory, které jsem vedla s Ománem. Arabové jsou opravdu velmi zvláštní. Nikdo mi nesměl říct ani naznačit, jaký je účel cesty. Ani v sms zprávách, emailech, natož v telefonických hovorech. Jen mi v uších stále znělo: „Ománský lid tě potřebuje“. Jako převzaté z komedie Honba za klenotem Nilu, kdy ten klenot byl člověk, kterého miloval všechen tamní lid. Jak mě může potřebovat Ománský lid? V čem jsem pro ně tak důležitá a zajímavá a ani o tom nevím? Studio Nefertari Prostějov

Stránka 12

Přistáli jsme v Dubaji. Dubaj je krásné město, které jsem znala již z dřívější návštěvy, a nynější pobyt bohužel bude jen na letišti. Letiště se od poslední návštěvy hodně změnilo. Mezi jednotlivými halami se již jezdí vlaky, obdoba našeho metra, ale stále v rámci letiště. Tak je obrovské. A najít další let do Muscatu bylo ze začátku trochu obtížné. Nejdříve jsme s Petrou jezdily nahoru a dolů úchvatnými výtahy, za námi překrásné vodopády, zeleň. Když jsme takhle jely asi po čtvrté, Petra začala nabírat lehce hysterický tón, zda si myslím, že najdeme vůbec cestu. Ale jak se říká, všechny cesty vedou do Říma, takže jsem byla přesvědčena, že cestu nakonec najdeme. V tomto bodu nám angličtina moc nepomáhala, protože zřízenci, kteří představovali takový profil všech národností, se sice uměli krásně usmívat, ale jejich rady byli zavádějící. A pak najednou nás obstoupil dav dalších čekatelů na svůj let a přenesl nás až k jednomu z vlaků a mladá slečna z personálu potvrdila, že tímto vlakem se dostaneme správně do naší haly. Po příjezdu jsme si sedly na sedačky v blízkosti obchůdků a barů. Petra si za chvíli domluvila rande s mladíkem z letadla. Domluvili se, že skáknou na malé pivko. Odešli a já si jen vyzula svoje lodičky, abych ulevila svým nohám. Za chvíli byli ale zpět a mladík mě vyzval, abych se k nim připojila, co tam budu sama sedět. Asi si uvědomil, že to bylo dost neslušné, mě tam ponechat jen tak bez povšimnutí. Petra z jeho návrhu neměla očividně radost, ale já jsem ji mohla uklidnit, že jsem neměla náladu vést povinnou konverzaci. Opět se ztratili z dohledu a já hlavně kontrolovala čas a poslouchala, co nám slečna v tlampači napovídá, který let se právě chystá vzlétnout. Byla jsem ráda, že se Petra objevila v dobrém čase a raději jsem doporučila, abychom se vydaly směr náš gate. Cestující směr Omán byli již trochu jiná sorta, než Praha Dubaj. Zde se již shromažďovali exoticky vyhlížející lidé, kteří spíše směřovali do svých domovů, než aby to byli klasičtí turisté. Ale podle těch, Studio Nefertari Prostějov

Stránka 13

s kterými jsem cestovala zpět z Ománu do Dubaje, to byla úplná balada. Let již trval jen slabou hodinku, takže stevardi, aby dodrželi předepsaná pravidla, že mají rozvést jídlo a pití, museli opravdu hodně pospíchat. Bylo to komické.

Přílet do Ománu Přistání jak v Dubaji, tak i v Muscatu byla výborná a profesionální. První rozhled po Ománu mě nijak nepoznamenal, protože byl jako každý jiný v arabských zemích, kam jezdím pravidelně. Ani vzduch mě nesrazil k zemi, jak bývá zvykem. Bylo kolem třetí hodiny ráno. Přesunuli jsme se všichni směr letištní hala a tam se rozdělili na dva tábory. Ti, co už byli doma, ve své zemi, tak odešli přímo k pasové kontrole a ti, co jsme chtěli vstoupit jako turisti, jsme museli vystát frontu pro víza a pak ještě další frontu na pasové. Fronta se točila jako had. Ne proto, že by nás bylo až tolik, ale spíše, arabský personál byl opět v poklidu. Teprve nyní jsem zaregistrovala další skupinky, rodiny z Evropy. Je to zajímavé, jak se krásně rozpozná, kdo je z jakého kontinentu. Francouzi, Skandinávci, Kanaďani… Malou chvíli jsem přemýšlela, jak to ta Zuzanka myslela, když mě ujišťovala, že za dvě minutky budu mít víza vyřízená. Jen mě blesklo hlavou, že asi trochu pochytila zvyky od Arabů, a jak říkal jeden můj kolega - slibem nezarmoutíš, jsem raději přestala řešit, kdy vůbec vyjdeme ven z haly. Po půl hodince stání ve frontě se opět otevřely příletové dveře do letištní haly a dovnitř začalo vcházet neuvěřitelné množství snědých, spíše černých chlapů. Různé věkové kategorie. Jak nám později Studio Nefertari Prostějov

Stránka 14

vysvětlili, byli to muži z Filipín, kteří zde budou pracovat. Ti museli stát úplně jinou frontu a jen po nás pokukovali. Samotná pasová kontrola byla jako všude jinde v arabských státech, hraní si na důležité, ze strany celníků. Vstoupily jsme s našimi kufříky od stejného zaměstnavatele do haly a hned jsem poznala Zuzanku. Její slovanské rysy a světlé vlasy se nedaly přehlédnout. U ní postával vysoký štíhlý mladík v národním obleku až po zem, slušivé čepičce na hlavě a sandálech. Byl to druhý nejstarší syn paní domu Husajn. Po přivítání jsme se přemístili před letiště a byla jsem mile překvapená, že to vedro a vlhko, které jsem očekávala, nebylo tak hrozné. U auta nás očekávala i Ghalyia, paní domu, která se se mnou objala, a teprve mi začalo docházet, že to nebude jen normální běžná rodina žijící v Ománu. Jen běžným vizuálním pohledem byly patrné rozdíly mezi těmi ostatními lidmi, kteří se pohybovali v rámci letiště a co se týká výběru auta. Naštěstí cesta netrvala dlouho. Projížděli jsme dálnicí, kolem plno světel, město nablýskané. Projížděli jsme čtvrtí, kde bydlela naše hostitelská rodina. Také krásně osvětlená. Vjeli jsme dovnitř přes ohromnou bránu, která byla otevřená. Zde byla již zaparkovaná další auta a jak mi potom Petra pošeptala, s těmito vozy by se chtělo projet hodně mužů i žen v Evropě.

Arabská hostitelská rodina Vstoupili jsme do velkého domu, který měl několik poschodí, nejdříve přes menší předsíň, ale trochu jinak zakomponovaná, než jak jsme zvyklí u nás, zde jsme se vyzuly z botů a pak vstoupili do velké místnosti, skoro jako taneční sál. Po stranách sedací plochy, nebo jak bych to nazvala, v další části této místnosti stůl se židlemi. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 15

Všichni jsme si zasedli ke stolu a seděli. Působilo to neuvěřitelně ponurým dojmem, všude přítmí, bylo kolem třetí hodiny ranní, paní domů celá v tmavém, snad jen kousek obličeje byl viditelný a tak na mě působili i ostatní. „A co bude teď následovat“? Ptala jsem se v duchu. Zuzanka vše tlumočila z arabštiny do slovenštiny. Samozřejmě všichni členové rodiny umí anglicky. Mají ty nejlepší školy v Evropě i ve světě. Ale tlumočení byla ta nejschůdnější volba. Nejdříve proběhlo úvodní slovo, přivítání, a pak sdělení, že musíme chvíli počkat, že hotelový pokoj bude připravený až za trochu delší dobu. Ne sice, jak je mezinárodní domluva, že pokoje jsou od 14hodin, ale přeci jen, nebylo ani pět hodin ráno. Najednou se kolem stolu objevily postupně snad všechny děti paní domu Ghalyie. Nejstaršího syna jsem viděla až odpoledne, jmenoval se Hassan a je voják z povolání. Když chodil v uniformě, šla z něj docela hrůza. Málokdy se usmíval a myslím, že dělal na mě takový dojem, jako vojáci z povolání u nás, na které mám také svůj specifický názor. Další děti se objevily hned tak brzy ráno, protože byly na mě zvědavé. Druhý nejstarší syn, s tím jsem se setkala již na letišti, Husajn, ten měl zatím volno a čekal, zda ho přijmou na místo ochranky samotného Sultána. Je to taková obdoba FBI, jak sami uvádí pro názornost. Pak to byla Aisha, nejstarší dcera, dvaadvacetiletá krásná dívka, která vypadala podle mého stejně starého syna podstatně vyspělejší, ale to tam vypadali všichni. Aisha je velice emancipovaná žena, která ale s emancipací nechtěla mít zase moc společného, spíše by se nejraději již vdala a měla děti. Takže v jejím pojetí emancipace bylo pro klasickou Evropanku zvláštní. Arabské ženy mají poslední slovo v rodině, podnikají, ale rodina je pro ně svatá a dýchají pro ni. Na Studio Nefertari Prostějov

Stránka 16

druhé straně podnikala ve službách, měla kadeřnictví, které samozřejmě jen řídila, pracovnice byly většinou Arménky, dále měla firmu na výrobu velice zajímavých osvětleních, které si objednával i Sultán. Tato žena se mnou trávila hodně času, protože mi dělala i osobní řidičku. Řídila auto, ale jako svůj sen mi uváděla, že by chtěla Aston Martin, z internetu si stáhla všechny možné zajímavé články o tomto autě, fotky, které si u sebe v pokoji vystavila a tak i v daleké Arabské zemi použila Zákon přitažlivosti. Skvělé, jak to funguje napříč celým Vesmírem. Je fakt, že auto už mohla mít, ale tatínek zastával názor, že to, co ji zatím koupil, je pro ni momentálně nejvhodnější, než se úplně zacvičí v jízdě. Takže si myslím, že zde ten Zákon přitažlivosti nabere obrátek velice brzy, obzvlášť, když si Aisha dupne, že by si ho fakt moc a moc přála. Aisha chodila stále zahalená v překrásných, ručně zpracovaných šatech, vlasy si přede mnou postupně již odkrývala. Šaty měla ušité vždy na zakázku, opravdu moc krásné. Další dcera Sejcha, byla čtrnáctiletá teenagerka, která se oblékala v rámci možností na arabské poměry odvážně, dávala na odiv své rebelství. Ale opět, buďto chodila celá zahalená včetně vlasů, nebo měla kalhoty, triko s dlouhými rukávy a přes to ještě další delší triko s krátkými rukávy a opět zahalená hlava. Přede mnou si po delší době vlasy již odkrývala. Člověk to musel s ní umět, což se mi naštěstí podařilo a padly jsme si do noty, česávala mě a masírovala krk, ale měla i chvilky, kdy vplula do místnosti jako Bůh pomsty a rozhlížela se, komu by vynadala. A že uměla zvyšovat hlas. Už když scházela z posledního patra, věděla jsem v přízemí, že jde. Chodila do americké školy, takže vše podléhalo v jejím případě americkým zvyklostem, v tu dobu, kdy jsme zde pobývaly s Petrou, měly americké školy prázdniny. Aisha byla také ráda, že Američané mají prázdniny, protože jinak vozila Sejchu do školy každé ráno. Tak si Studio Nefertari Prostějov

Stránka 17

mohla pospat a do svých firem vyjet třeba až před obědem. Mezitím ještě měla dozor v kuchyni, protože vaření oběda měla na povel právě ona. Což jí nezávidím. Další syn byl velice zvláštní a většinou jsem se s ním střetávala jen v prostorách kolem domu. Do místnosti moc nechodil, kde jsem pobývala, ale jak mně to později vysvětlili, bylo to tím, že on i vlastně ostatní členové rodiny, byli hodně senzibilní, a když byl v mé blízkosti, bolela ho hlava. Lépe řečeno, ne ze mě, ale v té místnosti, kde jsem byla vždy já a pracovala s magií, tak ta nakumulovaná energie ho úplně ničila. Bylo mu tak patnáct, vypadal také starší a chodil do klasické ománské školy, protože učení mu nešlo tak dobře, aby navštěvoval americké školy. Trápil by se tam. Doma chodil oblečený jako každý kluk v Evropě, ale do školy každé ráno jezdil v tradičním ománském dlouhém oděvu s čepicí na hlavě. Každý den na něj zatroubil autobus, který svážel děti do školy. Další syn také chodil do klasické ománské školy a měl asi jedenáct let a setkávala jsem se s ním, když mi nabízel zrní. To, co dávám do krmítek ptáčkům u nás na zahradě, tak tím mě tento klučina krmil a byl šťastný, když jsem to s ním zobala na zápraží domu. Vzhledem k tomu, že jsem vegetariánka, mi to nijak nevadilo. Poslední sedmé dítě v pořadí byl Hametko a pro mě klíčová osoba celé rodiny. Tento človíček, který navštěvoval první třídu americké školy, nyní již chodí do druhé třídy. A tento člověk rozhodl, že jsem ta pravá osoba ze všech, mezi kterými se rozhodovalo, že mám přijet do Ománu a pomoci celému Ománskému lidu. Vybíralo se mezi ezoteriky z celého světa. A vybrali mě. Hametko je úžasné médium, které jen tak v Evropě neuvidíte. Celá rodina a okolí ho má ve velké vážnosti. Hametkův názor podpořila i další osoba, a to indický Učitel paní domu, který nevychází vůbec ven z jeskyně v Indii. I tento muž mě Studio Nefertari Prostějov

Stránka 18

doporučil, že jsem ta pravá osoba. Ve spojení s paní domu je prostřednictvím mobilu. Mobil, je úplný fenomén v Ománu. Každý člen rodiny měl minimálně dva až tři u sebe, takže přesun každého jednotlivce byl zajímavý, protože museli pochytat do svých dvou dlaní svoje velké mobily, působilo to hodně komicky. Stále někomu mobil odpadával na zem, takže nákup mobilů v této rodině bylo něco tak normálního, jako když u nás kupujete do zásoby máslo nebo stolní olej. Paní domu Ghalyia, je nejuznávanější léčitelka, která léčí Katarskou princeznu, Ománského sultána a jen osoby VIP z arabského světa. Tato žena podniká, léčí a hlavně žije pro svoji rodinu. Proto odmítá pozvání, aby bydlela přímo v těchto palácích a léčila prince, princezny a sultány mimo svoji zemi. Její manžel Ali, je významná osoba a hlavně pro ty, kteří potřebují pracovní povolení v Ománu. Je jediný, kdo vám může udělit povolení. Nikdo bez jeho razítka nemůže fungovat v tomto státu. Nyní vyčkává, zda dostane přímo ministerské místo, funkci. Moc mu to přeji. Je to velice příjemný a hodný muž. A podle mého, zcela pod vlivem své ženy. A tu má jen jednu. V domě jsou dvě služebné, jedna byla zrovna na dovolené ve své domovině Filipínách a tak druhá služebná Gloria se měla co ohánět. Tím jsem vám představila celou rodinu, která je velmi početná na Evropské poměry a v celém domě tak bylo stále živo a rušno.


Stránka 19

Moje mise v Ománu Stále jsem vyčkávala, co mi sdělí, proč jsem měla přiletět a jaký bude můj úkol? Pak mi to Zuzanka vysvětlila. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co si tito lidé ode mě slibují. A po pravdě, některé věci mi došly až o hodně později. Můj úkol byl léčit Aliho, to byla stále stejná zakázka z minulého měsíce v České republice. Ale hlavní moje mise byla - léčit Sultána, který je pod nadvládou ruského léčitele, který mu údajně úmyslně škodí na zdraví, tak, aby sultán byl nakloněný jedné z frakcí, která si právě tohoto léčitele najala do svých služeb. Ománský lid velmi miluje svého panovníka, každý by za něj dýchal. Pro obyčejný lid je to symbol spravedlnosti a lásky v zemi. S takovou oddaností v Evropě se nesetkáte. Přemýšlela jsem nad britskou královnou, ale to je něco jiného, Ománci ho milují tak nějak jinak. Kolem panovníka, tak jako v každé jiné zemi, kde je třeba jen republika, jsou mocenské boje. Samotný panovník to ani tak nemusí vnímat a ani nevnímá, ale kolem něj propukají každodenní boje o jeho náklonost. Komu je nakloněný, má obrovské výsady, mimo jiné i částečný vliv na rozhodování určitých úkolů v zemi, ale také tím získáváte značné dary. Hodnotné dary jako jsou luxusní nemovitosti, drahá auta, šperky. Sultán je určitě chytrý a studovaný muž, ale pokud jej zneužívají ti, kterými se obklopil a kterým věří, a kteří na něj vyvíjí negativní síly, tak nastává zvláštní stav, že chřadne, jeho obličej je stále šedivější a jeho tělo začíná vykazovat známky negativního působení. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 20

Jeden z nejbližších mužů sultána, kterého jsme nazývali pan „B“ je i velice dobrý přítel Ghalyie. A protože nikdo nesmí v této zemi nikoho jmenovat, tak Sultán je pan “A“. Takto jsme komunikovali všichni mezi sebou, hlavně nejmenovat. Komu se to zdá úsměvné, v těchto končinách běžná věc. Pokud nejste moc obeznámeni s arabskými státy, jako jsou Arabské emiráty, Omán, Kuvajt, tak se jedná vždy o takové státy, kdy jsou tajní policisté, kteří opravdu hlídají, kde co a donáší kde co. Což mě vždy po pádu komunistů dost udivovalo, když jsem vycestovala, do tzv. kapitalistického státu. Že jste stále v hledáčku špiclů. Pořád si musíte dávat pozor na pusu, gesta. Odvykla jsem si. Ten, kdo si u nás stěžuje na nesvobodu a policejní stát, měl by se vydat za hranice všedních dnů. Aby pochopil, jak se žije, když nefunguje sociální politika, kde vás za každé gesto, proslov zavřou a někdy hrozí trest smrti. V těchto zemích je velice oblíbená magie. Je na denním pořádku. Jste stále a úplně obklopeni magií. Neřešte, zda bílou, černou, červenou. Zda tou správnou nebo špatnou. Magie je magie. Kdo se věnuje magii, musí počítat s tím, že bere na sebe riziko, že pracuje se špatnou i dobrou. Zbytečné škatulkování a podle mě i nesprávné, alibistické. Protože ten, kdo alibisticky říká, že pracuje jen s bílou magií, ta podle mě ve skutečnosti nepracuje s žádnou. Uhranutí, uřknutí, prokletí jsou zcela běžné v těchto rodinách. Každý dům je nutné čistit právě od těchto negativních energií. Lidé jezdí jako zběsilí po celém Ománu i všech možných okolních státech a shání léčitele, mágy, čaroděje, aby jim pomohli nebo vyřešili za ně určitou situaci. Úplně tím žijí. Paradoxem potom je, že se vrátí zpět do Ománu a jsou plni problémů, protože údajní super čarodějové je ještě více zaneřádili.


Stránka 21

Při společných setkáních, siestách atd se řeší především, kdo máte jakou nemoc, prokletí, za kým nyní zrovna vyrážíte se léčit. Docela nevídaný jev. Zde nikdo nekonverzuje o počasí. To nikoho nezajímá.

Zkouška přátelství Vrátím se zpět na začátek našeho pobytu. Odjely jsme s Petrou do luxusního hotelu, kde jsme se ubytovaly a čekaly na další den. Snídaly jsme se zámožnými rodinami z arabského světa, kde ženy byly komplet zahalené, včetně očí, takže jsem mohla srovnávat, že na mě nikdo nepoukazoval, že jsem v evropském oblečení s odhalenými delšími blond vlasy. Petra vydržela ve svém pobytu tři dny. Moji přátelé mě šokovali tím, že mi mezitím oznámili, že si přejí, aby Petra odletěla zpět, pokud možno co nejdříve. Jak jsem již zmínila, celá hostitelská rodina je velice duchovně založena. Všichni, snad až na Aliho mají super ezoterické vlastnosti, o kterých se může druhým jen zdát. Proto věděli již dopředu, že Petra u nich nevydrží, napojili se na ni dříve, než přijela. Že tento člověk může poškodit celou „operaci“. Že takový člověk svých chováním, jednáním přináší neštěstí do domu. Později mi řekli, že jen čekali na vhodnou příležitost, aby mě varovali, že tato osoba není pro mě ta pravá. Petře se jasně sdělilo, že jí zaplatili speciální sedadlo v letadle, které již nikoho nepřijímalo a bylo zcela obsazené, jen aby se dostala směr Istanbul a odletěla domů. Nejdříve odmítla, ale bylo jí řečeno, že ta částka, kterou zaplatili, byla v takové výši, že se Petra rozplakala a rezignovala. Pro vaši představu, prodavačky u nás za to pracují celý rok. Pro Araby už bylo neúnosné mít tuto ženu pod jejich střechou, koupili ji dárečky a ještě v noci se s ní rozloučili. Tak jsme s Husajnem i Zuzankou jeli směr letiště. Doprovodit Petru. Všichni jsme mlčeli. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 22

V duchu jsem si říkala, že to bylo vlastně i původní přání Petry, za pár dní odletět, protože měla doma malé dítě. Po cestě zpět jsem dumala, jak dlouho se zdržím já sama. Protože původně naše mise měla být opravdu docela krátkodobá, takový byl i původní záměr. Opět jsme vstoupili do našeho bojového tábora, naší haly, kde čekali již ostatní a najednou to ožilo. Všichni dostali úžasnou náladu. Bylo po půlnoci, ale vypadali, že dostali nový silný impuls do života. Svitla pro ně naděje, že mohu konečně pracovat podle jejich představ a nikdo mě nebude rušit, nikdo vyvíjet nátlak pro to, abych misi co nejdříve vyřešila a ukončila. V Ománu jsem snídala, jak jsem se probudila, zde to nebylo vyloženě dané. Někteří již postupně odcházeli do svých zaměstnání a škol. To jsem vždy zašla do kuchyňky, koukla, co Gloria připravuje, později jsem si i sama vařila kávu. Což bylo pocta, protože jako návštěva bych správně nesměla na takovou práci ani sáhnout. U oběda platilo, že v žádném případě si nesmím nalít sama polévku, druhé jídlo jsem si již mohla nabírat sama. Musím pochválit všechno jídlo, nejen pro mě jako vegetariána, který nejí ani drůbež ani ryby. Vždy jsem měla nachystané několik chodů, z kterých jsem si vybrala. Velká pochvala. Co bylo zvláštní, že oběd byl tak v 16 hodin a večeře o půlnoci nebo v 1hodinu po půlnoci. Pak se ještě sedělo tak do tří hodin do rána a besedovalo se. Kdo vstával do školy, měl povolení jít spát a také já. Ostatní byli k dispozici pro různé konverzace a hlavně se to skoro vždy stočilo na duchovno. Ghalyia protože vidí do vaší duše, hned vyhodnotila, že musím chodit spát v přijatelnou hodinu, protože nejsem schopna přetočit svůj rytmus podle jejich potřeby. Zuzanka, protože žije v arabských zemích tak dlouho, to nepociťovala nijak tragicky. Po odjezdu Petry jsem se z hotelu hned přestěhovala do Studio Nefertari Prostějov

Stránka 23

rodiny. Něco neuvěřitelného. Zážitky, které jsem zde získala, byly fantastické. Přespávala jsem v místnosti, která jak je zde běžné, neměla křesla, židle, ale velké obrovské polštáře kolem zdi a u nich se sedávalo. A přes den se zde odehrávaly zvláštní schůzky. Také i v další hale, kde se setkávaly všechny možné i nemožné postavičky. Vysoce postavení politici, jejich rodinní příslušníci, kteří přijížděli přímo z paláce. Potřebovali, aby jim Ghalyia pomohla od bolesti nebo říkali novinky, jak se daří v paláci, kde byla dříve jako doma. Ghalyia jako každý jiný léčitel, si někdy neví sám se sebou rady, tak i ona požádala druhého léčitele, v tomto případě mě, abych ji stanovila diagnózu jejich problémů a navrhla vhodnou léčbu. Pro mě, z hlediska magie, byli určitě nejvíce zajímaví ti návštěvníci, které v Evropě nepotkáte, a nejen proto, že byli převážně ze Zanzibaru… Ghalyin tatínek měl dvě manželky, jednu z Ománu a jednu ze Zanzibaru. To zase není moc, ale z těchto svazků přišlo na svět více dětí. Ghalyia je rozděluje na ty, které má ráda a které ne, protože si myslí, že se k ní ta druhá skupinka nechová pěkně. Nejraději jsem měla její mladou sestru Zum Zum, chodila vždy celá v černém, drobná, štíhlá, moc jí to slušelo, myslím, že jsme si káply hned do noty, hned si přede mnou sundala šátek a rozpustila si dlouhé černé vlasy. Také první den mě požádala o pomoc, při odvádění duší. Hladila jsem ji po vlasech, abych nasála tu správnou atmosféru z její aury. Měla zvláštní charisma. Pro mě bylo úsměvné, že měla skvělý bourák, ale pořád v něm měla igelity na sedadlech. Zuzanka mi ale později vysvětlila, že zde je běžné, že auto již není nové, třeba půl roku v chodu, ale ty igelity tam mají pořád. Velice zvláštní, pořád jsem šustila, když jsme spolu vyjely na projížďku. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 24

Postupně jsem získala práce až nad hlavu. Sestry, které se zde postupně zjevovaly, mě žádaly o různé druhy pomoci. To, že jsem se první dny divila, co to zde stále chodí za lidičky, většinou to byly postavy v tmavém a celé zahalené, tak mi to postupně ani nepřipadlo. Návštěvy s miminky přijely třeba ve dvě hodiny po půlnoci. Dětem se vytáhly hračky venku a ty si začaly hrát. Já jsem už nevěděla o sobě, když pod okny rachot a hluk, jak si děti hrály. Když tak poslouchám polemiku o tom, jak v lázeňském městě Teplice mají potíže, komunikační i jiného charakteru s arabskými návštěvníky, hlavně z Kuvajtu, musím se usmívat. Je mi zcela jasné, jak to prožívá běžný český občan, který vstává každý den v pět hodin do práce, také si u nás hodně zakládáme, aby vše bylo upravené a všude čisto. Nechci kazit našim lidem iluze a naději, protože ta je vždy. Ale tito návštěvníci jsou tak rozdílného mentálního charakteru, že prostě nemohou pochopit, co se po nich žádá. Když jim doma něco upadne, buďto přiskočí domácí obsluha nebo to prostě takto nechají, vždyť to někdo zvedne. Teplické občany plně chápu, ale raději doporučuji, šetřete si své nervy a energii. Je nutné zvážit další, protichůdný aspekt situace, a to finanční stránku, protože určitě do tohoto kraje přináší cizinecký ruch velký přísun peněz. Pokud někomu vadí zahalená hlava u cizinců, přeberte si to na sebe, to je jako by nás někdo nutil chodit po ulici jen ve spodním prádle. A nic to nemění na faktu, že přijedu do cizí země jen na návštěvu a měla bych respektovat jejich zákony. To určitě, pokud máme na mysli pořádek, čistotu, ale něco tak osobního, jako je pro muslimky zahalená hlava, nemyslím obličej, tak trochu ohleduplnosti nezaškodí. Vždyť i naše babičky bez šátku na hlavě neudělaly ani krok.


Stránka 25

Exorcizmus Jednoho krásného odpoledne přišel na návštěvu Mubarak, pán, který patří do vzdáleného rodu Ghalyie a je také velmi zámožný, jak mi uvedla paní domu. Rozhodně podstatně bohatší, než hostitelská rodina, jak mi sdělili, nepoměrně. Což jsem si už ani nedovedla představit. Přišel, protože dostal zprávu, že v tomto domě se nyní nachází rovnou tři skvělé léčitelky. Ghalyia, Zuzanka a já Ivana Amduat. Kombinace tří států, Ománu, Kuvajtu a Česka mu připadlo natolik zajímavé a lákavé, že na několik dní se stal stálým hostem a klientem tohoto domu. Byl to vzdělaný muž, který ihned začal komentovat situaci na Ukrajině, a to tam bylo ještě docela dobrý. Velice elegantně upravený, i když měl typický dlouhý luxusní hábit a čepičku, dokázal to vždy zkombinovat s úžasnými brožemi i jinými doplňky, které neumím ani nazvat. Vždy navoněný, naškrobený. Byl to pro něj svátek. Tento člověk nám posloužil i jako model, pokud ho tak můžu nazvat pro další magické terapie. Tento velice bohatý muž se v posledních měsících a snad i letech bavil tím, že objížděl další státy a nechal se tam léčit. Měl úporné bolesti v zádech a plno dalšího. A ještě si na sebe natáhl negativní energie a kletby. První kroky při první terapii byly ty, že já jsem dostala na starosti jeho čakry, na které jsem specialista a všichni to tak vnímali, Zuzanka léčila přes anděly, Ghalyia ho porovnávala rukama s tím, že uvidíme, co další den. Samozřejmě další den přišel v dohodnutý čas. Ghalyia se nyní rozhodla, že ho projedeme speciálním přístrojem, který ho celkově naskenuje i samostatné orgány. A uvidíme. Setkáte se s tímto přístrojem i jinde ve světě, ale stojí obrovskou sumu. Je to


Stránka 26

v milionech. Nic šíleného jsme ale neobjevili. Tedy Aisha, která je vyškolená pro tento přístroj, nic neobjevila závadného. Proto se Ghalyia rozhodla pro variantu, odnětí negativních energií a uřknutí a kleteb. Tuto techniku se učila u svého Učitele v Indii rok. Vzala syrové vajíčko a zvláštní technikou jezdila po jeho zádech, tedy tam, kde měl bolesti. Terapie probíhala určitou dobu a pak rozklepla vajíčko do talíře s vodou. Okamžitě jsme viděli černé tečky a malinkaté červíčky. Bylo to ohromující, protože tuto techniku Ghalyia používala často a nakonec mě ji naučila. Jak sama uvedla, to, co ona se musela učit rok, já jsem schopna tuto praktiku používat ihned, jen s několikadenním školením. Ten, kdo není proškolený, může klientovi vážně ublížit, proto určitě nedoporučuji jen tak zkoušet. Není všechno tak jednoduché, jak se zdá. Ti z vás, co se v našem Studiu Nefertari hlásí do Školy vibračních energií nebo Duchovního koučinku, tak jsou na velice dobré cestě se přiblížit k těmto úžasným schopnostem. Jeden den se k nám přidala i masérka z Thajska, která docela účinně srovnává celé tělo a snažila se zapojit do terapie Mubaraka. Protože klient se stále necítil tak, jak by potřeboval, rozhodla se Ghalyia pro exorcizmus. V tomto případě ne vymítání ďábla, jak to znáte z hororů a parodií na horory. Předcházelo tomu nejdříve pořádné poučení, vysvětlení, co může klient očekávat. Potom si musel sednout do rohu místnosti, kolem něj rozložené speciální rituální pomůcky, které měly všechny zúčastněné ochraňovat. Ze strany Ghalyii docházelo k navozování stavu k samotnému snímání kleteb a uřknutí. Na chvíli jsme musely se Zuzankou odejít z pokoje. Během této malé chvilky nastal neuvěřitelný ryk, něco tak nevídaného, co jsem snad v životě neslyšela. Skoro všichni jsme se seběhli v chodbě přesvědčeni, že to byl průvodní jev exorcizmu. Ale chyba lávky. Zvuk vydával jeden ze Studio Nefertari Prostějov

Stránka 27

synů paní domu, toho, co dostával migrény, kdykoliv se kolem něj kumulovaly silné energie, zlé síly apod. Vyběhla i samotná Ghalyia, nechala všeho a úplně zděšená hleděla svýma tmavýma očkama, kdo vydává ten hrůzostrašný křik. Když se vše vyjasnilo, uklidnila syna, že je vše v pořádku a pod kontrolou, že nemusí mít obavu z těchto zlých sil, které se vlivem exorcizmu zjevily. Odešly jsme všechny tři zpět do místnosti, kde jsme ponechaly klienta, ve stavu, v kterém nevnímal okolí, takže byl snad jediný, kdo byl v pohodě a na svém místě. Ghalyia nás poučila, že dnešní den je úvodní a vymítání musí zopakovat ještě tak minimálně dvakrát. Mubarak odpovídal na vše, na co se ho Ghalyia vyptávala, těžkým, unaveným hlasem, těžce dýchal, oddechoval, dělal delší pauzy v odpovědích. V duchu jsem si říkala, že Zuzanka je zdravotní sestra a když tak zasáhne. Seance se ukončila a Mubaraka paní domu začala probírat k vědomí. Klient si na nic nepamatoval, ale byl spokojený, takže si domluvil ihned další schůzku. Ghalyia to také vnímala jako velice nadějný zásah na podporu jeho zdraví. Další schůzka se uskutečnila, ale exorcizmus Ghalyia nemohla vykonat, protože dostala menzes a v tomto případě se nesmí exorcizmus vykonávat. Proto jakékoliv pokusy o jeho realizaci v naší zemi beru s nadhledem, protože jsem přesvědčená, že plno praktikujících vůbec netuší, jak by správně a odpovědně měl takovýto úkon probíhat. Klient se dostavil s úžasnými dárky pro nás, protože to, co je mezi Ománci běžné a dá se říci i běžná výbava každého domu, mně udělalo upřímnou radost. Speciální vykuřovadla, speciální vůně také na praktiky s energiemi, se zlými silami, na podporu zdraví atd, vše v dárkovém pozlaceném balení.


Stránka 28

Každý den jsem pracovala na svém poslání, začínala jsem vždy brzy ráno jen s přestávkami na jídlo nebo s projížďkami po městě, abych si odpočinula, a pak jsem pracovala až do noci. Velkým pomocníkem mi bylo kyvadlo. Kyvadlo byla moje láska již od mého mládí, vždy mě fascinovalo, co všechno se s ním dá praktikovat. Proto bylo pochopitelné, že se chci stát certifikovaným učitelem pro kurzy kyvadla, které velice ráda pořádám ve svém studiu. Protože práce se nedařila tak, jak jsme si všichni přáli, bylo na Ghalyi patrné, že je už docela unavená a ztrácí naději, že se nám podaří Sultána odstřihnout od ruského léčitele a dodat mu hlavně zdraví do jeho duše. To je vždy začátek konce. Je to tak vždy, kdo ztratí naději a víru. A pak se to jednoho večera projevilo. To, co jsem znala jen z filmů, byla najednou realita. Něco nevídaného, a pokud tohle zažiji ještě jednou ve svém životě, bude to opět neuvěřitelný zážitek. Královna moří Bylo navečer, na návštěvě byla moje oblíbenkyně Zum Zum, s kterou jsme řešily její čakry a přivtělené duše. Venku se opět ozýval tlampač vybízející všechny muslimy, aby se začali modlit. To bývalo několikrát denně a první dny jsem se trochu lekávala, protože tlampač byl umístěný skoro na našem domě, takže docela silný zvuk. Někdo odešel do svého pokoje, někdo rozdělal pohotově kobereček přímo před námi v hale a začalo modlení. Byla to hlavně Ajsha, která nás už vnímala jako rodinu a neměla s tím žádný problém, před námi se modlit. Se Zum Zum jsme po chvíli poodešly do zadní části společenské místnosti, uprostřed Zuzanka předávala pánovi domu Alimu andělské energie, aby načerpal po celodenním vypětí energii, Ghalyia postávala úplně na začátku místnosti. Se Zuzankou si vyměňovaly dosti hlasitě názory, v arabštině to úžasně zní, je to Studio Nefertari Prostějov

Stránka 29

jakoby se stále někdo hádal. Zuzance se nelíbilo, že se nám do léčení může vměšovat každý, koho to napadne, myšleno masérku Thajku Riju, když klient přišel hlavně kvůli nám třem. Zuzanka vždy říká svůj názor, což je někdy myslím trochu na úkor dané věci, někdy prostě nezaškodí být diplomat. Ale je taková a je zase fajn vědět, na čem člověk s ní je. Najednou se stalo něco neočekávaného. Ozval se šílený výkřik a už jsem jen viděla, jak Ghalyia se žene velkou rychlostí na nás. Vypadala v tom rudém hábitu jako hroch a také nabrala takovou rychlost. Já jsem si myslela, že útočí na mě, Zuzanka ale později vyprávěla, že ona byla zase přesvědčena, že se žene na ni, když se tak hádaly. Ve skutečnosti paní domu doběhla jen doprostřed této velké haly a skácela se na zem. Všichni jsme stáli, ohromeni nastalou situací, já jsem měla stále hlavu Zum Zum ve svých dlaních, byla to otázka zlomku vteřiny, pak jsme se všichni vrhli dávat první pomoc. Ali nás ale zastavil, že ví, co to je. Ale bylo patrné, že z toho nemá velkou radost. Že je to jen slabost, kdy Ghalyia jednou za pět let si tak ulevuje svojí duši. Pokud by se jí ale nepomohlo, může umřít, protože duše už by nepřišla do jejího těla nazpět. Její duše už jen nedokázala unést tu tíhu napětí, odpovědnosti, kdy si moc přála, aby opět mohla pomáhat sultánovi, aby opět sultán byl obklopen lidmi, kteří ho mají opravdu rádi, nezištně, jako člověka, který pro ománský lid vykonal tolik dobrého. Pro obyčejný prostý lid. Zvedla se úroveň života, školy, zdravotnictví, tohle všechno zažilo neuvěřitelný boom za jeho vlády. Mohlo se začít cestovat i běžní turisti mohli navštívit tuto zemi. Za vlády jeho otce to nebylo běžné a samozřejmé. Jen sultán ještě nedávno uděloval speciální víza, kdo může vstoupit do Ománu. Ghalyia ležela na zemi, celá zahalená do temně rudého šatu a jen těžce dýchala, takže u nás by již byla na ARO.


Stránka 30

Pak se posadila, spíše ji musely dcery posadit, oči měla vyvrácené v sloup a začala mluvit mužským hlasem. Pro ty, kteří jsme to nevěděli, nám řekla, že je Královna moří a nyní bude vyprávět každému z nás, co je nutné vykonat. Mužský hlas proto, že tak jako i já, má v sobě velice silné mužské zastoupení. Aisha, která situaci již jednou zažila, okamžitě si odešla pro zápisník a pero, mladší Sejcha se začala pomalu uklidňovat, Ali v klidu poodešel bokem a jen sledoval, jestli je vše v pořádku. Její sestra Zum Zum se posadila také do její blízkosti a zvláštními otázkami začala se sestrou rozhovor, který jsme moc se Zuzankou nechápaly. Pak Ghalyia postupně zavolala každého zúčastněného a sdělila mu nejnutnější, co Královna moří vzkazuje a doporučuje, samozřejmě mužským hlasem a vyvrácenýma očima. Mně také zavolala, seděla jsem naproti ní a pozorně poslouchala každou radu, kterou mi Královna moří poskytovala. Řekla každému i zdravotní problémy a jaká jste bytost, zda dobrá nebo proč vás lidé třeba nemusí mít rádi atd., co zlepšit ve svém životě. Na celé záležitosti bylo nepříjemné to, že pokud jste zrovna nechtěli slyšet pravdu, v jakém stavu je vaše zdraví a jaký jste člověk, tak jste si to prostě vyslechnout museli. Myslím, že jsem z toho vyšla velice dobře, po zdravotní stránce mi potvrdila to, co vím, co bych mohla zlepšit, ale člověk si na to musí dojít sám, musí dojít sám do stádia, že to chce u sebe změnit a zlepšit a pak to jde samo. Jako člověk jsem obstála na výbornou, za což jsem Královně moří velmi vděčná, za povzbudivá slova, jen jsem dostala ponaučení, že se nesmím nechat ovlivňovat lidmi, kteří mají zájem jen se mnou manipulovat, využít mých znalostí a zkušeností a o mě samou jim nejde. A že takových je kolem mě hodně. Což se neposlouchá dobře. A svoje zkušenosti a praxi mám nyní předávat ostatním v rámci, jak to u nás nazýváme koučinku. Když tak seděla dvě hodiny, manžel Ali vyhodnotil, že to již stačilo, protože Ghalyiu to dost vyčerpává. Ne teď, nyní nebylo nic patrné, ale Studio Nefertari Prostějov

Stránka 31

až bude opět její duše ve svém těle. Opatrně speciální tinkturkou ji přivedl k sobě, byl to menší obřad, aby její duše byla vrácena do jejího těla tou nejmírnější formou. Když se probrala k vědomí, mluvila již svým ženským hlasem a vůbec nic si nepamatovala. Nyní již dýchala pravidelně a asi jako po narkóze se dostávala do svých starých kolejí. Další dny byla uvolněná, příjemná, jako v prvních dnech, kdy jsem ji poznala. Oznámila všem, že co se má stát, tak se stane a nebudeme se trápit tím, že celá mise se nevyvíjí podle našich představa. Že to má zřejmě ještě další hlubší podtext, který se teprve vynoří. Chtěla jsem hlavně vysvětlení pro mě samotnou, proč se to stalo, jestli může ovlivnit, aby právě v tuto chvíli, v tento okamžik do ní vstoupila Královna moří. Ne, tohle Ghalyia nikdy neovlivní, jen když bývá velmi přetažená, extrémně, je na pokraji svých sil, tak potom dochází k opuštění duše z jejího těla. Je to dost pro ni nebezpečné a je vždy dobré, když u ní někdo zrovna v tu chvíli je. Ta osoba má velkou zodpovědnost, přivést duši zpět, jinak by Ghalyia mohla umřít. Ghalyia je přesvědčena, že tuto schopnost mám i já, že se teprve s ní setkám. V ten večer se již řešila tato událost, rodinu to hodně ovlivnilo. Služebná Gloria to také ještě nezažila, a i když je u nich zvyklá na hodně zvláštní věci, tohle ji opravdu vyvedlo z míry a byla velmi vyděšená a uplakaná. Exorcizmus z předcházejících dnů byl vlastně taková procházka růžovým sadem. Hodně mě lákalo si vše nahrát na mobil, udělat zajímavá videa, ale bylo by to neúcta ke všem a zde si velice potrpí na anonymitu a soukromí. Obyčejná fotka dívky nebo ženy bez šátku je tady nemyslitelné, natož pořídit videa z takových praktik. Studio Nefertari Prostějov

Stránka 32

Malý Hametko svoji mámu ještě také v takovém stavu neviděl, ale on a já jsme byli snad jediní, co jsme to vnímali úplně v klidu, pohodě. Na Alim přeci jen byla patrná obava, aby se duše jeho manželky vrátila tam, kam má. Hametko, pokud má nahlédnout do budoucnosti nebo jen na určitý vývoj situace, také vždy vyvrátí oči v sloup a řeší se mnou, co vidí. Tento klučina bude určitě v budoucnu vyhledávaný čaroděj, mág. Dnes ještě dokáže skloubit svoji klukovskou povahu s duchovnem. Stále si zachovává svoji dětskou hravost. Říkaly jsme mu se Zuzankou habibi, miláček. Sdělil mi, že ví, že jsem skvělá čarodějka, která umí pomáhat všem, kdo moji pomoc potřebují, hodně mi napomáhají andělé, které mám ve dlaních a v srdci. A Průvodci. Tím jsem velmi silná v léčení. Šikana Další den jsme při oddychové seanci probírali služebnictvo v Ománu a tak celkově v arabských zemích. Aisha sdělila, že jejich rodina patří právě k těm mála, co se chovají ke služebnictvu velice korektně. To, že Gloria může jíst stejné jídlo jako oni, je obrovská pocta, kromě platu, ji ještě nakupují věci, když odjíždí na dovolenou za rodinou na Filipíny, koupí ji dárky atd. Ale třeba u nich v rodině, z linie Aliho, kteří jsou opravdu pohádkově bohatí, třískají služky hlava nehlava. Musím použít třískají, protože je nejen fackují, ale házejí po nich, co jim přijde do ruky, i těžké předměty, smýkají s nimi po zemi, tahají za vlasy, právě jen proto, že si dovolili dojíst nebo ochutnat jídlo pro rodinu. Kolikrát za takové drobnosti, že se mi tomu ani nechtělo věřit. Zuzanka přitakávala, že i v Kuvajtu tohle uvidím i ve veřejných prostorách a musela se ze začátku hodně držet, aby nezasáhla. Třeba v kavárně před ostatními návštěvníky paní domu chytla služebnou, Studio Nefertari Prostějov

Stránka 33

s kterou něco řešila a nelíbilo se jí její vyjádření k dané situaci, nebo co právě udělala, za vlasy a třískala s její hlavou o stolek. Okolí nic, úplně běžný obrázek. Po takových siestách jsem vždy ještě dlouhou dobu přemýšlela, co zde prožívám a kdo má vlastně rasistické smýšlení? Nejhorší a nejzrůdnější mi na tom vždy připadalo hlavně to, že tito lidé si vůbec neuvědomují, jak špatně se chovají. Bláznivá kočka Je pravda, že již po pár dnech jsem ovládala řadu arabských slovíček. Některá slovíčka jsem měla vyloženě v oblibě. Například káktusa. To je kočka. Protože miluji kočky, sama je mám doma. A právě káktusa byla další významná bytost v tomto domě. Štíhlá černá, která přímo do domu nechodila, alespoň ne do míst, kde jsem se pohybovala, ale vždy, když jsem sedávala na zápraží, chodila kolem v uctivé vzdálenosti, několik kroků ode mě, pokukovala po mě krásnýma oranžovýma očima a měla nejraději odpočinek pod palmou. Jeden zážitek s ní byl také vyjímečný, rodina o ní mluvila uctivě, ale jako o bláznivé. A její nálepka vznikla z toho, že když viselo něco zvláštního, magického ve vzduchu, třeba i v čase úplňku, začala lítat v koruně listnatého stromu, který byl hned vedle palmy. Vždy v noci, takže jsem zažila i tuhle zajímavost a nedalo se to rozumem vůbec vysvětlit. Její lítání vypadalo, jako když se díváte na kosmonauty při tréninku na cestu do vesmíru. Jak tam kosmonauti krouží a krouží, nejdříve pomalu a potom rychleji a rychleji. Proč to ale tato micina dělala, to nikdo neví a dělá to prý běžně. Z rodiny to nikomu neobvyklé nepřipadalo, jak říkám, magie je všudypřítomná a některé zvláštní věci nevnímají.


Stránka 34

Mise stále pokračuje Obden jsme dostávali zprávy z paláce, že sultánovi se daří již lépe, dostávali jsme i čerstvé fotografie, na kterých bylo znát, jak se mu pomalu a postupně dostává život do těla a viditelně do tváří. Konečně měl i zdravou barvu. Proto důvěrníci, které jsme měli v paláci, opravdu s vděkem a pokorou vnímali naši starostlivost o sultána, pečlivě rozmlouvali s Ghalyií, kdy bude konec nátlaku ze strany nepřátelské frakce a kdy přijdou opět na řadu přátelé, kteří to myslí s panovníkem upřímně. Hametko, každý den jako médium se napojoval na své průvodce a pomocníky, aby dostal informaci, co se má ještě udělat pro to, aby se prolomily ledy, špatní lidé kolem sultána odešli. Viděl osm bran, které jsem měla otevřít. Postupně jsem tyto brány otevírala, až Hametko prohlásil, že jsme skoro na konci naší mise, ale bude ještě nutné právě v tuto noc zajet k mešitě, nejslavnější, co je v městě Muscatu, zde pronést silné modlitby, které měla na starosti Zuzanka a já jsem měla provést to, co mi sdělil Nejvyšší Bůh, na kterého jsem se napojovala. Brzy ráno jsem opravdu dostala od Nejvyššího Boha zvláštní informaci, takže za pár hodin, když mi tohle malý Hametko říkal, jsem se ani nedivila té provázanosti a jen jsem pokývala, že vím, co mám dělat v mešitě. Mešita se dělí na mužskou sekci a ženskou sekci. Protože jsme měly se Zuzankou pracovat o půlnoci, byla mešita zamčená, ale to vůbec nevadilo. To, co jsme potřebovaly, bylo stejně před ní. Areál kolem mešity je překrásný, velký a velice krásně udržovaný. Všude šíleně silná vůně z keřů. Před vchodem právě pro ženskou sekci je speciální mozaika, ornamenty, kde jsme se utábořily a každá pracovala podle sebe. Početná rodina Ghalyii a příbuzní si posedali, kde mohli, přesně tak, jak to vidíte i v médiích. Přirozeně, Studio Nefertari Prostějov

Stránka 35

bezprostředně, zde je nikdo nešikanuje, že takhle se chovat nesmí. Jejich štěbetání bylo roztomilé a chtít po nich ticho, to snad nenapadlo ani mě ani Zuzku. Nikomu se z paláce nechce odejít, jak jsem již uvedla, kdo může docházet do paláce, ten má privilegia, o kterých se normálním smrtelníkům ani nezdá. Panovník velice rád rozdává drahá auta, nemovitosti, koně. Jednoho krásného rána Hametko prohlásil, že mise je u konce, že svůj úkol jsem splnila. Že všechny brány jsou otevřené. Nyní je to jen na Aláhovi. Vzhledem k bohatství hostitelské rodiny, byla i moje odměna velmi vysoká. Domluvili jsme se, že pomalu opustím Omán a odletím do Evropy. Na všech byla znát velká úleva. Pominu další fakt, že sehnat letenku směr Praha přes Dubaj byl nadlidský výkon. Dubaj je prostě v kurzu a je hodně složité zabukovat let. Nakonec se podařilo. Nastalo velké loučení. V dohodnutý čas jsem jela směr letiště. Bylo pozdě v noci, město jako vždy překrásně osvětlené. Když proběhlo i celé odbavení, usedla jsem do prostoru, kam mohou už jen cestující směr Dubaj. Rozhlížela jsem se dokola, cestujících pomalu přibývalo a s počtem přibývali i kuriózní zájemci o náš let. Nejdříve mě zaujala skupina Rusů, muži a byli to gayové. Gayové mi nikdy nevadili, Rusové ano. Bylo to zvláštní skupina, které vévodil šéf, také nejstarší z nich, asi čtyřicátník, kolem něj mladíčci, tak sotva do dvaceti let. Cokoliv řekl, podle něj vtipného, mladíci se museli začít smát, když vykládal něco Studio Nefertari Prostějov

Stránka 36

vážného, hoši nasadili výraz přinejmenším, že jim vysvětluje teorii relativity. Co dělala tato skupinka v Ománu, byla pro mě záhada. Pak se dostavili i další Evropané podle výzoru a Kanaďané, podle nálep na zavazadlech. Všichni působili vyrovnaně, protože byla noc, tak i tlumeně. Takže smích ruských hochů vždy zazněl jak vánoční zvonečky do ticha noci. Ale pak přišla podle mého ta nejbizarnější skupina. Samé ženy, černé jako uhel, některé zahaleny úplně, některé jako by přišly jen tak z pouště, turbany na hlavě. Působily, že si zrovna odskočily z trhu, kde nakupovaly a ještě přišly splknout s kámoškama. Začaly mě obklopovat, protože kolem mě ještě byla volná místa, takže najednou zleva, zprava, zepředu bylo černo, jen jejich oči blýskaly. Chvíli jsem mezi nimi seděla a snažila se sedět, jak nejvíce přirozeně umím, ale protože působily tak ponuře a nepříjemně, tak jsem to vzdala, vstala jsem a šla na hodně vzdálené místo od nich. Věděla jsem, že mě pozorují, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Měly jiný svět, kam jsem se nevešla. Mluvily zvláštním jazykem, úplná hatmatilka. A já pevně doufala, že jsem se jich nedotkla tím, že jsem se od nich odtáhla. Protože opět by hrozilo naše dobré známé prokletí, kterými se tady všichni častují tak běžně. Pochopila jsem, že to opravdu byl zvláštní jazyk, protože když jsme postupně všichni začali hledat svá místa na palubě letadla, tato děvčata a ženy si prostě sedly, kde je napadlo. V tu chvíli jsem to ještě nevěděla, jen jsem se pro sebe podivila, že jsou šikovné, že si tak hbitě hned posedaly. Ale za chvíli stevardi a letušky začali kolem nich pobíhat, dotazovat se, jestli opravdu sedí na svých správných místech. Následně pojali stevardi podezření, jestli jsou vůbec ve správném letadle směr Dubaj. Jenže naše děvčata neuměly vůbec arabsky a až jeden cestující začal tlumočit, že jsou z neuvěřitelných Studio Nefertari Prostějov

Stránka 37

končin a opravdu letí směr Dubaj. Velice neochotně začaly vytahovat palubní lístky, aby se posadily, konečně jak mají a mohli jsme vzlítnout. To se nám podařilo a ani ne za hodinku jsme přistáli v Dubaji. Opět mě čekala přeprava vlakem do správného oddělení letiště a za dvě hodinky jsem odlétala směr Praha. Na této palubě to bylo o poznání klidnější, žádný rozruch, pokud pominu přílet do Prahy. Cesta probíhala dobře, těch několik hodin docela uteklo a jen na závěr cesty, kdy jsme přistáli na letišti Václava Havla, lépe řečeno, už jsme klesali na přistání, tudíž nikdo nesměl opustit své místo, v řadě před mnou se vymrštil Arab, zašel na WC a tam se zamkl. Jenže letuška kontrolovala, zda jsme všichni na svých místech a připoutaní a najednou jeden pasažér chybí. Hned šla na jisto, na WC před námi, zaklepala, ale nic. Pak začala bušit, vyvolávat cestujícího, ten sice otevřel, ale jen s tím, že chtěl oznámit, že na WC setrvá. Evidentně si obouval boty, byl bez košile, prostě běžná hygiena. Letušku to ale vůbec nevyvedlo z míry, jako spíše nás ostatní a zajímavými chvaty ho vystrkala z kabinky a zpouzejícího se Araba začala tlačit do sedadla, protože byl v prostoru bezpečnostní zóny, s tím, že kdyby se něco stalo s letadlem, tak tady ten člověk měl otevírat nouzový východ a pomáhat nám ostatním. Při pohledu na něj mě napadlo, že on by byl první, kdo by potřeboval pomoc. Přistání bylo na jedničku a při odbavení jsem se strašně ráda zařadila do fronty s označením EU. Tím je moje volné vyprávění u konce. Další pozvání do Ománu jsem dostala na svatbu nejstarší dcery Aishi. Ale to je již další kapitola.

Studio Nefertari Prostějov, Ivana Amduat Bezoušková www.Cestasamanky.cz Studio Nefertari Prostějov

Stránka 38

Nejuznávanější léčitelka Ománu Ghalyi a Ivana Amduat léčitelka z České republiky

Skenování klienta, Ghalyia, Sejcha a Ajsha.


Stránka 39

Paní domu se svým nejmladším synem Hametkem

Ivana Amduat před centrálním sultánovým palácem


Stránka 40


Stránka 41

Moje cesta do Ománu. Volné vyprávění Ivany Amduat Bezouškové ze své cesty plné duchovní tématiky. Studio Nefertari Prostějov

Recommend Documents