MODUL č. V: MIKROBIOLOGIE 1. Obecná bakteriologie Stavba bakteriální buňky, základní tvary bakterií, shlukování bakterií:
Základní tvary bakterií:
Shlukování bakterií:
1
Průkaz bakterií: • mikroskopické vyšetření bakterií (barvení dle Gramma): - mikroby Grammpozitivní (Gramm +) - barví se modře - mikroby Grammnegativní (Gramm -) - barví se červeně • kultivace bakterií Jednou z typických vlastností bakterií je schopnost růst a množit se na neživých kultivačních půdách, které mohou být pevné nebo tekuté. Rozdíl: viry lze kultivovat pouze v živé buňce! Půdy mohou být přirozené(krev), umělé (agar) nebo smíšené (krevní agar). Existují půdy universální (rostou na nich všechny bakterie), selektivní (potlačují růst některých druhů) a diagnostické (podporují růst některých druhů). •
pokus na zvířeti
Princip působení bakterií Bakterie: q přímo pronikají do tkání q kolují v krevním oběhu q zaplavují organismus exotoxiny (vylučovány bakteriemi navenek) a endotoxiny (uvolňují se po rozpadu bakterie) Ve vztahu ke krevnímu oběhu mohou bakterie způsobit následující stavy: §
Bakteriemii = stav, při němž v krvi kolují pouze bakterie, nikoli jejich toxiny (např: po vytržení zubu). Imunitní systém je vychytá a zničí. Někdy se ale mohou uchytit a rozmnožit (srdeční chlopeň, moč).
§
Sepsi (lidově „otravu krve“) = v krvi kolují bakterie a toxiny, obranyschopnost organismu je podlomena, vzniká septický šok a smrt.
§
Pyemii = bakterie nekolují v krvi jednotlivě, nýbrž ve shlucích a v úlomcích infikovaných krevních sraženin.
§
Toxemii - v krvi kolují toxiny, nikoli bakterie • čistá = v místě vstupu infekce nejsou změny (botulismus,stafylokoková enterotoxikoza), • malé změny v místě vstupu infekce (tetanus), • vážné lokální změny a navíc toxémie (např. plynatá sněť).
2
Rozdělení infekcí dle průběhu MONOCYKLICKÉ: infikace -- onemocnění –- vyléčení nebo smrt. POLYCYKLICKÉ: např. vznik zánětu mozkových blan po banálním zánětu v krku – meningokok se přenesl do cílového orgánu, kterým je v tomto případě plena mozková.
Vztah mikroba k makroorganismu, patogenita a virulence • • •
saprofytičtí mikrobi - nepoškozují, žijí z odpadů symbiotičtí mikrobi - jsou s makroorganismem ve vzájemně prospěšném vztahu: žijí z odpadů, ale jejich odpady využívá makroorganismus (Escherichia colli ve střevě syntetizuje vitamin K a některé vitaminy B, u býložravců rozkládá střevní mikroflora celulozu) paraziti - ochuzují makroorganismus o živiny a mohou poškozovat i svými toxiny, enzymy apod., jedním z druhů parazitismu je patogenita.
Patogenita je schopnost vyvolat v makroorganismu onemocnění; patogenita je dána: 1. 2. 3. 4.
vnímavostí napadeného makroorganismu (vnímavost je odlišná rasově i druhově), vstupní bráně, bakteriální adherenci (schopnosti přilnout na povrchu sliznic nebo buněk), infekční dávce = množství bakterií, které musí proniknout do organismu, aby nastalo onemocnění (záleží na virulenci mikroba), 5. stavem imunitního systému napadeného makroogranismu - ve smyslu snížení i zvýšení očkováním, 6. virulencí mikroba, tedy jeho nebezpečnosti: Virulence mikroba se odvíjí od: INVAZIVITY (schopnosti pronikat do tkání a množit se v nich), TOXIGENITY (schopnosti produkovat toxiny a typem účinku toxinu), REZISTENCE (schopnosti odolávat zevním vlivům a léčebným prostředkům). Virulenci lze uměle zvyšovat (BBP) a snižovat (očkovací látky).
2. Obecná virologie Viry jsou intracelulární nebuněční paraziti, nemnoží se na kultivačních půdách, pouze na živých buňkách.
Dělení virů a) dle buněk, které napadají: BAKTERIOFÁGY, ŽIVOČIŠNÉ nebo ROSTLINNÉ VIRY, b) dle nukleové kyseliny, kterou obsahují: RNA-viry, DNA-viry c) dle vstupní brány: VIRY PŘENOSNÉ RESPIRAČNÍ CESTOU, ALIMENTÁRNÍ CESTOU, d) e) f) g) h)
SLIZNIČNÍ CESTOU (např. i VENERICKY), PORANĚNÍM, dle výstupní brány: VIRY VYLUČOVANE HLENY, SLINAMI, KAPÉNKAMI, STOLICÍ, ODLUPOVÁNÍM KŮŽE, MOČÍ, dle velikosti (20 až 300 nm), dle přežívání mimo hostitelskou buňku (velké rozdíly, např. viry přenosné krví nejsou schopny dlouhého přežití, viry přenosné kapénkově a alimentárně naopak), dle stálosti antigenní struktury, dle komplikovanosti struktury (bakteriofág - složitější).
3
Stavba viru VIRION = komplexní virová částice, skládá se z kapsidy a nukleové kyseliny, která je v kapsidě. Kapsida odpovídá za antigenní strukturu. Bakteriofágy mají ještě bičík a vlákna. Viry nemají enzymy, jimiž by zajišťovaly vlastní energetické nároky.
Průkaz virů n ELEKTRONOVÁ MIKROSKOPIE n SVĚTELNÁ MIKROSKOPIE: a) imunofluorescencí (světélkování po navázání fluorescenčních protilátek na virus), b) průkaz virových inkluzí v buňkách. n RENTGENOVÁ KYSTALOGRAFIE (po zahuštění - kondenzaci virových částic dojde k jejich krystalizaci, krystaly se podrobí RTG počítačové analýze, která může určit přesný tvar a strukturu viru). n KULTIVACE VIRŮ a) v živých buňkách (např. kuřecí embrya), b) ve zvířatech (sající myšky), c) ve tkáňových kulturách, d) v bakteriích (bakteriofágy). n serologické vyšetření.
Replikace viru v buňce „Replikací se míní vznik nových virových částic; vznikají tak, že je napadená buňka sama vytvoří, přinutí ji k tomu genetická informace v nukleové kyselině viru,
4
Proces má několik fází: 1. ADSORBCE - viru se naváže na receptor vnímavé buňky (nemá-li buňka daný receptor, nedojde k adsorbci a nákaze). 2. EKLIPSE nebo PENETRACE: průnik nukleové kyseliny viru do buňky 3. REPRODUKCE = NK viru nutí buňku k synteze nových virionů, které zaplňují buňku. 4. LYTICKÁ FÁZE = rozpad buňky a uvolnění virionů, které mohou napadat další buňky.
Někdy ale dochází k tomu, že se virus implementuje do nukleové kyseliny napadené buňky; jestliže se pak tato buňka množí, pak každá dceřiná buňka obsahuje ve své nukleové kyselině inkorporovanou nukleovou kyselinu viru. Virus se může kdykoli aktivovat a způsobit lytickou fázi buňky. Příkladem je napadení virem HIV: AIDS se vyvine až po určité době. Inkorporace nukleové kyseliny viru do genotypu napadené buňky může mít za následek i nádorovou transformaci buňky.
Obecná reakce buňky na virus A) zánik buňky, B) nádorová transformace buněk, C) autoimunní choroby - po změně Ag-struktury napadené buňky (organismus proti ní počne produkovat protilátky),
D) oslabení imunity (HIV - napadá T-lymfocyty pomahače), E) “pomalé virozy“ = dlouhodobá inkubace (virus roztroušené sklerozy), F) “návratné virozy“ = onemocnění se vrací při oslabení organismu (herpes simplex, herpes zooster - po varicelle)
5
Šíření virových infekcí LOKÁLNÍ VIROVÉ INFEKCE - brána vstupu i cílový orgán jsou stejné (např.respirační infekce), krátká inkubace, krátkodobá imunita, ORGANOTROPNÍ VIROVÉ INFEKCE - brána vstupu odlišná od cílového orgánu, po vstupu se šíří krevně (viremie) či lymfaticky, množí se a nakonec a infikuje cílový orgán, (např. poliomyelitis – dětská obrna, klíšťová encefalitis, virová parotitis, pravé neštovice). POSTUP NERVOVÝMI VLÁKNY: A) z kůže či sliznic do CNS (vzteklina, poliomyelitis), B) z CNS do periferie (herpes simplex, herpes zooster), TRANSPLACENTÁRNÍ PŘENOS (rubeola, cytomegalovirus).
3. Speciální mikrobiologie Virové respirační nákazy Charakteristika: • přenos přímý aerogenní • všeobecná vnímavost, větší u dětí (u dětí je sklon k postižení nižších oddílů dýchacích cest až k zánětu plic, dospělí spíše jen rýma nebo zánět průdušek), • periodicita a sezónnost, epidemický výskyt Represivní opatření u respiračních nákaz: • izolace a léčba • hlášení o výskytu onemocnění, • režimová opatření, • omezení shromažďování osob, • aktivní vyhledávání nemocných, • dezinfekce, dezinsekce, deratizace CHŘIPKA (influenza) Vysoce nakažlivé onemocnění, inkubace: 1-4 dny, zdroj: nemocný člověk, přenos: přímý (aerogenní) i nepřímý (předměty), výskyt sezónní. Klinický průběh: horečka, celkové příznaky, katarální zánět dýchacích cest. Původce: RNA virus, který má na svém povrchu antigeny H a N a který existuje ve třech typech (A,B,C) Označování dle WHO: typ viru, místo izolace, pořadové číslo, rok, typ antigenu. Příklad: A (Taiwan) 1/86 (N1 H1) Vzácné formy: střevní, plicní, srdeční, mozková. Možnost sezonní vakcinace. RÝMA (rhinitis viroza) Virus infikují lidi, koně a hovězí dobytek, existuje asi 100 typů, takže není možné očkování. Zdroj: nosní sekret nemocného SARS (severe acute respiratory syndrome) Původce: nový typ KORONAVIRU Epidemiologicky: - původ: Hong-kong, čínská provincie Kuang-tung - vysoká nakažlivost - 10% úmrtnost - přenos kapénkově, sekrety, stolicí i znečistěnými předměty, - inkubační doba asi 10 dnů
6
Projevy: zánět plic, syndrom respirační tísně, vysoká horečka, kašel Jiné virové respirační virozy: PARACHŘIPKA (parainfluenza) (epidemiologicky podobné chřipce), RS VIROZY (dětské kolektivy, u dospělých spíše jen rýma), ADENOVIROZY (záněty mandlí, přenos i fekálně – orální), RESPIRAČNÍ CHLAMYDIOZY (Ornitoza = ptačí nemoc, Psitakoza = papouščí nemoc, přenos aspirací ptačích výtrusů, postižení plic, jater, sleziny a mozkových plen).
Respirační nákazy způsobené bakteriemi a prvoky STREPTOKOKY Způsobují: hnisavé neohraničené záněty a sepsi Neohraničenost je způsobena tím, že produkují STREPTOKINÁZU (fibrinolyzin), která štěpí fibrinovou síť, takže se zánět nemůže ohraničit; streptokináza se využívá i léčebně, neboť rozkládá krevní staženiny. Produkce ERYTROGENNÍHO TOXINU způsobuje “spálu”. Nejznámější: streptokokus pyogenes. Cesty přenosu: aerogenně, alimentárně. Výskyt: sezónně Projevy – v dýchacích cestách i mimo ně: n otitidy, anginy, spálové anginy, impetiga, růže, flegmony, n akutní zánět ledvinných klubíček (glomeruloneflitida) díky zkřížené imunitě (antigenní podobnost pouzder streptokoků s antigenní strukturou klubíček) n POZDNÍ STERILNÍ NÁSLEDKY: revmatická horečka s pozdním postižením srdečních chlopní (dnes, v období antibiotik již vzácností). LEGIONELOZY V roce 1977 záhadná smrt 34 účastníků sjezdu Americké legie ve Filadelfii: Legionářská nemoc; zdrojem byl aerosol z chladící vody v klimatizačním zařízení hotelu. Onemocněli: • Ti, jenž prošli určitým místem, kam foukala klimatizace, • Ti, kteří měli sníženou imunitu (např.věkem) Původce: legionella, Výskyt: voda, zejména průmyslová a vodovodní klimatizační vedení. Přenos: respirační cestou, ale přenos z člověka na člověka není možný, může se jednat i o nosokomiální infekci Projev: inkubace 2-10 dní, poté rozvoj pneumonie, úporná bolest na prsou, zvracení, průjem, stav zmatenosti. ZÁŠKRT (difterie) Původce: CORYNEBACTERIUM DIFTERIAE Zdroj nákazy: nemocný člověk, bacilonosiči, Přenos: kapénkově, prach Projevy: pablánový až nekrotizující (odumření tkáně) povrchový zánět mandlí, při šíření níže může dojít k udušení) a toxémie s postižením myokardu i jiných orgánů. Má též afinitu k popáleninám, macerovaným místům, ke spojivce a sliznici pohlavních orgánů. Povinné očkování. ČERNÝ KAŠEL (pertuse) Agens: BORDETELA PERTUSIS, Přenos: kapénkově, v dětských kolektivech předškolního věku. Projev: lokalizované onemocnění dýchacích cest se záchvatovitým kašlem, toxémie s encefalopatií (poškozením mozku) Povinné očkování. MENINGOKOKY NESSERIA MENINGEAE (meningokokus) Přenos: kapénky, přímý kontakt.
7
Možnost nosičství! Průběh: polycyklická infekce (akutní respirační onemocnění, následuje meningitis nebo pneumonie). Produkce toxinů, které rozkládají erytrocyty (hemolýza) a poškozují kapiláry (purpura kůže i jiných orgánů). TUBERKULOZA Původce: MYKOBACTERIUM TUBERCULOSIS (Kochův bacil) Zdroj: nemocný jedinec. Přenos: aerogenní, perkutánní při pitvě, vzácně jiný Diagnoza: anamneza, klinický obraz, vyšetření sputa, kultivace. Výskyt: všechny věkové skupiny, třetina lidské populace je infikována, 8 milionů lidí onemocní ročně manifestně a ročně umírá 3 miliony osob, v ČR umírá asi 100 osob ročně. Incidence v ČR asi 20 nových onemocnění na 100 tis obyvatel. Příčiny vzestupu: nástup AIDS, šíření rezistentních kmenů, neplnění národních TBC programů, sociálně ekonomické vlivy, migrace obyvatel, bezdomovectví, chudoba. Preventivní a represivní opatření: a) aktivní vyhledávání nemocných b) aktivní imunizace c) zdravotní kontrola dětí a mládeže d) povinná hlášení e) izolace a léčba f) pátrání v ohnisku nákazy, dezinfekce g) zdravotní výchova obyvatelstva RESPIRAČNÍ FORMA ANTHRAXU Původce: BACILLUS ANTHRACIS, vytváří velmi rezistentní spory, které v půdě vydrží po léta Výskyt: Afrika, střední Asie, jižní Amerika, ve 30. letech rozšířen po celém světě, i jako bojová biologická zbraň. Vytváří toxin způsobující krvácivou odúmrť tkáně, kterou napadl (hemoragickou nekrozu), zvýšenou propustnost cév, mohutný otok napadené tkáně a sepsi. Klinické formy závisejí na místě vstupu infekce: n respirační forma (HADRÁŘSKÁ NEMOC, „POŠŤÁCKÁ NEMOC“), přenos prachem apod., hemoragicko-nekrotická pneumonie končící často smrtí, n kožní forma (Orient) – přenos kontaktem z kůží nakažených zvířat, výskyt i jako nemoc z povolání (řezníci, koželužníci): hemoragicko-nekrotizujcí zánět kůže (PUSTULA MALIGNA), n septická forma (SNĚŤ SLEZINNÁ), může se vyvinout z předchozích, vzniká hemnoragickonekrotický zánět sleziny.
Jiné respirační infekce: PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE, HEMOFILOVÉ INFEKCE (kromě zánětů průdušek a plic může dojít i k infikaci novorozence při průchodu infikovanými porodními cestami a ke vzniku smrtící sepse), KLEBSIELLY někdy jako nozokomiální infekce, záněty plic, záněty močových cest, meningitis (zánět mozkových plen) novorozenců KLEBSIELLA RHINOSCLEROMATIS – chronický zánět nosu. RESPIRAČNÍ FORMA MORU NÁKAZY MYKOPLASMATY PNEUMOCYSTOSIS (prvok pneumocystis Carini) - klinicky: zánět plic - výskyt: kojenecké ústavy (nedonošenci), AIDS
8
Virové a priónové alimentární nákazy VIRY POLIOMYELITIDY (dětské obrny) Zdroj: infikovaný člověk (několik dní před onemocněním vylučuje virus nosohltanem a stolicí (na začátku onemocnění již jen stolicí). Přenos: fekálně orální, vzácně respirační. Klinicky: inkubace 1-2 týdny, viremie, metastaticky, či postupem po nervových vláknech do CNS, destrukce motoneuronů (nervových buněk ovládajících svaly). Osud nemocného závisí na rozsahu a výši postižení (mícha, prodloužená mícha, mozek). Vzniká celoživotní imunita na daný typ, využití při očkování (očkování oslabenými viry - Sabinova vakcina). COXACKIE VIRY Zdroj nákazy: infikovaný člověk. Přenos: fekálně-orální, zřídka respirační. Specifická prevence vakcinacemi neexistuje. Existuje mnoho typů dle antigenní struktury, různé typy mají afinitu k různým tkáním (např. Bormholská nemoc nebo-li „letní ďábelská chřipka“, nebo „třídenní horečka“ s bolestí hlavy a rozpadem svalů). Uvažuje se i o souvislosti se vznikem diabetu u dětí, neboť mají afinitu i k pankreatu) ROTAVIRY Druhy: lidské, opičí, hovězí, psí apod. Někdy dochází k mezidruhovému přenosu. Projevy: gastroenteritidy, patří k nejdůležitějším vyvolavatelům dětských průjmů. Často nozokomiální výskyt a výskyt v kolektivech. HEPATITIS typu A Klinika: inkubace 15-50 dní, pomnožení ve střevě a viremie, dostává se do hepatocytů, celkové onemocnění s teplotou, nevolností, nechutenstvím a žloutenkou, mortalita 0,1%, chronická infekce a nosičství nejsou známy. Přenos: fekálně orální cestou (potraviny, voda), nemocný vylučuje virus 2-3 týdny před začátkem žloutenky. Prevence: očkování. PRIONOVÉ ALIMENTÁRNÍ NÁKAZY Priony jsou „infekční bílkoviny“, které se naváží na gangliové buňky mozku, pokud má člověk na těchto buňkách příslušný receptor (kdo ho nemá, neonemocní), na navázaný protein se nabalují další bílkoviny až dojde k zániku gangliových buněk, ztrátě osobnosti, demenci – a ke smrti (CREUTZFELDTOVA-JAKOBOVA NEMOC). Formy C.J.nemoci: q infekční forma, přenos při chirurgických výkonech (infikované nástroje) nebo tam, kde došlo k narušení přirozeného potravinového řetězce (nemoc KURU - kanibalové na Nové Quinei, BSE nemoc šílených krav), q neinfekční forma – sklon k produkci infekčních bílkovin.
9
Bakteriální alimentární nákazy způsobené podmíněně patogenními bakteriemi Podmíněně patogenní bakterie se vyskytují: q
v tlustém střevě jako „přirozená bakteriální flóra“ (jsou zde aerobní bakterie – např. známá Escherichia coli), 99% flory však tvoří bakterie anaerobní; přirozená flóra je zde v symbiotickém vztahu s organismem (pomáhá dokončit proces rozkladu potravy a produkuje i některé vitaminy). Mimo střevo jsou tyto bakterie nebezpečné (infikace ran, močových cest), při perforaci trávicí trubice pak způsobí smrtelný zánět pobřišnice.
q
v žaludku některý osob se vyskytuje HELICOBACTER PYLORI; je prokázán jeho vztah ke vzniku vředů i rakoviny žaludku.
Alimentární nákazy způsobené obligátně patogenními bakteriemi a prvoky Obligátně patogenní enterobakterie nejsou přítomny v přirozené floře, do střeva se mohou dostat alimentární nákazou; buď způsobí onemocnění, nebo vedou k nosičství. Obrana organismu proti OPB: 1. osobní hygiena, 2. kyselé prostředí žaludku, 3. střevní peristaltika, která brání přilnutí patogenních mikroorganismů, 4. přítomnost fyziologické bakteriální flory, která svým počtem patogeny “přehluší”, 5. sekretorickým IgA (imunoglobulin typu A). Mezi obligátně patogenní bakterie patří: o
SALMONELY, které mohou vyvolat například břišní tyfus (salmonela typhi): přenos chronickými nosiči (žlučník), těžký průběh, sepse, zvětšení orgánů RES, perforace střeva aj. komplikace, nebo gastroenteritidy (salmonela enteridis): nedostatečně zpracovaná potrava, léto, kontaminovaná vajíčka, maso – zejména kuřecí.
o
SHIGELY, které vyvolávají úplavici (bacilární dyzenterii) (shigela dysenteriae); zdrojem je nemocný člověk, mohou vznikat endemie či epidemie (významné za válek) Projevy: katarální zánět až ulcerace na střevě (průjmy, koliky), slizniční atypie až vznik karcinomů mnoho let po prodělané infekci.
o
YERSINIE, které vyvolávají MOR (yersinia perstis, produkuje velmi účinné exo i endoroxiny) Výskyt: dříve pandemie, dnes endemicky v přírodních ohniscích nákazy (stepi a lesy). Pozn.: Mor z Evropy vymizel ještě před zjištěním důležitosti hygieny; dávno po skončení poslední pandemie ještě decimovala Evropu cholera ! Uvažuje se i o významu změny stavebního materiálu obydlí: dřevo vystřídal kámen, který snížil kontakt člověka s nakaženými hlodavci. Přenos: a) hmyzími vektory (krysí blechy) z hlodavců na člověka, b) kapénkově z nemocného člověka Projevy: inkubace 1-3 dny, endotoxin způsobí hemoragické nekrozy (z poškození cév, mohou vznikat různé formy: a) uzlinová = zduření uzlin a jejich provalení, sepse, b) plicní - rozpad tkáně, c) septická - smrt ještě před vytvořením lokálních změn, d) kožní – krvácení do kůže, hemoragické pustupy, vředy.
o
VIBRIA, která vyvolávají CHOLERU (vibrio cholera) produkující enterotoxin způsobující silný průjem a zvracení vedoucí k dehydrataci) Smrt na dehydrataci (50% za 24 hodin). Přenos: voda, potraviny, mléko, ovoce, zelenina
10
Prevence: osobní hygiena, hygiena životního prostředí. Léčba: rehydratace, antibiotika Lze očkovat cholerovým bakterinem (enterotoxinem).
o
STAFYLOKOKOVÁ ENTEROTOXIKOZA - vzniká po požití potravy, v níž se předtím pomnožili stafylokoky a vytvořili toxiny (často cukrovinky, zmrzlina, žloutek), - příznaky: schvácenost, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, - většinou odezní bez následků
o
LEPTOSPIROZY – morbus Weil (leptospita ikterohemoragica) Přenos: krysy - moč - člověk. Klinicky: sepse, petechie, purpury, žloutenka, smrt či rekonvalescence.
o
BACILLUS CEREUS Výskyt: půda, prach, kontaminované potraviny (náhodné znečištění) Projevy: a) pneumonie, sepse či meningitis u osob se sníženou imunitou, b) ranné infekce s chronickými ulceracemi c) otrava z potravin, která má dvě formy: n syndrom průjmu (inkubace 8-16 hodin, vodnaté průjmy, bolesti břicha, příčinou je enterotoxin), n syndrom zvracení (inkubace 1-5 hodin, nauzea, zvracení, příčinou je emetický toxin).
o
AMEBOVÁ DYSENTERIE Původce: prvok améba Výskyt: tropy, subtropy, oslabení jedinci. Projevy: vředy na tlustém střevě, krví do jater, mozku či jiných orgánů.
o
LAMBLIOZA (GIARDIÓZA) Původce: prvok lamblie Přenos: mouchami, kontaminovanými potravinami, vodou, Zdroj: lidé, bobr, pes, potkan, ovce, hlodavci, Promořeno je asi 5% dětí, někdy ve velkém počtu v tenkém střevě - až povlak, chronický katar střeva s občasnými průjmy trvající léta, ojediněle i epidemie.
Kontaktní nákazy Mezi „kontaktní nákazy“ lze zařadit: 1. parenterální nákazy přenášené krví (například transfuzemi, injekčními jehlami, mikrotraumaty), 2. dětské virové nákazy, 3. nepohlavní kontaktní nákazy, 4. pohlavní kontaktní nákazy, 5. anaerobní infekce a 6. zoonozy.
Parenterální kontaktní nákazy VIRUS HEPATITIDY B (HBV) Klinika: inkubace 60-180 dní, projevy příznaky jako IHE A, často přechází do chronické formy a do nosičství (prokazuje se tzv. „Australský antigen“), proces může vyústit v cirhozu a karcinom. Existují inaparentní formy.
11
Zdroj: infikovaný člověk (nemusí mít příznaky onemocnění), člověk je infekční po celou dobu přítomnosti australského antigenu (HbsAg). Přenos: parenterálně (krví), a to například i při intimním styku. Imunita: Uzdravení znamená celoživotní imunitu, možnost očkování, VIRUS HEPATITIDY C Infaustní prognoza, průběh onemocnění se dá zpomalit, nikoli zastavit. Zejména toxikomani, přenos parenterálně. Klinicky: chronicklý, pozvolný proces vedoucí k cirhóze jater. HIV, AIDS Human (lidský) Immunodeficiency (způsobující pokles imunity)Virus Klinicky: Acquired (získaný) ImmunoDeficiency Syndrome (soubor příznaků) Prvotní příznaky: zvětšení uzlin, úbytek hmotnosti, horečka, noční pocení, puchýřky v kůži, průjmy Pozdní příznaky: kachektizace, kožní změny (Kaposiho sarkom), nádory, nezvládnutelné infekce (i vzácné). Působení HIV viru: napadá T-lymfocyty (konkrétně „pomahače“), množí se v nich a postupně je likviduje nakonec vznikne nemoc - AIDS Vzhledem k tomu, že všechny tělesné tekutiny a sekrety obsahují jistý počet T-lymfocytů, je virus obsažen ve všech tekutinách a sekretech. Seropozitivita vzniká až po několika týdnech po infikaci ! Přenos viru: pohlavním stykem jakéhokoli typu, krví (transfuze, nesterilní inj.jehly), kojením a transplacentárně (pravděpodobnost přenosu na dítě je 26%, ale existují léky bránící transplacentárnímu přenosu). Virus ne nepřenáší: kožním kontaktem, předměty a textiliemi, WC, sprchy, domácí zvířata, bodnutí hmyzem. Virus je málo odolný na vnější vlivy, vyschnutí sekretů a velmi citlivý na běžné dezinfekční prostředky.
Dětské virové nákazy VARICELLA (plané neštovice) Přenos: kontaktem s nakaženou osobou, vzdušná cesta (sliny) Možnost epidemií, zejména u dětí. Projevy: horečnatá benigní exantematická choroba Varianta v dospělosti (v již imunizovaném organismu): HERPES ZOSTER ZARDĚNKY (RUBIVIRY) Klinické formy: a) postnatální - inkubace 2-3 týdny, teplota, zduření mízních uzlin, vyrážka, b) kongenitální: transplacentárně, malformace či smrt plodu, riziko klesá s postupem těhotenství. Zdroj: infikovaný člověk, zvlášť kongenitálně infikované děti. Přenos: respiračně. Imunita: specifická, celoživotní, prevencí je očkování. PŘÍUŠNICE (VIRUS PAROTITIDY) Klinicky: inkubace 2-3 týdny, celkové horečnaté onemocnění, postižení slinných žlaz, CNS, varlat, pankreas, ovaria, myokard, 30% inaparentně Přenos: přímým kontaktem, respiračně (virus se vylučuje slinami a močí). Šíření: zmnožení v respiračních cestách, viremie, do cílových orgánů. Imunita po prodělané infekci nebo po očkování je celoživotní. SPALNIČKY (VIRUS MORBILL) Člověk: virus spalniček. Zvířata: virus psinky, hovězího moru. Klinika: inkubace 1-2 týdny, celkové horečnaté onemocnění, rýma, kašel, konjunktivitidy, vyrážka, vzácně pneumonie, zkoumá se i vztah roztroušené skleroze. Zdroj: nemocný člověk, vylučuje virus nosohltanem a močí. Virus působí IMUNODEFICITNĚ podobně jako virus HIV! Imunita po prodělané infekci nebo po očkování je celoživotní.
12
Nepohlavní kontaktní nákazy způsobené bakteriemi NÁKAZY STAFYLOKOKY Přenos: přímým kontaktem, kapénkami, nosokomiální infekce. Možnost nosičství. Nejvýznamnější je zlatý stafylokok (staphylococcus aureus). Typ zánětu: ohraničené hnisavé, např. abscesy (na rozdíl od streptokoků produkují toxin, který podporuje ohraničení zánětu). Typ generalizace: pyemie. Hlavní projevy: § kožní záněty (furunculus, impetigo aj.) § záněz kojící mléčné žlázy (mastitis, nákaza od kojence), § zánět kostí (osteomyelitis), § zánět nehtového lůžka (paronychium), § zánět střeva (enteritid - katar, pseudomembrany, vředy), § enterotoxikoza (působí pouze toxin), § záněty plic(pneumonie), § záněty ran a další možnosti. NÁKAZY STREPTOKOKY (viz respirační nákazy) Mohou se ale přenášet i kontaktně a způsobují například záněty močových cest, gangreny diabetiků, infekce oslabených nemocných. Nosičství ve vagině dospělých žen - možnost infikace novorozence s následnou smrtelnou meningitidou a sepsí). Některé druhy streptokoků mají vztah k zubnímu kazu. LEPRA Původce: Mycobacterium leprae Výskyt: tropy, subtropy, Norsko, solitárně Přenos na zdravé: jen v 10% Inkubace: 3 měsíce až 30 let Formy: 1. lepromatosní – začíná horečkami, vyrážkami a později se vytvoří: LEPROMY (uzly, které se mohou rozpadnout a zvředovatět), ROZSÁHLÉ INFILTRÁTY deformující tělesné partie (facies leontina – tvář lva), ZÁNĚT ROHOVKY – slepota. Infekce se šíří mízní cestou a též uvnitř nervů – zánik nervových vláken, necitlivost částí těla, automutilace. 2. tuberkuloidní – začíná horečkou a paresteziemi, vznikají LEPROSNÍ MAKULY (okrouhlá ložiska, necitlivá), dochází k postižení drobných kožních nervů, znecitlivění, k mutilacím, k atrofii ektenzorů (drápovitá ruka) Dále sem patří: KOŽNÍ FORMA ANTRAXU KOŽNÍ BRADAVIČNATÁ FORMA TBC a mnoho dalších infekcí, které se většinou přenášejí nejen kontaktně.
Virové nepohlavní kontaktní nákazy KOŽNÍ HPV (Human Papilloma Virus): Buňky nezabíjejí, nutí je k nádorovým procesům. Projev: bradavice (verruka) VARIOLA, VACCINIA Přenos: kontaktem s nemocným Projevy: puchýřnaté onemocnění Očkování: používá se virus vakcinie, variola byla eradikována (již se nevyskytuje)
13
HERPES ZOSTER Způsoben stejným virem jako varicella, ale vyvíjí se v již imunizovaném organizmu. Vznik reaktivací viru, který přežívá v gangliích periferních nervů, viru se po nervů „vyšplhá“ do inervační oblasti na kůži (pás). Zoster se často vyskytuje v souvislosti s oslabením organismu; bývá u nádorových onemocnění, oslabení imunity apod. Projevy: bolest v inervační oblasti, teploty, puchýře HERPES SIMPLEX Nejčastější projevy: stomatitis, opar Vzácně: encefalitis CYTOMEGALOVIRUS Zdroj: infikovaný člověk - moč, sliny, mateřské mléko, ejakulát Nebezpečný je zejména přenos transplacentární, který může mít za následek vrozené vady mozku, oligofrenii a mentální retardaci dítěte). Dospělí jsou promoření asi ve 100 %, přenos kontaktem i vzduchem, někdy v krevních konzervách. Projevy v dospělosti spíše nejsou, někdy zánět jater, postižení orgánů retikuloendotelového systému, krevní obraz bývá podobný infekční mononukleoze.
EPSTEIN – BARRŮV VIRUS (EB virus) Přenos: slinami infikovaných, parenterálně („mimostředně“, například poraněním nebo transfuzí). Infikovány jsou prakticky všechny osoby, onemocnění vzniká jen ojediněle a může se jednat o Ø infekční mononukleozu (uzliny na krku zvětšené, možnost postižení jater a RES), Ø zhoubné nádory (maligní lymfom, karcinom nosohltanu).
NÁKAZY CHLAMYDIEMI CHAMYDIA TRACHOMATIS Onemocnění: trachom Přenos: zanesením infekčního materiálu do spojivkového vaku. Klinicky: chronický zánět rohovky a spojivky vedoucí ke slepotě CHLAMYDIA OCULOGENITALIS Zdroj: nejčastěji z bazénů, novorozenci průchodem infikovanými porodními cestami Projevy: hnisavý zánět spojivek a sliznic genitálu. CHLAMYDIA PSITTACI A ORNITOSI (viz respirační nákazy - ptačí nemoc, papouščí nemoc). CHLAMYDIA LYMFOGRANULOMATOSIS VENEREI INQWUINALIS – viz pohlavní nákazy VIRUS BENIGNÍ LYMFORETIKULOZY (viz zoonozy) Do této skupiny, samozřejmě, patří i dětské virozy, hepatitida typu A a vzteklina (všechny tyto choroby jsou uvedeny v jiném zařazení)
Pohlavní kontaktní nákazy KAPAVKA (gonorrhoea) Původce: neisseria gonorhae Přenos: jen přímým kontaktem díky malé odolnosti neisserií k zevním vlivům. Projevy: Ø kapavka (zánět sliznic pohlavních orgánů a močových cest, který se může šířit vzestupně na vaječníky nebo varlata), Ø zánět spojivek novorozenců po porodu, Ø hematogenní rozsev (záněty kloubů, srdečních chlopní, mozkových plen).
14
PŘÍJICE (syfilis, lues) Původce: Treponema pallidum (spirocheta) Může být získaná nebo vrozená. ZÍSKANÁ SYFILIS: • Za 10-15 dní po styku se vytvoří PRIMÁRNÍ KOMPLEX, což je tvrdý vřed (ulcus durum) v místě průniku infekce (pohlavní orgány, dutina ústní) a zduření regionální mízní uzliny (indolentní bubo) – toto stadium je infekční. • Za 5-6 týdnů: zvýšená teplota, bolesti hlavy, generalizovaný zánět mízních uzlin, angina, exanthem (s následnými bílými skvrnami po odeznění infekce), květákovité výrůstky kolem genitálu (kondytomata); toto stadium je též infekční. • Za 8-25 let: Gumma – v játrech, kůži, kostech, svalech i jinde, jedná se o ložiska rozpadu podobná TBC, Vaskulární syfilis: postižení cév, často vzestupná část aorty, výdutě, ruptury, ischemické změny. Metasyfilitické projevy: o Tabes dorsalis: degenerace a demyelinizace zadních míšních provazců – chůze o široké bazi. o Progresivní paralýza: postižení mozku, demence. VROZENÁ SYFILIS – při transplacentárním přenosu infekce, projevy: • Odúmrť plodu intrauterinně • Smrt plodu po porodu (orgánová lues) • Přežívání s projevy: rýma, kožní změny typu psoriazy, „lakové paty“, záněty kostí a jiné projevy • Syfilitis congenita tarda: Hutchinsnovo trias: keratitis (slepota), labyrintitis (hluchota), soudkovité řezáky. Dále: sedlovitý nos, proděravění tvrdého patra, šavlovitá holenní kost, zánět srdečnice, progresivní paralýza. MĚKKÝ VŘED Původce: Hemofillus Ducrei Průběh: bolestivý ulcerosní zánět na genitálu, zduření regionálních uzlin s možností jejich provalení. SLIZNIČNÍ PAPILLOMAVIROZY - Human Papilloma Virus (HPV): Buňky nezabíjejí, nutí je k nádorovým procesům. Místa kontaktu: pohlavní orgány, anální kanál, spojivka, dutina ústní. Rakovina děložního čípku je pohlavní choroba ! V současné době probíhají první pokusy s očkovací látkou proti HPV. LYMFOGRANULOMA VENEREI INQUINALIS Původce: chlamydie Klinicky: • primární infekt: na genitálu za 1-3 týdny po styku papulka, puchýřek, vřídek bez zatvrdnutí spodiny a nebolestivý, v několika málo dnech se zhojí. • Zánět mízních uzlin: za 2-8 týdnů zduření regionálních uzlin a jejich srůst v paket, zhnisání, píštěle, vtažené jizvy, • důsledky: zánět konečníku žen (po provalení zhnisaných uzlin v pánvi), městnání mízy s následnou elefantiazou zevních pohlavních orgánů mužů i žen, mokvání, vředy. TRICHOMONIASIS - bičíkovec se 4-mi bičíky, hruškovitého tvaru, - průkaz mikroskopický i kultivační, - 40% žen, muži přenašeči.
15
Anaerobní infekce Anaerobní mikrobi (mikrobi nesnášející kyslík) mohou být: • ENDOGENNÍHO PŮVODU (normálně se vyskytující v trávicím traktu, v respiračním traktu, na sliznicích pohlavních orgánů); tyto se uplatní při: oslabení organismu, v ranách, při perforujících onemocnění (např. zánět apendixu s perforací, rozpadající se tumory střeva a podobně). • EXOGENNÍHO PŮVODU = zejména KLOSTRIDIA U klostridií se uplatňují jejich bílkovinné toxiny, které jsou nesmírně účinné; klostridia jsou též odolná vůči zevnímu prostředí, neboť dokáží vytvářet odolné „spory“ Nejčastější klostridia a jejich působení: TETANUS (klostridium tetani) Klinicky: drobné poranění se zdánlivě zahojí, přetrvávající infekce zaplavuje organismus toxiny (tetanospasmin), které působí na gangliové buňky předních rohů míšních (snižují jejich práh dráždivosti) a vznikají křeče (typická obloukovitá poloha), zlomeniny kostí, ruptury svalů, udušení. Léčba: odstranění ložiska, antisérum, protikřečová terapie, řízená ventilací, Prevence: očkování. PLYNATÁ SNĚŤ (clostridium Welchii - perfringens) - vznik: infikací traumat (zejména těch, kde došlo k nekrozám či omezení cirkulace), - projevy: LOKÁLNÍ (plynatá sněť s rozpadem a třáskáním) a CELKOVÉ (toxemie), možnost TUKOVÉ EMBOLIE. BOTULIZMUS (otrava toxinem clostridium botulinum) - botulotoxin v konzervách, v nichž již nemusí být bakterie, jedná se tedy o „čistou toxemii“, - mechanismus účinku: poškození periferního nervového systému, - projevy: sucho v ústech a svalové obrny (polykací potíže, poruchy výslovnosti, dvojité vidění, obrna dýchacích svalů) - léčba antisérem.
Zoonozy - onemocnění, která jsou přenášena na člověka ze zvířat. ANTRAX - uhlák (bacillus anthracis), zdrojem je dobytek různého druhu, popřípadě spory na předmětech či v zemi. Jeho projevy byly probrány v jiných kapitolách. LISTERIOZA (listeria monocytogenes) Zdroj: domácí zvířata, člověk Klinicky: u dospělých osob jen vzácně těžší průběh (např. zánět mozkových blan a mozku), nejhorší je přenos transplacentární, kdy odumírá placenta (a infekce se roznese po matce) a plod polyká infikovanou plodovou vodu (infekce se roznáší po plodu) MALLEUS - VOZHŘIVKA (Actinobacillus mallei) Zdroj: lichokopytníci, vysoce nakažlivé Akutní forma: vředy, píštěle, pyemie Chronická forma: zduření uzlin, postižení plic TULAREMIE (Francisella tularensis) Přenos: divoce žijící hlodavci, i neporušenou kůží, možnost profesionálního onemocnění Formy: kožní (pupenec, nekroza, vřed), septická, spojivková (slepota), uzlinová, anginosní a plicní. Inkubace: 3-5 týdnů.
16
BRUCELOZA Zdroj: hovězího dobytka. Průnik: oděrkou na kůži.. Klinické formy jsou různě akutní, nejčastějším projevem je chronická BANGOVA CHOROBA, která trvá dlouhá léta, způsobuje potratovost a končí kachektizací nakažené osoby. VZTEKLINA Vzteklina je vždy smrtelná virová zoonoza, vnímavá jsou všechna teplokrevná zvířata. Jedná se o endemickou chorobu divoce žijících zvířat (lišky). Přenos: slinami při pokousání, respirační laboratorní nákazy, u zvířat perorálně. Klinicky: - inkubace 1-2 měsíce (záleží na vzdálenosti místa od CNS), - po nervových vláknech průnik do gangliových buněk CNS, které ničí - z CNS cestuje zpět do periferie, například do slinných a žlaz. Projevy: nevolnost, přecitlivělost v místě poranění, hypertonie, bolestivé křeče zejména polykacích svalů, paralýzy, derilium, smrt. Prevence: očkování PTAČÍ a PAPOUŠČÍ NEMOC (viz respirační nákazy) NEMOC Z KOČIČÍHO ŠKRÁBNUTÍ Původce: chlamydie (velký virus) Projev: nemoc „z kočičího škrábnutí“, nenápadný primoinfekt (škrábnutí) vede k hnisavému zánětu spádových mízních uzlin s provalením. SLINTAVKA a KULHAVKA Původce: aphtoviry) Postihují hovězí dobytek, ojediněle i přenos na člověka. Klinicky: horečka, zarudnutí sliznic, puchýře, macerace, eroze, na kůži mezi prsty, výjimečně postižení myokardu a varlat. ROTAVIROZY (viz též „alimentární nákazy“) Druhy rotavirů: lidské, opičí, hovězí, psí apod. Někdy dochází k mezidruhovému přenosu. Projevy: gastroenteritidy, patří k nejdůležitějším vyvolavatelům dětských průjmů. Často nozokomiální výskyt a výskyt v kolektivech. TOXOPLASMOZA Původce: Toxoplasma Gondi (prvok) Zdroj: kočka Klinicky: n VROZENÁ - vrozené vývojové vady mozku n ZÍSKANÁ - zvětšení krčních uzlin BALANTIDIAZA Původce: balantidium (prvok). Zdroj: prase, kontaminovaná potrava. Klinicky: průjmy, vředy, PRIONOVÉ NÁKAZY (viz alimentární nákazy)
Onemocnění vyvolaná členovci Členovci se uplatňují se dvěma způsoby – buď sami způsobují některé chorobné stavy, nebo jsou přenašeči infekcí. Nejčastější chorobou, kterou členovec přímo způsobuje je SVRAB; samičky zákožky svrabové se zavrtávají do kůže a vytvářejí chodbičky, v nichž kladou vajíčka. Vzniká svědivý zánět kůže zejména v partiích, kde je kůže měkčí (zápěstí).
17
Jiným onemocněním je TROMBIDIOZA způsobená sviluškami; projevem je tak zvaná „podzimní vyrážka“. Členovci mohou choroby přenášet, a to buď pasivně mechanicky (například běžné mouchy), popřípadě aktivně (biologický přenos), kdy mikroorganismy procházení ve členovci určitým vývojem, nebo se v něm množí.
Členovec jako „aktivní“ přenašeč MOR (přenašečem je „morová“ blecha) KLÍŠŤOVÁ (Lymská) BORRELIOZA (spirochetoza) Původce: Borrelia burgdorferi (spirálovitě stočená bakterie) Přenašeč: klíště Průběh onemocnění vzdáleně připomíná jinou spirochetozu – syfilis: 1. stadium: mapovité zarudnutí se zvětšenými uzlinami, bolesti hlavy, únava, bolesti kloubů a svalů, 2. stadium: disseminace Borelií krví, drobná kožní ložiska erythemu, zánět mozkových plen, zánět srdeční svaloviny, záněty kloubů, 3. stadium: atrofie (zmenšování) koncových partií končetin díky postižení periferních nervů, záněty velkých kloubů s poškozením chrupavek, záněty mozkových plen a mozku. V prvých dvou stadiích je onemocnění léčitelné antibiotiky ! KLÍŠŤOVÁ ENCEFALITIS Původce: virus klíšťové encefalitidy. Přenos: nakažené klíště. Projev: zánět mozkových buněk s různými následky. ŽLUTÁ ZIMNICE Původce: virus žluté zimnice. Přenos: komár. Projev: akutní hepatitis, horečky. MALARIE Nejčastější infekční onemocnění na světě. Původce: prvok plasmodium. Přenos: komár rodu Anpheles. Formy malarie: n malaria terciana - množení ve třídenních cyklech, n malaria quartana - množení ve čtyřdenních cyklech, n maligní terciana – třídení těžká forma malarie s postižením CNS. Koloběh: 1. ČLOVĚK - erytrocytární stadium: po průniku do krve plasmodia napadnou erytrocyty, ve kterých vzniknou mikrogamety, které s krví nasaje komár 2. KOMÁR rodu Anpheles (v žaludku): gamety se spojí v zygotu (prvoka), který se dělí ve sporozoity a ty se dostávají se do slinných žlaz – po píchnutí do člověka 3. ČLOVĚK - stadium RES (exoerytrocytární stadium): po bodnutí přejdou sporozoity do endotelií RES, dochází k poškození orgánů RES Patogenetické momenty: rychlost ničení erytrocytů, anemie, poškození orgánů RES, obstrukce cév sraženinami obsahujícími parazity a krvinky (následkem jsou ischemické změny například mozku), poškození ledvin, horečka. SPAVÁ NEMOC (africká, trypanosomiaza) Přenašeč: moucha tse-tse, Množení: v periferní krvi, Projevy: zvětšení uzlin, chronický zánět mozku.
18
Onemocnění vyvolaná červi (helminty) Biologický cyklus helmintů: 1. Definitivní hostitel: v něm žijí dospělí červi, kteří kladou vajíčka, z vajíček se líhnou RABDIFORMNÍ LARVY (RL). 2. Vajíčka nebo RL opouští hostitelovo tělo a ve vnějším prostředí dozrávají na INFEKČNÍ LARVY (vznik po „svléknutí RL); toto stadium může proběhnout v MEZIHOSTITELI, v němž vzniká BOUBEL s larvami 3. Infekční larvy se musí dostat do definitivního hostitele, aby z nich vznikly dospělí červi. Průnik do definitivního hostitele: potravou, kůží, prostřednictvím bodavého hmyzu. Opuštění definitivního hostitele: análně, kůží, orálně. TASEMNICE (cestoidea) Tasemnice jsou segmentovaní hermafroditní červi bez zažívací trubice. Nejvýznamnější druhy tasemnic: •
ŠKULOVEC (dibotricephallus latus) Nejdelší a pro člověka nejnebezpečnější tasemnice (odnímá vitamin B-12). Výskyt: Finsko, jezernaté kraje Má 2 mezihostitele, ve kterých je „boubel“ - KORÝŠE BUCHANKU a RYBU, která korýše pozřela; pokud člověk pozře maso ryby s boubelí, vyroste v něm dospělý červ délky až 12 m, se 4000 články. Člověk vylučuje vajíčka do vody – a proces se opakuje.
•
TASEMNICE BEZBRANNÁ (taenia saginata) Výskyt: celý svět. Mezihostitel: skot. Vzhled: 4-10 m, nad 1000 článků, skolex se 4 přísavkami a žádnými háčky. Články se vzájemně oplodňují, před oplozením mají obé orgány - po oplození se zvětší děloha s vajíčky.
•
TASEMNICE DLOUHOČLENNÁ (taenia solium) Mezihostitel: vepř, vzácně i člověk (CYSTICERKOSIS - boubele ve svalech, myokardu, mozku)
•
MĚCHOŽIL (taenia echinococcus) Mezihostitel: člověk, ovce, vepř, skot. Definitivní hostitel: pes, kočka Boubele: HIDATIDOSIS (játra, plíce, peritoneum), až velikost hlavy, někdy postižení kostí a mozku
•
TASEMNICE DĚTSKÁ (hymenolepis nana) Dětské domovy jižní Evropy. Myši, člověk, délka 2-4 cm. Průjmy, koliky, nervové příznaky, teplota.
OBLÍ HLÍSTI (nematoda) ♦
ANKYLOSTOMIAZA (měchovec, ankylostoma duodenale) Nemoc tunelářů a cihlářů. Filariformní larvy pronikají přes dermatitidu do oběhu, do dýchacích cest a po spolknutí do GIT: Ve dvanáctníku polyká natrávenou sliznici - anemizace. Po vzniku dospělého jedince: produkce vajíček, z nich vznikají RL.
19
♦
ASCARIASIS (škrkavka, ascaria lumbroides) Cyklus: Pozření vajíček s FL -- líhnou se ve dvanáctníku -- pronikají sliznicí do oběhu -- do plic -do průdušek –- spolykáním do GIT -- v GIT červ 12 cm produkující vajíčka. Komplikace: kopřivka, eosinofylie, ileus, průnik do žlučových cest, pankreatu, stehu, embolizace jaterní žilou.
♦
ENTEROBIAZA (roup, enterobius vermicularis) Spolykání vajíček, larvy kopulují v tenkém střevě a samičky kladou vajíčka kolem řiti. Děti: svědění, appendicitis, collitis. Možnost zánětlivého granulomu peritonea.
♦
TRICHINOSIS (svalovec, trichinella spiralis - z Číny) Koloběh: krysa - prase - člověk: smrt za vzniku mnohočetných boubelí
♦
STRONGILOIDASIS (strongiloides stercoralis, háďátko střevní) Koloběh stejný jako u ankylostomiazy. V GIT může vzniknout pohlavní generace a kopulovat. Nebezpečný je předčasný vznik FL ve střevě - PERITONITIS.
♦
FILARIASIS (vlasovec, V. Bancrofti) Samičky rodí mikrofilarie v intervalech, tato jsou nasáty hmyzem - přenos. Žijí stočeni v lymfatické tkáni - elefantiaza.
♦
DRAKONTIASIS (vlasovec medinský) Samička nad 100 cm v podkoží! Vypitím vody s buchankou Cyclops. Z trávicího traktu stěhování oplodněných vajíček pod kůži, za 1 rok zduření, vřed, uvolňování larev při práci ve vodě, larvy napadají korýše a proces se opakuje.
♦
TRICHURIASIS (trichuris trichura, tenkohlavec) Coecum (slepé střevo) a appendix: dráždí ke tvorbě pouzdra. Eosinoifylie.
PLOŠÍ HLÍSTI o DISTOMIAZY Koloběh: plž – krab (ryba) – člověk (vylučuje vajíčka, které konzumuje plž a cyklus se opakuje Formy: 1. plicní: z dutiny břišní pronikají larvy pře bránici do plic, kde se opouzdřují 2. jaterní: průnik z trávicí trubice do dutiny břišní a odtud do jater, do žlučových cest, vzniká poškození jater 3. střevní – vředy s krvácením o SCHISTOSOMIAZY Koloběh: Larva plave ve vodě a dostává se do člověka přes kůži (zánět kůže), oběhem se dostane do portálního řečiště, kde dospívá v pohlaví jedince, kteří kopulují. Samičky se stěhují do periferie, kde kladou vajíčka; existují 3 formy: a) Egyptská (bilharsiaza) – postižení močového měchýře, vznik papilokarcinomu, b) Africká – postižení tlustého střeva, jater a plic, c) Japonská - katajama – postižení střeva a mozku.
Onemocnění vyvolaná plísněmi Plísně mohou vytvářet VLÁKNA (nebo-li HYFY, nebo-li mycelia) a KVASINKY. Rozmnožování plísní se děje pohlavními nebo nepohlavními spory,
20
Mykozy lze dělit na povrchové a hluboké; povrchové mykozy na slizniční a kožní. Hlubobé mykozy se dělí na sekundární a primární.
POVRCHOVÉ SLIZNIČNÍ MYKOZY CANDIDOZA (neboli soor, moniliaza) Často novorozenci v dutině ústní, ale mohou být i jiné lokalizace (jícen, zevní pohlavní orgány). Vzhled: bílý povlak q
ASPERGILOZA Aspergilus produkuje nebezpečny aflatoxinu, u dětí má tato plíseň zhoubný průběh. Existuje sklon této plísně vyplňovat různé dutiny (vedlejší dutina nosní, střední ucho, plicní kaverny) – tyto útvary nazýváme ASPERGILOM. q
MUKORMYKOZA Bývá často u diabetu, u leukemií, při popáleninách. Má tendenci ucpávat cévy a šířit se pak cévním systémem. q
q
GEOTRICHOZA je podobná kandidoze.
POVRCHOVÉ KOŽNÍ MYKOZY Existují 3 skupiny těchto plísní: I. kožní saprofytické mykozy = nevirulentní plísně se stávají patogenními za určitých okolností: např. pocení, nedostatek hygieny, přemrštěný hygiena, porušení kyselého pláště. Příklady: ♦ „otruba měnlivé barvy“ (pityriasis versicolor) - žlutavé až kávové skvrny až mapy s šupinkami, po opalování bílé skvrny, neboť se kůže neopálí ♦ erythrasma - minimálně nakažlivé, vnitřní plochy stehen, šourek, ostře ohraničené nesvědivé hnědavé skvrny s lehkým olupováním, ♦ trichomycosis pamelina žluté, červené až černé lepkavé útvary na chlupech axily a genitálu. II. epidermofycie, tineae (trichofyton, epidermofyton) = virulentní plísně se uplatní při porušení fyziologických poměrů na kůži. Příklady: o TINEA INQUINALIS: svědivé, větší zánětlivé změny o TINEA PEDUM: např. forma mezi prsty. III. parazitární dermatomykozy = sám původce je tak virulentní, že vyvolá chorobu. Příklady: • MICROSPORIA: kštice dětí, kruhová ložiska s pahýly vlasů, v pubertě mizí díky mastným kyselinám z mazových žlaz, značná infenkciozita. • FAVUS při zanedbané hygieně, miskovité útvary s plísní a rohovinou páchnoucí po myšině, jizvení a zánik vlasových foliklů (alopecie). • TRICHOFYCIE postihující vlasy nebo vousy. SEKUNDÁRNÍ HLUBOKÉ MYKOZY vznikají z povrchových jejich prostupem do hloubky při oslabení organismu (nádory, diabetes, poruchy výživy, toxikomanie, AIDS, umělé prodlužování života, kortikoidy a podobně.) PRIMÁRNI HLUBOKÉ MYKOZY jsou takové, které napadají vnitřní struktury organismu bez „povrchové fáze“. Některé příklady: q
BLASTOMYKOZA (např. evropská = toruloza) Přenos: inhalací prachu, postihuje plíce.
21
q
HISTOPLASMOZA (histoplasma capsulatum (střed USA, sever Italie) Přenos: inhalací trusu drůbeže, netopýrů, rozvoj podobný jako TBC.
q
SPOROTRICHOZA - sporadicky v Evropě, chronický hnisavý ulcerující zánět kůže s kolikvací regionálních uzlin.
q
COCCIDIOMYCOSA (coccidiodes imidis) Vysoce nakažlivé, postihuje plíce.
Další příklady: ADIASPIROMYKOZA – postižení plic, RHINOSPORIDIAZA - polypy na sliznicích, spojivce, PROTOTEKOZA – kůže, vředy, CHROMOBLASTOMYCOSIS - tropy, kůže: papula, vřed.
22
