Listopad 2009 Modleme se
Korunku k Božimu milosrdenstvi každou neděli přede mši sv. “Duše, které se budou modlit tuto Korunku, zahrnuje moje milosrdenství v životě a zvláště v hodině smrti. Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit” Korunku nadiktoval Pán Ježíš sestře Faustině ve Vilně 13.-14. září 1935 jako modlitbu na utišení a zmírněním Božího hněvu. Když se modlime tutoKorunku, obětujeme Bohu Otci "Tělo a Krev, Duši a Božství" Ježíše Krista a současně prosíme "o milosrdenství pro nás a pro celý svět". Z deníčku sestry Faustyny:
V jisté chvíli, když jsem šla po chodbě do kuchyně, jsem v duši uslyšela tato slova: ,,Neustále se modli Korunku, kterou jsem tě naučil. Každý, kdo se ji bude modlit, dosáhne velkého milosrdenství v hodině smrti. Kněží ji budou dávat hříšníkům jako poslední záchranu; i kdyby byl hříšník sebevíc zatvrzelý, jestliže se jen jednou pomodlí tuto Korunku, dosáhne u mého nekonečného milosrdenství milost. Přeji si, aby mé milosrdenství poznal celý svět; nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství.” pokračování str 2
2
Dnes mi Pán řekl: "Zapiš, má dcero tato slova: Všem duším, které budou uctívat mé milosrdenství, šířit jeho úctu a povzbuzovat jiné duše k důvěře v mé milosrdenství. Tyto duše v hodině smrti nezakusí strach. Mé milosrdenství je v tomto posledním boji ochrání... Má dcero, vybízej duše k modlitbě té Korunky, kterou jsem ti odevzdal. Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit. Když se ji budou modlit i zatvrzelí hříšníci, naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná. Napiš pro zarmoucené duše: až duše uvidí a pozná velikost svých hříchů, až se před jejím zrakem otevře celá propast ubohosti, do které se ponořila, ať nezoufá, ale ať se s důvěrou vrhne do náruče mého milosrdenství jako dítě do objetí milované matky. Tyto duše mají prvenství (v nároku) na mé slitovné Srdce, mají prvenství (v nároku) na mé milosrdenství. Řekni, že žádná duše, která vzývala mé milosrdenství, se nezklamala ani nebyla zahanbena. Mám zvláštní zalíbení v duši, která uvěřila v mou dobrotu. Napiš, že když se tuto Korunku budou modlit u umírajících, postavím se mezi Otcem a umírající duší ne jako spravedlivý soudce, ale jako milosrdný Spasitel." Pán mi dal ihned poznat, jak je velice žárlivý na mé srdce. "...Dokonce i mezi řeholními sestrami se budeš cítit samotná a tehdy věz, že chci, aby ses těsněji spojovala se mnou. Jde mi o každý záchvěv tvého srdce; každý záchvěv tvé lásky se odráží v mém Srdci, žízním po tvé lásce. "Ano, ó Ježíši, ale ani mé srdce by bez Tebe nedokázalo žít, neboť i kdyby mi byla nabídnuta srdce všech tvorů, neuspokojila by hlubinu mého srdce. Při modlitbě té Korunky jsem uslyšela hlas: ,,Jak veliké milosti udělím duším, které se budou tu Korunku modlit, nitro mého milosrdenství je pohnuto vůči těm, kdo se Korunku modlí. Zapiš tato slova, má dcero, říkej světu o mém milosrdenství, ať celé
lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde den spravedlnosti. Dokud je čas, ať (se) utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla." Ach, duše lidí, kam se ukryjete v den Božího hněvu? Teď se utíkejte k prameni Božího milosrdenství. Jak veliký počet duší vidím vzdaly chválu Božímu milosrdenství a budou zpívat píseň chvály navěky. Když jsem vešla do svého pokoje, uslyšela jsem tato slova: "Každou duši, která se tu Korunku bude modlit, bráním v hodině smrti jako svou chválu a stejné výsady dosahují umírající, když se ji druzí u nich pomodli Když se u umírajícího tuto Korunku modlí, usmiřuje se Boží hněv a bezedné milosrdenství objímá duši a nitro mého milosrdenství je pohnuto pro bolestné utrpení mého Syna." Ach, kdyby všichni poznali, jak veliké je Pánovo milosrdenství a jak velice my všichni to milosrdenství potřebujeme, zvláště v té rozhodující hodině. Dnes jsem vedla boj s duchy temnoty o jednu duši - jak strašně satan Boží milosrdenství nenávidí, vidím, jak se staví proti celému tomu dílu. Ó, milosrdný Ježíši, rozepjatý na kříží, pamatuj na hodinu naší smrti. Nejmilosrdnější Ježíšovo Srdce, otevřené kopím, ukryj mě v poslední smrtelné hodině. Ó, krvi a vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj nevyčerpatelného milosrdenství pro mě, v mé smrtelné hodině umírající Ježíši, záruko milosrdenství - zmírni Boží hněv v mé smrtelné hodině. Dnes ke mně vešel Pán a řekl: "Má dcero, pomoz mi zachraňovat duše. Půjdeš k umírajícímu hříšníkovi a budeš se modlit tu Korunku, a tím mu vyprosíš důvěru v mé milosrdenství, neboť si už zoufá." Naráz jsem se ocitla v neznámém domku, kde umíral už starší člověk ve strašných mukách. Okolo postele bylo mnoho ďáblů a plačící rodina. Když jsem se začala modlit, duchové temnoty se rozprchli se sykotem a vyhrožováním protí mně, ta duše se uklidnila a plná důvěry spočinula v Pánu. V tom
3
okamžíku jsem se uviděla ve svém pokojí. Jak se to děje, nevím. Milí bratři a sestry. Každou neděli se budeme modlit přede mší svatou, Korunu k Božímu milosrdenství. A slib Pána Ježíše: Skrze modlitbu této Korunky
rád dám všechno, oč mě budou prosit, povzbudí nás k modlitbě k Božímu milosrdenství. Ať ta modlitba, nás připraví k návštěvě obrazu Ježíše milosrdného v našich domovech a zasvěcení nás, našich rodin a celé farnosti Božímu milosrdenství.
Modlí Modl se, protože proto e pamatují pamatuj ! Naší Na blízc bl zcí zem elí zaslou , abychom na ně n pamatovali pamatovali v modlitbě. modlitb . zc zemřel el si zaslouží, Měsíc listopad, Slavnost Všech Svatých a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé je to zvláštní čas, kdy myslíme na blízké zemřelé z naších rodin. Navštěvujeme jejích hroby, zapalujeme svíčky, klademe květiny. Nejdůležitější formou vzpomínky je naše modlitba. Krásným zvykem jsou i ve farnostech mše svaté, obětované za ně, kdy se modlí za jejich úmysl celá církev. Každé jméno, to je přece osobní historie každého člověka, neopakovatelný lidský osud. Naší modlitbou, děkujeme za jejich život, za dobrodiní, které nám ukazovali, úpěnlivě prosíme za odpuštění jejích provinění, hříchů. My jednou také budeme potřebovat tyto modlitby. „Modlitba za zemřelé, která má největší hodnotu před Bohem to je největší oběť, mše svatá, obětovaná za ty, kteří ještě nezůstali celkově očištění, aby mohli vejít do světla a míru Krista“ - připomíná nám Katechizmus katolické církve. Proto, zvláště v měsíci listopadu, chtějme obětovat mši sv. za naše zemřelé, kteří potřebují naší pomoc. Obětování mše sv. a naše motlitba, to je nejlepší a jediná pomoc, kterou jim můžeme poskytnou. A je to také naše povinnost, která plyne z víry ve společenství svatých. Během těchto dnů můžeme také získat odpustky pro zesnulé. Odpustky pro zesnulé Svatý Tomáš Akvinský píše: "Někteří lidé žijící na tomto světě a duše přebývající v očistci, jsou milostí v silném spojení s Bohem a přece se k nim nevysílá modlitba... Ti, kteří jsou v očistci, přestože jsou výše než
my, pro svoji neschopnost konat hřích, jsou pod námi v trestech,za které trpí a podle toho nejsou v takovém stavu, aby se za nás modlili, ale naopak, aby se za ně konaly modlitby." Církev zná jen jeden způsob spojení s dušemi v očistci. A tím jsou naše přímluvy a modlitby za ně, zvláště obětování mší svatou. Církev tak již od prvních dob křesťanství uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela za ně eucharistickou oběť. V tomto kontextu také doporučuje odpustky a kající skutky za zemřelé. Proto můžeme číst i dnes v katechismu katolické církve: "Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství svatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy." Zcela logicky lze předpokládat, že každá duše osvobozená z očistce, v okamžiku vstupu do církve oslavené bude pamatovat na ty, kteří přispěli ke zkrácení jejích časných očistcových trestů. Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: • přijetí svátosti smíření a eucharistické přijímání, • modlitba na úmysl Sv. otce, • navíc je požadováno, aby se nelnulo ke hříchu - ani k všednímu, • vykonání skutku s kterým je spojen odpustek Skutkem, se kterým je spojen odpustek je
• Od poledne 1. 11. do půlnoci 2. 11. je možné tyto odpustky pro duše v očistci získat návštěvou kostela spojenou s modlitbou Páně a vyznáním víry. • V době od 1. do 8. listopadu je možné získat plné odpustky za zemřelé návštěvou hřbitova a modlitbou se za duše v očistci (stačí v nitru).
4
Abychom mohli získat plnomocné odpustky, před slavnosti Všech svatých a vspominkou všech zemřelých bude také možnost v sobotu 31 října 2009 se vyzpovídat: 900 - 930 v Dolní Poustevně 945 - 1030 v Mikulášovicích 1045 - 1115 ve Vilémově
Svědectví dr Glorie Polo (pokračování)
EUTHANASIE A POMOC PŘI UMÍRÁNÍ. Znova jsem tedy začala vší silou křičet: „Vezměte mě odtud ven. To všechno musí být nějaký omyl. Kdo je zodpovědný za tento omyl! Vezměte mě přece ven!“ V tomto okamžiku, když jsem tak křičela, bylo moje tělo na zemi v hlubokém komatu. Byla jsem napojena na mnoho přístrojů. Byla jsem v agónii. Umírala jsem. Žádný vzduch mi už nenaplňoval plíce, ledviny už nefungovaly, „žila“ jsem už jen proto, že jsem byla napojena na přístroje a protože moje sestra, která je také lékařkou, trvala na tom, aby mě nechali napojenou. Řekla ošetřujícím lékařům a zdravotním sestrám: „Vy nejste Bohem!“ Neboť lékaři se domnívali, že se už nevyplatí, aby pokračovali v mém intensivním ošetřování. Mluvili už s mými rodinnými příslušníky a připravovali je na to, že asi zemřu a že by mě měli nechat v klidu zemřít, neboť jsem byla v opravdu hluboké agónii. Ale moje sestra nepovolila. Pozorujete ten protiklad? Já jsem ve svém životě euthanasii vždy obhajovala, takzvané právo „důstojně zemřít“. Moje sestra mohla být u mne jen proto, že sama byla lékařkou. Po celou dobu zůstala na mé straně. A představte si. V okamžiku, když moje duše byla na druhém břehu a já jsem viděla své rodiče a ze všech sil jsem na ně volala, slyšela moje sestra na tomto světě, ve své skutečnosti tehdejšího okamžiku, zcela zřetelně, jak jsem na své – naše rodiče volala, plna radosti z toho, že mě přišli vyzvednout… Ale moje sestra nepochopila toto volání.
Sama z toho skoro umřela hrůzou, když vnímala mé volání, které také opravdu skutečně u mého lůžka zřetelně slyšela. Neboť tento výkřik pro ni znamenal, že jsem šla a také chtěla odtud s konečnou platností. A tak ze své strany křičela : „Moje sestra teď zemřela! Ten zápas prohrála.“ ZKOUŠKA A znovu jsem začala křičet: „Copak nerozumíte! Vezměte mě přece odtud pryč, neboť jsem katolička! To všechno musí být nějaké nedorozumění, omyl! Kdopak se tu zmýlil? Prosím, vezměte mě přece odtud ven!“ A když nanovo tak zoufalá křičím, najednou slyším nějaký hlas, je to tak sladký a milý hlas, je to nebeský hlas. A když ho slyším, celá má duše se otřese radostným vzrušením. Moje duše se plní hlubokým pokojem a nepředstavitelným pocitem lásky. A všechny tyto temné postavy a tato odporná havěť, která byla kolem mě, prchá spěšně a zděšeně zpět, protože nemohla odporovat této lásce. A také nemohou snést ten pokoj. Okolo mě se tedy rozhostí tento nepopsatelný pokoj a vnímám, jak mi tento půvabný hlas říká: „Nuže dobře, když jsi skutečně katolička, dovedeš mi jistě říci, jak zní Desatero Božích přikázání!“ Jaká to pro mě neblahá výzva. Teď jsem se měla ztrapnit. Sama jsem si vytvořila léčku svým výkřikem a vyznáním. Celý svět měl teď mít možnost slyšet věrolomnost mého slova, mé falešné vyznání. Strašná představa pro mě. Dokážete si to představit? Sotva jsem ještě věděla, že je deset přikázání. Ale to bylo už také všechno. Potom „tabula rasa“. U sta
5
hromů, jak se z toho dostanu? Co jen mám dělat? Jen se nevzdávat, nějak to už půjde! BUDEŠ SVÉHO BOHA MILOVAT NADE VŠECHNO… Moje matka přece vždycky mluvila o prvním přikázání lásky. Konečně mají její výroky pro mě také praktickou cenu. Její trvalá nabádání a poučování přece nebyla nadarmo. Nyní přišla ta hodina, abych dokázala, že jsem hodná, poslušná dceruška. Moje maminka bude mít z toho radost. Podívejme se, jestli projdu s těmito minimálními znalostmi, aniž by se ukázala zbývající nevědomost. Myslela jsem, že to už nějak dám dohromady, jak jsem na to už byla vždycky zvyklá ze svého dosavadního života. Vždycky jsem měla ty nejlepší výmluvy a dovedla jsem ze všeho vykličkovat. Vždycky jsem se tímto způsobem tak ospravedlnila a obhájila, že si prostě nikdo nevšiml, co všechno nevím a neumím. A tak si to představuji i teď a prostě začínám říkat: „První přikázání zní: „Budeš svého Boha milovat nade všechno a svého bližního jako sám sebe…!“ A už slyším odpověď: „Velmi dobře!“ Ale hned nato ten milý hlas říká: „A TY? Milovala jsi své bližní?“ Hned nato odpovídám: „Ano, ano, milovala jsem je; ano skutečně jsem je milovala, ano, ano, milovala jsem je!“ A z druhé strany vnímám: „NE!“ Krátké, průzračně jasné NE! A nyní mě prosím dobře poslouchejte! Když jsem uslyšela toto NE, tu mě to zasáhlo jako blesk. Teprve teď jsem opravdu správně vnímala zásah blesku. Bylo to jako šok, byla jsem jako ochromená. Do háje. A tento hlas pokračoval dále: „Ne, nemilovala jsi svého Pána Boha nade všechno! A ještě mnohem méně jsi milovala svého bližního jako sebe samu! Sama sis utvořila svého PÁNABOHA, upravila sis svého BOHA, jak se Ti právě hodilo. Popřála jsi PÁNU BOHU místo jen v okamžicích svého života, když jsi byla v největší nouzi. Byl takříkajíc Tvou NOUZOVKOU! Vrhala ses před NÍM na zem, když jsi byla ještě chudá, když Tvoje rodina žila v úplně prostých poměrech a Ty jsi chtěla mít bezpodmínečně dobré odborné vzdělání a
postavení ve společnosti. Ano, tehdy ses modlila každý den a trávila jsi tím mnoho času. Mnoho hodin ses úpěnlivě obracela k PÁNU, prosilas HO a plazila se před NÍM na kolenou. Nepřetržitě ses za to modlila a vysílala prosby vzhůru, aby Tě ráčil vysvobodit z Tvé bídy, aby Ti umožnil úctyhodné odborné vzdělání a dal Ti stát se jednou z uznávaných osobností ve společnosti. Když jsi byla v nouzi, chtěla jsi prostě jen peníze. ,Teď hned jeden růženec, PANE, ale prosím pak mi nezapomeň také hned nechat poslat peníze!‘ Takových a takových podobných přece bylo mnoho Tvých modliteb! A to byl celý Tvůj vztah k BOHU! Tak jsi se stýkala se svým PÁNEM BOHEM a podle svých představ jsi Jemu přidělovala libovolné místo ve svém životě!“ A bylo tomu skutečně tak, jednala jsem tak s Pánem Bohem ve svém životě. Je to smutná pravda, kterou nemohu ani přikrášlit ani popřít. Mohu k tomu jen říci, že Bůh byl pro mě druhem „bankomatu“. Vhodila jsem „jeden růženec“ a pak se musel snést resp. vypadnout peněžní obnos, bankovky. To byl můj vztah k Pánu Bohu. A bylo mi to ukázáno a bylo to i mně samotné zcela jasné. Jakmile Pán dovolil, že jsem ukončila své dobré odborné vzdělání, jakmile ON připustil, že jsem měla „ve společnosti jméno“, že jsem byla „někým“; jakmile on dovolil, abych se dostala k penězům a mohla si mnoho dovolit, byl pro mě Pán Bůh najednou nedůležitý – ON se stal vedlejší věcí v mém životě. Začala jsem si sama o sobě hodně domýšlet – DOMÝŠLIVOST je velmi nebezpečným úsekem na cestě životem! Mé EGO rostlo do gigantických rozměrů! Ani jsem nebyla schopna nejmenšího gesta lásky, a už vůbec ne vděčnosti vůči PÁNU! Být vděčný! Nikdy a jaktěživa ne! Pročpak také! Vždyť jsem všechno dokázala sama! Učinila jsem se „NĚKÝM“. JÁ sama jsem dosáhla všeho, o čem jsem snila. Byla jsem totálně slepá, už jsem si nedokázala vzpomenout na své úpěni! Nebylo pro mě možné říci: „Pane, děkuji za tento další den, který mi dáváš! Děkuji TI za své zdraví!
6
Děkuji TI za život a zdraví mých dětí; děkuji TI, že máme střechu nad hlavou; pomoz přece i chudákům, kteří jsou bez přístřeší a nevědí, čím se dnes budou živit! Dej jim přece alespoň něco k jídlu; nenechávej je samotné; stůj při nich!“ NIC z toho všeho jsem nedokázala říci. Nebyla jsem toho schopná. Ani jsem na to nepomyslela. Byla jsem zcela ponořena do
svého JÁ. A JÁ mně samotné stačilo. A tak jsem byla tím nejnevděčnějším stvořením, jaké si lze představit. A ještě k tomu, že jsem nebyla schopná žádné vděčnosti, dokonce jsem Pánem Bohem pohrdala a vydávala jsem Ho na pospas zesměšňování. Bude pokračování
_______________________________________________________________ Od neděle 1 listopadu 2009, v Dolnopoustevenském obvodu, bude následující pořádek bohoslužeb: BOHOSLUŽBY
SVÁTOST SMÍŘENÍ
Dolní Poustevna
neděle: pátek: každý pátek 00 30 9 Korunka k Božímu 17 adorace a od 1730 hod. milosrdenství růženec a každou třetí 00 15 18 Mše sv. sobotu v měsíci 9 Mše sv. od 930 – 1030
Mikulášovice
každý čtvrtek neděle: čtvrtek: 15 30 10 Korunka k Božímu 17 adorace a od 1730 hod. milosrdenství růženec a každou první 00 30 18 Mše sv. sobotu v měsíci 10 Mše sv. od 930 – 1030
Vilémov
neděle: 800 Mše sv. po Mši sv. Korunka k Božímu milosrdenství
středa: každou středu 30 17 adorace a od 1730 hod. růženec a každou druhou 00 18 Mše sv. sobotu v měsíci od 930 – 1030
Lobendava
sobota:
úterý: 1730 adorace 1800 Mše sv.
30
15 růženec 1600 Mše sv.
Farník: místo vydání: Dolní Poustevna. Vydavatel: Římskokatolický úřad Dolní Poustevna, Lobendavská 112, 407 82 Dolní Poustevna. tel. 412 331 543. www.farnostpoustevna.estranky.cz mail:
[email protected] Materiál zpracoval a připravil: P. Jacek Kotisz. Korektura textu: Antonín Tobiška.
