MODERNÍ VYUČOVÁNÍ. Moderní výuka přírodních věd. Každé dítě musí zažít radost z poznání. Téma: MATEMATIKA A PŘÍRODNÍ VĚDY

MODERNÍ

VYUČOVÁNÍ Moderní výuka přírodních věd květen–červen / 2012

Příprava dnešních studentů na příležitosti zítřka

Téma: MATEMATIKA A PŘÍRODNÍ VĚDY

Každé dítě musí zažít radost z poznání Prof. Milan Hejný o matematice, která v dětech vzbuzuje skutečný zájem

Cena 49 Kč / 2 €

časopis na podporu rozvoje vzdělání a školství

03/2012

Experimentální výuka přírodních věd

Software

Rozhraní

[email protected]

Úlohy

Čidla

Záruka

www.pasco.cz

Editorial | Leona Gergelová Šteigrová

8 Cimrmanův odkaz matematice a přírodním vědám Všemi rozhovory, které jsme pro toto vydání chystali – bez ohledu na to, zda šlo o matematiku, fyziku, nebo chemii – se prolínaly stále stejné otázky…

Jak přiblížit „školskou“ reálnému životu žáků a studentů? Jak jim pomoct k poznání toho, co budou skutečně potřebovat? Jak oddělit to důležité, co se bude jednou skutečně hodit, od toho, co lze po písemce zapomenout? Asi vás nepřekvapí, že odpovědi na tyto otázky hledal už Jára Cimrman, když za trest začal vyučovat v Haliči. Překvapivá však může být aktuálnost jeho poznatků pro dnešní dobu. Připomeňme si dva z šesti úhelných pilířů Cimrmanovy pedagogiky: Zásada futurismu – Cimrman neučil žáky tomu, co potřebovali v danou chvíli, nýbrž věcem, které budou potřebovat v budoucnu.

Separace průtokových poznatků – kdy Cimrman udělal v procesech zapomínání pořádek a přesně určil devět desetin poznatků průtokových, které děti musely zapomenout (zabudka), a desetinu poznatků, které si děti směly pamatovat (nězabudka). Dnes již můžeme spíše přikročit k inovaci učebních obsahů, pokusit se nepředávat za každou cenu vše, co jsme se jako učitelé za celý život naučili, ale více se orientovat na nězabudku, kterou děti v životě skutečně využijí a nezapomenou po prvním zkoušení. A co radí současní odborníci, s kterými jsme si při přípravě tohoto čísla povídali? Buďte dětem partnerem, průvodcem, zaujměte je hrou, experimentem, otázkami z reálného života, které pomohou intelektuální přítomnosti všech žáků. Neprozrazujte jim řešení či vzorečky předem – k poznání si musí přijít každý sám. Dopřejte jim radost z vlastní autenticity při nalezení odpovědí a řešení. A neboje se přiznat si, že sami občas všemu nerozumíte a neumíte odpovědět na dětské „proč“. Právě empatie člověku dovolí rozeznávat mezi ustrašeným žákem s pocitem méněcennosti, který si tak blokuje i všechno tvořivé myšlení, a otevřenou dětskou myslí, s níž děti do školy vstupují. Příjemné čtení a krásné prázdniny Vám přeje Leona Gergelová Šteigrová

Šéfredaktorka: Leona Gergelová Šteigrová e-mail: [email protected] Slovenská redakce: Eva Amzlerová tel.: +421 905 273 722, e-mail: [email protected] Grafický design, zpracování, sazba, tisk: ARTAX, Žabovřeská 16, 616 00 Brno, www.artax.cz Inzerce: Kateřina Vágnerová e-mail: [email protected]

11 12 14 16 17 20 22 24 25 26 27 29 31 32

Ačkoliv by se v dnešní době jistě nejednalo o výuku správného telefonování zaostalých mužiků skutečnost, že budoucí povolání si dnes těžko dokážeme správně představit (stejně jako jsme si před 10–20 lety nedokázali představit některá povolání dneška), nás přivádí k zamyšlení, co tedy vlastně máme učit. Poznatky se budou měnit, ale otevřenost vůči poznání, pochopení a logické a systematické myšlení nám zůstanou.

Moderní vyučování Časopis na podporu rozvoje škol XVII. ročník, číslo vydání 3/2012 Vyšlo dne: 12. 6. 2012 Vydává AISIS Kladno, občanské sdružení, IČ 67 79 88 53 Reg-MV ČR VS1/1–1/38514/98-R Náklad: 4 000 ks Adresa redakce: Gorkého 499, Kladno 272 01

9

34 35 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49

50

Z obsahu

Editorial

Téma | O matematice Rozhovor | Prof. Milan Hejný Každé dítě musí zažít radost z poznání... Pohled nakladatele | Fraus Hejného matematika v učebnicích Rozhovor | Jitka Michnová Tvořivější, nadšené a zvídavé děti – i to může být matematika Pohled učitele | Renata Mikolašová Napsali jste nám o vaší zkušenosti s matematikou… Matematika | Ukázky úloh pro 1.–5. ročník ZŠ Rozhovor | Pavla Polechová o matematice v MŠ Téma | Hejného matematika i pro druhý stupeň Matematika i pro druhý stupeň a často ještě mnohem dál Rozhovor | Irena Dvořáková, Heuréka Fyzika, která baví děti i učitele Rozhovor | Prof. Hana Čtrnáctová Školní chemie a reálný život Anketa | Spolupráce firem a škol Rozhovor | Silvie Konaré Znalosti jsou stejně důležité jako schopnost komunikovat... Pozvánka | Filmový festival Matematicko-fyzikální fakulty Matematicko-fyzikální fakulta UK slaví filmovým festivalem Projekt pro MST | Věda má budoucnost Téma | Moderní výuka přírodních věd Reportáž | PASCO konference Aplikace | Learning Suite Získejte všechny bezplatné aplikace od Microsoftu Z Vaší školy | Experiment s e vrací do ZŠ na Frýdlantsku Měření PH v přírodě | Rozhovor se starostou města Frýdlantu Téma | Regionální učebnice Jak na regionální učebnice Téma | Environmentální výuka Jak na enviromentální výuku Projekt | Ekoškola hrou Hrou k poznání | Ekoškola hrou! | Ekopříručka Téma | Klávesnicová gramotnost Není psaní jako psaní Inspirace pro školy | Moderní dějiny a česká literatura Jak a proč učit moderní dějiny?0 Projekt | Tolerance a poznání jiných kultur Labyrint světa a ráj srdce Konference | Občanské vzdělávání „Mluvte za jízdy s řidičem Rozhovor | Petr Gapko nejen o finanční gramotnost Rozumíme penězům– podpora finančního vzdělávání Inspirace | Občanská a multikulturní výchova Multipolis desková hra pro školy Projekty Vaší školy ICT ve výuce | Projektová výuka a průřezová témata Inspirace | Možnosti školního preventivního programu Z Vaší školy | Projektový den podle Ámose Inspirace z Vaší školy | Zahraniční asistent v ZŠ Sluníčko Projekty z Vaší školy | Podpora dětem s autismem Online poradna pro vzdělávání dětí s autismem Odstraňování bariér při vzdělávání žáků s autismem Napsali jste nám | Inspirace z Vaší školy Hurá do školy | Firemní školka Slunečnice

www.modernivyucovani.cz

5 6

Distribuce: ve vybraných knihkupectvích: Knihkupectví CENTRUM, Ostrovní 30, Praha 1 • Carolinum, Celetná 18, Praha 1 • ALBRA, Havlíčkova 92, Úvaly • Knihkupectví Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1 • Lector Benevolus, Kounicova 65a, Brno • Podještědské knihkupectví, Moskevská 28, Liberec • Portál, Jindřišská 30, Praha 1 • Knihkupectví Svatava No-

váčková, Štefánikova 2462, Zlín • Knihkupectví Litera, Divadelní 6, Brno • SVI literatury, Ped. fak. UK, M. D. Rettigové 4, Praha • S-Centrum, s. r. o., Studentská 15, Menza JU, České Budějovice • Prodejna literatury, Ped. fak. MU, Poříčí 9, Brno • Knihkupectví Fišer, Kaprova ulice, Praha 1 • FF UK, nám. J. Palacha 2, Praha 1 Registrace: MK ČR E 7091, ISSN 1211–6858 Cena: 49 Kč/2 €

moderní vyučování

3

Moderní vyučování od září v novém! Také na září chystáte změny ve vaší škole, ve výuce, v práci s dětmi? • Rádi bychom vám v tom pomohli, a tak i my měníme Moderní vyučování, aby vám bylo inspirativní podporou pro vaši práci. • Chystáme pro vás několik změn, které mají za cíl podporovat vaši práci s dětmi, aktivity ve škole i spolupráci s rodiči a veřejností.

Od září vám bude Moderní vyučování k dispozici v tištěné i v elektronické verzi. Každá škola, která již má nebo si nově objedná předplatné časopisu, získá pro své učitele a rodiče svých žáků a studentů přístup k elektronické verzi časopisu. Elektronická verze bude obsahovat i doplňující články či užitečné materiály k vyjmutí a okamžitému využití.

Pokračovat budeme v přípravě tematicky zaměřených vydání – na výběru témat budeme spolupracovat s vámi i s odborníky z dané oblasti. Možná vás ve škole provázejí starosti, které odsouvají „na později“ věci zajímavé, přínosné a důležité, jimiž byste se chtěli věnovat. Moderní vyučování vám bude pravidelně přinášet inspirativní a zajímavé informace a zkušenosti z oblastí, které jsou pro vzdělávání klíčové. Spolu s našimi odborníky a experty z praxe se zaměříme na témata jako profese učitele, vedení školy a klima ve škole, měření, hodnocení a ověřování, soft skills, kreativita a další dovednosti, škola a veřejnost apod. Rádi se budeme věnovat i otázkám, které nám zašlete právě vy.

Roční předplatné, které obsahuje celkem pět vydání (v únoru, dubnu, červnu, září a listopadu), činí 220 Kč. Slevu poskytujeme při odběru tří a více výtisků jednoho vydání jedním odběratelem (199 Kč /jedno předplatné na rok). Pro objednání předplatného stačí zavolat na bezplatnou infolinku České pošty 800 300 302 nebo napsat e-mail na [email protected] či přímo k nám do redakce: [email protected]. Adresa redakce je vám k dispozici i pro další otázky či náměty.

Více na: www.modernivyucovani.cz

4


MODERNÍ

VYUČOVÁNÍ

Téma | O matematice

O matematice nejen v Čechách Matematika se v určitých vlnách objevuje i v zájmu českých médií, leč bohužel vždy spíše v momentech ne příliš příjemných. Velkou vlnu diskusí, které ale nevyústily do konkrétních návrhů a řešení, vzbudila PISA 2009, nedávno zase rezonovala debata o státních maturitách z matematiky. Průběžně se pak ozývají hlasy firem, pro které je schopnost myšlení vybudovaná právě na základech matematiky a logiky a dostatek kvalitních absolventů v přírodovědných oborech jednou z klíčových otázek české konkurenceschopnosti. připravila Leona G. Šteigrová První velkou debatu na téma matematika v Čechách vyvolalo nejprve šetření TIMMS a poté PISA 2009, přičemž oba výzkumy potvrdily to stejné – že s matematikou jsme na tom hůř a hůř. V šetření PISA byl výsledek českých žáků v matematické gramotnosti sice (alespoň) průměrný (čeští žáci s výsledkem 493 bodů zůstali za průměrem zemí OECD, který je 496 bodů), nicméně alarmující bylo samo zjištění, že v období od roku 2003 do roku 2009 se výsledky českých žáků zhoršily nejvíce ze všech zemí, které se obou cyklů výzkumu zúčastnily. Obdobné průměrné výsledky jako ČR měly i země našeho „pohabsburského“ dědictví, naopak daleko před námi bylo ze zemí EU tradičně Finsko, Nizozemí, Belgie, Estonsko, Německo aj. Z výzkumu navíc vyplynulo, že dívky i chlapci měli téměř stejné výsledky a že obecně horší výsledky se týkají všech druhů škol s výjimkou škol speciálních, které zůstaly zhruba na stejné úrovni. Jak však v našem rozhovoru zdůrazňuje prof. Hejný, alarmující na obou šetřeních je skutečnost, že čeští žáci a studenti mají velkou nelibost vůči matematice. Právě tento negativní postoj vůči matematice

je věc dlouhodobá, kterou nelze snadno napravit, a která bude mít vážné dopady i na budoucnost. A pokud v tomto čísle zmiňujeme i přírodní vědy, pak můžeme jedním dechem říct to stejné i o výsledcích v přírodovědné gramotnosti: výsledek průměrný, nicméně za poměrně krátké časové období od roku 2006 do roku 2009 doznaly výsledky českých žáků druhého nejvyššího zhoršení mezi zúčastněnými zeměmi. Ke zhoršení došlo ve všech druzích škol kromě středních odborných škol bez maturity, kde se výsledky téměř nezměnily. Zatím poslední „matematickou diskusi“ vyvolaly státní maturity z matematiky. Jak v rozhovoru pro Hospodářské noviny připustil i dlouholetý zastánce povinné maturity z matematiky a ředitel PORG Václav Klaus ml., i on jako vystudovaný matematik počítal úlohy hodinu a padesát sedm minut, což rozhodně neodpovídá tomu, jak by měla státní maturita vypadat. Zřejmě by neměla být IQ testem, který vyplňujeme pod časovým presem, bez možnosti hlubšího přemýšlení, a může být spíše otázkou osobní psychické odolnosti,

než trvalé znalosti. S Václavem Klausem lze souhlasit i v tom, že následná „harmonizace“ ze strany Cermatu, který je odpovědný za kvalitní přípravu státních maturit (a rozhodně v tomto směru netrpí nedostatkem finančních prostředků), je spíše podvodem s výsledky s ohledem na veřejné mínění. Naopak lze v tomto ocenit přístup nového ministra školství Petra Fialy, který chybu otevřeně přiznal a jménem ministerstva se maturantům omluvil. Stále více však na význam matematiky upozorňují soukromé firmy, které si uvědomují, že matematika není jen o počítání, ale o způsobu myšlení, logickém a systematickém uvažování, které se následně promítne v celé řadě dalších dovedností a znalostí. Jednou z iniciativ je Matematika s chutí, která se snaží podpořit učitele matematiky na nejnižších stupních v tom, aby se snažili děti více zaujmout, a zatraktivnit tak tento často neoblíbený předmět. Komplexní odpovědí na otázku „jak matematiku zatraktivnit“ je však spíše ucelená a vyzkoušená metodika, podpořená již hotovou sadou učebnic, kterou se v tomto vydání rovněž zabýváme.

SOUTĚŽ Otázka povinné maturity z matematiky byla již v médiích položena mnohokrát, často však na ni odpovídala široká veřejnost se svým osobním pohledem opřeným o vlastní zkušenost. Jaký je však váš názor? Znechutila by tato povinnost matematiku žákům ještě více? Nebo by byla návratem k důrazu na exaktní vědy a logické přemýšlení? Napište nám svůj názor a získejte jednu z uvedených cen: Měla by být maturita z matematiky povinná? A) Ano, určitě by byla prospěšná. B) Ne, vedlo by to jen k dalšímu biflování pro účely testu a žáci a studenti by měli matematiku ještě méně rádi než nyní. C) Asi by to bylo prospěšné, ale obával/a bych se toho, aby se matematika nezvrhla jen v přípravu na úlohy v testu. D) Mám jiný názor: myslím si, že…

Odpovědi nám prosím zasílejte do 30. června 2012 e-mailem na adresu redakce: [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte slovo „soutěž“).

Pro tři z vás, jejichž odpovědi vylosujeme, máme připravenu: • sadu učebnic matematiky FRAUS pro 1. až 5. ročník ZŠ a • nové (či prodloužení stávajícího) předplatné časopisu Moderní vyučování na jeden rok. Nové předplatné rovněž můžete darovat jiné škole. Partnerem soutěže je nakladatelství FRAUS.


5

Rozhovor | Prof. Milan Hejný

Každé dítě musí zažít radost z poznání a pocit vlastní autenticity při řešení otázek Rozhovor s prof. Milanem Hejným o matematice, která děti baví a učí je logicky a systematicky přemýšlet připravila Leona G. Šteigrová Na matematiku existuje řada velmi rozporuplných pohledů. Jaké jsou vaše vzpomínky? Nebavila vás, báli jste se písemek, chtěli jste ji mít už za sebou, děsila vás možnost povinné maturity z matematiky? Nebo jste patřili k těm šťastnějším, kteří v ní objevili její kouzlo a význam pro budoucí život? Na řadě českých škol se již naštěstí zabydlel k výuce matematiky přístup, který klade hlavní důraz na poznání, na radost z řešení otázek, na zapojení i těch nejslabších žáků. Přístup, který v budoucnu dětem otevře dveře všude tam, kde je třeba logické a systematické myšlení. O této metodě výuky matematiky jsme si povídali s jejím tvůrcem prof. Milanem Hejným. Co vás osobně na matematice tak upoutalo, že jste se jí rozhodl celoživotně věnovat? Nemohu říct, že bych na základní škole v matematice exceloval, možná naopak. Měl jsem ale velice chytrého otce, jenž mi ukázal i jiný pohled na matematiku – který byl úplně jiný než ona „školská matematika“. Právě díky tomuto jeho přístupu jsem ale předčil své spolužáky ve chvíli, kdy přišly na řadu zlomky či záporná čísla, kterým jsem díky tatínkově matematice rozuměl. Pak už přišly na řadu olympiády v matematice, a tak jsem šel nakonec studovat matematicko-fyzikální fakultu do Prahy. Od počátku jste se chtěl věnovat práci s dětmi – didaktice matematiky? Hlavní impulz ve mně vzbudil až zážitek s mým synem, který podle mě byl na matematiku dobrý, ale jeho postupy pro řešení úloh nebyly shodné s těmi, které vyučovala a chtěla od žáků vidět paní učitelka. Jeden z nesouladů s přístupem této paní učitelky mě přivedl k tomu, abych sám začal učit. Domluvil jsem si tedy na jedné škole možnost bezplatně vyučovat jednu třídu, přičemž můj vědecký zájem se přeorientoval právě na práci s dětmi a výuku matematiky. V této činnosti se ke mně přidalo ještě několik kolegů, se kterými jsme pak své poznatky a zkušenosti shrnuli do dodnes používané publikace k metodice matematiky. V těch dobách vznikl i můj deník, kam jsem si opět na radu svého otce zapisoval vše, co mě překvapilo, čemu jsem nerozuměl. Nyní je to pro mě velmi cenný

6


materiál pro práci na didaktice a metodice matematiky.

Každé dítě musí být v hodině intelektuálně přítomno

Počítal jste od počátku s tím, že z vašeho přístupu k matematice vzniknou učebnice využívané dnes na školách? Vůbec ne. Své poznatky z vyučování a vědecké práce jsem považoval spíše za teorie. Nicméně mě oslovilo vydavatelství Fraus s nabídkou vydat učebnice matematiky pro 1. až 5. ročník. Věřím, že tyto učebnice přinášející naprosto odlišný přístup jsou investicí do budoucnosti.

Vy se tedy snažíte svým přístupem zaujmout matematikou všechny děti a nevyhledávat jen ty matematicky nadané? Přesně tak, toto není elitářská učebnice pro „horních deset tisíc dětí“, to je skutečně komplexní učebnice pro každého. Klíčové zde je, aby každé dítě během hodiny bylo zaměstnáno, něco dělalo, bylo intelektuálně přítomno.

Kudy tedy vede cesta od teorie k praktické výuce? Mně a našemu týmu pro přípravu učebnic bylo od počátku jasné, že nejdůležitější je vyzkoušet učebnice v praxi – protože pokud by to děti nebraly, bylo by to k ničemu. I zde jsme však měli velké štěstí, protože u nás studovala paní Jitka Michnová, z jejíž diplomové práce bylo evidentní, že je právě tou učitelkou, kterou hledáme. Naší metodě od počátku věřila a výsledky, které ve třídě měla, byly skutečně neuvěřitelné. V médiích toho bylo o jejích výsledcích napsáno již mnoho – včetně toho, kdy v soutěži Cvrček dosáhlo z více než osmi tisíc dětí Středočeského kraje plného počtu bodů jen 25 dětí, z toho pět žáků Jitky Michnové. Co je ale z mého pohledu mnohem důležitější než tyto špičkové výkony, je fakt, že její nejslabší žák, který byl v první třídě v psychologické poradně navržen do praktické školy, byl lepší než středočeský průměr.

Poznání nepřichází zvenčí, od učitele či učebnice, dopracovat se k němu musí každý sám Co tedy ve svém přístupu považujete za nejdůležitější? Poznání žáci nedostávají ani od učitele, ani od učebnice. Poznání nepřichází zvenčí. K poznání se dopracují děti samy. Tato cesta k poznání je samozřejmě dlouhá. Tradiční učitelé mohou být iritováni tím, že celou hodinu stráví jednou úlohou, možná ji ani nedořeší. Normálně by jich vyřešili osm. Jenže on či ona si absolutně neuvědomí, že zde nejde o nácvik řešení úloh, ale především o rozvíjení myšlení. A když se děti podílejí na hledání samotného řešení, doberou se k výsledku, který není „cizí“, je skutečně jejich, ony na něj přišly. Navíc pečlivě pracujeme s rozdílem mezi procesem a konceptem – přirozeně je nám dáno, že naše myšlení prochází procesem, aby došlo ke konceptu. Tradičně to ale ve

Rozhovor | Prof. Milan Hejný

škole činíme naopak – ukážeme dětem vzoreček, tedy koncept, a pak je nutíme dosazovat do něho, aniž by prošli procesem poznáním. I nejslabší dítě musí zažít radost z poznání Lze však tento přístup aplikovat ve třídě, kde jsou různě nadaní žáci? Přirozeně. Jen musí být výuka organizována tak, aby i ti nejtalentovanější žáci, i ti nejslabší, pracovali. My jsme připravili úlohy, při nichž si každé dítě může určit tempo, jakým jde vpřed. I to nejslabší dítě ale musí zažít radost z poznání. Musí mít onu radost, že řešení vymyslelo, že není takříkajíc intelektuální příživník. Žák ví, že není tak rychlý jako někdo jiný, ale také ví, že sám na řešení přišel – že ten je autentický, nikoli protetický. Nejlepší učitel dětem nic neprozrazuje, odpovědnost za chybu nechává na nich, je jim ale skutečným partnerem Co je tedy nejdůležitější vlastností učitele, aby takto děti vedl? Nic dětem neprozradit, umět se jim přizpůsobovat a být jim partnerem. Děti mohou najít nejrůznější řešení, mít řadu nápadů, ale učitel není od toho, aby jen říkal, co je dobře a co špatně. Z toho, přiznávám, má řada učitelů strach. Strach z toho být přistižen, že třeba i něco neví. Učitel nemá vstupovat do myšlenkových pochodů dětí a odpovědnost za případnou chybu má nechávat na nich. Zde totiž zcela platí, že chyba je cesta k poznání. Pokud se dítě dopustí chyby, tou nejhorší variantou je říct mu: „Tady je chyba, mělo to být tak a tak.“ Tím ho odstavíme pouze do role konzumenta. Ideální řešení je ukázat jinou úlohu, při níž si děti samy uvědomí svou předchozí chybu. Sloupečky úloh nejsou o poznání, ale o stereotypním, nudném nácviku – který nikam nevede Je tento přístup pro děti přirozenější, snazší? Samozřejmě. Své poznání nepřebírá žák od autority, od učitele, ale od svého kamaráda, jazykem jemu blízkým, velmi přirozeným způsobem. Nezahání ho to do kouta. A navíc vychází i z genetické podmíněnosti, která je patrná i v kognitivní sféře – děti jsou „naprogramovány“ na to, aby postupovaly nahoru, aby poznávaly nové věci. Pokud jim dáme sloupečky úloh, kde není poznání, ale jen stereotypní nácvik, nebaví je to, jsou tím otrávení. A nejhorší je, že ti slabší žáci, mezi které jsem patřil i já, se pak jen bojí, že se bude zase počítat, že ostatní pak učitel pochválí, jak jsou rychlí, kdežto oni budou zase ti pomalí. Suma sumárum

– na jedné straně frustrace, na druhé nuda. To je pravý opak toho, o co se snažíme my. Jaký pokrok děti touto metodou v matematice dělají? Obecně víme, že děti v první třídě nemají jít nad číslo dvacet, ve třetí třetí nad tisícovku. Pokud však necháváme děti v první třídě tvořit vlastní úlohy, pro spolužáky nebo pro učitele, ony samy tam použijí i milion. My dospělí se tváříme, že to nesmějí, ale oni tomu rozumějí. Zde je patrný ten obrovský intelektuální potenciál, který naše malá země má. My se jej ale jakoby snažíme nerozvíjet. Jenomže velké země si mohou dovolit vychovávat extenzivně – udržovat slabší průměr a pečovat o svou špičku. Malé země, jako jsme my, si to dovolit nemohou. My nesmíme nechat promarnit talenty, které máme. Zmínil jste složitější příklady – je tedy možné vaší metodou přistupovat i ke složitější matematice? I vysokoškolskou matematiku lze takto vyučovat. Já tak například vyučuji budoucí druhostupňové učitele teorii množin hlavně pomocí úloh. Bohužel studenti mají často za sebou tak dlouhé školování vzorcologie, že jsou pak nešťastní, pokud jim řeknu, aby si vzoreček objevili sami. A když už ho objeví, chtějí ode mě potvrdit správnost tohoto zjištění. To by se u dětí zvyklých na naši metodu nestalo. Jinak v tuto chvíli pracujeme na sbírkách úloh, které by byly pro 6. až 9. ročníky, nicméně podle některých učitelů jsou některé naše úlohy složité i pro maturanty. Tento váš přístup zní však spíše jako obecný princip, aplikovatelný na všechny předměty, zejména na ty méně oblíbené a pro děti neatraktivní. Nebo je skutečně jen výsadou matematiků? Matematika má v tomto výsadní postavení, protože s poměrně malou faktografickou a pojmovou výbavou lze formulovat hodně těžké úlohy a zejména jejich široké spektrum. Proto je pro tuto metodu tak vhodná.

Prof. RNDr. Milan Hejný Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty na Karlově univerzitě v Praze (1959) působil na ČVUT v Praze, VŠD v Žilině, MFF v Bratislavě a od roku 1991 působí na Karlově univerzitě, kde v roce 1993 získal titul profesora matematiky a didaktiky matematiky. Milan Hejný mnoho let učil matematiku na základních školách a od roku 1976, kdy společně se svým otcem Vítem Hejným založil letní školy Pythagoras, věnuje všechny svoje síly výzkumu, přípravě budoucích učitelů a práci s učiteli nejen v ČR a SR, ale i v zahraničí (například v Montrealu vedl dvouměsíční intenzivní kvalifikační kurz učitelů Kanady). Po roce 1989 krátce působil i jako náměstek ministra školství. Za svoji pedagogickou a vědeckou práci byl prof. Hejný oceněn nejvyšším vyznamenáním Jednoty českých matematiků i nejvyšším vyznamenáním Jednoty slovenských matematiků a fyziků. Prof. Hejný je světově uznávaný odborník, který přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a dlouhodobě působil na univerzitách v USA a Kanadě.

Největším úspěchem je skutečný zájem dětí o matematiku

ká změna není v učitelské praxi snadným přestupem. Máte pravdu, že přechod k této metodě je náročný. Snažíme se pořádat semináře, kde chceme učitelům s tímto přístupem pomoct. Spoléháme také na zvyšující se počet učitelů, kteří tuto metodu začali využívat, přičemž je o její účinnosti přesvědčil především obrovský zájem dětí. Zájem, se kterým se do té doby nesetkali. Ač se tedy využívání naší učebnice šíří jen postupně a někdy pomalu, objevuje se spolu s tím řada učitelů s velkým „U“ – kterým záleží na dětech, naplňuje je jejich zájem a radost z poznání, jde jim o to, že děti vidí šťastné.

Kolik škol dosud na tuto metodu výuky matematiky přešlo? Přece jen tak hlubo-

Co je pro učitele často největší překážkou?

Tento postoj však významně mění i způsob myšlení, přístupu k problémům. Projevuje se to v jiných předmětech? Zkušenosti s tím mají zejména naši učitelé, nicméně pokud vím, zlepšuje se tím ruku v ruce například i čtenářská gramotnost, protože děti častěji musí vyjádřit svůj názor, vysvětlit ho, prezentovat jej. To vede k soustavné kultivaci jazyka a schopnosti porozumět a vyjadřovat se.


7

Pohled nakladatele | Fraus

Možná pocit, že jejich znalosti jsou nedostatečné. Že na to, co děti nakonec počítají, ani nestačí. Na tom ale není nic špatného. Učitel sem nepřichází jako všeznalý mudrc, ale jako někdo, kdo přináší otázky a úlohy, povzbuzuje děti… Alarmujícím sdělením mezinárodních výzkumů je zvyšující se nelibost žáků vůči matematice Myslíte si, že impulzem pro změnu našeho přístupu k matematice mohou být zhoršující se výsledky, například v PISA? Osobně považuji za nejvíce alarmující zvyšující se nelibost žáků vůči matematice. Tedy vztahovou záležitost, která má pak obrovský dopad na řadu dalších proměnných. Navíc se jedná o setrvačný, dlouhodobý problém. Pokud jde o poznatky, tam

už nejsem tak negativní – může to být věcí našich osnov. Vezměme například zlomky, ve kterých naši žáci dopadli špatně, protože se s nimi do páté třídy nesetkají, což je podle mě velká chyba. V našich učebnicích s nimi pracujeme již od první třídy – každé dítě přece ví, co je polovina. Školy často plýtvají talentem dětí Jsou v zahraničí nějaké obdobné metody? Abych pravdu řekl, o žádných nevím. Spíše nás kontaktují z jiných zemí, ale bohužel je to více na akademické bázi. Nyní máme velmi dobrou spolupráci s Polskem, z něhož bych zmínil práci Edyty Gruszczyk-Kolczyńské, která svým testem měří matematické nadání dětí. Test na 500 dětech provedla při příchodu do první třídy, talentovaných na matematiku bylo mírně přes 50 %. Po půl

roce ve škole je to již jen 10 %. To je velmi alarmující plýtvání talentem. Jaké postavení by měla mít matematika ve škole? Měla by být například povinná maturita z matematiky? Máme-li k dispozici kalkulačky, mohla by být současná matematika ve škole vlastně fakultativní. To, co by měla skutečně žákům a studentům otvírat, není jednoduché počítání, ale způsob myšlení. Myšlení, které potřebuje i archeolog či právník. Přemýšlet logicky, organizovat věci, systematicky je promýšlet. Jak by například vypadaly naše současné zákony, kdyby lidé vládli pravidly logiky? Určitě by byly bez tolika chyb a potřeb doplnění a oprav. A povinná maturita? Určitě bych byl proti, protože si jsem téměř jistý, že by vedla jen k dalšímu zbytečnému biflování bez porozumění.

Hejného matematika v učebnicích Přestože netradiční metoda výuky matematiky profesora Hejného zaujala několik nakladatelů, nikdo nenašel odvahu se do vydání učebnice pustit. Rozhodný krok nakonec udělalo Nakladatelství Fraus a před sedmi roky se do projektu „Hejného matematiky“ pustilo. „Vůbec jsme neměli tušení, jak to dopadne. Vnitřně jsme cítili, že je to dobrá cesta, ale zároveň nám bylo jasné, že hodně trnitá. Velkým otazníkem pro nás bylo, zda se po ní budou chtít učitelé vydat,“ vzpomíná na časy rozhodování odpovědná redaktorka projektu Jana Tomšíková. Jak dále přiznává, trvalo dva roky, než se dostavily první výsledky. „A byly úspěšné! Od učitelů, kteří novou metodu ověřovali přímo v prostředí výuky, jsme začali získávat první pozitivní reakce. Ty se týkaly především viditelného rozvoje matematického myšlení u žáků, jejich radosti z objevování a osvojování si nových znalostí a vědomostí,“ popisuje Tomšíková. Správnost rozhodnutí hledat nové cesty ve výuce matematiky pak v roce 2009 ukázalo mezinárodní testování vědomostí žáků (PISA). Podle něj se patnáctiletí Češi umístili v podprůměru čtenářské gramotnosti a o mnoho lépe nedopadli ani v matematice a přírodních vědách. Právě úlohy v PISA jsou určené k testování matematické gramotnosti patnáctiletých žáků jsou vždy zasazeny do určitých reálných situací, což naše děti ve školách příliš často nevidí. Praxe v hodinách matematiky v našich školách

8


většinou vypadá tak, že učitel při převážně instruktivním vyučování zadává dětem procvičování samotných algoritmů. Hlavní myšlenka nabízené metody spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, jsou jeho znalosti pevnější, hlubší a trvalejší. To však vyžaduje mít k dispozici bohaté soubory vhodných úloh, jejichž řešením třída opravdu celou matematiku prvního stupně objeví. „Jsme rádi, že právě to se týmu profesora Hejného podařilo v učebnicích matematiky pro 1. až 5. ročník, které jsme vydali. Žáci s jejich pomocí dokážou například velice rychle vyřešit rovnice o dvou neznámých za pomoci krokování, hraním si s ikonkami zvířátek a porovnáváním jejich síly, vážením na vahách, pomocí hadů či pavučin. A navíc je to i baví, “ vysvětluje Jana Tomšíková. Nakladatelství Fraus nabízí učitelům matematiky ucelenou řadu těchto učebnic pro první stupeň. „Všechny učebnice jsou plně interaktivní, jsou tedy obohaceny o videa, audia, další cvičení, animace a pokračujeme dál. V současné době zpracováváme rukopis Sbírky úloh pro druhý stupeň a sbírka pak projde zkušebním testováním

přímo ve školách. Takže i učitelé na druhém stupni, kteří zatím učili klasickou metodou, si budou moct vyzkoušet netradiční pojetí matematiky,“ dodává Jana Tomšíková.

Rozhovor | Jitka Michnová

Tvořivější, nadšené a zvídavé děti – i to může být matematika Rozhovor s Jitkou Michnovou, ZŠ Ing. M. Plesingera – Božinova, Neratovice Již řada učitelů i novinářů se přišla podívat do třídy paní učitelky Jitky Michnové na vyučování, o kterém se toho už hodně napsalo. A každý další, kdo třídu navštíví, zažívá zřejmě stejný pocit jako jeho předchůdci – že takhle by mělo vypadat vyučování, které bychom buď sami rádi ve svých školních letech zažili, nebo bychom jej chtěli dopřát svým dětem. Ani se nedivím, že občas měl někdo i pocit, že to děti s paní učitelkou jen hrají, že ostatní hodiny určitě vypadají jinak. Osobně jsem nikdy nezažila – a tudíž ani nevěřila – že při hodině matematiky (resp. geometrie) je na všech dětech ve třídě patrné zaujetí, každou chvilku se zvedá les rukou – až dokud se nehlásí všichni, a třeťáci jako rozcvičku počítají příklady, které daly zabrat i některým dospělým. S paní učitelkou jsme si tedy povídali o tom, kde se bere ono nadšení a co je potřeba k tomu, aby se toto kouzlo ve třídě odehrálo. Kdy jste se s metodou poprvé setkala? A proč vás oslovila natolik, že jste se rozhodla svou výuku kompletně odklonit od tradičního způsobu? Myslím, že to přinesl sám život. Měla jsem osobní zkušenosti jako žák i jako rodič. Z pohledu rodiče jsem některé věci ve vzdělávání svých synů nepovažovala za nejšťastnější. Chtěla jsem, aby pocit méněcennosti či neschopnosti mí žáci neměli, nezažili. Když pan profesor Hejný mluvil o matematice již na přednáškách na vysoké škole, cítila jsem, že mi mluví z duše. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala slyšet, co člověk cítil, že je správné, ale neexistoval odborník, který by řekl: ano, takto můžete učit. Proto jsem i po studiích zůstala v kontaktu s fakultou a s metodou začala ve svých třídách. A již od počátku, kdy jsme ve třídě využili byť jen několik experimentálních úloh, se okamžitě dostavil úspěch a pokrok. Mohla jsem se tak přesvědčit o účinnosti této metody ještě dřív, než byla v učebnicích. Hejného metoda na mě dělá dojem, že je to spíše obecný přístup, který by byl využitelný v jakýchkoli předmětech. Že to je jiná filozofie v přístupu k žákům a učení, která odstupuje od důrazu na roli učitele a proces vyučování. Lze tedy její myšlenky využít i v jiných předmětech? Učitel, který chce být úspěšný v matematice, musí splňovat dvě roviny – využít geniálně zpracovanou metodu pana profesora a současně být učitelem smýšlejícím konstruktivně. Obecně u něj musí platit, že má se žákem partnerský vztah, klade otázky, vyzývá děti k diskusi, vychází

z toho, co znají – místo aby jim dokazoval, co nevědí– nepotřebuje zadávat nadměrné množství domácí přípravy. Pokud se tyto dvě roviny sejdou, je úspěch zaručen. A přirozeně lze zmíněný konstruktivní přístup využít v jakémkoli oboru či předmětu. Děti se tak učí jinému způsobu myšlení spíše než pouze „jinak“ počítat. Má to nějaký dopad na jejich přístup a výsledky i v jiných předmětech? Matematika je oproti jiným předmětům zejména o rozvoji myšlení. Není jen o logickém uvažování, ale také o kombinatorickém uvažování, o zdravém rozumu

– a to se následně promítá do dalších předmětů. Děti mají mnohem větší tendenci ptát se, chtít vědět „proč“, jdou po příčině problémů. A to pak platí napříč předměty. Navíc se mi vybavuje scéna s jednou paní vychovatelkou, která mi potvrdila obrovský rozdíl mezi skupinami, které se učí naší metodou, a těmi, které ne. Mí žáci, pokud od paní vychovatelky dostali například nějakou šablonku a chyběl k ní nos, se okamžitě zvedli, vzali papír a nůžky a vyrobili si ho. Ostatní seděli a čekali, až jim někdo pomůže a dá jim to, co chybí. Obecně bych tedy řekla, že jsou tvořivější a nebojí se. A to je pak patrné ve všech jejich činnostech.


9

Rozhovor | Jitka Michnová

Zůstává mezi dětmi rozdíl podle talentu na matematiku – že je ve třídě pár skutečně talentovaných a ostatní víceméně s matematikou bojují? Nebo dává větší šanci i těm, řekněme, „slabším“? Naše matematika není určitě jen pro ty nadané, spíše naopak. Je ale pravda, že se díky ní ve třídě významně rozevírají nůžky – ti talentovaní jdou neuvěřitelně dopředu. Skutečně jsem měla na konci páté třídy děti, které byly absolutně suverénně schopny řešit soustavy rovnic. Slabý žák se sice k tomuto nedobere, je pomalejší, delší dobu setrvá u některé činnosti, ale dělá také významné pokroky. Co má tedy umět páťák, to i naše slabší děti skutečně umí. Jsou pro vás výsledky dětí v olympiádách a výzkumech tou hlavní hnací silou proč v této metodě pokračovat? Nadšení dětí. To je pro mě hlavní motivací. Výsledky v soutěžích a výzkumech jsou již hmatatelné výsledky, které jsou vidět. Dokud se ale nedostaví, což trvá třeba pět let, je skutečně hnací silou a nejsilnější motivací nadšení našich dětí. Matematika se učí velmi dobře, hodiny jsou pestré, žádné stereotypy, děti to baví a baví to i mě. Předpokládala bych, že argumentem proti této metodě je názor, že je nutné stihnout všechnu látku, že není prostor si v hodině hrát… Naše metoda je o tom, že děti získávají poznatek ze zkušenosti, ze své činnosti. A postupem času je z toho složitější matematika. Dokud jsme ve fázi získávání zkušenosti, jeví se celá metoda, jako že si jen hrajeme. Pravdou ale je, že děti už v této fázi sbírají hlubší poznání, které se posléze zhodnotí. V první, ve druhé třídě se tedy může zdát, že děti nedělají pokroky, ale již ve třetí třídě, když vše matematicky zapíšeme, je náhle patrné, že děti udělaly skutečně hodně a že jsou výrazně dál než jejich vrstevníci v jiných třídách. Ony už klidně násobí i v oboru velké násobilky, pracují se zápornými čísly – a hlavně, není to kvůli tomu, že to po nich někdo chce, ale je to pro ně přirozené. A osobně si myslím, že od třetího ročníku jsme už významně dále než ostatní. Jak jsou vlastně děti hodnoceny? Píší se klasické písemné práce? Hodnocení naší matematiky je skutečně náročné. I zde ale děti píší prověrky nebo úlohy na známky po probrání určité látky. Cvičení na známky píšeme tak jednou za týden, někdy ani to ne. Občas dávám jen jedničky nebo nic. Jde mi o to někam dítě přivést, pomoci mu. Osobně si už ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy dala pětku. V pilotní třídě jsme navíc k našim prověrkám psali i ty tzv. běžné prověrky. Jednak jsme chtěli vědět, zda nám někde

10


něco přece jen neuniká, a také abych mohla i rodičům dokázat, že děti vše zvládají. Jak na tento přístup reagují rodiče? Jsou metodou od počátku nadšeni? Nebo to přece jen chvíli trvá, než pochopí, že matematika se dá učit i jinak – než tak, jak na to byli sami zvyklí? To je velmi důležitá otázka. Rodiče mají přirozeně obavu o své děti a často považují přístup, jakým byli ve škole vyučováni oni, za dostatečný. Já jsem vždy kladla důraz na komunikaci s rodiči a vysvětlení jim hned na počátku, jak celá koncepce naší matematiky vypadá a k čemu jejich děti přivede. Rodičům jsem na schůzkách například předkládala některé úlohy, aby pochopili matematickou hloubku, která se za nimi skrývá. Současně mám zkušenost, že od třetího ročníku se situace významně uklidňuje – děti již vše převádí do matematických zápisů, které jsou rodičům blízké, a navíc přicházejí první soutěže a úspěchy, jež jsou pro rodiče silným argumentem. Obecně ale musím říct, že skutečně nelze komunikaci s rodiči podceňovat. Naše matematika je zabudována do tzv. prostředí, která nejsou pro rodiče srozumitelná. A samozřejmě, chtějí-li se rodiče s dětmi učit, tomuto přístupu nerozumí. Proto je v případě matematiky prosím, aby se s dětmi neučili a nepomáhali jim. Dětem nedávám domácí úkoly a nic navíc od nich nechci, a i přesto vše zvládají. U vás tedy neexistují domácí úkoly? Určitě ne povinné úkoly z matematiky. Máme ale série dobrovolných úkolů, kterými se děti i baví. Nicméně dostávají úkoly v jiných předmětech, například v češtině. Co myslíte, že je největší brzdou pro širší využívání této metody? Proč je stále ještě rozšířena na malém počtu škol? Myslím, že brzdou mohou být peníze. Školy často nemají prostředky na školení učitelů. My nemáme prostředky na školení lektorů, a tak dalším učitelům přednáší stále jen autorský tým, kde jsou všichni vázáni svou hlavní pedagogickou činností. Co mohu potvrdit, je však zájem o naše konference, letní školy a semináře, které jsou vždy plné. V čem je využití této metody nejnáročnější? Určitě není náročné na zázemí školy, na finanční prostředky. Na co je naopak velmi náročné, je učitel. Buď to musí být skutečně konstruktivně smýšlející učitel, nebo se tomu musí alespoň blížit. Řada učitelů to v sobě má, jen o tom nevědí nebo si sami sobě nedovolili to připustit. Když ale učitelé řadu přežívajících předsudků opustí, uvolní se a budou s dětmi přirozeně pracovat, věřím, že budou úspěšní.

Jitka Michnová Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor učitelství pro 1. stupeň základní školy. Pracovala nejprve jako učitelka v mateřské škole, rok působila jako vychovatelka na základní škole v Neratovicích, kde zůstala jako učitelka 1. stupně. Spolupracuje s PedfUK Praha jako externí učitel v oblasti didaktiky matematiky či na dalších projektech a DVPP. Od roku 2006 je rovněž lektorkou Akademie moderního vzdělávání a spoluautorkou učebnic matematiky pro 1.–5. ročník nakladatelství Fraus. Mezi její záliby patří ruční práce všeho druhu a čtení knížek všeho druhu.

Pokud by se chtěl ředitel/učitel rozhodnout, že na tuto metodu také přistoupí, co by měl být jeho/její první krok? Vřele doporučuji vzít učitele do otevřených hodin, aby viděli děti. Je to podle mě určitě nejúčinnější, protože pokud o tom s někým jen hovořím, zní řada věcí neuvěřitelně. Současně není nejvhodnější učiteli nařídit, že musí podle této metody učit, aniž by k ní sám přilnul. Může pak totiž sklouznout k tomu, že sice vezme naše učebnice, ale dál učí instruktivně, a nedostane se tak k očekávaným výsledkům. Inspirují se u vás vaši kolegové? Ano. A už zaznamenali i své úspěchy, například výsledky v soutěži Cvrček – v mé třídě se to už bere jako samozřejmost, ale úspěchy se objevují i u mých kolegů, což mě ohromně těší. Na závěr jedna aktuální otázka – byla byste pro povinnou maturitu z matematiky? Trochu bych se obávala, aby se z matematiky nestalo jen učení se pro maturitu. Stereotypní dril maturitních úloh.

Pohled učitele | Renata Mikolašová

Napsali jste nám o vaší zkušenosti s matematikou… Matematika je královnou věd, skrývá v sobě velké množství pojmů a pravidel

připravila Mgr. Renata Mikolašová, třídní učitelka 5.A ZŠ v Komenského ulici v Bílovci

Dobrý učitel si vybere cestu, která vede k rozvoji jeho žáků. Nemusím ve výuce použít jen jednu učebnici, ale jak vyplývá z názorů, počítali jsme i z jiných alternativ, využívali jsme v hodině také PC programy. Matematika dnes není jen o plus a minus, ale o aplikaci těchto znalostí v praxi. A přesně takovou změnu požadují po učitelích odborníci. Nebojte se, kolegové, a zkuste něco, co přinese do vašich hodin změnu a opravdové matematické pracovní prostředí.

Volba učebnice Vzdělávání v oboru matematiky klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům a jejich vzájemným vztahům. Když jsme před pěti lety vybírali nové učebnice pro prvňáčky, naše volba padla na učebnice nakladatelství Fraus. Plně vyhovovaly výstupům

RVP a našemu ŠVP, měly přehledné roční plánování, ve svém obsahu neopomíjely ani průřezová témata. Učebnice i pracovní sešity byly pestré jak ve vztahu k metodám a formám práce, tak svým obsahem a náplní. A tak jsme v září 2007 začali pracovat s učebnicemi, které byly pro vyučující nové

a netradiční. Každá hodina předpokládala důkladnou přípravu učitele a znalost jednotlivých prostředí, které učebnice nabízejí. Metodika je zpracována velmi dobře a byla, hlavně v začátcích, velmi dobrou a důležitou podporou a vysvětlovací oporou.

aby dokázal ovlivnit postoj rodičů k různým metodám či vyučovacím formám. Musí umět vysvětlit, proč pracuje s dětmi tak či onak. To bývá mnohdy nejsložitější–přesvědčit okolí, že tvořivost, kreativita, odvaha riskovat jsou přece vlastnosti, které táhnou výkon nahoru a nutí děti přemýšlet. Tyto učebnice jsou založeny na novém přístupu k výuce, na výchově

k tvořivosti a samostatné práci. Zohledňují žáky z hlediska nadání a vlastního tempa. Podporují geometrii, která je v praxi neodmyslitelnou součástí vědění. Jsou určeny jak dětem nadaným, tak i těm, které mají s výukou z různých důvodů potíže. Děti diskutují, argumentují a přicházejí na postup řešení samy.

úlohy o rodině Klosových a Malých. Moc mě nebavila zvířátka dědy Lesoně a geometrie. Nejlepší byl vždy závěr učebnice – Žáci sobě.“ Vendula: „Z této učebnice se mi učí dobře, nejvíce pak geometrie. Taky jsem v ní dokázala lépe pochopit zlomky, než mi je

vysvětlovali doma rodiče. Mám ráda ještě slovní úlohy.“ Ondřej: „Z těchto učebnic se mi učilo dobře, byly v nich záludné logické úlohy. Mohlo by jich tam být ještě víc.“

Ohlasy rodičů Občas jsme zaznamenali hlasy rodičů, že sami nechápou, co mají děti doma dělat, co právě procvičují a počítají. Chyběly jim klasické sloupečky s příklady. Děti ovšem většinou věděly, co mají doma procvičovat. Orientovaly se v jednotlivých prostředích, objevovaly svět matematiky zkrátka jinak než jejich rodiče doposud. Proto by měl být každý učitel komunikačně zdatný,

Co na to naši žáci Ondřej: „Z matematiky se mi učilo dobře, líbily se mi pyramidy, pavučiny a indické násobení. Některé příklady se mi zdály těžké, nejde mi děda Lesoň. Rodiče říkají, že máme hodně složité učebnice.“ Barbora: „Z učebnice se mi učilo dobře, nejvíce mě bavily logické slovní úlohy, také

Názory žáků, kteří se v předešlých ročnících učili podle jiných učebnic: Barbora: „Tyto učebnice jsou úplně něco jiného. Moc se mi líbí. Někdy byly příklady moc těžké a nedala jsem to. Ale jindy zase ano. Líbily se mi i obrázky.“

Renáta: „Byl to dost velký rozdíl. Na učebnicích se mi líbí zvláštní úkoly – pyramidy, pavučiny a některé slovní úkoly. “

Eliška: „Mě překvapily pyramidy a úkoly na Pravdu a Nepravdu.“


11

Matematika | Ukázky úloh pro 1.–5. ročník ZŠ zlom_2dil.qxd

23.07.2007

10:10

zlom_2dil.qxd

StrÆnka 23

27.03.2007

11:51

StrÆnka 35

Zpracování informace

Hlubší porozumění sčítání

Bus

Doplň číslo Bydleli jsme v 5. podlaží. Přestěhovali jsme se o 2 podlaží výše. Ve kterém podlaží bydlíme teď? Teď bydlíme v ___ podlaží.

3 3 3

Můžeš každý nákup zaplatit pouze třemi mincemi? Koupil Za kolik Platil jsem jsem Kč 1 Kč 2 Kč 5 Kč 10 Kč 13 Kč

Doplň, aby byl součet tří sousedních políček 6

16 Kč 8 Kč 14 Kč

0 Vyřeš a krokuj 5

1

9

15

11

4

Doplň

2

2

2

1

+

9=

+

+

9=

+

+

9=

+

+

15 – 3 = __ U

9

11:51

12 14 16

3

17

2 Žlutých je o ___ více / méně než zelených.

__ __ __ __ __ __ __

Bylo by dobré, aby si žáci situaci nakreslili. Obrázek pomůže také u slovní úlohy na straně 24. Jeden žák zavelí: „Postav se na pětku, jdi 4 kroky vpřed, pak 2 kroky vpřed. Teď!“ Žáci řeší úlohu v lavicích. Pak si zvolí žáka, který výsledek odkrokuje. Postupně tak řešíme všech 6 úloh.

27.03.2007

3 + 6 = __ R

9 + 8 = __ J

3 – 1 = __ S

+

zlom_2dil.qxd

11 + 3 = __ M

12 + 4 = __ C

7

9=

1. ročník 

=5

Zapiš kolik

Vyřeš šifru 8 – 5 = __ A

1

5

+

1 4

2

4

2

=6

3

1

6

+

3

Hra

Spoj 3 čísla a vytvoř 9

Kolik cestujících jelo v autobusu na úseku od A do B? Kolik na úseku od B do C? Kolik na úseku od C do D? Poslední řádek si vyplní žák sám.

23

1. ročník 

StrÆnka 39

37

1. ročník 

3. ročník 

Práce se strukturovanou informací

závodník

1

pořadí Za č. 5 jsou hlemýždi č. ______________. Hned za č. 5 je č. ___. Před č. 4 jsou hlemýždi č. ____________. Hned před č. 4 je č. ___. Za č. ___ následuje č. 2. Před č. ___ je č. 5.

–

–

2

Doplň, aby byl součet tří sousedních čísel 8 4

1

1

Aritmetické algoritmy

Písemné odčítání III

Doplň

1

7

5

0

5

0

5 3 4

7 2 3 4

4 0 3 4 6

= –

+ +

3 2 3 2

–

6 3 2 8

–

5 7 4 9

3 8

Doplň tak, aby byl součet dvou čísel ve vybarvených polích 9. 2

3

6

2

=

8 4 3 7

3

2

2 4

John nám předvedl, že lze jeho způsob písemného odčítání použít ve všech případech. Vypočítej stejně jako John: a) 63 – 28; b) 84 – 37; c) 57 – 49.

2

5

1

11 16

1 3

3

1

3

Každý ze čtyř barevných útvarů rozděl na dvě části a slož z nich čtverec.

4

Ema má 10 Kč. Má pětkrát víc než Jan. Kolik korun má Jan?

HRA Jak jsem nakupoval Koupil Za kolik Platil jsem jsem Kč 1 Kč 2 Kč 5 Kč 10 Kč 7 Kč 12 Kč 14 Kč Odeber 4 dřívka, aby zůstaly jen 2 čtverce.

Jak by se řešení změnilo, kdybychom místo součtu 8 požadovali jiný počet, např. 11 nebo 12, 9 či 10? Snažíme se platit nejmenším počtem mincí. Doplníme do tabulky poslední řádek.

41

Přeměna rovinných útvarů (rovinná chirurgie) patřila k základním geometrickým m dovednostem at tímto řeckých matematiků. Slavnou Pythagorovu větu budeme v budoucnu dokazovat nástrojem.

571L8_matematika_3dil_1cast.indd 29

12


29 19.06.2009 11:39:42

Matematika | Ukázky úloh pro 1.–5. ročník ZŠ

Aritmetické vztahy

Sousedé 1

Schody a rovnice

Doplň tak, aby byl součet tří sousedních čísel 7. 1

1

2

4

3

2

2 2

1

Z původních peněz nám zbylo 120 Kč. Jakou částku jsme již utratili, jestliže jsme na začátku měli: a) 240 Kč; b) 180 Kč; c) 160 Kč;

3

Doplň tak, aby byl součet tří sousedních čísel 10 a součet všech pěti čísel 15.

1 0 8 7

4

3 2

7 2

4

9 + 10 + 11

3 · 10

159 – (70 + 17)

159 – (70 – 17)

3 · 15

258 – (60 + 27)

258 – (60 – 27)

39 + 40 + 41

3 · 40

357 – (50 + 37)

357 – (50 – 37)

51 + 52 + 53

3 · 52

456 – (40 + 47)

456 – (40 – 47)

Do čtvercové mříže narýsuj všech pět typů rovnoramenných trojúhelníků, které můžeš vymodelovat na geodesce (viz str. 48):

5

4

Vyřeš do sešitu. Doplň do dvou žlutých polí tři, anebo čtyři šipky tak, aby byl zápis krokování na schodech správný. Šipky ve žlutých polích musejí mít stejný směr. V prvním žlutém poli musí být více, anebo stejně šipek jako ve druhém. Najdi více řešení.

9

3

Pokračuj v řadě čísel, až překročíš 100:

5

17

a) 4, 11, 18, 25, 32…; b) 1, 9, 17, 25, 33…; c) 2, 8, 14, 20… 5

0

a) Změř v milimetrech obvod každého z nich. b) Zjisti jejich obsahy.

6 4 2

5

2

14 + 15 + 16

Doplň do tabulky indického násobení chybějící číslice. 2

3

Přepiš do sešitu, vypočítej a zkontroluj na kalkulačce.

3

d) 150 Kč; e) 144 Kč; f) 140 Kč?

4

18

30

Pokračuj v řadě čísel, až překročíš 200:

5

31

9

8

31

31

32

32

Zaokrouhlování můžeme zapsat pomocí znaku � . Například:

a) 5, 24, 43, 62…; b) 19, 30, 41, 52…; c) 37, 45, 53, 61…

19 � 20

51 � 50

45 � 50

174 � 170

Zaokrouhli na desítky a zapiš: 28, 97, 7, 555, 264, 802, 4, 346, 65, 999.

Již před 4 000 lety lidé znali polovinu, třetinu, čtvrtinu, …stojedenatřicetinu aj. a uměli je používat. Trvalo jim více než 1 000 let, než objevili takový zlomek, jako jsou např. 3/7. Proto i my náročný pojem zlomek připravujeme s velikým předstihem tak, jak tomu bylo v historii.

3. ročník 

35

3. ročník 


19.06.2009 11:39:47

Náhodná procházka

56

Kalkulačka je rychlým a výkonným řemeslníkem ve světě aritmetiky. Myslet ale nedokáže. Je „chytrá“ jenom tak, jak chytrý a šikovný je ten, kdo ji používá.

3. ročník 

5. ročník 


19.06.2009 11:40:01

13 Vyřeš pavučinu, ve které je osm čísel.

Zjisti hodnotu žluté i modré šipky, když je:

Stojím na horním poli označeném X. Po podlaze se pohybuji podle hodu mincí. Padne-li orel (o), postoupím o 1 pole ve směru šipky o. Padneli panna (p), postoupím o 1 pole ve směru šipky p. Při každé procházce mám 6 hodů. První procházka byla určena těmito hody: o, o, p, p, o, p. Skončil jsem na poli D. Celý postup zapíši XooppopD. 1

O

X

a) F = 76, G = 115; c) E = 66, H = 171; e) A = 74, D = 200; g) E + F = 13, B = 11;

P

14 A

B

C

D

E

F

G

A

B

C

D

E

F

3

A · A + AA = 126; B · B + C · C = 13; D · D + E · E = 37; F · F + G · G = 100; HH + H · H = 130 – I;

14

4

—

|

210

—

—

E

F

G

H

d) G = 33; j) D = 120;

e) G = 19; k) D = 32;

f) G = 68; l) D = 76.

—

294

—

|

—

19

|

|

126 |

—

—

—

380 |

—

*

|

14 |

620 |

—

620

—

266

—

—

|

209

|

|

—

—

16 Vyřeš hady.

G

17

JJ + K · K = 124; 0; LL + L · L + L = 160; MM + N · N = 120 + P; QQ + R · R = 120 – S; UU = U · U + U · V.

· 28

1 624

: 14

+ 16

· 12

· 12

:6

26

· 11

+ 16

· 15

k Výprava trvala a) 100 hodin, b) 1 000 hodin, c) 10 000 hodin, d) 100 000 hodin. Kolik je to dnů? Kolik je to měsíců? Výsledky najdi jako dělení se zbytkem a pak je zaokrouhli na celé dny a celé měsíce. Měsíc počítáme jako 30 dnů.

18 Jedno z čísel 55, 56, …, 64, 65 má tu vlastnost, že při dělení kterýmkoli z čísel 2, 3, 4, 5 a 6 vyjde zbytek 1. Které je to číslo?

19 Číslo 169 má tu vlastnost, že při dělení kterýmkoli z čísel 6, 7 a 8 vyjde zbytek 1. Najdi další

c) 1, 5, 9…; d) 5, 13, 21…

čtyři trojmístná čísla mající tuto vlastnost.

20

6.) Kolik let je dohromady bratrům Hančiny tety? (Viz str. 16.) Při jedné náhodné procházce žádnou hlubší zákonitost nenajdeme. Po tisíci íci náhodných procházkách můžeme vyslovit závažná tvrzení. Taková tvrzení používají při ekonomové, ři své práci ekonomové biologové, astronomové, dopravci apod.


|

406

|

* Vyřeš algebrogramy. a) ABC : C = CC

60

c) C = 23; i) H = 83;

14

|

165

|

Pokračuj v řadě, která se láme číslem 50: a) 5, 20, 35, 50, 65, 15, 30…; b) 1, 3, 5…;

b) C = 38; h) H = 110;

238

: 11

f) g) h) i) j)

D

U prvních tří obdélníků najdi součet jeho čtyř středových čísel. U posledního obdélníku je tento součet 600.

Vyřeš algebrogramy: a) b) c) d) e)

C

15 Vyřeš.

Skončil jsem

2

B

* Vyřeš, když víš, že v horní pavučině se E + F = 31. Zjisti hodnotu žluté i modré šipky, když je: a) C = 18; g) H = 38;

Vyřeš úlohu: a) Na kterém poli skončí procházka Xpooopo? b) Najdi procházku, která skončí na poli E. Hledej více řešení. c) Uskutečni 10 procházek a do tabulky zapiš, kolikrát jsi skončil na poli A, kolikrát na B atd. Na poli

b) E = 53, G = 121; d) A = 81, H = 195; f) E + F = 8, B = 7; h) E + F = 41, B = 25.

A

b) ABC : C = BC

c) AAB : B = CB

d) ABA : A = CCA

26 Zákonitosti, vZtahy a práce s daty

19.06.2009 11:40:04

MA5_UC_020-095.indd 26

2.6.2011 13:49:40


13

Rozhovor | Pavla Polechová o matematice v MŠ

Matematika v mateřské škole? Proč ne?!

připravila Leona G. Šteigrová

Mateřskou školu si bezesporu málokdy spojíme s kroužkem matematiky. O tom, že na tom není nic zvláštního, že to děti baví a dokáže zaujmout i největší zlobily, jsme si povídali s Pavlou Polechovou, která se tomuto tématu věnuje a kroužky sama vede. Proč vůbec začínat s matematikou již u tak malých dětí? Nemají na čísla ještě hodně času? A jedná se vůbec o matematiku, jak si ji řada z nás představuje, nebo je to spíše o něčem jiném? Děti „si s matematikou začínají“ samy. Tady je důležité poznamenat, že pracuji vždy paralelně s vychovatelkou a nemusím se v daný okamžik starat o všechny děti. Mohu být s několika dětmi v malé oddělené místnosti, která je používána i jinými lektorkami a nese hrdý název učebna, ale já ji vnímám jako specializovanou hernu, jejíž zaměření se mění. V úterý a v pátek mezi půl devátou a desátou je to herna zaměřená na matematiku. Možnost přijít do matematické her-

RNDr. Pavla Polechová, CSc. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Řadu let pracovala ve Hvězdárně a planetáriu hl. města Prahy, kde vedla kurzy a kroužky matematiky, astronomie a astrofyziky pro ZŠ a SŠ, poté přešla do Ústavu výzkumu a rozvoje školství při PedF UK. V letech 2001–2005 působila na České školní inspekci, dalších pět let pak strávila na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se zaměřením na koncepce a mezinárodní spolupráci. Několik let také externě spolupracovala s Výzkumným ústavem pedagogickým. Nyní působí v občanském sdružení a klubu dětí Hlásek a v komunitní škole Robinson, kde se zaměřuje právě na výchovu pro vztah k matematice.

ny mají všechny děti, které v předškolním zařízení aktuálně jsou. Častěji ale rozložím hračky ve velké hlavní herně, aby se k nim mohly dostat všechny děti zcela spontánně, když je to zrovna napadne – i ty, které by samy od sebe nepřišly. Pokud jde o zmíněná „čísla“: mluvená podoba čísla se používá běžně, tak jako v rodině, podle potřeby („je tu ještě jedno místečko“, „podej mi druhou ručičku“, …). Hlavní vychovatelka děti na začátku dne často nahlas počítá a děti čísla jdoucí za sebou opakují s ní. V psané či tištěné podobě ale pracujeme s čísly skutečně jen výjimečně, a to i když se sejde skupinka dětí, která je zná. Já děti čísla neučím, takže ano, myslím si, že je to o něčem jiném, než si většina lidí představuje. Když přišla dcerka hlavní vychovatelky (školačka) poprvé za maminkou, nejdřív se při zmínce o matematice skoro vyděsila. Pak viděla naše hračky a změnu postoje nebylo možné na její tváři přehlédnout. O ten jiný postoj nám právě hodně jde. Hovoříme-li o mateřské škole – s jak starými dětmi lze pracovat, resp. vy osobně pracujete? Nejmladším dětem, které se o tyto činnosti zajímají, nejsou v některých případech ani tři roky. Dětem těsně před vstupem do povinného vzdělávání umožňuji pobyt v matematicky obohaceném prostředí přednostně, ale odcházejí a odpojují se samy a nikdy je ani k přechodu do malé herny nenutím. Jaké úlohy či aktivity děláte? První inspirací byly učebnice pro 1. třídu týmu prof. Hejného. Najdeme tam třeba

rozvíjení citu pro rytmus – optický i zvukový, takže u nás například používáme uvítací říkanku, při níž lze tleskat a dupat do rytmu. Pak jsou tam různá bludiště, ta děti také velmi rády řeší, což je vstup do metody pokusů a omylů včetně záznamu každého pokusu. Velmi oblíbené je u nás také třídění obrázků na kartičkách nebo dřevěných destičkách podle jejich barev a tvarů. Dále můžeme podporovat schopnost analyzovat situaci vykreslenou na obrázcích, kde jde o určování polohy, směru, porovnání velikostí – vše samozřejmě formou hry a jen pokud a dokud to děti baví. Malé děti mohou hrát kvarteta ve dvou, kdy pracují s negací (musím od druhého chtít to, co nemám). Děti také baví modelovat tělesa ze špejlí a modelíny, hrát hry pracující fakticky s obvodem a obsahem pravoúhelníků… Jak se k tomu děti staví? Nechtějí si raději hrát? Tyto aktivity provádějí děti zcela spontánně, samostatně a proto, že chtějí, takže ony si opravdu vlastně hrají. Jde o to, aby si matematiku mohly užívat nejen v mateřské, ale i v základní škole, neboť víme, že to je možné. Dnes jsem byla se zahraničním studentem u paní učitelky Jitky Michnové, byla to moje třetí návštěva u ní. Opět jsem viděla trvalý a jaksi samozřejmý respekt k diskusi dětí, opět jsem byla svědkem radosti při ohlášení, že následující hodinu bude matematika, viděla jsem hravost a zájem, opět došlo i na výbuch nadšení. Na konci hodiny jsem se od šťastných dětí dozvěděla, že to bylo „hustý“, což je projev nejvyššího uznání. Opravdu je to tak, že žádné dítě se nemusí matematiky bát, naopak si ji může užívat, protože děti experiment, objevování a tvoření milují. Jen to využít! Je mezi dětmi patrné, že některé jsou na matematiku nadané, jde jim to od ruky, a jiné spíše ne? Některé děti, dokonce i děti kolem tří let věku, mají o matematické aktivity větší zájem a dožadují se slovy „já chci něco dělat“ nebo „ještě, ještě“, ale postupně se chytí všechny. Nevím, co je dřív – jestli zájem, a tedy rozvoj nadání, nebo zda z nadání plyne

14


Rozhovor | Pavla Polechová o matematice v MŠ

zájem– a k tomu bych se přikláněla – jde o vzájemnou interakci obojího. Zájem se ale nedostaví, když budu dítě do něčeho nutit, stejně jako se nedostaví objev zákonitosti nebo vztahu, když ho učitel prozradí dřív, než k němu může dítě dojít samo. Umí tento přístup zaujmout i hyperaktivní zlobidla, nebo přitahuje spíš přemýšlivé děti? V Hlásku jsme měli jedno přemýšlivé zlobidlo jménem Jiřík, které bylo aktivní až hyperaktivní. Potřeboval víc pozornosti, když nebyl zlobidlem. Pak ke zlobení nedošlo. A jsou „lepší“ kluci (jak by asi řada lidí normálně očekávala), nebo holčičky? Moje skóre při sledování nejaktivnějších holčiček a kluků je 5:1 ve prospěch holčiček. Podobnou zkušenost mají i jiní, kdo používají metodu prof. Hejného a mám dojem, že by to stálo za výzkum. Ve škole pozorujeme, že holčičky jsou snaživější a poslušnější, takže ochotněji sledují učitelku, která jim vysvětlí mnohé z toho, na co by bez ní přišly samy – ale už nemohou, už se to dozvěděly. Kluci snahy učitelky všechno vysvětlit ignorují častěji než děvčata, takže šance na jejich vlastní matematické objevy jsou vyšší. Troufalá hypotéza, že?

V čem je největší přínos tohoto přístupu? Jaký vliv má na budoucnost dětí? Mám za to, že vliv je zcela zásadní. Myslím, že tento přístup prostě otvírá, vlastně spíše udržuje a posiluje přirozenou chuť k učení jako takovému. Malé děti pořád něco zkouší neboli pořád se učí – z vlastního zájmu a s plným nasazením. Jak píše John Holt, kdybychom děti učili chodit a mluvit, nikdy by se to nenaučily. Řada dětí má dnes odklad na přechod do první třídy na základní škole. Může dětem tento přístup pomoct při přechodu do první třídy? O tom jsem přesvědčena. Možná by ale dávalo smysl ptát se i obráceně: do jaké míry a za jakých okolností lze efekt tohoto přístupu při přechodu do první třídy potlačit či zlikvidovat? To mi dělá starosti. Nerada dělám něco, co má malý nebo pomíjivý efekt. Pomůže dětem účast v těchto aktivitách v budoucnosti s lepším přístupem, zájmem i výsledky jen v matematice, nebo má dopad i na další předměty? Už jsem se vlastně zmínila o podpoře kompetence k učení. Určitě také dochází ke zlepšování schopnosti logicky uvažo-

vat a argumentovat. Zkušenosti kolegů rovněž ukazují na zlepšení porozumění mluvenému či psanému slovu, což zpětně ovlivňuje učení ve všech ostatních předmětech. Některé prvky, např. dramatizaci, lze využít v ostatních předmětech přímo. To mi připomíná, že v hlavní roli jsou děti, nikoli učitel. Lze tento přístup aplikovat v každé mateřské škole? Nebo je náročný na kapacity, čas…? Problémem může být matematicky obohacené prostředí, tedy matematicky orientované a přitom poměrně jednoduché hračky. Vyrábím si je většinou sama. Jsou ale i velmi nenáročné, a přitom vděčné pomůcky, třeba papír ve tvaru čtverce a nůžky. Pokud bych se rozhodla v mateřské škole touto cestou vydat, co bych měla podniknout? Určitě by bylo inspirativní podívat se do hodiny učitele, který tuto metodu dobře používá, a to nejlépe v první třídě. Také do učebnice pro první třídu. Neméně důležité je to, co platí pro vzdělávání obecně – pozorovat děti, přemýšlet o nich a nechat se jimi inspirovat.

Vysvědčení vzdělávacím systémům evropských zemí Studie „Klíčové údaje o vzdělávání 2012“ je pravidelně zpracovávána Evropskou komisí (ve spolupráci sítě Eurydice a Eurostat) k posouzení vývoje národních vzdělávacích systémů v Evropě. Publikace prostřednictvím 95 ukazatelů zachycuje oblasti, jako jsou demografická situace, struktury vzdělávacích systémů, účast na vzdělávání, finanční zdroje, učitelé a řídící pracovníci, vzdělávací procesy a úrovně dosaženého vzdělání a přechod do zaměstnání. Za pozitivní trendy napříč Evropou lze označit delší dobu účasti v povinném vzdělávání, vzrůstající autonomii škol a zejména vysokoškolských institucí, zvyšující se

důležitost zabezpečení kvality vzdělávání či nárůst počtu absolventů vysokých škol a jejich rychlé uplatnění na trhu práce. Citlivějším tématem je otázka financování vzdělávání, které se v letech 2000–2008 udrželo na stejných hodnotách, avšak na hospodářskou krizi od roku 2008 zareagovala řada zemí různými kroky, často však se snahou tyto prostředky neomezovat. Obecně tak i financování v řadě zemí zůstalo stabilní. Negativním zjištěním je, že podle studie atraktivita učitelské profese klesá, a to i přesto, že řada evropských zemí zavedla podpůrná opatření pro začínající učitele

a současně zvýšila učitelům platy, někde až o 40 %. Studie však současně upozorňuje na rostoucí nedostatek učitelů v některých zemích Evropy. Například Německo, Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Rakousko či Belgie se mohou v budoucnu potýkat s vážným nedostatkem učitelů. Věk mnohých současných učitelů se blíží věku důchodovému a současně klesá počet absolventů učitelského studia. Více informací: http://eacea.ec.europa.eu/education/ eurydice/documents/key_data_series/134EN_HI.pdf


15

Téma | Hejného matematika i pro druhý stupeň

Matematika i pro druhý stupeň … a často ještě mnohem dál připravila Pavla Polechová, koordinátorka týmu pro přípravu souborů úloh matematiky pro 2. stupeň

Zatímco v učebnicích a pracovních listech jsou úlohy z jednotlivých prostředí promíchány, vznikají nyní Sešity pro první stupeň, v nichž budou jednotlivá prostředí pojednána jako samostatné celky. Učitelé prvního stupně uvidí, kam až jednotlivá prostředí na konci prvního stupně dosáhnou a která témata matematiky pokryjí, zatímco učitelé vyšších stupňů se dozvědí něco o znalostech a dovednostech dětí, které prošly touto metodikou. Tým profesora Hejného totiž chystá soubor i pro druhý až třetí stupeň. Úlohy nebudou uspořádány podle ročníků, ale budou gradovány podle různých parametrů obtížnosti a učitelé dostanou i určité know-how, aby mohli sami obtížnost jednotlivých úloh modifikovat a využívat proměnnou obtížnost jako odpověď na výsledek formativního hodnocení.

Provizorně tým pracuje se strukturou, kterou prof. Hejný vytvořil již před rokem. Struktura obsahuje celá čísla, racionální a reálná čísla, rovnice, práci s daty, jazyk písmen (algebru), rovinnou geometrii a prostorovou geometrii. Není pochyb o tom, že prostředí mohou pokrýt celou oblast matematiky i pro druhý a třetí stupeň – včetně např. funkcí. Vše bude

INZERCE

www.facebook.com/nakladatelstvi.portal

www.portal.cz

John F. Taylor

Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti Rádce pro děti s ADHD a ADD Napomínají tě ve škole za to, že vyrušuješ? Nejde ti učení? Neumíš usměrnit chování? Možná máš ADD (poruchu pozornosti) nebo ADHD (poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou). V této knize se dozvíš informace o těchto poruchách. Naučíš se, jak udržet na uzdě své nálady a jak překonat pocity neúspěchu a strachu.

Jeden příklad ze souborů úloh pro 2. stupeň

brož., 128 s., 215 Kč

Číselné vztahy, které otevírají cestu k algebře, obsahují například tuto úlohu: Z hlavy vypočítejte a výsledky si zapisujte.

Naděžda Kalábová

Příroda plná her

Hry plné přírody Publikace představuje soubor her, činností a úkolů odehrávajících se v přírodě nebo týkajících se přírody. Aktivity nenásilně a zábavnou formou informují, poučí o zákonitostech a dějích v přírodě, lze je využít pro práci v hodinách přírodopisu, ale také českého jazyka, matematiky, pracovního vyučování, výtvarné či tělesné výchovy, úkoly totiž často pracují s poznatky a tématy různých oborů. brož., 160 s., 245 Kč Žádejte v knihkupectvích nebo na adrese nakladatelství: Portál s. r. o., tel. 283 028 203, e-mail: [email protected] Knihkupectví Portál: Jindřišská 30, Praha 1 / Klapkova 2, Praha 8 / Dominikánské nám. 8, Brno

16


prověřeno i podle RVP. Některá témata, která jsou v tradičním pojetí matematiky zařazena samostatně, jsou v metodice tématy průřezovými: např. kombinatorika, úprava výrazů. Každý sešit má dvě části: úlohy pro žáky a metodiku pro učitele s výsledky a komentáři. Sešity budou vydány v elektronické podobě, což umožní materiály v pravidelných zhruba půlročních intervalech doplňovat, opravovat i obohacovat o komentáře a nové zkušenosti. Pokud student neprošel Hejného matematikou na prvním stupni, může na tento přístup přejít zřejmě i později, nicméně problém je v tom, že na druhém stupni je zpravidla již vztah k matematice buď vytvořen, nebo poničen. Ani to ale nemusí být obecně platné, já sama jsem získala k matematice vztah až v sedmé třídě.

1+3= 1+3+5= 1+3+5+7= 1+3+5+7+9= 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + 11 = 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + 11 + 13 = 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + 11 + 13 +14 = 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + 11 + 13 + 14 .... + 199 = Vysvětlete, jak jste získali poslední výsledek. (Série dílčích výsledků 4, 9, 16, 25, 36, … vede k poznání, že výsledek je čtverec. Přesněji: 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + … + (2n-1) = n2. Tento výsledek lze zdůvodnit graficky pomocí postupného zvětšování čtverce při ponechání jednoho pevného vrcholu, nebo dokázat matematickou indukcí.)

Rozhovor | Irena Dvořáková, Heuréka

Fyzika, která baví děti i učitele Rozhovor s Irenou Dvořákovou, vedoucí projektu Heuréka Stačila špejle, svíčka, alobal, zápalky a pár minut času, abych si uvědomila, jak moc fyzice nerozumím. Z víceletého gymnázia jsem si odnesla řadu informací (přiznávám, řadu z nich jsem již úspěšně zapomněla), nicméně na banální otázky z běžného života odpovědět neumím (Proč lze svíčku zapálit „na dálku“?, Proč je v ní knot?, Kdy jsem naposledy viděla páry kovu?, …). To se ale netýká těch, jejichž učitelé si prošli projektem Heuréka. Naučili se přemýšlet a odpovídat na otázku „Proč?“. Nebojí se dělat chyby. A rozumí tak souvislostem mezi školní učebnicí fyziky a reálným světem. Co je podle vás na fyzice tak přitažlivé? Proč jste se rozhodla celoživotně se jí věnovat? Původně jsem ani fyziku studovat nechtěla, zajímala mě spíš matematika a chemie, ale tento obor se neotvíral, a tak jsem šla vlastně z nouze na MAT-FYZ. Tam mě začala fyzika více zajímat, nicméně k výuce fyziky „jiným způsobem“ jsem se dostala až na počátku 90. let. Tenkrát mě výuka fyziky tradičním způsobem moc nebavila, ani mi to moc nešlo, a tak jsme se s kolegy pustili do práce na tom, co se později vyvinulo do projektu Heuréka. Proč je pro nás fyzika tak důležitá a proč bychom se jí neměli ve škole jen dotknout a často pak většinu zapomenout? Tuto otázku se poměrně často snažím vysvětlit i rodičům, když se mě chodí ptát na své děti. Věřím, že lidé by měli rozumět světu kolem sebe, a k tomu nám fyzika bezesporu pomáhá. Chybou je oddělování školní fyziky od každodenního života Proč ale děti (žáky/studenty) fyzika tak často nebaví? V čem děláme chybu? Škola často nedokáže žákům ukázat vazby a souvislosti, nedokáže je přesvědčit, aby přemýšleli o světě kolem sebe v souvislosti s fyzikou. Školní fyzika je tak mnohdy oddělena od jejich každodenních zkušeností v životě. Nevidí, že spínač zmiňovaný při výuce elektrických obvodů je to stejné, co mají doma v lampičce. Myslíte, že v dnešní době je díky technologiím ve výuce možné dětem fyziku lépe a zajímavěji přiblížit? Možná spíš naopak vidím nebezpečí v tom, že děti žijící tak často ve virtuálním světě počítačových her a zábavy si fyziku s využitím technologií také spojí s tímto virtuálním světem. Moderní technologie by při nevhodném použití dětem předváděly, jak by vypadaly experimenty, kdyby jim je někdo ukázal. A tak místo aby si děti na věci

sáhly a samy si něco vyzkoušely, dívají se na video. Zde proto vidím velmi náročný úkol pro učitele neoddělovat fyziku od reálného světa a využívat technologie rozumným způsobem. Osobně jsem například při rekonstrukci třídy upřednostnila počítač a dataprojektor, ale nechtěla jsem interaktivní tabuli, která podle mě může vést k tomu, že se věci dělají „jenom jako“, místo aby se provedly skutečné experimenty. Při práci se siloměrem je podle mého názoru důležité, aby se na něj děti jen nedívaly, ale aby jej dostaly do ruky, zvážily si svůj penál apod. Současně je ale nutné říct, že velmi cennou pomůckou jsou nyní moderní zařízení pro měření, díky nimž lze provádět řadu pokusů přímo ve třídě. Existují celé sady čidel a měřicích zařízení, která si lze pro výuku přírodních věd snadno pořídit (i když samozřejmě vím, že jsou školy mnohdy při nákupu nových pomůcek limitované nedostatkem finančních prostředků) a můžou učiteli při jeho experimentování velmi pomoct.

Pokud jde o inovaci obsahu výuky, pak asi největší problém spatřuji ve složitosti moderních zařízení, jimž jen málokdo skutečně rozumí. Pro mě osobně je mobil či plazmová televize černá skříňka. Dříve jsme si řadu věcí sami opravili, dnes je to vyloučené. A to souvisí právě s obsahem výuky. Dnes je pro děti normální, že ve svém životě pracují s věcmi, kterým vůbec nerozumí. A zde je před námi otázka, jak tyto nové technologie skutečně dostat do výuky. I v Heuréce se snažíme najít cesty, jak do výuky fyziky zařadit alespoň něco z toho, co nás v současné době obklopuje. Přitom však základní fyzikální principy jsou stále stejné, tam není co měnit. Stejně tak si myslím, že by se měly ve škole mnohem více objevovat nové věci z různých hraničních oborů fyziky, tedy kvantová fyzika, poznatky z astronomie či kosmologie, které jsou pro děti zajímavé a mohou upoutat jejich pozornost. Děti si musí ke svým poznatkům přijít samy

Kam se vlastně v současnosti fyzika posouvá? Mění se i témata a například také pokusy, na které bychom se dnes měli více zaměřovat?

Můžeme zmínit několik příkladů, jak lze vyučovat fyziku tak, aby vzbuzovala u dětí zájem? V matematice například ukazujeme metodu prof. Hejného, který


17

Rozhovor | Irena Dvořáková, Heureka

se snaží žákům tento předmět přiblížit, aby mu rozuměli a nebáli se ho. Je nějaká taková metoda i ve fyzice? Nebo je to spíše o přístupu? Práci profesora Hejného sleduji od počátku a já jsem moc ráda, že se jeho metoda konečně dostává do škol. Stejně tak náš projekt Heuréka je již dvacet let starý a za tu dobu zaznamenal posun, přičemž v poslední době získal na atraktivitě zřejmě kvůli obecnému důrazu na badatelsky orientovanou výuku přírodních věd. Věřím skutečně tomu, že nejdůležitější je, aby si děti na své poznatky přišly samy, zapojily svou hlavu a přemýšlely o možných řešeních – v tom mají přírodní vědy společného jmenovatele. Poznatky získané z pouhého poslouchání výkladu vedou často jen k formálním vědomostem a k jejich brzkému zapomnění. Tento odlišný přístup je ale pro převedení do praxe vcelku složitý… Přirozeně je náročný jak pro žáky, tak pro učitele. Ale povede-li se to, baví přírodní vědy jak žáky samotné, tak učitele. I já jsem takto začínala, protože mě už nebavilo vyučovat tradičním způsobem a být odkázána jen na křídu a tabuli. Jediné, na čem záleží, je vztah učitele k dětem a k předmětu Jak rozšířený je tento přístup ve školách? Je již většinově využívaný, nebo se spíše rozšiřuje jen postupně a nelehce? Vím, že existuje řada učitelů, kteří umí učit fyziku tak, aby byla pro děti zajímavá a atraktivní. Stejně tak bohužel jistě existují učitelé, kteří pracují jen s učebnicí a dětem dávají za úkol udělat si výpisky. My jsme zhruba před pěti lety připravili na fakultě výzkum, který zahrnoval i otázku, jak vypadá dobrý učitel. Různými metodami jsme si vytipovali učitele, které lze považovat za dobré, a dělali jsme s nimi strukturované rozhovory o tom, co učí, jaké mají metody, co je cílem jejich výuky apod. Výsledkem byla řada zajímavých poznatků, přičemž asi ten nejdůležitější je, že vůbec nezáleží na tom, zda je učitel mladý/starý/muž/žena

atd., ale že jediné, na čem skutečně záleží, je vztah učitele k dětem a k předmětu. Pokud učitel má rád fyziku a své žáky, téměř ani nezáleží na metodě a poznáme, že učí dobře. Jsme velmi rádi, že i tito výborní učitelé mají zájem se zapojit do projektu Heuréka a svoje zkušenosti předávat dalším kolegům. Vaše semináře v rámci Heuréky jsou jen pro vcelku malý počet učitelů – na tzv. školky se dostane pouze třicet učitelů za dva roky. Je možné se metodu vypracovanou v Heuréce naučit i z jiných zdrojů? Nemyslím si, že by semináře projektu Heuréka byly jen pro malý počet lidí. Za těch dvacet let prošlo našimi semináři na dvě stě učitelů a mnozí z nich s námi zůstávají v kontaktu a seminářů Heuréky se stále zúčastňují. Souhlasím však s vámi, že máme omezenou kapacitu pro přijímání nových zájemců – právě zhruba těch třicet učitelů každé dva roky. Problém této metody spočívá v tom, že se ji nelze naučit z knih. Jezdit na kole se také neučíme tak, že bychom si to přečetli nebo poslechli a hned věděli, jak na to. Proto je zde tak důležitá role neformálních seminářů pro učitele. Účastníci seminářů mohou plně využívat kompletně zpracovanou metodiku, sbírky úloh a experimentů a další materiály. Základem však je, aby si učitel sám vše vyzkoušel, prošel si pocitem poznání a nalezení řešení – stejně jako pak jeho žáci. Na našich seminářích začínáme od první hodiny v šesté třídě a postupně procházíme jednotlivé kapitoly fyziky. Přesně to, co dělám s dětmi ve škole, dělám s učiteli na seminářích. Mnozí učitelé fyzice nerozumí – naučili se poučky a definice, ale neví „proč“. Tak začal i projekt Heuréka. Je to pro učitele překvapivý přístup? Určitě je. Mnozí zjistí, že se sice na vysoké škole naučili řadu definic a pouček, ale de facto jim nerozumí. Na otázku „proč?“ často neumí odpovědět. Dříve, než se na semináři věnujeme nějakému tematickému celku, dám písemku občas účastníkům, kterou minulou hodinu psali moji žáci. A učitelé zjistí,

Heuréka Heuréka je již dvacetiletý, ryze český projekt pro učitele fyziky, které nebaví učit fyziku jen s křídou a tabulí – a zejména bez zájmu a radosti dětí z poznání. •

•

Žákům přináší radost z vlastního poznávání světa, pomáhá jim získávat trvalé vědomosti a schopnost systematicky řešit problémy a prezentovat své názory. Učitelům přináší uspokojení z vlastní práce a možnost příjemně a neformál-

18


že ji neumí správně vyřešit. Vždy však učitelům říkám, že je úplně normální, že něčemu nerozumí, protože se jich na to nikdy nikdo neptal. V předchozím studiu jim mnohdy stačilo znát definici či poučku. Důležité však je, že si učitel uvědomí, že dané věci nerozumí, (přestože do té doby byl přesvědčen o opaku), a může tedy na doplnění svých představ nebo znalostí pracovat. Stejně tak jsem začínala i já před dvaceti lety s projektem Heuréka – bez ohledu na své studium a titul jsem mnoha základním fyzikálním zákonům v praxi nerozuměla. Stále ještě tedy neuvažujete o učebnici, která by vaši metodu pomohla ve školách rozšířit a umožnila podle ní kompletně učit? Jak jsem uvedla výše, naučit se učit podle Heuréky není možné jen z nějakých metodických materiálů. Stejně tak od žáků chci, aby při výuce řešili problémy, diskutovali nad nimi, přemýšleli nad experimenty, vytvářeli hypotézy a ověřovali je atd. Učebnice tedy žáci mají, ale při samotné výuce je používají velmi málo. Učebnice, kterou bych napsala, by možná vedla k tomu, že by si žáci místo přemýšlení o problému přečetli jeho řešení. A to nechci. Naši žáci se fyziky nebojí – nebojí se ptát, říkat své názory a dělat chyby Jak byste ohodnotila své žáky, které se učí „podle Heuréky“ – mají k fyzice pozitivnější přístup? Mají lepší výsledky? Rozhodně se fyziky nebojí. Nebojí se ptát, nebojí se říkat své názory, což považuji za klíčové. Jelikož když se děti bojí, tak se neučí. Snažím se ve svých třídách vytvořit atmosféru, ve které se nikdo nebojí udělat chybu, nikdo se nikomu neposmívá – to je jedno z hlavních pravidel, které ve třídě s dětmi máme. Na seminářích si i učitelé zažijí pocit, že něčemu nerozumí, že udělají chybu, a díky tomu se může změnit i jejich přístup vůči dětem ve třídě. A co se týče výsledků žáků, tak mohu říct, že ve všech testech, které jsme žákům dávali, mají nadprůměrné výsledky.

http://kdf.mff.cuni.cz/heureka •

ně rozvíjet své znalosti a dovednosti pro výuku fyziky. Spočívá v předkládání problémů žákům k řešení, diskusi, navržení hypotéz, provádění experimentů a prezentaci závěrů. Chyba je zde vnímána jako přirozená součást cesty poznání.

V rámci projektu Heuréka probíhají dvouleté víkendové semináře pro učitele, tzv. „školky“ (celkem pět setkání za rok), které jsou

postaveny na neformálním setkání a experimentování, dále regionální semináře pro zkušené absolventy tzv. školek (asi čtyřikrát ročně na nejrůznější témata), každoroční velká setkání účastníků seminářů či semináře pro studenty vysokých škol. Zpracována byla komplexní metodika, sbírka úloh a návody na laboratorní práce. Jediným požadavkem na účastníky aktivit Heuréky je ochota přemýšlet o fyzice, o dětech a občas i o sobě, aktivní práce a zájem o věc.

Rozhovor | Irena Dvořáková, Heureka

Zkuste si s námi písemnou práci pro 6. ročník ZŠ 1. Vyrobíme si olovnici tak, že na tenký provázek přivážeme závaží. Ponoříme-li olovnici do hrnce, který je do poloviny naplněn vodou, svírá provázek s hladinou pravý úhel. Když hrnec nakloníme, bude provázek s hladinou svírat úhel: a) menší než 90o, b) velikost úhlu závisí na náklonu hrnce, c) pravý úhel, d) větší než 90o. Vyber a zdůvodni správnou odpověď. Nakresli obrázek ke své odpovědi. 2. Proč se někdy při česání přichytávají vlasy k hřebenu? Podrobně vysvětli. 3. Jak pozná rtuť či líh v trubičce teploměru, že má při vzestupu teploty „lézt nahoru“? 4. Máme uzavřenou baňku, naplněnou asi do poloviny vodou. Zátkou prochází trubička, zasahující do vody (hladina vody v trubičce je stejná jako hladina vody v baňce). Popiš a zdůvodni, co se bude dít při zahřívání baňky. 5. Hliníková krychle má objem 2 dm³. Urči její hmotnost. 6. Na fotografiích vidíš rybářské váhy. Popiš, jak jsou udělané. Na kterém z obrázků váží rybáři větší hmotnost ryb? Zdůvodni. 7. Z jakého kovu je zhotoven náramek, který má objem 2,2 cm³ a hmotnost 23,1 g? 8. Vyjádři ve správných jednotkách. Pokud je nějaký příklad špatně, označ ho a oprav: 2 m = 2 000 ______ 0,65 ______ = 65 mm² 0,7 m³ = 700000 ______ 60 ______ = 0,6 dm 200 ml = 0,02 ______ 0,2 ______ = 12 min 1 260 mm = 1,26 __ 0,88 ______ = 8,8 hl 0,5 ha = 500 ______ 0,06 ______ = 6 cm 10 m = 100 000 ______ 148 000 __ = 0,148 km

Jsou dnes školy dobře vybaveny pro zajímavou výuku? V tomto směru zřejmě velmi závisí na vedení každé školy. V současné době mají zejména mimopražské školy možnost díky evropským prostředkům pořídit si řadu zajímavého vybavení, v Praze je možná situace o něco složitější. Setkávám se ale i se zkušeností učitelů, že pomůcky, jež v Heuréce používáme a které jsou velmi jednoduché (špejle, brčka, alobal, svíčky apod.) a poměrně levné, nelze z evropských prostředků pořídit. Tam pak závisí na kreativitě školy – pro některé neřešitelný problém jiní vyřeší položkou „souprava pro mechaniku“, na niž lze již peníze využít. Jde-li o náplň výuky na školách, a tedy o rámcové vzdělávací programy – umožňují učinit fyziku zajímavým předmětem? Posunuly výuku fyziky někam dál? Z hlediska obsahu RVP si myslím, že je fyzika popsána uspokojivě, že ji není třeba nijak měnit. Dává podle mě dostatečný prostor pro každého učitele či školu připravit pro žáky zajímavou výuku. Za sebe mohu ale říct, že ještě v době povinných školních osnov jsme měli díky projektu Heuréka možnost uspořádat si učivo tak, aby byla fyzika vyučována atraktivním způsobem. Tudíž pro mě později nebylo tak velkým problémem napsání ŠVP pro fyziku pro naši školu, protože jsem tam s drobnými úpravami překlopila vše, co jsem měla připraveno pro Heuréku. Firmy by školám nejlépe pomohly tím, kdyby žákům zprostředkovaly pohled na přírodní vědy v praxi Spolupracujete i s firmami, kde je fyzika důležitým oborem? Co mohou školám nabídnout?

Role firem může být v tomto ohledu velmi zajímavá a prospěšná. Pro děti toho mohou udělat skutečně moc – ukázat jim, jak věci skutečně fungují v praxi. Ve škole bude vždy všechno v tomto ohledu jenom „jako“, ale firma už není „jako“, tam je vše skutečné a reálné. Pokud by firmy měly skutečně zájem školám – a nemyslím jen středním školám, ale mnohem více i nižším stupňům škol, kde děti ještě nejsou vyprofilované – v tomto pomoct a podpořit vzdělávání dětí, mohou zde odvést obrovský kus práce, který se v budoucnosti zúročí. Stejně tak by ale i společnost obecně a média atraktivitě přírodních věd významně pomohla, pokud by více oceňovala ty, kteří jsou velmi úspěšní, špičkoví odborníci v přírodovědných oborech. Jde-li o zahraničí – inspirovali jste se v jiných zemích při přípravě či rozvoji Heuréky? V době, kdy jsme s Heurékou začínali, jsme neměli ani kontakty ani přístup k zahraničním zdrojům, byla to čistě aktivita skupinky pěti nebo šesti nadšenců. Postupně jsme se ale více a více seznamovali i se zahraničními zdroji a bylo pro nás potěšením zjistit, že vše, co u nás vzniklo jen na základě zkušeností a, řekla bych, selského rozumu, je oceňováno i s ohledem na stále se šířící důraz na již zmíněnou badatelsky orientovanou výuku. Navíc je Heuréka kolegy ze zahraničí oceňována i pro neformální přístup ke vzdělávání učitelů, který je jedním z našich pilířů. Mnozí z nich se u nás i inspirují a zúčastňují se našich aktivit. Například naší výroční konference Dílny Heuréky, kterou každoročně pořádáme na Jiráskově gymnáziu v Náchodě, se v posledních několika letech aktivně zúčastnili kolegové ze Slovinska, Ukrajiny, Holandska, Belgie, Lotyšska, a dokonce i z USA a Mexika.

RNDr. Irena Dvořáková, Ph.D. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství matematiky a fyziky pro střední školy. Na stejné fakultě získala i titul Ph.D. (2011). Pracovala jako odborný pracovník se zaměřením na zájmovou činnost v matematice a fyzice v Ústředním domě dětí a mládeže (později Institutu dětí a mládeže). Od roku 1990 vyučuje matematiku a fyziku na ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha. Od roku 2002 je lektorkou na katedře didaktiky fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1991 je spoluautorkou a vedoucí projektu Heuréka – projektu heuristické výuky fyziky. Jejím celoživotním koníčkem je (kromě práce s lidmi) hlavně četba. [email protected]


19

Rozhovor | Prof. Hana Čtrnáctová

Školní chemie a reálný život Jak se nám je daří propojovat do souvislostí? Rozhovor s prof. Hanou Čtrnáctovou, vedoucí Katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze V rámci putování po přírodních vědách jsme se zastavili i u chemie – předmětu, který možná souvisí s naším praktickým životem více, než si často chceme připustit. Slovo „chemický“ tak skloňujeme do všech tvarů. Snažíme se vyhnout chemickým přísadám, obáváme se „chemie“ v půdě, v potravinách i nápojích. Kde je však hranice mezi mýty a zdravým rozumem? Pomáhají nám v tomto znalosti ze školy? O tom, jak se mění obsah i metody výuky chemie v dnešní době jsme si povídali s vedoucí Katedry učitelství a didaktiky chemie, profesorkou Hanou Čtrnáctovou. Co je podle vás na chemii tak přitažlivé? Mohli bychom jistě hovořit o zajímavých pokusech, které jsou velmi efektní a poutavé, pro ne-chemika určitě atraktivní, ale z mého pohledu jde spíše o to, že chemie je jednoduše všechno. Všechny látky, které nás obklopují, jejich vlastnosti a chování se řídí chemickými zákony. Všechno kolem nás, i my sami, je vytvořeno z prvků a jejich sloučenin, a tak se chemii jednoduše nemůžeme nikde nikdy vyhnout. Chemické, či přírodní? Občas spíše mýty a zavádějící informace. Uvědomujeme si tento fakt? Běžně spíše slyšíme řadu zavádějících a nepravdivých informací. V reklamách je neustále do protikladu stavěno to, co je „z přírody“, s tím, co je „z chemie“. Čteme upozornění o „přidané chemické látce“ a snažíme se jí vyhnout. Primárně bychom si ale měli uvědomit, že všechno je chemie, včetně rostlin a živočichů, ovzduší, řek a oceánů, našich výrobků atd.. A často je právě to, co „vyrobí“ příroda, nebezpečnější než to, co vyrábíme sami. Proč ale děti – tedy žáky a studenty – chemie tak často nebaví? V čem děláme chybu? Myslím, že v odpovědi se shodnu s kolegy z ostatních přírodních věd. Učíme chemii tak, jako by byla školní chemie, kterou představuje soubor daných poznatků, a mimo

Zajímavé odkazy: www.establish-fp7.eu/ www.scied.cz http://konference.drasar.com/ www.natur.cuni.cz www.prirodovedci.cz www.vedaneniveda.cz www.chemicke-listy.cz

20


ni pak vše ostatní, co je kolem nás. A právě ona souvislost a možnost „objevovat“ nové poznatky sami dětem chybí. Myslím si, že to je největší problém výuky chemie v současné době, protože se stále zaměřujeme na teoretické definice, poučky a zákony. Učitel je možná spokojen, pokud žák vše správně odrecituje, ale žák sám nedokáže tyto znalosti nijak propojit s reálným životem a navíc je trvanlivost takto získaných znalostí velmi krátká. Toto odtržení informací od souvislostí dává vznikat řadě předsudků v každodenních rozhodnutích. Proč máme tendenci ignorovat skutečnosti a fakta? Mediální stránka chemie je v tomto hodně silná a přispívá k ní i neznalost těch, kteří pro média informace související s chemií připravují a prezentují. Proto je nyní tak moderní označovat všechno, kde je dodaná chemická látka, za nebezpečné. Důsledkem mediální propagandy je pak například víra, že hnojiva jsou pro rostliny nebezpečná, že výborné jsou pouze biopotraviny, kde „chemie“ být nemůže, apod. Na druhou

stranu však další reklama nabízí nejrůznější pilulky i na drobné potíže, ale právě to je již ona čistá chemie. Často je až kuriózní, jak někdy chemii vidíme jako užitečnou, jindy jako nebezpečnou. Zmínila jste právě hnojení a biopotraviny. Co je tedy vlastně lepší – zahrádku nehnojit, abychom měli zdravější zeleninu? Tento názor je jeden z těch, který se nezakládá na pravdě. Samozřejmě, pokud nebudu dodržovat doporučené postupy a správné dávkování hnojiva, je to špatně. Ale přirozeností půdy při intenzivním pěstování rostlin je vyčerpávat se a potřebné látky je nutné jí zpět dodávat – a to formou hnojení přírodním nebo minerálním hnojivem, které obsahuje dané – pro půdu přirozené – prvky. Žákům a studentům otevírají moderní technologie dříve nepoznaný svět Myslíte, že je v dnešní době možné díky moderním technologiím ve výuce přiblížit dětem chemii lépe a zajímavěji?

Rozhovor | Prof. Hana Čtrnáctová

Pokud jde čistě o současné informační a komunikační technologie, nastal určitě obrovský posun. Chceme-li poznat vlastnosti látek a porozumět jejich chování, musíme porozumět jejich struktuře, což je mikrosvět, který se nedá normálním způsobem zobrazit. Dříve bylo toto znázornění velmi složité. Existovaly modely, ale ty mají omezené možnosti. A právě zde jsou moderní technologie skutečně vynikající a pomohly nám učinit velký krok kupředu. Umožnily nejrůznějšími obrázky a animacemi názorně ukázat i tento mikrosvět, pozorovat, co se v něm děje, jak se částice pohybují apod. Pomohly nám sledovat nejrůznější děje, pozorovat svět, který normálně pozorovat nelze, můžeme sledovat pokusy a procesy, jež bychom ve škole jinak dělat nemohli, můžeme tvořit vzorce a modely a nahlížet na ně z různých stran atd. Navíc žákům můžeme ukázat, jak se reálně pracuje v chemické laboratoři, a nejsme tak odkázáni jen na to, co zvládneme udělat ve škole. A při reálných pokusech nám zase technologie umožňují okamžitě měřit změny vlastností a chování látek. V neposlední řadě už ani nemusím vše zapisovat na papír a vynášet do grafu, vše již zvládne technika sama. Jsou školy na tyto změny a možnosti dostatečně vybavené? Myslím si, že vybavení škol jde poměrně rychle dopředu. Máme zkušenost, že zhruba v letech 2000–2004 byly školy trochu zaskočené, když jsme jim připravovali některé učební materiály založené na využití technologií. Pak se ale situace velmi rychle změnila, což připisuji zejména poklesu cen výpočetní techniky, a my jsme byli během krátké doby zahlceni žádostmi o tyto materiály. Asi neplatí plošně, že by všechny školy na tom byly výborně, ale určitě se situace výrazně zlepšuje. Občas spíše narážíme na problém připravenosti učitelů inovovat svůj přístup, a tak moderní technika slouží jako doplněk k tradičním vyučovacím metodám. Tradiční, nebo raději badatelsky orientovaná výuka? Můžeme zmínit přístup, jak lze vyučovat chemii tak, aby vzbuzovala u dětí zájem? V matematice například ukazujeme metodu prof. Hejného, který se snaží žákům tento předmět přiblížit, aby mu rozuměli a nebáli se ho. Je nějaká taková metoda i v chemii? Nebo je to spíše o přístupu? Obecně pro přírodní vědy platí, že tento trend představuje metoda nazvaná badatelsky orientovaná výuka v přírodních vědách. Odvíjí se od kritického hodnocení výuky přírodních věd v rámci České republiky i Evropské unie, k čemuž byla vydána zvláštní zpráva Evropské komise v roce 2007. Ta upozornila na kritický stav výuky

přírodních věd v celé Evropské unii, který spočívá v tom, co jsme již zmínili – že tradiční výuka stojí na memorování pouček, definic a zákonů a ztrácí souvislost s reálným životem a s procesem bádání. Poznatky se učí jako hotové, k zapamatování. Zmíněná metoda se rozvíjí v řadě projektů, evropských i našich, a předpokládá, že žák bude ve své práci postupovat de facto jako vědec při svém výzkumu: identifikuje problémy, hledá odpovědi na nejrůznější otázky, snaží se zjistit si informace, navrhuje si své experimenty a dokáže je zhodnotit a prezentovat. Tento proces je natolik intenzivní, že poznatky z něj získané jsou trvalé a pomohou mu řešit i další problémy. V tom jsou si všechny nové metody podobné – snaží se přizpůsobit proces výuky principu poznávání, který je lidem přirozený. Jednoznačně podtrhují nevhodnost tradičních přístupů založených na memorování, kvůli nimž pak žák není schopen pochopit a vysvětlit banální jevy v reálném životě. Devadesát procent ze všech studentů potřebuje chemii pouze pro svůj praktický život Hovoříme-li o schopnosti využít praktické poznatky z chemie v reálném životě – kolik studentů vlastně studuje chemii i na vysoké škole a své poznatky si prohlubuje, a kolik jich právě potřebuje získat „jen“ patřičné znalost pro svůj budoucí život? Například maturitu z chemie skládá asi 6 % středoškoláků, přičemž zhruba 10–11 % se s chemií setká v dalším studiu na vysoké škole. Tedy asi 90 % žáků středních škol se s výukou chemie již v dalším životě nesetká. Právě ti musí znát chemii tak, aby se dokázali orientovat v praktickém životě, ať už osobním, či profesním. Tento přístup je však velmi náročný na učitele – mění se jeho role ve třídě, vůči žákům… Je to skutečně nelehký proces. Navíc učitelé mají stále pocit, že musí žákům předat všechny své znalosti, které se kdy naučili. Chtějí zmínit, byť jen okrajově, vše, co se naučili na vysoké škole. Jaký efekt to ale bude mít? Jak dlouho si budou žáci pamatovat detailní informace? Navíc sdělit tak obrovské množství informací nelze jinak, než pouhým výkladem. Jde tedy o to najít témata, která ve výuce dnes už ani být nemusí, a využít čas pro mnohem efektivnější metodu, díky níž sice nepředáme stejně velké množství informací, zato ale budou trvalé. Inovace výuky musí propojovat školní chemii s reálným světem Zmínila jste i samotnou inovaci výuky chemie. V čem spočívá?

Prof. RNDr. Hana Čtrnáctová, CSc. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, na níž se během svého profesního života věnuje především chemii. V současné době je vedoucí Katedry učitelství a didaktiky chemie. Zde se také dlouhodobě věnuje tvorbě a vedení seminářů a jiných akcí pro učitele chemie. Je autorkou či spoluautorkou celé řady skript, učebnic a studijních textů. V rámci své vědecké činnosti je řešitelkou či spoluřešitelkou řady grantů a národních i mezinárodních projektů zaměřených právě na výuku chemie a její popularizaci.

Inovace výuky se projevuje jednak ve stránce obsahové, jednak metodické. V obsahové stránce se již i v dnešních učebnicích objevuje více souvislostí a spojitostí mezi onou „školní“ chemií a reálným světem. Je zde více informací o chování látek v běžném životě tak, aby si žáci mohli dávat tyto informace do souvislostí se svými zkušenostmi, a potlačuje se tak dřívější strohé předávání poznatků o dané látce z čistě chemického hlediska. Příkladem může být učivo o kovech, které se zaměřuje právě na ty, s nimiž se v životě běžně setkáváme, učivo o organických kyselinách, jež běžně nacházíme např. v ovoci. Stejně tak se věnuje větší pozornost plastům pro jejich nejrůznější praktické aplikace, apod. Jsem přesvědčená, že moderní učebnice tento posun již respektují. A pokud jde o inovace metodiky výuky? I zde myslím, nastal určitý pokrok, především s tím, jak se těžiště přenáší na aktivní zapojení žáků do výuky. Objevuje se práce ve skupinách, projektové vyučování – je zde tedy snaha, aby si žáci sami našli problém, který je spojen s realitou (např. drogy, léky, potraviny, paliva aj.), aby si vyhledali informace, provedli určité pokusy, připravili si prezentace apod. To jsou podle mého názoru právě ty kompetence, které by měli žáci získávat. Pomohla v tomto posunu reforma směrem k rámcovým vzdělávacím programům? Podle mého názoru jsou RVP míněny dobře, jejich teoretická východiska jsou bezesporu nezpochybnitelná, ale samotný obsah a výukové metody chemie zde nejsou uvedeny takovým způsobem, aby kohokoli přinutily změnit stávající přístup k výuce. RVP tak umožnily aktivním učitelům zavádět nové metody výuky, ale pokud učitel zájem nemá, nenutí ho jeho přístup jakkoli měnit. Jakými aktivitami podporujete výuku chemie v České republice – tedy kromě přípravy budoucích učitelů?


21

Anketa | Spolupráce firem a škol

Vždy jsme využívali zejména strukturální fondy pro projekty, v nichž naše katedra spolupracovala s učiteli, kteří jsou již v praxi a potřebují si rozšířit své znalosti. V poslední době se jednalo např. o kurz Chemie pro školy 21. století se zaměřením na obsahovou inovaci výuky a dále kurz na rozvoj experimentální výuky, kde se učitelé mohli seznámit s novými, zajímavými pokusy, které využívají běžné přírodní i vyrobené materiály. Nyní jsme zapojeni v několika dalších projektech, například EU ESTABLISH či v projektu MŠMT Věda není věda, které se zaměřují na již zmíněnou

badatelsky orientovanou výuku a přiblížení přírodních věd praktickému životu. Spolupracujete i s firmami, které se zabývají chemií? Co mohou školám nabídnout? A jaké jsou dnes kladeny požadavky na ty, kteří se chtějí chemií ve svém profesním životě zabývat? Osobně jsem velký zastánce spolupráce s firmami, protože jako jeden z hlavních problémů výuky chemie vidím odtažitost obsahu výuky chemie a reálné chemie, se kterou se v životě setkáváme. Proto podporuji možnost maximální spolupráce

s firmami, možnost jít do provozu a vidět vše na vlastní oči. Bohužel ale musím říci, že se to ani na úrovni vysoké školy nerealizuje tak, jak by bylo potřeba. A myslím si, že to platí pro přírodní vědy obecně. Co byste doporučila budoucím učitelům chemie? Na co by se měli více soustředit? Určitě upustit od snahy o detailní výklad každého tématu učiva, zaměřit se na moderní obsahy výuky, které jsou propojeny s reálným světem, a soustředit se alespoň na základy nových progresivních metod výuky.

Odborná skupina chemického vzdělávání ČSCH a Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře vás zve na celonárodní seminář

Veletrh nápadů učitelů chemie Seminář se bude konat ve dnech 12. a 13. října 2012 na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře. Jeho cílem je otevřít prostor pro výměnu zkušeností v oblasti výuky chemie jako všeobecně vzdělávacího předmětu na základních a středních školách.

Anketa Spolupráce firem a škol Mezinárodní výzkumy a srovnání ukazují alarmující trend v ČR: zájem mladých lidí o přírodovědné obory v posledních letech v České republice výrazně klesá. Přitom

Na programu je vystoupení jednotlivých vyučujících s ukázkami a pokusy na téma: • jak učíme jednotlivá témata chemie teoreticky a prakticky • co se nám osvědčilo a co naopak nikoli • školní chemická laboratoř a její vybavení

právě tato oblast bude podle vyjádření organizací a průmyslu důležitou součástí rozvoje ekonomiky a konkurenceschopnosti českého státu v Evropě. V rozhovorech s odborníky jsme se často setkávali s názory, že na straně firem je velký potenciál přiblížit žákům a studentům – již na nejnižších úrovních vzdělávání – reálný svět v profesích vyžadujících znalosti v přírodovědných oborech a propojit v souvislostech informa-

Součástí semináře bude exkurze do chemického závodu a přednášky pracovníků VŠ a zástupců chemické firmy k problematice výuky chemie na ZŠ a SŠ. Více informací a přihlášení: dr. P. Koloros, Gymnázium P. C., nám F. Křižíka 860, Tábor, e-mail: [email protected]

ce získané ve škole s reálným světem. Díky tomu pak žáci mají možnost přistupovat k přírodním vědám bez předsudků, s větším zájmem a snad i možným výhledem na další studium a uplatnění v těchto oborech. A tak jsme se některých firem zeptali na jejich názor a zkušenosti se spoluprací se školami. Z pěti oslovených firem se nám ozvaly tři – Bayer, BASF Siemens. Jejich odpovědi vám přinášíme.

Mohou firmy prostřednictvím spolupráce se školami, a to již od úrovně základních škol, zvýšit zájem žáků a studentů o přírodovědné a technické obory a pomoct tak řešit neutěšenou situaci v ČR, která je mj. i podle vyjádření NERV brzdou české konkurenceschopnosti? Podporuje vaše firma tento přístup či již rozvíjí spolupráci s některými školami nebo vzdělávacími institucemi?

Dr. Antonio Payano ředitel firmy Bayer v ČR a na Slovensku „Jako firma zaměřená na inovace, vědu, výzkum a hledání řešení pro zlepšování kvality života jsme se v rámci stanovování naší strategie společenské odpovědnosti snažili hledat společné problémy, se kterými se potýká jak naše firma, tak prostředí, v němž působíme a žijeme,“ uvádí Antonio Payano. „Jedním z témat, která jsme identifikovali, byl právě velmi alarmující společenský trend ukazující nebezpečně klesající zájem mladých lidí v České republice o přírodovědné obory a inovace. S tím také souvisí velice nízká prestiž vědy a výzkumu, slabé povědomí o využití poznatků z chemie a biologie pro

22


ochranu klimatu, energetickou úspornost, péči o zdraví, ochranu úrody apod. Vzhledem k tomu, že naše společensky prospěšné aktivity jsou provázané s naší obchodní strategií, naší vizí a naším posláním, které zní Věda pro lepší život, dokážeme vytvářet sdílené hodnoty pro společnost, ve které působíme. Zároveň jsme schopni poskytovat i naši cennou odbornou expertizu, dlouhodobější, trvale udržitelnou spolupráci a také angažovanost nejen ze strany vedení firmy a našeho oddělení CSR, ale rovněž i zapojení jednotlivých oddělení, jako např. marketing, vývoj, výzkum a dalších, do naší CSR strategie“ dopňuje Dr. Antonio Payano za firmu Bayer.

Anketa | Spolupráce firem a škol

Daniela Červenclová, manažerka společenské odpovědnosti firmy Bayer k tématu spolupráce firem a škol v oblasti zvyšování atraktivity přírodovědných oborů vysvětluje: „ Jedná se o přirozenou součást naší společenské odpovědnosti, vždyť právě inovace, věda a výzkum stojí v centru našeho úsilí a naší celofiremní strategie. A právě díky našim zkušenostem, inovacím a našemu zaměření na špičkový výzkum se máme možnost podělit nejen s mladými lidmi, ale i s pedagogy, tedy s těmi, kdo vzdělávají a připravují na budoucí povolání mladou generaci. Na konkrétních příkladech ukazují naši odborníci propojení teoretických znalostí do dnešní moderní průmyslové praxe. Mnohdy jsou tyto ukázky skutečně fascinujíc, a proto věříme, že bude pro žáky i pedagogy velmi přínosné poznat, jak jsou dnes poznatky

z těchto oborů využívány v průmyslové praxi pro inovativní řešení. A třeba pak bude o něco snažší atraktivními a konkrétními příklady žáky nadchnout a povzbudit jejich větší chuť tyto oblasti blíže poznávat nebo si i zvolit v těchto oborech také svoji budoucí kariéru“. Výše zmíněný nebezpečný pokles zájmu mladých lidí o přírodní vědy byl impulzem pro řadu projektů, mezi nimiž se firma Bayer významně podílí na rozvoji projektu Věda má budoucnost, který si klade za cíl zvýšit zájem mladých lidí o přírodní vědy, matematiku a technické obory. Děje se tak pomocí strukturovaného, cíleného a efektivního modelu partnerství škol a firem. Tato iniciativa se rozběhla pod koordinací občanského sdružení AISIS, hlavními partnery jsou společnosti Bayer a IBM. V roce 2012 přináší projekt dvě novinky, jež rozšíří mož-

nosti zapojení dalších firem do projektu, a to školení pro kariérní poradce a mentoring pro žáky. Do programu „Věda má budoucnost“ jsou zapojeny střední a základní školy, firmy a instituce, které mají zájem zvýšit atraktivitu přírodních věd v českém školství a v českém prostředí vůbec. Vzhledem k velkému zájmu ze strany škol vítá koordinátor tohoto projektu, organizace AISIS zapojení dalších firem. Jak na závěr Daniela Červenclová dodává: „Pokud nezačne český vzdělávací systém co nejdříve přijímat žádoucí opatření, budou mít firmy životně důležité pro naši ekonomiku do roku 2020 velmi vážné problémy, jak potvrzuje loňský průzkum European Round Table of Industrialist. Zvyšování atraktivity přírodovědných a technických oborů by tedy mělo být společným úkolem nás všech.“

Eduard Palíšek generální ředitel skupiny Siemens ČR „Musíme si uvědomit, na základě čeho se mladí lidé rozhodují, jakým směrem

se ve své profesní dráze vydají. Nezastupitelnou roli v tom určitě hraje rodina, kdy na příkladu z vlastního prostředí mladí lidé nejlépe vidí, jaké povolání je či není atraktivní. Pokud tuto orientaci nezískají v rodině, hledají ji v obrazu společnosti, jak je jim médii předkládán. V té chvíli nastupuje velmi důležitá role školy, kde výchovní poradci dokážou žáka navést směrem, který odpovídá jeho studijním předpokladům a zájmům. Proto je spolupráce firem se školami velmi důležitá, i když si myslím, že na úrovni základních a středních škol je ještě stále nedostatečná. Přitom je to jedna z efektivních cest, jak v žácích středních škol probudit zájem o technické vzdělání. Spolupracujeme s více než třiceti vysokými a středními školami a učilišti. Podílíme se na technolo-

gickém vybavení škol, přednáškách a studijních programech. Studenti u nás zpracovávají své studentské či závěrečné práce a účastní se dlouhodobých projektů. Naši odborníci na vybraných školách přednášejí. Spolupráci se základními a středními školami by bylo možné dále prohloubit o exkurze žáků do vývojových středisek a výrobních závodů s možností řešení praktických či teoretických her a úkolů, které vycházejí z reálné situace. Obecně je však třeba změnit pohled na technické profese a jejich prestiž ve společnosti. To je úkol hlavně pro firmy, ale důležitou roli zde musí sehrát i média, která by měla více vyhledávat osobní příběhy těch, kteří svého úspěchu dosáhli díky kvalitnímu technickému vzdělání, píli a chuti pustit se do nových věcí.“

Edita Hippová Konateľka spoločnosti BASF spol. s r.o. Spoločnosť BASF sa dlhodobo venuje projektom zameraným na vzdelávanie detí a mládeže v oblasti prírodných vied, najmä chémie. Našou snahou je dať mladej generácii priestor pochopiť chémiu,

vytvoriť si k nej vzťah a pracovať s ňou aj v budúcnosti. Mladí ľudia si musia byť vedomí, že chémia je všade okolo nás. Je to naša minulosť, súčasnosť a čo je najdôležitejšie, aj naša budúcnosť. Spoločnosť BASF má viacero globálnych vzdelávacích projektov, ktoré sú realizované aj v Strednej Európe. V Českej republike sme minulý rok uviedli vzdelávací, multimediálny a interaktívny portál chemgeneration.com, ktorý predstavuje akúsi virtuálnu chemickú učebňu. Ponúka bohaté vedecké a študijné materiály, videá, interaktívne grafy, ktoré napomáhajú vzdelávať mládež o histórii a vývoji chémie, významných chemikoch a chemických výskumných projektoch súčasnosti. Zároveň je táto web stránka aj výborným pomocníkom pre učiteľov. Spustením stránky sa však naše aktivity nekončia, túto jeseň uvedieme doplnenie web stránky o atraktívnu edukačnú hru nazvanú Future City.

Zároveň na jeseň 2012 plánujeme otvoriť detské laboratórium Kids‘ Lab, veľmi ob ľúbený CSR projekt. Tento projekt je v súčasnosti zastúpený v 30 krajinách na celom svete a detské laboratóriá ročne navštívi viac ako 50 000 detí. Program je navrhnutý pre deti vo veku od 6 do 12 rokov tak, aby získali prvé vedomosti o chémii a vede prostredníctvom zábavných a praktických chemických pokusov. BASF Kids’Lab poskytuje deťom možnosť objaviť svet chémie cez jednoduché a bezpečné pokusy, ktoré môžu v budúcnosti vzbudiť záujem o vedu. Obidva projekty sú bezplatne a voľne dostupné. Okrem týchto vlastných aktivít je v diskusii aj účasť v spoločnom projekte Veda ma budúcnosť, ktorý aktívne spája firemný a školský sektor. Spoločnosti BASF záleží na vzdelaní a budúcnosti našej mládeže, preto v tejto oblasti konáme aktívne a dlhodobo s cieľom zvýšiť záujem mládeže o vedu.“


23

Rozhovor | Silvie Konaré

Znalosti jsou stejně důležité jako schopnost komunikovat a spolupracovat připravila Leona G. Šteigrová

Rozhovor se Silvií Konaré, HR ředitelkou společnosti Bayer ČR Již pravidelně se z nejrůznějších výzkumů dozvídáme, že čeští studenti preferují studium ekonomických, právních a humanitních oborů, a to i přesto, že podle statistických údajů naopak nacházejí dobré uplatnění absolventi oboru technických a přírodovědných. Je otázkou, zda je příčinou nelibost vůči přírodovědným předmětům vybudovaná již na nižších stupních školy, nebo zda se za vším skrývá celospolečenský pohled na tyto obory a obecná preference studijních zaměření, která dospívající považují za „in“. O tom, jak atraktivní může být výběr studia s přírodovědným či technickým zaměřením, jsme si povídali se Silvií Konaré, ředitelkou pro lidské zdroje ve společnosti Bayer ČR. Co firmy, jako je právě Bayer, nabízejí svým potenciálním zaměstnancům? Proč je z vašeho pohledu profesní uplatnění ve společnosti vyžadující zejména absolventy přírodovědných oborů skutečně zajímavé a atraktivní? Naše společnost nabízí ve svých divizích (Bayer HealthCare, Bayer CropScience a Bayer Material Science) celé spektrum pozic, počínaje výzkumem a vývojem nových materiálů přes výrobu s využitím různých technologických postupů, obory medicínské, obchodně-ekonomické. Taktéž samozřejmě potřebujeme IT, odborníky v oblasti lidských zdrojů a komunikace, specialisty ve financích a kontrolingu, administrativní pracovníky. Naše zaměstnance podporujeme v jejich dalším profesním a osobnostním rozvoji, aby splňovali kompetence dané pozice. Snažíme se, aby měli bezpečné a příjemné pracovní prostředí a mohli využívat nové technologie, které jim ulehčují každodenní práci. Neexistuje spíše řada předsudků o zaměstnání ve firmách specializujících se na chemii? Chemie je přítomna všude kolem nás a bez ní bychom nemohli žít naším moderním způsobem života, kupříkladu vyrobit potraviny, léčit základní lidské nemoci apod. Chemie je zajímavý a krásný obor a naše společnost se svými hodnotami udržitelného rozvoje velmi podporuje aktivity v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Vlastně právě chemie nám pomáhá chránit přírodu. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by se naše společnost v tomto směru potýkala s předsudky.

24


Zmínila byste příklady perspektivních pozic v přírodovědných oborech, které si možná studenti či jejich rodiče při volbě studia a profesního zaměření ani nepředstaví? Obecně mne kupříkladu napadá absolvent matematických oborů přírodovědeckých fakult, který najde velmi dobré uplatnění v komerční sféře jako pojistný matematik, statistik apod. Konkrétně v naší společnosti hraje momentálně klíčovou roli analýza prodejních dat, tvorba prodejních modelů a plány výroby produktů až na pět let dopředu. Zde se také s úspěchem uplatňují absolventi přírodovědeckých fakult. Pro zajímavost – na pozici marketingové manažerky, která vede celé marketingové oddělení, našla uplatnění absolventka biofyziky, několik vystudovaných biologů je velmi úspěšnými obchodními zástupci, kteří prezentují naše produkty klientům a díky svému vzdělání jsou zároveň velmi kvalifikovanými partnery pro odbornou diskusi. A také náš generální ředitel je vzděláním chemik. S jakými problémy se vaše firma při náboru zaměstnanců právě pro profese vyžadující přírodovědné či technické vzdělání potýká? Jak dlouho hledáte vhodné kandidáty pro daná místa? Uplatnění pro absolventy přírodovědných oborů máme především v regionu královehradeckém a kandidáti na místa chemiků se nám v dané lokalitě nehledají snadno, přestože je čeká zajímavá a kvalifikovaná práce v hezkém pracovním prostředí a dobré pracovní podmínky.

Vznikají stále nové a nové profese, vyžadující vcelku specifické znalosti a dovednosti. Jsme na ně připraveni? Máte pravdu. Kupříkladu před třiceti lety neexistovalo 85 % stávajících firem, bez jejichž služeb a výrobků si dnes vůbec neumíme představit náš každodenní život. Mám na mysli oblast telekomunikací, IT atd. Převážná většina z nás používá mobil, internet, sociální sítě. I u nás tak vznikají nové pozice, které dříve neexistovaly, například e-marketing a řada dalších. Připraveni v oblasti školství podle mé zkušenosti nejsme a vlastně jednoduše řečeno ani nemůžeme být. Potřeby firem v nových oblastech mnohdy předstihnou zavedený systém vzdělávání. Co požadujete u absolventů nebo pracovníků v těchto oborech? Jak hluboké jsou potřebné znalosti v daném oboru a, na druhou stranu, jakými jinými dovednostmi by měl absolvent disponovat? Kde máme asi největší nedostatky? Každá pracovní pozice u nás má specifické a předem stanovené kompetence, které pracovník musí splňovat. Jedná se o základní kvalifikační předpoklady, znalosti a dovednosti, bez kterých by výkon práce na dané pozici nebyl možný. U některých pozic potřebujeme hluboké znalosti daného oboru a mnohaletou praxi, jiné pozice jsou naopak juniorské a „junior“ má svého zkušenějšího kolegu, nadřízeného nebo mentora a postupně si své znalosti prohlubuje. Druhou a neméně důležitou oblastí jsou však i osobnostní předpoklady a kompetence, oblast tzv. emoční inteligence. Ani geniální odborník s velkou zkušeností v oboru

Pozvánka | Filmový festival Matematicko-fyzikální fakulty

nebude ve své práci úspěšný, svou komunikací vyvolává konflikty, pokud není schopen týmově spolupracovat, dobře vyjednávat atd. A zde vidím další prostor pro rozvoj. Na školách se zaměřujeme především na to, jak dosáhnout co nejlepších znalostí, ale méně už na to, jak komunikovat. Čeho si firma nejvíce cení u nových zaměstnanců? Noví zaměstnanci mnohdy přinášejí nové a neotřelé nápady, mají nový pohled na úkoly a zaběhnuté stereotypy, přinášejí zajímavé postřehy a zkušenosti z pracovišť, kde dříve působili. Hlavně zpočátku jsou většinou velmi motivovaní a to má energetizující vliv na okolí. Je nutné mít veškeré znalosti od počátku, nebo firma dále své zaměstnance vzdělává a nabízí jim přístup k nejnovějším poznatkům? Jak jsem již výše uvedla, záleží na typu pozice, zda je seniorská, nebo juniorská. Ve firmě mají přístup k dalšímu rozvoji a vzdělávání všichni zaměstnanci. V tomto směru stále platí Nerudovo „kdo jednou stál, ten stojí opodál“. Znalosti jsou velmi důležité, ale ani pracovník s výbornými znalostmi nemusí mít dobré výsledky. Velmi důležitá je totiž motivace, chuť překonávat překážky a dosáhnout vytyčených cílů. A to je něco, co se naučit nedá. Musíme to mít v sobě a k tomu dobré vedení, které dokáže motivaci stimulovat. Jaké by byly vaše výzvy týkající se přírodovědných oborů (jejich výuky na školách, volby studijního a profesního zaměření) směrem ke 1) školám a pedagogům a směrem rodičům?

Považuji za přínosné více prezentovat přírodovědné obory jako něco zajímavého a fascinujícího a také ukazovat jejich praktické uplatnění po ukončení studia. Velmi zajímavé je rovněž propojení některých škol na různých úrovních, včetně přírodovědeckých fakult, s komerční sférou v oblasti vývoje a výzkumu. To ještě více přibližuje rodičům žáků i studentům možnosti dalšího směřování po ukončení studia a zároveň to může přinést i tolik potřebné finance a zpětnou podporu z komerční oblasti školám a fakultám, které jim připravují budoucí kvalifikované zaměstnance. Jak se vy osobně snažíte směrovat své děti ohledně jejich studia a budoucího profesního naplnění? Co si myslíte, že je – či by mělo být – z pohledu rodiče nejdůležitější, jedná-li se o budoucí uplatnění dětí? Naše děti, dvanáctiletého syna a sedmiletou dcerku, nevedeme ohledně studia a tím budoucího profesního uplatnění k nějakému námi preferovanému oboru. Nemáme potřebu si s manželem naplnit nějaké naše vlastní představy nebo nesplněná přání. Budeme rádi, když si najdou to, co je bude bavit, co jim půjde dobře tak, aby pro ně byla práce radostí. A někdo zpočátku potřebuje více času nebo i vystuduje úplně jiný obor, než přijde na to, co mu přináší radost a zároveň profesní uplatnění. Věřím, že jen tak může být člověk opravdu dobrý v tom, co dělá, a zároveň šťastný. Nám se to s manželem podařilo a nemám pocit, že by nás rodiče někam záměrně směřovali, ačkoli já osobně jsem z rodiny matematika a učitelky biologie. Je však pravda, že „vzory“ mají asi velký vliv. Dcerka chce být doktorkou, jako její tatínek, a syn pracovat s počítači, jako jeho oblíbený strýc.

Mgr. Silvie Konaré Absolvovala filozofickou fakultu, obory sociologie, andragogika se zaměřením na personální management a polská filologie. Po skončení studia začínala v oblasti HR poradenství, kdy pracovala jako HR konzultant pro firmu H.Neumann International. Od roku 2001 do roku 2009 působila ve finanční skupině Erste, taktéž v oblasti lidských zdrojů. V roce 2009 začala pracovat pro společnost Bayer nejprve jako HR Business Partner pro divizi Bayer HealthCare Pharmaceutical a od roku 2010 převzala pozici HR Head. Počínaje rokem 2012 je ve firmě Bayer na pozici HR Head zodpovědná za Českou republiku i Slovensko. Silvie je vdaná, má dvě děti.

Matematicko-fyzikální fakulta UK slaví filmovým festivalem Před 60 lety byla založena samostatná Matematicko-fyzikální fakulta UK. Za dobu své existence vychovala řadu špičkových vědců a vysokoškolských i středoškolských učitelů. A snaží se je vychovávat dál. Uvědomuje si ale, že zájem o studium přírodních a technických věd v celoevropském měřítku klesá. Matematicko-fyzikální fakulta se s touto tezí nechtěla smířit, a tak podnikla odvážný krok. Rozhodla se 15.–16. června uskutečnit festival filmových snímků z oblasti matematiky, fyziky, informatiky a počítačové grafiky. Soutěž je zaměřena především na žáky základních a středních škol. Do MFF UK FilmFestu 2012 se přihlásilo 98 snímků ze 46 institucí nejen z České republiky, ale také ze Slovenska. Celkový počet jedinečných autorů je úctyhodných 170. V minulých dnech proběhl výběr filmů pro vlastní festivalové promítání programovým výborem (27 významných osobností české vědy), který některé snímky vyřadil a jiné naopak doporučil k online hlasování. FilmFest podpoří ve dnech konání také několik významných osobností, které jsou/byly nějakým způsobem spojeny s přírodovědnými obory či MFF UK, např. prof. Milan Knížák, Dr.A; Jeho Excelence František Radkovský; divadelní a filmový herec Mgr. Martin Myšička; televizní režisér, dramaturg a scénárista Mgr. Radomír Šofr, ředitel provozu sítě multikin CinemaCity Oldřich Kubišta, mluvčí ČHMÚ RNDr. Petr Dvořák a další. V rámci pátečního programu proběhne večerní přednáška a vystoupení předsedy poroty Dr. Ing. Jana Vodňanského. A to není zdaleka všechno. V sobotním doprovodném programu v Rock Café na Národní třídě vystoupí školní kapely z přihlášených škol, dále pak např. skupina Humbuk a představí se sólový projekt jednoho z nejlepších a nejobsazovanějších českých bubeníků současnosti Thoma Heriana aka Drama Jacqua. Pokud budete chtít podpořit akci MFF UK FilmFest 2012, jsou vám dveře areálu v Troji otevřené po oba dny. Na všechny akce (kromě sobotního programu v Rock Café) je vstup zdarma. Více informací se dozvíte na http://filmfest.mff.cuni.cz/.


25

Projekt pro MST | Věda má budoucnost připravil Jiří Kukačka koordinátor projektu

Věda má budoucnost první ročník je úspěšně za námi www.vedamabudoucnost.cz

První zahajovací rok projektu Věda má budoucnost se pomalu chýlí k úspěšnému konci. Roční partnerství firmy Bayer se ZŠ Dr. J. Malíka, Chrudim, společnosti IBM a ZŠ Jesenice a firmy Sedlecký kaolin se SPŠK Karlovy vary uteklo jako voda. • Žáci poznali život ve firmách, prostřednictvím exkurzí nahlédli do provozů a měli šanci popovídat si se zaměstnanci o jejich studiu, kariéře, náplni pracovního dne a o všem dalším, co je zajímalo. • Spolu s personalisty firem se žáci dozvěděli, k čemu slouží životopis, a sami si svůj, mnohdy první v životě, zpracovali. Dostali k němu cennou zpětnou vazbu přímo od personalistů zapojených firem a na základě životopisů si odvážní zájemci mohli vyzkoušet opravdový přijímací pohovor nanečisto. • V Chrudimi si všichni žáci vyzkoušeli Assessment centrum a v Božíčanech zase videotrénink. • V závěru čekal na všechny žáky workshop pojmenovaný „Věda v praxi“. Nestačí totiž jen vidět a slyšet, ale k dobrému zapamatování je třeba si něco i vyzkoušet. V IBM připravili setkání s programováním legorobotů, v Bayer projekt zaměřený na zkoumání vlastností materiálů a v Sedleckém kaolinu analyzovali žáci vzorky v laboratořích a v provozu si vyzkoušeli práci s magnetickým separátorem. Jako poděkování na závěr ročního partnerství pozvali žáci zapojených škol zaměstnance firem k nim do školy a připravili pro ně zajímavý program. V něm zhodnotili, co vše během ročního programu projektu poznali, co se naučili a co jim spolupráce s partnerskou firmou přinesla. V rámci prvního ročníku proběhla též pilotní fáze Mentoringu ve spolupráci s firmou IBM. Proběhla tři setkání devíti statečných žáků ZŠ Jesenice s devíti ochotnými mentory z IBM, kteří nám pomohli vyzkoušet a odladit část mentoringového programu, jenž bude součástí projektu Věda má budoucnost od příštího školního roku. Za sdružení AISIS bych na tomto místě rád poděkoval všem partnerům projektu, ochotným zaměstnancům, kteří věnovali svůj čas na přípravu programu, školám a vyučujícím, jež byli do projektu zapojeni a pomáhali s organizací, a samozřejmě žákům, kteří se s nadšením účastnili celoročního programu. Děkujeme! Těšíme se na druhý ročník, který startuje v září 2012.

26


Závěrečné setkání ročního partnerství s firmou Bayer v Chrudimi

Den v životě firmy Sedlecký kaolin - exkurze do provozu

Žáci ZŠ Jesenice na Vědeckém workshopu s legoroboty v IBM

Druhé pilotní setkání Mentoringu v IBM

Téma | Moderní výuka přírodních věd

Moderní výuka přírodních věd příprava dnešních studentů na příležitosti zítřka připravil Ing. Miroslav Staněk, Ph.D. [email protected], [email protected] Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Učitelství odborných předmětů, Pedagogická fakulta

Následující článek je věnován školním měřicím – tzv. dataloggerovým – systémům. Zamyslíme se v něm nad tím, jaká jsou kritéria vpravdě interaktivní výuky a proč jsou právě dataloggerové stavebnice vhodným nástrojem pro její realizaci v rámci přírodovědných disciplín. Pokud uvažujete o zakoupení nějakého měřicího systému, pak níže můžete nalézt inspiraci, kterak zvolit systém tak, aby dobře vyhovoval potřebám vás a vašich žáků. Interaktivní výuka V souvislosti s moderní výukou není dnes na školách užívanějšího přívlastku nežli „interaktivní“. Přestože je toto slovo skloňováno ve všech pádech, neuškodí, zamyslíme-li se nad jeho původním významem. Interakce (z lat. interactio od inter-agere) znamená působení či jednání, v němž se klade důraz na vzájemnost a oboustrannou aktivitu (na rozdíl od jednostranného, například kauzálního působení). „Interaktivní“ je taková výměna informací, v níž probíhá vzájemné střídání podnětů a reakcí na ně, a to v reálném čase. Nejdůležitějším článkem výuky je žák. Jaká výuka je tedy skutečně interaktivní? Je to taková, v níž hraje zásadní roli interakce mezi učitelem a jakýmkoli (byť dle názvu sebevíc „interaktivním“) zařízením, visícím na stěně učebny? A ptejme se (poněkud kacířsky) ještě dále: jedná se o interakci mezi učitelem a žákem? Cílem následujícího zamyšlení je ukázat, že výuka bude skutečně interaktivní jedině tehdy, zajistíme-li v žákově poznávacím procesu přímou interakci mezi ním a realitou, kterou by měl poznávat. Interaktivní přírodověda Již moudro našich babiček říká, že „co projde smysly, zůstává v mysli“. Jestliže chceme, aby zákonitosti přírody byly našim žákům „nadosah“, potřebujeme jim dát nástroj, kterým tyto zákony budou moct skutečně „osahat“. Sebekrásněji ilustrovaná učebnice, flash animace, dokonce ani dokonale vyvedené video nedokážou zprostředkovat děje přírody „in natura“. Lapidárně řečeno, již definice lučby, silozpytu a živy napovídají, že „chemie by měla na školách studentům smrdět“, „fyzika by se před nimi měla hýbat“, „biologie by měla být naživo“! Souhrnem – reálné projevy světa kolem nás by měly být na školách (nejlépe samotnými žáky) demonstrovány. Sledované děje pak musejí být v reálném čase zaznamenávány (sběr dat), zaznamenané by mělo být viděno (vizualizace sledovaných veličin číslem, grafem, tabulkou) a viděné by mělo

být analyzováno a následně zasazeno do širších souvislostí. Tehdy máme větší šanci, že projevy přírody budou našimi studenty pochopeny, a tudíž i snáze zapamatovány. Zjednodušeně řečeno, ke zdárnému vzdělávání v oblasti přírodních věd potřebujeme následující: 1) uvědomění žáků, že se s vědou setkávají každodenně a všude (čili nejen v hodinách přírodních věd), 2) výuka vědy musí jít ruku v ruce s vlastní aktivitou žáka nejlépe formou názorných žákovských experimentů, 3) experimentování probíhá formou formulace otázek a hledání odpovědí na ně a navazuje na 4) nalézání širších souvislostí, které 5) dávají vznikat ucelenému pohledu na projevy světa kolem nás. Cíle a forma interaktivní výuky přírodních věd Nezmíněnou, avšak zcela zásadní podmínkou k takovémuto vzdělávacímu procesu jsou vyškolení, vybavení a novým formám výuky otevření učitelé, jejichž cílem není děti „vzdělávat“, nýbrž je vést k tomu, aby se „samy v něčem vzdělaly“. Pedagogická zkušenost již po staletí přece jasně ukazuje, že nikoho nelze „něčemu naučit“. Pedagog může žákovi nanejvýš ukázat, kterak „se něčemu může naučit sám“!1 Prvním cílem pedagoga je nadchnout žáka k tomu, aby se o vykládanou problematiku začal zajímat. Ukázat mu, že stojí za vynaložení námahy, podnítit v něm zvědavost, pro kterou bude sám ochotně onu námahu vynakládat! Technika a technologie tohoto století nám nejen dávají výkonné nástroje, jež byly v poznávacím procesu dřívějších dob nepředstavitelné, ale jejich využívání nám (jakoby mimochodem) poskytuje ještě jiné benefity v rozvíjení dalších schopností našich studentů! Jejich využíváním pak nejen získávají specializované znalosti z oblasti přírodních věd (funkce senzorů a příslušenství, návrh a realizace experimentů F, Ch, Bio), ale děje se tak navíc formou přirozeného osvojení schopností a znalostí z oblasti nových informačních technologií (práce s PC softwarem i hardwarem, ovládání tabletů a programových nástrojů

datové analýzy). Zcela nenásilně tak dochází k intenzivnímu rozvíjení profesních i osobních kompetencí jednotlivých žáků i jejich skupin (prostor pro práci v týmu, stejně jako pro seberealizaci). Pokud na vás předchozí odstavec působí dojmem heslovitosti propagačních materiálů, pak vězte, že v tomto případě výše uvedená hesla skutečně získávají reálnou dimenzi! Žijeme v době, kdy již tříletá miminka, mající první zkušenosti s ovládáním rodičova tabletu, zkoušejí dotekem prstíků „komunikovat“ s obrazovkou televizoru a jsou zklamána jejich „nefunkčností“, v době, ve které se „chytré mobilní telefony“ stávají standardem v kapsách našich teenagerů. V této době nemůžeme chtít podnítit v dětech zaujetí přírodními zákony tím, že na jejich pozornost budeme „útočit frontálně“, za pomoci jakéhokoli zařízení daleko od nich. (Ano, vzdálenost od lavice ke katedře se pro udržení pozornosti mnoha našim žákům jeví jako nepřekonatelná…2). Proto i přírodovědný experiment musí být dětem dostupný. Stavebnice na jeho realizaci tudíž není „hračkou pro výstředního kantora“, ale pomůckou pro rozvoj normálního dítěte naší doby. Pokud ji dnes nedokážeme dítěti nabídnout, jen těžko po něm budeme moct požadovat zápal pro přírodovědnou problematiku – nutnou podmínku k úspěšnému vzdělávacímu procesu. A pak si jen těžko budeme moct za pár let stěžovat na stav naší vědy, výzkumu a v neposlední řadě i hospodářského stavu naší společnosti. Přírodovědná gramotnost a jiné (ne)gramotnosti Nebudeme se na tomto místě pouštět do nářku nad stavem vědomostí žáků a studentů našich škol v oblasti přírodních věd a matematiky. Analýzu příčin zřejmého poklesu prestiže naší vědy, který se zrcadlí i ve zhoršených výsledcích českých studentů a žáků v mezinárodních srovnáních, nechám na povolanějších. Nechci zde lkát nad stavem celé společnosti, která tento nestálý úpadek krátkozrace přehlíží


27

Téma | Moderní výuka přírodních věd

a neochotou investovat (nejen finance) do školství si sama zakládá své vlastní budoucí problémy (inovace, konkurenceschopnost, ekonomický a sociokulturní růst…) Bude to snad některý z našich žáků, kdo objeví lék na rakovinu? Bude to některá naše studentka, která vyřeší problémy jaderné fúze? Těžko budeme budoucí úspěšné vědce hledat ve stále nekončících zástupech zájemců o vysokoškolská studia marketingu či obchodního práva! Odhlédněme však od globálně filozofických nářků k všední a konkrétní realitě. Co v našem školství můžeme ve prospěch přírodovědeckého poznání udělat s kartami, které nám osud (a státní rozpočet) tak nešťastně rozdává? Příznačná krátkozrakost nakládání s našimi omezenými zdroji může být ilustrována např. investičním počínáním mnoha škol s tolik diskutovanými „EU penězi školám“. Příležitosti získat nemalé finanční „přilepšení“ využilo mnoho škol k tomu, aby si „vybavily“ počítačové učebny. Slouží ale nákup počítačů a serverů skutečně původnímu projektovému záměru evropských grantů? Byly tyto prostředky skutečně využity k inovaci stylu a způsobu výuky? Jak to, že se nám opakovaným vyslovováním zkratky názvu operačního programu již vytratil její smysl? Ano, jedná se nám všem přece o vzdělání pro konkurenceschopnost. Nemá cenu předstírat, že ve všech školách je PC technika právě nejmodernější. Ovšemže počítače v mnoha školách jsou „zastaralé“. Základní vlastností každého dnes koupeného počítače je, že již zítra zastará. Nebylo by proto lepší využít Bruselem nabízené příležitosti k investici do skutečně perspektivní budoucnosti? Pokud školu vybavíme nějakou v tomto smyslu nadčasovou platformou, nezískáme tak v dlouhodobé perspektivě snad daleko více?3 Jak a s čím začít? Modulové a variabilní platformy pro výuku přírodních věd Až doteď jsme se zamýšleli nad tím, proč vůbec začít s interaktivní formou výuky přírodních věd. Jak ale začít a s čím? V současné době je na trhu v ČR několik obdobných systémů, které jsou si na první pohled velmi podobné. V krátkosti: všechny laboratorní systémy sestávají ze souboru senzorů a čidel, která

1) Zde chci zdůraznit, že tato úvaha se nevěnuje alternativním didaktickým přístupům, jako je např. postup Montessori či Waldorfských škol; to co zde chci popsat, by mělo být součástí tradičního modelu našeho soudobého školství.

měří různé fyzikální veličiny. Signál ze senzorů je následně veden do počítače (nejčastěji prostřednictvím tzv. rozhranní připojeného do USB) či mobilního měřicího zařízení – dataloggeru, kde je vyhodnocován ve vyhodnocovacím programu. Snahy většiny z budoucích uživatelů vybrat „ten nejlepší“ měřicí systém podle technických parametrů jednotlivých senzorů či čidel nikam nevedou, neboť fyzikální konstrukce jednotlivých čidel jsou ve všech systémech víceméně obdobné, a proto jsou i měřicí rozsahy jednotlivých čidel (stejně tak i jejich cena) velmi podobné. Je paradoxem, že nejdůležitější výběrové kritérium bývá zákazníkem často zohledňováno až v poslední řadě. Tímto – z hlediska budoucnosti nejdůležitějším – kritériem zůstává samotná využitelnost systému jako celku a jeho schopnost přizpůsobit se konkrétním potřebám dané školy a novým trendům v oblasti IT technologií, které budou ve školách v blízké budoucnosti čím dál více využívány.4 Pokud přemýšlíme nad nákupem platformy pro výuku přírodních věd, sledujte, jaké (případně kolik) programové prostředí systém nabízí. Jestliže jsou měřicí čidla a senzory pro všechny typy škol stejné5, pak o tom, jak pokusy žáky zaujmou, rozhoduje právě prostředí programu, v němž jsou data z čidel vyhodnocována. Jistě je lépe, může-li si základní škola zvolit prostředí, které je na analytické nástroje sice chudší, avšak na ovládání žáky intuitivnější a jednodušší, proto, aby „ovládání“ softwaru nezabralo veškerou pozornost, jež by měla být soustředěna na vlastní fyzikální děj. Vyšší badatelské ambice starších studentů středních škol (a jejich učitelů) by naopak měl uspokojit software umožňující svými nástroji podstaty přírodních dějů více „rozpitvat“ v sofistikované analýze. Samozřejmou součástí takových softwarů by měly být možnosti vložení pracovních postupů či teoretického pozadí do rámce celého experimentu, stejně jako pořízení videí z průběhu celého pokusu. Pokud v takovém programu sledujeme přírodní děj, procházíme úlohou, která je ve vztahu k nám skutečně interaktivní. V jednom prostředí se setkáváme jak s průvodcem celým experimentem, s teorií problematiky, k níž se úloha vztahuje, tak i s vlastním měřením

a jeho vyhodnocováním. Naše komunikace s přírodou probíhá opravdu oboustranně. Takovouto úlohu bychom měli být schopni realizovat v celém spektru moderní výpočetní techniky. Systém, který vedle připojení na PC umožní měřit také na tabletech různých operačních systémů, je jistě dobrou volbou do budoucnosti. Zkuste to Všechny dataloggerové stavebnice jsou navrženy tak, aby s nimi mohli pracovat již žáci druhého stupně základních škol. Variabilita vyhodnocovacích softwarů naopak poskytuje příležitost měřit i zkušenějším přírodovědcům a proniknout skutečně do podstaty různých přírodních dějů. Sledovat můžete (s jistou mírou nadsázky) opravdu téměř vše. Teplotou, radioaktivním zářením, rychlostí, elektrostatickým či magnetickým polem, silou, zrychlením, elektrickým napětím a proudem v oblasti fyziky počínaje, pH, koncentrací mnoha různých iontů, rozpuštěného i plynného kyslíku či oxidu uhličitého, kolorimetrickým a turbidimetrickým měřením roztoků či základními pokusy z oblasti spektrofotometrie a chemie pokračuje, spirometrickým sledováním dechu, srdeční frekvence a EKG či krevního tlaku z oblasti biologie a fyziologie konče. Bohatá škála senzorů umožňujících sledovat environmentální parametry našeho životního prostředí pak ukazuje na skutečnost, že v práci s těmito senzory nejste vázáni jen na prostředí školních lavic, ale můžete vyrazit objevovat kouzla přírodních zákonitostí také ven. Dataloggerové systémy jsou většinou konstruovány jako modulární stavebnice. Všechny jejich prvky jsou navzájem kompatibilní a propojitelné. Rozhraní (pracující jak s protokoly USB, tak s Bluetooth) vám umožní pracovat nejen s tradičními PC6, ale téměř s jakýmkoli zařízením IT, „chytré“ mobilní telefony nevyjímaje. Ať již se rozhodnete pro jakékoli řešení, přeju vám, ať je jeho aplikace do vaší výuky skutečně přínosnou. Zkuste to! Říká se, že „za pokus nic nedáte“. Vaši žáci mohou pokusem ve škole jedině získat. Pevně věřím, že jejich rozzářené tváře v hodinách přírodních věd budou i vám tou nejlepší odměnou.

podářské noviny 15. 11. 2011, Reflex 10/2012.)

3) Je jednou z možných příčin i fakt, na nějž poukazuje několik současných výzkumů, že učitelé tráví slovním výkladem až 60 % času?

Její funkčnost není hardwarově náročná, a dokonce ani typově ohraničená, neboť funguje stejně dobře na starších počítačích, jako na nejmodernějších dotykem ovládaných tabletech; v podstatě vždy stačí, aby dané zařízení disponovalo USB vstupem. Záruka zpětné kompatibility naopak zajistí, že dříve zakoupené senzory budou fungovat i na nejnovějším počítači… Stále zde mluvíme o zisku ve vzdělání a zápalu našich žáků pro přírodní vědy.

2) Na tomto místě bych rád ještě jednou zdůraznil: nemluvíme zde o fyzickém „zisku“ experimentální platformy. Ačkoli ani v tomto případě se zastarání obávat nemusíme.

4) Tohoto faktu si již nevšímá jen odborná pedagogická, ale i široká veřejnost. (Viz např. mediálně sledovanou kauzu s iPady a základní školou v České Kamenici, Hos-

6) Sytémů Apple i IBM. Jejich hardwarové nároky jsou velmi nenáročné, k měření stačí i velmi pomalé procesory a nízká kapacita operační paměti.

28


5) Zde mám na mysli skutečnost, že siloměr pro gymnázium je stejný jako siloměr pro ZŠ, neznamená to však, že by neexistovala čidla, jejichž využití naleznete pouze v určitých školách – příkladem je např. vysokofrekvenční voltmetr, jehož využití je mimo elektroprůmyslové SŠ opravdu jen marginální.

Reportáž | PASCO konference

PASCO konference 2012 Ve dnech 24. a 26. dubna se na půdě Přírodovědecké fakulty UK v Praze a Pedagogické fakulty UP v Olomouci uskutečnil další ročník konference zaměřené na moderní trendy ve výuce přírodovědných předmětů. Všichni návštěvníci dorazili s jedním hlavním cílem, a to přispět svou prací ve snaze přeměnit výuku fyziky, chemie, biologie či environmentální výchovy do formy, která děti nejen zaujme, ale přispěje také k lepšímu a hlubšímu pochopení probírané látky. Je totiž více než zřejmé, že obliba předmětů, jako je fyzika či chemie, u dětí většinou pokulhává a zájem o ně mizí ihned po té, co se žáci seznámí s prvním vzorečkem či nepochopitelnou definicí. To má pak svém důsledku velký vliv na stále se zmenšující zájem o studium přírodovědných oborů na středních i vysokých školách. Skutečně tvůrčí atmosféra konference a prezentované schopnosti českých pedagogů se však jevily jako dostatečná záruka toho, že také v České republice vyrostou kromě právníků a ekonomů rovněž odborníci se zájmem o vývoj nových technologií,

přípravu léků budoucnosti či udržitelný rozvoj společnosti.

Jako první vystoupil se svým příspěvkem John Wayne, který k nám přicestoval z americké Kalifornie. Ve společnosti PASCO působí již více než 20 let, a tak Ukázka využití nové fyzikální laboratoře. Zaznamenány měl posluchačům co byly deformace mostní konstrukce při průjezdu vlaku. říct. Nezůstalo přitom „jen“ u teorie, ale představil přítomným i zcela novou „fyzikální laboratoř“, rozhraní PASCO 850 společně s vyhodnocovacím softwarem Capstone. Další část programu již patřila výhradně učitelům a studentům. Na rozdíl od předchozího ročníku, kdy byl

Milan Schleider ukázal možnosti měření rychlosti zvuku ve vzduchu s pomocí rozhraní Xplorer GLX

program postaven zejména na příspěvcích od distributora pro Českou republiku, byly letos představeny reálné, realizované a v praxi ověřené školní projekty i konkrétní demonstrační či žákovské experimenty. Na své si tedy přišel každý. Ředitelé se mohli inspirovat koncepčními doporučeními a metodikami, učitele pak zajisté motivovaly praktické ukázky z dílny stejně zaměřených kolegů. Po obědě následovala ryze praktická seminární část. Všichni zúčastnění si tak doslova na vlastní kůži vyzkoušeli funkčnost a výukový přínos „magických“ modrých krabiček. Ať již dělali dřepy, běhali nebo v klidu zapichovali kovové elektrody do citronu či měřili pH místní vody, všichni byli opět na chvíli zaujatými žáky.


29

Reportáž | PASCO konference

„Pokud nemáte pro experimentování dostatek času v hodinách fyziky, využijte prostor v rámci výuky IT,“ znělo shodně z úst několika prezentujících.

Pane učiteli, jde vybít brambora? Tímto dotazem Miloš Jenčík posluchače nejen pobavil, ale také poukázal na přínos experimentu při motivaci žáků.

To už ale napětí v sále vrcholilo. Učitelé totiž rozhodovali o čtyřech šťastných výhercích bohatě dotované soutěže, jejíž vyhodnocení právě u příležitosti PASCO konference proběhlo. Bylo pouze na přítomných, jakému projektu či experimentu dají svůj hlas. Nakonec se ukázalo, že soubor čidel v hodnotě dvaceti tisíc korun si z českého kola odnese kolektiv studentů Gymnázia Frýdlant (Kateřina Prášilová, Petra Staňková, Charlota Dědková, Tomáš Čeleda) pod vedením Lucie Winklerové, a to za prezentaci školního projektu „Jdeme na to od lesa“. Vítězem moravsko-slovenského kola se v této kategorii stala Janka Krejčová z Gymnázia Malacky. Přítomné nejvíce zaujal projekt „Experimentálne vedy na Gymnáziu Malacky“.

„Ukažme dětem, že přírodní zákony jsou zajímavou oblastí, a pokud přejdeme od prezentování suchopárné teorie k poznávání za pomoci experimentů, získáme na svoji stranu podstatně větší skupinu dětí,“ řekla na závěr Kateřina Vítámvásová, učitelka fyziky. Ve druhé kategorii byly hodnoceny konkrétní prezentované experimenty. Hlavní cenu, iPad od Apple v sadě s bezdrátovým rozhraním, softwarem a sadou čidel, si z Prahy odnesl Miloš Jenčík ze ZŠ Litvínov-Janov za svoji ukázku tvorby galvanických článků pomocí ovoce a elektrod z různých kovů a z Olomouce Patrik Kočí z Gymnázia a SOŠ Nový Jičín za ukázku laboratorních cvičení na téma zkoumání oxidu uhličitého. Na závěr se všichni zúčastnění shodli, že motivace je ve výuce přírodních věd velmi důležitá. Vždyť nic si žák ani student nezapamatuje lépe než poznatek, který osobně prožil či si ho sám ověřil. A pokud to navíc bude dělat za pomoci moderních technologií, které ho provázejí na každém kroku a na než je z domova zvyklý, zapomene, že se vlastně učí. Reportáž z konference pro vás připravilo Moderní vyučování, které bylo jejím mediálním partnerem. Vyzkoušeli jsme si jednotlivé možnosti, které se nabízejí pro experimenty ve škole, a můžeme vám je vřele doporučit k obohacení vaší výuky – bude žáky, studenty i vás bavit.

30


Při chemickém semináři se měřilo pomocí tabletu iPad

Snad nevětší potlesk a uznání sklidil za prezentaci práce své školy Patrik Kočí. Odnesl si tak 1. cenu v soutěži o nejlepší experiment a s ní i tablet Apple iPad a sadu čidel.

„Učme fyziku jinak!“ nabádal Michal Vodička z Gymnázia Prostějov

„Modré krabičky“ si mohli učitelé vyzkoušet doslova na vlastní kůži

Janka Krejčová pracuje se systémem PASCO již tři roky a její zkušenosti se v soutěži projevily. Výsledkem bylo 1. místo v kategorii školních projektů.

O své zkušenosti z výuky na základní škole, konkrétně z oblasti elektro měření, se ve workshopu ochotně podělila Hana Burešová

Aplikace | Learning Suite

Získejte všechny bezplatné aplikace od Microsoftu v jediné instalaci Kromě samotných programů využijte i inspirativní příručky Microsoft představil aplikaci Learning Suite, prostřednictvím které je nyní možné si stáhnout všechny bezplatné aplikace od Microsoftu z jednoho místa. Aplikace jsou přehledně rozděleny do sekcí Tvorba, Spolupráce, Studium a Výuka. Zájemci z řad studentů, učitelů, ale i běžných uživatelů mohou využít také zajímavé příručky, které jim usnadní práci s vybranými aplikacemi. Mezi nejoblíbenější programy a softwarové nástroje patří například Photosynth, který pomůže vytvořit z digitální fotografie trojrozměrné nebo 360 ° obrazy předmětu či krajiny. Ke stažení je i program Movie Maker, díky kterému zvládnete jedním kliknutím myší vytvořit z fotografií nebo videozáznamů vlastní film s hudbou a následně jej snadno sdílet na sociálních sítích. Dále v balíku naleznete i novou aplikaci

pro cloudové úložiště SkyDrive, které nabízí bezplatné a přehledné sdílení souborů. Součástí jsou i nástroje pro vizuální programovací jazyk Kodu, vytvořený speciálně pro tvorbu her a navržený tak, aby byl ovládáním přístupný i pro děti. Učitelé pak jistě ocení doplňky Interactive Classroom pro sadu Microsoft Office, které umožňují interaktivní sdílení poznámek a materiálů k vykládané látce či hlasování v reálném čase.

Aplikaci Microsoft Learning Suite si můžete stáhnout a nainstalovat na libovolný počet počítačů doma i ve škole z internetové stránky: http://www.microsoft.cz/learningsuite.

Je dobojováno – OfficeArena 2012 má své vítěze Do soutěže se přihlásilo 1 800 studentů základních škol Česká republika zná vítěze prvního ročníku soutěže OfficeArena 2012, kterou pro studenty ve věku 12 až 15 let uspořádala společnost Microsoft. Cílem bylo motivovat studenty k využití informačních technologií, rozvíjet jejich prezentační dovednosti a připravit je tak lépe na budoucí praxi. Do soutěže se přihlásilo 1800 studentů základních škol ze 14 krajů, kteří si připravili zajímavé prezentace na témata „Digitální svět kolem nás“ a „Informační technolo‑ gie – včera, dnes a zítra“. Do celorepublikového finále postoupilo 21 nejlepších. V průběhu celého finálového dne mohli diváci sledovat zajímavé a poučné prezentace ve dvou kategoriích. Kategorie A byla zastoupena žáky 6. a 7. tříd a kategorie B byla určena pro žáky 8. a 9. tříd základních škol. Vítězné příčky ve dvou soutěžních kategoriích obsadily Barbora Horichová ze Základní školy Jih, Mariánské Lázně, a Aneta Dufková z 1. základní školy Nové Město na Moravě. Odborná porota hodnotila výkony žáků následovně: „Musím velmi pochválit vysokou úroveň vystoupení a ocenit jak přípravu žáků, tak čas, který jim věnovali jejich pedagogové. Je vidět, že všichni k soutěži přistupovali velmi odpovědně a výkony všech soutěžících jsou na velmi vysoké úrovni,“ hodnotil kvalitu žákovských prezentací Ing. Pavel Andres, Ph.D. (Masarykův ústav vyšších studií, ČVUT Praha). „Som rada, že všetci žiaci, ktorí sa prebojovali cez

školské a krajské kolá až do finále, preukázali vysokú zdatnosť v simultánnom využívaní aplikácií a tak sa zábavnou formou učia využívať nástroje, ktoré budú používať v praxi,” komentovala Ing. Katarína Roháčeková (Microsoft ČR). Po zhlédnutí všech soutěžních vystoupení se odborná porota odebrala k poradě, aby vybrala ty nejlepší ze všech finalistů. „Musím řícit, že rozhodování nebylo snadné,“ zhodnotil Ing. Aleš Skopalík, Ph.D. (KÚ Zlínského kraje a Univerzita Tomáše Bati, Zlín). Mgr. Pavla Kubínková (Gymnázium, Český Těšín, příspěvková organizace) ohod-

notila soutěž těmito slovy: „Moc se mi to líbilo. Jako učitelka velice oceňuji, že každý z porotců se individuálně věnoval některému soutěžícímu a jeho prezentaci mu v soukromí zhodnotil, poradil apod. Děkuji všem, kteří se podíleli na organizování soutěže. Myslím, že to bylo hodně náročné.“ Všichni finalisté získali balík aplikací Microsoft Office 2010 Professional, výherci pak navíc odborné knihy, webové kamery s HD rozlišením, USB disky, čepice, netbook a notebook od společnosti Hewlett Packard. Více informací naleznete na: www.officearena.cz


31

Z Vaší školy | Experiment se vrací do ZŠ na Frýdlantsku

Do základních škol na Frýdlantsku se vrací experiment

Experiment býval kdysi nedílnou součástí výuky přírodních věd. Současné základní školy jsou ale pro experimenty v rámci přírodovědných předmětů vybaveny jen minimálně. Učitelé je mnohdy neumí a ani nemohou využívat a žáci přicházejí o možnost vyzkoušet si v praxi, že přírodní zákony opravdu fungují. Prvním projektem na Frýdlantsku byl projekt „Jdeme na to od lesa.“ Gymnázia Frýdlant. Jelikož se využívání experimentů ve výuce osvědčilo, vznikla potřeba, aby žáci, kteří přicházejí na Gymnázium, uměli již na základní škole sbírat potřebná data, vyhodnocovat je, a chápali potřebu přírodních věd v reálném životě. Proto se město Frýdlant rozhodlo spojit základní školy Frýdlantského výběžku a podat projekt Experiment ve výuce na ZŠ Frýdlantska, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky. připravila Lucie Winklerová, autorka a manažerka projektu Jdeme na to od lesa Žáci a učitelé frýdlantského Gymnázia na to „jdou od lesa“ Skupinka teenagerů stojící po kotníky v nedávno rozvodněné Řasnici třímá v ruce podivné modré krabičky, aby změřila kvalitu vody. Rozdováděný adolescent se rozbíhá s helmou na hlavě proti zdi, aby změřil objektivní sílu nárazu. I tak může vypadat výuková hodina na frýdlantském Gymnáziu. Žáci a učitelé se zde již téměř dva roky věnují experimentování ve fyzice, chemii, biologii či zeměpisu v rámci projektu „Jdeme na to od lesa!“. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. „Přírodovědné obory nabízí žákům ojedinělou možnost experimentovat a objevovat učebnicové poznatky přímo ve světě kolem nás. Technická vybavenost školy nám doposud umožňovala spíše experimenty na úrovni Cimrmanovského důkazu

32


o tom, že světlo je rychlejší zvuku, a to jsme se rozhodli změnit. Zatímco mnohé školy pořizují drahé učebny fyziky či chemie, my jsme se rozhodli jít opačným směrem, tedy ven z učebny přímo do terénu,“ říká o projektu ředitelka školy Mgr. Alena Hlávková. Učitelé zvolili pro výuku různé měřicí přístroje, které umožňují snímat konkrétní data v přírodě a poté s nimi lze pracovat ve výuce (např. senzor kvality vody, koncentrace CO2, tlakový senzor). Žáci experimentovali v běžné výuce, v rámci předmaturitních seminářů i celoškolních projektových dnů nebo se účastnili tematických exkurzí. A jak hodnotí změny ve výuce v závěru projektu v anonymním online dotazníku? „Určitě mě baví víc fyzika, kde jsem obyčejně v laborkách nechápala, co a proč měříme. V tomto směru mi Pasco jednoznačně otevřelo úplně nový pohled na věc.“ „Nejzábavnější jsou výjezdy do terénu. To považuji za opravdové zpestření

výuky. Rozhodně větší zábava než sedět v laboratoři.“ Pomyslným vyvrcholením projektu byla vědecká konference, na níž se studenti opravdu vyřádili: zkoumali, jaký vliv na kondičku má pravidelné dobíhání do hodiny po zvonění při převýšení čtrnáct metrů, zjišťovali, zda má větší sílu úder protivníka dlaní či čelem, měřili pH různých alkoholických i nealkoholických nápojů a vliv popíjení na pálení žáhy nebo srovnávali teplotu různých částí těla u člověka, psa a činčily. „Jejich vlastní nápady na experimenty, prezentace před publikem a hlavně samostatná práce se senzory daleko předčily naše očekávání. Konference pro nás byla důkazem, že se nám povedlo naplnit cíle projektu – tedy vzbudit zájem našich studentů o přírodní vědy. Projekt sice končí, ale naše experimentování ve výuce nikoliv,“ shrnuje učitelka biologie a chemie Renáta Flecknová.

Z Vaší školy | Experiment se vrací do ZŠ na Frýdlantsku

Měření PH v přírodě

Měření PH nealkoholických nápojů

připravil/a K. Vítámvásová Centrum pro moderní vzdělávání Liberec

Zkušenost dala vzniknout Rozhovor se starostou města novému projektu Frýdlant, Danem Ramzerem Pane starosto, co vás vedlo k tomu, abyste podali projekt zaměřený na experiment ve výuce? „Škole se nedostává finančních prostředků na kvalitní učební pomůcky, proto jsme využili možnost čerpání prostředků Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Druhým důvodem je touha po tom, aby se do škol vrátil EXPERIMENT, jako základ zkoumání a poznávání.“ Kdo se na projektu podílí? „Projekt je společnou prací města Frýdlant a základních škol ve Frýdlantě, Raspenavě, Hejnicích a Novém Městě pod Smrkem.“ Jak učitelé vnímají tuto pomoc s výukou přírodovědných předmětů? „Ze své učitelské praxe vím, že vnímání nových projektů je nesmírně individuální. Ne všichni do projektu vstupují jako nadšení příznivci, ale věřím, že ze zkušenosti podobného projektu na frýdlantském gymnáziu budou téměř všichni absolventi zapálení, aby mohli své sdílené nadšení předávat i naši žákům.“ Znáte už teď nějaké učitele, kteří by podobným způsobem přistupovali k výuce přírodovědných předmětů? „Ano, jak jsem již zmínil, kolegy pedagogy na frýdlantském gymnáziu. Právě oni do-

kážou zaujmout studenty nejen při výuce přírodovědných oborů, ale i při projektových dnech a exkurzích.“ Můžete nám více přiblížit projekt? „Projekt slučuje několik aktivit. První bylo pořízení potřebného zařízení, které se jmenuje PASCO. Je to ‚kouzelná krabička‘, na kterou se připojují čidla na snímání různých přírodních jevů, jako je například rychlost a směr větru, teplota a tlak vzduchu, množství srážek, z medicínských údajů srdeční tep a tlak, tělesná hmotnost, z dalších například hodnoty pH vody a spousty dalších. Tyto krabičky lze propojit s PC a s reálnými výsledky měření dále pracovat ve formě přehledů, statistik a grafů. Právě nácvik dovedností je druhou aktivitou, která směřuje k osvojení práce s nakoupeným zařízením. Třetí aktivitou je tvorba reálných výukových programů a úloh. Pro žáky projekt přináší zvýšení klíčových kompetencí při demonstraci vyučované látky formou pokusu a následné možnosti vlastního ověření. To vše v nich může vzbudit větší zájem o tyto předměty a v pozdější době přispět k rozhodnutí o dalším oboru vzdělávání.“

„Myslím si, že jsem na tuto otázku již nevědomky odpověděl. Věřím, že před našimi pedagogy se otvírají veliké možnosti. Jak je uchopí, záleží jen na nich. Každopádně, každý absolvent je budoucím lektorem a bude muset prokázat zvládnuté dovednosti. Jen tak může být smysl projektu naplněn.“

Jaké jsou vaše první zkušenosti se „studenty“? Mají o školení skutečně zájem, nebo ho berou pouze jako „nutné zlo“?

Kolik pedagogů bude proškoleno? „Projektu se zúčastní 24 učitelů. Přínosem projektu je fakt, že kantor bude učit kantora.“


33

Téma | Regionální učebnice

Jak na regionální učebnice Učitelé rádi tvrdí, že žáky připravují pro život. Svět ani život však nefunguje podle rozvrhu. Hledejme s dětmi život sám, ale mějme na paměti, že v budově školy je ho pomálu, zatímco za humny školy je na dosah. Využijme principu vzdělávání od blízkého ke vzdálenému – zaměřme se na regionální výuku. nachází, nebo také okolí všech spádových obcí školy. Jak ale dosáhnout toho, aby regionální učebnice získala ve sborovnách nadšené příznivce?

Téma regionu a jeho postavení ve výuce není zdaleka nic nového. Regionální výuka byla ještě před časem v naší zemi tradiční a samozřejmou součástí výchovy a vzdělávání nejen ve většině málotřídních škol. Dnes se často setkáváme i s její zahraniční paralelou – místně zakotveným učením. Ocenění, kterých se v posledních letech místně zakotvenému učení v zahraničí dostalo, budiž pro naši regionální výuku povzbuzením i výzvou. Problematikou, jak využít region školy k environmentální výchově, se pedagogové Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání – zabývají od roku 2006. Na pracovišti Kamenná vytvořili sbírku regionálních učebnic, která je zde k dispozici všem zájemcům. Během následujících let se vytvořila skupina asi patnácti pedagogů ze základních, středních i vysokých škol a společně debatovali o nejvhodnějším uchopení regionální učebnice. Výsledkem je právě připravovaná metodika, která má pedagogům tvorbu regionální učebnice co nejvíce usnadnit – upozorňuje jak na příležitosti, které je vhodné rozvinout, tak na řadu úskalí, jimž je dobré se vyhnout. Připravovaná metodika je součástí projektu Praktická environmentální výchova pro pedagogy, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Co je regionální učebnice? Regionální učebnice je koncepcí výuky v návaznosti na okolí školy, prostředkem regionální výuky a interpretace místního dědictví. Jejími autory je obvykle tým nejtvořivějších a nejkreativnějších učitelů školy spolupracující s odborníky a občany z místa a blízkého okolí. Regionální učebnice by měla být živým dokumentem, který neleží ve skříni, ale v praxi usnadňuje výchovně-vzdělávací proces pedagogovi i žákovi. Jejím prostřednictvím by měla být výuka pro žáka zajímavější a smysluplnější. V regionální učebnici můžeme věnovat pozornost okolí jediné vesnice, v níž se škola

34


Regionální pojetí výuky obohacuje výchovně-vzdělávací proces o řadu dimenzí: • praktický rozměr (logické propojení s rodným krajem), • změna (přináší aktuálnost a alternativy metod a forem výuky), • příběhy i dobrodružství (výuka baví vyučující i žáky), • důsledkem může být i stabilizace pedagogického sboru. Nejstarší regionální učebnice, které jsou k dispozici ve sbírce Lipky, pocházejí z Blanenska, jedná se převážně o sborníky vytvořené v letech 1994–2005. Při podrobnějším prostudování ovšem čtenář zjistí, že texty jsou často natolik náročné, že cílovou skupinou měli být spíše pedagogové než žáci. Po roce 2005 již autoři doplňovali nové regionální učebnice pracovními listy a metodikami. Ve zcela výjimečných případech doplňují regionální učebnici ještě další části, například zpěvník, stolní hra, stručný faktografický slovník a podobně. V posledních dvou letech se objevují také místní kalendáře zhotovené školami na rozmanitá regionální témata, doplňkem bývají kresby žáků. Každá regionální učebnice je originál – je šitá na míru typu školy a vyučovaným předmětům. Budoucím autorům metodika doporučuje následující strukturu regionální učebnice: • BROŽURA – studnice trvalých informací pro žáky • ČÍTANKA – ukázky umění v regionu • MODELOVÉ PŘÍKLADY PRÁCE S REGIONEM ŠKOLY, ZEJMÉNA VÝUKY V TERÉNU – lze je modulově kombinovat • PRACOVNÍ LISTY – přednostně se zaměřují na to, co se v regionu proměňuje v čase • METODIKA PRO PEDAGOGY – doporučené postupy, nápovědy, řešení • PORTFOLIO REGIONÁLNÍ – žákovské • PORTFOLIO REGIONÁLNÍ – učitelské • DIGITÁLNÍ, INTERAKTIVNÍ ČÁST UČEBNICE

Jak sestavit realizační tým? Autorský tým je malá skupina pedagogů – budoucích uživatelů učebnice, kteří pracují s cílovou skupinou. Přispěvateli se mohou stát lidé s vazbou na region (kronikáři, pamětníci, významní rodáci apod.), lidé příslušného profesního zaměření (podle tematického zaměření, např. botanici, zoologové, historici, archiváři, lesníci, zemědělci). Při společné debatě realizačního týmu se shodněte, pro koho regionální učebnici, respektive publikaci připravujete – pro děti ve škole, pro učitele, nebo pro veřejnost? Od toho se potom odvíjí obsah, struktura, forma i použité prostředky. Jak získat potřebné rady a využít zkušenosti druhých? Dříve než začnete s tvorbou, doporučujeme vám absolvovat seminář k tvorbě regionálních učebnic. Pravděpodobně je doposud v České republice nabízen jen brněnskou Lipkou. Proškolením předejdete chybám a bloudění slepými uličkami. Na semináři vás lektoři upozorní na chyby autorů starších regionálních učebnic, představí vám aktuální novinky v oblasti autorských práv a dostupných mapových portálů a také vám doporučí odborníky, kteří jsou ochotni poskytnout cenné rady a informace. Seznámí vás s finanční rozvahou regionální učebnice a náklady na různé verze tisku. Regionálním tématům se věnuje také Středisko ekologické výchovy a etiky „SEVER“, Chaloupky, o. p. s., nebo Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o. p. s. Regionální výuka se daří tam, kde se propojí škola a obec. Jsme přesvědčeni, že získají-li kreativní učitelé podporu a ocenění ze strany vedení školy nebo starosty obce, pak přes veškeré pracovní vytížení najdou odvahu a odhodlání pustit se do náročné přípravy kvalitní a podmínkám místní školy přiměřené a potřebné regionální učebnice. RNDr. Dáša Zouharová, Mgr. Lucie Krejčí Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání kontakt: [email protected]

Téma | Environmentální výuka

připravila Hana Kolářová

Jak na enviromentální výuku Vadí vám v místě, kde žijete, černé skládky, zdevastovaná městská zákoutí, nedostatek zeleně, znečištěný potok nebo jiný problém životního prostředí? A dovedete si nejen představit, že by se ten problém dal úspěšně řešit, ale dokonce je možné při tom ještě vzdělávat vaše školní svěřence? Co je specializační studium Jak zvládat nároky kladené na školní koordinátory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zkratkou EVVO, se učí účastníci specializačních studií. Plný oficiální název těchto studií, která vymezuje vyhláška MŠMT 317/2005, zní: studia k výkonu specializovaných činností – specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy. Od roku 2005 je v České republice absolvovala nebo dokončuje více než tisícovka učitelek a učitelů. Řada z nich díky tomu získala za zvýšení kvalifikace i měsíční příplatek, který může činit až dva tisíce korun. Specializační studia pořádají různé instituce. Jen Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a jeho členská střediska zrealizovala dosud 23 běhů studia. SSEV Pavučina navíc v rámci projektu, jehož partnerem je Technická univerzita v Liberci, jako jediné uskutečnilo výzkum, s jehož pomocí se ověřovalo, jak dosáhnout, aby učitelé za vložené úsilí získali co nejvíce. „Specializační studium je časově náročné – 250 hodin − a klade velké nároky na účastníky i realizátory. Zároveň ale přináší možnost věnovat se environmentální výchově systematicky a z různých úhlů pohledu. Účastníci si celou řadu činností prakticky vyzkoušejí, posbírají náměty, setkávají se s mnoha odborníky. Mají možnost pro-

mýšlet, jak se s environmentální výchovou na škole vypořádat koncepčně. Zprávy od absolventů ukazují, jak často to vše pak zúročí na své škole,“ říká Lenka Broukalová, koordinátorka projektů ze SSEV Pavučina. Jak to chodí Pobytová forma studia umožňuje pořadatelům vytvořit atmosféru a prostředí, kde je učení i neformální výměna zkušeností mezi učiteli nejpřínosnější. Pobyty zahrnují i terénní exkurze, návštěvy škol a středisek ekologické výchovy, které zároveň slouží jako příklady ekologicky šetrného provozu. Výuka se vede především aktivními formami, které efektivně učí metodické dovednosti v environmentální výchově. Podstatnou část výuky tvoří praktický nácvik. Závěrečná práce studia má pro učitele především praktický význam. Zpracovávají školní program EVVO, který navazuje na školní vzdělávací program jejich školy a zahrnuje také akční plán na jeden školní rok. Každý účastník si též vytvoří vlastní učební celek – vyučovací hodinu, projekt či jiný celek v rozsahu podle vlastního uvážení – a vyzkouší si ho. Tvorba školního plánu EVVO a učebního celku se prolíná celým studiem, které celkově směřuje k tomu, aby účastníci dobře zvládali environmentální výchovu ve škole

plánovat i realizovat. Každý účastník má většinou k dispozici odborného konzultanta, který mu průběžně poskytuje zpětnou vazbu. Snahou je, aby tvorba závěrečné práce maximálně respektovala individuální možnosti a osobní přístup účastníka. Projektová výuka na vlastní kůži Učitelé se při studiu učí formulovat cíle, kterých chce škola v rámci environmentální výchovy dosáhnout, a to jak v oblasti výchovy a vzdělávání žáků, tak i v oblasti organizační (v organizaci výuky, v ekologizaci provozu školy, DVPP, v materiálním, prostorovém a finančním zajištění a v oblasti spolupráce školy s okolím). Například účastníci studia pořádaného SSEV Pavučina v regionu Moravskoslezsko se na zvládnutí tohoto úkolu připravovali prostřednictvím exkurze v úspěšné ekoškole Dobrá na Frýdeckomístecku, čtyřhodinovou praktickou dílnou a nakonec i nácvikem na příkladu střediska, kde byli ubytováni. Měli zformulovat cíle v oblasti ekologizace provozu. „Učitelé byli hodně nápadití a navrhovali jak cíle, které by potřebovaly velké finanční investice, tak ty, jež nestojí skoro nic,“ hodnotí Michaela Rybová, koordinátorka studia v Moravskoslezsku. „Navrhli například zvýšit podíl biopotravin, ze kterých se ve středisku vaří,


35


navázat spolupráci s místními pěstiteli, postavit kompostér nebo napsat grantovou žádost pro zajištění finančních prostředků na výměnu oken a zateplení.“ Také ve středních Čechách, stejně jako v dalších regionech, kde SSEV Pavučina pořádalo specializační studia, si účastníci leccos ověřili na vlastní kůži, třeba projektovou výuku. Sami zvolili a připravili projekt podpory zpracování bioodpadů ve středisku, kde probíhal jeden z bloků studia. Mohli si vyzkoušet Cornellovy ekohry, osvědčený prostředek pro rozvíjení environmentální senzitivity. „Účastníci zažili i simulační hru Tahitský rybář a na základě prožité hry jsme si definovali zásady a úskalí při práci se simulační hrou ve výuce,“ vysvětluje koordinátorka středočeského specializačního studia Martina Kubešová. Organizátoři rovněž připravili účastníkům netradiční formu podpory týmové spolupráce První pomoc zážitkem. Zranění byla věrohodná, zážitek nezapomenutelný. Co se učitelé naučili Součástí závěrečné práce účastníků specializačního studia je kompletní sestavení učebního celku. „Jelikož účastníci studia byli již velmi ostřílení učitelé, většinou dokázali nejen stanovit výstupy z pohledu žáka, které směřovaly k dílčímu cíli dlouhodobého školního programu EVVO, ale naplňovali také cíle RVP a rozvíjeli různé kompetence žáka podle RVP. A dokonce na základě své praxe volili velmi zajímavé a pestré prostředky, které mohou inspirovat i další kantory,“ říká Kateřina Kohoutová, odborná manažerka ze SSEV Pavučina. Například učební celek Yvony Řehořkové z Gymnázia Mnichovo Hradiště s názvem Není les jako les v sobě skrývá prvky badatelského učení. Tematický den nazvaný Lidský otisk prstu na planetě Zemi, který zpracovala Hana Reichová ze ZŠ Porubská z Ostravy, obsahuje mnoho zajímavých aktivit, jež směřují

36


k zamyšlení nad vlastní ekologickou stopou, a působí napříč mnoha vyučovacími předměty. „Prapůvodní inspirací byla návštěva Kostariky, kde nemají armádu, chrání třetinu území a celý systém fungování státu je silně zaměřen na ekologickou výchovu. Na obalu banánových lupínků jsem tam viděla logo kampaně za třídění odpadu − zelený otisk prstu dokreslený do podoby stromečku s textem: Zanech i ty svůj zelený otisk prstu,“ říká Hana Reichová. Cílem tematického dne je, aby si žáci uvědomili, jak jeho spotřebitelské jednání ovlivňuje okolní svět. Na začátku, po promítnutí zajímavého dokumentárního filmu Příběh věcí, si děti spočítají svou ekologickou stopu. Podruhé ji pak spočítají na závěr dne, na základě informací získaných na různých stanovištích s úkoly, s tím, že se mají snažit snížit svůj dopad na Zemi. Po splnění úkolů žáci odcházejí před školu učinit svůj otisk dlaně barvou na symbolickou zeměkouli, zapsat hodnoty nově vypočtené ekologické stopy a vzkaz, co udělají, aby jejich jednání mělo co nejméně škodlivý vliv na naše prostředí. Nebojte se a zkoušejte Účast na specializačním studiu pomohla pedagogům vytvořit kvalitní školní program EVVO, například Janě Blažkové ze ZŠ a MŠ Lobodice. Této málotřídce se daří díky dlouhodobému promýšlení cílů a malým

krůčkům, kterými k nim směřují. „Nebojte se a zkoušejte,“ nabádá Vladimíra Mazalová ze ZŠ Mladecko, kde v přímé návaznosti na specializační studium dokázali získat finance násobně překračující roční rozpočet školy. „Proč vozit potraviny přes půl světa, když nám rostou za humny?“ Položil si otázku Roman Heinic ze ZŠ a MŠ Regionu Karlovarský venkov v Sadově. Odpovědí byl čin, podporovaný i vedením školy: školní kuchyně nahradila část surovin místní produkcí. „Dnes vše běží naprosto bez problémů, rodiče jsou spokojeni,“ raduje se pan učitel. Ke specializačnímu studiu patří kromě nezapomenutelných zážitků na vlastní kůži taky setkání s příjemnými lidmi naladěnými na stejnou notu. Čas strávený neformální komunikací významně zvyšuje efektivnost studia. Vysoký podíl terénní výuky ve specializačních studiích pořádaných SSEV Pavučina navíc umožňuje důležitý přímý kontakt s přírodou. „Pořád jsem plná dojmů, inspirací a natěšená a za to vám děkuji!“ shrnula jedna z účastnic. Kde se to dá zažít? Pokud vás specializační studium SSEV Pavučina zaujalo, máte šanci ho sami zažít. Další se uskuteční od září 2012 do října 2013. Účastníci získají znalosti a dovednosti potřebné pro efektivní environmentální výchovu na svých školách v oblasti plánování, praktické realizace a koordinace EVVO a v oblasti péče o vlastní rozvoj. Studium vhodným způsobem kombinuje teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi a dovednostmi. Preferuje interaktivní formy práce kombinující výklad s praktickou aplikací a poskytnutou zpětnou vazbou. Výuka se odehrává v prostředí, které koresponduje s jejím obsahem. Jednodenní setkání budou v Praze, vícedenní ve střediscích ekologické výchovy po celé České republice, vždy s ohledem na dostupnost pro jednotlivé účastníky. Podrobnosti a přihlášku ke studiu si můžete vyžádat ve Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, www.pavucina-sev.cz, tel./fax: 234 621 386, e-mail: kohoutova@ pavucina-sev.cz (Mgr. Kateřina Kohoutová). Přihlašování bude ukončeno 30. června 2012.

Tento článek je vydán v rámci projektu „Nastavení a ověření podmínek pro vzdělávání k výkonu specializované činnosti v oblasti environmentální výchovy“ (zkráceně „Specializované činnosti v EV“). Projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Nositelem projektu je Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, partnerem projektu je Technická univerzita v Liberci. Projekt probíhá od července 2009 a ukončen bude v průběhu července 2012.


Hrou k poznání Projekt Envigame přichází s originálním způsobem environmentální výuky na základních školách. Vychází z myšlenky, že hraní her je všudypřítomný nezvratný fenomén, který je možné efektivně využít ve vyučovacím procesu. Prvky dobrodružství, zasazení do neobvyklého prostředí, snaha o osobní rozvoj – to všechno je tříletý projekt ENVIGAME, spolufinancovaný Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Mluvili jsme s koordinátorkou projektu Ing. Helenou Schalkovou. Co je podstatou projektu Envigame? Envigame smysluplně propojuje informační a komunikační technologie s environmentální výchovou a vnáší do výuky zábavné prvky i efektivitu. Používat ve vyučovacích hodinách počítač, diaprojektor nebo fotoaparát lze různými způsoby. My ale říkáme: pokud chci počítač využít k výuce, pak prostřednictvím smysluplných a obsahově propracovaných her. Pro žáky je důležitá motivace. V rámci přírodovědného kroužku je totiž zájem žáků o hraní hry značný, témata je lákají z podstaty jejich zájmu o poznávání svého okolí. Horší je to s žáky, kteří nejeví velký zájem o výuku – herní scénáře v projektu Envigame by je k tomu měly motivovat. Komu je projekt Envigame určen? Projekt je určen žákům základních škol, víceletých gymnázií, případně nižších tříd středních škol. Je možné ho použít i na vyšším vzdělávacím stupni, pak doporučujeme zvýšit herní tempo tím, že se odehraje více úkolů během jedné vyučovací hodiny. Herní scénáře byly v průběhu realizace ověřovány deseti vybranými školami (přibližně 250 žáky) a po skončení projektu, od listopadu 2012, bude hra k dispozici všem zájemcům z řad učitelů i žáků. Co si žáci při hraní her osvojí? V čem je pro ně projekt Envigame motivací? Žáci si osvojí celou řadu nových pojmů z oblasti ICT, přírodopisu, chemie, biologie a environmentální výchovy. Vše probíhá velmi přirozenou cestou, žáci jsou s těmito pojmy buď seznámeni přímo učitelem, nebo je samostatně vyhledávají na internetu či v jiných literárních zdrojích. Projekt totiž nepřímo podporuje základní úlohu školy – probouzet v žácích zájem o vzdělávání, naučit je selektovat informace, čerpat z důvěryhodných zdrojů, vychovávat je ke společné práci a podobně. Jak probíhá samotná hra? Platí, že kdo si hraje, nezlobí? V rámci projektu bylo vytvořeno sedm herních scénářů (Biodiverzita a její poznávání, Ekostopy naší školy, Ekosystémy a jejich poznávání, Kulturní dědictví města, obce, kraje, Naše obec, Tradice a zvyky v našem

kraji, Zdraví a my). Úkoly v herních scénářích jsou uspořádány podle náročnosti, snahou bylo zachovat základní principy a pravidla počítačových her. Hru je možné hrát dlouhodobě (celý školní rok), nebo krátkodobě (šest vyučovacích hodin, tedy v rámci tzv. projektového dne). V čem se liší přístup projektu Envigame k environmentálnímu vzdělávání oproti běžné výuce? Žáci jsou nadšeni kombinací vlastní práce přímo v terénu a svých aktivit ve třídě, to vše s možností využití GPS, multifunkčního mobilního telefonu či notebooku. Mapují jednotlivé regiony Čech z hlediska ekosystémů, biodiverzity, kulturního dědictví, tradic či zdravého životního stylu. Jak ke hře přistupují učitelé? Jaká je jejich úloha? Učitelé zůstávají těmi, kdo řídí proces výuky. Měli by disponovat základními znalostmi ICT a mít všeobecný přehled v přírodovědných a humanitních oborech. Společně s žáky si ujasní počet hracích týmů a zvolí jejich lídry. Učitel je rovněž hodnotitelem žáků, protože jen on ví, které vědomosti, dovednosti a schopnosti chce u žáků hraním her ověřit. Určitě je nutné hodnotit správnost odevzdané práce z hlediska environmentálního i z hlediska využití ICT při práci. Hodnocení dalších aspektů odevzdané práce, jako je gramatika, nápaditost, barevnost apod., je zcela v rukou vyučujícího. Mají učitelé k dispozici nějaké podpůrné školicí materiály? V průběhu realizace projektu vzniklo několik podpůrných metodických dokumentů, které jsou nyní součástí speciálního CD distribuovaného do škol. Jde jednak o souhrnný metodický dokument doplněný o příklady dobré praxe, poskytující návody pro celou hru, a dále pak o metodické pokyny k jednotlivým herním scénářům usnadňující práci s nimi. Proč by se školy měly do projektu Envigame zapojit? Projekt Envigame je výraznou podporou rozvoje vědomostí a dovedností žáků, mo-

www.envigame.cz

tivuje k učení, zvyšuje efektivitu vzdělávání, nabádá učitele k využívání informačních technologií ve výuce. Herní scénáře byly důkladně propracovány řadou odborníků – pedagogy, specialisty na ICT, grafiky. Hry jsou maximálně využitelné pro potřeby vzdělávání na ZŠ a kompatibilní s obsahem Rámcového vzdělávacího programu. Od listopadu 2012 budou herní scénáře k dispozici všem zájemcům. Více informací lze v současné době najít v tištěných nebo elektronických médiích zabývajících se vzděláváním a na webových stránkách projektu www.envigame.cz. Přístup k platformě je přes odkaz platforma.envigame. cz. Pro neregistrované uživatele jsou zde k dispozici náhledy her včetně výsledků, které byly veřejně publikovány (autorizovány) zapojenými školami.


37

Projekt | Ekoškola hrou

Ekoškola hrou! V čem spočívá přitažlivost a vzdělávací potenciál her? Každá hra zdůrazňuje určité stránky života a zároveň dává účastníkům příležitost, aby si je za vhodně idealizovaných podmínek a bez obav z následků procvičili. V tomto duchu byly v rámci projektu Síť Ekoškol v ČR vytvořeny pro program Ekoškola nové atraktivní webové aplikace. Mají za cíl podpořit zapojení samotných žáků do realizace programu na jednotlivých školách v České republice. Jedná se o interaktivní příručku a také webovou hru s názvem Agentem ve službách Země. připravili Jitka Schneiderová, Jan Smrčka

Ekopříručka Zajímalo by vás, co v takové příručce najdete? To není problém! Celá Úvodní kapitola je přístupná každému na www.ekoprirucka.cz. V této kapitole žáci odhalují, jakým způsobem asi probíhá den v Ekoškole. Také se stručně seznámí s metodikou 7 kroků, která celý program provází a na konkrétních příkladech se dozvědí i zajímavosti ze života skutečných Ekoškol. Přístup do dalších kapitol je umožněn pouze školám zapojeným do programu Ekoškola. Jednotlivé úkoly se různě střídají – žáci vyplňují tabulky, mohou zhlédnout videoukázky nebo si vyplní interaktivní testy. Všechny zápisy se v příručce ukládají. Součástí příručky je i EKO stěna, která umožňuje sdílení nápadů z jednotlivých škol podobně jako Facebook. Žáci se tak mohou vzájemně inspirovat a motivovat. Příručka pro žáky je plná barevných obrázků a celou ji doprovází animovaný průvodce. Jmenuje se Garby a je sestaven

z různých odpadků. Jeho úkolem je poradit žákům a vysvětlit případné nejasnosti v příručce. Příručku pro žáky dále doplňuje

příručka pro učitele, která je metodická a popisuje koordinátorům programu, jak mají s příručkou pro žáky pracovat.

Všechny úrovně hry ukazují žákům reálné příklady a problémy ze skutečného života. Vyřešením těchto problémů žáci dostanou příklad, jak to udělat i ve skutečném životě. Tímto způsobem se jim hra snaží nevědomky

dát návod, jak se postarat o lepší svět kolem sebe. Žáci pak mohou začít u sebe doma, případně ve škole a naplnit tak motto programu Ekoškola: „Pokud dokážete ovlivnit vaši školu, dokážete ovlivnit i svět kolem sebe.“

Ekohra Pro všechny školy a žáky, ať v zapojených či nezapojených školách, je volně k dispozici online webová hra Agentem ve službách Země. Naleznete ji na www.ekohra.cz a jako agenti tajné organizace pro záchranu Země začnete plnit úkoly na zlepšení životního prostředí. Tyto úkoly však nejsou jen herního charakteru, ale musíte projevit i určitou dávku znalostí a občas zapojit logické uvažování i trpělivost. S postavičkou agenta procházíte postupně několika úrovněmi. Začínáte v zatopeném lomu, kde hledáte příčinu znečištění a dostanete se až do koupelny, kde musíte ukázat, jak dobře se orientujete v tématu voda a její znečišťování. Další mise probíhá na skládce, kde ve složitém hlavolamu musíte správně roztřídit odpad, abyste se dostali přes školní dvůr až do vily boháče. Tam začnete vyměňovat elektrické spotřebiče za úsporné a celkově se postaráte o snížení ztrát energie – pokud vás ovšem nechytne správce domu. Poslední mise probíhá ve strašidelném supermarketu a vy si s agentem projdete téma šetrné spotřeby.

38


Téma | Klávesnicová gramotnost

Není psaní jako psaní

Ministerstvo školství v Indianě rozhodlo, že psací písmo již nebude na veřejných školách povinné. Žáci mohou dát přednost výuce psaní všemi deseti na klávesnici počítače. Důvody i výhody jsou zřejmé: rychlost zápisu i rychlost osvojení, praktičnost, čitelnost, snadná editovatelnost. Indianu již následují školy v Kanadě. připravila Jana Olchavová Moje tříletá vnučka Evinka si ráno po probuzení s údivem prohlížela stíny na zdech, kam je umístily paprsky sluníčka deroucí se přes okenní žaluzie. „Hele, sluníčko už vstalo a nakreslilo E, to je E, víš?“ říká holčička, která neumí číst ani psát. Jen už párkrát viděla, jak maminka jejím jménem podepsala nakreslenou kytičku nebo človíčka. Hledáte souvislost mezi naší Evinkou a psací revolucí ve státě Indiana? Tady je. Americká Evinka totiž také pochopí, že ty tři spojené vodorovné čárky jsou E, a najde je na klávesnici. Paní učitelka jí řekne, že E se píše levým prostředníčkem. Psaní E bude procvičovat tak dlouho, až vznikne podmíněný reflex. Zbývá spojit E s písmeny V a A a může napsat na obrazovku své jméno. Čitelně a rychle. Kdykoli položí ruce na klávesnici a uvidí E, levý prostředníček se dá reflexně do přesného pohybu. Mozek

Jana Olchavová Absolventka oborů pedagogika a čeština na FF Masarykovy univerzity, dvacet let praxe jako učitelka psaní na klávesnici a obchodní korespondence, trenérka žáků-mistrů republiky, Evropy a světa v psaní a zpracování textu na počítači, grafoložka. V současné době působí ve společnosti HYL, s.r.o., jako lektorka a hlavní metodička, je vedoucí autorkou Mount Blue, programu pro výuku hmatového psaní, a učebnic písemné a ústní komunikace.

v tom okamžiku může přemýšlet nad skladbou a významem věty a nemusí hloubat nad správným tvarem písmenka a ještě trápit ruku. Když se náhodou někde kolem bude válet pastelka, Evinka bez obtíží „nakoukané“ písmenko napodobí i na papíře. Představme si, že MŠMT ČR udělá skutečnou reformu vzdělávání i školství a že její součástí bude stejný krok, který učinila Jižní Korea. Ta se chystá do roku 2015 nahradit všechny papírové učebnice tablety (J. Korea na to samozřejmě vyhradila příslušné peníze a software). Jsme schopni pro tak revoluční a přitom pochopitelný krok (ta úspora papíru! a váha aktovek!) připravit to nejjednodušší – naučit děti včas psát všemi deseti hmatově? Ano, když v září začnete, o Vánocích máte s programem Mount Blue vystaráno. Jak je možné, že informační společnost akceptuje neekonomické datlování, a to téměř na všech pracovních pozicích? Proč se ovládání klávesnice neučí současně s ovládáním počítače, když na to máme osvědčené programy, metodiku i možnosti dané RVP? Jistě vás napadají další otázky. Na co doopravdy potřebujeme psací písmo? Když ho zrušíme, co to udělá s mozkem? Budeme umět adekvátně nahradit rozvoj motoriky, spojený s nácvikem psacího písma? A co rukopis, nezaměnitelný erb naší osobnosti, přetaví se do písma tiskacího? K čemu vůbec budeme za pár let potřebovat umět psát rukou? A když rukou, musí to být písmo psací?

Nevím, jestli je správné NEučit děti psacímu písmu. Věrohodná data na toto téma nejsou známa. Prozatím navrhuji něco, co je nesporné. Měli bychom všechny děti už na základní škole učit psát hmatově na klávesnici. Že by to děti nezvládly? Zvládly, „do klavíru“ a „na tenis“ chodí také brzy.

MOUNT BLUE moderní vyučování PANTONE DS 204-2 C 100%

39

Pantone DS 232-4 C 100%

MYRIAD PRO, BOLD CONDENSED

Inspirace pro školy | Moderní dějiny a česká literatura

Jak a proč učit moderní dějiny? připravil Kamil Činátl, ÚSTR

bližší informace www.ustrcr.cz/cs/vzdelavani

Již od roku 2008 působí v rámci Ústavu pro studium totalitních režimů Skupina vzdělávání, která poskytuje učitelům dějepisu výukové materiály a metodickou podporu. Vedle tematicky zaměřených multimediálních DVD (dosud vyšly tři tituly zaměřené na rok 1968, rok 1989 a na kolektivizaci, připravuje se multimediální databanka „obrazů normalizace“) vznikla též řada webových učebnic (Antologie ideologických textů aj.). Skupina dlouho době spolupracuje s řadou škol na projektu Malé a velké příběhy moderních dějin, který se zaměřuje na využití rodinné paměti v rámci výuky dějepisu. Nabízí též celou řadu vzdělávacích seminářů v Praze a krajských městech ČR, umožňuje učitelům i distanční studium formou e-learningu a pořádá též tematicky zaměřené letní školy (letos se věnuje vztahům mezi dějepisem a rodinnou pamětí, koná se 30.–31. 8.). V současnosti skupina realizuje projekt Dějepis v 21. století financovaný z OPVK. Výukové materiály vytváří Skupina vzdělávání učitelům „na míru“, zohledňuje zpětné vazby a využívá dotazníková šetření. Učitelé vnímají tento přístup pozitivně, jejich kritické připomínky jsou průběžně zapracovávány. Kromě školní praxe klade Skupina vzdělávání ÚSTR důraz též na inspirace ze západoevropské didaktiky dějepisu, systematicky se snaží využívat moderní metodické postupy. Jedná se pře

devším o důraz kladený na jasné vymezení cílů vzdělávání v případě konkrétního učitele, tedy výuku, v níž nejde jen o výklad a následnou reprodukci znalostí, ale o promýšlení toho, co, jak a proč učit. Metodicky se skupina zaměřuje na využití krátkých filmových ukázek ve výuce. V rámci nabízených školních pramenů jsou žáci vedeni nejen ke znalostem, ale též k dovednostem – jak analyzovat a interpretovat jednotlivé

stopy minulosti. Ty jsou v rámci webových antologií a DVD nabízeny vždy v multimediální podobě (film, fotografie, textové prameny, karikatury, osobní svědectví atp.). DVD poskytuje ÚSTR školám a učitelům zdarma. Pro zhodnocení výstupů dejme slovo učitelům z praxe. Václav Brdek z pražského Mensa gymnázia absolvoval pětitýdenní e-learning: „Chtěl bych za kurz poděkovat, byl pro mě opravdu velmi přínosný, i když se mi vše nepodařilo, jak bych si představoval“. Zdeňka Folbrová z Podkrušnohorského gymnázia Most hodnotí zapojení žáků do projektu: „Jako vyučující dějepisu jsem pociťovala v hodinách věnovaných této tematice úplně jiný přístup třídy, nebyla to jen látka z učebnice, ale dokázali si mnohé spojit s prožitky svých blízkých.“

Ústav pro českou literaturu AV ČR – služby pro školy a veřejnost Ústav pro českou literaturu AV ČR bezplatně nabízí řadu internetových služeb použitelných ve školní praxi: • Slovník české literatury po roce 1945 (www.slovnikceskeliteratury.cz) s 1500 sdělných encyklopedických hesel. • Česká elektronická knihovna (www. ceska-poezie.cz) s kompletní českou poezií 19. století. • Edice-E (www.ucl.cas.cz/edicee) obsahující např. interpretační Slovník básnických knih a řadu dalších příruček.

40


• Digitalizovaný archiv časopisů (archiv. ucl.cas.cz), v němž lze listovat literárními časopisy od stařičkého Lumíru až po současné Psí víno. A celé putování po dějinách české literatury lze zahájit prostřednictvím bibliografických databází (retrobi.ucl.cas.cz a isis.ucl.cas.cz), které shromaždují odkazy na literární texty a články o literatuře zveřejněné od roku 1775 po současnost. • Speciálně školám je určena edice Literatura ke stažení (http://www.ucl.cas.

cz/cs/publikace/literatura-ke-staeni), která digitální formou přináší literární výstavy, antologie primárních textů, didaktické materiály, testy a kvízy – aktuálně výstavu „Jaroslav Vrchlický 1853–1912“.

Projekt | Tolerance a poznání jiných kultur

Labyrint světa a ráj srdce „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.“ J. A. Komenský Občanské sdružení Šance Udělat Trochu Radosti dostalo v rámci grantových projektů Středočeského kraje příležitost vytvořit multimediální vzdělávací program „Labyrint světa a Ráj srdce”. Program vychází z myšlenek Jana Amose Komenského, je zaměřen na oblast prevence rasismu, xenofobie a je určen dětem. K realizaci projektu nás přivedly bohaté zkušenosti z osobního i profesního života, kde jsme se s prvky neporozumění a nesnášenlivosti mezi dětmi setkali. Program představuje kulturní tradice jiných etnik, prostřednictvím osobních výpovědí seznamuje děti s dětmi jiných národností, žijících u nás. Pomáhá jim zamýšlet se, hledat a nalézat společné radosti i starosti, vlastní všem dětem na celém světě. Proč lidé odcházejí ze své rodné země a hledají útočiště třeba i tisíce kilometrů daleko? S čím se potýkají děti i dospělí, rozhodnou-li se žít v cizí zemi? Jak vnímáme lidi, kteří hovoří jiným jazykem a liší se od nás třeba i vzhledem? Co všechno může vzniknout na základě nedorozumění a nerespektování? Co tedy můžeme udělat pro to, abychom dokázali žít společně? Tyto

připravily Mgr. Hana Jurásková, Mgr. Jana Kazíková Ing. Jana Derflová, Šance Udělat Trochu Radosti, o. s.

a další otázky procházejí programem a děti na ně hledají odpovědi. V projektu vznikl multimediální vzdělávací program určený pro děti MŠ, 1. a 2. stupně ZŠ a 1. a. 2. stupně SPZŠ, jehož součástí je DVD záznam, pracovní scénář programu a metodika pro učitele. Program však svým pojetím nabízí učiteli mnohem více, především různé možnosti časové i obsahové variability. Pilotním ověřením jednotlivých programů prošlo 292 dětí partnerských škol: Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč; Mateřská škola Hostouň; Základní škola a Mateřská škola Chraštice; Základní škola praktická, Základní škola speciální a Mateřská škola speciální Kladno Co program přináší dětem? • simulované situace dávají dětem možnost prožitku • propojování souvislostí, vlastní zkušenosti • maximální aktivní zapojení • seznámení s konkrétními představiteli jiných etnik, jejich obavami, radostmi

• rozvoj empatie • vlastní uvědomění • zábavné učení Jaký přínos má pro učitele? • zpracovaná metodika k jednotlivým multimediálním vzdělávacím programům • propojenost s RVP • slovníček pojmů souvisejících s tématem • DVD s autentickými výpověďmi představitelů různých etnik • praktický návod, inspirace pro práci s tématem multikulturní výchova • nabídka ověřených nápadů • variabilita, možnost ušít svým dětem „program na míru“ • zdroje odkazující na literaturu, digitální materiály, společnosti zabývající se tématem multikulturního vzdělávání Vzdělávací program „Labyrint světa a ráj srdce“ bude distribuován do škol Středočeského kraje. Projekt bude zakončen 20. června 2012 závěrečnou konferencí v partnerské ZŠ a MŠ Chraštice.

Bohatou fotogalerii a další informace o projektu najdete na našem webu www.sutros.cz. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.


41

Konference | Občanské vzdělávání

Mluvte za jízdy s řidičem Občanské vzdělávání a žákovské parlamenty v ČR aneb Jaké byly konference „České děti a angažovanost. Prospěch: dostatečný“ připravil Tomáš hazlbauer, Centrum pro demokratické učení (CEDU), e-mail: [email protected]

Z mezinárodního průzkumu ICCS1 vyplynulo, že české žáky nezajímá politika ani občanská angažovanost. Alarmující stav v našich školách se v poslední době pokouší změnit Centrum pro demokratické učení (CEDU) při GEMINI, o. s., a Centrum občanského vzdělávání (COV) při MU v Brně. Obě organizace spojily své síly při pořádání tří konferencí „České děti a angažovanost. Prospěch: dostatečný“, které proběhly v uplynulém měsíci v Praze, Brně a Ostrově u Karlových Varů. Panelové diskuse se zajímavými osobnostmi a inspirativních workshopů se zúčastnili učitelé základních i středních škol, ale i několik žáků (členů parlamentů) a širší veřejnost. Panelové diskuse Dopolední „politický blok“ byl vždy zaměřen na širší kontext výchovy k občanství. Hosté v panelové diskusi v Praze (Jan Sokol, Ondřej Liška, Marcel Chládek) přemítali o tom, že pokud v rezortu školství nebude větší množství finančních prostředků, jen stěží se podaří zvýšit kvalitu našeho školství. Výchova k občanství se pak podobně jako ostatní měkké vědy ocitá v těžké pozici, jelikož není brána jako užitečná pro uplatnitelnost na trhu práce. Na spolupráci zřizovatelů a žáků základních škol byla zaměřena panelová diskuse v Ostrově. Po krátké debatě panelistů (např. zastupitelka Litvínova Květa Helmichová, ale i žáci ZŠ) s publikem byly podněty rozpracovány ve třech velkých pracovních skupinách, které odpovídaly na otázky: K čemu všemu může zřizovatel přizvat žáky na pomoc? Jak může škola ve spolupráci s obcí podporovat angažovanost žáků v místě, kde žijí? Co žáky v jejich obci zajímá a na co by chtěli mít vliv? Na konferenci v Brně zazněla kromě osobitého vyprávění Jiřího Zlatušky i provokativní a nadnesená výzva od Filipa Hotového z Centra pro demokratické učení: „Mluvte za jízdy s řidičem!“ Tuto metaforu pak vysvětloval tak, že bychom už všichni konečně měli vystoupit z diskurzu, kdy jsme naučeni do ničeho nemluvit. Naopak vyzýval, abychom posílili svou přímou zodpovědnost za to, když se něco děje – ozývali se, když se nám něco nelíbí, když vidíme nespravedlnost. Ptejme se proto „řidičů“, když nám není jasné, kam zrovna náš autobus jede, žádejme o vysvětlení, pokud se na cestě děje něco nestandardního, pokud překračujeme rychlost. Zlobme se, když se řidiči chovají hrubě a nemorálně.

Workshopy Na všech třech konferencích po panelových diskusích proběhla tři kola hodinových inspirativních workshopů, které lektorovali odborníci z řad pořadatelů. Účastníci si tak mohli vybrat tři z devíti nabízených workshopů. Nejvíce zaujaly ty nejméně tradiční: • Žákovský parlament již od 1. třídy?!, • Získejme titul „Škola pro demokracii“, • Jak spojit náročnou práci učitele s osobní vyrovnaností z repertoáru CEDU či • úspěšné lekce COV Já, občan, Mandelinka bramborová. Žákovské parlamenty Právě žitá demokracie již ve vzdělávacích instituticích je nejefektivnější cestou, jak nejen učit o domokracii, ale také si nějaké občanské dovednosti osvojit. Většina českých Základních škol má nějakou podobu žákovské samosprávy, ale často se jedná o formálně fungující orgán, ve kterém jsou žáci pouze „dekorací“. CEDU aktivně spolupracuje s více než třicetí školami napříč celou ČR a metodicky je podporuje v tom, aby byly žákovské parlamenty efektivní. Díky parlamentu si žáci mohou projít volebním procesem, na kterém je participační demokracie založena, zvyknout si, že je v pořádku ptát se na věci, které jsou v jejich zájmu, ovlivňovat je i měnit. Díky spolupodílení se na chodu školy a projektům, které realizují sami žáci, se na ně přenáší část odpovědnosti, což pozitivně mění klima školy, ale samozřejmě to utváří i postoje mladých občanů. Jak tedy správně zvolit zástupce třídy do žákovského parlamentu? Doporučeny jsou čtyři základní kroky k úspěšným volbám ve třídě:

1. Držet se své role (nevnucujte žákům svůj názor, proveďte je volebním procesem). 2. Motivovat žáky (přeneste na žáky nadšení a chuť volit, použijte šikovné pomůcky). 3. Definovat správného zástupce třídy (vysvětlujte a zvnitřněte pomocí aktivit). 4. Volební systém (přesvědčte se, že všichni rozumí celému volebnímu procesu). V aktivitách z workshopu Žákovský parlament již od 1. třídy?! si učitelé také mj. vyzkoušeli tzv. kuličkovou debatu: Cílová skupina: žáci, učitelé Čas: 20 minut Počet osob: 4–30 Cíle: Žáci si vyzkouší konstruktivní diskusi. Ti, kteří běžně hodně mluví, si musí promyslet, co chtějí říct. Naopak ti měně mluvní dostávají prostor pro vyjádření. Průběh: Každý dostane dvě kuličky. Pokaždé když někdo vstoupí do diskuse, stojí ho to jednu kuličku. Jakmile někdo „utratí“ všechny své kuličky, nemůže se již vyjadřovat. Žáci si určí sběratele kuliček a zapisovatele, kteří mají odlišnou roli a nediskutují. Začněte diskusi na určité téma, sběratel sbírá kuličky a při tom opakuje myšlenku, která zazněla. Zapisovatel vše zaznamenává. Není nutné, aby se všichni zbavili svých kuliček, pokud již nikdo nechce nic dodat, diskuse končí. Důležité je dobře zvolit živé a zajímavé téma diskuse (např. Měli by žáci mít právo hodnotit své učitele?). Zajímavé odkazy: www.vychovakobcanstvi.cz (ukázkové a ozkoušené lekce k výchově k občanství) www.cedu.cz/rzp (příklady dobré praxe žákovských parlamentů z 1. stupně) www.cedu.cz/sos (příklady dobré praxe parlamentů z 2. stupně)

1) Mezinárodní studie občanské výchovy ICCS 2009, zapojeno bylo 38 zemí z celého světa, z ČR 144 škol, více než 4 600 žáků z 8. ročníků – zatímco čeští žáci mají průměrné výsledky v občanských znalostech, zdaleka nejhorší výsledky měli žáci ČR v občanské angažovanosti i angažovanosti ve škole. Zapojení žáků v ČR je prokazatelně nižší ve čtyřech ze šesti sledovaných oblastí, z toho ve třech výrazně nižší. Nejhůře dopadli čeští žáci v předpokládané účasti v národních volbách. Účast plánuje pouze 50 % žáků, což je výrazně nejnižší výsledek, mezinárodní průměr je 81 %, druhý nejnižší výsledek má Bulharsko – 69 %. Nejnižší výsledek měli čeští žáci i v předpokládané participaci na politických aktivitách. Více na http://iccs.acer.edu.au/.

42


Rozhovor | Petr Gapko nejen o finanční gramotnost

Rozumíme penězům podpora finančního vzdělávání na základních školách Cílem projektu Rozumíme penězům je zvýšit úroveň finančního vzdělání na základních školách. Školám, které absolvovaly základní kurz Rozumíme penězům, nabízí projekt pokračování prostřednictvím Klubu škol Rozumíme penězům. Učitelé těchto škol měli možnost položit otázky související s finanční gramotností hlavnímu makroekonomovi GE Money Bank – Petru Gapkovi. Výběr těch nejzajímavějších vám přinášíme. Klub škol Rozumíme penězům je společenstvím základních škol, které absolvovaly vzdělávání v programu Rozumíme penězům a zajímají se o problematiku finančního vzdělávání. V současné době je do aktivit Klubu zapojeno čtyřicet pět škol ze šesti regionů ČR, ve kterých již projekt proběhl. Jednou z aktivit Klubu je každoroční realizace letní školy Rozumíme penězům. Letos se třídenního pobytu v Českém Švýcarsku

zúčastnilo padesát dětí – žáci VII.A z 28. ZŠ Plzeň a VII.B ze ZŠ Chrudim (Dr. Jana Malíka 958). Vedle posílení vlastní finanční gramotnosti absolvovaly děti také aktivity zaměřené na osobnostně sociální rozvoj dětí. K tomu stačily připravit krátká výuková videa na téma finančního vzdělávání, která jsou určena ostatním třídám zapojeným do projektu Rozumíme penězům. Průvodci a odbornými poradci byli dětem i letos dobrovolníci z GE

Money Bank. V rámci projektu Rozumíme penězům, který byl zahájen od školního roku 2006/2007, proběhlo více než čtyři sta vzdělávacích dnů určených pedagogům základních škol. Realizátorem projektu je občanské sdružení AISIS. Projekt finančně a odborně podporuje GE Money Bank a již v sedmi krajích ČR je rozšiřován díky dotacím z Evropského sociálního fondu a Rozpočtu České republiky.

Rozhovor nejen o finanční gramotnosti s Petrem Gapkem, makroekonomickým analytikem GE Money Bank Jak je možné, že stát hospodaří každoročně s dluhem a pořád mu to prochází? U států funguje hospodaření trochu jinak než u domácností. Příjmy státu totiž rostou s tím, jak roste ekonomika, a proto není důležité ani tak celkové zadlužení státu např. v korunách, ale spíše v poměru k velikosti ekonomiky. Pokud roste ekonomika, můžou přiměřeným tempem růst i dluhy. Myslíte si, že je nutné, aby se stát zadlužoval? Nutné to určitě není. Podle ekonomických teorií by se stát měl zadlužovat spíš v obdobích krizí a podporovat tak zaměstnanost a ekonomický růst. Problém je v tom, že se všichni honem rychle chceme mít líp a líp. Na to velmi rádi slyší politici a utrácí za občany i v době, kdy by spíše měli vytvářet rezervu. Myslíte, že v letošním/příštím roce bude česká ekonomika růst, nebo klesat?

Letos to tipuji na něco mezi – nulový růst, případně kladná nula. Příští rok by mohlo být líp a ekonomika by nám mohla vzrůst o jedno a půl až dvě procenta.

žel je ale finanční vzdělanost Čechů zatím poměrně malá, proto má smysl, aby stát regulací úrokové míry či RPSN chránil lidi, kteří výrazům jako RPSN vůbec nerozumějí.

Jak byste popsal současnou situaci na trhu práce? Myslíte, že nezaměstnanost v česku ještě poroste? Současná ekonomická situace by to naznačovala, ale stále vidíme, že se trh práce zlepšuje. Nezaměstnaných ubývá, a dokonce přibývá i nově vytvořených pracovních míst. Za pár měsíců, až skončí letní sezónní práce, to ale může být úplně naopak.

Myslíte si, že jsou naši politici finančně gramotní? Pevně věřím, že aspoň část jich finančně gramotných je. To by měl být obecně předpoklad u každého vysokoškolsky vzdělaného člověka. A zbytek podle mě využívá služeb finančních poradců, kteří se jim o finance postarají.

Jak je na tom Česká republika s celkovou výší zdanění obyvatel? Máme vyšší, nebo nižší daně než většina členských států v EU? Vidíte v našich daních nějaké extrémy? Jsme v horní polovině tabulky, ale určitě ne na špici. Extrémní zdanění je u nás vidět na pohonných hmotách a na solární energii (což je ale důsledek příliš štědrých dotací z minulosti). Měla by podle vašeho názoru být regulována maximální úroková míra (anebo RPSN), za kterou je legální půjčovat peníze? A jestli ano, tak proč? Pokud by byl celý národ finančně gramotný, tak by taková regulace neměla smysl. Bohu-

Pro banku je přece výhodné, když je klient finančně negramotný. Půjčuje si, nečte smlouvy. Proč tedy podporujete projekt Rozumíme penězům? Pro banku naopak finanční negramotnost výhodná není. Banka půjčuje zásadně s přesvědčením, že zákazník půjčku splatí. U malého procenta lidí to bohužel nevyjde, protože třeba přijdou o práci. Klient, který si chce vzít půjčku a nemá ji z čeho splatit, je ten nejhorší, jakého banka může mít. Proto je finanční gramotnost pro banky spíše výhodou. Je podle vás v současné době výhodné kupovat byt na hypotéku? V současnosti je to asi nejvýhodnější v historii. Byty jsou po nedávné krizi relativně levné a úrokové sazby na hypotékách se


43

Inspirace | Občanská a multikulturní výchova

pohybují kolem historických minim. Dokonce je v některých případech velmi výhodné vzít si hypotéku, koupit byt, ten pronajmout a tímto způsobem „investovat“. Jediný problém je volba délky fixace úrokové sazby. Kam byste v současné době uložil své úspory? Pokud bych měl čas, nerozvažoval bych se a investoval bych do nějaké vlastními silami vybrané společnosti. Bohužel ale čas nemám, tak část úspor nechávám na spořícím účtu jako finanční rezervu a to, co mám navíc, investuji na finančních trzích. Část konzervativně do dluhopisů, část agresivně do akcií. Takže žádné psí kusy se svými úsporami neprovádím.

Multipolis

Jak se mám zabezpečit na důchod? Co bych podle vás měla udělat v souvislosti s letošními změnami v systému? Každý z nás by si především měl uvědomit, že se musí v první řadě o sebe a svou rodinu postarat sám. Stát má figurovat jako poslední záchranné lano, když všechno ostatní selže. Při zabezpečení na důchod bych tedy v první řadě spoléhal sám na sebe. Určitě je dobré si uzavřít penzijní připojištění. Dobrou možností, jak si na důchod přilepšit, je nový „druhý“ pilíř penzijního systému, kam s vlastním příspěvkem můžete přesměrovat část peněz z prvního pilíře. Úspory ve druhém pilíři jsou totiž na rozdíl od toho prvního jen a jen vaše.

desková hra pro školy Hra již byla pilotována na dvaceti školách po celé České republice a získala si velkou oblibu jak mezi žáky, tak mezi učiteli. Žáci na hře oceňují zejména fakt, že jsou stavěni do reálných životních situací, ve kterých mohou volit z řady možností, jak je řešit. Žáci přitom ihned poznají důsledek své volby a přesvědčí se o důležitosti svých postojů, jednání a rozhodnutí. Učitelé zase na hře oceňují její velkou variabilitu, která umožňuje využít hru pro celou škálu témat, a to navíc v různých věkových kategoriích.

Základní školy a víceletá gymnázia mají nyní možnost získat zdarma sedm kusů didaktické stolní hry Multipolis, kterou mohou využít při výuce rozličných témat v hodinách občanské, multikulturní, etické i rodinné výchovy.

Hra podporuje tato průřezová témata: • osobnostní a sociální výchova • výchova demokratického občana • výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech • multikulturní výchova a tyto klíčové kompetence: • kompetence k učení • kompetence k řešení problému • kompetence komunikativní • kompetence sociální a personální • kompetence občanské • kompetence pracovní

Jaký máte názor na dávání kapesného dětem? Dával byste ho jako paušál, nebo jako odměnu „za výkon“? To je těžká otázka. Řídil bych se podle toho, jak je placena většina dospělých v práci. Tedy část paušálně, zbytek jako „bonus“ za dobré známky, včasné příchody z večírků a pomoc v domácnosti. Podle čeho budete vybírat ZŠ pro své děti? Zatím mám jen jednoho syna, kterému je necelý rok. Určitě budu vybírat školu podle doporučení známých a hodnocení škol. Roli sehraje i lokalita a to, jak škola vypadá a jak vstřícní jsou učitelé. Možná si ale maluju krásný obrázek a nakonec šoupneme prcka do nejbližší školy.

připravil Jiří Zelenda [email protected], www.scio.cz Kromě samotné hry navíc školy obdrží metodické příručky, finanční podporu pro školní koordinátory a přístup na interaktivní webové stránky. Projekt jako celek se snaží v maximální možné míře vyjít vstříc samotným učitelům a učitelkám. Pedagogové si sami mohou zvolit, zda se nechají provést krůček po krůčku přípravou na hodinu i jejím průběhem, nebo zda budou postupovat samostatně a využijí projekt jako inspiraci k dalším aktivitám. Další nespornou výhodou projektu je skutečnost, že nepřináší školám žádné finanční náklady ani zbytečnou administrativu. Zájem pedagogů o projekt dokládá i skutečnost, že se do něj registrovalo již 650 škol. Pokud mezi nimi není ta vaše, můžete to stále ještě změnit a registrovat se na stránkách www.multipolis.cz. Z důvodů financování projektu z ESF se bohužel nemohou registrovat školy z hl. m. Prahy. Distribuce her a příruček do škol i spuštění interaktivní verze webových stránek jsou plánovány na konec září 2012.

Tvorivá informatika s Baltíkom alebo Ako využiť počítače na prvom stupni V tomto článku nájdete ďalšie námety na efektívne využitie programovacieho prostredia Baltík v rámci vyučovania IKT na prvom stupni ZŠ. Opisovaný program ponúka veľa možností, ako rozvíjať u detí tvorivosť, schopnosť analyzovať problém a hľadať riešenia. Ovládanie postavičky čarodejníka v prostredí je vhodnou prípravou žiakov na úspešný vstup do oblasti algoritmizácie a programovania. Zároveň vedie žiakov k systematickejšiemu premýšľaniu a častokrát k hlbšej analýze toho, čo vytvorili. Celý článek Silvie Pongráczové z UMB Banská Bystrica si můžete přečíst v sekci Inspirace na internetových stránkách časopisu Moderní vyučování.

44


Projekty Vaší školy

ICT ve výuce Jak na „šablony“

Jedním z projektů občanského sdružení AMA je dvouapůlletý projekt „Cesta k modernizaci vzdělávání ve Středočeském kraji“ (CZ.1.07/1.3.04/02.0002). V jeho rámci byl zásadním způsobem inovován vzdělávací program učitelů, který byl akreditován i v systému DVPP MŠMT. Jedná se o příležitost pro ředitele škol, jak zdarma zabezpečit svým učitelům kurzy MS Office 2010® zaměřené na získání takových znalostí a dovedností, aby se co nejlépe mohli zapojit do projektu „EU peníze školám“ a získat tak finanční prostředky na nákup učebních pomůcek a výpočetní techniky. Školy ve Středočeském kraji si mohou u sdružení AMA objednat některý z následujících kurzů: MS Word, MS Excel, MS Powerpoint nebo Internet pro pokročilé –

tvorba WWW stránek. Školy si často zvolí všechny kurzy. Statisticky nejžádanější je kurz Powerpointu, který má nejblíže k práci s interaktivní tabulí nebo multimediálními výukovými pomůckami. „Učitelé mají velký zájem o práci s výpočetní technikou a velice vítají příležitost k prohloubení svých znalostí. Na každou lekci mají připravenu řadu konkrétních otázek, týkajících se aplikování získaných znalostí při jejich práci,“ hodnotí přístup učitelů

akreditovaný lektor Mgr. Jiří Maček. Každý kurz je zakončen závěrečnou zkouškou. Ta probíhá formou testu, ve kterém učitelé řeší 5–8 konkrétních úloh, např. ve Wordu použití hromadné korespondence pro odeslání rozhodnutí o přijetí žáka na školu, v Excelu vytvoření jednoduché kontingenční tabulky pro sledování provozních nákladů školy, v Powerpoitu vytvoření žákovského pracovního listu nebo výukového materiálu, např. pro modelování zlomků.

Projektová výuka a průřezová témata – jak spolu souvisejí? „Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání.“ Tolik citace z dokumentu Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Otázka, kterou jsme si společně s našimi učiteli položili, zněla: „Jakou cestou se k takovému cíli, pokud možno efektivně, dát?“ Jednou z cest, kterou jsme zvolili, je snaha o začlenění projektového vyučování do vzdělávacího programu školy. K tomuto rozhodnutí nás vedla skutečnost, že tak lze žákům umožnit osvojit si strategie učení, podněcovat je k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Při skupinové práci pak u žáků rozvíjíme schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých, všestrannou a otevřenou komunikaci. V neposlední řadě jsme nalezli způsob, jak si přitažlivou formou osvojit i průřezová témata RVP ZV. V projektové výuce a průřezových tématech spatřujeme mnoho vzájemných vazeb. Snažíme se, aby zvolená témata pomohla dětem v rozvoji praktických dovedností a připravenosti pro reálné životní situace. V současné době již druhým rokem realizujeme na Základní škole v Liberci, Lesní ulici, a na dalších čtyřech partnerských školách v Liberci (konkrétně ZŠ s RVJ Husova, ZŠ 5. května, ZŠ Sokolovská a ZŠ Křížanská) projekt s názvem „Realizace průřezových témat RVP ZV formou projektových dnů“, který je financován

z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Učitelé zapojených škol zařazují do výuky netradiční aktivity, v nichž žáci v malých skupinách řeší určité praktické úkoly. Využívají při tom dovedností, které si osvojili ve vyučovacích předmětech, mají k dispozici pomůcky a techniku, jež jim umožňují přiblížit se situacím z reálného života. Tematicky jsou projekty zaměřeny například na oblasti ochrany zdraví, poznávání regionu, mezilidských vztahů a podobně. Úkoly odpovídají věku a vyspělosti dětí, podporují je v přemýšlení o daném problému, ve spolupráci a v komunikaci, ve schopnosti představit a obhájit určité stanovisko a názor. Děti se při těchto úkolech ocitají v modelových situacích reálného života, mohou si vyzkoušet různé role, ve kterých se člověk v životě mnohdy ocitá. Učí se například poskytnout

účinnou první pomoc, řešit dopravní situace, orientovat se v terénu pomocí GPS, připravovat aktivity pro mladší spolužáky nebo vytvářet interaktivní výukové pomůcky. Projekt samozřejmě pamatuje na odbornou a metodickou přípravu vyučujících. Pedagogové zapojených škol absolvovali postupně podpůrné semináře, šité na míru jejich potřebám. Své zkušenosti a nápady zpracovali do metodických šablon, z nichž vzniká sborník příkladů dobré praxe pro ostatní školy v našem regionu. Významnou součástí projektu je i osvěta mezi rodiči, aby vnímali přínos výuky v projektových dnech a projektových blocích jako smysluplný a důležitý pro jejich děti. Nezapomínáme ani na zpětnou vazbu. Z hodnocení žáků i pedagogů vyplývá, že cesta, kterou jsme zvolili, je nejen správná, ale i přitažlivá. Za projektový tým Mgr. Michaela Paseková


45

Inspirace | Možnosti školního preventivního programu

Proměny primární prevence rizikového chování

připravila Mgr. Kristýna Cihlářová, metodička o. s. Jules a Jim

trendy a nové způsoby realizace Nemálo škol se dlouhodobě potýká s problémy realizování smysluplného školního preventivního programu, který by byl efektivní a dlouhodobě udržitelný. Problémy vyplývají zejména z podfinancování škol, ale též z nedostatečné připravenosti pedagogů. Občanské sdružení Jules a Jim přichází s konkrétními programy, které se snaží tyto problémy řešit. Je vůbec něco takového možné? Praxe Občanské sdružení Jules a Jim působí na poli primární nespecifické prevence rizikového chování již deset let. Za tu dobu nasbíralo mnoho zkušeností. Od realizací klasických adaptačních a stmelovacích kurzů pro více než dvacet škol se dostalo až k dlouhodobějším programům. Během této praxe však došlo k těmto závěrům, že primární prevence na většině českých škol je nekoncepční, neefektivní, dělá se z povinnosti, odpovědní pedagogové mezi sebou nekomunikují. Argumentem pro neúspěch je nedostatek financí. Přestaňme si ale stěžovat a spoléhat se na dotace či podporu shora. Hledejme řešení ve zdrojích bezprostředně kolem nás a začněme spoléhat sami na sebe. Úspěšná prevence Základními předpoklady úspěšné školní prevence je: 1) spolupráce a komunikace všech zainteresovaných stran (ředitel školy, školní metodik prevence, třídní učitel a subjekt přicházející zvenku), 2) způsobilost zejména třídních učitelů a lektorů při vedení prevence (symetrická komunikace, využívání vhodných metod a technik, odklon od přednášek a bezcílného povídání o problémech, praktický trénink konkrétních dovedností, kontextualizace témat, propojování prevence s konkrétní výukou). To vše by mělo probíhat po celý čas, kdy žák navštěvuje danou školu. Cílem primární prevence je nastavit, přeměnit či podpořit postoje či určité chování a zároveň informovat. Komplexní podpora škol – dva spolupracující subjekty Během praxe Občanského sdružení Jules a Jim (dále JaJ) se ukázalo, že spolupráce školy s vnějším subjektem může být smysluplná, ale pouze za určitých podmínek, kdy odpovědnost za realizací cílů prevence nese škola, a nikoli přicházející subjekt. Vnější subjekt by měl prostřednictvím svých programů podporovat celou školu včetně preventivního programu (přinášet nové trendy, způsoby myšlení, nové projekty), svými návštěvami poskytovat injekce energie a inspirace

46


jednotlivým pedagogům a pracovat s dětmi na jiné pozici než učitel. JaJ realizuje svou podporu prostřednictvím kurzů pro žáky a také poradenstvím, koučingem či školením pedagogů (jak získat peníze, rozvoj dovedností – efektivní komunikace, řešení konfliktních situací atd.). Škola by pak měla jednotlivé intervence JaJ zařadit do svého běžného života a cíleně pracovat s vnější podporou. Jak to dělat konkrétně? Rozvoj třídních kolektivů Preventivní programy JaJ nabízejí adaptační kurzy tzv. na klíč. Cíle kurzu jsou tvořeny v úzké spolupráci s pedagogem dané školy. Tyto kurzy mohou být realizovány lektory sdružení. Je avšak též možné, aby kurz vedl tým učitelů, který využije odbornou podporu lektora sdružení. Pro třídy, které jsou již delší dobu spolu a řeší nějaký problém (šikana, agresivní chování, odmítání jinakosti, rozšíření kuřáctví a vandalismu atd.), jsou určeny tyto formy podpory: telefonická či osobní konzultace s učitelem, diagnostika situace ve třídě – rozhovor s učitelem, diagnostický program v rozsahu 2–4 h s možností využití standardizovaných nástrojů (např. sociometrie – SoRad, nebo dotazník B3) – nebo přímá práce s třídou – několik na sebe navazujících programů zaměřených na zjištěné problémy. Podpora třídních učitelů (program PEPPe) Často se ukazuje, že největším problémem nízké efektivity preventivních programů je to, že učitelé nevědí, jak navazovat na proběhlé kurzy. Z toho důvodu se lektoři JaJ snaží učitele co nejvíce zapojovat do programu a poté s ním i konzultovat jeho navazující činnost. Novinkou je nyní Program efektivní primární prevence (PEPPe), který se již cíleně zaměřuje na dlouhodobou prevenci rizikového chování. Tento program pracuje cíleně s pedagogy (většinou s třídním učitelem), přičemž lektor rozvíjí schopnosti a dovednosti učitele k vedení takové prevence. Třídní učitel společně s lektorem vytvoří dvojici, v níž se těžiště vedení programů postupně přenáší z lektora

na učitele. Tento intenzivní program trvá 1–2 roky a jeho cílem je naprosté předání vedení programu učiteli. Vedle toho může učitel lektora JaJ využívat jako kouče či školitele. Sociální podnikání školy jako příležitost Pro rozvoj školy a preventivních programů se dá udělat mnohé. Je však zřejmé, že kromě všech možných programů šitých na míru potřebám školy záleží na finančních prostředcích. Ty školy tradičně čerpají z grantů, které ale potřeby zdaleka nepokryjí. A rodiče mají zvláště v dnešní době hluboko do kapsy. Jedním z nových řešení, se kterým přichází JaJ, je sociální podnikání školy. Škola tak za podpory JaJ vytvoří efektivní koncepci podnikání (pronájmy, kurzy, obchůdek, využití jídelny aj.), do které se dílčími projekty mohou zapojit i žáci. Jedním z cílů je přinést škole jistý zisk, který pak může vložit do realizace preventivních programů nebo třeba do zaplacení školního psychologa. Druhým cílem sociálního podnikání školy je praktické zapojení žáků, prostřednictvím kterého se děti učí podnikat s důrazem na trvale udržitelný rozvoj společnosti. Pokud byste měli chuť spolupracovat na některých programech či začít se svou školou sociálně podnikat, navštivte www.julesajim. cz či napište na [email protected].

Z Vaší školy | Inspirace Ámosem

Projektový den podle Ámose

připravila Mgr. Maja Bihelerová ředitelka ZŠ a MŠ Bílá, Praha 6

Celoškolní projekty se na naší škole už staly tradicí, náš nejúspěšnější a u dětí nejoblíbenější je však „Den podle Ámose“, který se tradičně koná kolem 28. března na Den učitelů. Všichni učitelé si vždy připraví a nabídnou žákům svou netradiční hodinu a každý žák si pak může udělat na tento den svůj speciální rozvrh. Pár dní před projektem se všichni žáci v určenou hodinu rozutečou po škole a každý se snaží zapsat do těch hodin, které ho zajímají nejvíce. Na 1. stupni si děti vybíraly čtyři hodiny z nabídky 24 netradičních předmětů, na 2. stupni pak pět hodin z 15 předmětů. A že bylo letos z čeho vybírat! V pátek 30. března šli žáci do školy jen se svačinou, pouze někteří si přinesli vyfoukaná vajíčka nebo květináč a všichni, kteří si hodlali zasportovat, si nesli i sportovní oblečení. Žáci z prvního stupně si nejvíce chtěli zasportovat – mohli si vybrat mezi mravenčím hemžením ve školní tělocvičně, zábavným čtyřbojem

na školní zahradě, florbalem či lakrosem v nafukovací hale. Hodně dětí si chtělo ozdobit kraslice voskem, vyrobit si vrbovou píšťalku nebo náramek z korálků. Velký zájem vzbudily i dílny „Tajemství egyptských hrobek“, „Setkání s nevidomým“ či „Ze života slonů“ a film Deep See o tajemství oceánů. Na prvním stupni děti nejvíce bavilo sportovat jako mravenci, tancovat čaču, udělat si a taky hned sníst čokoládu, dívat se na film o tajemství oceánů, zdobit kraslice voskem, vyrobit si z korálků náramek a zahrát si zápas v lakrosu či florbalu. Na druhém stupni si zase chtěli zahrát komunikační hru „Partička“ v hodině „Čeština 100× jinak“, ochutnávat čaje relaxovat a v „Čajovně“ nebo hledat pomocí buzoly zprávy v nedalekém lesíku při hodině „Spojenecký výcvikový tábor“ či dělat pokusy v chemii. A co se děti, podle ankety, kterou psaly na závěr projektového dne, naučily? Ti mladší třeba jak pomoct lidem, kteří jsou slepí, tancovat v rytmu, ozdobit kraslici včelím voskem, luštit křížovky, sázet jarní osení, psát a číst egyptské hieroglyfy, udělat si píšťalku z vrbového proutku, uplést pomlázku, ozdobit květináč, udělat lávovou lampu, ušít si kytku do vlasů, jaký je rozdíl

mezi indickým a africkým slonem, spolupracovat, skákat salta, kouzlo s vodou, jak se hraje lakros, spoustu věcí o moři nebo nová slovíčka do angličtiny. A ti starší? Pracovat s buzolou, jak se lépe učit, nové hry, rozeznávat čaje, pozdrav slunce v józe, bojovat s nervozitou, vnímat svoje smysly, vyrábět přívěsek ze dřeva, fotit bez aparátu a vyvolávat fotky, být vojákem, psát své jméno hořícím písmem, hodně věcí o Americe, že čeština může být i zábava (a že dělat si legraci sám ze sebe není nic ponižujícího ani hloupého), vnímat okolí nebo jak vyrobit kyslík. Z více než 500 žáků, kteří se netradičního vyučování zúčastnili, by se jen čtyři raději normálně učili nebo by chtěli volný den. Názor ostatních snad vystihuje vzkaz žákyně 4. třídy: „Byla to paráda a už se těším na další den s Ámosem.“


47

Inspirace z Vaší školy | Zahraniční asistent i na ZŠ

Zahraniční asistent v ZŠ Sluníčko Protože se ZŠ Sluníčko profiluje jako jazykově zaměřená škola, už několik let jsme usilovali o získání zahraničního asistenta. Jde o program, který umožňuje mladým studentům a čerstvým absolventům pedagogických fakult z celé Evropy, aby jeli až na roční praxi do jiné evropské země. Po několika letech žádostí se nám získat praktikanta povedlo! Jako základní škola, navíc z malého města, jsme výjimečně úspěšní, protože na školní rok 2011/12 se do České republiky dostalo jen 25 těchto mladých lidí, z toho většina do velkých měst a na střední školy. Proto jsme si mohli gratulovat!

Náš stážista Matjaš Škokelj byl mladý slovinský učitel matematiky a informatiky. Pro nás byl velkým přínosem, protože vyučujeme také metodou CLIL (anglický jazyk propojený s naukovými předměty). Mluvil výborně anglicky a jeho hodiny byly pro žáky velice

motivující. Stáž hodnotím velice pozitivně, věřím, že také mladému kolegovi se u nás líbilo. Ostatně o jeho dojmech můžete číst níže.

Pohled na školu a Českou republiku očima slovinského kolegy: O programu Comenius jsem poprvé slyšel od mého dobrého známého. Pověděl mi o své zkušenosti s ním a jeho vyprávění mně zaujalo natolik, že jsem se bez váhání rozhodl, že tohle je něco, co chci zažít taky. Co mě lákalo nejvíce, byla skvělá možnost, jak rozvíjet své učitelské dovednosti a zvýšit tak svou kvalifikaci. Skvělé bylo, že Comenius mi přesně tohle umožňoval. A navíc, jak jsem později zjistil, v úžasné zemi plné přátelských lidí. Na počátku stál přede mnou těžký úkol: vybrat tu správnou zemi. Nad mapou Evropy jsem přemýšlel, které země bych

rád navštívil. Hodně jsem o tom mluvil se svými přáteli ze Slovinska i z celé Evropy. Slovo „Čechy“ se skloňovalo stále častěji a nakonec jsem si řekl, proč ne. Česky celkem rozumím a mám z téhle části Evropy mnoho přátel, tak proč to nezkusit. A tak jsem se ocitl v Čechách. Předtím jsem o Čechách nevěděl o moc víc, než že hlavním městem je Praha a že tu mají dobré pivo. Navíc jsem měl obavy z toho, jak budu s lidmi komunikovat, jaká bude má práce ve škole, jak navážu kontakt se žáky a jestli mě budou jako učitele respektovat. I tak jsem však doufal ve skvělou životní zkušenost, v poznání nové země, kultury či nových lidí a zejména v zlepšení mých dovedností jako budoucího učitele. Můj první dojem byl zmatený. Zjistil jsem, že škola, ve které jsem měl pro příští školní rok dělat asistenta učitele, je malá soukromá škola. Z počátku bylo pro mne zvláštní učit v třídě jen s několika žáky. Bylo to něco úplně nového. Ale s postupem času jsem zjistil, kolik práce je možné udělat s menším počtem dětí a kolik je toho možné je naučit. Velmi rychle jsem si školu, kolegy i žáky oblíbil. Musím říct, že škola samotná, možnosti vzdělávaní, které nabízí i celý učitelský kolektiv mi to hodně ulehčili. Kromě učení jsem měl samozřejmě i hodně času věnovat se poznávaní Čech a Moravy. Díky dobrému systému veřejné dopravy jsem navštívil mnoho měst a viděl i kus přírody. Střídání ročních období z toho udě-

lalo nezapomenutelný zážitek. Pamatoval jsem i na pravidelné „exkurze“ do tajů tradiční české kuchyně, kterou jsem si za těch pár měsíců hodně oblíbil. Na svých cestách jsem potkal mnoho přátelských a srdečních lidí. Jediným zklamáním pro mne byla ne vždy dostatečná znalost angličtiny. Nejvíce ze všeho mně hodně nepříjemně překvapila skutečně studená zima. Po několika dnech, kdy teploty klesly pod -15°C, jsem si zasteskl po domově. Avšak po většinu času mého pobytu jsem si téměř neuvědomoval, že žiji v jiné zemi. Pocit blízkosti k domovu ve mně totiž vyvolávala hlavně podobná příroda a jídelní lístek. V Čechách jsem strávil téměř rok. Za ten čas jsem stihl vidět kus krajiny a potkal mnoho nových lidí. Hodně jsem si zlepšil svoji češtinu. Ale skutečně nejdůležitější a nejhodnotnější je pro mne to, že jsem využil tuhle skvělou možnost, jak se naučit nové věci a zlepšit si své učitelské dovednosti. Už dnes vím, že mnoho z toho, co jsem se naučil, využiji ve své budoucí práci. Za to děkuji především mým kolegům, kteří mně po celou dobu podporovali a ochotně mi se vším pomáhali i svým žákům, kteří mě přijali jako člena učitelského sboru. Byla to pro mne skvělá zkušenost a troufám si říct, že na čas, který jsem prožil v Čechách, nikdy nezapomenu.

Jak viděla spolupráci se slovinským kolegou paní učitelka: Od října 2011 byl v naší škole na praxi student ze Slovinska, který měl aprobaci učitel matematiky a informačních technologií. Vyučoval žáky 2. stupně matematiku

a ICT a dokonce i žáky 1. stupně ICT. Mluvil plynule anglicky, a proto anglicky komunikoval se žáky. Žáci velice dobře rozuměli a reagovali. Osvojili si tak plynule matematické výrazy a čísla v angličtině. Zavedli jsme určitý režim – nové učivo vy-

světlovala naše učitelka česky a opakování učiva a procvičování příkladů prováděl Matjaš v angličtině. Byl mladý a energický, takže si žáky získal. Spolupracovali spolu rychle a efektivně, žáci plynule přecházeli z češtiny do angličtiny a naopak, aniž si

48


Ing. Jaroslav Mihal, ředitel ZŠ a MŠ Sluníčko, s. r. o., Lipník nad Bečvou

Matjaš Štokelj, absolvoval roční stáž v ZŠ Sluníčko, Lipník nad Bečvou

Projekty z Vaší školy | Podpora dětem s autismem

uvědomovali jazykové přechody. Někdy použil i slovinštinu a my si zpětně uvědomili, jak jsou si slovanské jazyky blízké a srozumitelné. Vztah mezi praktikantem a žáky byl velice přátelský a tvůrčí, navíc je to pohledný mladý muž, takže dívkám plnil sen o mladém a šikovném učiteli.

Na začátku školního roku si připravil prezentaci o Slovinsku se spoustou fotografií a ukázkou národního slovinského tance. Dětem se prezentace velice líbila, nakonec si skoro všechny zatančily a spousta dětí už přemlouvá rodiče k prázdninové cestě do Julských Alp. Čas, kdy u nás pracoval uběhl velmi rychle a nám všem, žákům i učitelům, určitě velmi

chybí. Výměnné praxe studentů jsou velkým přínosem pro studenty i školy, ve kterých probíhá jejich praxe. Podle mého názoru dobře plní internacionální funkci mezi lidmi, umožňují poznávání jiných kultur a národů a smazávají hranice mezi lidmi i národy. Ing. Anežka Štěpánová, učitelka matematiky v ZŠ Sluníčko

A jak hodnotili praktikujícího učitele sami žáci: Matyáš náš učil od začátku října. Většinou nás měl na matematiku a některé z nás také z multimédií. Ze začátku jsem byl trochu skeptický, ale jelikož již máme zahraničního učitele na angličtinu a francouzštinu, rychle jsem to překonal. Výuka v matematice probíhala tím způsobem, že nám paní učitelka Štěpánová vysvětlila teorii a postupy a Matyáš s námi počítal příklady na procvičení

a většinou nám ukázal nějakou fintu, která se určitě bude hodit. Neřekl bych, že jazyková bariéra byla problém. Jeho angličtina byla na velmi dobré úrovni a většinou jsme mu rozuměli. Občas nám dělaly problém různé matematické termíny, ale vše nám vždy vysvětlil. Slovinština patří mezi slovanské jazyky, proto nám občas rozuměl a neměl problém s vyslovováním českých slov. Proto pro nás bylo jednodušší ho pochopit. Myslím si, že jeho učení v multimédiích bylo ještě

přínosnější. V matematice se dostal ke slovu docela často, ale multimédia učil sám, proto zde byl jeho přínos ještě viditelnější. Já se Štěpánem a Matěj z osmé třídy jsme mu rozuměli, ale mladší ročníky s tím občas měly problém. Ale myslím si, že za toho více jak půl roku nám ukázal dost. Rozhodně je to zajímavá zkušenost i do budoucna. A doufám, že ho ještě někdy potkám. Matěj Mitaš a Štěpán Macek, žáci 9. ročníku ZŠ Sluníčko, Lipník nad Bečvou

Online poradna pro vzdělávání dětí s autismem V rámci projektu „Další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti práce se žáky s autismem“, registrační číslo CZ.1.07./1.3.00/08.0207, jehož realizátorem je Základní škola, Brno, Štolcova 16, vznikla ONLINE PORADNA, která je umístněna na stránkách www.vzdelavaniaautismus.cz. Cílem této online poradny je poskytnout rychlé, aktuální a praktické informace pedagogickým pracovníkům vzdělávající žáky s autismem, jež jsou integrovaní v běžných základních školách v rámci celé České republiky. Na dotazy, které mohou či nemusí být ano-

nymní, Vám odpoví zkušený realizační tým složený ze zaměstnanců SPC při ZŠ Štolcova v Brně (speciální pedagogové, psycholožka), dále z pedagogů pracujících s integrovanými žáky s autismem v běžných základních školách a v neposlední řadě i z rodičů těchto žáků. V rámci projektu máme díky třem akreditovaným kurzům DVPP konaným v 6ti krajích, konferenci konané v Brně a prostřednictvím online poradny za sebou více než 900 proškolených a informovaných pedagogických pracovníků. Náš tým rovněž pořádá kurzy DVPP v rámci

Odstraňování bariér

organizace APLA-JM o. s., má za sebou rozsáhlou publikační činnost, ale především dlouholetou praxi v práci s autistickými žáky. Proto věříme, že Vám v řešení Vaší situace dokážeme pomoci nebo Vás alespoň můžeme nasměrovat, kudy se při řešení Vašich problémů ubírat a na koho se obrátit. Realizační tým projektu Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

při vzdělávání žáků s autismem

Metodická podpora pedagogů a rodičů (reg. č. CZ.1.07/1.2.09/02.0013) Základní škola, Brno, Štolcova 16 realizuje projekt „Odstraňování bariér při vzdělávání žáků s autismem“, v jehož průběhu byly vytvořeny následující produkty: • pět metodik se zaměřením na rozvoj klíčových kompetencí žáků s autismem: • Metodika zaměřená na rozvoj kompetence pracovní • Metodika zaměřená na rozvoj kompetence k učení • Metodika zaměřená na rozvoj kompetence komunikativní Více na www.autistickaskola.cz • Metodika zaměřená na rozvoj personální kompetence • Metodika zaměřená na rozvoj sociální kompetence Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním • pět sad učebních pomůcek a výukových materiálů určených fondem a státním rozpočtem České republiky k rozvoji jednotlivých kompetencí • materiál s popisem inovovaných organizačních forem výuky, které jsou uplatňovány při vzdělávání žáků s autismem • možnost konzultace prostřednictvím online poradny, která je umístěna na stránkách www.autistickaskola.cz


49

Napsali jste nám | Inspirace z Vaší školy připravily Mgr. Jana Lipovská Mgr. Eva Mokrášová

Hurá do školy

je název kurzu, který již čtvrtým rokem pořádá Základní škola Mládí z Orlové Lutyně. Akce je určena předškolákům a jejich rodičům. Budoucí prvňáčky má především připravit na bezstarostný vstup do školy.

Dosažení šestého roku v životě člověka je zpravidla spojeno s velkou proměnou. Dítě opouští bezpečný přístav domova a vydává

se do neznámých vod – stává se žákem školy. Úvodní chvíle školní docházky bývají u novopečených prvňáčků spojeny s jistým napětím – radostným očekáváním, ale také úzkostnými obavami. Nástup dítěte do školy pak může být provázen slzičkami, zbytečným stresem, bolením bříška a steskem po nejbližších. Abychom budoucím školákům usnadnili jejich první krůčky v nové etapě života, vytvořila pro ně speciální pedagožka kurz s názvem „Hurá do školy!“, jehož cílem je připravit děti hravou formou na vstup do první třídy. Náplň jednotlivých setkání vychází z aktivit, které děti dělají v mateřské škole. Jedná se o činnosti zaměřené na rozvoj řeči, hrubé a jemné motoriky, matematických dovedností, prostorové a pravolevé orientace, zrakového a sluchového vnímání. Důležité také je, že se děti seznámí s prostředím školy, neboť v průběhu kurzu navštíví např. učebnu s interaktivní tabulí nebo tělocvičnu.

Jaké jsou reakce rodičů a dětí na takovouto aktivitu? ,,Pro nás, pro rodiče, měly tyto lekce neocenitelný význam,“ říká paní Ševčíková a dále pokračuje: ,,Často nás ani nenapadlo, jak mohou zdánlivě jednoduché a samozřejmé činnosti ovlivnit úspěšnost dítěte ve škole. Pozorovali jsme své ratolesti a při tom se dozvěděli, co bychom měli ještě dopilovat, co mohou rozvíjet úkoly v dětských časopisech, jak si s dětmi hrát.“ Často mnozí rodiče konstatovali, že své dítě nepoznávají, že se doma chová jinak. Někteří rodiče absolvovali kurz dokonce několikrát, jako např. paní Ticháčková: ,,Chtěla bych poděkovat ZŠ Mládí a především Mgr. Evě Mokrášové. S první dcerou jsem kurz navštěvovala před třemi lety a mohu potvrdit, že je kurz stále na vynikající úrovni.“ Děti přicházejí i odcházejí natěšené. Domů si nosí úkoly jako velcí školáci. V září se pak již ničeho nebojí a do školy se těší. Nejen na učení, ale i na kamarády, s nimiž kurz navštěvovali.

Firemní školka Slunečnice Projekt Jazyková škola a vzdělávací centrum SLUNEČNICE, s. r. o. Hlavními cíli projektu je umožnit zaměstnancům brněnských firem vhodné sladění soukromého a pracovního života a zároveň motivovat jejich zaměstnavatele ke vstřícnému přístupu k zaměstnancům odcházejícím na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou. Těchto hlavních cílů projektu bude dosaženo pomocí následujících cílů dílčích: • Zřízení a provoz firemní školky s celodenním provozem pro brněnské firmy v blízkosti jejich sídla a umožnění zaměstnancům na mateřské nebo rodičovské dovolené návratu do práce. • Organizování seminářů zaměřených na problematiku rovných příležitostí šitých na míru jednotlivým zaměstnavatelům. Semináře povedou zaměstnanci projektového partnera, který má bohaté zkušenosti v oblasti rovných příležitostí. Projekt se opírá o zkušenosti žadatele s provozem jazykové školky pro děti od 18 měsíců do 7 let a s organizováním jazykových a odborných kurzů pro děti i dospělé. Zároveň těží ze zkušeností projektového partnera Gender Nora, o. p. s., se vzděláváním v oblasti rovných příležitostí mužů a žen. Hlavním cílem projektu je podpořit rovné příležitosti zaměstnanců v brněnských firmách prostřednictvím zřízení firemní školky pro děti od 18 měsíců do 6 let a vzdělávání zaměstnavatelů v oblasti rovných příležitostí.

50


Zahájení realizace projektu: 1. 11. 2010 Ukončení realizace projektu: 31. 10. 2012 Doba trvání v měsících: 24 Projekt CZ.1.04/3.4.04/54.00089 Firemní škola SLUNEČNICE je financován z ESF prostřednictvím OP LZZ

MATEMATIKA pro 1. stupeň ZŠ

podle prof. M. Hejného

Unikátní učebnice rozvíjející intelektuální i osobnostní schopnosti žáků. Výuka probíhá prostřednictvím různých prostředí, v nichž hraje klíčovou roli žákova životni zkušenost (dochází tak k propojování školních znalostí s každodenními zkušenostmi). Učebnice obsahují různorodé úlohy, aby každý žák našel výzvy přiměřené svým schopnostem. Budováním matematických schémat je dosaženo výborných výsledků v logickém uvažování a řešení problémů. Odměnou učiteli je radost a osobnostní rozvoj jeho žáků.

Nakladatelství Fraus, s. r. o. Edvarda Beneše 72 | 301 00 Plzeň tel.: 377 225 615 | fax: 337 224 594 e-mail: [email protected] | www.fraus.cz

Èlovìk a pøíroda soubor materiálù pro 2. stupeò ZŠ a VG

Oblíbené uèebnice pro vzdìlávací oblast Èlovìk a pøíroda: jsou zpracované dle RVP ZV zahrnují tištìné a elektronické materiály pro žáky i uèitele jsou doplnìny dalšími materiály na webových stránkách (napø. pracovní listy, testy) byly ocenìny na tuzemských i zahranièních soutìžích Nakladatelství Fraus, s.r.o. tel.: 377 225 615 e-mail: [email protected] www.fraus.cz

a 0% slev

id_fraus_inz_clovek_priroda_A5_1_1.indd 1

5/27/2012 11:42:27 AM

Knihy pro pedagogy a studenty pedagogických oborů K

Inkluzivní vzdělávání 224 stran, 319 Kč, cena po slevě 255 Kč

2139

27011

Při objednání a uvedení kódu PS 11/12 získáte 20% slevu na uvedené knihy. Nabídka je platná do 31. 7. 2012. P

2787

2857

2

Rétorika pro pedagogy 208 stran, 299 Kč, cena po slevě 239 Kč

ukázka tištìných a elektronických materiálù Pøírodopis pro 6. roèník

Psychologie ve vzdělávání

a její psychodidaktické aspekty

272 stran, 319 Kč, cena po slevě 255 Kč

Výukové metody v pedagogice 160 stran, 229 Kč, cena po slevě 183 Kč

2795

• • • •

Sociální pedagogika

Publikace přináší ucelený pohled na sociální pedagogiku, věnuje se problematice výchovného vlivu sociálního prostředí a osvětluje problémy rodiny, školy a vlivu vrstevníků na děti.

Neklidné a nesoustředěné dítě 240 stran, 319 Kč, cena po slevě 255 Kč

27003 Problémové chování dětí a mládeže 120 stran, 189 Kč, cena po slevě 151 Kč

2785

2798

2752 Muzikoterapie a specifické poruchy učení 160 stran, 279 Kč, cena po slevě 223 Kč

Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících 232 stran, 279 Kč, cena po slevě 223 Kč

Výtvarné hrátky napříč kontinenty 176 stran, 249 Kč, cena po slevě 199 Kč

Publikace vymezuje disciplínu a mapuje aktuální situaci v oboru. Poukazuje na provázanost sociální patologie, sociální politiky a sociální práce. Zahrnuje výstupy z výzkumných šetření.

2792

Čtení a dyslexie 384 stran, 539 Kč, cena po slevě 431 Kč

Třídní klima a školní klima 328 stran, 399 Kč, cena po slevě 319 Kč

2749

2784

Agresivita a kriminalita školní mládeže 152 stran, 249 Kč, cena po slevě 199 Kč

27001

2720


Sociální práce


Objjedn návejte e: GR RAD DA Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: 234 264 511, e-mail: [email protected]. Heslo pro poskytnutí slevy PS 11/12. Platnost slevy do 31. 7. 2012.

www.g gra ada.cz

MODERNÍ VYUČOVÁNÍ. Moderní výuka přírodních věd. Každé dítě musí zažít radost z poznání. Téma: MATEMATIKA A PŘÍRODNÍ VĚDY

Recommend Documents