Moderní formy a metody vzdělávání S postupným vývojem společnosti se postupně vyvíjí také její nároky na systémy rozvoje lidských zdrojů. Měnící se organizace práce a pracovní doby, výkonnostní nároky na zaměstnance, informatizace společnosti spojená mimo jiné s měnícím se přístupem ke způsobu získávání a zpracování informací, nové způsoby komunikace a spolupráce mezi lidmi atd. jsou jen zlomkem důvodů evoluce systémů rozvoje a vzdělávání lidských zdrojů, a tedy i vzdělávacích metod a nástrojů. Více než kdykoliv dříve se začíná klást velký důraz na individualizaci vzdělávacích potřeb a cílů. To se mimo jiné projevuje nejen ve strukturovanosti studijních, ale také v nárocích na vzdělávací metody a nástroje. Lidé potřebují ‘ušít’ studijní program přímo na svou míru, a to nejen po obsahové stránce, ale také po stránce konkrétního přístupu učitele. Je třeba v co nejkratší době s maximální možnou efektivitou naplnit konkrétní vzdělávací potřeby jednotlivce. To znamená individualizaci studijního obsahu podle specifikovaných potřeb a individualizaci vzdělávací metody podle učebního stylu jednotlivce a jeho studijních podmínek. Výzkum v oblasti vzdělávacích metod pomalu mění využívání vzdělávacích metod. Behavioristické vzdělávací metody jsou vytlačovány nebo modifikovány metodami konstruktivistickými. Student přestává být pasivním a přijímacím prvkem vzdělávacích procesů, ale začíná se stavět do role tvůrčího hybatele. Student se stal aktivním subjektem intenzivně si vytvářejícím svůj systém vědomostí, dovedností a návyků. To mu umožňuje nejen maximální úroveň individualizace při naplňování vzdělávacích potřeb, přesouvá to na něj však také daleko větší míru odpovědnosti při dosahování vzdělávacích cílů. Mění se tedy podstatně i role učitele. Z toho, kdo především poskytuje, na toho, kdo pomáhá tvořit. Učitel se stává ‘osobním’ poradcem, konzultantem a zprostředkovatelem vědomostí a dovedností. Učitel ukazuje směr k dosažení vzdělávacích cílů a poskytuje k tomu potřebné nástroje. Vybudování systému vědomostí a dovedností však leží na straně studenta. Výše uvedené je mimo jiné také důvodem rostoucí míry zavádění kombinované a distanční formy studia využívající metody a nástroje počítačové podpory vzdělávání – eLearningu. Vzdělávání se stává nezávislé na prostoru a čase. To mimochodem umožňuje také jeho větší globalizaci. Prezenční forma studia charakteristická přednáškami, semináři apod. se výrazně začíná doplňovat řízeným individuálním studiem s plnou podporou učitele – tutora – a různých vzdělávacích nástrojů. Vzdělávací procesy se přesouvají na pracoviště a do domovů účastníků kurzů. Ukazuje se například, že míra soustředěnosti na vzdělávací obsah je u studentů vyšší, pokud si mohou individuálně a svobodně určit dobu a místo studia. Překvapivé také je, že tím nemusí trpět intenzita komunikace mezi studentem a učitelem. Intenzita komunikace a spolupráce účastníků je však daleko citlivější na zvolené metody a nástroje. Počítačovou podporou vzdělávání (eLearning) můžeme chápat souhrn metod, postupů a technických prostředků, které za použití elektronických médií podporují vzdělávání. S rostoucími možnostmi internetu a informačních technologií vůbec se otevírají nové prostory pro různé způsoby předávání informací. Jako nástroje eLearingu se dnes používají například: • On-line tutorovaný kurz,
• Manažerská hra,
• Multimediální učebnice,
• Simulátor řízeného systému,
• Netutorovaný kurz,
• Virtuální laboratoř atd.
Během vzdělávacího procesu využívajícího eLearning může i nemusí být přítomen vyučující. Ukazuje se však, že jeho role je nezastupitelná a to zvláště ve směru popisovaném výše u konstruktivistického přístupu ke vzdělávání. Výuka pomocí eLearningu však nabývá odlišné podoby, než je tomu u klasických metod vzdělávání. Někteří odborníci dnes hovoří o tzv. nové didaktice a pedagogice. Nejen, že se výrazně mění role učitele, mění se však také způsob komunikace a spolupráce se studenty a mezi studenty. To vyžaduje také značně odlišný způsob tvorby vzdělávacích zdrojů, a to nejen po technické stránce. Jednoduchá transformace klasických vzdělávacích zdrojů do eLearningových systémů je po didaktické stránce prakticky nepřípustná. Jedním z dnes nejběžněji používaných typů eLearnigových nástrojů je tzv. tutorovaný on-line kurz. On-line kurzy plní roli distributora vzdělávacího obsahu a zároveň roli řídícího prostředí kurzu. Vedle strukturovaných studijních článků zpracovaných multimediální formou mohou on-line kurzy nabízet další typy studijních aktivit, jakými jsou například úkoly, cvičení, testy, autotesty, ankety apod. Vedle toho mohou studentům a učitelům nabízet nástroje asynchronní komunikace (například strukturované diskusní fórum), nástroje synchronní komunikace (například chat, sdílená tabule apod.), nástroje automatického i ručního vyhodnocování testů a úkolů, různé typy statistik monitorovaných dat, nástroje specifikací individuálních studijních cest atd. Tutorované on-line kurzy je také možné doplnit o multimediální off-line učebnice na CD sloužící studentům k individuálnímu studiu bez nutnosti připojení k internetu. Role účastníků vzdělávacích procesů v kombinované a distanční formě využívající eLearning jsou na straně vzdělávací instituce následující: autor vzdělávacích zdrojů, tutor (vyučující), manažer vzdělávacího procesu (koordinátor a administrátor). Vývoj a implementace eLearningových nástrojů do vzdělávacích procesů dnes vyžaduje skupinu specialistů, mezi které patří především metodik (didaktik) eLearningu, analytik a návrhář, producent multimediálních a simulačních komponent, editor a administrátor (v případě zabezpečených síťových aplikací). Tento tým je pak plně k dispozici autorům vzdělávacího obsahu z řad obsahových expertů a vlastním tutorům jednotlivých kurzů. Vzhledem k výrazně novým nárokům na práci autorů a učitelů (tutorů) v eLearningu je zapotřebí nastavit a podporovat centrální servisní skupiny specialistů ve smyslu předchozího odstavce a tyto skupiny zpřístupnit široké pedagogické veřejnosti za účelem přímé podpory autorské, vývojářské, tutorské i administrativní práce v eLearningu. Přitom je třeba počítat s neustálým intenzivním vývojem metod i nástrojů eLearningu. Zavádění eLearningu do současných systémů rozvoje lidských zdrojů naráží na několik problémů a chyb, mezi které patří především: -
neznalost principů, metod a nástrojů eLearningu,
-
upřednostňování technického systému před didaktikou a pedagogikou,
-
vyšší pořizovací náklady (eLearningový systém, příprava zainteresovaných osob, vývoj obsahových zdrojů, …),
-
nižší podpora vedení společnosti (návratnost investic není krátkodobého charakteru),
-
nezkušenost vývojových a implementačních týmů apod.
Jednou z klíčových chyb je upřednostňování technického systému eLearnigu před didaktikou a pedagogikou. To je z velké míry dáno profilem osob, které zpravidla dostanou
zavedení eLearningu ve společnosti na starost (zpravidla členové IT oddělení) a profilem firem, které tyto systémy nabízení a implementují (IT firmy). Výsledkem pak bývají technicky dobře propracované (zpravidla nepříliš levné) IT řešení naplněné po didaktické stránce nepříliš zdárně zpracovaným obsahem a (pokud vůbec) tutorované ne příliš pedagogicky připraveným tutorem. Řešením může být využití týmů zkušených specialistů, kteří se dnes vyskytují především na vysokých školách. Následují ukázky obrazovek z několika eLearningových nástrojů.
Obrázek 1: Ukázka tutorovaného on-line kurzu
Obrázek 2: Ukázka obrazovky z manažerské hry Marketing Master
Obrázek 3: Ukázka obrazovky z off-line multimediální učebnice
Obrázek 4: Ukázka 3D interaktivního prostředí virtuální strojírenské dílny
(zdroj.: Hán, J.: Definování nových výukových programů v Plzeňském kraji, Závěrečná zpráva řešení projektu CITYREGIO - Phare 2003, Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, Plzeň, 2006)
