Metody a formy předškolního vzdělávání

Metody a formy předškolního vzdělávání Slovo metoda pochází z řečtiny a doslovně znamená cestu k něčemu, v našem případě k naplňování cíle, záměru, získání očekávaného výstupu. Klasické dělení metod: Názorné Slovní Praktické Klasifikace E.Svobodové H.nádvorníkové: … Metody vedoucí k naplňování dílčích cílů Metody založené na prožitku: vycházejí z výjimečnosti prožívání předškolního dítěte jeho prožitky jsou intenzivnější, hlubší a mohou být pro člověka zdrojem pozitivních vzpomínek pro celý život, ale také mu mohou způsobit zranění, jejichž následky ponese celoživotně. 

Prožitky nelze naplánovat, můžeme je pouze odhadovat a to především na základě vlastní zkušenosti. Pro jedno dítě může přinést točení na kolotoči prožitek radosti, pro druhé strachu a pro třetí vztek, protože se chtělo raději houpat na houpačce. Nejsilnější prožitky vznikají při aktivní činnosti. Je zásadní rozdíl mezi intenzitou prožitku, který má dítě z toho, že našlo v lese houbu a prožitku z toho, jak učitelka dětem vypráví, že byla v lese na houbách. Silné prožitky mohou přinášet metody dramatické výchovy, které umožňují prožít si některé situace nanečisto, především improvizace a hra v roli. Dříve než učitelka realizuje činnost založenou na prožitku, měla by zvážit, jestli tato činnost nepřinese některým dětem prožitek jiný, než očekávala. Např. půjdeme-li s dětmi na exkurzi do kravína, je dobré počítat s tím, že se najdou děti, které nebudou chtít jít dovnitř, protože se budou bát těch velikých zvířat, a organizačně tuto věc ošetřit. Prožitek, který by si děti odnesly pokud bychom je do návštěvy nutily, by je mohl poznamenat na celý život.



Žádná činnost, kterou dítě provádí, se neobejde bez prožitku. Za prožitkové metody budeme však považovat ty metody, ve kterých s prožitkem počítáme a záměrně se jej snažíme navodit. Například:



Společná vycházka podzimním parkem – žasneme nad krásou barev



Improvizace na téma když se ztratím v lese – prožitek obavy a radosti z nalezení



Ranní pozdravení v kruhu – sounáležitost, důležitost každého jednotlivce



Hra s vodou v bazénu – radost, osvěžení, legrace



Společný zpěv – sounáležitost, jsem součástí tohoto hlasu, tohoto společenství



Krájení zeleniny – radost z toho, co sám dokážu



Přinést si svou hračku z domova – pocit vlastnění, přináležení k domovu



Čtení pohádky – radost z vítězství dobra nad zlem atd.



V prožitcích, které si dítě z mateřské školy odnáší, by vždy měly převažovat prožitky pozitivní, takové, které dítě ubezpečují o tom, že je přijímáno ostatními, je pro ně důležitou osobou a že svět je pro ně přátelský vstřícný. Dítě by si nikdy nemělo odnášet domů z mateřské školy prožitky spojené se strachem a pocitem ohrožení.

Metody založené na vzoru: Dítě je odkázané na péči dospělého, který je pro ně jistotou ve světě, kterému zcela nerozumí a nechápe jeho zákonitosti. Tento blízký dospělý se mu stává vzorem a příkladem k tomu, jak se chovat k dalším osobám, věcem, k přírodě atd. Tuto metodu mohu zvolit záměrně, ale každá učitelka by si měla uvědomit, že i tehdy, když s touto metodou záměrně nepracuje, je stále pro dítě vzorem a příkladem. Uvedené ukázky jsou pouze z oblasti záměrného působení. 

Učitelka sedí s dětmi u oběda – příklad správného stolování (a důkaz, že je to dobré)



Učitelka čte z knihy pohádku – příklad důležitosti čtení, chtěl bych to umět jako ona



Učitelka zapisuje do třídní knihy za pomoci dětí – psaní je důležité, chci se to naučit



Učitelka poděkuje, poprosí, pozdraví – vzor chování



Starší dítě dodržuje pravidlo – učí mladší děti dodržovat pravidla



Paní učitelka si povídá s maminkou – vzor komunikace



Učitelka řeší konflikty domluvou – vzor chování



Učitelka si myje ruce – mytí rukou před jídlem je správné atd.

Metody založené na hře: Hra je pro dítě činností přirozenou, dítě předškolního věku nemá potřebu soutěžit a vyniknout pokud mu ji nenabídne okolní prostředí, hra dítěti působí slast a zároveň vytváří prostor pro učení. 

Dítě by mělo mít především dostatek času a prostoru pro volnou hru. Mnohé děti si samostatně hrát neumí a je důležité, poskytnout jim příklad a pomoc k tomu, aby se to naučily. Učitelka by neměla do volných her dětí zasahovat, pokud nehrozí nebezpečí,

že si děti ublíží. Může se však stát spoluhráčem (pokud jí to děti dovolí) a může být facilitátorem a iniciátorem (připravit dětem pomůcky pro hru, nabídnout materiál, pomoci s konstrukcí atd.) 

I při hře řízené by měla dát učitelka dítěti výběr, chce-li se hry zúčastnit či ne. Hra by měla být vždy činností svobodnou, aby přinesla dítěti onen potřebný pocit slasti a radosti, který dělá hru hrou.



Hry můžeme dělit různými způsoby.Pro nás důležité je dělení podle činnosti a podle motivace:



Dělení podle činnosti např.: o hry pohybové: honičky, překonávání překážek, kolotoče, houpačky, řízené pohybové hry (na kočku a myš, chodí Pešek okolo, ovečky a vlk aj.) o hry námětové (na rodinu, na obchod, na autobus, na doktora aj.) o konstruktivní (se stavebnicemi, s pískem, s vodou, materiály aj.) o společenské (člověče nezlob se, karty, hádanky, řešení labyrintů, aj.) o didaktické – organizované za vzdělávacím účelem (smyslové, tvořivé, fantazijní i kognitivní hry)



Dělení podle motivace:



hry založené na principu nápodoby (mimikry) – dítě si chce zkusit být někým jiným (na maminku, na řidiče, na lékaře aj.)



hry založené na závrati (ilinx) – ztrácet a zase nalézat stabilitu (houpačka, točení se na průlezce, kladina aj.)



hry založené na náhodě (alea) – vzdát se vlastní vůle ve prospěch náhody (rozpočítadla, člověče nezlob se, karty aj.)



hry založené na soutěži (agón) – má tři motivace: 1. zápolení a škádlení, 2. chuť se posunout, zlepšit svůj výkon, 3. být nejlepší, vyniknout nad ostatními o Třetí motivace je u agonálních her velice nebezpečná, protože je-li někdo nejlepší, musí být ostatní horší a nejhorší a zjištění, že patřím mezi nejhorší (i mezi nejlepší) může být pro rozvoj vznikajícího sebepojetí nebezpečné .



Hra má pro učitelku funkci diagnostickou, která úzce souvisí s funkcí terapeutickou pro dítě. Dítě si ve hře přehrává situace a momenty, které pro ně byly zraňující a nesrozumitelné. Pokud učitelka pozoruje hru dětí, vidí, jaké starosti dítě prožívá, jak se umí domluvit s ostatními, sleduje jeho dovednosti, vědomosti, postoje aj.

Metody založené na pohybu: Dítě má vyšší potřebu pohybu než dospělý, nevydrží se dlouho soustředit na klidové činnosti, jeho pohybový aparát se rozvíjí a omezení pohybu by mohlo tento rozvoj negativní důsledky. V předškolním věku dochází ke zpřesňování pohybových dovedností, dítě potřebuje tyto dovednosti trénovat a posilovat. Dostatek pohybu je příznivý i pro rozvoj kognitivních schopností a pro návyky vedoucí ke zdravému životnímu stylu. 

Dítě by mělo mít především dostatek prostoru a příležitostí pro volný, spontánní pohyb v mateřské škole i venku. Chůze na vycházku ve dvojstupu by měla být záležitostí výjimečnou a krátkodobou. Za metody založené na pohybu budeme považovat ty metody, ve kterých učitelka záměrně využívá pohybu k naplňování dílčích cílů. Např.:



Rozcvička - obvykle složená z přirozených, zdravotních a akrobatických cviků, doplněna hrou



Pohybová hra - například honička, vybíjená, rybičky, rybáři jedou aj.



Skákání – přes překážky, výskoky, seskoky aj.



Běh – k cíli, do kopce, z kopce



Plavání – předplavecká průprava



Tanec – improvizační i s pevnými pravidly



Jízda na koloběžce – vyhýbání se překážkám, jízda ve dvojici aj.



Překonávání překážek – ve třídě i v terénu aj.

Metody založené na manipulaci a experimentu: Myšlení dítěte je konkrétní, k jeho rozvoji dítě potřebuje manipulovat s předměty a materiály, experimentovat a zkoumat. Experimentuje i v oblasti sociálních vztahů a morálních hodnot. Pro experimentování potřebují děti vytvořit dostatek příležitosti. Experimenty se v mateřských školách často omezují na předvádění učitelkou, aby se dítě neumazalo, nezranilo atd. Takové činnosti nejsou experimenty, ale demonstrace. K experimentu je nutná aktivní činnost dítěte. Mohou to být např.: 

Manipulace s kostkami, přírodninami, stavebnicemi a různými materiály



Experimenty s vodou – děti zkoumají skupenství, objem, možnosti aj.



Experimenty s rostlinami – pěstování, klíčení, vaření



Experimenty s barvami – zapouštění, míchání, rozmývání aj.



Experimenty se vztahy – co by se stalo, kdyby, improvizace, hry v roli



Experimenty s tělem - vytváření soch, obrazů



Experimenty s kreslícími materiály – různé techniky



Experimenty se slovy – vymýšlení novotvarů, symbolů



Experimentování s čísly – řazení, přiřazování, porovnávání počtu prvků aj.

Metody založené na komunikaci: Dítě aktivně zachází se slovy, učí se používat řeč jako nástroj komunikace, učí se ovládat verbální i neverbální komunikační techniky. Je výjimečně vnímavé na autenticitu projevu. 

Učitelka by měla být pro děti srozumitelná ve verbálním i neverbálním projevu, vést děti k aktivnímu řečovému projevu a sama být vzorem správného užívání řeči. Komunikace prostupuje celý pobyt dítěte v mateřské škole. Nelze nekomunikovat i mlčení a opomíjení některého dítěte je způsob komunikace a pro dítě velmi negativní. Za metody založené na komunikaci budeme považovat ty metody, kdy učitelka záměrně využívá techniky verbální či neverbální komunikace jako prostředek směřování k dílčím cílům. Mohou to být např.:



Komunitní kruh – naslouchání druhým a formulování vlastní myšlenky



Vyprávění příběhů – učitelkou i dětmi, skutečných i fantazijních



Četba pohádek – s aktivním zapojováním dětí nebo před usnutím aj.



Popis – obrázků, kamaráda, zvířete aj.



Řešení problémů – záměrné domlouvání se, stanovování pravidel



Jak se tvářím, když – mám radost, jsem naštvaný, je mi smutno



Jak se dnes cítím – jakou mám náladu a proč



Hry na sochy – zobrazující nálady, emoce, vlastnosti



Dokončování příběhů – jak to dopadlo, co se stalo před tím aj.



Prosociální hry – posílání klubíčka, pozdravení, místo po mé pravici aj.



Pantomima – narativní, hromadná, individuální, na hudbu aj.

Metody založené na tvoření: Tvoření je pro dítě významné jako proces, jeho výsledek je méně důležitý než činnost sama. Ke tvorbě dítě potřebuje dostatek materiálů (papír, krabice a krabičky, špulky, zbytky látek, kelímky, láhve, písek, vodu, výtvarné pomůcky, hlínu, modelínu, drátky, knoflíky, korálky, dřevěné kostky a odřezky, klacíky, přírodniny, stavebnice a jiné i odpadní materiály). Pro dítě je dostatek materiálu ke tvoření důležitější než drahé hračky, jejichž funkce je omezená a dítě si je nemůže upravit ke své potřebě.

V mateřských školách se osvědčila kupříkladu Polikarpova stavebnice, ze které si děti mohou postavit auto, loď, nábytek aj. a to vše ve velikosti, kterou mohou samy užívat, stále oblíbené je Lego, Seva a další stavebnice, které umožňují dětem tvořit podle vlastních představ. Do této skupiny patří například: 

Hry v písku a s pískem



Stavebnice



Truhlářská dílna



Tvoření z papíru, textilu a dalších materiálů – skládání, stříhání, lepení, trhání, lámání aj.



Stavění domečků, dopravních prostředků aj. pro užití ve hrách



Vyrábění dárků



Tvoření masek a loutek



Modelování



Výzdoba třídy



Hry se sněhem



Literární tvorba



Hudební a taneční tvorba



Výtvarná tvorba aj.

Metody založené na fantazii a magičnu: Dítě žije v magickém světě, který mu umožňuje originální pohled na řešení problémů. Je schopné proměnit se v kohokoliv, krabička od zápalek se v jeho rukách může stát autem, kosmickou lodí či truhlou s pokladem. Deka přehozená přes židli se může proměnit v jeskyni, ve které žijí dinosauři. Věci ožívají a zvířata se dorozumívají lidskou řečí. 

Dítě ne vždy odlišuje realitu a fikci (pozor na supermany, počítačové hry s více životy aj.). Svět fantazie je pro dítě zdrojem dobrodružství a prožitků.



K tomu, aby si ho dítě mohlo dostatečně užívat, potřebuje vytvořit podmínky. o respektovat názory a sdělení dětí, pokud nejsou dítěti nebo jiné osobě nebezpečné (např.: jsem superman a skáču z okna, žádné auto mě nezajede aj. bychom měli dítěti vyvrátit nejlépe v činnosti) o nezesměšňovat dětské nápady a názory o umožnit dítěti prostor a prostředky pro fantazijní hry

o dávat dětem podněty pro fantazijní hry z kvalitní literatury, inspirace z videa, televize, počítačových her, se kterými se děti setkávají mimo MŠ zpracovávat do podoby vhodné vzdělávacím záměrům o provokovat a podněcovat záměrně dětskou fantazii 

Příklady metod:



Vymýšlení a vyprávění fantastických příběhů



Provokování fantazie otázkami typu: Co by to bylo, kdyby to nebylo (míč, talíř, papír, aj.)



Fantazijní práce s materiály



Kreslení, malování, modelování



Improvizace a další dramatické metody atd.

Metody založené na myšlenkových operacích: Dítě se zajímá o příčiny a souvislosti dění ve světě, který je obklopuje. Rádo řeší hádanky a problémy, zajímá se o funkci věcí a strojů, konstruuje a vymýšlí. K rozvíjení myšlení je potřebné evokovat minulé zkušenosti a znalosti dětí, provokovat otázkami a podněty k přemýšlení, hledat souvislosti a vést děti ke kritickému myšlení. 

Příklady metod:



Vymýšlení a konstruování modelů a vynálezů



Diskuse a domlouvání



Řešení hádanek, hlavolamů atd.



Společné plánování



Řešení běžných problémů



Stanovování pravidel atd.



Všechny tyto metody se mezi sebou propojují a prostupují. Dítě, které hloubí jámu v pískovišti a nosí do ní vodu si hraje, prožívá radost z toho, jak se mu dílo daří, pohybuje se při práci s lopatkou a přenášení vody, manipuluje a experimentuje s pískem a vodou, komunikuje a domlouvá se s ostatními dětmi, tvoří z písku fantazijní svět a přemýšlí, třeba o tom, kam se ztrácí voda, kterou stále doplňuje.



Když si učitelka s dítětem prohlíží knihu, může mít dítě intenzivní prožitek z toho, že sedí paní učitelce na klíně, komunikuje s ní a ona mu naslouchá. V knize můžeme najít prostor pro uplatnění fantazie, pro myšlenkové operace.



Na úrovni směřování k dílčím cílům neexistuje čistá metoda. Každá má v sobě přimíšených ještě několik dalších metod. Jednou z relativně nejčistších metod by mohlo být naslouchání pohádky před usnutím. Dítě leží v postýlce, je v klidu, naslouchá verbálnímu projevu učitelky. Dalo by se říci čistá verbální metoda. Ale současně dítě něco prožívá (možná smutek z toho, že nešlo domů po obědě, a ten mu brání soustředit se na poslech), učitelka je mu vzorem k tomu, jak je dobré umět číst, možná si představuje děj a postavy z knihy, trénuje fantazii i myšlenkové procesy.

5. Metodické postupy metody založené na prožitku a. přípravná fáze: učitelka vytváří emotivní prostředí pro přijetí prožitku, naladění, soustředění (upoutání pozornosti, práce s hlasem, vytvoření atmosféry očekávání, vzbuzení zvědavosti aj) b. aktivní činnost: prostor pro aktivní vnímání, dostatek času a prostoru, odstranit rušící momenty, umožnit soustředění k zážitku c. upevnění prožitku: rekapitulace prožitého, konfrontace různých prožitků, diskuse o prožitém příklad 1.: Výprava za koníky. a. přípravná fáze: učitelka navrhne dětem výlet na statek, v ohradě tam pasou koně a mají čerstvě narozené hříbátko. Vyptává se, co by mohli koníkům donést, děti navrhují

suchý chleba a pečivo, domlouvají se o schraňování a sušení, prohlížejí knihu o koních, zpívají písničku, připravují výlet, společně se těší. (Tato fáze je důležitá pro to, aby se dítě mohlo být aktivní, ne být pouze pasivně manipulováno z místa na místo.) b. aktivní činnost: pozorování a krmení koní (učitelka by měla organizovat činnost tak, aby nenastaly rušivé momenty, děti měly uspokojeny fyziologické potřeby – nikdo neměl hlad, nebylo mu horko, nechtělo se mu čurat aj., každý měl dobrý výhled na koně, příležitost podat koni chleba atd.) c. upevnění prožitku: po návratu do MŠ si budeme o koních vyprávět, sdělovat si zážitky, můžeme koně nakreslit, dát dětem příležitost, aby si na koně hrály. Pokud zjistíme, že u někoho nastaly negativní prožitky, budeme hledat cesty ke zmírnění jejich dopadu. (Anička se bála, jak kůň běžel proti ní. Na to má právo, kůň vzbuzuje úctu svou velikostí i u dospělých, ale můžeme ji informovat, že kůň, pokud jemu nikdo neubližuje, obvykle člověku neublíží.) Příklad 2.: Zvířátka a loupežníci od F.Hrubína: a. přípravná fáze: upoutám pozornost dětí např. nasazením klobouku, zeptám se, jestli se bojí loupežníků, co o nich vědí, ztiším hlas, začnu recitovat b. aktivní činnost: recituji, udržuji oční kontakt s dětmi, moduluji hlas, dělám pauzy, nechám děti spolu opakovat refrénové části c. upevnění prožitku: zopakujeme si děj vlastními slovy, zeptám se, kdo se bál, kdo byl už někdy potmě v lese, jaké to je atd. Na prožitek naváži dalšími činnostmi, např. blokem s houbami, jak jsme o něm už mluvili. Vzdělávání, které vychází z prožitků dětí, je intenzivnější a hlubší. K tomu, aby si dítě mohlo prožívání opravdu užít, potřebuje dostatek času, vhodný prostor a podmínky. 5. 2. metody založené na vzoru a. fáze uvědomění si možnosti: učitelka si uvědomuje, jaké možnosti jí činnost, kterou vykonává nabízí v rámci působení na dítě, záměrně vyhledává vhodné příležitosti b. fáze realizace: učitelka vykonává činnost , projevuje postoj či způsob chování s úmyslem jít dětem vzorem c. fáze kontrolní: učitelka sleduje účinnost vzoru, připomíná, ale nementoruje Příklad: Mytí rukou před jídlem

a. fáze uvědomění si možnosti: učitelka si uvědomuje, že umyje-li si ruce sama ve své šatně, přichází o možnost být dětem vzorem b. fáze realizace: učitelka si myje ruce spolu s dětmi, komentuje činnost. Např. „Musím si ruce pořádně namydlit, sbírali jsme kaštany a listy, klidně je mohl nějaký pejsek počurat. Teď si je pořádně opláchnu…“ c. fáze kontrolní: učitelka vejde to třídy a ptá se dětí: „Jestlipak jste si všichni umyli ruce a voní vám stejně jako mně? Chce mi někdo dát čichnout? Před jídlem je třeba umýt si ruce, aby se nám nedostaly do jídla bacily…atd. 5. 3. metody založené na hře d. fáze přípravná: plánování, domlouvání pravidel, příprava pomůcek, vytvoření prostoru pro hru (hrací koutky, dostupné hračky atd.) e. vlastní realizace hry: případně její opakování, upravování pravidel, domlouvání se na novém průběhu f. reflexe: je-li vhodná ve smyslu Jak jsi se cítil, co tě bavilo, co ti dělalo starosti nebo problémy, co bys chtěl hrát znovu Příklad: hra na Peška a. fáze přípravná: domlouváme si, jakou hru si děti chtějí zahrát, opakujeme si její pravidla, např. Na Peška – jakou chcete variantu, co uděláme, když bude někdo chycen, připomínáme si pravidla běhání a bouchání, děti do hry nenutíme, kdo nechce hrát, může se dívat b. realizace hry: hru si několikrát zahrajeme, snažíme se o zapojení všech dětí, které mají zájem být Peškem, pokud se dítě obává samostatné role, může je učitelka nebo starší dítě doprovázet c. reflexe: necháme děti vyjádřit pocity ze hry, domluvíme se, jak budeme hru hrát příště 5. 4. metody založené na pohybu a. fáze přípravná: motivace a evokace činnosti, domluva na pravidlech, připomenutí bezpečnosti, vymezení prostoru, příprava podmínek a pomůcek b. realizace činnosti: ukázka a provedení činností s případnou dopomocí učitelky, zdokonalování a upřesňování pohybů c. reflexe: co se mi daří, co bych měl trénovat atd.

Příklad: Házení horním obloukem na cíl a. fáze přípravná: nakreslíme si šaška s otevřenými ústy (vystřihneme otvor a zavěsíme do prostoru). Kdo bude chtít, může si zkusit hodit míček šaškovi do pusy. Domluvíme si vzdálenost, nutnost mířit na ústa, ne na ostatní děti, papírového šaška náš zásah nebolí, ale kamaráda by mohl, jak vracet hozené míčky aj. b. realizace činnosti: učitelka ukáže pohyb, je dobré, když děti uvidí i její nezdar, učitelka ocení nejen zásah, ale i správný styl, přiblížení se cíli, pomoc kamarádovi, domlouváme prodloužení nebo zkrácení délky hodu atd. c. reflexe: co můžu udělat proto, abych se příště trefil nebo trefil víckrát, jak můžeme trénovat na zahradě, jak doma atd. 5. 5. metody založené na manipulaci a experimentu a. fáze přípravná: vzbuzení zájmu dětí o problém, připomenutí předchozích zkušeností, kladení otázek, předkládání zajímavých problémů, příprava materiálů b. realizace činnosti: vlastní experimentování či manipulování, vytváření prostoru pro samostatnost dětí, učitelka pomáhá a provokuje, vyzývá děti k formulování zjištěného c. reflexe: k čemu jsme došli, co jsme se dozvěděli, co se nám podařilo, co bychom příště mohli udělat jinak Příklad 1: experimenty s vodou, co plave a co ne a. fáze přípravná: předložení problému dětem – Honzík umí plavat, kdo ještě? A co všechno umí plavat? Co už jste viděli plavat? Můžeme si každý vybrat menší předmět a vyzkoušíme, bude-li plavat. Přineseme nádobu s vodou, shromáždíme předměty. b. realizace činnosti: děti vkládají předměty do vody, třídíme je na ty, které plavou a které ne, hledáme souvislosti a podobnosti mezi předměty ve skupině, možná se experiment promění na hru s vodou, děti budou přelévat a plnit nádoby atd. c. reflexe: co jsme se dozvěděli o plavání (shrnutí výsledků), co jsme se dozvěděli o vodě, co nás bavilo atd. Příklad 2: manipulace s přírodninami

a. fáze přípravná: sbírání kaštanů, žaludů, kotvic, šišek aj., předložení problému: co bychom mohli vytvořit za obraz a kde, aby nám vydržel a nepřekážel, nikdo ho nezbořil atd., kdo s kým chce tvořit a co, jaký materiál budou potřebovat b. realizace činnosti: děti tvoří z přírodnin obrazy, domlouvají se na užití materiálu, na umístění, učitelka pojmenovává jednotlivé přírodniny, připomíná jejich původ, oceňuje spolupráci a fantazii c. reflexe: procházka naší galerií, ocenění každé práce, co bychom mohli postavit příště atd. 5. 6. metody založené na komunikaci

a.

fáze přípravná: naslouchání dětem, sledování jejich zájmů, problémů, hovorů, provokování otázkami, motivace obrázky, uměleckými díly aj., evokace společných zážitků atd.

b. realizace činnosti: s maximálním prostorem pro vyjádření dítěte, učitelka zasahuje pouze, když dítě chce její pomoc, aktivně naslouchá sdělení dítěte, dává najevo porozumění, dotazuje se na nepochopené, připomíná dodržování pravidel a sama jde příkladem c. reflexe: co jsme se dozvěděli, co nás zaujalo, co můžeme udělat pro někoho druhého atd. Příklad : jak se dnes cítím a. fáze přípravná: nastolení problému hádankou: Jakou mám dneska náladu, kdo to pozná? Učitelka předvede svou dnešní náladu a může i včerejší a nedělní – děti pojmenovávají. b. realizace činnosti: Kdo nám chce předvést, jakou má náladu? Kdo ji chce třeba namalovat? Kdo nám chce o své náladě vyprávět? Jak vznikla, proč ji má… atd. Aktivity dětí směřující k vyjádření nálady. c. reflexe: co můžeme udělat proto, abychom měli dobrou náladu. Co můžeme udělat pro Járu, co pro Alenku atd., aby měli lepší náladu, můžeme navázat dalšími činnostmi, třeba nakreslení symbolů nálad a další práce s nimi

5. 7. metody založené na tvoření

a. fáze přípravná: inspirace tvorbou někoho jiného, formulování vlastní představy, vznik potřeby něco vytvořit b. realizace činnosti: vlastní tvorba dětí s minimálními zásahy učitelky (pouze na přání dítěte), pomoc s materiálním zázemím, formování pracovních návyků, bezpečnosti aj. c. reflexe: ocenění snahy (ne výsledku), projevení zájmu o tvorbu, proč a jak výtvor vznikal, co je záměrem tvůrce sdělit ostatním. Příklad: moje maminka a. fáze přípravná: evokace vzpomínek: Jak vypadá tvoje maminka, jaké má vlasy, oči, jak se tváří. Velcí malíři malovali portréty významných lidí a naše maminka je ten nejvýznamnější člověk na světě. A my jsme skvělí malíři… b. realizace činnosti: vlastní tvorba, učitelka pomáhá technicky, nezasahuje do představ dítěte, evokuje další vzpomínky, podporuje sebedůvěru dětí c. reflexe: ocenění každé práce, rozhovor o jejím vzniku a záměru sdělení, tvorba výstavy pro maminky, obrázek může být i dárkem atd. 5. 8. metody založené na fantazii a magičnu a. fáze přípravná: provokování fantazijních představ formou kladení otázek, vlastní fantazijní představou, představami jiných lidí, literárním, dramatickým, hudebním či výtvarným dílem atd. b. realizace činnosti: propojování a spojování představ, vytváření magického prostředí, vymýšlení událostí, příběhů, osob, světů, hledání originálních řešení a přístupů atd. c. reflexe: co se nám líbí, kde bychom chtěli žít, s kým se setkat, co prožít atd. Příklad: Perníková chaloupka a. fáze přípravná: seznámení s verzí příběhu bez macechy, provokování dětí otázkami: Co dělali tatínek a maminka, když se jim ztratily děti? Jak to vypadalo v perníkové chaloupce? Co slyšely děti v noci v černém lese? Atd.

b. realizace činnosti: můžeme vytvářet zvukové prostředí nočního lesa, kreslit a popisovat interiér i exteriér perníkové chaloupky, improvizovat jednání tatínka a maminky, když se jim ztratily děti, zapojit další postavy (dědu s babičkou, policistu, aj.), které děti do příběhu přidají jako vhodné k pomoci hledání dětí aj. c. reflexe: co bych dělal já, kdybych se ztratil? A další otázky, vyplývající z činností dětí.

5. 9. metody založené na myšlenkových operacích a. fáze přípravná: vznik nebo nastolení problému, potřeba řešení situace, setkání s něčím novým, neobvyklým, výjimečným b. realizace činnosti: hledání cest k řešení, diskuse, domlouvání, vymýšlení způsobů, pozorování funkce, přiřazování, kategorizace, zobecnění a další myšlenkové operace a formulace jejich výsledků c. reflexe: zařazení poznatku do systému, nastolení dalších problémů Příklad: Jak oslavíme den dětí a. fáze přípravná: učitelka nabídne dětem možnosti, ptá se na další návrhy, přijímá je případně koriguje b. realizace činnosti: domýšlení možností, hledání způsobu výběru jedné možnosti, případně možnost kombinace více variant, učitelka respektuje a přijímá návrhy jednotlivých dětí, neovlivňuje volbu c. reflexe: po realizaci vybraného návrhu hovoříme o pocitech z volby, očekávání a skutečnosti