MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY. Lednice 2013

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta

MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Lednice 2013

Vedoucí diplomové práce doc. Ing. MILOŠ PEJCHAL, CSc.

Vypracovala Bc. HELENA GÁLOVÁ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Moderní doplňky v památkách zahradní a krajinářské architektury vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. Ve Ždánicích, 9.5. 2013 ........................................ Bc. Helena Gálová

...věnováno tetě

Chtěla bych poděkovat svojí rodině, příteli a nejbližším přátelům za velkou podporu a toleranci při vypracování této práce. Velké díky patří také panu doc. Ing. Miloši Pejchalovi, CSc. za vedení této práce, cenné rady a neobyčejnou ochotu. V neposlední řadě děkuji také všem, kteří mi poskytli cenné rady a vyšli mi vstříc.

OBSAH

OBSAH 1. ÚVOD 2. CÍL PRÁCE 3. METODIKA PRÁCE 3.1 Metodika literární části práce 3.2. Metodika rozboru použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury 3.3 Metodika studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků 4. LITERÁRNÍ ČÁST 4.1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 4.1.1 Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk 4.1.3 Vymezení ostatních dílčích pojmů 4.2 VÝVOJ PŘÍSTUPŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE A JEJÍ VZTAH K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 4.2.1 Vznik a vývoj památkové péče 4.2.2. Vývoj péče o památky zahradní a krajinářské architektury 4.3 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY O OCHRANĚ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ VE VZTAHU K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 4.3.1 Přehled mezinárodních dokumentů o ochraně kulturního dědictví 4.3.2 Názorové proudy týkající se mezinárodních dokumentů 4.4 CÍLE A PRINCIPY SOUČASNÉ PÉČE O PAMÁTKY ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY V ČESKÉ REPUBLICE 4.5 MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 4.5.1 Kreativita v péči o památky zahradní a krajinářské architektury 4.5.2 Možnosti a omezení moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury 5. ROZBOR POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 5.1 Česká republika 5.1.1 Zámek Troja v Praze 5.2 Zahraničí 5.2.1 Liechtensteinpark ve Vídni 5.2.2 Blumengarten v Herrenhausen v Hannoveru 5.2.3 Herrengarten v Bad Muskau 5.2.4 Rechberggarten v Curychu

8 10 12 12 12 13 17 17 17 19 22 26 26 29 32

32 37 41 43 43 45 51 52 52 57 57 62 66 70

5.2.5 Kabinettsgarten v Mnichově 5.2.6 Kláštěrní zahrady na ostrově Reichenau v Německu 6. STUDIE OBNOVY MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍM MODERNÍCH DOPLŇKŮ 6.1 ANALÝZA MODELOVÉHO OBJEKTU 6.1.1 Lokalizace, širší vztahy a vymezení modelového objektu 6.1.2 Historie objektu zámeckých jízdáren 6.1.3 Historie vegetačních úprav v modelového objektu 6.1.4 Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici 6.1.5 Současný stav modelového objektu 6.1.6 Multifunkční centrum zámek Lednice 6.2 STUDIE OBNOVY VENKOVNÍCH PROSTORŮ JÍZDÁREN ZÁMKU LEDNICE A JEJICH OKOLÍ S VYUŽITÍM MODERNÍCH DOPLŇKŮ 6.2.1 Cíl návrhu 6.2.2 Popis navrhovaného řešení 7. DISKUZE 7.1 DISKUZE K LITERÁRNÍ ČÁSTI PRÁCE 7.2 DISKUZE K ROZBORU POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 7.3 DISKUZE KE STUDII MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ 8. ZÁVĚR 9. ABSTRAKT 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A OSTATNÍCH ZDROJŮ 10.1 LITERÁRNÍ ZDROJE 10.2. INTERNETOVÉ ZDROJE 10.3 ÚSTNÍ PODÁNÍ INFORMACÍ 10.4 OSTATNÍ 11. SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH 12. PŘÍLOHY

74 77 81 81 81 82 83 89 89 91 97 97 98 102 102 102 103 104 105 107 107 108 109 109 109 111

ÚVOD

1. ÚVOD „Jestliže si dovolí špičkový odborník na závěr zdařilé akce utrousit poznámku „neuškodili jsme tak moc”, sděluje tím svým kolegům v krátkém bonmotu poselství památkové péče: jsme si vědomi marnosti našeho boje s nepřemožitelným časem, nicméně si současně uvědomujeme důležitost tohoto zápasu v rámci polidštění člověka.” (Kroupa, 2004)

Historie zahradního umění je stará jako lidstvo samo. Příroda již odpradávna doprovázela člověka

na každém kroku – zpočátku jako nespoutaný živel rozhodující o jeho životě. V průběhu tisíciletí však s rostoucí lidskou nadvládou krotla a role se začaly pomalu obracet. A tak se z neprostupných lesů staly lovecké obory, posvátné háje a především ono magické místo – zahrada. Ať už si to připustíme nebo ne, zahrada a její formy vždy byly a dodnes jsou jakýmsi privátním rájem, ve kterém se člověk dokáže oprostit od každodenních starostí a utéct zpět tam, kde začínají lidské dějiny – do přírody.

Hlavním posláním památkové péče je zachovávat dědictví našich předků a předávat ho generacím

následujícím. Nejedná se však pouze o historické stavby, ty bezpochyby vždy chránila přednostně, ale postupem času se začala orientovat i na jiné projevy tvůrčí lidské činnosti - na památky zahradního umění. I ony představují naše dědictví nevyčíslitelné hodnoty, a proto je důležité na ně pohlížet rovnocenně. Jelikož tomu tak vždy nebylo, velká část těchto památek se dodnes zachovala pouze ve fragmentech či zcela zanikla. Co pak v takové situaci „předáme” dál?

Pravě z tohoto důvodu je nezbytně nutné pokusit se o jejich záchranu. Dostatečné množství

informací o původní podobě a historickém vývoji často umožňuje jejich přesnou rekonstrukci. Co když ale chceme do historie těchto památek přidat nový doplňující článek? Co když objekt, jehož je historická zahrada součástí, získává nové funkční využití spojené s konkrétními požadavky? V takových případech se pak naskýtá příležitost k diskuzi o projevech současné tvorby zahradní a krajinářské architektury v památkách zahradního umění - přichází „čas” moderních doplňků.

8

CÍL PRÁCE

2. CÍL PRÁCE

Diplomová práce si klade za cíl rozbor problematiky týkající se možností a omezení moderních

doplňků při nahrazování nedochovaných kompozičních prvků či celých partií v památkách zahradní a krajinářské architektury.

Cílem literární části práce je přehledné uspořádání a kritickém zhodnocení tuzemských i

zahraničních literárních pramenů z hlediska jejich kvality a četnosti, které se týkají moderních doplňků, ale také celkového vývoje péče o památky za­hradní a krajinářské architektury.

Rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury si klade

za cíl zhodnocení vybraných objektů s použitím moderních doplňků, a to jak v České republice, tak v zahraničí.

Aplikace získaných poznatků v podobě studie obnovy modelového objektu s využitím moderních

doplňků představuje cíl návrhové části práce.

10

METODIKA

3. METODIKA PRÁCE

3.1 Metodika literární části práce



Literární část práce bude zpracována v podobě rešerše s maximálním využitím získaných infmací

Přehled aspektů hodnocených u jednotlivých historických objektů s použitím moderních doplňků: Lokalizace Uveden stát a město (popř. ulice), ve kterém se historický objekt (celek) s uplatněným MD nachází.

ze všech dostupných zdrojů. Vždy budou upřednostněni čeští autoři, na druhou stranu, vzhledem k

Historický celek

zaměření této práce se předpokládá značně čerpání ze zdrojů zahraničních. Pokud se k problematice

Název a stanovení historického celku, který je doplňován, resp. název historického objektu, ve kterém

dané kapitoly vyjadřuje více autorů, budou vždy uvedeny a konfrontovány všechny dostupné názory.

se MD nachází.

Pro přehlednost práce bude vždy na začátku každé kapitoly uveden její stručný úvod, na konci

Moderní doplněk

pak krátké shrnutí, které usnadní orientaci v probírané problematice a zhodnotí dostupnost, četnost a

Název části historického objektu (celku), kterou MD představuje (nahrazuje).

kvalitu literárních a ostatních zdrojů, vztahujících se k problematice dané kapitoly. Autorka této práce pak v textu doplní získané informace vlastními názory a úvahami. Literární část práce bude doplněna

Autor

obrázky, které se vztahují k probírané problematice jednotlivých kapitol. Součástí práce budou přílohy s odkazem uvedeným na začátku konkrétní kapitoly.

Jméno autora současné podoby MD



Období realizace

3.2. Metodika rozboru použití moderních doplňků v památkách zahradní a

krajinářské architektury

Termín realizace MD



Investor

Za účelem doplnění získaných informací v textové části práce bude proveden rozbor vybraných

Investor realizace MD

historických objektů s použitím moderních doplňků. Z hlediska kategorizace moderních doplňků (viz kap. 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk) budou zvoleny pouze ty objekty, kde moderní doplňky

Význam MD v rámci celku

nahrazují nedochované prvky nebo celé historické části památek zahradního umění.

Určení významnosti MD v rámci celého historického objektu (celku), tj. zda-li má MD ve vztahu ke



kompozici celku celoobjektový či pouze dílčí význam.

Jelikož v České republice existuje pouze malé množství vhodných příkladů, budou zvoleny

uvedeno hodnocení: celoobjektový - dílčí

příklady především zahraniční (Rakousko, Německo, Švýcarsko). Výběr konkrétních objektů bude nastaven tak, aby čtenáři představil co nejširší škálu možností v přístupech k nedochovaným částem

Historický vývoj

památek zahradní a krajinářské architektury za pomoci moderních doplňků.

Popis historického vývoje celého objektu (celku), včetně části, která je nahrazena MD

U každého objektu budou hodnoceny níže uvedené aspekty. Pokud se k některému nepodaří

Charakteristika MD

získat dostatečné množství potřebných informací, nebude uveden. Pro označení moderního doplňku

Popis podoby MD, včetně informací o příkladech použitých rostlinných taxonů, barevnosti, tvarosloví

bude u jednotlivých aspektů používána zkratka MD. Historie vývoje každého objektu bude uvedena co

a ostatních materiálech.

nejpřehledněji a v takovém rozsahu, jaký tato práce vyžaduje. Text bude doplněn obrázky, v situačním plánu každého objektu bude moderní doplněk barevně vyznačen.

Respektování původních struktur na místě MD Zhodnocení, do jaké míry je respektováno původní historické utváření části, kterou v současnosti MD 12

nahrazuje.

3.3 Metodika studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků

uvedeno hodnocení: úplné – MD respektuje lokalizaci, četnost, velikost a charakter původního prvku



částečné – MD respektuje lokalizaci a charakter původního prvku, odlišná je však jeho četnost a velikost

historická část se nedochovala, popřípadě je objektu zároveň přiřazena nová funkční náplň spojená s

zcela nově vytvořená struktura – MD představuje zcela nový prvek

konkrétními požadavky.

Stylizace MD



Určení míry stylizace MD ve vztahu k původní podobě a charakteru historické části, kterou MD n­ahrazuje

ucelený soubor informací týkajících se historického vývoje a současného stavu objektu. Na základě

uvedeno hodnocení:

získaných poznatků budou stanoveny cíle navrhovaného řešení. Samotný návrh obnovy s využitím

výrazná vazba na vzhled původního prvku – částečná vazba na vzhled původního prvku – zcela nově

moderních doplňků bude řešen na úrovni studie - podrobně popsán a doplněn potřebným počtem

vytvořený prvek

grafických výstupů, které budou uvedeny jako přílohy této práce.

Respektování zachovaných struktur navazujících na MD



Zhodnocení, do jaké míry MD respektuje na něho navazující historické části objektu.

účelem bude použito metodiky dle Šimka (Šimek, 2006), která bude dle potřeb částečně upravena. Výstup

uvedeno hodnocení:

bude představovat grafická (výkres inventarizace dřevinných vegetačních prvků a odstraňovaných

úplné – MD svým charakterem plně respektuje zachované části

dřevin) a tabulková část - uvedeny v přílohách této práce.

Pro vypracování návrhu obnovy s využitím moderních doplňků bude zvolen objekt, jehož

Jako první bude proveden analytický rozbor řešeného území, jehož výsledek bude představovat

Součastí analýz bude i inventarizace stávajících dřevinných vegetačních prvků objektu. Za tímto

částečné – MD svým charakterem částečně zasahuje do podoby zachovaných částí

Vzhledek ke zvolenému modelovému objektu - venkovních prostory jízdáren zámku Lednice

Vyjádření autora k projektu

a jejich okolí, bude v inventarizaci čerpáno z výzkumu Vyhodnocení dendrologického potenciálu v

Informace týkající se cílů projektu, popřípadě průběhu realizace a jejích nákladů.

zámeckém parku v Lednici na Moravě (Pejchal, Šimek, 1996). Z toho důvodu bude přejato číslování jednotlivých úseků, oddělení a jednotlivých stromů.

Reakce veřejnosti Informace týkající se vyjádření odborné i laické veřejnosti k MD.



Každému stromu bude v inventarizační tabulce a k ní příslušné mapě přiřazeno číslo úseku a

oddělení, zkratka (S) a pořadové číslo (např. S1) - vzhledem k přejatému číslování a odstranění některých Současný stav a způsob využití MD

jedinců nebude číselná řada průběžná. Nově vymezen bude úsek 2, oddělení 12 (2 - 12), jelikož tato část



není součástí uvedené výzkumné práce, stejně jako číslování jednotlivých stromů v této části. Dále bude

Zhodnocení současného stavu MD, včetně údržby a způsob jeho využití a přístupnost v rámci

celku.

inventarizační tabulka obsahovat název taxonu, jeho pěstební tvar (VR - volně rostlý, T - tvarovaný), výšku jedince uváděnou v celých metrech, šířku koruny uváděnou v celých metrech jako kolmý průmět

Celkový dojem

koruny k zemi a výčetní tloušťku kmene určovanou ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech

Uvedení vlastních poznatků autorky práce, které zahrnují celkový dojem z řešeného objektu a MD.

kolmo na kmen (u mnohokmenů uvedena průměrná šířka).



Určení věkového stádia bude vycházet z následujícího přehledu:

V případě více možností při hodnocení jednotlivých atributů bude autorkou práce vždy vybráno

ta, které dle jejího názoru převažuje.

1 - nová výsadba (převládají znaky a projevy ujímání) 2 - odrostlá výsadba (ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzitní péče nebo její absence, 13

stupeň 3 - poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince

zakládání architektury koruny) 3 - stabilizovaný, dospívající jedinec (dotváření typických charakteristik pro daný taxon - habitus, borka, výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti)

výskyt hnilob a dutin:

4 - dospělý jedinec (vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu)

stupeň 1 - počáteční stadia tvorby dutin, mokvání

5 - veterán (rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy - úbytek kosterních větví, nástup

stupeň 2 - kmenové dutiny (tvrdá hniloba) neohrožující jedince, četné dutiny v koruně, velmi četný

přirozených patogenů)

výskyt drobných dutin, mokvání ve vidlicích stupeň 3 - kmenové dutiny (měkká hniloba, plodnice) ohrožující jedince, velké dutiny v koruně nebo při



Dále bude u každého stromu určena vitalita, kdy dílčí charakteristiku hodnocení budou

větvení v náběhu, mokvání ve vidlicích

představovat především tvarové změny větví (malformace). Zdravotní stav bude hodnocen jako výsledek dílčích charakteristik - poškození kmene, poškození koruny, výskyt hnilob a dutin a výskyt suchých

výskyt suchých větví:

větví. Stupně hodnocení vitality a zdravotního stavu jsou následující:

stupeň 1 - četné slabší větve, zanedbaná péče stupeň 2 - část kosterních větví nebo odumírající terminál stupeň 3 - výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál

vitalita: stupeň 1 - stromy plně vitální stupeň 2 - stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné



stupeň 3 - stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat dílčí

inventarizační tabulce uvedena sadovnická hodnota (SH) jako výslednice hodnocení několika vlastností

zlepšení

Pro vyjádření celkové hodnoty jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby bude v

– taxonu, vývojového stádia, vitality a zdravotního stavu.

stupeň 4 - stromy se silně sníženou vitalitou nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení stupeň 5 - stromy bez projevů fyziologické vitality

sadovnická hodnota: 1 - velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného

zdravotní stav:

taxonu, pěstebně plnohodnotný

stupeň 1 - stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlouhodobé existence

2 - nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají

stupeň 2 - stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohrožena

charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně

stupeň 3 - stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého

nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3. věkového stadia 3 - průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou

období) ohrožena

vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1. a 2. (3.) věkového stadia dílčí charakteristiky zdravotního stavu:

plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu 4 - podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně

poškození kmene: stupeň 1 - oděrky, nebo drobná již zahojená poškození, nezahojené jizvy po odstraněných větvích

neperspektivní jedinec

stupeň 2 - větší poranění, pravděpodobně se zahojí nebo větší množství menších ran

5 - velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou

stupeň 3 - poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění dvojáku, terminálu apod.

existenci

poškození koruny:

Ve výkresové části budou jednotlivé stupně sadovnické hodnoty barevně vyjádřeny, a to následovně:

stupeň 1 - nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částečně zahojených ran

1 – červená

3 – zelená

stupeň 2 - ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních větví slabě poškozena

2 – modrá

4 – hnědá

14

5 - žlutá

U solitérních keřů bude v inventarizační tabulce uvedena jejich zkratka s pořadovým číslem (K1 – K26, přičemž číselná řada je průběžná), název taxonu, pěstební tvar, výška keře v celých metrech, šířka keře v celých metrech a sadovnická hodnota (viz stromy). U skupin keřů bude v inventarizační tabulce uvedena zkratka a pořadové číslo (SK1 - SK24, příčemž číselná řada je průběžná), procentuální zastoupení jednotlivých taxonů, střední výška v celých metrech, plocha ve čtverečních metrech, horizontální zápoj (Z - zapojená, R - rozvolněná) a celkový potenciál (CP) skupiny keřů daný potenciálem jednotlivých exemplářů, jejich významem a lokalizací. celkový potenciál: 1 - vysoký - složený vegetační prvek je dlouhodobě stabilní 2 - snížený - složený vegetační prvek v částečném rozpadu, popř. rozpad je aktuálně možný 3 - nízký - složený vegetační prvek v rozpadu Ve výkresové části bude celkový potenciál barevně vyjádřen následovně: 1 - červená 2 - zelená 3 - žlutá U živého plotu bude uvedena jeho zkratka a pořadové číslo (ŽP1 - ŽP3), druhové složení, střední výška v celých metrech, šířka v celých metrech, pěstební tvar (VR - volně rostlý, T - tvarovaný), plocha ve čtverečních metrech, délka v celých metrech, vhodnost druhového složení (V – vhodný druh), úplnost (Ú – úplný, N - neúplný) a celkový potenciál (viz skupina keřů).

Ostatní údaje o vegetačních prvcích budou uvedeny formou poznámky, u každého jedince či

skupiny bude stanovena nutnost odstranění (O) či ponechání (P) s uvedeným pěstebním opatřením graficky zaznačeno ve výkrese Odstranění dřevin.

Bibliografické odkazy a citace všech použitých dokumentů budou provedeny dle ČSN ISO 690 (01 0197). 15

LITERÁRNÍ ČÁST

4. LITERÁRNÍ ČÁST

také esteticky a je nositelkou kulturních tradic národa.“ (Blažíček, 1962)

4.1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ



Pacáková-Hošťálková (2004) definuje památku jako: „Umělecké dílo nebo kulturní předmět či

statek anebo znak prostředí, mající historický, technický, architektonický i vědecký význam, ať už jde o

4.1.1 Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury

jednotlivost nebo o soubor.“ (Pacáková-Hošťálková et al., 2004)



Pro potřeby této práce je vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury (též často



Benátská charta (ICOMOS, 2011) uvádí pojem historická památka, která „… zahrnuje architek-

uváděno označení památka zahradního umění) zcela nezbytné a vyžaduje důkladnější přístup, jelikož

tonické dílo, buď osamocené nebo sídlo městské či venkovské, které podává svědectví o svébytné civiliza-

pojem není v žádné literatuře samostatně definován. K pochopení významu pojmu je proto nutné uvést

ci, příznačném vývoji nebo historické události. Vztahuje se nejen na velké výtvory, ale i na díla skromná,

všechny potřebné definice, které se k této pro­blematice vztahují a ulehčí tak její snazší pochopení.

která získala časem kulturní význam.“ (ICOMOS, 2011)



Jako první je nutné definovat význam samotného pojmu památka. K tomu byly využity následující Významu pojmu se pak více blíží pojem historická zahrada uvedený ve Florentské chartě (Mez-

zdroje: zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011), Slovník památkové péče



(Blažíček, 1962), Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al.,

inárodní, 2007):

2004). Dále bylo použito definic obsažených v Benátské chartě (ICOMOS, 2011) a Florentské chartě

Čl. 1: „Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění

(Mezinárodní, 2007) a definice uváděná Otrubou (Otruba, 2002).

celospolečensky významná. Jako taková je považována za památku.” Čl. 2: „Historická zahrada je architektonická kompozice, jejíž materiál je především ­rostlinný, tudíž

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011) uvádí pojem kulturní památka.

živý a jako takový pomíjející a obnovitelný. Její vzhled tedy vyplývá ze stálé rovnováhy mezi cyklickou

Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky nemovité a

změnou ročních období, rozkvětu a odumírání přírody, z umělecké vůle a důmyslného záměru, jež se

movité věci, popřípadě jejich soubory, které:

snaží ustálit její stav.



Čl. 3: „Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty. Nicméně jako živá 1) jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od

památka spadá pod ochranu podle specifických pravidel, která obsahuje tato charta.“

­n­e­jstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů

Čl. 4: „Do architektonické kompozice historické zahrady patří: její půdorys a různé profily jejího terénu,

lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické

její rostlinná hmota: dřeviny, jejich objem, jejich barevnost, jejich rozmístění, jejich vzájemné poměry, její stavební či dekorativní prvky, její tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením.” Čl. 5: „Vyjadřujíc úzké vztahy mezi civilizací a přírodou jako místo blaha, vhodné k meditaci nebo ke snění,

2) mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem

nabývá zahrada kosmického smyslu idealizovaného obrazu světa, stává se „rájem“ v etymologickém slova smyslu a současně svědčí o kultuře, o stylu, o příslušné epoše, popřípadě o originalitě jejího

Soubory věcí se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.

tvůrce.”

Čl. 6: „Označení „historická zahrada“ náleží stejně tak malým, drobným zahradám jako rozsáhlým

Blažíček (1962) uvádí definici pojmu památka: „Památka, kulturní památka je hmotný doklad

společenského vývoje. Památka je historický jev, který je určen svým útvarem, hmotou, způsobem jejího

tvarovaným nebo krajinářským parkům.”

zpracování, místem a dobou vzniku, ale také změnami vzhledu a funkce, nastalými během jeho trvání,

Čl. 7: „Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově - v kladném případě je jejím neoddělitelným

hmotný výtvor lidské ruky dokládající nejen původcovu myšlenku, ale zrcadlící zároveň technickou

doplňkem - nemůže být odtržena od svého vlastního městského nebo ven­kovského prostředí a to bez

v­yspělost, společenské zřízení i myšlenkový řád své doby. Památka je tedy dílo, které pro svůj význam

ohledu na to, je-li umělé nebo je-li přírodní.”

kulturního dokumentu zasluhuje, aby bylo zachováno. Kromě své dokladové hodnoty působí památky

(Mezinárodní, 2007) 17



Pacáková-Hošťálková (2004) kromě pojmu památka uvádí i pojem památka zahradního umění,

kdy se jedná o takovou památku, jejíž formu tvoří historická zahrada, park nebo sad (PacákováHošťálková et al., 2004).

Pojem památky zahradní architektury pak definuje Otruba (2002) jako: „…díla, která zobrazují

vývoj a historii krajinářské architektury jako jednoho z oborů umění – umění tvorby zahrad, parků a krajiny. Jejich význam a umělecká hodnota může být různá; vždy však mají co říct k běhu času, v něm pak i k názorovým, stylovým a slohovým změnám jakožto důsledku vývoje filozofických postojů, ekonomických a společenských vztahů.“ (Otruba, 2002) Shrnutí

Z výše uvedených definic je jasně patrné, že jednoznačné vymezení pojmu památka zahradní

a krajinářské architektury je poměrně obtížné a existuje celá řada definic, které se k jejímu významu vztahují a je nezbytné je znát. Vzhledem k rozsahu a zaměření této práce by však tato kapitola měla být dostačující k pochopení tohoto pojmu, který je dále v práci používán. Je však možné pokusit se výše

Obr. 1 - Zahrada zámku Lednice (foto autorka, 2012)

uvedené definice sumarizovat a vymezit definici vlastní, zohledňující podstatu tohoto pojmu: „Památka zahradní a krajinářské architektury je celospolečensky významná architektonická a vegetační kompozice, která je hmotným dokladem vývoje společnosti a projevů tvůrčích schopností a práce

Obr. 2 - Vaux-le-Vicomte, Francie (foto autorka, 2009)

člověka, skládající se z půdorysu, profilů terénu, stavebních a dekorativních prvků, tekoucí a stojaté vody. Materiál této architektonické kompozice je však především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a obnovitelný.“

18

4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk

Stejně jako předešlý pojem památka zahradní a krajinářské architektury, je i označení moderní

doplněk stěžejním pojmem celé práce. Je tedy nutné, aby vymezení tohoto pojmu byla věnována ­samostatná kapitola.

Jelikož se problematikou moderních doplňků zabývá pouze velmi malá část českých odborníků

(viz dále kap. 4.5 Moderní doplňky v památkách zahradní a krajinářské architektury), bylo pro vymezení tohoto pojmu využito především definic, které uvádí Pejchal (2013) a Krejčiřík (2013). Významným tématem jsou moderní doplňky v německy mluvících zemích - de Jong et al. (2006), Wimmer (2007), Hajós (2006). V této kapitole jsou zohledněny především názory Wimmera (Wimmer, 2007), které částečně přejímá Pejchal (2008b, 2013) a uvádí, že pravděpodobným autorem pojmu moderní doplněk je právě výše zmíněný Wimmer.

Moderní doplňky jsou dle Wimmera (Wimmer, 2007) „...návrhy, které přijímají určité principy

historické epochy, ale jsou zřetelně rozeznatelné jako výtvory současnosti. Požadavky kladené na

Obr. 3 - Mědirytina z roku 1757 od J. G. Ringla zobrazující zahradu zámku Troja v Praze (Kuča, 2010)

doplňky zahrnují nutnost harmonického včlenění do celku a zároveň odlišení od původních částí tak, aby se zamezilo falsifikování památky. “(Wimmer, 2007)

Obr. 4 - Zámek Troja v Praze - nové pojetí broderií v podobě čtverců a spirál dle návrhu Otakara Kuči (Zámek, 2013a)

Pejchal (2013) charakterizuje moderní doplněk následovně: „Moderní doplňky jsou formy projevu

současné tvorby zahradní a krajinářské architektury, které nahrazují nedochované prvky či celé části památek zahradního umění. Jedná se o soudobé prvky, často dekorativního charakteru (partery, záhony), ale i prvky, které jsou použity jako evokace historické zahrady. Vždy však musí být nejen odbornou, ale především i laickou veřejností identifikovány jako výsledky současné tvorby.” (Pejchal, 2013)

Tyto definice svými názory doplňuje Krejčiřík (2013), který potvrzuje, že pojem moderní

doplněk není v České republice víceméně známý a používá se spíše označení soudobý autorský vstup nebo soudobý autorský přínos. (Krejčiřík, 2013)

Zcela zásadní je pak upřesnění definice Pejchalem (Pejchal, 2013), kdy je vždy nutné si uvědomit,

že samotný význam slova doplněk spočívá vždy v tom, že se jedná o určitou část nějakého celku. Proto i při posuzování moderních doplňků v rámci památek zahradní a krajinářské architektury je zcela nezbytné vždy jako první definovat celek, ke kterému je moderní doplněk vztažen a doslova „doplňuje“ jeho určitou chybějící část. V rámci celého objektu však musí vždy historická substance převažovat nad nově vytvořenou částí (např. Klášterní zahrady v Litomyšli samy o sobě představují zcela nově vytvořený 19

prostor na místě zaniklých zahrad, na druhou stranu mohou taktéž představovat moderní doplněk v případě, že jako celek je stanovena městská památková rezervace). (Pejchal, 2013)

Pejchal (2013) dále uvádí: „Doplněk nemusí vždy představovat “plošně” menší část zahrady,

ale mezi moderní doplňky mohou být zahrnuty i prvky, které jaou rozmístěny po celém objektu, pokud se nejedná o prvky jednoznačně dominantní.”

Pro potřeby této práce byla autorkou navržena kategorizace moderních doplňků, která

problematiku dále upřesňuje: A) kategorie moderního doplňku dle vztahu k historické podobě zahrady: 1) náhrada prvku či části zahrady, který zanikl a nedochoval se (např. stylizace parteru či stará lavička nahrazena moderní) 2) prvky, které v historii neexistovaly, ale současný provozní systém vyžaduje jejich začlenění

Obr. 5 - Kobercové výsadby knížete Pücklera v Bad Muskau z počátku 19. století (Teppichgärten, 2013)

(moderně pojaté informační systémy, prvky nasvětlení, odpadkové koše, vstupy do areálu, pokladny atd.)

Obr. 6 - Každoročně obnovované výsadby v Bad Muskau kopírující tvar původních kobercových výsadeb knížete Pücklera (foto Csáno, 2012)

B) kategorie moderního doplňku dle jeho charakteru: 1) prvky přírodní (vegetační prvky, terén, voda, kameny atd.) 2) prvky stavební (budovy, dopravní stavby, schodiště, zídky atd.) 3) prvky vybavenosti (mobiliář, informační systémy, osvětlení, pokladny aj.) 4) umělecké prvky (sochařská výzdoba) 5) kombinace předešlých Shrnutí

Jak již bylo řečeno, problematikou definice moderních doplňků, a tedy i samotným užíváním

tohoto pojmu, se v České republice zabývá velmi málo autorů a převažují autoři zahraniční, jejichž názory jsou českými zpravidla přejímány. Pro správné pochopení pojmu je nutné dodat, že velkou roli v posuzování moderních doplňků hraje nejen míra jejich stylizace, ale především skutečnost, že čas jako čtvrtý rozměr hraje v této problematice důležitou roli a moderní doplněk tak činí relativním pojmem – podrobně viz. kap. 4.5.2 Možnosti a omezení moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury. 20

Obr. 7 - Grotta v Grosser Garten v Herrenhausen z roku 1676 (Grotte, 2013a)

Obr. 8 - Nová podoba grotty v Grosser Garten od Niki de Saint Phalle z roku 1999 (Grotte, 2013b)

Obr. 9 - Moderní mobiliář v Denisových sadech v Brně (foto autorka, 2013)

Obr. 10 - Moderní vstup do zámecké zahrady v Het Loo v Holandsku (foto Lattenberg, 2011)

21

4.1.3 Vymezení ostatních dílčích pojmů Benátská charta

Kapitola obsahuje základní charakteristiku pojmů, které jsou v práci zmíněny a jejich význam je

z hlediska problematiky historických zahrad a s nimi spojené památkové péče významný. Pro ­st­a­novení



Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel, která byla vydána na II. Me­

přesné definice každého pojmu bylo využito několika literárních zdrojů. Primárně bylo vycházeno

zinárodním kongresu architektů a techniků historických památek ICOMOS v roce 1964 v Benátkách

ze Slovníku památkové péče (Blažíček, 1962), následně byl pojem porovnán s definicí uvedenou v

(ICOMOS, 2011).

publikaci Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). Evokace

Pokud se definice shodovala, je jako zdroj uveden pouze Slovník památkové péče (Blažíček, 1962). V případě, že v publikaci Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) byly uvedeny další informace, byly i tyto použity a ocitovány. V některých případech byl



Postup v projektové práci a v eventuální realizaci, který část zahrady, výjimečně i její celý rozsah,

pojem definován samotným zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011), v

pojímá jako volnou připomínku někdejší slohové fáze (Pacáková – Hošťálková et al., 2004). Blažíček

tomto případě již nebyl dohledáván v ostatních zdrojích. Nutno zmínit, že některé pojmy byly dohledány

(1962) tento termín vůbec neuvádí.

i pomocí internetových zdrojů. Florentská charta Analytická metoda

Mezinárodní charta o historických zahradách, která byla vydána Mezinárodním výborem

­ICOMOS-IFLA v roce 1982 ve Florencii jako doplněk Benátské charty z roku 1964 (Mezinárodní,

Směr v památkové péči vycházející zejména z teorie rakouského historika umění a památkáře

2007).

Aloise Riegla. Metoda zastává názor o nedotknutelnosti památky v dochovaném stavu. Památka má být pouze zajištěna v té podobě, v níž se zachovala, beze všech doplňků a rekonstrukcí původního stavu

ICOMOS (International Council of Monuments and Sites)

(konzervací), ale zato se všemi stopami historických úprav, doplňků nebo přestaveb. Přínos analytické metody spočíval jednak v jejím boji proti purismu, umrtvujícímu památky, ale zvláště v tom, že na památku nahlížela jako na organismus, jehož vývoj se neuzavřel uskutečněním původní koncepce, ale



Mezinárodní rada pro památky a sídla při UNESCO ustavená v Římě v roce 1964 (Pacáková-

který je dotvářen v dalších historických fázích trvání památky a zasluhuje ochrany jako památkový

Hošťálková et al., 2004). Jedná se o nevládní organizací UNESCO, která je zastřešující mezinárodní

celek. V praxi se však často ztratil ze zřetele celistvý architektonický nebo výtvarný účinek památky,

organizací pro otázky teorie a praxe památkové péče. Podporuje bádání, identifikaci, ochranu, konzervaci,

která se najednou stala vzorníkem různých konzervačních zásahů. Menší pozornost byla také věnována

restaurování, regeneraci, výchovu a prezentaci nemovitých kulturních památek a sídel. V tomto smyslu

vztahům památky v jejím prostředí. Tato metoda měla u nás řadu významných představitelů, zvláště v

má nezastupitelnou úlohu při výměně mezinárodních zkušeností. ICOMOS přijímá zpravidla na svých

meziválečném období. (Blažíček, 1962) Podrobněji viz kap. 4.2.1 Vznik a vývoj památkové péče.

Generálních shromážděních mezinárodní dokumenty zaměřující se na jednotlivé oblasti památkové ochrany. Jde o mezinárodní platformu upřesňující odborný přístup k péči o kulturní dědictví. Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale při schválení všemi národními komitéty ICOMOS tvoří základ

Autenticita

pro odborné otázky, doktrínu a praxi v každé členské zemi. (ICOMOS, 2011)

Jeden z největších předpokladů životnosti památky, který spočívá v neporušenosti její originality IFLA (International Federation of Landscape Architects)

a historicity. Autenticita je potvrzením její pravosti. (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) Pro srovnání - Blažíček (1962) tento z hlediska památkové péče poměrně významný pojem vůbec neuvádí. Pojem



je podrobněji rozebrán v kap. 4.3 Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví ve vztahu k památkám zahradní a krajinářské architektury. 22

Mezinárodní federace krajinářských architektů (Pacáková-Hošťálková et al., 2004).

Konzervace

(Blažíček, 1962) Cílem ochrany kulturních památek je zachování památkového fondu a kulturního dědictví (Pacáková-Hošťálková et al., 2004).



Technické zajištění památky k jejímu uchování spočívající v odborném ošetření hmotné podstaty Ochranné pásmo

památky, zastavením nebo zpomalením rozkladu materiálu (kameniva, zdiva apod.), upevněním její povrchové úpravy, ustálením dochovaného stavu. Konzervace se někdy provádí preventivně. Správná konzervace má být účinná, trvanlivá, ale neškodná pro vzhled památky. Obecně se také pojmem



konzervace označuje taková metoda památkové péče, která připouští pouze ty zásady, které upevňují a

ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace

zajišťují dochovaný stav památky, beze všech doplňků a rekonstrukčních záměrů. (Blažíček, 1962)

nebo památkové zóny. Každé vymezení ochranného pásma obsahuje dle charakteru památky určení

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči umožňuje památkovým orgánům vymezit

předmětu ochrany, důvod vymezení, popis hranice ochranného pásma a stanovení podmínek pro činnost Krajinná památková zóna

v ochranném pásmu. Každý vlastník nemovitosti, která sice není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní



Ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči se památkovou zónou rozumí území

kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, stavebním

sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část

úpravám nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko orgánů

krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Takové území pak může Ministerstvo

památkové péče. (Ochranná, 2012)

kultury České republiky po projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. (Památkový, 2011)

Orgány památkové péče

Obnova památek



Dle § 25 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči vykonávají státní památkovou péči

orgány památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury České republiky, krajské úřady a obecní úřady

Široký pojem zahrnující dle §14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči údržbu, opravu,

obcí s rozšířenou působností. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové

rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí. Pro její provedení

péče. Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci

stanovuje zákon povinnost vyžádání závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností,

organizací státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných odborné organizace a

a jde-li o národní kulturní památku, tak závazného stanoviska krajského úřadu. (Památkový, 2011)

ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje. (Památkový, 2011)

Ochrana památek, ochrana kulturních památek

Památková péče





Hlavní poslání památkové péče zahrnující soubor činností a opatření směřujících k zachování

Péče o kulturní památky, souhrn činností a opatření směřujících k cílevědomému zachování

kulturních památek bez přímého zásahu do jejich hmotné podstaty. Pokud je vykonávána státem, jedná

památek minulosti a k plnému uplatnění jejich hodnot v životě společnosti. Pokud je zajišťována státem,

se o státní ochranu kulturních památek. Podstatou je nutnost památky chránit před poškozováním a

jedná se o státní památkovou péči. Zahrnuje evidenci, dokumentaci, studium a hodnocení památek,

ničením, před nepovolanými zásahy a nežádoucími změnami, před zanedbáváním a nevhodným

normotvornou a ostatní úřední činnost sloužící ochraně památek, konzervaci, obnovu i odbornou správu

užíváním apod. Uplatňování ochrany se děje buď jednotlivě nebo komplexně, preventivně nebo až

a rozvíjení jejich kulturní funkce, včetně vědecké, publikační, propagační, popularizační a výchovné

po nastalém postižení. Mimořádný význam má uplatňování ochrany kulturních památek v územním

činnosti. (Blažíček, 1962)

plánování a v rámci stavebního řádu, kdy se za účasti příslušných orgánů státní památkové péče řeší začlenění nemovitých památek do nové výstavby, do současného života společnosti a jejích potřeb. 23

Památková rezervace

památky zachované) a rekonstrukce hypotetická na základě vědecky podložené hypotézy. (Blažíček, 1962) Z hlediska rozsahu se rekonstrukce člení na částečnou a úplnou (Pejchal, 2013).



Dle §5 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči může vláda České republiky nařízením Pacáková-Hošťálková (2004) uvádí pod pojmem rekonstrukce doplnění chybějící závažné části

prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany území,



jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických

památky na základě dochovaného původního prvku a uvádí tak památku do původního stavu (Pacáková-

nálezů. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové

Hošťálková et al., 2004).

rezervace, které nejsou kulturními památkami. (Památkový, 2011) Památkový záměr

Jelikož se jedná o stěžejní pojem, je nutné uvést, že ve spojitosti s pojmem rekonstrukce bývá

často uváděn pojem restituce. Pro potřeby této práce budou oba pojmy považovány za synonyma (tj. rekonstrukce = restituce).



Formulace závazných zásad, podle kterých se postupuje při údržbě, konzervaci, restaurování či

­eve­ntuální restituci památky (Pacáková-Hošťálková et al., 2004).

Renovace

Památková zóna



Způsob obnovy památek, který spočívá v doplnění chybějící části poškozené památky novotvarem.

Ten případnou hodnotu památky obohatí novým uměleckým tvůrčím činem. Renovování je uplatňováno

Dle §6 zákona č. 20/1987 Sb. může Ministerstvo kultury po projednání krajským úřadem prohlásit

hlavně v případech, kdy by rekonstrukce nebyla exaktní. Tvůrčí projev není ponechán zcela na osobnosti

za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany území sídelního útvaru nebo jeho části s menším

umělce, ale je podložen vědeckými poznatky pracovníků památkové péče. (Blažíček, 1962)

podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. (Památkový, 2011)

Restaurování

Purismus, puristická metoda



Blažíček (1962) uvádí k pojmu restaurování synonymum restaurace. Kdy se jedná o jeden

ze způsobů obnovy kulturní památky, tedy odborné ošetření poškozené památky, které se neomezuje

Označení pro očištění v tvorbě v historizující architektuře a v památkové péči 19. století, které

pouze na konzervaci, ale vhodnou formou také nově doplňuje chybějící drobnější a nepodstatné části.

spočívalo v obnově památky v původní slohové podobě odstraněním pozdějších přídavků, ale také

(Blažíček, 1962) Pacáková-Hošťálková (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) uvádí, že se jedná o odborné

doplněním chybějících částí v tvarech původního slohu, i když pro ně neexistovalo dostatečné množství

ošetření narušené, popřípadě poškozené památky, které jde nad pouhou konzervaci a vrací památku do

jasných dokladů. Puristicky rekonstruovaná stavba proto působila neživě. (Blažíček, 1962)

původního stavu opravou poškozených míst nebo částí.

Podrobněji viz kap. 4.2.1 Vznik a vývoj památkové péče. Restituce Rekonstrukce





Jeden ze způsobů obnovy památek. Spočívá v odborném ošetření jejich vzhledu, který byl změněn

Jeden ze způsobů obnovy památek, při které se chybějící větší části památky, v krajním

nebo zakryt pozdějším technickým nebo výtvarným zásahem, a navrácení do původního autentického

případě i celé památky, doplní opakováním původního a v originále již nezachovaného vzhledu. Podle

stavu. (Blažíček, 1962) Pro potřeby této práce je však restituce chápána jako synonymum k pojmu

toho, o jaké podklady se rekonstrukce opírá, může dosahovat různého stupně věrnosti v poměru k

rekonstrukce.

původnímu vzhledu památky. Rozlišuje se rekonstrukce exaktní (vzniká na základě zachované podrobné dokumentace autentického stavu), rekonstrukce analogická (podle podobnosti s obdobným příkladem 24

Syntetická metoda

Směr, který se vyvinul v naší památkové péči v období před rokem 1940. Zastává názor, že

je třeba vyvolat nejpůsobivější účinek památky (respektované jako celek) úpravou v její převládající slohové fázi. Tato metoda právem kritizovala analytickou metodu, která odhalovala všechny přestavby a měnila tak památku v jakýsi vzorník různorodých detailů. Na druhou stranu sama zacházela do extrému, ­vedla-li k slohovému purismu nebo rekonstrukci památkových celků necitlivě zastírající jejich starší stavy i pozdější úpravy. Největším přínosem této metody je fakt, že na památku nepohlížela jako na izolovanou jednotlivost, ale obrátila trvale pozornost k jejím širším souvislostem. (Blažíček, 1962) Podrobněji viz kap. 4.2.1 Vznik a vývoj památkové péče. UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization)

Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je mezinárodní vládní organizace

při Organizaci spojených národů, založená v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. (Úmluva, 2011) Shrnutí

Z hlediska četnosti zdrojů týkajících se co nejpřesnějšího vymezení vybraných pojmů je nutno

říci, že tato problematika je sice zásobena nižším počtem zdrojů, avšak jejich odborná úroveň je vysoká. V některých případech docházelo k neshodám či protiřečení si ve výkladu konkrétního pojmu mezi jednotlivými autory, proto byly vždy uvedeny názory všech tak, aby bylo o významu pojmu poskytnuto co nejvíce informací a čtenář si je mohl utřídit.

25

4.2 VÝVOJ PŘÍSTUPŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE A JEJÍ VZTAH K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A

Bodo Ebhart. Podstata metody spočívala v chápání stavební památky jako historického dokumentu doby

KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

svého vzniku, kterou by měla svým tvarem dokládat. Pro pochopení principů puristické metody je důležité podotknout, že v 19. století byla památková péče v praxi chápána jako specializace architektonické

Aby mohl být pochopen současný přístup památkové péče k památkám zahradní a krajinářské

profese a její zájem se upíral především na středověk, jehož stavby však často podléhaly nejen destrukcím,

architektury, je nezbytně nutné věnovat se nejprve ucelenému přehledu poměrně složitého vývoje

ale i přestavbám (především barokním). Úkol architekta – památkáře tedy spočíval v odstranění těchto

­památkové péče v evropském kontextu vůbec. Kapitola tedy obsahuje shrnutí vývoje hlavních směrů

pozdějších úprav, čímž se památka „očistila“ (lat. purus – čistý) a byla následně doplněna ve „správném“

­památ­kové péče v přístupu k památce jako takové, od jejího vzniku jako oboru lidské činnosti po její

stylu. Památkář měl být tedy tvůrčím architektem. Výsledkem tohoto přístupu pak byly četné případy

současně ­uplatňované metody. Pro potřeby této práce je pak kapitola doplněna popisem vývoje vztahu

rekonstrukce zřícenin hradů či kostelů, které byly navráceny do původní podoby v původním slohu, ale

památkové péče k památkám zahradní a krajinářské architektury v Německu a následně u nás.

zcela uměle. E. E. Viollet-le-Duc navíc zastával názor, že pokud pramenilo poškození památky z použití



méně kvalitního materiálu, měl by být nahrazen kvalitnějším. (Kroupa, 2001) 4.2.1 Vznik a vývoj památkové péče

Hlavním kritikem purismu byl především skotský myslitel, spisovatel a kritik umění John Ruskin.

Svými výroky jasně upozornil na nedostatky puristické metody a podrobil ji zdrcující kritice: „Jako

Počátky vzniku památkové péče

nemůžeme probudit mrtvé, tak nemůžeme probudit znova to, co bylo velké a krásné v architektuře. (…) Historie péče o památky patří mezi poměrně „mladé“ obory lidské činnosti. Jak uvádí Wilhelmová

Jiný duch může býti dán jinou dobou a pak povstane jiná architektura; ale duch mrtvého dělníka nemůže

(1999), o záměrné a vědomé ochraně památek můžeme hovořit teprve až asi od poloviny 19. století.

být přivolán a nařízeno mu, aby řídil jiné ruce a myšlenky. (...) Co můžeme kopírovati z povrchů, jež byly

Základy pro novodobou památkovou péči pak vznikly ve Francii jako reakce na události spojené s

zpola odneseny?“ Obdobné názory jako Ruskin zastával i anglický malíř a designér William Morris. Oba

Velkou francouzskou revolucí, při které docházelo k rozsáhlému ničení kulturních statků. V roce 1790

tedy upřednostňovali moderní konzervační metodu. (Kroupa, 2001)



proto byla ustanovena Komise pro památky s cílem inventarizace a uchování památek a vznikla myšlenka kulturní památky a veřejného muzea. V mnoha evropských zemích začala být památková péče právně

Obr. 11 - Hrad Karlštejn jako příklad puristického přístupu k památce (Karlštejn, 2013)

podložená v 1. polovině 19. století. (Wilhelmová, 1999) Základní principy památkové péče „Různé názory na praktickou ochranu památek mají kořeny v rozdílném chápání památky – budˇ primárně jako uměleckého díla, nebo jako dokladu minulosti. (…) Nejmenším problémem teorie památkové péče by mohla být definice předmětu. Již před čtvrt tisíciletím ji vyslovil (v kontextu evropského myšlení) německý historik J. M. Chladenius, když definoval památku jako každé dílo (věc), které je schopno poučit lidi o minulosti. “ Různorodé chápání svědectví, které památka o minulosti poskytuje, vyvolává různé názory na praktickou ochranu památek. (Kroupa, 2001) Puristická metoda – „Stylově správné restaurování“

V 19. století představoval purismus nebo-li puristická metoda jednu z hlavních metod přístupu

k památkám, jejímiž hlavními představiteli byli Francouz Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc a Němec 26

Postoje Aloise Riegla

U nás (v té době v předlitavském Rakousku) kritizoval puristickou metodu především Alois Riegl.

Zastával názor, že všechna slohová období ve vývojovém proudu umění mají stejnou hodnotu a proto i ztráta sebemenšího projevu minulosti se stává nenahraditelnou. Na druhou stranu přiznával, že uchování ve skutečnosti není možné bez restaurování. Své teoretické dílo Moderní kult památek, jeho podstata a vznik rozdělil na tři části – 1. Památkové hodnoty a jejich historický vývoj, 2. Vztah vzpomínkových hodnot ke kultu památek (hodnota stáří, historická hodnota, chtěná vzpomínková hodnota), 3. Vztah současných hodnot ke kultu památek (užitná hodnota, hodnota novosti, umělecká hodnota, relativní umělecká hodnota). Zanalyzoval tak dosavadní praktiky památkové péče a pojmenoval kategorie hodnot, které jsou ve stavebních památkách obsaženy. Jako úplně první se zabýval hodnotou stáří (chápal ji jako důkaz stálého vývoje v přírodě, kterému podléhá vše na světě), proto bývá ­považován za objevitele této hodnoty a za jejího neúprosného zastánce. Vždy ve spojení s hodnotou stáří však zdůrazňoval i užitnou hodnotu konkrétních staveb. Zastával názor, že pouze tehdy, kdy památka ztratila svoji užitnou hodnotu (např. ruina hradu), může se teprve tehdy plně uplatnit hodnota stáří. Na druhou stranu funkční stavby musí být udržovány a opravovány. Jestliže totiž stavební památka nemá své využití, je podle Riegla odsouzena k zániku. Je tedy jasné, že ne u všech starých budov je možné zajistit trvale užitnou hodnotu, proto by společnost měla vždy umět určit, které stavby stojí za zachování. Důraz kladl i na hodnotu novosti (pouze to, co je nové a celistvé, je pěkné a co je staré a neúplné, je ošklivé). Jak Riegl sám konstatoval: „Hodnota novosti se vždy dostává do konfliktu s hodnotou stáří. (…) Hodnota novosti je

Obr. 12 - Dům U Kamenného zvonu (foto autorka, 2012)

největším nepřítelem hodnoty stáří.“ (Kroupa, 2001)

Jak konstatuje Kroupa (2001), o sloučení hodnoty stáří s hodnotou novosti se dnes pokouší ti

rovat“. Nutné připomenout, že prvními, kteří propagovali konzervaci místo přestaveb, byli angličtí

čeští památkáři a restaurátoři, kteří na opravené budovy nebo sochy nanáší nově vyrobené „stopy stáří“

antikváři konce 18. století a následně J. Ruskin, W. Morris, v Německu Paul Clemen a Cornelius Gurlitt.

(např. rekonstrukce domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí). (Kroupa, 2001)

(Kroupa, 2001)





Jelikož si byl Riegl vědom nemožnosti striktního zachování hodnoty stáří u budov s výraznou

Je nutné uvést, že za průkopníka konzervační metody bývá v odborné literatuře často považován

užitnou hodnotou (budovy na hlavní ulici, radnice aj.), zastával názor, že výjimečná historická stavba

Alois Riegl, ve skutečnosti tomu tak není a zařazení Riegla je tedy poměrně obtížné, navíc se památkové

musí vypadat jako historická, tedy stará, a ne jako novostavba. (Kroupa, 2001)

péči zabýval pouze jako teoretik ve velmi krátkém časovém intervalu mezi lety 1902 - 1905. (Kroupa, 2001)

Konzervační metoda

Svými názory tak Alois Riegl stál mezi dvěma tábory – puristy a zastánci názorů štrasburského

historika umění Georga Gottfrieda Dehia, kteří zcela odmítali jakékoliv zásahy do stavebních památek, které představují kus národního bytí. Všeobecně známý je pak Dehiův výrok: „Konzervovat, ne restau27

Hans Tietze a Max Dvořák

Česká památková péče – od analýzy k syntéze



I přesto, že do praktické památkové péče Alois Riegl vůbec nezasáhl, navázala na jeho pojetí celá



Veškeré myšlenky týkající se památkové péče u nás byly od poloviny 19. století formovány

řada historických umělců, především pak jeho žáci Hans Tietze a Max Dvořák. Hans Tietze zcela převzal

výhradně v Praze (Kroupa, 2001). V roce 1900 byl historiky umění a architekty založen Klub Za starou

Rieglovy myšlenky a „zpřístupnil“ je širší veřejnosti. Stavěl se také proti odstraňování nestylových

Prahu, jejímž hlavním cílem bylo zastavit uplatnění regulačních plánů a narušování památkové podstaty

přístavků, protože i ony mají svoji hodnotu stáří a nárok na ochranu. Navíc tvoří se stavbou jeden celek a

a celistvosti historického jádra Prahy s tím, že prosazovali vyhlášení hlavního města památkovou

jsou projevem stop stáří, které se nesmí odstranit. Velmi významné je také Tietzeho zdůraznění významu

rezervací (pojem zcela nový) (Wilhelmová, 1999). Mezi dvě nejvýraznější postavy tehdy patřili Ješek

okolí pro stavební památku, kdy požadoval konzervaci nejen stavby, ale i jejího charakteristického okolí.

Hofman a Zdeněk Wirth (Kroupa, 2001).

Na rozdíl ale od Riegla, Tietze považoval všechny památky za dílo Boha, ne přírody. (Kroupa, 2001)

Ješek Hofman (v letech 1906 – 1910 jednatel Klubu Za starou Prahu) zastával především

Velkým přínosem pro památkovou péči bylo praktická příručka Katechismus památkové péče

Reiglovy a Tietzeho názory. Za památky považoval nejen fyzické věci, ale také názvy věcí. Potřeba

od Maxe Dvořáka. Vzhledem k tomu, že v období, kdy vyšla (v roce 1916), stále neexistoval žádný

památky chránit pak podle něho bylo úkolem etickým (sounáležitost s minulostí), estetickým (chránit se

památkový zákon, představovalo toto dílo velice srozumitelnou a díky porovnávacím fotografiím velmi

mají památky všech dob a slohů a zachovat stopy stáří) a vědeckým (nenahraditelnost památky). Navíc

názornou příručku, která získala velkou oblibu. Dvořák zastával názor, že: „Nejdůležitější úlohou

požadoval (stejně jako Riegl a Dvořák), „...aby moderní sloh plným právem a volně tvořil dle potřeby v

památkové péče je činnost směřující k tomu, aby staré památky zůstaly zachovány.“ Navíc zdůrazňoval,

sousedství starého.“ Zajímavý je i jeho názor o tom, že je mnohem lepší ponechat památku na původním

že tak, jak se památková péče nemůže omezit pouze na několik vynikajících uměleckých děl, nesmí se

místě (a konzervovat), než ji umístit do muzea, kde se z ní stává neživá památka. (Kroupa, 2001)



vztahovat jen na jeden sloh. Je totiž nemožné znát přesné detaily tehdejšího vzhledu památky, navíc Významnými propagátory konzervace a analytické metody v Brně byli Stanislav Sochor a Emil

stavby nebyly prováděny šablonovitě, ale vždy jejich podoba vycházela z konkrétních podmínek, které



také již nelze napodobit. Dvořákovým cílem tedy bylo „co možná nejdéle udržet památku v místě jejího

Dufek, v Praze Zdeněk Wirth (Kroupa, 2001).

původního vzniku a určení, v jejím nezměněném vzezření a vzhledu.“ Zajímavé je, že Dvořák uznával Zpočátku byl zastáncem konzervace i Václav Wagner (první lektor oboru památkové péče na

některé názory Rieglovy i Dehiovy. Českou památkovou péči ovlivnil především prostřednictvím svých



žáků a na dálku svým Katechismem památkové péče. Šlo však především o uplatnění konzervační

Katedře dějin umění UK). V 30. letech 20. století však koncipoval zcela novou metodu, která stála v

metody v Dehiově pojetí. Velký vliv pak měly Dvořákovy rady týkající se povrchové úpravy památek

naprostém protikladu metodě analytické, tedy metodu syntetickou. Na rozdíl od Riegla nepovažoval

– používat šedou omítku zvnějšku a bílou uvnitř, stavby s lomeným zdivem neomítat vůbec, neštokovat

památku za doklad minulosti, ale pohlížel na ni jako na celistvé živé umělecké dílo působící v čase:

kamenné skulptury. (Kroupa, 2001)

„Výtvarná památka, v níž jednotlivá období přidávala nové vrstvy ke starším vrstvám obracejíce celek ke svému obrazu, byla rozpitvána analytiky. (…) Analýza má zázračnou schopnost vnésti nelad do řádu,

Analytická metoda

pazvuk do harmonie, nezákonnost do rytmu…“ Syntéza tedy představuje spojení jednotlivých prvků, částí a znaků v jeden celek, chce do každé úpravy památky vnést řád: „Až doposud byla praktikována

Konzervační metoda se začala v praxi uplatňovat v podobě materiálové a tvarové analýzy

při opravě památky zásada, že poškozené umělecké dílo má býti doplňováno výtvarnou mluvou dnešní

(analytická metoda), což mělo mnohdy za důsledek to, že se z památek staly jakési „vzorníky“

doby, aby vývoj a dodatečné zásahy byly ve vědeckém zájmu odlišeny. Synthesa přiznává každému

použitého materiálu, které již postrádaly dojem celku. Zcela mylně je však analytická metoda spojována

uměleckému dílu jeho funkce užitkové, avšak i vysoké funkce estetické. Ježto pak každé umělecké dílo je

s teoretickými úvahami Aloise Riegla. Naopak, k analytické metodě spíše směřují názory Dehia a

vyjádřeno skladbou svých článků, rušil by každý moderní doplněk jeho jednotu a uměleckou řeč. Proto

Tietzeho. (Kroupa, 2001)

doplnění chybějící části starého uměleckého díla by se vždy provedlo podle starého tvaru, neboť by se



tak dálo ve službě celku a jeho výtvarných zákonů. Synthesa připouští volné napodobování původních článků památky, případně i úplné napodobování, uskutečňuje-li se v zájmu celku, pro celkový esthetický 28

výraz památky, pro dosažení jednotící výtvarné myšlenky.“ Syntetická metoda se tak vedle pokračující

4.2.2. Vývoj péče o památky zahradní a krajinářské architektury

konzervační analýzy stala legitimní metodou české památkové praxe ve 2. polovině 20. století. Mezi její významné představitele patřil také Dobroslav Líbal. (Kroupa, 2001)



Na úvod této kapitoly je nutné uvést, že péče o památky zahradní a krajinářské architektury se,

na rozdíl od péče o památky ostatních druhů umění, utváří několik posledních desetiletí, a to nejen u nás, V současnosti reprezentuje syntetickou metodu především Josef Štulc, jehož názory Kroupa

ale i v celoevropském měřítku. Jednotlivé okruhy problému jsou teprve postupně formulovány a úroveň

(2004) interpretuje - za nejtěžší a nejzodpovědnější úkol památkové péče považuje Štulc hledání optima

a přínos těchto formulací je přímo závislá na úrovni zahradního umění a jeho tradici v ­konkrétní zemi,

mezi analytickou prezentací vývoje památky, včetně odlišitelnosti originálu od doplňků, a úsilím o

na chápání nebo naopak nepochopení jeho podstaty a postavení v kultuře a životním stylu společnosti.

architektonickou a výtvarnou syntézu. Zastává názor, že rekonstrukce památky je oprávněna pouze

(Wilhelmová, 1999)



tehdy, pokud nenaruší autenticitu památky a její hmotnou substanci. Původní podoba rekonstruovaných částí musí být spolehlivě známá a nesmí dojít k narušení charakteru historického prostředí. Technika



rekonstrukce pak musí zcela respektovat tradiční metody a materiály. (Kroupa, 2004)

z pohledu památkové péče se zabývá Wilhelmová (1999). Věnuje se především vývoji péče o památky

Dlouhodobé snaze o zařazení zahradního umění mezi akademické vědní obory a jeho zohlednění

zahradní a krajinářské architektury v Německu, ale i v naší zemi. Pro potřeby této práce je kapitola zaměřena na vývoj péče o památky zahradní a krajinářské architektury u nás, jako první je však zmíněn vývoj v Německu, který názorně ukazuje proměnu tehdejších přístupů k historickým zahradám. Právě německá literatura, zabývající se touto problematikou, má totiž dodnes významný vliv na pojetí péče o památky zahradního umění u nás. Vývoje péče o památky zahradní a krajinářské architektury v Německu

Základním problémem, se kterým se Německo ve vztahu k péči o památky zahradní a krajinářské

architektury zpočátku (v 18. století) potýkalo, byly pochybnosti o tom, zda vůbec díla zahradního umění, jejichž prvky (rostliny) jsou nestálé, odpovídají svojí památkovou kvalitou jiným uměleckým dílům. Výsledkem tohoto zdlouhavého polemizovaní pak byla skutečnost, že péče o některé konkrétní památky zahradního umění přišla příliš pozdě. Navíc bylo i postupné rozšiřování anglického stylu často považováno za pustošení krásných výsadeb (francouzské zahrady), což přiznávali i jeho propagátoři Christian Cay Lorenz Hirschfeld a Friedrich Ludwig Sckell. V 19. století byl v Německu uplatňován především tzv. „princip zónování“ – z hlediska chybějících finančních prostředků a nemožnosti nových rozsáhlejších úprav, ale i nechuti k novým tendencím v zahradním umění či úctě předešlého autora, byly některé zahrady uchovány v původním stylu. Na druhou stranu se do zanedbaného objektu začalo zasahovat příliš pozdě, kdy vegetační prvky zestárly či se rozpadly a původní záměr již nebyl zcela čitelný a následné práce pak mohly mnohé principy potřít. Výsledkem pak byla změna či celková přeměna objektu. (Wilhelmová, 1999)

Již koncem 18. století začíná být zahradní umění oceňováno jako plnohodnotný druh umění,

pouze však na teoretické úrovni. Se změnou uměleckých tvůrčích principů na počátku 20. století dosáhl 29

názor na krajinářský styl vrcholu a zahradní umění 18. století začalo být považováno za úpadkové.

vytvoření koncepce dlouhodobé plánované péče o díla zahradního umění. Změna nastala až na konci

Stejně tak bylo dlouhou dobu nakládáno i s díly zahradního umění 19. století. Například i rakouský

60. let 20. století a především v 70. letech, kdy se v roce 1975 uskutečnilo mezinárodní sympozium

národní výbor ICOMOS přiznal památkovou hodnotu nejprve jen formálním architektonickým zahradám

zemského památkového ústavu Bádenska – Würtenberska ve Schwetzingenu v rámci evropského roku

a přírodně krajinářským objektům až později. (Wilhelmová, 1999)

ochrany památek. Jednalo se vlastně o první odborné shromáždění za účelem řešení problematiky péče o památky zahradní a krajinářské architektury. Z hlediska legislativy byly v Německu vydány příslušné



Dle Wilhelmové (Wilhelmová, 1999) lze za počátky vlastních dějin péče o památky zahradního

zákony v roce 1971 a 1980. (Wilhelmová, 1999)

umění považovat období, kdy se začínají objevovat snahy o ochranu a zachování historických zahrad a parků. Z pohledu péče o historické zahrady byl velmi významný 11. sněm památkové péče v Gdaňsku v



roce 1910, kde zazněly i referáty na téma zahradní umění a památková péče, které se shodovaly v tom,

dále Hennebo (1985) v publikaci Gartendenkmalpflege: Grundlagen der Erhaltung historischer Gärten

že by měla být historickým zahradám přiznána principiální památková způsobilost nezávisle na jejich

und Grünanlagen.

Podrobný popis vývoje péče o památky zahradní a krajinářské architektury v Německu uvádí

stylové příslušnosti. Na sněmu byla brána v potaz i památková ochrana ostatních kategorií historické Vývoje péče o památky zahradní a krajinářské architektury v naší zemi

zeleně – hradebních okruhů, hřbitovů, alejí, skupin stromů. Znovu tak vyvstala potřeba sestavení soupisu zahradních uměleckých památek, především z důvodů toho, že soukromí vlastníci zahrad byli často nuceni přeměnit je na stavební pozemky z nedostatku financí na údržbu a vysoké pozemkové daně.



Přesto všeobecně převládal názor, že změna nějaké části historické zahrady je legitimní a vyžadovaná

vývoj péče o památky zahradní a krajinářské architektury neprobíhal v naší zemi izolovaně, naopak se

současnými představami a potřebami o formě zahradního díla. (Wilhelmová, 1999)

i u nás ujala celá řada v zahraničí utvářených metod a přístupů (viz kap. 4.2.1 Vznik a vývoj památkové

Z předchozích kapitol je zcela patrné, že vývoj památkové péče jako takové a bezpochyby i

péče) Nutno podotknout, že ne ihned, ale s jistým časovým odstupem. Výsledkem těchto ze zahraničí

přejímaných přístupů je pak již zmíněná, v naší zemi zformovaná syntetická metoda.

Po 1. světové válce se začala řešit otázka osudu zahrad a parků, které byly ještě nedávno

majetkem bývalých zemských pánů. Výsledkem byl požadavek na trvalé uchování zámků a jiných sídel Jak u uvádí Wilhelmová (1999) velký význam mělo pro naši zemi založení Ústřední komise pro

i se zahradními dispozicemi jako součástí německé historie. Vzhledem k poválečné situaci a nutnosti



rozsáhlých zásahů se navíc diskutovalo o tom, zda je důležitější obnova nebo údržba těchto objektů.

výzkum a zachování stavebních památek při rakouském ministerstvu obchodu, průmyslu a veřejných

Situaci značně komplikoval i fakt, že díla zahradního umění byla po vyrovnání v roce 1926 dána do

staveb v prosinci 1850. I přes skutečnosti, že se komise (složená hlavně z výtvarníků a architektů) zabývala

správy lesním úřadům, stavebním a zemědělským úřadů či státním zahradním správám. Třicátá léta 20.

především administrativou, byla prvním státním orgánem pro ochranu kulturních památek v bývalém

století a období po 2. světové válce znamenala značný úbytek zájmu o problematiku péče o památky

Rakousku – Uhersku. Co se týče obecně organizace památkové péče u nás, zprvu se řídila předpisy

zahradního umění. Určitý pokrok byl vzhledem k vydaným zákonům zaznamenán pouze tam, kde se

rakouskými, po roce 1918 pak spadala pod ministerstvo školství a národní osvěty. Z bývalého Zemského

ochránci přírody a zahradní odborníci shodli na tom, že u objektu nejde pouze o ochranu přírody, ale i

památkového úřadu pro Království české v Praze se po vyhlášení republiky stal Státní památkový úřad

památek zahradního umění. Velkou pozornost pak vyvolala například celková obnova barokní Grosser

s působností pro celý stát. V roce 1919 pak byl zřízen Vládní komisariát pro zachování památek na

Garten v Herrenhausenu v Hannoveru, jejíž podoba měla být vztažena k roku 1714, chyběly však

Slovensku, vedený Dušanem Jurkovičem, o rok později zahájil svoji činnost Státní památkový úřad pro

spolehlivé podklady o přesné historické podobě, a proto mělo být vytvořeno něco nového. V současnosti

Moravu a Slezsko v Brně. Mezi lety 1919 a 1936 byl třikrát předložen návrh samostatného zákona o

byl tento postup podroben četné kritice. (Wilhelmová, 1999)

kulturních památkách, ale nikdy se nepodařilo ho prosadit. (Wilhelmová, 1999)





K nejdůležitějším počinům z pohledu péče o památky zahradní a krajinářské architektury patří

Popis vývoje památkové péče od purismus, před konzervační metodu k teoriím Aloise Riegla

zcela jistě založení Společnosti hraběte Pücklera v roce 1930, sdružující historiky umění, zahradní

a Maxe Dvořáka, až po metodu syntetickou, který uvádí Wilhelmová (1999) ve svojí práci Vývoj

umělce a zájmové laiky s cílem výzkumu historických zahrad v Německu, a tím zvýšení zájmu o

památkové péče v oboru zahradní architektury v Německu a u nás v kap. Historický vývoj památkové

jejich péči. Teprve až koncem 50. let 20. století se začaly vznášet požadavky na restaurační opatření a

péče o památky zahradního umění v naší zemi, je víceméně totožný s tím, který je uveden v kap. 4.2.1 30

Vznik a vývoj památkové péče této práce. Lze tedy konstatovat, že péče o památky zahradního umění



zpočátku rozhodně nehrála hlavní roli v působnosti památkové péče (stejně tak jako ve zmíněném

vznik Národního centra zahradní kultury v Kroměříži, které se orientuje na vytváření odborných metodik

Německu) a veškerá pozornost byla soustředěna především na památky stavební. Na druhou stranu

pro obnovu a následnou péči o historické zahrady a parky v České republice a dále se zaměřuje na

autorka alespoň okrajově zmiňuje některé z mála počinů péče o památky zahradního umění v období

identifikaci, zpracování a následné praktické ověřování, dokumentaci, výstavní, publikační, vzdělávací

první republiky. Jedná se především o tvorbu Dušana Jurkoviče ve spojení s renovací zámku a zahrady

a edukační činnost vztahující se k tématu zahradní kultury. Jeho významnost tkví především v tom, že

v Novém Městě nad Metují jako jednoho z přístupů v duchu analytické metody. Jako naprostý protiklad

v rámci České republiky a minimálně střední Evropy v současnosti neexistuje podobně koncipované

pak uvádí tvorbu Josipa Plečnika v rámci úprav Pražského hradu a jeho zahrad s „typickým nadřazením

centrum. (Projekt, 2010)

Velký pokrok posledních let v přístupu k památkám zahradní a krajinářské architektury představuje

uměleckého záměru uchování památky”. (Wilhelmová, 1999)

Výsledkem snah pozvednout péči o památky zahradní a krajinářské architektury na mezinárodní

Teprve až v polovině 60. let 20. století se u nás zavedla tradice pořádání pracovních seminářů

úroveň je vydání několika zásadních mezinárodních dokumentů o ochraně kulturního dědictví, především

týkajících historických a parků a péče o ně. První celostátní setkání na téma „Historická zeleň“ se konalo

pak Florentské charty (viz následující kap. 4.3 Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví ve

v roce 1963 v Praze, druhé pak v Brně v roce 1969. Postupně se z iniciativy Státního ústavu památkové

vztahu k památkám zahradní a krajinářské architektury).

péče a ochrany přírody začaly pořádat téměř každoročně celostátní semináře na téma historická zeleň, Shrnutí

zabezpečovaná krajskými středisky (výčet seminářů viz Wilhelmová, 1999). Významný je také odborný seminář pořádaný Krajskou radou Českého svazu vědeckotechnických společností v roce 1991 na téma „Evropské přírodní a krajinářské parky“, a také seminář „­Úloha tvůrčích osobností při rekonstrukci



historických zahrad“, pořádaný v roce 1996 v Praze. (Wilhelmová, 1999)

této kapitoly práce je nutné konstatovat, že problematika týkající se památkové péče ve vztahu ke

Z hlediska dostupnosti a četnosti literárních pramenů a ostatních zdrojů zabývajících se obsahem

­stavebním památkách je poměrně dostatečně zásobena českými autory, především tedy odborníky z

Co se týče vývoje památkové legislativy, začal u nás poměrně pozdě. Do roku 1918 se jednalo o

­oboru památkové péče. Jasně to vyplývá ze skutečnosti, že právě na stavby a jejich části je pa­mátková

směrnice císařských ediktů a dekretů dvorské kanceláře, po roce 1948 o vládní nařízení, výnosy ústředních

péče již od počátku zaměřena primárně. Naopak vývojem péče o památky zahradní a krajinářské

a zemských úřadů atd. V roce 1958 vstoupil v platnost zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách.

architektury se z českých autorů zabývá pouze Wilhelmová (1999), přesto jsou informace obsažené v

Byl to první zákon, který souhrnně upravoval státní památkovou péči o kulturní památky, stanovil pevně

její monografii pro pochopení této problematiky velmi cenné.

pojem památka, vytvořil kategorie národních kulturních památek a památkových rezervací, svěřil péči o výkon ochrany památek orgánům národních výborů a prohlásil za občanskou povinnost napomáhat ochraně památek. Vrcholný orgán státní památkové péče představovalo ministerstvo ­školství a kultury, výkonným orgánem pak byly krajské národní výbory, od roku 1960 pak okresní národní výbory. (Wilhelmová, 1999)

V současnosti spadá ochrana památek zahradní a krajinářské architektury pod zákon č. 20/1987

Sb., o státní památkové péči. Jejich evidenci pak zajišťuje Ústřední seznam kulturních památek (dle §7) vedený Národním památkovým ústavem. Ústředním řídícím orgánem státní památkové péče je Ministerstvo kultury České republiky. (Ústřední, 2007) Do Ústředního seznamu kulturních památek jsou historické zahrady a parky zapisovány buď samostatně jako nemovité kulturní památky (dle §3), jako součásti nemovitých kulturních památek (dle §2) nebo součásti ochranných pásem nemovitých kulturních památek (dle §17) či jako památkové zóny (dle §6). (Památkový, 2011) 31

architektury jako projevy tvůrčí činnosti člověka. Dále Úmluva vymezuje složky přírodního dědictví.

4.3 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY O OCHRANĚ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ VE VZTAHU K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY



Povinností každého smluvního státu je zabezpečení označení, ochrany, zachování, prezentování a

Z předešlé kapitoly vyplývá, že zájem o ochranu a péči o památky zahradní a krajinářské

předávání tohoto kulturního a přírodního dědictví dalším generacím s tím, že pro následující kroky bude

architektury není pouze záležitostí několika států, ale svou problematikou zasahuje do systému památkové

vždy učiněno maximum, včetně mezinárodní pomoci a spolupráce. Za účely mezinárodní spolupráce

péče v celosvětovém měřítku. Cílem této kapitoly je interpretace základních myšlenek obsažených

byl proto ustaven Mezinárodní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové

ve významných mezinárodních dokumentech o ochraně kulturního dědictví, vztažených na památky

hodnoty, nazývaný Výbor pro světové dědictví, jehož hlavním cílem je vedení, aktualizace a publikace

­zahradní a krajinářské architektury. U každého dokumentu je uvedena jeho základní charakteristika

Seznamu světového dědictví, tedy seznamu vlastnictví tvořícího část kulturního a přírodního dědictví

a ideová náplň. Následně jsou interpretována východiska plynoucí z každého dokumentu ve vztahu

každého smluvního státu. Pro potřeby financování mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví

k památkám zahradní a krajinářské architektury, kdy bylo porovnáno více názorových proudů autorů

byl zřízen Fond světového dědictví, do kterého jsou smluvní státy povinny pravidelně přispívat, přijímány

zabývajících se ochranou těchto památek v České republice i ve světě.

jsou také příspěvky, dary nebo odkazy.

4.3.1 Přehled mezinárodních dokumentů o ochraně kulturního dědictví





Z pohledu ochrany památek zahradní a krajinářské architektury je tato Úmluva významná z

hlediska zařazení některých těchto památek do kategorie kulturní dědictví. Dále je velice důležitá ta Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví

skutečnost, že i přesto, že některé památky zahradní a krajinářské architektury jsou řazeny mezi kulturní

(Mezinárodní, 2007)

dědictví dle kriterií Úmluvy, a tudíž jsou zapsány na Seznamu světového dědictví, existuje celá řada těch, které nesplňují podmínky zápisu. V tomto případě však neznamená, že by jejich hodnota nevyžadovala



ochranu jiného typu než je ochrana památek UNESCO.

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví vznikla jako výsledek 17. zasedání

Generální konference UNESCO 16. listopadu 1972 v Paříži.

Jak uvádí Národní památkový ústav České republiky (UNESCO, 2011), Úmluva o světovém

Svým obsahem reaguje na neustále rostoucí hrozící nebezpečí zničení kulturního a přírodního

dědictví UNESCO „doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí. (…)

dědictví v důsledku tradičních příčin rozkladu, ale také na základě měnících se sociálních a ekonomických

Spolupráce České republiky s UNESCO v oblasti péče o kulturní dědictví je v kompetenci Ministerstva

podmínek. V tomto případě pak zničení jakékoliv položky kulturního nebo přírodního dědictví znamená

kultury. (...) Jedná se o unikátní mezinárodní právně závazný dokument, který spojuje princip ochrany

nenahraditelné ochuzení dědictví všech národů světa. Na druhou stranu je respektována skutečnost, že

kulturního dědictví s ochranou přírody. (…) ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 15. 11. 1990 a závaznou

ochrana dědictví na národní úrovni není často úplná kvůli rozsahu prostředků, které vyžaduje, a kvůli

se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě sukcese je platná pro Českou republiku. Text Úmluvy a

nedostatečným ekonomickým, vědeckým a technickým zdrojům země, kde se vlastnictví, které má být

oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.“



chráněno, nachází. V tomto případě, vzhledem k objemu a závažnosti nových nebezpečí ohrožujících V rámci České republiky je na Seznamu světového dědictví zapsáno celkem 12 lokalit, jejichž

kulturní a přírodní dědictví, vzniká povinnost mezinárodního společenství jako celku účastnit se ochrany



kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty tím, že bude poskytovat kolektivní pomoc,

neodmyslitelnou součást často tvoří i památky zahradní a krajinářské architektury – např. Kulturní

která, i když nebude nahrazovat opatření dotyčného státu, bude sloužit jako jeho účinné doplnění.

krajina Lednice-Valtice, Zahrady a zámek v Kroměříži, Vila Tugendhat v Brně. (UNESCO, 2011)









Za kulturní dědictví jsou dle Úmluvy považovány památníky, skupiny budov a lokality. Právě

Hlavním cílem Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví je tedy zabezpečení

lokality, definované jako „výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující

ochrany, zachování, prezentování a předávání následujícím generacím těch památek zahradní a

místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, et­

krajinářské architektury, které jsou jako kulturní dědictví zapsány na Seznamu světového dědictví.

nologického či antropologického hlediska“, v sobě zahrnují i mnohé památky zahradní a krajinářské 32

Benátská charta - Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel



Je jasné, že památku zahradní a krajinářské architektury jako celek nelze nijak přemisťovat,

(ICOMOS, 2011)

avšak ostatní uvedené zásady je možné do jisté míry aplikovat i na ni. Jedná se především o problematiku zachování jejího tradičního prostředí, nezbytných úprav v rámci funkčního využití či zachování sochařské



a malířské výzdoby. Právě ta představuje velice podstatnou součást památek zahradní a krajinářské

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel, často nazývána jako Benátská

architektury a vdechuje jim svou jedinečnost.

charta, je mezinárodní dokument schválený ve dnech 25. – 31. května 1964 na II. Mezinárodním kongresu architektů a techniků historických památek v Benátkách.



Restaurování je ve smyslu Benátské charty (Čl. 9): „…operací, která má podržet výjimečný

Dokument je zaměřen na objasnění a mezinárodní formulaci základních principů procesů

charakter. Jejím cílem je odhalovat a zachovat estetické a historické hodnoty památky a zakládá se

konzervace a restaurování památek, jejichž aplikace je pak úkolem každého národa jako součást jeho

na respektování staré podstaty a autentických dokumentů. Zastavuje se tam, kde začíná hypotéza. V

vlastních kultur a tradic. První náznaky těchto kroků byly obsaženy již v Athénské chartě z roku 1931,

oblasti požadovaných úprav má být každá práce, jež je uznána za nezbytnou z důvodů estetických nebo

avšak v důsledku neustálého pokroku a narůstání obsáhlejších a speciálnějších problémů, bylo nutné

­technických, založena na architektonické kompozici a má nést znaky naší doby. Restaurování budou vždy

vydat dokument, který tuto problematiku dále rozvíjí.

přecházet i doprovázet archeologické a historické průzkumy památky.“ Z výše uvedeného jasně vyplývá,



že restaurování památek trvá do té míry, pokud je známá jejich původní podoba, která je doložená, ne Je nutné podotknout, že Benátská charta pojednává o konzervaci a restaurování památek ve

pouze odhadována podle domnělých představ. Stejným způsobem by se mělo přistupovat i k obnovám

smyslu památek stavebních, což dokládá i její vymezení pojmu historická památka – Čl. 1 (definice

památek zahradní a krajinářské architektury, i když i zde existují různé, často oprávněné, opačné názory

pojmu již uvedena v kap. 4.1.1 Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury ). Je však

(viz kap. 4.3.2 Názorové proudy týkající se mezinárodních dokumentů).



možné aplikovat uvedené zásady a principy částečně i na památky zahradní a krajinářské architektury, i když na druhou stranu existuje celá řada opačných názorů (viz kap. 4.3.2 Názorové proudy týkající se



Nejdůležitější zásady podstaty restaurování spočívají v naprostém respektování všech hodnotných

mezinárodních dokumentů).

přínosů, ke kterým došlo v průběhu všech dob, kterými památka prošla. Proto by všechny tyto změny měly být na památce na první pohled patrné, naopak snaha o jejich potlačení je naprosto nežádoucí.

Dle Benátské charty (Čl. 2) představuje konzervace a restaurování památek disciplínu, která

Stejně tak prvky určené k nahrazení nedochované části památky s ní musí tvořit harmonický celek a

využívá poznatků všech disciplín vědních a technických, které by svými poznatky mohly přispět ke

současně se odlišovat od původních částí tak, aby restaurování nedocházelo k falsifikaci dokumentu

studiu a záchraně památkového dědictví. Tímto tedy zajišťuje maximální efektivitu prováděných prací

umění a historie (Čl. 11 a 12). „Doplňky mohou být trpěny, jen pokud respektují všechny části týkající

vedoucích k záchraně památky napříč všemi vědními obory.

se budovy, její tradiční rámec, rovnováhu kompozice a vztahy s prostředím.“ (Čl. 13). V tomto případě



se jasně projevuje velká přednost u nás praktikované syntetické metody (viz kap. 4.2.1 Vznik a vývoj

památkové péče).

K pojmu konzervace se Benátská charta vyjadřuje následovně (Čl. 4): „Konzervace památek

­ukládá především soustavnost jejich údržby.“ Zahrnuje v sobě zachování jejich prostředí a měřítka ­­­­ (­­Čl. 6): „Jestliže tradiční prostředí památky existuje, je třeba ho zachovat. Je třeba zamítnou­t každou



Dále se Benátská charta věnuje problematice památkových sídel, archeologických vykopávek,

novostavbu, každou destrukci a každou úpravu, které by mohly porušit vztahy objemů a barev“. Připouští

dokumentací a publikací, kdy ukládá jako povinnosti vyhotovení přesné dokumentace týkající se

se však úpravy spojené s funkčním využitím památky, které však nenaruší její uspořádání a výzdobu (Č­l.

konzervačních a restaurátorských prací a prací na archeologických vykopávkách (Čl. 14, 15 a 16).

5). Jelikož je památka od historie, které je svědkem, a od prostředí, ve kterém je umístěna, ­neoddělitelná, může být přemístěna pouze tehdy, kdy to vyžaduje její záchrana, nebo z důvodu velkého národního



nebo mezinárodního zájmu (Čl.7). „Prvky sochařství, malířství nebo výzdoby, které tvoří nedílnou

zásad na památky zahradní a krajinářské architektury poměrně nepřesná, bylo nezbytně nutné věnovat se

součást památky, mohou být od ní odděleny, jen když toto opatření představuje jediný ­prostředek, který

její problematice, a to především z důvodu rozboru na ni navazující, respektive ji doplňující Florentské

je schopen zaručit jejich zachování.“ (Čl. 8)

charty (viz dále). 33

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že podstata Benátské charty je z pohledu aplikace jejích

Florentská charta - Mezinárodní charta o historických zahradách

zahradní a krajinářská tvorba chápe umělecké dílo v zahradě především jako designovou záležitost, která

(Mezinárodní, 2007)

již postrádá hlubší vazby se samotnou podstatou zahrady. (Damec, 2011) Proto je zcela jednoznačné, že: „Architektonické a sochařské složky, pevné či mobilní prvky tvořící výzdobu, jež jsou nedílnou součástí



historické zahrady, nesmí být odstraňovány; jen v případech, kdy to vyžaduje jejich konzervace nebo

Charta je výsledkem zasedání Mezinárodního výboru pro historické lokality ICOMOS - IFLA ve

restaurování. Restaurování nebo nahrazení ohrožených prvků se musí dít podle zásad Benátské charty a

Florencii dne 21. května 1981.

je třeba zaznamenat datum jakékoli substituce.“ (Čl. 13)

Z pohledu zahradní a krajinářské architektury se jedná o zcela zásadní dokument týkající se

ochrany historických zahrad. Jak již bylo zmíněno, hlavním cílem vydání tohoto dokumentu bylo doplnění



již dříve vydané Benátské charty z pohledu památek zahradní a krajinářské architektury. Dokumenty

nezbytně vykazovat kontinuální charakter. Zároveň však Florentská charta připouští udržování dobrého

vydávané ICOMem, nejsou sice právně závazné, ale jejím přijetím se každý stát zavazuje o to, že budou

stavu historické zahrady dílčími náhradami a v dlouhodobém výhledu cyklickou obnovou (holoseč

tvořit základ pro postupy uplatňované na poli památkové péče. Je tedy jasné, že v případě Benátské

následná nová výsadba rozvinutých jedinců) (Čl. 11). Touto skutečností se přístup k památkám zahradní

charty a Florentské charty se jedná o nejdůležitější dokumenty, které by měly být zcela respektovány

a krajinářské tvorby výrazně liší od přístupu k památkám stavebním, jelikož je vázán na nejdůležitější

všemi, kteří se svojí činností zasluhují o zachování památek zahradní a krajinářské architektury. To

materiál každé zahrady, kterým jsou rostliny. Avšak přístup k nahrazování a cyklickým obnovám je

potvrzuje i uvedený výrok ve Florentské chartě (Čl. 3): „Jako památka musí být historická zahrada

­pevně vázán na výběr rostlinného materiálu, který musí být vždy prováděn v souladu s maximální

chráněna v duchu Benátské charty. Nicméně jako živá památka spadá pod ochranu podle specifických

snahou udržet či vyhledat původní použité druhy (Čl. 12). Jedině takto, může být dosaženo maximální

pravidel, která obsahuje tato charta.“

míry autenticity historické zahrady.





Prvním zcela zásadním momentem Florentské charty je vymezení pojmu historická zahrada

Údržba historických zahrad je jednoznačně označována jako prvořadá činnost, která musí

K problematice udržování vhodného prostředí historické zahrady se Florentská charta (Čl. 14)

(viz kap. 4.1.1 Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury) a historická lokalita (část

vyjadřuje obdobně jako Benátská charta: „Historická zahrada musí být udržována ve vhodném ­pro­středí.

krajiny připomínající pamětihodnou skutečnost, místa významné historické události, vzniku pověsti nebo

Je třeba odmítnout jakoukoli změnu fyzikálního prostředí, jež ohrožuje ekologickou rovnováhu. To platí

hrdinského boje, slavného obrazu atd.) (Čl. 1 - 8). Tím je jasně stanoveno, jaké objekty jsou považovány

pro veškeré infrastruktury, vnitřní i vnější (kanalizace, zavodňovací systémy, silnice i cesty, parkovací

za historickou zahradu, co je jejich neoddělitelnou součástí, a že by na nich měly být ­aplikovány zásady

plochy, oplocení, technická zařízení umožňující hlídání či provoz, atd.).“ V současnosti je však ­situace v

uváděné Florentskou chartou (Čl. 9): „Ochrana historických zahrad vyžaduje, aby byly identifikovány

České republice, ale i jiných státech, taková, že právě prostředí oklopující památky zahradní a krajinářské

a inventarizovány. Vyžaduje diferencované postupy jako údržbu, konzervaci, restaurování. Autenticita

architektury často podléhalo a podléhá požadavkům turismu. S tím souvisí budování ­stan­dardních

historické zahrady se týká stejně tak její koncepce a objemu jejích částí jako její výzdoby nebo výběru

zařízení, jako jsou restaurace, sociální zařízení, naddimenzovaná parkoviště atd. Tím dochází k razantní

vegetace či nerostů, které ji vytvářejí.“

a často negativní změně bezprostředního okolí památek stavebních i památek zahradního umění, které k nim často bezprostředně náleží. Na druhou stranu stále více převažují snahy vytvářet nová zařízení v



souladu s památkovou činností (např. obnova zámeckého komplexu Schloss Hof).

Z pohledu problematiky údržby, konzervace a restaurování doplňuje Florentská charta ­Benátskou

chartu následovně: Restaurování a restituce historické zahrady musím být vždy podloženy vypracovanou

„Veškerá činnost související s údržbou, konzervací, restaurováním nebo restitucí historické zahrady nebo



některé z jejích částí musí přihlížet současně ke všem jejím prvkům. Oddělit od nich jednotlivé úkony by

dokumentací, která shrnuje všechny nezbytně nutné informace týkající se původního podoby historické

znamenalo narušit vztahy, které je spojují.“ (Čl. 10). Toto tvrzení je pro obnovu zahrad velice důležité

zahrady (Čl. 15). Jedině tak je možné při těchto pracích respektovat její vývoj. „V zásadě by se nemělo

a shrnuje v sobě podstatu tvorby zahrad našich předků, kdy byly vždy navrhovány jako souborné dílo,

pri­vilegovat jedno slohové období na úkor druhého, s výjimkou skutečnosti, kdy chátrání nebo odumírání

jako výsledek mnoha profesí. Typickým příkladem je umístění uměleckého díla v za­hradě, které bylo

některých částí může být mimořádnou příležitostí pro restituci, založenou na dochovaných pozůstatcích

od samého počátku zahradního umění neoddělitelnou součástí každé zahrady. Oproti tomu soudobá

původní koncepce nebo na dokonalé dokumentaci. Eventuální restituce si může vzít za cíl ty části za­hrady, 34

jež jsou v těsné blízkosti budovy, aby se tak zdůraznila jejich návaznost.“ (Čl. 16). Možnosti ­restituce

veřejností. Nezbytně nutné je také zajištění pravidelné produkce rostlin, které jsou vhodné pro jednotlivé

jsou však negovány v případě, že zahrada již zcela zanikla nebo jsou k dispozici pouze hypotetické

historické zahrady (Čl. 24). V neposlední řadě pak platí (Čl. 25): „Nejvýznamnější z historických zahrad

prvky o jejím postupném vývoji: „…pak nelze realizovat restituci, jež by navazovala na pojem historické

budou navrženy k zařazení do Seznamu světového dědictví.“

zahrady. Dílo, jež by se v tomto případě inspirovalo z tradičních forem a bylo vybudováno na místech bývalé zahrady nebo na místech, na nichž dříve žádná zahrada neexistovala, má charakter evokace a



nové kreace; nejde však v žádném případě o historickou zahradu.“ (Čl. 17). Tato část charty je velice

její podstatou je maximální zajištění procesu údržby, konzervace, restaurování a ochrany všech objektů

důležitá a je zcela nezbytné brát její obsah na vědomí, čímž se dá předejít mnoha chybám v postupu

splňujících definici pojmu historická zahrada. Jakékoliv kroky spojené s výše uvedenými procesy musí

obnovy historické zahrady.

být nezbytně podloženy důkladným prostudováním příslušné historické zahrady, pochopením základních

Souhrnně je možné charakterizovat hlavní cíle a principy obsažené ve Florentské chartě tak, že

principů jejího utváření a vývoje a jejich plné respektování. Toho lze docílit především ­aplikací myšlenek

Florentská charta se zabývá i problematikou současného využití historických zahrad. Ty jsou

Florentské charty do legislativních dokumentů každého státu. Velkým přínosem Flo­rentské charty je i

povětšinou veřejně přístupné a hojně navštěvované. Je však nutné respektovat následující tvrzení (Článek

skutečnost, že plně respektuje význam historických zahrad jako kulturního dědictví každého národa. S

18): „I když každá historická zahrada má sloužit k tomu, aby byla shlédnuta a aby jí bylo možno projít, je

tím je spojena především snaha o zpřístupnění těchto památek veřejnosti a podání co ­n­ejvětšího množství

nutné, aby byl přístup omezen s přihlédnutím k její rozloze a k její křehkosti, a to tak, aby byla zachována

informací věnující se této problematice. Dodržováním zásad Florentské charty bude pak plně zajištěno

její podstata a její kulturní poslání.“ Z toho jasně vyplývá, že péče o historické zahrady nespočívá

předání tohoto kulturního dědictví všem následujícím generacím v nezkreslené podobě.

pouze k v důsledném provádění údržby, konzervaci či obnovy, ale také v jasně vymezeném a pevně sta­ noveném provozním řádu těchto památek zahradní a krajinářské tvorby, který je nutné dodržovat. Jak sama Florentská charta potvrzuje (Čl. 19): „Svým charakterem a svým určením je historická zahrada místem klidu, napomáhajícím kontaktu s přírodou, tichu a naslouchání přírodě. ­Tento ­denní, běžný provoz musí jednoznačně kontrastovat s výjimečným použitím historické za­hrady jako místa, v němž se

Obr. 13 - Evokace historické zahrady zámku v Bučovicích z 60. let 20. století od Dobroslavy Menclové a Bohdana Wagnera (foto autorka, 2012)

pořádají slavnosti.“ Je tedy nezbytně nutné zabránit takovým situacím, aby se pořádání kulturních akcí aj. nestalo hlavní funkcí historické zahrady, a tím potlačilo její primární význam, či ji dokonce poškodilo (Čl. 19). K řešení tohoto potenciálního problému přistupuje Florentská charta ­formou kompromisu (Čl. 20): „Jestliže v běžném provozu je možno povolit v za­hradách provozování poklidných her, je třeba naproti tomu vytvořit vedle historických zahrad místa, resp. terény, vhodné pro živé a dynamické hry a pro sport tak, aby byl realizován tento společenský požadavek, aniž by došlo k narušení konzervace zahrad a historických míst.“ Co se týče vztahu průběhu údržby a konzervace, které jsou časově vázány na roční období nebo krátkodobé zásahy a které napomáhají restituci autenticity zahrady, musí být vždy upřednostňovány před požadavky týkajících se využití zahrady (Čl. 21). S jejím využitím také souvisí její časté obklopení zdí, kterou nelze odstranit, aniž by nebyly zváženy všechny důsledky, které by měly negativní vliv na prostředí zahrady a její ochranu (Čl. 22).

V neposlední řadě ukládá Florentská charta povinnost právní a správní ochrany historických

zahrad. Ta by měla být součástí zastavovacích plánů, plánovacích dokumentů a územního plánování (Čl. 23). Jelikož jsou historické zahrady součástí kulturního dědictví každého národa, je nutné ­jednak zajistit Dokument o autenticitě z Nara

vzdělání osob zabývající se péčí o ně, a zároveň podněcovat zájem o historické zahrady mezi širokou 35

Dokument o autenticite z Nara

vázáno na různorodost informačních zdrojů. Ty zahrnují koncepci a formu, materiály a hmoty, použití a

(Mezinárodní, 2007)

funkci, tradici a techniku, polohu a umístění, ducha a dojem, původní stav a historický vývoj. Tyto zdroje buď patří k dílu, nebo existuji mimo ně. Použití těchto pramenů umožňuje popsat kulturní památku s



přihlédnutím k jeho specifickým dimenzím po umělecké, technické, historické a společenské stránce.“

Nejmladším, ale stejně významným mezinárodním dokumentem ve vztahu k památkám zahradní

a krajinářské architektury je Dokument o autenticitě, vydaný v roce 1994 v japonském Nara. Stejně jako je tomu u Florentské charty, i Dokument o autenticitě je koncipován v duchu Benátské charty a



Souhrnem výše uvedených informací je tedy fakt, že při posuzování autenticity je nezbytně nutné

­představuje její koncepční prodloužení.

na dílo pohlížet komplexně. Pouhý popis vizuální stránky díla je naprosto nedostačující. Velmi podstatné je totiž pochopení především původního účelu, za kterým byla památka zhotovena právě takovým

Hlavním důvodem vydání Dokumentu o autenticitě bylo prohlášení Výboru světového dě­dictví,

způsobem, aby uspokojila potřeby a tradice dané společnosti. Od toho se dále odvíjí zohlednění její

který požadoval při posuzování dokumentace předkládané k návrhům na zařazení do Světového seznamu

původní funkce, umístění, použitých technik a materiálů, opět zcela specifických pro danou kulturu.

dědictví uplatňování koncepce autentičnosti, která respektuje kulturní a společenské hodnoty každé

Pouze tehdy, kdy jsou tyto skutečnosti pochopeny a jsou zároveň brány na vědomí zvyklosti a tradice

­jednotlivé země. Podstata autentičnosti totiž spočívá v rozmanitosti kultur a kulturního dědictví, které

oblasti, ve které se památka nachází, je možné v procesech vedoucích k zachování fyzické podoby

je „…nenahraditelným intelektuálním a duchovním bohatstvím celého lidstva.“ Je tedy nezbytné plně

památky dosáhnout i zachování její duchovní podstaty – tedy autenticity.



respektovat všechny kultury světa a způsob jejich života: „Kultury a společnosti se vyjadřují formami a způsoby hmatatelnými i nehmatatelnými, které představují jejich kulturní dědictví. Je třeba respektovat tyto formy a způsoby.“

Ve vztahu k autenticitě je nutné brát na vědomí, že UNESCO považuje za základní princip tu

skutečnost, že „kulturní dědictví každého je kulturním dědictvím všech“. Zodpovědnost za kulturní dědictví a za způsob, jak by se s ním mělo nakládat, náleží především tomu kulturnímu společenství, které je vytvořilo nebo které je má na starosti.

Každé kulturní dědictví vykazuje svoje specifické hodnoty. Právě jejich co nejpřesnější pochopení

závisí na důvěryhodnosti zdrojů, které o nich pojednávají (památkové, písemné, ústní a figurální prameny). Teprve na základě znalosti, pochopení a správné interpretaci těchto zdrojů lze posoudit autentičnost díla, jeho formu a použitý materiál. Autentičnost se tedy jeví jako „…hlavní kvalitativní faktor, pokud jde o důvěryhodnost informačních zdrojů, které jsou k dispozici. Její úloha je rozhodující jak pro jakoukoli vědeckou studii či aktivitu související s péčí či obnovou, tak pro postup uplatňovaný při zařazování do Seznamu světového dědictví nebo do jakéhokoli jiného seznamu kulturního dědictví.“ Vzhledem k rozmanitosti jednotlivých národů a jejich kultur nelze přesně stanovit jednotná kritéria pro posuzování hodnot a autentičnosti. Proto musí být každé dílo posuzováno a hodnoceno individuálně, s ohledem na konkrétní kulturu: „Proto je mimořádně důležité a naléhavé, aby v každé kultuře byly cha­rakterizovány specifické znaky vztahující se k hodnotám daného kulturního dědictví a k důvěryhodnosti a spolehlivosti příslušných informačních zdrojů.“ Podstata posouzení autenticity tedy spočívá v následujícím tvrzení: „V závislosti na charakteru památky či sídla a jejich kulturního kontextu je posouzení autentičnosti 36



4.3.2 Názorové proudy týkající se mezinárodních dokumentů

rostlin jako kompozičních prvků děl zahradní a krajinářské architektury. Právě zde hraje hlavní roli čas

Ač by se na první pohled zdálo, že vydáním Florentské charty byly odstraněny veškeré nedostatky

jako „čtvrtý rozměr“. Proto je nutné brát na vědomí, že zahrada (ať už historická či soudobá) je vždy

Benátské charty z pohledu památek zahradní a krajinářské architektury, existuje více názorových proudů

komponována jako proměnlivý obraz (na rozdíl od „statické“ tvorby památek stavebních), vždy musí

z řad odborníků věnujících se této problematice, kteří zaujímají různé postoje k jednotlivým chartám a

být respektován opožděný nástup její plné funkčnosti, pěstební opatření se musí provádět v určitém

Dokumentu o autenticitě, upozorňují na jejich stále přetrvávající nedostatky a doplňují tyto komentáře

časovém období, jinak dochází k negativnímu ovlivnění rostlin, péče má být zajišťována jako kreativní

vlastními názory. Pro potřeby práce je nutné tyto názorové proudy uvést a zohlednit.

Z těchto výše naznačených skutečností tedy jasně vyplývají všeobecně uplatňovaná specifika

proces, avšak s respektováním myšlenek autora. (Pejchal, 2008a)

Jako první je zcela nutné si uvědomit, že tím nejpodstatnějším a zcela specifickým, čím se památky



zahradní a krajinářské architektury odlišují od památek stavebních, jsou rostliny. Jak uvádí Pejchal

Nejenom péče, ale i obnova děl zahradní a krajinářské architektury je dle Pejchala (Pejchal, 2008a)

chápána jako kreativní proces. Především pak vztaženo na dřeviny: „Nahrazení dožívající generace

(2008a): „Rostliny jsou diagnostickým prvkem památek zahradního umění, který je odlišuje od památek

dlouhověkých dřevin generací novou se vždy děje v podmínkách, jež se více či méně liší od poměrů na

dalších oborů, též organizujících a ztvárňujících prostor.“ Jak autor dále uvádí, pro pochopení specifik

počátku její existence.“ To je dle autora dáno především kombinací těchto skutečností: proměnou ­rostlin

rostlin, díky kterým jsou památky zahradní a krajinářské architektury tak jedinečné, je třeba si uvědomit,

během jejich života (především mnohdy podstatné zvětšení jejich velikosti), po­stupným dožíváním často

že rostlina jako taková je považována za prvek dvojí podstaty. Tím je myšlen její přírodní (především

jednorázově vysazených rostlin, změnou stanoviště (působením samotných rostlin, ale např. znečištěním

biologický) a socio - kulturní aspekt. Oba je nutné pro plné využití potenciálu rostlin vzájemně propojit

ovzduší, poklesem hladiny spodní vody, výskytem kalamitní choroby či škůdce aj.). V ne­poslední řadě

a brát v úvahu především biologickou podstatu rostlin. Z té pak dle autora plynou jasně daná fakta:

má velice významný vliv i změna společenské situace a z ní plynoucí požadavky k zeleni. (Pejchal, 2008a)

- vzhledem ke genetické výbavě můžou být konkrétní rostliny uplatněny pouze v určitých stanovištních podmínkách (ty lze za cenu vyšších nákladů do určité míry, ale ne zcela, pozměnit)

Názorové proudy týkající se Benátské a Florentské charty

- rostliny jsou proměnlivé v prostoru, a to v závislosti především na vlastnostech stanoviště

K památkové hodnotě objektů zahradního umění se Pejchal (2008a) vyjadřuje tak, že ač z Benátské charty, tak z Florentské charty vyplývá zásadní význam originální substance pro památkovou ­hodnotu,

- na druhou stranu je rostlinami stanoviště do určité míry ovlivňováno a pozměňováno (především vlast-

přesto nejsou obecné formulace obou chart památkáři přijímány a interpretovány zcela ­jednotně. Autor

nosti půdy a mikroklima, ale i vliv na další rostliny na daném stanovišti)

přesto uvádí přehled základních přístupů k památkám zahradního umění z pohledu většiny památkářů evropských zemí:

- rostliny jsou proměnlivé v čase – v průběhu dne, roku a celého života

1)

- rostliny, především dřeviny, jsou plně funkční až po delší době zdárného růstu a vývoje

podmínkou pro označení objektu jako historické památky je dochování alespoň části historické

substance do současnosti:

- ve všech rostlinných prvcích musí docházet k obměně jedné generace organismů za druhou, a to i za

Florentská charta, Čl. 17 (Mezinárodní, 2007):

cenu častého snížení až přerušení jejich funkčnosti

„Pokud zahrada úplně zanikla nebo pokud máme k dispozici jen hypotetické prvky z jejího postupného vývoje, pak nelze realizovat rekonstrukci zahrady a zároveň pro ni nadále využívat pojem historická

- za určitých podmínek mají rostliny schopnost regenerace a reprodukce

zahrada. Dílo, jež by se v tomto případě inspirovalo z tradičních forem a bylo vybudováno na místech bývalé zahrady nebo na místech, na nichž dříve žádná zahrada neexistovala, má charakter evokace a

(Pejchal, 2008a)

nove kreace; nejde však v žádném případě o historickou zahradu.“ 37

2)

Florentská charta, Čl. 15 – 17 - články vztahující se k zásadám restaurování a restituce (Mezinárodní,

respekt k vícevrstevnatosti památek:

2007: Restaurování se dle Pejchala (Pejchal, 2008a) v zahradách odehrává hlavně u jednotlivých

Benátská charta, Čl. 11 (ICOMOS, 2011):



„Hodnotné přínosy všech dob, pokud přispěly k vybudování památky, mají být respektovány, neboť

dochovaných kompozičních prvků a jen výjimečně spočívá v doplňování chybějících a méně významných

dosažení jednoty stylu během restaurování nemá být cílem.“

prvků, které jsou spíše dekorativního charakteru. Kromě výše zmíněných Čl. 15 – 17 Florentské charty je další naznačení přístupů týkajících se restaurování obsaženo pouze v Benátské chartě (ICOMOS, 2011): „Zastavme se tam, kde začíná hypotéza.“ (Článek 9) a „Prvky určené k tomu, aby nahradily chybějící

obdobně Florentská charta, Čl. 16 (Mezinárodní, 2007): „Obnovné práce musejí respektovat vývoj příslušné zahrady. V zásadě by se nemělo privilegovat

části architektury, se mají včlenit do celku harmonicky, ale zároveň se odlišovat od partií původních tak,

jedno slohové období na úkor druhého, s výjimkou skutečnosti, kdy chátraní nebo odumírání některých

aby restaurováním nebyl falsifikován dokument umění a historie.“ (Článek 12). Jak autor podotýká, tato

částí může být mimořádnou příležitostí pro restituci, založenou na dochovaných pozůstatcích původní

opatření se týkají stavebních památek a je mnohem obtížnější je aplikovat u rostlinných prvků.

koncepce nebo na dokonalé dokumentaci.“

(Pejchal, 2008a)





Pejchal (2008a) tato tvrzení interpretuje jako odmítání snahy po slohové čistotě a jednotě,

vyžadující narušení nebo zničení dochované substance.

V případě pojmu restituce, uváděného ve Florentské chartě, však nastává situace, kdy se názory

odborníků často zcela rozchází. První skupina (de Jong, Schmidt, Sigel) usiluje o maximální konzervaci za cenu postupné náhrady dožívajících jedinců a odmítá celkovou i dílčí rekonstrukci (restituci). Proto

3)

snaha o co nejdelší zachování (konzervace) dochované substance

upřednostňují spíše „nové kreace“ tvrzením, že rekonstrukce (restituce) je „nová“ a současná interpretace

4)

minimalizaci a zpomalení proměny

zahrady také, přesto „pravdivější“. (de Jong et al., 2006) Těmto názorů výrazně oponuje například Hajós

5)

opatření jdoucí nad rámec konzervace nesmí falsifikovat objekt jako dokument umění a historie:

(2006), který první skupině vytýká, že pojímají zahradu jako „pouhý produkt z rostlinného materiálu“ bez ohledu na to, že důležitým aspektem památky je také forma, symbolická hodnota, tradiční funkce,

Benátská charta, Čl. 9 (ICOMOS, 2011):

řemeslné techniky a pěstební opatření. Tímto je odkazováno na Dokument o autenticitě z Nara. (Hajós,

„Restaurování je operací, která má podržet výjimečný charakter. Jejím cílem je odhalovat a zachovat

2006)

estetické a historické hodnoty památky a zakládá se na respektování staré podstaty a autentických dokumentů (…). V oblasti požadovaných úprav má být každá práce, jež je uznána za nezbytnou z



důvodů estetických nebo technických, založena na architektonické kompozici a má nést znaky naší doby.

zdroj vědeckých informací, který musí být intenzivně prozkoumán, což se v posledních desetiletích

Restaurování budou vždy přecházet i doprovázet archeologické a historické průzkumy památky.“

také obecně děje. Památky ale potřebují také přijetí široké veřejnosti, přičemž hodnota informací nebo

Hajós (2006) dodává, že materiální substance památky (jak rostlinné, tak stavební) je významný

sentimentální touha po kráse chátrání v zahradách po desetiletí neopečovávaných se pro jejich finanční Benátská charta, Čl. 12:

podporu a zachování neukazuje příliš přesvědčivá. (Hajós, 2006) Jinými slovy, památka zahradního

„Prvky, určené k tomu, aby nahradily chybějící části, se musí včlenit do celku harmonicky, ale zároveň

umění nemá být k dispozici pouze pro vědecké zkoumání, ale uchovávána a obnovována v dostatečně

se i odlišovat od původních částí tak, aby restaurování nefalsifikovalo dokument umění a historie.“

názorné formě, aby byla pochopitelná a akceptovatelná pro širší veřejnost a stala se tak místem, které jí připomíná kulturní epochy lidstva (Pejchal, 2008a).

Benátská charta, Čl. 13: „Doplňky mohou být trpěny, jen pokud respektují všechny části týkající se budovy, její tradiční rámec,



rovnováhu kompozice a vztahy s prostředím.“

Benátské chartě (Článek 13), které považují za legitimní a měly by se podřídit historické převaze celého

Obě výše zmíněné skupiny se přece jen shodují v názorech, týkajících se moderních doplňků v

objektu (Hajós, 2006).

38

2)

zásada neuplatňovat hypotézy

V případě chart však vyvstává ještě další problém, a to týkající se památkové hodnoty rostlinných



prvků, kterou dle Pejchala (2008b) nepřímo zmiňuje pouze Článek 11 Florentské charty: „Vzhledem k



tomu, že hlavním materiálem jsou rostliny, je možno udržovat dílo v dobrém stavu dílčími náhradami

počty kusů, odstupy či druhové složení a mnohdy je jediným východiskem volba analogických závěrů.

a – v dlouhodobém výhledu – cyklickou obnovou (holosečí s novou výsadbou, resp. Umístěním již roz-

(Pejchal, 2010)



Tento problém plyne z časté nepřesnosti historických plánů a dokumentů, kdy často nelze určit

vinutých rostlinných jedinců).“ (Mezinárodní, 2007) Názorové proudy týkající se Dokumentu o autenticitě z Nara

Díky omezené délce života dřevin i dalších rostlin se totiž památky zahradní a krajinářské

­architektury odlišují od ostatních památkových objektů – u postavené či vyrobené památky je originální



substance (materiál) základním předpokladem její památkové podstaty. U památek zahradního umění,

(2004) a Štulc (2001, 2007). Kroupa (2004) k tomuto tématu uvádí, že význam mezinárodního termínu

obzvláště tedy u jejich rostlinných prvků, nemůže být originální substance (rostliny z doby založení)

autenticita není v českém jazyce kodifikován. Dle nejrůznějších zdrojů je slovo autenticita uváděno jako

základním předpokladem jejich památkové podstaty. Tím je totiž zachování principu, obsaženého v

ekvivalent pro hodnověrnost nebo je slovo autentický chápáno ve smyslu původní, pravý, hodnověrný.

této originální substanci. Zmíněný princip tedy může být naplňován stále novými generacemi rostlin

Avšak ekvivalentem ke slovu původní, pravý se v češtině užívá výraz originální, nicméně autentický a

(krajní příklad pak představují každoročně obnovované letničkové záhony). Doba, kdy dřeviny plní

originální nejsou synonyma. Autor přiznává, že obdobný problém při výkladu slova autentický nastává i

svoji památkovou funkci (respektují princip), může skončit podstatně dříve než její životaschopnost.

v mnoha jiných evropských státech. Termín autenticita tedy v současnosti postrádá jednoznačnost, a pro-

Z pohledu památkové péče se pak takový jedinec musí nahradit, což vede k častým střetům zájmů s

to by neměl být užíván jako odborný. Praktický význam by mohla mít autenticita jedině prostřednictvím

ochranou přírody, která se snaží exemplář co nejdéle zachovat. Hlavním cílem památkové péče tedy není

své antiteze – neautentičnosti. (Kroupa, 2004)

K autenticitě památky a její problematice se z českých autorů vyjadřuje především Kroupa

zachování konkrétních vegetačních prvků, ale v nich obsaženého principu, který představují neustále

nové generace rostlin. (Pejchal, 2008b)

Kroupa (2004) také uvádí velmi podrobnou kategorizaci autenticity, kdy rozlišuje 3 základní

okruhy se 14 dílčími kategoriemi autenticity:

Přes výše uvedené však nelze pochybovat o tom, že originální rostliny jsou něco víc než

následující generace rostlin – jsou totiž „paměťovým médiem“ s dokumentárním významem a současně

1)

autenticita vzniku (kategorie vážící se ke vzniku díla)

též materiálním a symbolickým propojením současnosti s minulostí (Pejchal, 2010).

2)

autenticita života díla (kategorie spojené s časem uplynulým od vzniku díla)

3)

uchování autenticity (kategorie spojené s novým zásahem při aktualizaci díla)



Pejchal (2010) se dále věnuje komplikacím s aplikací některých doporučení Benátské charty, K Dokumentu o autenticitě z Nara se Kroupa (2004) vyjadřuje následovně: „Jako většina závěrů

jsou to především tyto:

aspirujících na všeobecnou platnost trpí dikce tohoto dokumentu jistou vágností. Především konstatuje 1)

složitost problematiky, rezignuje na stanovení jednotných kritérií (vzhledem k rozmanitosti kultur) a v

požadavek na odlišení doplňovaných částí od partií původních při restaurování

závěru vyzývá k vypracování konkrétních kritérií pro jednotlivé kulturní okruhy. Vyslovené názory na Problém spočívá především v tom, že existuje obecně menší povědomí o historii zahradního

problém autenticity totiž šíří svého záběru jednoznačně dokázaly, že se do chápání tohoto problému pro-

umění, dále pak v podstatně větší proměnlivosti rostlin během roku a života, na rozdíl od neživých

línají nejen rozličná stanoviska z pozice vzdělání a preferencí jednotlivců, nýbrž hlavně rozličná stano-

materiálů a větší neurčitost vzhledu rostlin oproti „mrtvým“ materiálům a ve srovnání s neživými

viska z pozice různých kulturních okruhů. Ukázalo se, že pod slovem autenticita se dá chápat nejen řada

materiály obtížnější rozlišitelnost jak tradičních a soudobých druhů rostlin, zvláště stromů, tak z nich

vedle sebe stojících kategorií (vlastností) hmoty a ducha, nýbrž i to, že některé kategorie nutně vnímáme

vytvořených rostlinných prvků.

jako navzájem se vylučující hodnoty.“(Kroupa, 2004)



39



Dále problematiku autenticity přibližuje Štulc (2001), který uvádí, že četné diskuze a kolokvia na

Shrnutí

téma autenticita a v neposlední řadě i Dokument o autenticitě z Nara daly „evropocentrickému nazírání na autenticitu poučnou lekci a další značné rozšíření a obohacení diskutovaného pojmu: vedle autenticity



dochované hmotné substance, autenticity výtvarné formy a vedle již všeobecně přijímané autenticity

památkové péče. Proto je nezbytně nutné respektovat všeobecně platné zásady a principy ustanovené ve

místa a prostředí došlo celosvětového uznání i kritérium autenticity tradičního výtvarného či výrobního

výše rozebíraných mezinárodních dokumentech a především si uvědomit vzájemnou provázanost těchto

postupu.“ Jak Štulc (2001) dodává, jedná se především o výsledek toho, že už od 80. let minulého století

dokumentů. Důležitý mezník v péči o památky zahradní a krajinářské architektury pak představuje

se do diskuzí o autenticitě začali zapojovat i památkáři etnik a kultur, které se svým vývojem a tradicemi

především vydání Florentské charty. Na druhou stranu, všechny rozebírané dokumenty nejsou právně

odlišovaly od evropské (Asie, subsaharská Afrika, Oceánie). Pro jejich kulturní dědictví je „rieglovská“

závazné a jejich obsah je formulován pouze v podobě doporučení.

Péče o památky zahradní a krajinářské architektury představuje zcela specifickou sféru činnosti

vazba autenticity památky na její dochovanou hmotnou substanci (v Evropě kámen, cihla, štuk, kov) nepochopitelná, nepřijatelná a ve své podstatě diskriminující. Nebere totiž v úvahu výtvory tolik typické



pro tyto kultury, a to vždy z nového materiálu vytvořené, avšak prastarou technikou provedené stavby či

zmíněných dokumentů, včetně jejich překladů. Problematikou této kapitoly se zabývají jak čeští, tak

výrobky z netrvanlivých materiálů (dřevo, hlína, sláma apod.). Jejich autenticita tedy není založena na

zahraniční autoři a jejich poznatky jsou pro zaměření této práce nadmíru dostačující.

fyzické existenci, ale na věrnosti dodržení autentické tradice. (Štulc, 2001)

Rozdílnost názorů ohledně rozebíraných dokumentů ve vztahu k památkám zahradní a krajinářské

architektury uzavírá Pejchal (2008b): „Vzhledem ke svému zaměření a způsobu vzniku mají výše zmíněné charty a dokument vztah především k zahradě jako k celku, pro práci s rostlinami jsou nedostačujícím vodítkem. Problémem je jak to, že chybí dostatečně propracovaná teorie památkové podstaty rostlinných prvků a zásady její aplikace v praxi, tak to, že některé výše uvedené zásady platné pro celý objekt a prvky z neživých materiálů lze u prvků rostlinných využít je obtížně.“ (Pejchal, 2008b)

Za jistý problém všech rozebíraných dokumentů je možné považovat i rozdílnost v jejich

interpretaci, která se pak projevuje především v odlišnostech v rámci jejich překladů do jiných jazyků. Například u Florentské charty - Článků 15 - 17, vztahujících se k zásadám restaurování a restituce, Pejchal (2008a) upozorňuje na rozdíly mezi anglickou a německou verzí charty, která místo pojmu restituce užívá termín rekonstrukce. Wimmer (2007) uvádí anglickou verzi Článku 16 Florentské charty, kde je místo českého pojmu restituce použit infinitiv to reconstruct (rekonstruovat), což potvrzuje, že pojmy restituce a rekonstrukce jsou často chápány jako synonyma (viz již kap. 4.1.3 Vymezení ostatních dílčích pojmů). Zde je však nutné uvést, že například Kroupa (2004) tyto dva pojmy roslišuje (viz následující kapitola).

40

Jak již bylo zmíněno, hlavním problémem je jistá „neurčitost“ a značně odlišná interpretace

4.4 CÍLE A PRINCIPY SOUČASNÉ PÉČE O PAMÁTKY ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ AR-

2) zisk „nejhodnotnější“ stavební etapy dochované stavby a úprava této stavby do „ideální“ podoby –

CHITEKTURY V ČESKÉ REPUBLICE

metoda: odstraňování „nevhodných“ úprav, přestavby a rozsáhlé rekonstrukce





Zaměřit kapitolu na současnou situaci v České republice ve vztahu k památkám zahradního

Tento způsob je širokou veřejností obvykle kladně přijímán, protože zpravidla splňuje její před-

stavy o „správné“ památkové péči (Kroupa, 2004).

umění je poměrně obtížné, jelikož, jak uvádí Pejchal (2010): „Péče o památky zahradního umění obvykle aplikuje myšlenky a přístupy památkářů jiných specializací. Nejčastěji se inspiruje - ať už vědomě či podvědomě - postupy uplatňovanými u (jednotlivých) stavebních památek. U větších zahrad a parků

3)

přizpůsobení památky soudobým nárokům a jejich udržení jako živé součásti dnešního života –

však lze považovat za přinejmenším stejně významný zdroj poučení péči o urbanistické celky.“

metoda: přestavba a větší zásahy do hmotné podstaty

(Pejchal, 2010)

Zde jsou naplněny požadavky soukromých majitelů památek, investorů a projektujících architektů

(Kroupa, 2004).

Pejchal (2010) dále uvádí, že úkolem památkové péče je zachovat našimi předky vytvořená

­cenná díla v co nejautentičtější podobě pro následující generace, avšak od jejího vzniku se v praxi i ­teorii střetávají naprosto odlišné koncepce. Po zapojení památkářů i jiných etnik a kultur, které jsou



Avšak rozhodujícím kritériem pro volbu jednoho z výše naznačených přístupů je dle Kroupy

svým vývojem a tradicemi zcela odlišné od evropských, dostaly tyto diskuze novou dimenzi. Diskuze

(Kroupa, 2004) základní postoj ke konkrétní památce, protože při novém zásahu do historického díla se

není ukončena a praktická aplikace úvah je poměrně obtížná a zdlouhavá. Stejně tak to platí pro péči o

„památkář nevyhnutelně stává interpretem (tvůrčím subjektem) a součástí historie díla“. Připouští, že

památky zahradní a krajinářské architektury, která je oproti ostatním specializacím tradičně zpožděna.

většina českých odborníků třídí památky z pohledu ochrany a péče do skupin podle druhu, popřípadě

Zatímco v německé jazykové oblasti se o nových podnětech často bouřlivě diskutuje (de Jong, Schmidt,

funkce. Proto pro nástěnné malířství, sochařská díla a hradní ruiny je prosazována konzervace, u převážné

Sigel, Hajós), v České republice skutečná diskuze ještě nezačala. Pokud se přesto o památkách zahradního

části architektonických typů převládá, a to nejen v České republice, rekonstrukční přístup – z důvodů

umění diskutuje, je problematika jejich rostlinných prvků obvykle zmiňována v obecné rovině. (Pejchal,

odlišné funkce architektury a z ní plynoucího odlišného požadavku na péči. (Kroupa, 2004)

2010)

Hlavním teoretickým problémem současné památkové péče je dle Kroupy (Kroupa, 2004)

polemika o tom, zda je možné v rámci památkové péče materializovat nedochovanou (ztracenou či nikdy

Z výše uvedených důvodů proto tato kapitola obsahuje především poznatky a principy ­uplatňované

neprovedenou) uměleckou myšlenku a zda je existence stavební památky uzavřenou nebo otevřenou

v současné památkové péči našeho státu, avšak vztaženo na stavební památky.

strukturou. Z toho tedy jasně vyvstává otázka: „Co je vlastně úlohou památkové péče?“ Ochrana Současná praxe české památkové péče ve smyslu nových zásahů do stavebních

architektonických památek z hlediska zájmů památkové péče se ve všech svých cílech liší od prosté

památek

obnovy stavební podstaty, která sleduje především funkční hlediska. Proto v konkrétních případech



nového zásahu ovlivňuje památkáře vedle teoretického východiska celá řada dalších faktorů – ze stavu

Současnou praxi (nejen) české památkové péče popisuje přehledně Kroupa (2004), dle kterého

samotné památky, intenzity zájmu společnosti na jejím zachování a obnově a dalších podmínek. Mezi ty

se nové zásahy do stavebních památek vždy odehrávají ve smyslu jednoho z níže naznačených scénářů:

patří především ekonomické a společenské podmínky a možnosti dodavatele stavby - často se pak jedná o rozhodující faktory a památkář mnohdy již nemá možnost uplatnit svoje představy. (Kroupa, 2004)

1) udržení dochovaného stavu (hmotné podstaty) památky – metoda: konzervace



Jak Kroupa (2004) podotýká, chybí popularizace tohoto přístupu u široké veřejnosti – laik

Kroupa (2004) svá tvrzení uzavírá slovy: „Obecně lze konstatovat, že čeští památkáři dospěli k

relevantním teoretickým postulátům v případě ochrany malířských a sochařských děl, ruin historických

postrádá hodnotu novosti, soukromý majitel uspokojení svých potřeb (Kroupa, 2004).

staveb, urbanismu historických měst a historických parků a zahrad. U dalších stavebních památek používá současná česká památková péče několik základních metod nebo jejich kombinace: konzerva41

ci, renovaci, restituci, rekonstrukci, rekonstituci.“ (Kroupa, 2004) Právě zde je jasně patrné, že Kroupa (2004) nechápe pojmy rekonstrukce a restituce jako synonyma, ale jako dvě různé metody obnovy památek.

V závěru však Kroupa (2004) důrazně podotýká, že konzervace (i přes svoje značné nedostatky)

bude vždy představovat základní metodu praktické památkové péče, na druhou stranu rekonstrukce, jejímž výrazným aspektem je negace času a zúžení autenticity pouze na integritu díla, může být věrohodná i nevěrohodná, ale ne původní ani pravá. Proto se rekonstrukce nemůže stát strategickým cílem ochrany památek, tím musí zůstat ochrana ve smyslu jejich údržby a konzervace. Na druhou stranu autor uvádí, že nejnovější poznatky prokázaly, že společnosti stačí dojem, nálada a atmosféra a k tomu nepotřebuje originál, stačí jí replika, rekonstrukce. Přesto představuje rekonstrukce opravdového nepřítele smysluplné památkové péče, protože navozuje pocit, že vše minulé se dá nahradit. (Kroupa, 2004) Shrnutí

Jak již bylo naznačeno v úvodu kapitoly, problematikou současné péče o památky zahradní a

krajinářské architektury se uceleně v české odborné literatuře téměř nikdo nezabývá, pokud ano, tak pouze v obecné rovině. Na druhou stranu je rozebíráno především téma péče o stavební památky, které je z hlediska literatury dobře zásobeno a její kvalita je vysoká. Tato kapitola byla v práci uvedena právě za účelem zjištění současně situace ve vztahu péče o památky zahradní a krajinářské architektury v České republice.

42

Popisuje v současnosti uplatňované postupy památkové péče, kdy „umělecké otázky“ vstupují do hry

4.5 MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

tehdy, když má být památka změněna, avšak samotný umělecký podíl je tabuizován. To znamená, že Jak již bylo naznačeno v kapitole 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk, problematikou

památkář se dnes nesmí řídit tvůrčími impulzy, jako tomu bylo v rané fázi památkové péče v 19. století.

moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury se zabývá pouze úzká skupina

Přesto, že byly některé ojedinělé nové návrhy realizovány, převažuje stále v teorii ta skutečnost, že

autorů, a to především zahraničních. V následující kapitole, pojednávající o možnostech a omezeních

vlastní výkony v památkové péči nejsou žádoucí, protože představují hrozbu pro vzhled památky. Ideální

použití moderních doplňků, je proto maximálně využito právě jejich poznatků. Z českých autorů se

památkář by se měl tímto nepsaným etickým kodexem řídit a měl by být „umělecky netalentovaný“.

touto problematikou opět zabývá pouze Pejchal (2008b). Pro její náročnost je zprvu nutné vymezit další

Ten, který má umělecké ambice, by se jimi měl řídit v tajnosti. Za scestné je také považováno podrobení

dílčí pojmy, které s moderními doplňky bezprostředně souvisí a které pro ucelenost této kapitoly nebyly

památkových záměrů (týkajících se památek zahradního umění) soutěži, jak je všeobecně přijímáno

zahrnuty již v úvodní kapitole 4.1.3 Vymezení dílčích pojmů, ale jsou rozebírány až nyní.

u projektů stavebních. Pokud se jedná o nový návrh, pak je přenechán k posouzení jiným, protože



se nejedná o památkovou péči. Wimmer (2007) konstatuje, že důvodem pro tabuizování kreativity v památkové péči je jednak všeobecné potlačení subjektivity v architektuře a krajinářské architektuře,

4.5.1 Kreativita v péči o památky zahradní a krajinářské architektury

obzvláště po roce 1960, ale především odstrašující případy, ve kterých bylo zneužito nového návrhu,

zničena substance nebo ušetřeno na seriózním výzkumu. (Wimmer, 2007)

Jako první je v souvislosti s moderními doplňky nutné uvést pojem tvůrčí památková péče,

zavedený v roce 1929 památkářem a architektem Rudolfem Estererem. Ten zastával názor, že památková Přesto však Wimmer (2007) zastává názor, že: „památková péče se nemůže obejít bez kreativity“.

péče nemůže požadovat pouze zachování (konzervaci) památek, ale jejím cílem musí být snaha o to, aby



byl objekt jako celek srozumitelný, popřípadě přiměřeně pozměněný. V nacistickém období a také ještě

Umělecká činnost je dokonce součástí jejího dojmu, což autor popisuje na následujícím příkladu:

v 50. a 60. letech 20. století bylo však podle tohoto hesla mnoho historických substancí zničeno a tvůrčí

„Jakmile se zasadí cibule tulipánu, není toto místo prokázáno, je opuštěno od konzervátorské části a

památková péče znamenala nadávku. Ten, kdo usiloval o tvůrčí památkovou péči se velmi rychle dostal

začíná část tvůrčí“. Nevázaná kreativita je samozřejmě škodlivá. Naopak vázaná kreativita znalosti

do podezření, že příliš lehkovážně vydává napospas cennou historickou substanci. (Wimmer, 2007)

sice neprohloubí, ale podporuje a doplňuje ta místa, kde předcházející výzkumy a pátrání selhaly. Tato kreativita je v památkové péči nezbytná - někdy více, někdy méně. Už samotná údržba a konzervace

Pro současně potřeby se Wimmer (2007) pokusil definovat tvůrčí památkovou péči jako: „…

vyžaduje kreativitu, což si mnozí nechtějí přiznat a každé další opatření jdoucí nad rámec vyvolává

přeměnu památek, která odporuje existenci, popřípadě dokumentaci a slouží k uspokojení stávajících

obavy. Svoji nezastupitelnou roli hraje vázaná kreativita i v případech, kdy i ta nejlepší dokumentace

požadavků.“ K tomu dodává Pejchal (2008b), že tvůrčí památková péče je odmítána z obavy, že by památky

selže a nepředpokládané problémy musí být odstraněny. (Wimmer, 2007)



zahradní a krajinářské architektury nebyly následujícím generacím předány v autentické podobě. Na druhou stranu však připouští, že cestou k vyřešení řady problémů, se kterými se památková péče potýká



Existence vázané kreativity v péči o památky zahradního umění by měla být prokázána rozdílnými

(specifika rostlinných prvků, mezery v historické substanci a historických dokladech, přizpůsobení

pracovními principy. Wimmer (2007) tyto principy rozděluje dle stupně vlastního uměleckého výkonu do

historických objektů současným požadavkům na využívání), je „…správně chápaná kreativita.“ Tedy

pěti kategorií, jejichž hranice jsou v praxi pohyblivé a v jednom objektu může být použito více principů

hledání optimální cesty k předání svěřených objektů dalším generacím v co nejautentičtější podobě.

zároveň. Uvedené postupy se často projevují jako alternativy v případech, kdy historická příslušnost

(Pejchal, 2008b)

není dokumentována nebo pouze nedostatečně. Wimmer (2007) tedy rozlišuje následujících 5 kategorií: 1)

kreativita údržby

Právě pojem kreativita je z hlediska tvůrčí památkové péče, a tedy i moderních doplňků, stěžejním

2)

kreativita interpretace

pojmem (autorka práce, 2013). Proto je velice důležité, aby se základem kreativity staly nejen hluboké

3)

kreativita analogických závěrů

znalosti problematiky, ale také respekt k objektu a jeho tvůrcům (Pejchal, 2008). Takové pojetí kreativity

4)

kreativita dotvoření/přetvoření (evokace)

pak Wimmer (2007) označuje jako vázaná kreativita (viz dále). Právě Wimmer (2007) se problematikou

5)

kreativita vázaných nových návrhů

kreativity v památkové péči zabývá do hloubky, není však vyloučeno, že se jedná o jediného autora.

(Wimmer, 2007)



43

V souvislosti s těmito kategoriemi vymezuje Pejchal (2008b) také kreativitu obnovy.

schematicky. Konkrétní druhové složení, počet a rozmístění rostlin jsou určeny realizací, která však zdokumentována není. Proto se přistupuje ke vzorům, které jsou lépe zdokumentovány než řešený

Kreativita údržby

objekt. V úvahu pak přichází jiná díla stejného tvůrce či učebnice z období vzniku zahrady. (Wimmer, 2007) Do určité míry jsou nápomocné i údaje o období introdukce cizích rostlin na dané území a o době



Z hlediska prostorového uvážení vyžaduje údržba rozhodnutí tvůrčí povahy, je tak součástí

vzniku kultivarů (Pejchal, 2008b).

každého procesu péče (Wimmer, 2007). Jak Pejchal (2008b) uvádí, vyplývá tato skutečnost ze specifik rostlinných prvků. Pečovatel tak musí přijímat řadu rozhodnutí z hlediska vzhledových a dalších vlastností



objektu, aniž by na ně původní návrh dával jednoznačnou odpověď (pokud je vůbec k dispozici). K

elementů – povrchy cest, jednoduché schody, zábradlí, mírná modelace terénu či jednoduché lavičky.

těmto rozhodnutím patří např. počet sečí trávníku, „cílová“ výška tvarovaných živých plotů a stěn,

Na analogiích je založena i metodika Conjectural Replanting harvardského profesora Marka Lairda

podhlednost či nepodhlednost stromových skupin, adekvátní náhrada za taxon poškozený kalamitní

(aplikováno např. v zahradě zámku Schloss Hof – pozn. autorky) (Wimmer, 2007).

chorobou atd. Velkou kreativitu pečovatele pak vyžaduje kontinuální obnova dlouhověkých dřevinných



Wimmer (2007) také připouští, že analogií je možné využít i v případě podřízených stavebních

prvků v rámci „běžné“ údržby, obzvláště u neformálních kompozic. Kreativní pečovatel tak představuje jednu ze základních podmínek toho, aby se „přerušil bludný druh od restituce k restituci.“ (Pejchal, 2008b) Kreativita interpretace

Práce podle dochovaných historických předloh jsou běžný postupem oprav a obnov a úkolem

zahradně - historického výzkumu je prohloubit znalosti zahradnické praxe minulosti, a tím pokud možno co nejvíc zredukovat prostor pro interpretaci. Avšak i podrobný plán se při maximálním zvětšení ukazuje jako naprosto nedostačující a každá linie vyžaduje interpretaci. Problém nastává také v odhadu použitého materiálu (např. pro vyplnění barevných ploch broderií) či některých terénních modelacích. Pokud památkář předlohu pouze mechanicky zvětší a odmítne intepretaci, docílí tak pouze nedokonalého řešení, které se chová jako „počítačem vygenerovaný překlad cizojazyčné předlohy“. Potřeby interpretace potřebují všechny historické plány. Pokud existují historické seznamy rostlin, tak mohou být rovněž provedeny nepřesně a musí být interpretovány. Z toho vyplývá téměř vždy prostor pro interpretaci. V této souvislosti je však eticky pochybné vědomě rozhodnout proti dokumentované formě, aby se zrealizovalo něco jiného, co se zdá jako vhodnější řešení. (Wimmer, 2007)

Obr. 14 - Květinové výsadby v zahradě zámku Schloss Hof v Rakousku obnovené metodou Conjectural Replanting - semena rostlin dovezena ze zahrady Thomase Jeffersona ve Virginii (foto autorka 2012)

Kreativita analogických závěrů

Kreativita dotvoření, přetvoření (evokace)

Jedná se o postup, při kterém je pro určitý objekt adaptována historická předloha z jiného objektu



(Pejchal, 2008b). Pouhé kopírování takového cizího vzoru ovšem nestačí, je nutné jej přizpůsobit



místním podmínkám a interpretovat. Vnesení nové formy je mnohdy považováno za nevhodné. Avšak

Tento způsob spočívá v navrhování ve stylu určitého umělce nebo historického období. Do jaké

míry je tento přístup možný a úspěšný, je zcela individuální a v žádném případě nezaručené. Podle

historické plány ukazují skupiny porostů, plochy keřů a květinové záhony pouze v obrysech a

vědomí, vůle a schopností návrháře je výsledek buď více či méně mylný nebo je „prozrazena“ současnost. 44

Neúspěšné pokusy ve formálních zahradách vedly k tomu, že je tento způsob v současnosti spíše zamítán.

4.5.2 Možnosti a omezení moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské

Určitou výjimkou mohou být Conjectural Replanting, které plynule přechází od analogických závěrů k

architektury

evokacím. (Wimmer, 2007)

Otázka odůvodnění, oprávnění evokace není právně podložená a spadá do oblasti památkářské

Ještě než bude podrobně rozebrána problematika moderních doplňků, je nutné věnovat část této

kapitoly tématu „mezer”, tedy chybějících částí památky, které se nedochovaly.

etiky, její umělecká hodnota pak do památkářské estetiky. Charty ji odmítají nepřímo a i v literatuře se o evokaci sotva pojednává, protože se jedná především o vzhled daleké minulosti a není považován

Uzavření mezer

za současný model. Přesto je za určitých okolností evokace použita pro „uzavření mezer“ (viz dále). Totéž platí i pro analogické závěry. Evokací a analogickými závěry vzniká něco nového, co může být



po ­uplynutí času opět podrobeno otázkám památky. Při posuzování musí být provedeny analýzy, které

o autentické podobě památky. Rozsah mezer může kolísat od nedostatečné podrobnosti a přesnosti

objasní umělecké dílo. Díky nim by se mělo zabránit tomu, aby zfalšovaná zahrada byla prohlášena za

existujících poznatků až po jejich úplnou absenci pro určitou část památky. Tímto rozsahem neznalosti

památku. (Wimmer, 2007)

jsou pak určeny i výše zmíněné pracovní principy – interpretace, analogické závěry, evokace a vázaná

Mezery v historické substanci a v historických dokladech představují chybějící informace

nová tvorba. (Pejchal, 2008b) Kreativita vázaných nových návrhů

Dokud památka neobsahuje žádné mezery, nevznikají ani žádné etické či estetické problémy.

Jedná se o návrhy, které přijímají určité principy historické epochy, ale jsou zřetelně rozeznatelné

Dokonalá dokumentace umožňuje dokonalé provedení pomocí dobré techniky a tvůrci rozhodnutí jsou

jako výtvory současnosti. Příklady takového zacházení je u historických zahrad dodnes vzácné

osvobozeni od jakékoliv subjektivní zodpovědnosti. Často chybí jen malé části. Vzhledem k chybějícím

(např. zámky Dyck, Husum, Blumengarten v Herrenhausenu, Herrengarten v Muskau, oranžerie v

květinám na malbě musí eticky smýšlející restaurátor odmítnout imitaci chybějících částí a stabilizovat

Drottningholmu či pavilon v Kammergarten v Schönbrunnu). (Wimmer, 2007)

mezeru neutrálně zbarveným plátnem. Nicméně se může stát, že si objednatel děr neváží a trvá na jejich doplnění. Takový doplněk není trestným činem, ale přináší s sebou riziko etického nebo uměleckého



Právě tento způsob použití kreativity v památkové péči (vázaný nový návrh) v sobě skrývá

odsouzení restaurátorů. (Wimmer, 2007)

­podstatu moderních doplňků, jak bude rozebráno dále.

V zahradách se tyto případy stávají obzvlášť často. Nezdokumentované mezery jsou přímo

pravidlem a snaha o jejich uzavření je velká. Jen zřídka bývá známo druhové složení dnes již neexistujících skupin dřevin či jejich vzájemný odstup. U květinových výsadeb je uznáno jejich dotvoření nebo nové vytvoření, pokud nejsou zdokumentovány. Více se diskutuje o skupinách stromů. Pokud mezer existuje mnoho, znamenalo by to ponechat nedostatky a vzdát se do značné míry zahrady jako uměleckého díla. Je tedy jasné, že zahrada, ve které se uhynulé rostliny nesmí nahradit, po nějakém čase zanikne. Mezery jsou sice z pohledu památkové etiky „čisté“ a při jejich ponechání nemůže být nic špatně ­zrekonstruováno. Ale čím déle mezery existují, tím obtížnější bude odůvodnění jejich odstranění v souladu s památkovou etikou. Zvláště obtížné jsou pak spory o délce trvání mezery. Tento spor je častý při opětovné výstavbě zničených budov a při dosadbách mezer v alejích. Avšak diskutuje se o tom, že se mezery mohou stát součástí památky. Tento neobvyklý argument je však přesvědčivý pouze tehdy, pokud musí být mezery z vážných důvodů přijaty jako součást historie památky. Na „odvahu k mezeře“ se nelze odvolávat neomezeně - zvláště pak u staveb zvyšuje jejich přítomnost negativní účinky povětrnostních vlivů. Je 45

tedy jasné, že ponechání mezer v historických zahradách na delší dobu je nemožné, jelikož se jejich

výzdoby“ (Čl. 5) a také její okolí (Čl. 6), někdy je také z pohledu charty změna nevyhnutelná (Čl. 9).

substance neustále „rozrůstá a plyne“. (Wimmer, 2007)

Přípustnost změn se liší ve francouzské, anglické a německé verzi. V anglické verzi, je francouzské tvrzení „restaurování je činnost, která musí držet výjimečný charakter“ interpretováno tak, že restaurování

Wimmer (2007) dále uvádí, že velikost mezery je údajně měřítkem „přijatelnosti“ či „podlosti“

vyžaduje vysoké odborné znalosti, zatímco německý překlad slovního spojení „výjimečný ­charakter“

doplňků. Malá mezera smí, musí být doplněna, velká ne. To může být pochopitelné u maleb, které

leží blízko tomu, že restaurování je lepší vůbec nevykonávat. To odpovídá i Dehiovu „konzervovat,

jsou samy o sobě jasně ohraničená umělecká díla a velikost mezery je možné odhadnout. U zahrady

nerestaurovat“, ale nejspíš to není záměrem charty. Estetické a historické hodnoty památky by měly být

je však často mnohem těžší stanovit její hranice. Wimmer (2007) si klade otázky: „Neutváří zahrada s

podle francouzské a anglické verze ukázány (Čl. 9), což změnu vyžaduje. Německý překlad mluví pouze

budovami celek? Když je budova dobře zachovaná a zahrada ne, jak je možné vypočítat velikost mezery?

o odhalení a v žádném případě změnu nepředpokládá. (Wimmer, 2007)



Když zahrada leží na území památky v dobře zachované vesnici, ve starém městě, když je obklopena a spojena s krajinou, kde jsou její hranice?“ Na tyto otázky autor vzápětí odpovídá, že „nejsou stanovena



žádná závazná pravidla, podle kterých lze hranice jasně stanovit.“ Pokud se však zahrada jasně omezí

prostřednictvím obnovy (restaurování) a moderních doplňků (Čl. 9 – 13). Obnova (restaurování)

na pozemkové parcely, nabízí se další otázka, zda je celý pozemek uměleckým dílem nebo jsou její

chybějících částí se musí zakládat na respektování originální substance a autentických dokumentů.

jednotlivé části (terasy, aleje, květinové výsadby), které představují díla různých osobností, samostatné

Zůstává otevřeno, co se ve francouzštině a němčině skrývá pod pojmem autentické dokumenty – zda

umělecké jednotky. Je tedy jasně, že velikost mezery v substanci zahrady proto nemůže být závazně a

se jedná pouze staré fotografie nebo jen staré plány, jejichž průkaznost je nejasná či milná. Problém

dostatečně přesně stanovena. Jako objektivní měřítko v diskuzi o připuštění doplňků je velikost mezery

nepřesných dokumentů charta neřeší, pouze uznává, že na základě estetických nebo technických poznatků

proto sotva vhodná. Může poskytnout pouze estetické argumenty. Důležitá totiž není velikost mezery,

mohou být chybějící nebo nezdokumentované části památky doplněny. Obnova na základě hypotézy a

ale její významnost v rámci celkové struktury díla zahradního umění. (Wimmer, 2007)

spekulací se odmítá. Doplněk se navíc musí odlišovat od dochované kompozice a nést „znaky dnešní

Zatímco zákony mluví o změnách pouze všeobecně, rozlišuje Benátská charta změny

doby“. To může být chápáno tak, že je zakázáno napodobování a povolen nový návrh. Požadavky Možnosti a omezení moderních doplňků

kladené na doplňky zahrnují nutnost harmonického včlenění do celku a zároveň odlišení od původních částí tak, aby se zamezilo falsifikování památky. (Wimmer, 2007)



Přesto, že se Wimmer (2007) vyjadřuje především k situaci památkové péče v Německu, je

uvedení následujících skutečností pro pochopení problematiky nezbytné:



Zatímco Benátská charta vyžaduje dokumenty autentické, Florentská charta dokumenty

nevyvratitelné. V praxi jsou téměř všechny historické dokumenty přesné pouze do určité míry. Tento

Nejen v Německu, ale i mnoha jiných státech, se poškození a zničení památek týká trestního

problém není nijak důrazně ošetřen. Nepřesnými zdroji jsou myšleny pouhé domněnky o historickém

práva, zatímco památkové právo řídí zachování památek. Změny památek podléhají pravidlům

charakteru památky. Pro tyto případy charta uvádí možnost analogických závěrů nebo nových návrhů.

památkové ochrany, která se v některých zemích vztahuje také k opravám, případně obnovám. Povolení

Vyhýbá se však vysvětlování a říká pouze: „Pokud zahrada úplně zanikla nebo pokud máme k dispozici

změn je zamítnuto v případech, kdy by došlo k narušení vzhledu, uměleckého účinku, popřípadě vysoké

jen hypotetické prvky o jejím postupném vývoji, pak nelze realizovat restituci, jež by navazovala na

památkové hodnoty. Ačkoliv se mnoho zákonů vyhýbá v tomto bodu slovu umělecký, je zřejmé, že

pojem historické zahrady“ (Čl. 17). (Wimmer, 2007)

vzhled hodnocen není, ale může být pouze esteticky posouzen. Pokud změna památky zároveň zapříčiní Wimmer (2007) se ohledně překladu Článku 17 od Eriky Schmidt (německý překlad totožný s

její narušení či poškození, nemůže to regulovat žádný zákon, pouze se při hodnocení zohlední zájmy



památkové péče. Charakter doplňku památky je tedy určen nezávisle na zákoně. V tomto případě je

českým překladem, pozn. autorky) vyjadřuje tak, že tento článek charty je vlastně zbytečný, jelikož je

možné odvolat se na Benátskou a Florentskou chartu, které sice nemají právní charakter, nicméně jsou

chápan tak, že nová zahrada není historická zahrada a rekonstrukce bez nevyvratitelné dokumentace – tj.

respektovány převážnou většinou evropských památkářů. (Wimmer, 2007)

analogické závěry a nová tvorba, jsou nepřípustné. Formulace je tedy nešťastná, neboť pokud je brána vážně, měla by vést k tomu, že navzdory varování zůstane zahrada nebo její část, které se to týká, vlivem



Podle Benátské charty, která se v první řadě týká staveb, se u památky nesmí měnit „uspořádání

památkové péče navždy odebrána. (Wimmer, 2007) 46

Čas a míra stylizace

Jak již bylo naznačeno v kapitole 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk, významnou roli v

použití moderních doplňků hraje míra stylizace. Jak konstatuje Pejchal (2013), výrazně stylizované řešení může respektovat historické struktury stejně dobře či lépe než méně výrazná stylizace (Pejchal, 2013). Rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury je v této práci cíleně zaměřen na výběr těch objektů, které se od sebe vzájemně liší i mírou stylizace, čímž je usnadněno její pochopení (viz. kap. 5. Rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury).

Velice podstatnou roli v posuzování moderních doplňků hraje také čas jako čtvrtý rozměr. Je tedy

nutné si uvědomit, že doplňky, které byly v době svého vzniku vnímány jako soudobé a moderní, mohou být dnes už považovány za součást historické hodnoty celého objektu (např. Ivar Otruba – kruhové výsadby z 2. pol. 70. let 20. století před lednickými jízdárnami). Je tedy nutné si uvědomit, že pojmy moderní doplněk a historická památka se vzájemně propojují. (Pejchal, 2013) Obr. 15 - Každoročně obnovované kruhové záhony před zámeckými jízdárnami v Lednici od Ivara Otruby (foto autorka, 2012)

Proč tedy přistupovat k moderním doplňkům?

zahradního umění není dlouhodobě možné.

Tato otázka logicky vyplývá z výše uvedených informací. Snad jako první důvod, proč přistoupit

k volbě nového návrhu části, která tvoří mezeru v objektu památky zahradního umění, je samotná



„legalizace“ doplňků v Benátské chartě:

diskutována. Mnoho památkářů totiž odmítá nový návrh a obávají se nekontrolovatelné vůle tvoření,

Přesto se cestou moderních doplňků postupuje pouze vzácně a vždy je tato volba hojně

která uškodí substanci a ohrozí její historickou průkaznost. (Wimmer, 2007) Mezi největší propagátory „Prvky, určené k tomu, aby nahradily chybějící části, se musí včlenit do celku harmonicky, ale zároveň se

vázaných nových návrhů (moderních doplňků) patří například Erik A. de Jong, Erika Schmidt a Brigitt

i odlišovat od původních částí tak, aby restaurování nefalsifikovalo dokument umění a historie.” (Čl. 12)

Sigel (publikace Der Garten – ein Ort des Wandels: Perspetiven für die Denkmalpflege). Jak však zdůrazňují, je nutné vyvarovat se tomu, aby zahrada místo snahy uzavřít mezeru ve finále nepůsobila

„Doplňky mohou být trpěny, jen pokud respektují všechny části týkající se budovy, její tradiční rámec,

„kolážovitě“. (de Jong et al. 2006)

rovnováhu kompozice a vztahy s prostředím.” (Čl. 13) (Mezinárodní, 2007)



K moderním doplňkům se dále vyjadřuje například Stoffler (2004) – zastává názor, že samotné

konzervování historických zahrad, které se zachovaly pouze ve fragmentech, má své hranice, což je

Wimmer (2007) k tomu dodává, že Florentská charta pak tato doporučení „nevyřčeně uplatňuje“

případ objektů, které již víceméně podléhají stanovištním podmínkám. V takových případech jsou nároky

(Wimmer, 2007).

na tyto plochy úspěšné pouze tehdy, pokud se podaří prokázat, že jsou významné pro širokou veřejnost. To se musí stát prvořadým cílem, stejně jako originální podání, reklama a „otevření“ budoucím vyhlíd-



Druhým důvodem může být ta skutečnost, že pokud mají památky sloužit k tomu, abychom

kám. V případě služeb památkové péči musí být moderní návrh na této skutečnosti postaven a podporo-

předávali dalším generacím to, co jsme sami od předků zdědili, měli bychom se snažit o to, aby byly

vat její cíle. Změněný požadavek využití by se měl rovněž stát jeho návrhovým parametrem jako reakce

památky co nejdéle „celistvé“. A jak již vyjádřil Wimmer (2007), ponechání mezer v památkách

na změnu okolí. Nový návrh může dále „vyprávět příběh místa dnešními výrazovými prostředky”, aniž 47

by byl návštěvník klamán historizující fikcí. Tento postup však vyžaduje jasně stanovené podmínky, ve

Perspektiven für die ­Denkmalphlege: „Je historická zahrada od roku 2006 v první řadě „místo změny“

kterých bude pole mezi památkovou péčí a investorem, stejně jako projektantem, vymezeno. (Stoffler,

(ein Ort des Wandels - pozn. autorky) nebo nadále „místo vzpomínky“ (ein Ort der Erinnerung - pozn.

2004)

autorky) pro udržování a obnovu - jak to odpovídá vždy ­uplatňovaným zásadám všeobecné památkové



péče?“ Hajós (2006) je tedy toho názoru, že pokud je zahrada chápána jako místo změny, představuje

Stoffler (2004) dále vymezuje 5 základních požadavků, které musí být v rámci soudobé tvorby v

to pro památkovou péči značné riziko. Vzpomínku lze udržet pouze tehdy, kdy je památka autenticky

péči o památky zahradní a krajinářské architektury dodržovány:

chráněna, ale také v názorné formě obnovena. Přitom je nutné dbát na to, aby byla respektována nejen hmotná substance, ale také historické nebo náboženské funkce, řemeslné tradice a v neposlední řadě

1) Návrhu musí předcházet zhotovení odborného, bezchybného památkového posudku jako

také role symbolické identity. V knize vášnivě prezentovaná kritika na re­konstrukci staví dle autora na

bezpodmínečně nutný základ pro diskuzi. Průzkum by měl zahrnovat popis historického vývoje a

80. letech minulého století a dnes už není aktuální jako tenkrát. ­Je­dnostranné odmítnutí rekonstrukce

stávajícího stavu, stejně jako ohodnocení památkové hodnoty. Musí být stanoven rámec, uvnitř kterého

zahrad se proto může stát v mnoha případech dokonce osudné (autor uvádí příklad chybných přístupů

se bude návrh odehrávat.

ve švýcarské Rechberggarten – podrobně viz kap. 5. Rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury). (Hajós, 2006)

2) Jako garance otevřeného a mnohotvárného procesu plánování se nabízí i u malých objektů rozvinout koncept v rámci odborně řízených soutěží. Soutěže poskytují dobrou příležitost, aby byla informována



veřejnost a byl jí přiblížen význam místa. Současné návrhy týkající se památek zahradního umění se

protože jsou ještě „mladá“ na to, aby mohla být objektivně posouzena z hlediska historického vývoje -

nesmí stát záležitostí zájmu vnitřní správy nebo soukromé osoby.

a vkus je, jak známo, subjektivní a rozdílný. Památková péče by měla pouze odpovědět na otázku, zda taková nová umělecká díla ohrožují historickou průkaznost zahradních děl (a děl obecně) nebo ne. “

3) V místech, která dnes už pochopitelně mají svoji historickou hodnotu, musí být debata o novém

(Hajós, 2006)

návrhu hlavním tématem. Nový návrh však není myšlen jako historizující napodobenina, nýbrž jako doplněk, doplňková práce a ve smyslu Čl. 9 Benátské charty musí „nést stopy naší doby“. Ty by neměly



stát v popředí, nýbrž hledat rovný, oprávněný dialog s památkou. Zásah do historické substance musí

Dle Hajóse (Hajós, 2006) může praktická památková péče zdůvodnit a vykonat ochranářský

status pouze u jasných děl příslušné epochy a z důvodu dokončení těchto historických děl. Dále uvádí,

být jasně prokazatelný.

že: „historie není to, co je, ale to, co společnost, včetně vědy, považuje za důstojně památné.“ Dalším ­diskutabilním tématem jsou dle autora polemiky o tom, zda má být historická zahrada „otevřeným

4) Nový návrh není plánován jako dočasná instalace, ale je chápán jako trvalý doplněk. Měl by být z

památníkem” či ne. Prohlášení o otevřeném památníku může mít nejen v praxi, nýbrž také v teorii

okázalého a trvanlivého materiálu, aby mohl dále „vyprávět příběh zahrady“. Míra vynaložené péče

nebezpečné důsledky pro památkovou péči a nápadné zvýraznění „změny“ zcela jistě zkomplikuje veřejné

musí být založena na finančních možnostech.

přijetí pro zachování a udržení kulturního dědictví. Ve skutečnosti není nic namítáno proti soudobým doplňkům, ale pouze pokud se podřizují historické nadváze celku. Po dlouhé fázi falešných rekonstrukcí

5) Protože stavební změny na území památek jsou často značné, jako přesvědčivý návrh je považován

(do konce 80. let minulého století) nemůže člověk nyní upadnout do druhého extrému - na jednu stranu

ten, který reaguje na ztrátu prostorotvorné architektury nebo který zahrnuje nová stavební omezení v

radikální konzervace, na druhou stranu vydat napospas ztracené části významné zahrady jednoduchým

okolí památky.

moderním, uměleckým výtvorům. Svoji kritiku uzavírá Hajós (2006) tvrzením, že Švýcarsko jako stát,

(Stoffler, 2004)

Hajós (2006) dále uvádí: „Nová umělecká díla jako taková by neměla být památkářem oceňována,

který nebyl poznamenán dopady světových válek, vždy přijímalo mladé umělecké snahy v architektuře euforicky (opět reakce na autory zmíněné knihy). (Hajós, 2006)

Všem výše zmíněným autorům, a především autorům publikace z roku 2006 Der Garten – ein

Ort des Wandels: Perspetiven für die Denkmalpflege (de Jong et al., 2006), oponuje rakouský autor



Géza Hajós (2006) ve svém příspěvku Ein Ort des Wandels oder ein Ort der Erinnerung?: gefährliche

Na závěr kapitoly je nutné dodat, jak konstatuje Wimmer (2007), že: „není zcela jasné, jak daleko

může ohleduplnost jít a jak výrazně může být omezena samostatnost nových návrhů.” V souvislosti s tím 48

pak Wimmer (2007) cituje názory dalších autorů:

Wimmer (2007) rozlišuje:

„Nově navržená část by měla posílit podstatu, poselství prvotní myšlenky.“ (Christian Renfer) „Soudobé doplňky se musí podřídit historické substanci.“ (Géza Hajós)

1) novostavbu jako kopii zaniklé stavby

„Nový návrh by neměl stát v popředí, ale hledat společný, oprávněný dialog s památkou“. (Johannes

2) novostavbu jako parafrázi zaniklé stavby

Stoffler)

3) novostavbu jako nové tvůrčí dílo

„Uctivý vztah k práci předchůdců, kteří se nezalekli formy svojí doby, je dnes rovněž možný jako v praxi krajinářských architektů 18. a 19. století.“ (Erik de Jong)



(Wimmer, 2007)

představují novostavby jako nová tvůrčí díla nejčastější případ nahrazování proluk po zaniklé zástavbě.

Na rozdíl od obav z moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury,

Patrný rozdíl je však v pojetí těchto novostaveb - na rozdíl od moderních doplňků nemusí bezpodmínečně

Hlavní důvod, proč výše zmínění autoři (vyjma Hajóse) upřednostňují nové kreace oproti

vycházet ze specifických znaků stavby, která na dotyčném místě stála. (Kuča et al., 2004) Jinými slovy

provedení rekonstrukce je ten, že rekonstrukce je dle jejich názoru „nová“ a současná umělecká

řečeno – moderní doplňky by vždy měly určitým způsobem odkazovat na historickou podobu té části

interpretace zahrady také, přesto „pravdivější“ (de Jong et al. 2006).

zahrady, kterou nahrazují.

Shrnutí

Pokud je výše nastolená situace v Německu, Rakousku a Švýcarsku zcela běžná - tedy, že se o

moderních doplňcích bouřlivě diskutuje, avšak k jejich realizaci se již přistupuje méně často, je možné konstatovat, že v České republice se s největší pravděpodobností o moderních doplňcích diskutuje ještě mnohem méně. Závěrem je důležité opět připomenout, že při posuzování moderních doplňků je vždy nutné brát na vědomí tu skutečnost, že doplněk vždy „doplňuje“ celek, který musí být již na začátku pevně stanoven, aby se předešlo diskuzím, zda se jedná o nově vytvořený celek či skutečně pouze o moderní doplněk.

Jak již bylo několikrát naznačeno, úvahy o moderních doplňcích publikují výhradně zahraniční

autoři (Wimmer, 2007; de Jong et al., 2006; Hajós, 2006, Stoffler, 2004), jejichž poznatky z českých autorů dále rozvíjí především Pejchal (2008b). Publikace výše zmíněných autorů jsou podrobné a z hlediska kvality zcela dostačující, proto byl obsah této kapitoly založen právě na jejich poznatcích.

Moderními doplňky se čeští krajinářští architekti samozřejmě zabývají, avšak s mnohem menší

„odvahou”, než jaká je patrná například v Německu. Na rozdíl od zahraničních kolegů, čeští památkáři o moderních doplňcích veřejně nediskutují, proto chybí i na toto téma zaměřená literatura.

Obdobnou problematikou, jakou jsou moderní doplňky, avšak týkající se stavebních památek, se

z českých autorů zabývá Karel Kuča v publikaci Novostavby v památkově chráněných sídlech (Kuča et al., 2004). Autor pojednává o možnostech „vypořádání” se s prolukou po zaniklé stavbě a obdobně jako 49

ROZBOR

5. ROZBOR POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

Tato část

práce je koncipována jako navazující na literární část za účelem představení

konkrétních historických objektů s použitím moderních doplňků. Výběr objektů je nastaven tak, aby čtenáři představil co nejširší škálu možností v přístupech k nedochovaným částem památek zahradní a krajinářské architektury za pomoci moderních doplňků. Celkem bylo vybráno 7 příkladových objektů, zahrnut byl i projekt, k jehož realizaci nedošlo (Klášterní zahrady na ostrově Reichenau). Analyzované objekty pak spadají do kategorie moderních doplňků, které dle vztahu k historické podobě zahrady nahrazují její nedochované prvky (části). Pouze poslední dva objekty (Kabinettsgarten v Mnichově a Klášterní zahrady na ostrově Reichenau) se pohybují již na hranici definice moderního doplňku. Důvod jejich uvedení je pak součástí kap. 7. Diskuze.

Z tuzemských objektů je uvedena zahrada zámku Troja v Praze, zbylá část této kapitoly je pak

věnována zahraničním příkladům z Rakouska, Německa a Švýcarska, kde se již problematika moderních doplňků veřejně diskutuje a mnohem výrazněji promítá praxe. Některé rozebírané objekty byly osobně navštíveny autorkou práce, u jiných bylo využito literárních pramenů, přejaté fotodokumentace a jiných zdrojů informací.

51

5.1 Česká republika 5.1.1 Zámek Troja v Praze Lokalizace: Praha - Troja, Česká republika Historický celek: zahrada zámku Troja Moderní doplněk: tvarované vegetační prvky na horní terase a ve spodní části zahrady Autor MD: Otakar Kuča Realizace: 1983 - 1989 Investor: Galerii hlavního města Prahy Význam MD v rámci celku: celoobjektový Historický vývoj:

Původní ves Zadní Ovenec byla v poslední čtvrtině 17. století zásadním způsobem změněna

díky výstavbě letního reprezentačního šlechtického sídla Václava Vojtěcha Šternberka a jeho manželky Clary z Maltzamu (Pacáková-Hošťálková et al., 2000). Manželé si nechali Trojský zámek postavit roku 1680 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye. Je navržen jako vila vrcholného římského baroka, jejíž nezbytnou součástí je i terasovitá zahrada. Její návrh je připisován Jiřímu Seemanovi, stejně jako návrh přilehlé štěpnice. Nad zámkem byla založena vinice sv. Kláry. Zahrada i její ostatní části byly dokončeny během deseti let od dokončení budovy zámku. Co se týče terénu, zahrada se rozprostírá ve dvou výškových úrovních, na horní terasu zahrady vede ze zámku dvouramenné schodiště s grottou a bohatou sochařskou výzdobou. Po smrti Václava Vojtěcha ze Šternberka v roce 1708 se majitelkou komplexu stala hraběnka z Pötingů. Po ní sídlo převzal Jan ze Šternberka, za jehož života byl komplex v roce 1757 vážně poškozen pruskými vojsky. V roce 1763 koupila zámek Marie Terezie, aby jej věnovala Ústavu šlechtičen. Poté byl odkoupen Janem Václavem Asterlem z Astfeldu a Vydří a následně zděděn Františkem z Astfeldu. Od roku 1832 byl vlastníkem komplexu klášter alžbětinek a milosrdných bratří, který jej získal odkazem. (Pacáková-Hošťálková et al., 2000) V roce 1882 se novým majitelem stal kníže Ferdinand Windischgrätz, který nechal v dolní části zahrady vysadit lipové aleje do tvaru kříže a na zbylých plochách a na nádvoří zcela volnou skladbu listnatých a jehličnatých stromů (Kuča, 2010). Hvězdicová dispozice zůstala zachována, stejně jako vinice. Posledním soukromým majitelem komplexu byl Alois Svoboda, který jej roku 1920 daroval státu za účelem vybudování zoologické a botanické zahrady. (Pacáková-Hošťálková et al., 2000) Opravy po 1. světové válce byly provedeny pro účely Národní galerie. Po 2. světové válce zajišťoval správu Ústřední národní výbor hlavního města Prahy, v

Obr. 16 - Lokalizace moderních doplňků v zahradě zámku Troja - situační plán od Otakara Kuči (Kuča, 2010 - upraveno)

roce 1963 byl komplex převeden na Galerii hlavního města Prahy. V té době proběhly další opravy jak 52

zámku, tak částečné úpravy zahrady. (Pacáková-Hošťálková et al., 2000) Od 3. 5. 1958 je zámek spolu se zahradou chráněn jako kulturní památka České republiky (Trojská, 2012). Od roku 1989 je zámek Troja zpřístupněn veřejnosti (Zámek, 2001). Často je také nazýván jako Šternberská vila (PacákováHošťálková et al., 2000). V roce 2002 byla zahrada výrazně poničena roku 2002 během povodní. Ihned však začaly obnovovací práce a bylo opět docíleno stavu před poničením. (Otruba, 2007)V blízkosti komplexu se nachází Zoo Praha a Botanická zahrada hlavního města Prahy.

Ač by se na první pohled zdálo, že se zcela jistě jedná o zahradu francouzskou, Kuča (2010)

tuto domněnku vyvrací, především kvůli tvaru hvězdice ve štěpnici, která je známá z italských zahrad z 1. čtvrtiny 17. století. (Kuča, 2010) V případě Troje je totiž často přehlížen vývoj italského urbanismu a zahrad 17. století a vývoj barokní zahrady v protireformační střední Evropě, s výskytem typických prvků nezávislých na vývoji francouzské zahrady (např. Libosad v Kroměříži). Dle Kuči (Kuča,2010) představuje šternberská letní villegiatura barokního následovníka rožmberského renesančního kasina Kratochvíle. (Kuča, 2010)

Ještě před poničením zahrady v roce 1757 byla její podoba zachycena kresbou F. B. Wernera z let

Obr. 17 - Letecký snímek zahrady zámku Troja (Zámek, 2013b)

kolem roku 1740, která byla J. G. Ringlem převedena do mědirytiny (uvedena na str. 20, Obr. 3). Jedná se o velmi cennou rytinu, která zobrazuje podobu zahrady po jejím dokončení. (Pacáková-Hošťálková et al., 2000) Hlavní osa zahrady vychází z budovy zámku (letohrádku) a ubíhá přes dvouramenné schodiště

Obr. 18 - Tvarované vegetační prvky z Buxus sempervirens na horní terase zámecké zahrady (foto autorka, 2012)

z horní terasy jižně směrem na terasu dolní a hlavní branou dále do krajiny. Z mědirytiny nelze zcela určit přesnou podobu horní terasy, s největší pravděpodobností se však jednalo o parter s broderiemi, lemovaný výsadbou stromů a dvěma fontánami umístěnými po stranách hlavní osy. Dolní část zahrady byla tvořena trojúhelníkovými výsečemi osazenými stromy v pravidelném rastru, centrálním vodním prvkem a velkoplošnými broderiemi. Z východu přiléhá k zahradě štěpnice s hvězdicovou dispozicí.

Výše uvedené časté změny ve vlastnictví komplexu se projevily i na podobě zahrady. Zásadní

bylo její poničení pruskými vojsky v roce 1757 (Pacáková-Hošťálková et al., 2000). Poté byla udržována pouze setrvačná údržba základní architektonické osnovy a užitkových zahradních ploch. Centrální Velká fontána v dolní části zahrady byla zasypána (patrně v důsledku povodní) a vinice byla od komplexu oddělena nově vybudovanou cestou (dnes Trojská ulice). (Kuča, 2010) Změny podoby štěpnice, pokud k nějakým vůbec došlo, nebyly zjištěny. V 1. polovině 20. století vypracoval návrh na obnovu zahradního parteru zahradní architekt Otakar Fierlinger a obnova pokračovala i za okupace. V roce 1976 vznikla studie a projekt na celkovou rekonstrukci a obnovu areálu. (Zámek, 2001) Současný stav komplexu je výsledkem obnovy z let 1983 - 1989. Autorem návrhu rehabilitační úpravy zahrady, částečně kreativní povahy je Otakar Kuča (návrh obnovy pochází už z roku 1977). (Pacáková-Hošťálková et al., 2000) 53



Samotný Kuča (2010) se k návrhu vyjadřuje následovně: „Horní terasa obklopující vilu není

prostorově předělena. Její nádvoří a reprezentační jižní pratum pouze odlišují plošné úpravy: částečná výdlažba nádvoří a jednoduché buxusové broderie s dvěma obnovenými kašnami před jižním průčelím vily. Od 18. století rostl význam vstupu do areálu branou do nádvoří, ve 20. století se tato západní brána stala vstupem hlavním. Provozními okolnostmi vynucený nástup je kolmý na hlavní osu vily a zahrady. Bylo proto nutné vytvořit nový kompoziční kloub, který se ústrojně s touto změnou vyrovná. Kloub tvoří nová kruhová kašna, která využívá prostorový střed nádvoří. V tomto bodě je situována vertikální fontána. (…) Nástupní rampu lemují stříhané habry a kulové javory, protilehlá strana nádvoří je osázená lipami. Ústředním motivem v dolním zahradním parteru se stala rekonstruovaná Velká fontána. (…) Výsadby v dolním parteru tvoří čtyři trojúhelníkové broderie s volutovými motivy osázenými zimostrázem. Trojúhelníky po stranách středního kosočtverce jsou osázeny okrasnými jabloněmi. Nejdolejší část mezi vstupní branou a parterem, s postranními objekty oranžerie a domu zahradníka, byla navržena jako „parterre d´orangerie“, k této úpravě však dosud nedošlo. Jen kříž hlavních os je zvýrazněn řadami aronií v dřevěných květináčích, prostřídaných zahradními svítidly. Jihozápadní obvodová cesta broderiového kosočtverce pokračuje do středu štěpnice, mírně se však lomí. Historické plány dokládají, že zde stála zelená stěna, aby pohledu na lom zabránila. Autor obnovy zde

Obr. 19 - Tvarované vegetační prvky z Buxus sempervirens s centrálním vodním prvkem na horní terase zámecké zahrady (foto autorka, 2012)

navrhl ocelovou treláž ve tvaru kruhového segmentu, porostlou vinnou révou a před tento zahradní motiv umístil sousoší sochaře Stanislava Hanzlíka „Paridův soud“. (...) Sousední štěpnice, jejíž hvězdicovité paprsky bývají spojovány se znakem pánů ze Šternberka, byla obnovena v kruhové formě výsadeb. Osm

Obr. 20 - Tvarované vegetační prvky z Buxus sempervirens ve podobě spirál ve spodní části zahrady (foto autorka, 2012)

segmentů osázených ovocnými stromy je rámováno tvarovanými habrovými plůtky, menší plocha u jižní zdi je vyhrazena zásobní zahradě. (Kuča, 2010) Charakteristika MD:

Kromě práce s terénem je dominantou celé zahrady výrazné uplatnění tvarovaných vegetačních

prvků. Na horní terase zahrady se po obou stranách hlavní osy nachází tři různě velké čtvercové ornamenty z tvarovaného Buxus sempervirens. Čtvrtý, nejmenší čtverec po stranách schodiště je osázen Begonia semperflorens v bílé a červené barvě. Samotné tvarované živé ploty mají podobu buď čtyř soustředných čtverců se zaoblenými rohy a zatravněným středem - průchod je u nich zajištěn pomocí přerušení ve směru kolmém na hlavní osu. Nebo je v jejich středu umístěna původní fontána a průchody jsou pak vytvořeny ve směru diagonálních os. Třetí typ ornamentu je tvořen pouze ze tří soustředných čtverců, přičemž nejmenší čtverec je zatravněný, zbylé dva mají opět podobu tvarovaného živého plotu. Celkový charakter těchto prvků koresponduje s tvaroslovím fasády zámku. Do tvarovaných živých plotů jsou pak vetknuty prvky osvětlení v podobě velkých skleněných koulí, které se však stylově do areálu nehodí a i jejich umístění je z hlediska údržby živých plotů poměrně problematické. Výška tvarovaných živých 54

plotů je cca 50 cm. Nutno zmínit, že součástí horní terasy zahrady je i výsadba dřevin v nádobách podél západní zdi areálu. Jedná se však o nevhodný způsob výběru taxonu, jelikož zvolené Chamaecyparis lawsoniana poměrně výrazně strádají a jsou v poměrně špatném zdravotním stavu.

Jak již bylo zmíněno, v dolní části zahrady byla celková dispozice zachována. Na základě toho

vzniklo celkem osm trojúhelníkových ploch. Čtveřice vnějších trojúhelníků byla opatřena výsadbou červenolistých Malus sp. v pravidelném rastru. Vnitřní trojúhelníkové plochy byly původně tvořeny rozvilinovými křivkami broderií, Kuča však tyto ornamentální výsadby výrazně stylizoval do podoby dvojice spirál z tvarovaného Buxus sempervirens v každém trojúhelníku. Jako symboly předešlých zahradních úprav byly ponechány dva statné stromové exempláře. V západní části zahrady je to Quercus sp. Ve východní části je pak Pseudotsuga menziesii zaintegrovaná do výsadby červenolistých Malus sp. Okraje těchto ploch jsou pak tvořeny dvěma řadami tvarovaného Taxus baccata. Všechny trojúhelníkové plochy v dolní části zahrady jsou zatravněné, pouze středy spirál a prostory mezi jejich dvojitými tvarovanými stěnami jsou vysypány antukou. Výška tvarovaných živých plotů je cca 80 cm. Kolem centrální kašny v místě křížení hlavních os jsou umístěny čtyři záhony s kobercovou výsadbou Begonia semperflorens v červené a bílé barvě.

Obr. 21 - Detail spirály z tvarovaného Buxus sempervirens a středem vysypaným antukou (foto autorka, 2012)

Respektování původních struktur na místě MD: úplné Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku

Obr. 22 - Celkový pohled na východní část zahrady - v pozadí Pseudotsuga menziesii (foto autorka, 2012)

Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné Vyjádření autora k projektu: „Popudem k obnově zahrad Šternberské vily a vybudování rekreační zóny v Trojské kotlině bylo v roce 1974 přidělení Mezinárodní zahradní výstavy PRAGA 79 Československu. (...) Náročný projekt revitalizace Královské obory, založení rozsáhlých rekreačních ploch v Trojské kotlině, dobudování Pražské botanické zahrady a obnovu zahrad Trojské letní vily zpracovali v letech 1975–76 architekti Jan Bočan, Otakar Kuča, Zdeněk Rothbauer a Jan Šrámek s týmy specialistů, akce však skončila v archivech investorů. Realizace se dočkala jen studie obnovy zahrady, štěpnice a nádvoří Šternberské letní vily v souvislosti s obnovou pro Galerii hl. m. Prahy a pro reprezentační funkce metropole. (Kuča, 2010) Reakce veřejnosti:

Vzhledem k současnému způsobu využití objektu (prohlídky, svatby, krátkodobá rekreace aj.) je

celý obnovený komplex (zahrada se štěpnicí a vinicí sv. Kláry) přijímán bezpochyby kladně.

55

Současný stav a způsob využití objektu

Celý areál je pravidelně udržován, což je i jeden z hlavních důvodů jeho oblíbenosti. Vzhledem

k blízkosti ZOO Praha se tak stává hojně navštěvovaným a oblíbeným místem. Samotný zámek s expozicemi Galerie hlavního města Prahy je otevřen pouze v návštěvních hodinách, zahrada je zpřístupněna celoročně. Celkový dojem

Nutno říci, že vzhledem k tomu, že od doby vytvoření návrhu obnovy a její realizace uplynulo již

několik desítek let, působí pojetí zámecké zahrady velmi nadčasově. Patrná je však jistá absence barevnosti výsadeb, která je omezena jednak výrazným uplatněním stálezelených tvarovaných vegetačních prvků a také respektováním barevnosti fasády zámku. Na druhou stranu, výrazného vizuálního efektu je docílenou pomocí bílého mobiliáře (lavičky a dřevěné nádoby s Aronia melanocarpa), jehož pozadí tvoří tmavě červené listy Malus sp. Velkou předností návrhu je skutečnost, že jednotlivé vegetační prvky jsou vždy navrženy tak, aby byla jejich dostupnost pro údržbu co nejpohodlnější.

Obr. 23 - Kontrast bílého mobiliáře a tmavých listů Malus sp. (foto autorka, 2012)

Obr. 24 - Západ slunce v trojské zahradě (foto autorka, 2012)

56

5.2 Zahraničí 5.2.1 Liechtensteinpark ve Vídni Lokalizace: Vídeň - Fürstengasse 1, Rakousko Historický celek: Liechtensteinpark Moderní doplněk: parter před Zahradním palácem Liechtensteinů Autor MD: Cordula Loidl-Reisch Realizace: 2003 – 2004 Investor: Stiftung Fürst Liechtenstein Význam MD v rámci celku: celoobjektový Historický vývoj:

V roce 1687 koupil princ Johann Adam Andreas I von Liechtenstein (1657-1712) od rodiny

Auersperg pozemek ve čtvrti Rossau, který následně rozšířil o část za městskými hradbami Vídně. Území tak mělo sloužit jako nezávislý celek a stalo se známým pod názvem Lichtenthal. Jedná se tak o jeden z mála příkladů rozsáhlého barokního urbanismu ve Vídni. Zahradní palác Liechtensteinů byl postaven princem Janem Adamem Andreasem I. von Liechtenstein kolem roku 1700 a jeho jméno je rovněž spojováno se stavbou Městského paláce Liechtensteinů na Bankgasse u Městského divadla, ale také s budováním zámků ve Valticích a v Lednici na Moravě. Prvním architektem, který byl stavbou Zahradního paláce pověřen, byl Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656-1723). Nicméně, princova záliba v práci italských umělců vyústila ve spolupráci s boloňským architektem Domenicem Egidio Rossim (1659-1715). Návrhy pak byly v roce 1692 upraveny Domenicem Martinellim (1650-1718), který dokončil princovy představy o městské palácové vile v římském stylu. Na počátku 19. století se kníže Jan I. von Liechtenstein (1760-1836) rozhodl přestěhovat převážnou část rodinné umělecké sbírky do Zahradního paláce a od roku 1807 ji zpřístupnil veřejnosti. V letech 1912 - 1914 sem byla přestěhována i knížecí knihovna. Na počátku 2. světové války se knížecí rodina přestěhovala do Vaduzu, kam byly ke konci války přemístěny i umělecké sbírky. Pro palác tak muselo být nalezeno nové využití. V letech 1957 - 1978 zde sídlilo Rakouské stavební centrum, v dubnu 1979 se palác stal součástí Muzea umění 20. století. V letech 2000 - 2003 proběhla kompletní rekonstrukce paláce s cílem otevřít jej veřejnosti jako Liechtensteinské muzeum s knížecími sbírkami. (Background, 2012)

Zahrady Zahradního paláce Liechtensteinů patří spolu se zahradami zámku Belvedere k

Obr. 25 - Lokalizace moderního doplňku v Liechtensteinpark ve Vídni - situační schéma (Garden, 2013 - upraveno)

nejvýznamnějším příkladům barokního zahradního umění. Dle plánu pařížského zahradního architekta 57

Jeana Treheta (1654 – 1740) zahrnovala zahrada na přelomu 17. a 18. století dle soudobých trendů rozsáhlé parterres de broderie (celkem 8 polí) lemované z obou stran alejemi ze střídajících se Aesculus hippocastanum a Abies alba, stejně jako centrální bazén s fontánou na hlavní ose. Všechny sochy v travnatých pásech, lemující hlavní osu, byly dílem Giovanniho Giulianiho (1664–1744). Na konci centrální osy, kterou zdůrazňovaly dvě řady kamenných váz, stál Liechtensteinský belveder od Johanna Bernharda Fischera von Erlach. Mezi lety 1873 - 1875 byl belvedere nahrazen novou historizující stavbou od Heinricha von Ferstela. (Background, 2012) Narozdíl od výše uvedeného popisu zahrady francouzského typu, na vedutě od Bernarda Belotta z let 1759 - 1760 (Obr. 27) jsou aleje po stranách broderiových parterů zobrazeny pouze jako jednodruhové. Součástí parterů také byly tvarované vegetační prvky v podobně vysokých úzkých kuželů.

Na konci 18. století se formální zahrada Zahradního paláce postupně stávala nemoderní a ubýval

zájem o její symetrickou, na striktní osovosti založenou podobu v duchu francouzské zahrady. Jako mnohé barokní zahrady proto byla přetvořena podle soudobých principů. Od roku 1802 byla hlavním knížecím zahradníkem Philippem Prohaskou, pod vedením vrchního knížecího zahradního kontrolora Kramera, v několika etapách budována rozlehlá anglická krajinářská zahrada. Ta zahrnovala rozsáhlé

Obr. 26 - Liechtensteinpark - historický vývoj od francouzské zahrady přes anglickou krajinářskou zahradu po současnou podobu od Corduly Loidl-Reisch (Grimm-Pretner, 2010)

vodní plochy, serpentinové cesty a mohutné stromy (Acer pseudoplatanus, rod Quercus, rod Platanus), z nichž některé jsou dodnes zachovány. Geometrická fontána z fáze francouzské zahrady byla přetvořena do podoby obdélníkového bazénu dodávající dojem grotty s útesem, vodopádem a ostrůvkem. Ve středu

Obr. 27 - Pohled na zahradu z belvederu od J. B. Fischera von Erlach na malbě Bernarda Bellota z roku 1759 - 1760 (Liechtenstein, 2013)

bazénu bylo umístěno sousoší Nereidy s dítětem. (Background, 2012) Na plánu od Philippa Prohasky z roku 1801 jsou patrné jak již zmíněné serpentinové cesty a centrální vodní plochu z množstvím mostků, tak kontrast mezi zatravněnými plochami a porostem dřevin. Čestný dvůr a postranní partie paláce jsou ještě opatřeny pravidelně rozmístěnými vegetačními prvky, pravděpodobně mobilnímy nádobami. V letech 1858 - 1868 byla část zahrady pronajata k.k.-Gartenbau-Gesellschaft (dnes Österreichische Gartenbau-Gesellschaft) (Liechtensteinpark, 2012).

Část zahrady severně od vodního prvku směrem k historizující budově od Ferstela na

Alserbachstrasse se do současnosti víceméně zachovala jako krajinářská zahrada, a to i navzdory nevyzpytatelnému poválečnému období. Nicméně, situace v části zahrady bezprostředně sousedící se Zahradním palácem byla zcela odlišná. V letech 1957 - 1978, kdy v paláci sídlilo Rakouské stavební centrum a byla provedena okolní výstavba, utrpěla tato část značné škody. V posledních desetiletích 20. století byla škoda umocněna tím, že byla zahrada nadále samostatně využívána - východní pozemky byly pronajaty a na západní straně bylo postaveno dětské hřiště. (Background, 2012)

58

Charakteristika MD:

Zcela nově vytvořený parter je stylizací původních broderiových parterů z období francouzské

zahrady, avšak svojí rozlohou redukován. Nejvýraznějším prvkem jsou po stranách hlavní osy vytvořené ornamenty z tvarovaného Buxus sempervirens, které doplňuje výsadba trvalek, polokeřů a cibulovin. Část ornamentu tvoří i výsadba letniček. Zvolená kombinace taxonů zajišťuje nejen celoroční působnost, ale i proměnlivost barevnosti, textury a výšky celého prvku (příklady použitých taxonů: Centranthus coccineus, Gaura lindheimerii, Hylotelephium spectabile, Lavandula angustifolia, Rudbeckia fulgida, Salvia officinalis, Santolina chamaecyparissus, Verbena bonariensis, Begonia semperflorens, Euphorbia graminea). Na vrcholu sezóny dosahuje výsadba výšky cca 1,5 m, plůtky jsou vysoké cca 40 cm.

Na místě původních travnatých pásů se dvěma řadami kamenných váz, které lemovaly centrální

osu v období francouzské zahrady, byly vysazeny nízké tvarované plůtky z Buxus sempervirens (výška cca 40 cm). Do plůtků jsou vetknuty kovové koše, ve kterých pěstovány jedinci Rosa sp. (symbol váz). Směrem dále od centrální osy jsou vysazeny cca 2,5 m vysoké tvarované živé ploty z Carpinus betulus vytvářející východně od osy nepřerušovanou živou stěnu, zatímco na protilehlé straně se jedná

Obr. 28 - Liechtensteinpark v roce 1802 ve fázi anglické krajinářské zahrady (English, 2013)

o jednotlivé segmenty. Zajímavost tohoto prvku ještě umocňuje originální tvarování stěn vzbuzující dojem “vrstevnatosti”, jelikož jsou tvarovány do podoby dvou pater (výška 1,8 m a 2,5 m). Tvarované živé ploty pak po obou stranách lemují i prostor s květinovou výsadbou. Všechny zmíněné prvky parteru

Obr. 29 - Moderní ztvárnění broderie v podobě ornamentu z tvarovaného Buxus sempervirens a výsadby trvalek (Garden, 2013)

jsou od zpevněných ploch vymezeny ocelovou pásovinou. Respektování původních struktur na místě MD: částečné Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné Vyjádření autora k projektu:

Samotná autorka projektu uvádí: „Součástí celkové rekonstrukce Zahradního paláce byla snaha

zastavit i postupně se zhoršující stav parku. Nová podoba zahrady v sobě zahrnuje odkaz jak na fázi francouzské zahrady, tak i anglického krajinářského parku. Část v bezprostřední blízkosti paláce byla koncipována jako odkaz na principy francouzské barokní zahrady, avšak na rozdíl od barokní podoby zahrady jsou nyní partery ztvárněny pomocí trvalek, polokeřů a cibulovin. Jelikož se původní barokní ornamenty nedochovaly, musely být vytvořeny nové. Revitalizace parku by měla nabízet novou interpretaci s podobnými proporcemi, ale nečinit tak, jako by park nebyl nikdy jiný než barokní. Kromě toho zaznívaly ze strany zadavatele výrazné požadavky právě na trvalky. Abych představila povahu jiné doby, napadlo 59

mě použít asymetrický ornament, který se měl rozkládat po obou částech. Za účelem dlouhověkosti byly vybrány robustní a atraktivní rostliny, druhy aromatické a ty, které lákají hmyz. Živé ploty z habru zajišťují prostorové rozložení a podporují symetrii tam, kde kvůli novějším potřebám nebyla.“ (LoidlReisch, 2013) Na Obr. 28 je znázorněna původní podoba zmiňovaného ornamentu, která však nakonec realizována nebyla, důvod zjištěn nebyl, jelikož se k tomu autorka návrhu již dále nevyjádřila. Přesto ještě dodává: „V místech, kde dříve stávaly zdobené barokní vázy na podstavcích, jsou dnes v kovových koších pěstovány růže jako odkaz na řady váz v pásech trávníku, které kdysi lemovaly centrální osu parteru. A právě znovuobnovení centrální osy bylo jedním z hlavních cílů revitalizace. Formální parter tak zvolna přechází v neformální krajinářskou část s centrální osou prodlouženou přes bazén, rozsáhlou travnatou plochu k historizující budově na Alserbachstrasse, která celou zahradu uzavírá. Před touto budovou na se pak každé jaro objevují jarní efeméry (rod Scilla), které jsou vysazeny tak, že odhalí obrysy bývalého barokního parteru.“ (Loidl-Reisch, 2013) Reakce veřejnosti:

Už je samotná četnost návštěvníků parku, ať už za účelem sportu či procházek, dokazuje, že

Obr. 28 - Původní návrh ornamentu od Corduly Loidl-Reisch (Loidl-Reisch, 2013)

park je velmi oblíbeným místem obyvatel Vídně, což potvrdila i sama autorka jeho současné podoby i dotazovaná návštěvnice. Současný stav a způsob využití MD:

Obr. 29 - Celkový pohled na západní část parteru s kvetoucími trvalkami (foto autorka, 2012)

Současný stav parku je velmi dobrý díky patrné pravidelné údržbě. Přesto, že je park stále v

soukromém vlastnictví (rodina Hanse - Adama II. von Liechtenstein), je veřejnosti otevřen celoročně (běh, procházky). Celkový dojem:

Liechtensteinpark je velmi příjemným prostorem malého měřítka, který je pravidelně udržován

a hojně využíván. Současný charakter vegetačních prvků je neotřelý, působící elegantně, “čistě” a jednotlivé části parku (zachované i nově vytvořené) na sebe plynule navazují. Nejvýraznější partií je část s ornamentální výsadbou u Zahradního paláce, a to díky svojí barevnosti, kontrastu textur a struktur, ale i skutečnosti, že samotná ornamentální křivka z tvarovaného Buxus sempervirens je patrná pouze z určitých úhlů (ostatní taxony jej přerůstají), jinak výsadba působí jako velkoplošný trvalkový záhon. Jedinou nevýhodou je to, že trvalková výsadba dosahuje plného působení spíše až v druhé polovině vegetačního období, a to vzhledem ke zvolené kombinaci taxonů. Součástí zahrady je dnes i bambusová zahrada, 60

která však není veřejnosti přístupná. V prostoru čestného dvora jsou, stejně jako v období francouzské zahrady, v pravidelných rozestupech rozmístěny terakotové květináče s citrusy. Dominantou prostoru vpravo od čestného dvora je pak statný exemplář Ginkgo biloba. Co se týče charakteru zpevněných ploch, čestný dvůr a ostatní zpevněné plochy parku jsou tvořeny drobným štěrkem, okraje zpevňuje ocelová pásovina. Celkovou atmosféru objektu dokresluje zvuk tryskající vody v bazénu a kontrast světla a stínu.

Obr. 31 - Výsadby Rosa sp. v kovových koších podél hlavní osy v místě původních zatravněných pásů s kamennými vázami, po stranách tvarované stěny z Carpinus betulus (foto autorka, 2012)

Obr. 32 - Celkový pohled na západní polovinu parteru - kvetoucí trvalky s pozadím z tvarovaných stěn z Carpinus betulus, vpravo bambusová zahrada (foto autorka, 2012)

Obr. 30 - Detail trvalkové výsadby na parteru (foto autorka, 2012)

61

5.2.2 Blumengarten v Herrenhausen v Hannoveru Lokalizace: Hannover - Herrenhausen, Německo Historický celek: Grosser Garten Moderní doplněk: Blumengarten (Květinová zahrada) Autor MD: Guido Hager Realizace: 1999 - 2000 Investor: EXPO 2000 Význam MD v rámci celku: dílčí Historický vývoj:

„Historie herrenhausenských zahrad v Hannoveru se píše od roku 1666, kdy vévoda Johann

Friedrich von Calenberg nechal původní poplužní dvůr v blízkosti malé vesničky Höringehusen přebudovat ve své letní sídlo. V tomto roce pak buduje jeho zahradník Michael Grosse jižně od zámku tzv. „Lustgarten“ – libosad, základ dnešní „Grosser Garten“. (…) V letech 1674–1678 rozšířil dvorní zahradník Henry Perronet původních 16 čtvercových polí květinových záhonů o části se stříhanými plůtky a stěnami, ležící východním a jižním směrem, kde se pěstovalo ovoce. Vybudováním vodních děl v zahradě byl pověřen francouzský mistr Cadart, který roku 1676 vystavěl ještě dnes funkční „Grosse Kaskade“ (Velká kaskáda) i bazén s Tritonem chrlícím vodu uprostřed zahrady. Ve stejném roce vznikl také návrh grotty ležící na opačné straně zámku než kaskáda. Za jejího autora je označován mistr Michael Riggus z Augsburgu. (…) Největšího rozkvětu a významu dosáhl hannoverský dvůr za panování vévody a pozdějšího kurfirsta Ernsta Augusta. (…) Herrenhausen se v té době stal jedním z nejvýznamnějších dvorů a střediskem evropské kultury a politiky. Manželka Ernsta Augusta Sophie von Hannover, která zde žila v letech 1679–1714, je považována za skutečnou autorku dnešní Grosser Garten. V roce 1682 pozvala zahradníka Martina Charbonniera do Hannoveru a tím začalo téměř tři desítky let trvající období rozkvětu zahrady. (…) Počátkem 90. let přistoupila Sophie k rozšíření zahrady. Vzorem pro její novou podobu se staly holandské zahrady, jejichž nádheru chtěla Sophie přenést do Hannoveru. (...) Tato původně menší čtvercová zahrada byla přeměněna na protáhlý obdélník, rozšířena až na 50 ha, ohraničena vodním kanálem a řadami alejí. (…) Henry Perronet zakončil svůj původní návrh zahrady dvěma vodními nádržemi, ve kterých byly chovány ryby. M. Charbonnier nechal založit na jejich místě čtyři nové pravidelné nádrže, na kterých se usídlily labutě. Oba jižní konce vedlejších os parteru byly zakončeny vzdušnými dřevěnými kabinety s malovanými stěnami a s ptačí voliérou. Na tuto upravenou původní část zahrady navázala plocha nově založené části tzv. „Nouveau Jardin“, protkaná řadami alejí,

Obr. 33 - Lokalizace Blumengarten jako moderního doplňku Grosser Garten v Herrenhausen - situační plán z roku 1745 (de Jong et al., 2006 - upraveno)

které ji dělí na čtyři pravidelné čtverce. Střed těchto čtverců tvoří od roku 1720 dominantní „Grosse

62

Fontäne“, jejíž 82 m vysoko tryskající sloup vody je viditelný vysoko nad korunami stromů. Jednotlivé čtverce jsou členěny vysokými habrovými stěnami na trojúhelníková pole, v nichž byly původně vysazeny ovocné stromy.“ (Wilhelmová, Damec, 2003) „Významným zlomem v historii zahrady se stal rok 1714, kdy usedl syn Sophie kurfirst Georg Ludwig jako král Jiří I. na anglický trůn. Za jeho života se zahrada stále ještě rozvíjela a udržovala. Po jeho smrti (1727) však nastalo dlouhé období klidu a následného úpadku. (…) Až král Jiří V. si v roce 1862 zvolil znovu Hannover svým sídelním městem, a tím mohl Hannover znovu získat svůj původní význam. (...) Po první světové válce za doby hospodářských problémů propadala zahrada stále hlubšímu úpadku, a to až do roku 1936, kdy přešla do vlastnictví města Hannover. Od toho roku byla zahrada systematicky a důsledně obnovována. (...) Po bombovém útoku 18. října 1943 zámek od základu vyhořel, do zahrady padlo celkem 28 bomb. Trvalo dlouhá léta, než byly odstraněny válečné škody, a další roky hospodářské poměry nedovolily obnovit tuto výjimečnou zahradu. V zimě 1958–59 rozhodlo město o záchraně zahrady a schválilo sedmiletý plán její obnovy. V roce 1966, v roce 300. výročí založení, byla znovu obnovená zahrada otevřena ve své původní nádheře. (…). (Wilhelmová, Damec, 2003)

Obr. 34 - Blumengarten (vpravo) v roce 1767 (de Jong et al., 2006)

Po stranách trojkřídlého zámku se původně nacházely čtyři samostatné zahrady, pro které bylo v

18. století typické malé měřítko a velmi nákladné květinové výsadby. V obou zahradách západně od zámku (Feigengarten, Apfelstück) bylo pěstováno teplomilné stolní ovoce, východní zahrady (Blumengarten,

Obr. 35 - Současná podoba Blumengarten dle návrhu Guida Hagera (de Jong et al., 2006 - upraveno)

Orangenplatz) byly vyhrazeny pro okrasné rostliny. Během 2. světové války došlo nejen k poškození zámku, ale také Fíkové zahrady (Feigegarten) a Květinové zahrady (Blumengarten). Po roce 1961 byla Fíková zahrada využivána pro zahradnické účely a Květinová zahrada zařízena jako letní restaurace. Nové využití mělo však pouze dočasný charakter kvůli případné přestavbě zámku, ke které však nikdy nedošlo. V průběhu plánování pro Expo 2000 padlo rozhodnutí letní restauraci přemístit a obě čtvrtiny adekvátním způsobem nově ztvárnit. Květinová zahrada byla původně z jihu ohraničena zadní stranou Velké kaskády a konkávní habrovou stěnou, na východě tvarovanou živou stěnou a západní fasádou budovy galerie, ze severu zdí. Od počátku 18. století byla prokazatelně rozdělena na tři části. Na severu se nacházela se zahradní stěnou paralelní jírovcová alej, která sloužila jako spojení zámku a budovy galerie. V centru byl parter, který byl pravděpodobně už v první polovině 18. století několikrát změněn. V polovině 18. století byl tvořen trávníkovými plochami s orámovanými květinovými záhony a byl lemován dvěma kaštanovými alejemi. Jižní konec tvořil bosket ze živých stěn s drobnými vnitřními prostory, který zakrýval zadní stranu Velké kaskády a nepravidelné zakončení zahrady. Květinová zahrada byla přístupná severo – jižně probíhající cestou, která umožňovala spojení s partery Grosser Garten. Další vstup se nacházel mezi dvěma budovami - západním pavilonem budovy galerie a bránou v zahradní zdi vedle zámku. (Palm, 2006)

63



V zámeckém křídle, které k zahradě přiléhalo, se nacházely soukromé pokoje kurfiřta a v

sousedním západním pavilonu budovy galerie pokoje jeho rodiny. Květinová zahrada tedy byla využívána pravděpodobně jako soukromá královská zahrada. Intimní charakter zahrady spočíval v její ochraně porostem dřevin a malému měřítku. Malý parter se skládal ze čtyř stejných oddílů a byl členěn dvěma pravoúhlými osami. Severo-jižní osa byla současně symetrickou osou Květinové zahrady, působila přesto z důvodu prodloužení délky parteru ve východo-západním směru podřízeně. Tím bylo objasněno vyrovnání zámeckého křídla. Oddíly se skládaly z podlouhlých trávníkových ploch, které byly odděleny od okolních květinových záhonů cestou. Záhony byly osázeny květinami a zdůrazněny dřevinami tvarovanými do podoby kuželů. Písemné zdroje dokládají, že v zahradě stály čtyři květinové pyramidy (hrnkové květiny na kovových stojanech), které však na plánu z roku 1767 nejsou zobrazeny. Předpokládá se, že květinové záhony byly vysoce nákladné na údržbu. Jedna výsadba Květinové zahrady v roce 1724 pojímala 300 tulipánu v 75 odrůdách, 300 hyacintů ve 100 odrůdách, 100 různých primulí, 200 hvozdíků v 90 odrůdách. Specifikace druhů letniček však známa není. Mimořádný charakter zahrady byl také zdůrazněn jírovci s jejich nápadnými květenstvími, neboť ostatní aleje Grosser Garten byly lipové. (Palm, 2006) Obr. 36 - Celkový pohled na slunný parter, vlevo litinová kolonáda z 19. století doplněna soudobým proskleným foyer (Blumen, 2013)

Charakteristika MD:

Současná podoba Květinové zahrady je založena na kontrastu prosluněného parteru a stinné Obr. 37 - Pohled na květinové výsadby ze stinné části zahrady (Blumen, 2013)

části s mobiliářem. Původní parter s květinovými záhony je stylizován do podoby 36 každoročně obnovovaných záhonů letniček, dvouletek a cibulovin v podobě úzkých obdélníků. Záhony jsou rytmicky rozmístěny po obou stranách osy do 9 řad po 2 záhonech, přičemž každá druhá řada je vždy směrem k hlavní ose předsunuta. Každá delší strana záhonu přiléhající ke stinné části zahrady je lemována nízkým tvarovaným plůtkem z Buxus sempervirens (výška cca 30 cm). Ze západu a východu je parter ohraničen dvěma řadami Tilia cordata. Stejná dřevina je použita i pro vytvoření stinné části zahrady, suplující původní bosket s intimními vnitřními prostory. V této části jsou paralelně s květinovými záhony parteru umístěny protáhlé záhony s bíle kvetoucí Bergenia sp. a mobiliář v podobě moderně ztvárněných laviček s opěradly z kombinace dřeva a kovu. Je zde také pracováno s nočním nasvětlením v podobě zapuštěných světel. Zpevněná plocha celé zahrady je tvořena jemným světlým štěrkem, který při odrazu světla ještě zvyšuje kontrast se stinnou částí. Záhony jsou vymezeny ocelovou pásovinou. Jednotícím prvkem každoročně obnovovaných květinových záhonů je barevnost výsadby a její jasně stanovená výška. Před litinovou kolonádou v severní části jsou pak v pravidelných rozestupech umístěny rostliny v mobilních nádobách a dřevěné lavičky.

64

Respektování původních struktur na místě MD: částečné Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvků Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné Reakce veřejnosti

Heike Palm (Palm, 2006) se k nové podobě Květinové zahrady vyjadřuje následovně: „Novým

návrhem se podařilo někdejší soukromou zahradu, která byla pro návštěvníky v posledních desetiletích známá pouze jako bez fantazie přizpůsobená pro stravování a ubytování, opět vytvořit jako zahradní pokoj s bujnou květinovou výzdobou. Bylo nalezeno památkářsky vhodně řešení, části rozdílné epochy integrovány a skrz formální podobu harmonicky včleněny do celkové podoby Grosser Garten. Přesto jsou rozeznatelné díky tvarosloví a použitým materiálům jako soudobý doplněk. Změnou parteru, stejně jako typu bosketů, se Hagerovi podařilo (přes zaměření se na základní organizaci z 18. století) vyhnout se rekonstrukci nebo novému historizujícímu ztvárnění. Avšak privátní zahrada z roku 1750 a její dnešní podoba toho nemají již tolik společného. Důvodem je změna bezprostředního okolí, kdy byl zničením zámku narušen vztah zahrady k této budově a její původní funkce již není tak čitelná. Návrh tak reaguje

Obr. 38 - Kombinace letniček ve studených barevných odstínech (foto Lattenberg, 2011)

na nové stavební ukončení prostoru zahrady v podobě proskleného foyer se zachovanou litinovou promenádou z 19. století, ke kterému je nyní jednoznačně vztažena severo-jižní osa zahrady. Hlavní příčná osa historického parteru nebyla do nového návrhu zahrnuta. Charakter knížecí privátní zahrady

Obr. 39 - Mobiliář umístěný mezi záhony s Bergenia sp. pod korunami Tilia cordata (foto Lattenberg, 2011)

byl v roce 1750 v první řadě určen svojí intimitou v ostrém kontrastu se světlým prostorem parteru. Díky rámování řadami stromů a centrálnímu křížení cest působil prostor uzavřeně. I přes převzetí schématu rozčlenění této epochy působí současná podoba Květinové zahrady spíše rozlehle. Současný stav a způsob využití MD:

Zahrada je v současnosti veřejnosti přístupná, dle převzaté fotodokumentace je její současný stav

dobrý, péče pravidelná. Celkový dojem:

Celková kompozice Květinové zahrady sice působí na první pohled poněkud stroze, avšak díky

charakteru květinových výsadeb je „ostrost“ jejího ortogonálního způsobu utváření příjemně „změkčena“ zasahováním rostlin do štěrkové plochy v místech neohraničených půtkem z Buxus sempervirens. Výrazným prvkem je také každoročně proměnlivá barevnost výsadeb, jejich textura a výšková úroveň. Atraktivní je také moderně pojaté tvarosloví použitého mobiliáře. 65

5.2.3 Herrengarten v Bad Muskau Lokalizace: Bad Muskau, Německo Historický celek: Fürst-Pückler-Park Bad Muskau Moderní doplněk: každoročně obnovované záhony v Herrengarten (Panská zahrada) Autor MD: studenti Technické univerzity v Drážďanech pod vedením Eriky Schmidt Realizace: 2000 Investor: Stiftung Fürst-Pückler-Park Bad Muskau Význam MD v rámci celku: dílčí Historický vývoj:

Po obou stranách lužické řeky Nisy (německo-polská státní hranice) leží v přibližně stejné

vzdálenosti od Berlína, Varšavy a Drážďan památkově chráněný park Muskau. Přibližně 800 ha území knížete Hermanna Pücklera (1785 – 1871) představuje krajinářského dílo mezinárodního významu. Další význam náleží parku díky začlenění květinové zahrady v pravidlech utváření krajinářského parku.

Obr. 40 - Lokalizace Herrengarten v rámci parku Muskau (de Jong et al., 2006)

Podle současných poznatků byl Pückler prvním německým zahradním umělcem, který (inspirován a pln dojmů ze svých cest po Anglii v letech 1814 – 1815 a 1826 – 1828) přidělil květinové zahradě samostatnou nezávislou roli v celkovém konceptu krajinářského díla. Zároveň poprvé důsledně přeměnil Obr. 41 - Původní podoba Herrengarten z roku 1834 (de Jong et al., 2006)

princip „zónování”, vyvinutý v období epochy Humpryho Reptona (1752 – 1818). Ve 20. letech 19. století vznikly v Muskau tři květinové zahrady: Schlossgarten (Zámecká zahrada), Blaue Garten (Modrá zahrada) a Herrengarten (Panská zahrada). Pod Panskou zahradou se nachází trojkřídlý zámek, který je ze všech stran obklopen Zámeckou zahradou. Modrá zahrada se nachází severovýchodně od zámku. (Panning, 2006) Roku 2004 byl zámecký areál, včetně parku, zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Od léta roku 2005 propojuje německou a polskou část parku nově vybudovaný most přes řeku Nisu. (Der Muskauer, 2013)

Při zakládání svých květinových zahrad se Pückler řídil principem, že nechal řadu rozdílných

obytných místností domu pokračovat ve větším měřítku pod širé nebe. Ztvárnění umožňovalo dle Pücklera nejsvobodnější oddání se fantazii, což vedlo k osobitým, částečně také zvláště působivým efektům. Zatímco Zámecká zahrada zřetelně korespondovala s místnostmi v zámku, které Pückler využíval, Modrá zahrada a Panská zahrada sice obklopovaly v 18. století vybudovaný Kavalierhaus (Dům Kavalírů) s hospodářskými budovami v oblasti severně od zámku, nevykazovaly ale až na jednu výjimku žádnou návaznost na nějakou budovu či nějakou dominantní architektonickou stafáž. Modrou zahradu pojmenoval Pückler podle modré květiny a tuto symboliku podpořil ještě zahradním mobiliářem 66

v modrém a bílém provedení. Pojmenování Panské zahrady pravděpodobně odpovídá předchozí barokní zahradě vyskytující se na stejném místě. Rozprostírá na přibližně trojúhelníkovém půdorysu, který byl zachován v téměř nezměněné podobě. Hospodářské plochy Domu Kavalírů pojímaly uměle vytvořenou říčku Hermannova Nisa, na jihozápadě uzavíral v době Pücklerově rozsáhlou parkovou oblast ozdobný řetězec, který dnes již není k dispozici. Svoji představu o podobě Modré zahrady vyjádřil Pückler ve druhém odstavci svého díla „Andeutungen über Landschaftsgärtnerei”. Přesný popis „rostlinné výzdoby“ Panské zahrady ale neuvádí, zmiňuje pouze rozmanité květinové partie. Na Obr. 41 a Obr. 42 jsou však jasně patrné rozvolněné skupiny dřevin s květinovými výsadbami v trávníku. Pückler určil pouze výsadbu pro čtvercovou plochu v dolní části Panské zahrady (Obr. 42), ale nakonec ji přiřadil Modré zahradě. Roku 1832 následovala celková úprava Panské zahrady, takže dnes není zcela jednoznačné, zda pojetí interpretované v Pücklerově díle, které vzniklo ve stejnou dobu, představuje popis stavu po úpravě či stav původní. (Panning, 2006)

Další zásah v Panské zahradě provedl Pücklerův zahradnický nástupce Eduard Petzold (1815-

1891) v roce 1853, kdy zredukoval porost, který již příliš zmenšoval prostor zahrady. Roku 1883 zdědila panství rodina Arnimů a park prošel proměnou, která však víceméně respektovala Pücklerovu základní koncepci. Základní tvar Panské zahrady zůstal nedotčen, jeho ozdobné ztvárnění bylo pozměněno a doplněno alespoň jednou sochou a ozdobnou vázou na podstavci. V této fázi na konci 19. století byl vysazen dnes monumentální Aesculus parviflora. V roce 1934 byl Dům kavalírů přestavěn na vdovské sídlo a část Panské zahrady byla přeměněna na soukromou zahradu hraběnky Sofie Arnimové. Severovýchodní část zahrady byla v této souvislosti osázena jehličnany a byla zrušena severní zahradní cesta, která vedla paralelně s Hermannovou Nisou. Tím se stala soukromá zahrada veřejnosti nepřístupná. Po vyvlastnění rodiny Arnimů a převzetí parku městem Bad Muskau v poválečné době došlo k proměně Domu Kavalírů na slatinné lázně. V roce 1950 vznikl ve východní části Panské zahrady sklad použité rašeliny. V 60. letech 20. stol. začala správa parku odstraňovat důsledky zanedbaného stavu parku za dobu několika desetiletí. Postupně byla odstraněna výsadba ve vdovské zahradě a obnovena cesta vedoucí podél Hermannovy Nisy. Uložiště rašeliny přesto zůstalo po opožděném odstranění patrné. Avšak koncept nové podoby Panské zahrady, ať už v podobě obnovy nebo nového návrhu, v té době neexistoval. Na konci 90. let 20. století nabyla Panská zahrada zvláštní, ale v žádném případě uspokojující podoby. (Panning, 2006)

Pro vyřešení nastalé situace existovalo více možností. Varianta restaurování nebyla možná v

důsledku chybějící historické substance a neuváženého zničení půdního reliéfu (sklad rašeliny). I přes lákavý zdrojový materiál v podobě Pücklerova „Andeutungen über Landschaftsgärtnerei” nepřicházela v úvahu ani rekonstrukce, neboť toto dílo, stejně jako různé časové a historické okolnosti v dynamickém

Obr. 42 - Situační plán z Pücklerovy publikace „Andeutungen über Landschaftsgärtnerei” - severně od

rozvoji květinové zahrady, nebyly dostatečně přesvědčivé proti námitkám vědecky exaktního

zámku se nachází trojúhelníková Herrengarten (de Jong et al., 2006) 67

znovuvybudování. Další možnost spočívala v aplikaci metody „Conjectural Replanting” Marka Lairda, která však bez správného objasnění charakteru a rozmístění vegetačních prvků nebyla proveditelná. Kombinace „Conjectural Replanting” a použití Pücklerova půdorysu by sice představovala možné řešení, ale byla by v rozporu s Článekm 17 Florentské charty, jelikož by představovala pouhou evokací. Proto bylo nakonec rozhodnuto přistoupit k vytvoření zcela nového návrhu, který však harmonicky dotváří historický kontext za výhradního použití soudobých krátkověkých rostlin, které jsou proměnlivé. Přesto byla provedena také rekonstrukce Panské zahrady, ale pouze na grafické úrovni, jelikož jen potvrdila množství spekulativ. (Panning, 2006)

Po dlouhých diskuzích a na základě podnětu vedoucí katedry Krajinářské architektury na

Technické univerzitě v Drážďanech Eriky Schmidt se správa parku rozhodla pro provedení nového návrhu Panské zahrady. Za tímto účelem byl v letech 1999 – 2000 uspořádán dvousemestrální seminář se studenty Technické univerzity v Drážďanech na téma aplikace květin v historických zahradách, jehož výsledkem měl být právě nový návrh Panské zahrady. Na finální podobě návrhu se tak podílela i celá řada odborníků z oblasti zahradní a krajinářské architektury a památkové péče. Návrh byl vytvořen pod heslem „zinscenovat změnu“, kdy byly stanoveny tři základní barvy vřetenovitých záhonů v trávníku,

Obr. 43 - Situační plán nového ztvárnění Herrengarten od studentů Technické univerzity v Drážďanech s kapkovitými květinovými záhony, vlevo monumentální Aesculus parviflora (de Jong et al., 2006)

lokalizovaných vždy v jednom ze tří rohů Panské zahrady. Záhony mají návštěvníka zahrady uvítat na vstupních stranách, kousek ho doprovodit podél cesty a současně vést jeho pohledy do vnitřní plochy zahrady. Po vypracování detailních osazovacích plánů pro jednotlivé záhony byla nová podoba Panské

Obr. 44 - Moderní doplněk v podobě kapkovitých záhonů (de Jong et al., 2006)

zahrady v květnu 2000 za pomocí studentů zrealizována. Zároveň všal bylo pracováno s integrací Aesculus parviflora do finální podoby. V následujících letech bylo osázení dále rozvinuto a též nepatrně pozměněno. Nejdůležitější doplnění spočívá v dodání dvou keřových masivů, které vytváří klín ve vnitřní ploše a vizuálně oddělují severovýchodní komplex záhonů od severozápadního. Porosty navazují svojí funkcí na Pücklerův prostorový koncept a jsou zobrazeny na mnohých historických plánech z 19.stol. (Panning, 2006) Charakteristika MD:

Jak již bylo zmíněno, 36 každoročně obnovovaných záhonů čočkovitého tvaru jse lokalizováno

ve skupinách v každém rohu trojúhelíkové plochy Panské zahrady. Opticky však rámují celý obvod zahrady. Díky navrženému barevnému ztvárnění tak zajišťují pestrost plochy zahrady, jejíž „matrix” tvoří parkový trávník. Záhony se od sebe vzájemně liší několika aspekty - již zmíněnou barevností, dále pak velikostí a orientací v ploše, druhovým složením použitých letniček a finální výškou výsadby. Čočkovitý tvar je však vždy striktně zachován a nijak nedeformován, což celý návrh sjednocuje. Co se týče způsobu vymezení záhonů v trávníku, není zde použito žádného technického prvku a tvar 68

záhonu je udržován pouze přesným obrytím po jeho obvodu. Je tedy jasné, že právě přesnost zajišťuje plnohodnotnou působnost tohoto moderního doplňku. Respektování původních struktur na místě MD: částečné Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné Reakce veřejnosti:

Co se týče základní myšlenky, byla reakce odborné veřejnosti překvapivě pozitivní, avšak

zaznívaly i obavy ohledně vhodnosti této formy přístupu v historickém prostředí parku (Panning, 2006). Současný stav a způsob využití MD:

Dle přejaté fotodokumentace se Panská zahrada (i celý park) jeví jako pravidelně udržovaná a

díky vedení cest po jejím obvodu slouží především k vizuálnímu působení na návštěvníka.

Obr. 45 - Kapkovité záhony a Aesculus parviflora (Pücklerpark, 2013)

Celkový dojem:

Obr. 46 - Podzim v Herrengarten (foto Pejchal, 2011)

Navrhované řešení představuje velmi zdařilý způsob přístupu k historickému objektu, který

odkazuje na její původní utváření a zároveň plně slouží pro současné potřeby parku. Velkým přínosem je také zapojení studentů do celého procesu.

69

5.2.4 Rechberggarten v Curychu Lokalizace: Curych - Künstlergasse, Švýcarsko Historický celek: Rechberggarten Moderní doplněk: vegetační prvky na terasách ve spodní části zahrady Autor MD: Guido Hager Realizace: v roce 2006 dokončena pouze dolní část zahrady Význam MD v rámci celku: celoobjektový Historický vývoj:

Terasovitá Rechbergarten představuje jednu z nejvýznamnějších barokních zahrad v Curychu,

náležící k paláci Rechberg u Jeleního příkopu. Do roku 1759 stál na místě dnešní zahrady paláce hostinec U Koruny z počátku 16. století, jehož majitelem byl v 2. polovině 18. století nejbohatší muž v Curychu – Hans Kaspar Oeri, majitel továrny na mušelín. Jeho dcera Anna Werdmüller-Oeri nechala v letech 1759 – 1770 postavit palác U Koruny s jednou z nejkrásnějších zahrad té doby, zřejmě dle návrhu Davida Morfa a Konrada Bluntschli staršího. (Rechberg, 2013) Po stranách hlavní osy se na první terase před palácem rozkládaly bohatě zdobené broderie a byl zde postaven malý pavilon. Terén pak směrem na sever prudce stoupal v podobě sedmi teras s pravidelně rozmístěnými dřevinami v travnatých pásech. Před druhou terasou byl pak umístěn centrální elipsovitý vodní prvek – Delfínová kašna. Terasy byly přístupné díky širokému schodišti na hlavní ose zakončená belvederem. Dynamika terénu byla tedy bezpochyby nejvýraznějším aspektem celé zahrady. Od okolní zástavby byla zahrada striktně vymezena zdí. Východně od hlavní osy byly umístěny ještě další čtyři boční terasy konkávního tvaru s květinovou výsadbou. V letech 1839 – 1866 vlastnila palác rodina Schulthess von Rechberg. Gustav Adolf Schulthess von Rechberg získal v roce 1844 dvě přilehlé stavební parcely a zahrada, již v té době postrádající barokní prvky, byla přetvořena do romantické podoby s malým krajinářským parkem v horní části. Od roku 1899 je zahrada majetkem Curyšské univerzity. V letech 1936 – 1938 byla provedena zjednodušená rekonstrukce zahrady. (Rechberg, 2013) Hlavními cíli rekonstrukce, řízené prof. Josefem Zempem, bylo přemístění skleníku z roku 1899 vně původní barokní kompozici (východně od hlavní osy) a celková obnova teras, které byly značně zanedbané a na počátku 19. století postupně zbavené barokních prvků. (Renfer, 2006)

Po roce 1938 nastalo období 50 let, během kterých docházelo ke změnám zahrady jen v souvislosti

s rozvojem okolních univerzitních budov (stavba budovy fyziky či menzy). Zahrada tak sloužila jako

Obr. 47 - Lokalizace moderních doplňků v situačním plánu Rechberggarten od Guida Hagera (de Jong et al., 2006 - upraveno)

veřejně přístupný park, který v důsledku stavebních úprav (zbourání hradeb a nové výstavby) ztratil 70

svoje původní okolí. V roce 1986 obdržela zahradní historička Eeva Ruoff od nejvyššího stavebního úřadu odborný posudek, který doporučil rekonstrukci zahrady podle dochovaného městského plánu z let 1788-1793. V roce 1988 následovalo písemné ekologické stanovisko posouzení stavu od Stefana Ineichena a o rok později byl zahradní architekt Guido Hager pověřen vytvořením konceptu k sanaci a návrhu nové podoby zahrady. Byl proveden archeologický průzkum pomocí sondování, který však nepřinesl žádné nové informace o historické podobě zahrady, která je známá pouze z městského plánu z let 1788-1793 a není zcela přesná. Hager pracoval pod dohledem nejvyššího stavebního úřadu a orgánů památkové péče. V roce 1994 byl mezivýsledek předložen památkářům a zahradním architektům a kromě kritiky historičky Eevy Ruoff byly reakce veskrze pozitivní. Jedinečný byl Hagerův přístup podle stanovisek moderní zahradní památkové péče a použití soudobých tvůrčích prostředků bez snahy pouze rekonstruovat. Po první kritice Hager návrh zjednodušil. Výsledkem je zahrada, jejíž podoba je založena na částečném restaurování a práci s moderními prvky. Doposud však byla dle návrhu realizována pouze spodní část zahrady. (Renfer, 2006) Charakteristika MD Obr. 48 - Výřez městského plánu z let 1788-1793 zachycující barokní podobu Rechberggarten

Dominantní prvek zahrady odjakživa představoval výrazně modelovaný terén a s ním spojené

(de Jong et al., 2006)

technické prvky, jako jsou opěrné zdi, schodiště, zábradlí, ale také sochařská výzdoba. Všechny tyto části byly dle Hagerova návrhu zrekonstruovány. Moderní doplněk z pohledu této práce pak představují

Obr. 49 - Situační plán z roku 1866 zachycující rozšíření horní části Rechberggarten a celkové krajinářské úpravy (de Jong et al., 2006)

vegetační prvky, které v této zahradě zcela jistě nejsou prvky dominantním, kterými jsou naopak již zmíněné prvky technické. Hager také pracoval se symetrií a asymetrií, které jsou patrné již z původní barokní podoby zahrady. Původní parter s broderiemi na první terase zahrady má dnes podobu 12 obdélníkových záhonů s každoročně obnovovanými záhony letniček a cibulovin, které jsou vždy z jedné strany lemovány nízkým tvarovaným plůtkem z Buxus sempervirens, z druhé pak úzkým páskem trávníku. Jednotícím prvkem záhonů je striktně stanovená výška výsadby a její, pro konkrétní sezónu zvolená, barevná kombinace. Na této terase jsou po obvodu zdí vysazeny špalíry z Pyrus sp., hlavní zárubní zeď je pak opatřena konstrukcí a popnuta Vitis vinifera. V případě špalíru a konstrukce s popínavkou se však nejedná o moderní doplněk.

Na další terase je v podobě pásu umístěn opět každoročně obnovovaný záhon, který je v několika

místech nepravidelně přerušen. Východně od hlavní osy je vložen rastr tvarovaných dřevin na kmínku v neobvykle pojatých dřevěných nádobách s červenobílým motivem šachovnice. Následující terasa je pokryta trávníkem, který je nepravidelně rozčleněn na jednotlivé segmenty pomocí nízkých tvarovaných plůtků z Buxus sempervirens. V kontrastu s touto asymetrií jsou zde v pravidelném rytmu vysazení, do podoby kuželů tvarovaní jedinci Taxus baccata. Právě tato terasa je v současnosti poslední částí, která 71

byla zrealizována, přesto autorka práce dále uvádí popis i zbylé horní části zahrady.

Zbylé terasy jsou taktéž navrženy jako zatravněné s nepravidelně rozmístěným mobiliářem a

tvarovanými Taxus baccata. Terasy jsou pak odděleny zatravněnými „svážky”. (autorka práce, 2013) Za účelem upozornit na původní ohraničení zahrady zdí a valem je v horní části navržen rastr stromů, pod jejichž korunami jsou pak rozmístěny pásové záhony. Rekonstrukce belvederu, který původně stál na hlavní ose, se Hager vědomě vzdal. Celá zahrada pak má být ohraničena tvarovaným živým plotem. (Renfer, 2006) Respektování původních struktur na místě MD: částečné, ale i zcela nově vytvořené prvky Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku, ale i zcela nové prvky Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné Reakce veřejnosti:

V případě nové podoby Rechberggarten je důležité zmínit, že je Hagerův návrh důvodem mnoha

Obr. 50 - Obdélníkové záhony na parteru (Hager, 2013)

sporů a ostré kritiky ze strany odborné veřejnosti zabývající se péčí o památky zahradního umění a situace byla dokonce řešena i soudní cestou. Výsledkem je proto dokončení pouze spodní části zahrady. Svůj kritický postoj k návrhu vyjadřuje například Hajós (2006): „Jednostranné odmítnutí rekonstrukce

Obr. 51 - Detail každoročně obnovovaných záhonů na parteru (Hager, 2013)

zahrad se může stát v mnoha případech dokonce fatální – jak je ukázáno na dvou případech z Curychu neobvyklém přístupu v Rechberggarten a postupu v severní polovině zahrady Villy Patumbah (…). Hager shledává svoji interpretaci upřímně jako pokusy, ve kterých neuskutečňuje dostačující prokazatelnou rekonstrukci barokní zahrady. Kromě toho chce demonstrovat nejdůležitější strukturní elementy barokní zahrady: bohatství květin na parteru, přesně symetrická osovost, prizmatické formy prostoru atd. Hager také dobře ví, jaká by barokní zahrada měla být, a proto chce hodně jejích částí vymazat.(…) Jeho interpretace není v žádném projevem památkové péče, jak sám tvrdí. (…) Dnes už zahradě nedominuje „památník“ (jako jednota architektury a vegetace), ale Hagerovo pojetí, které chtě nechtě návštěvníkům zprostředkovává dojem, že takto barokní zahrada opravdu vypadala.“ (Hajós, 2006)

Hajós (2006) Hagerovi dále vyčítá, že do zahrady vnáší prvky, které nejsou historicky doloženy

- např. výsadbu stromů, které zde nikdy nerostly, aby se zdůraznila osovost celého prostoru, či naopak odstranění sto padesát let staré Sophora japonica, která bránila vzniku nově navrhované cesty v horní části zahrady.

72

Současný stav a způsob využití MD:

Zahrada je v současnosti veřejně přístupná, pouze na noc se uzavírá, jelikož došlo již k několikrát

k jejímu poničení. (Renfer, 2006). Stav údržby je dobrý, značná pozornost je věnována především každoročně obnovovaným záhonům. Celkový dojem

V první řadě je důležité ještě jednou zmínit, že na rozdíl od ostatních rozebíraných objektů nemají

vegetační prvky v Rechberggarten dominantní postavení a jsou právě příkladem moderních prvků, které nemají plošný charakter, ale jsou naopak roztroušeny po celém objektu, aniž by dominovaly. Vzhledem k nedokončené podobě zahrady dle Hagerova návrhu je nutné zmínit, že doposud realizovaná část působí díky jednoduché kompozici možná trochu strnulým dojmem. Alespoň díky každoročně obnovovaným výsadbám na parteru je do prostoru vnášena určitá dynamika. Použité tvarosloví záhonů je podobné Hagerovým záhonům v Blumengarten v Herrenhausenu. Obr. 52 - Pohled z druhé terasy, v popředí tvarované dřeviny na kmínku v mobilních nádobách (Hager, 2013)

Obr. 53 - Tvarované plůtky z Buxus sempervirens v trávníku na třetí terase Rechberrgarten (Hajós, 2006)

73

5.2.5 Kabinettsgarten v Mnichově Lokalizace: Mnichov, Německo Historický celek: Residenz München Moderní doplněk: Kabinettsgarten Autor MD: Peter Kluska Realizace: 1999 – 2003 Investor: Staatliches Bauamt München 1 Význam MD v rámci celku: dílčí Historický vývoj:

V roce 1385 nechal vévoda Štěpán III. postavit na severovýchodním předměstí Mnichova novou

citadelu. Bavorští králové a vévodové v průběhu pěti století původní hrad postupně rozšiřovali, až získal dnešní podobu několika budov s deseti dvory. V těsné blízkosti rezidence začala od roku 1789 vznikat dle návrhu Friedricha Ludwiga von Sckella známá Englischer Garten. Na samotný komplex pak navazuje Hofgarten z počátku 17. století s Dianiným chrámem uprostřed. V letech 1751-1755 nechal Maximilian Joseph III. na východní straně rezidenčního komplexu přistavět budovu Cuvilliého divadla (název dle architekta François Cuvilliés staršího). Postupným přistavěním neorománského kostela Všech svatých od dvorního architekta Lea von Klenze v letech 1826 - 1835 vznikl mezi oběma budovami dvůr nazývaný jako Kabinettsgarten, a to díky svému uzavřenému charakteru v podobě venkovního pokoje. (Residenz, 2012a) Původně tvořila centrální prvek zahrady fontána uprostřed trávníku. Kromě vysazených keřů byla nejvýraznější čtveřice Tilia sp. u nádvořní zdi, podél které bylo postaveno dřevěné loubí. V průběhu 20. století prostor sloužil především pro chov kuřat a pěstování zeleniny. (Residenz, 2012b) V roce 1920 se z rezidence stalo veřejné muzeum. Během 2. světové války byl celý komplex poničen během náletů, ale hned v roce 1945 začala jeho rozsáhlá rekonstrukce. (Residenz, 2012a)

V roce 2003 byl kostel Všech svatých znovu otevřen (slouží jako přednáškový a koncertní

sál) a Kabinettsgarten byla na základě příkazu ministerstva financí obnovena a následně zpřístupněna veřejnosti. (Residenz, 2012a) Konkrétně se jedná o zásluhu Prof. Dr. Kurt Faltlhausera, bavorského ministra financí, který za svoji práci obdržel v roce 2003 medaili Ludvíka I. Požadavky na novou podobu zahrady zahrnovaly následující: vytvořit veřejný prostor, který bude sloužit jako venkovní foyer a prostor pro pobyt o přestávkách mezi programovou náplní v kostele Všech svatých, mezi představeními v Cuvilliého divadle a při reprezentativních akcích v Residenz München. Zahrada tak vznikla zcela nově, bez dochovaných historických plánů, pouze dle minima informací o její původní podobě. Musela

Obr. 54 - Situační plán Kabinettsgarten od Petera Klusky (Kluska, 2010) 74

však plně respektovat architekturu rezidence a klasické atributy zahradních úprav. (Kluska, 2010) Charakteristika MD

Vchod do zahrady je tvořen mřížovou bránou ve vysoké zdi mezi kostelem Všech svatých a

Cuvilliého dovadlem. Do zahrady pak vedou dvě schodiště z obou sousedních budov. Na ose je u vstupu umístěna plastika s názvem Flora III od Fritze Koeniga z roku 1971, která byla objektu darována v roce 2003 (Residenz, 2012b). Po stranách osy se nachází nejvýraznější prvky prostoru - dva symetricky umístěné nerezové bazény (16 x 2 m), potažené tenkou šedozelenou vrstvou destiček z ruly. Mezi ně jsou do podoby pásků vetknuty červené, zelené a bílé skleněné destičky, představující stylizované květinové záhony. (Kabinettsgarten, 2012) Konec osy představuje kruhový vodní prvek umístěný ve stinné části zahrady pod korunami čtyř do čtverce vysazených Platanus × acerifolia. Jejich koruny jsou záměrně seřezány do tvaru rovné střechy, aby nenarušovaly fasádu. Nejsou to však jediné dřeviny, přímo u vstupu jsou po stranách vysazeny dva jedinci Tilia cordata ´Rancho´. Soubežně s hlavní osou, jsou středem zatravněných ploch kolem bazénů vedeny dvě osy postranní, na kterých jsou v pravidelných rozestupech vysazeny vždy tři Magnolia × loebneri ´Merill. Přestože přítomnost květin je zde především stylizována

Obr. 55 - Vstup do Kabinettsgarten ve zdi mezi kostelem Všech svatých a Cuvilliého divadlem

v podobě barevných pásků v bazénech, které díky lomu světla a jemnému pohybu vody “ožívají”, hned

(Kabinettsgarten, 2013)

při vstupu do zahrady je po obou stranách osy vytvořen malý čtvercový záhon s výsadbou osmi růžově kvetoucích Rosa ´Sommerwind´ na kmínku s podsadbou z Lavandula angustifolia. Další květinové

Obr. 56 - Celkový pohled na Kabinettsgarten od plastiky Flora III od Fritze Koeniga z roku 1971 (foto Babka, 2012)

záhony (Anemone hupehensis, Hemerocallis sp., Narcissus sp., Tradescantia virginiana) lemují spolu s tvarovanými živými ploty z Buxus sempervirens ´Arborescens´ dlážděnou plochu s kruhovým vodním prvkem. Podél obou bazénu bývají sezónně umístěny bílé válcové nádoby s Agapanthus campanulatus. (Kluska, 2010)

Celkovou atmosféru prostoru pak dotváří efektní noční osvětlení a jednoduché kamenné lavice.

Skromný prostor má všechny atributy zahrady - stromy poskytující stín, vodní prvek, široké cesty s vápencovou dlažbou, květiny a především hlavní myšlenku. Tu představují dva vodní okruhy v podobě neviditelného propojení kruhového vodního prvku se dvěma bazény jako symbol řeky. Do prostoru Kabinettsgarten vedou po stranách dvě schodiště - v jihozápadním rohu je to schodiště z kostela Všech svatých, v severozápadním z Cuvilliého divadla. (Kabinettsgarten, 2012) Respektování původních struktur na místě MD: částečné (čtveřice stromů, keře), ale i zcela nově vytvořené prvky Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku, převažují zcela nově vytvořené prvky Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné 75

Reakce veřejnosti:

Vzhledem k lokalizace je předpokládána zcela jistě kladná reakce veřejnosti, už jen z důvodu

toho, že byl tento prostor vůbec obnoven a nabízí multifunkční využití. Současný stav a způsob využití MD:

Především u prostorů malého měřítka, je kvalitní a pravidelná údržba nezbytná, což je v případě

Kabinettsgarten zcela v pořádku (patrné z přejaté fotodokumentace). Díky přístupům pomocí schodiště z obou sousedních budov je prostor hojně využíván za účely, pro které byl vytvořen. Celkový dojem

Kabinettsgarten představuje velice příjemný komorní prostor, který vyniká svoji jednoduchou

kompozicí a kvalitním zpracováním materiálů. Přítomnost moderních prvků vytváří s okolními historickými budovami kontrast, který však ve výsledku působí velice harmonicky. Velkou předností

Obr. 58 - Čtveřice Platanus × acerifolia s kruhovým vodním prvkem (foto Babka, 2012)

prostoru je dobře zvolené měřítko jednotlivých prvků a také již zmíněná přítomnost všech typických atributů zahrady. Obr. 57 - Dominantní prvek celé zahrady - bazény s barevnými pásky jako stylizace květinových záhonů (foto Babka, 2012)

Obr. 59 - Jednoduché kamenné lavice v pozadí trvalkové výsadby (foto Babka, 2012)

76

5.2.6 Kláštěrní zahrady na ostrově Reichenau v Německu Lokalizace: Reichenau, Německo Historický celek: zahrady benediktínského kláštera s kostelem sv. Marie a Marka Moderní doplněk: vegetační prvky jednotlivých zahrad Autor MD: Johannes Stoffler Realizace: nerealizovaná studie z roku 2003 Investor: město Reichenau Význam MD v rámci celku: celoobjektový Historický vývoj:

Ostrov Reichenau o rozloze 430 ha je největším ze tří ostrovů Bodamského jezera (Lage,

2013). V roce 724 založil misijní biskup Pirmin na ostrově benediktínský klášter, který se stal jedním z nejvýznamnějších středověkých klášterů v Evropě. Asi 100 let po založení kláštera v něm vznikly dva, z pohledu historie zahradní architektury jedny z nejdůležitějších dokumentů té doby - popis zahrady od opata Walahfrida Straba (báseň obsahující popis 23 druhů léčivých a kořeninových rostlin a způsobu jejich použití), stručně nazývaný Hortulus, a plán kláštera v Sankt Gallen (tzv. ideální plán), který jako dárek od opatství Reichenau putoval do kláštera v Sankt Gallen ve Švýcarsku (Obr. 60). Plán uvádí čtyři typy zahrad – ve středu plánu se hned vedle kostela nachází křížová chodba, ve středu dvora roste jalovec jako symbol stromu života. Na plánu je dále zachycena zeleninová zahrada, lékařská zahrada (byliny, koření), hřbitov s centrálním křížem a ovocným sadem. I když plán nebyl ve své představené podobě uskutečněn, odráží se v něm přinejmenším částečná zkušenost se skutečně existujícím klášterem v Reichenau. Zahrady na plánu St. Gallenu se přinejmenším považují za vzor klášterního areálu Reichenau. Dnešní archeologické nálezy zahrad ze sanktgallenského plánu v Reichenau, označované jako „Tichý okrsek“, se nachází v severozápadní části areálu kláštera. Přesná poloha jednotlivých zahrad však není známa. (Stoffler, 2004)

Na začátku pozdního středověku ztrácel klášter rychle na významu. V období renesance byla

křížová chodba zbořena a nově postavena na druhé straně katedrály, přesto jsou zbytky původní křížové chodby dodnes zachovány. Středověký „Tichý okrsek“ je také v novověku utvářen separátními zahradami. (Stoffler, 2004) V roce 1540 byl klášter přeměněn na převorství a roku 1757 zrušen papežem Obr. 60 - Situační plán návrhu nové podoby klástěrních zahrad v Reichenau od Johannese Stofflera čtverec cibulovin a tisové koule v místě původní křížové chodby a rajského dvora, na ně navazující cesta k parmenu lemovaná lavičkami, pásové záhony zeleninove zahrady navazující na hlavní cestu, na jejímž konci se nachází v současnosti už zrealizovaná zahrada dle Walahfrida Straba (Stoffler, 2004)

Benediktem XIV. (Geschichte, 2013). Nastal tak úpadek celého komplexu, včetně zahrad. Oblast byla následně využívána jako pole a sad. Kromě archeologických nálezů se na dnešním zdí obehnaném severozápadním území klášterního okrsku nenalézají žádné historické, vědecké či umělecké důkazy. 77

Jelikož obhospodařování zahrad nebylo už časem natolik výnosné, dominovala uvnitř kláštera převážně lada. (Stoffler, 2004)

Celý klášter je spolu se zahradami součástí historického komplexu a je významnou kulturní

památkou. Od listopadu 2000 je celý ostrov zapsán na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Od té doby se ostrov těší vysoké pozornosti veřejnosti a zvýšení cestovního ruchu. Aby bylo poukázáno na jedinečnou pamětihodnost, byla městem Reichenau vyhlášena soutěž na vypracování předběžného návrhu pro novou podobu klášterních zahrad. (Stoffler, 2004) Charakteristika MD

Jednotlivé zahrady, které poukazují na tradici samostatných klášterních zahrad, jsou vzájemně

propojeny plochou trávníku. Čtyři z pěti tematických zahrad navazují na plán Sankt Gallen. Ve středu ploch leží dlouhé protáhlé záhony zeleninové zahrady, které jsou protkány kosatci. Trvalky spojují záhony v jeden celek a zároveň vzdávají hold zálibě pěstování květin. Kosatec (Iris sp.) je také trvalkou léčivé a kořeninové zahrady. Místo klidu by mělo vzniknout tam, kde se nacházela středověká křížová chodba

Obr. 61 - Plán kláštera v Sankt Gallen ve Švýcarsku (St Gall, 2013)

(ambit). Od výšky člověka odvozené a v trávníku „rozsypané“ koule z Taxus baccata) přebírají motiv původních stálezelených jalovců z ambitu. Je to neobvyklá, neuspořádaná zahrada, která se rozprostírá před kulisou kostela. Dvakrát do roka se objeví v trávníku „koberec” kvetoucích cibulovin, aby naznačil zaniklou středověkou křížovou chodbu (čtvercová plocha v trávníku). Na tuto část navazuje pramen,

Obr. 62 - Současný stav klášterních zahrad v Reichenau (Reichenau, 2013)

podél kterého jsou umístěny lavičky za účelem odpočinku a pozorování. Třetí samostatná zahrada je ovocná zahrada v podobě třešňového háje a nachází se v místě středověkého hřbitova, v jehož areálu dnes stojí biřmovací hala. Hypotetická rekonstrukce kořeninové a bylinkové zahrady z roku 1991 dle slavné básně mnicha Walahfrida Straba, kterou klášterní plán uvádí jako čtvrtou, byla ponechána ve své formě jako historický dokument a začleněna do návrhu. Další časová vrstva se nachází v páté kuchyňské zahradě s rybníkem (vodním prvkem) a sadem, které jsou odvozeny z prvků z 18. století. Koncept zcela vylučuje možné zásahy do archeologických nálezů. To znamená, že by byla na minimum snížena nutnost výstavby nových cest a bylo by upuštěno od stavebních konstrukcí. Klášterní zdi by byly opraveny a dokončeny a nízké náklady by umožnily trvalou péči. Návrh však nebyl zrealizován. (Stoffler, 2004) Respektování původních struktur na místě MD: částečná, spíše zcela nově vytvořené prvky Stylizace MD: částečná vazba na vzhled původního prvku, převažují zcela nově vytvořené prvky Respektování zachovaných struktur navazujících na MD: úplné

78

Vyjádření autora k projektu:

Návrh klášterních zahrad se zabývá jak obsahem, tak formou zmizelých reichenauerských

zahrad. Jeho cílem není napodobovat, ale pomocí soudobých prostředků odstranit most mezi minulostí a přítomností. Nemá pozorovateli vyprávět žádný historický román, ale podnítit ho svou nečekanou abstraktní formu k diskuzi. Klášterní zahrada na světské půdě nemůže vyjádřit univerzální křesťanský řád středověku, ale musí „učinit svědectví ztrátě“. Jasná organizace klášterními zdmi a dominance kostela sv. Marie a Marka nedovolují nic jiného než umělecko - historický důkaz s rozptýlenou a neuspořádanou dynamikou. (Stoffler, 2004) Celkový dojem:

Autor studie klášterních zahrad stál před nelehkým úkolem vytvořit prostor, který by svým

charakterem odkazoval na minulost zahrad, jejichž přesná podoba však není známa, a zároveň uspokojil požadavky rostoucího poštu návštěvníků ostrova. Výsledná podoba návrhu je založena na vysoké míře stylizace a jednoduché, avšak promyšlené kompozici. Pokud by byl návrh zrealizován, získalo by místo

Obr. 63 - Bylinková zahrada zrealizovaná podle básně Walahfrida Straba (Gartenprojekt, 2013)

takového světového významu zcela nadčasový moderní doplněk, pomocí kterého by se klášterní zahrady zachovaly i pro generace budoucí. Shrnutí

Obr. 64 - Vizualizace návrhu klášterních zahrad od Johannese Stofflera (Stoffler, 2004)

Z pohledu četnosti a kvality literárních zdrojů je tato část práce zásobena poměrně dobře, avšak

převážně zahraniční literaturou, což logicky vyplývá ze všech předchozích kapitol této práce. Poslední dva rozebírané objekty (Kabinettsgarten v Mnichově a Klášterním zahradám na ostrově Reichenau) jsou ještě diskutovány v kap. 7. 2 Diskuze k rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury.

79

STUDIE OBNOVY MODELOVÉHO OBJEKTU

6. STUDIE OBNOVY MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍM MODERNÍCH DOPLŇKŮ

Za účelem praktického využití získaných poznatků o možnostech a omezeních použití moderních

doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury byly jako modelový objekt vybrány barokní jízdárny státního zámku Lednice, a to především z důvodu probíhající realizace projektu Multifunkčního centra zámek Lednice, které svým charakterem vnáší do historického objektu jízdáren zcela nové funkční využití. Výsledkem této části práce je Studie obnovy venkovních prostorů jízdáren zámku Lednice a jejich okolí s využitím moderních doplňků.

Z hlediska zařazení do kategorie moderního doplňku z pohledu vztahu k historické podobě

prostoru (viz kap. 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk) se jedná o začlenění jak prvků, které nahrazují nedochovanou historickou část památky zahradní a krajinářské architektury, tak prvků, které nejsou historicky doloženy, ale vyžaduje je nově vznikající funkční a provozní systém řešeného objektu. Jako celek je stanoven lednický zámecký park.V textu této části práce je používán jak pojem konírny, tak Obr. 65 - Letecký snímek jízdáren v Lednici s vyznačeným řešeným územím (Lednice, 2013)

jízdárny. Pojmy jsou chápany jako synonyma a jejich použití v textu vychází z označení v konkrétním zdroji. 6.1 ANALÝZA MODELOVÉHO OBJEKTU

Obr. 66 - Vymezení řešeného území (archiv Krejčiřík, 2012)

6.1.1 Lokalizace, širší vztahy a vymezení modelového objektu Příloha 1 - Anylýzy řešeného území

Obec Lednice leží v Jihomoravském kraji, v bývalém okrese Břeclav, přibližně 40 km jižně od

Brna. Samotný zámecký areál s rozsáhlým krajinářským parkem se nachází v severní části obce a protéká jím jižní rameno řeky Dyje – tzv. Zámecká Dyje. V bezprostřední blízkosti objektu jízdáren prochází Silnice II/422 spojující obec Podivín s Lednicí a Valticemi. Město Břeclav leží 9 km jihovýchodně od obce Lednice, Mikulov pak 14 km západním směrem. Obec je mimo jiné sídlem Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Hranice řešeného území tvoří severně od budovy jízdáren Zámecká Dyje, ze západu ulice 21.

dubna. Jižní hranicí je pak stávající zástavba ulice 21. dubna. Z východu ohraničují území parkové úpravy předprostoru kaple sv. Jakuba Staršího. Řešené území tedy zahrnuje svažitou část směrem k řece, nádvoří jízdáren a prostor před jejich jižní fasádou, jehož současná podoba je dílem Ivara Otruby.

81

6.1.2 Historie objektu zámeckých jízdáren

Výstavba lednického panství, a tedy i zámeckých jízdáren, je neodmyslitelně spjata s významným

šlechtických rodem Liechtensteinů, jejichž působnost je na jižní Moravě datována již od roku 1130. Zakladatel samotné rodové větve Jindřich I. (1233 – 1256) získal v roce 1249 od moravského markraběte a pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II., jako léno hrad Mikulov s Drnholcem. Za Jana I. (1358 – 1398) bylo rodové dominium v roce 1370 zvětšeno o panství v Lednici a Valticích (Krejčiřík, Zatloukal, 2012). Podrobnému popisu působnosti Liechtensteinů na jižní Moravě se věnuje publikace Lednicko – valtický areál (Krejčiřík, Zatloukal, 2012).

Výstavba lednických jízdáren spadá do období po smrti Karla Eusebia von Liechtenstein, kdy

v roce 1684 přebral rodové vlastnictví jeho syn Jan Adam I. Ondřej. Ten po otcově vzoru investoval do nákupu uměleckých děl a velkolepé budovatelské činnosti. (Krejčiřík, Zatloukal, 2012) Právě lednické jízdárny (zvané také jako „zámek koní“) se staly symbolem jeho mecenášství. Původní zámecké konírny byly umístěny v dlouhém křídle starého hospodářského dvora a i později sloužila jedna jeho část stále jako „zimní konírny“. Jižně od nich pravděpodobně stávaly ještě další, menší stavby koníren. Právě

Obr. 67 - Pohled na jízdárny z jihu - mědirytina J. A. Delsenbacha kolem roku 1720

v jejich místě byly následně postaveny nové konírny s jízdárnou a centrálním pravoúhlým dvorem.

(archiv MCZL, 2013)

(Kordiovský, Zatloukal, 2004) Na Delsenbachově rytině je na dvoře vyobrazen i eliptický bazén (brodidlo) pro plavení koní. Nejnovější georadarové průzkumy prováděné v rámci realizace projektu

Obr. 68 - Nádvoří jízdáren s bazénem pro plavení koní - mědirytina J. A. Delsenbacha kolem roku 1720 (archiv MCZL, 2013)

Multifunkčního centra zámku Lednice však prokázaly, že v místech současného travnatého kruhu ve středu jízdáren nebyla nalezeny žádné zbytky konstrukcí dokládající existenci bazénu. (Zbranek, 2013) Je tedy pravděpodobné, že mědirytina zobrazuje pouze ideální stav.

O výstavbě koníren bylo rozhodnuto v roce 1687 a již následující rok byla zahájena dle původního

projektu Johanna Bernharda Fischera von Erlach (1656 – 1723). Kuriózní byl především způsob jejího průběhu, kdy byl objekt budován tak, aby bylo vždy každé křídlo kompletně dokončeno a mohlo být předáno k okamžitému využití. Jako první vznikla v roce 1690 hrubá stavba jižního – nejhonosnějšího křídla se dvěma jízdárnami, v roce 1693 pak následovala výstavba východního křídla se dvěma velikými stájemi a teprve v roce 1695 bylo postaveno křídlo západní, sloužící pro ubytování personálu. Poslední – severní křídlo, ve kterém měly být také pravděpodobně umístěny další stáje, již postaveno nebylo. Do roku 1700 tak byly dokončovány pouze sochařské práce na portálech. (Kordiovský, Zatloukal, 2004)

Z data započetí výstavby budovy koníren jasně vyplývá, že právě tento objekt patří mezi raná

díla Fischera von Erlach v habsburské monarchii. Na rozdíl od jiných architektových děl, inspirovaných italským „berninismem“, působí lednické konírny jak svou půdorysnou dispozicí, tak strukturou 82

fasádových článků poněkud konzervativně. Za vrcholně barokní lze však zcela určitě považovat

6.1.3 Historie vegetačních úprav v modelového objektu

celkovou monumentalitu stavby. V původní autorově koncepci byly konírny navrženy jako blok na

Příloha 1 - Anylýzy řešeného území

půdorysu čtyřúhelníku, postavený na ose starých koníren a hospodářského dvora. Snad nejzajímavější je



na celé stavbě ta skutečnost, že vnitřní fasády koníren směrem do dvora jsou oproti vnějším koncipovány



jako honosnější a zároveň je každá fasáda opatřena jiným tvaroslovím užitých forem, které odkazují

architektury tolik hodnotná jako vývoj samotného parku a prostorů kolem zámku. Důvodem je skutečnost,

na funkci jednotlivých křídel. Nejdekorativněji byla pojata fasáda směrem do nádvoří koníren, hlavní

že i přesto, že se jednalo o ve své době monumentální „zámek koní“, převažovala především utilitární

vstupní fasáda směrem k hospodářskému dvoru byla řešena obdobně, východní fasáda stájí směrem

funkce celého objektu, které byly podřízeny i úpravy bezprostředního okolí. Na Obr. 69 z let 1764 -

k zámecké zahradě byla velmi prostá a odpovídala užitkovému charakteru křídla. Západní fasáda pak

1783 je již jasně patrný objekt jízdáren postavený severně od hospodářského dvora, avšak podrobnější

nebyla zdobena žádným kamenickým prvkem, ale pouze malbou na omítce. Každé křídlo tedy mělo

charakter vegetačních úprav není z hlediska měřítka nijak podrobněji zachycen. Mnohem přesnější doklad

fasádu odpovídající jeho primární funkci. Tento způsob řešení je však natolik vzdálen modernímu

podoby vegetačních prvků představuje Obr. 70 z období 1826 - 1843, zobrazující vegetační úpravy

baroknímu akademismu a spíše odpovídá teoretickému myšlení Karla Eusebia von Liechtensteina, že

na nádvoří jízdáren v podobě elipsovité zatravněné plochy s pravděpodobně květinovou výsadbou po

se nabízí spekulace o tom, zda Fischerův projekt nevznikl podle modelu samotného knížete, i přesto, že

obvodu a centrální plochou pro drezuru koní. Vnitřní fasády pak lemovaly výsadby jehličnatých dřevin.

byly konírny vybudovány až po jeho smrti. Nicméně Fischer pracoval ve službách Jana Adama pouze

V prostoru před jižním křídlem jízdáren je jasně patrná příjezdová cesta lemovaná výsadbou listnatých

tři roky, během kterých bylo budováno vstupní křídlo, a poté odešel do císařských služeb na vídeňském

dřevin. Prostor svažující se k řece je v severní části řešeného území formován taktéž porostem dřevin.

dvoře. (Kordiovský, Zatloukal, 2004)

Přesnější podobu nádvoří dále zachycuje Obr. 71 z roku 1826. Novák (2013) přisuzuje znázorněnou

Historie vegetačních úprav v okolí objektu jízdáren není z pohledu zahradní a krajinářské

podobu nádvoří aktivitám knížete Jana I. von Liechtenstein, Bernarda Petriho a Phillipa Prohasky z let Na jeho místo nastoupil na přelomu let 1690 a 1691 italský projektant a akademik Domenico

1805 – 1815 s tím, že nádvoří jízdáren bylo upraveno tak, že se stalo impozantním vstupním prostorem

Martinelli a záhy začal pro Jana Adama korigovat starší projekty ve Vídni, včetně rozestavěných koníren

do areálu zámku na cestě od Brna, zemského hlavního města a bylo osázeno jedlemi a květinami

v Lednici, u kterých upravil především hlavní vstup vytvořením monumentální sloupové předsíně. Na

(Novák, 2013). Na obraze od Johanna Dallingera von Dalling z roku 1819 (Obr. 72) je jasně patrné, že

druhé straně připojil ke všem portálům plasticky výrazné štíty se sochařskou výzdobou od Giovanniho

obvod centrální elipsy tvořil tvarovaný živý plot, fasády pak lemovala výsadba topolů (Populus sp.) a

Giulianiho a Benedikta Sondermayera. (Kordiovský, Zatloukal, 2004) Přestože je na Delsenbachově

pravděpodobně jedlí (Abies sp.). Květinové výsadby zde však znázorněny nejsou. Kompozice na nádvoří

rytině zachyceno i severní křídlo, jak již bylo řečeno, jeho výstavba nikdy nebyla započata a teprve až v

se však postupem času pravděpodobně zjednodušovala, byly zrušeny i výsadby podél vnitřních fasád,

80. letech 18. století bylo nahrazeno přistavěním dvou krátkých křídel ke křídlu západnímu a východnímu

což dokládá Obr. 73 a Obr. 74. Nutno zmínit, že obě tato vyobrazení zachycují asymetricky utvářenou

dle projektu Karla Rudczinského. Na několika plánech zámeckého areálu z konce 18. století je severní

centrální části nádvoří, která je zcela výjimečná a objevuje se i na dalších plánech a vyobrazeních.



křídlo stále naznačeno, což dokládá, že i v pozdějších letech byla skutečnost považována spíše za přerušený, přechodný stav. Avšak podobně jako ve Valticích ztratil Jan Adam zájem o úplné dokončení



stavby koníren a ponechal je rozestavěné. (Kordiovský, Zatloukal, 2004) Po roce 1819 bylo jižní křídlo

asymetrie, stejně jako hustý porost listnatých a jehličnatých dřevin před jižním křídlem jízdáren a v části

upraveno Franzem Engelem a byla odstraněna barokní sochařská výzdoba (Krejčiřík, Zatloukal, 2012).

u řeky.Snad nejpřesnější zachycení asymetrické části uprostřed nádvoří zachycuje Obr. 76 z roku 1897.

Na Obr. 75 z roku 1863 má již centrální část nádvoří jízdáren tvar kruhu a je patrná i zmíněná

K výrazným úpravám před jižním křídlem jízdáren došlo v roce 1904 dle návrhu Vincenza Micheliho

Jízdárny patří k nejstarším, v původní podobě nejlépe zachovaným částem komplexu státního

z roku 1904 (Obr. 77), kdy byl objekt hospodářského dvora výrazně zredukován a příjezdová cesta od

zámku v Lednici, které neprodělaly radikální stavební proměnu. Dílčími úpravami byly částečně

zámku ústila v průchodu jižního křídla jízdáren, před kterým byl prostor již upraven dle kompozičního

pozměněny prostory v západním křídle (byty) a prostory v jižní části 2. nadzemního podlaží východního

záměru zdůrazňujícího přístup k zámku ze západu. Hospodářské zázemí pak odděloval od jízdáren

křídla, které svého času využívala Vysoká škola zemědělská v Brně. (Realizace, 2013) Objekt byl také

široký pás dřevin.

zčásti využíván jako víceúčelový sál a garáže JZD (Holásková, 2013). Do roku 2011 sídlilo ve východním křídle koníren akvárium Malawi (Úvodní, 2011). 83

Obr. 69 - Výřez z I. vojenského mapování z let 1764 - 1783 (I. vojenské, 2013)

Obr. 70 - Výřez ze stabilního katastru z let 1826 - 1843 (archiv MCZL, 2013)

Obr. 71 - Výřez z plánu Liechtensteinské katastrální správy z roku 1826 (archiv Novák, 2013)

Obr. 72 - Obraz J. D. von Dalling z roku 1819 zachycující nádvoří jízdáren (archiv Novák, 2013)

84

Obr. 73 - Výřez ze situačního plánu zámku v Lednici z poč. 19. st. (archiv MCZL, 2013)

Obr. 74 - Výřez z plánu vodovodu zámku v Lednici z 2. čtvrtiny 19. st. (archiv MCZL, 2013)

Obr. 75 - Výřez plánu zámeckého parku v Lednici z roku 1863 (archiv MCZL, 2013)

Obr. 76 - Výřez z plánu vodovodu zámku V Lednici z roku 1897 (archiv Pejchal, 2013)

85



Obr. 77 - Situační plán nové podoby zámeckého parteru v Lednici od V. Micheliho z roku 1904 (archiv MCZL, 2013)

Obr. 78 - Letecký snímek z roku 1947 (archiv Krejčiřík, 2012)

Obr. 79 - Letecký snímek z roku 1938 (archiv MCZL, 2013)

Obr. 80 - Letecký snímek z roku 1963 (archiv MCZL, 2013)

86



Pozdější vývoj řešeného území z pohledu vegetačních úprav dále zachycují četné letecké snímky

pořizované od 1. poloviny 20. století. Na snímku z roku 1938 (Obr. 78) je jasně patrná asymetrie tvarovaného živého plotu na nádvoří, před jižním křídlem jízdáren je vysazen hustý smíšený porost dřevin. Ve svahu u řeky se taktéž nachází hustý porost dřevin, který zasahuje až do prostoru nádvoří a je patrný i na dalším leteckém snímku z roku 1947 (Obr. 79), stejně jako odstraněná clona před jižní fasádou. Pozdější letecký snímek z roku 1963 (Obr. 80) dokládá, že tvarovaný živý plot na nádvoří byl v této době už téměř odstraněn. Dochází také k formování kulisy západně před jižní fasádou.

Jak již bylo uvedeno u historických leteckých snímků řešeného území, v místech nedokončeného

severního křídla jízdáren se nacházel hustý porost dřevin – konkrétně se jednalo o rastr jedinců Aesculus hippocastanum ve sponu cca 7 x 7 m. (Pejchal, 2013) Stromy svými korunami zasahovaly do samotného nádvoří jízdáren (Obr. 81). Živý plot se v centrální části nádvoří vyskytoval ještě přibližně do 60. let 20 století a byl přerušen ve směru provozní osy mezi západním a východním křídlem jízdáren. V této době dosahoval výšky cca 1,2 m a mohlo se jednat o Carpinus betulus. Co se týče významu jeho asymetricky rozšířené části, i přes usilovné pátrání se autorce práce nepodařilo zjistit, z jakého důvodu a za jakým účelem byl plot takto tvarován. Zdeněk Novák (Novák, 2013) se domnívá, že se mohlo jednat

Obr. 81 - Nádvoří jízdáren s tvarovaným živým plotem a rastrem Aesculus hippocastanum v pozadí, kolem roku 1950 (archiv MCZL, 2013)

o zjednodušení původní kompozice z počátku 19. století, Pejchal (2013) však toto tvrzení popírá. Kdy přesně došlo k úplnému odstranění živého plotu, zjištěno nebylo.

Obr. 82 - Letecký snímek č. 1932 z 30. let 20. století - v pravém dolním rohu jasně patrná asymetrie tvarovaného živého plotu na nádvoří jízdáren (archiv MCZL, 2013)

Průběhem významných porostních úprav v lednickém parku v letech 1945 - 1986 se zabývá

Machovec (Machovec, 2001). Uvádí, že po roce 1945 se park celkově nacházel v dosti neutěšeném stavu v důsledku válečných událostí a několikaleté minimální údržby. Porostní clona proti jižní fasádě jízdáren, jejíž původní druhovou skladbu z převážné části představovaly Chamaecyparis lawsoniana a Taxodium distichum byla prorostlá náletovými dřevinami. Původní clony Syringa vulgaris ´Andenken an Louis Späth´ a ´Madamme Lemoinei´, oddělující na východě před zídkou hospodářské části zámku a na západě podél okrajové zídky lemující ulici 21. dubna, byly zčásti prorostlé náletovými dřevinami a podrůstající podnoží původního druhu. Významné zásahy v rámci celého parku učinil po roce 1947 prof. Jaromír Scholz. K samotnému prostoru před jízdárnami pak bylo přistupováno s cílem zkvalitnit okrajové clony v kontaktu s obcí, ulicemi a zástavbou a odstranění náletovým dřevin. Po odchodu prof. Scholze v roce 1960 převzal koncepční řešení parku Ing. Jaroslav Machovec, CSc. (do roku 1986). V letech 1952 – 1960 byly upraveny clony podél ulice 21. dubna ve směru od Podivína – po likvidaci náletu zde byly provedeny dosadby Pinus nigra, Pinus heldreichii, Pinus aristata, Pinus sylvestris ´Bayerii´, Rosa × hugoptera, Rosa spinosissima ´Lady Hamilton´, Tamarix pentandra, Paeonia suffruticosa aj. za účelem zkulturnění a zatraktivnění clonovou výsadbu. Clona oddělující jižně prostor před jízdárnami 87

od zástavby v ulici 21. dubna byla v roce 1952 doplněna výsadbou sortimentu keřových růží - cca 30 taxonů. Mezi růžemi pak byly rytmicky vysazeny Pinus sylvestris ´Watereri´ (Machovec, 2001)

Centrální travnatá plocha před jižním křídlem jízdáren byla v letech 1965 - 1970 upravena

dle návrhu prof. Ing. Ivara Otruby, CSc. Cílem realizace bylo vytvoření prostoru adekvátního k právě proběhlé opravě fasád zámeckých jízdáren, kde se konala krajská zahradnická výstava Horticentrum. Samotný prostor před jízdárnami pak měl sloužit pro prezentaci sortimentu letniček v monokultuře. Navržené kompoziční řešení vychází z barokního tvarosloví budovy jízdáren. Do půlkruhové, směrem k jízdárnám se svažující zatravněné plochy je po obvodu vetknuto 20 kruhových záhonů různého průměru. Ne zcela symetrické rozmístění kruhů spolu s jejich naznačeným “vybíháním” ze zatravněné plochy do mlatových cest evokuje příznačnou barokní dynamiku. Každý záhon měl být ztvárněn jednou barvou, kromě letniček zde byla i výsadba některých stříbrnolistých druhů trvalek a trav. Průběh výstavy však ukončila okupace sovětských vojsk v srpnu 1968. V pozdějších letech byly letničky v kruzích nahrazeny sortimentem záhonových růží - polyantek. Původní autorův záměr, který však nikdy nebyl realizován, spočíval v umístění prosklené restaurace na ose jižního vchodu do jízdáren. Restaurace měla být mimoúrovňově propojena s ulicí 21. dubna. (Otruba, 2013) Na základě rozhodnutí politického

Obr. 83 - Tvarovaný živý plot na nádvoří jízdáren, počátek 20. století (archiv MCZL, 2013)

vedení obce měl být uprostřed travnaté plochy v pozdějších letech postaven památník na osvobození sovětskými vojsky v roce 1945. Po složitých jednání bylo nakonec přistoupeno k řešení, že bude umístěn u vstupu do parku z ulice Břeclavská. Co se týče úprav v částech lemujících přístupovou cestu do parku

Obr. 84 - Situační plán úprav před jižní fasádou jízdáren od Ivara Otruby z let 1965 - 1970 (archiv MCZL, 2013)

ze Zámeckého náměstí, je důležité zmínit především výsadbu tvarovaného živého plotu z Cornus mas v roce 1965 za účelem zabránění návštěvníkům ve vstupu na zatravněnou plochu. (Machovec, 2001)

88

Mikulovský bioregion (Culek, 1995)

6.1.4 Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici V roce 1999 byl vypracován Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici (Národní

- jih jižní Moravy a podstatná část zasahující do Rakouska- zabírá geomorfologický celek Mikulovská

památkový ústav, 1999). Předmětem ochrany zachování jedinečného krajinářského parku z 1. poloviny 19.

pahorkatina, z celku Dyjsko - svratecký úval Dunajovické vrchy a z Dolnomoravského úvalu Valtickou

století, s pozdějšími vklady představovanými především historizující formální zahradou, historizujícími

pahorkatinu

úpravami krajinářského rázu a vazeb parku na velkoryse architektonicky komponovanou krajinu a

- plocha bioregionu 289 km²

uchování gradace přiznaného lidského vlivu v pomyslné ose příroda – architektura. Cíl památkové

- typická část bioregionu je tvořena členitou pahoraktinou na vápnitých třetihorních sedimentech a

ochrany pak spočívá v uchování všech činitelů a složek, které se podílí na formování kompozice i

vysokým bradlem jurských vápenců

biologické hodnotě díla, k nimž patří zejména dispoziční rozvrh, hmotová seskupení dřevin i jejich

- vegetačními jednotkami jsou převážně teplomilné, na strmějších svazích jižního sektoru šípákové

vlastní dendrologická skladba, formace rybníků, směřování i proporce průhledů a pohledů vyhlídek a

doubravy a skalní stepi, na mírnějších svazích a úpatích dubohabrové háje

stavby, které dílo korunují a dotváří. Účel památkového záměru pak představuje formulování zásad pro

- typicky je zde vyvinut 1., dubový vegetační stupeň i s hojným dubem šípákem a dubem cerem, na

uvedení všech činitelů a složek do optimálního stavu a jeho udržení pomocí kvalifikované péče. Jedná

severních svazích je i 2. a 3. vegetační stupeň

se o zásady obecně platné pro park jako celek a dílčí zásady platné pro příslušné oddíly parku. Tyto je

- z biogeografického hlediska má bioregion mimořádný význam, představuje nejtypičtější panonský

nezbytné dodržovat. Podrobněji viz Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici. (Národní

bioregion České republiky a právě zde jsou také nejlépe vyvinuta společenstva na tvrdých skalních

památkový ústav, 1999)

podkladech s velkou stanovištní diversitou



- přestože území bylo od dávného pravěku souvisle osídleno, dodnes se zachovala značná pestrost biocenóz - převažuje teplomilná panonská biota, s vlivem Alp, omezeně i Hercynie, s řadou mezních a

6.1.5 Současný stav modelového objektu

exklávních prvků, zvláště na vápencových skalách - nereprezentativní část je tvořena pískovou plošinou Bořího lesa

Příloha 1 - Anylýzy řešeného území

- současné využití je velmi pestré - pole, vinice, listnaté lesy, bory na píscích, skalní stepní lada, rybníky s rákosinami

Přírodní podmínky

- centru bioregionu vystupuje flyš ždánické jednotky, z flyšového pásma vystupují mohutné kry jurských

vápenců budující Pavlovské vrchy, jinak v bioregionu zcela dominují nezpevněné sedimenty mořského

Řešené území se nachází v Lednicko – valtickém areálu, který se z hlediska biogeografického

členění České republiky dle Culka (Culek, 1995) rozkládá v :

neogénu, tj. převážně vápnité jíly, písky, slíny a štěrky



- významné jsou lokálně se objevující vložky pevných lithothamniových vápenců, v minulosti často



těžené v drobných lomech, v Bořím lese vystupují rozsáhlé plochy kyselých štěrkopísků až písků

Panonské provincii



- reliéf je různorodý (20 - 220 m - vysoká vápencová bradla Pavlovských vrchů dodávají tomuto

Severopanonské podprovincii – ve dvou biogeografických regionech:



4.2 Mikulovský bioregion

bioregionu vrchovinný ráz, jinak převážně charakter členité pahorkatiny



4.5 Dyjsko – moravský bioregion

- nejnižší bod v rámci ČR je okraj nivy Dyje pod Břeclaví - asi 156 m, nejvyšším Děvín 550 m - dle Quitta nejteplejší oblast v ČR - T4, nejteplejší podnebí ze všech bioregionů v ČR - velmi teplé a



suché: Drnholec 9,3°C, 495 mm; Lednice 9,0°C, 524 mm; Valtice 9,1°C, 571 mm, avšak výskyt i poloh

Jelikož řešené území leží cca přímo na hranici obou bioregionů, jsou charakterizovány přírodní

podmínky obou. Z důvodů rozsahu této práce jsou však potřebná fakta uspořádána pouze zkráceně a

chladnějších - mohutné SZ srázy Pálavy

schématicky s odkazem na plné znění v Biogeografickém členění České republiky, I. díl (Culek, 1995).

- černozemní oblast - typické černozemě na spraších, též projevy zasolení ve formě slabého solončakování, v komplexu Milovického lesa vyvinuty hnědozemě na spraších a svahovinách z flyšových hornin, v Bořím lese na píscích typické kambizemě, na vápencích Pálavy typické tmavé rendziny 89

- termofytikum ve fytogeografickém okrese 17. Mikulovská pahorkatina a v malé části fytogeografického

jsou vlivem blízkosti návětrného svahu Karpat vyšší: Hodonín 9,5°C, 585 mm, Uherské Hradiště 9°C,

podokresu 18a. Dyjsko-svratecký úval

600 mm

- vegetační stupně (Skalický) - planární až kolinní, potenciální vegetace podrobně viz Culek (1995)

- převaha glejových fluvizemí na bezkarbonátových sedimentech, ovšem ve vyšších částech bioregionu, v místech, kde řeky usazovaly po opuštění vrchovin hrubozrnější materiál, převládají typické fluvizemě

Dyjsko – moravský bioregion (Culek, 1995)

(Svratka po Židlochovice, Jihlava po Pohořelice, Dyje po Dyjákovice), v nivě Moravy jsou pod ústím přítoků (Velička, Kyjovka) zastoupeny hojněji i glejové černice, pod ústím Olšavy naopak typické flu-

- jih jižní Moravy

vizemě, v depresích niv bioregionu jsou místy úživné půdy slatinné, v mrtvých ramenech jsou typické

- osy geomorfologických celků Dyjsko - svratecký a Dolnomoravský úval, směrem k jihu bioregion

gleje a hnilokaly, na hrúdech převažují málo živné arenické kambizemě nebo rankery

přesahuje do Rakouska a na Slovensko

- termofytikum ve fytogeografickém okrese 18. Jihomoravský úval (s výjimkou některých výběžků a

- plocha bioregionu 605 km²

oblastí písků na Bzenecku a Valticku)

- široké říční nivy, náležící do 1. vegetačního stupně, s jasným vztahem k panonské provincii

- vegetační stupně (Skalický) - planární

- území osídleno od pravěku - na hrúdech ležela významná centra Velké Moravy, přesto se zde zachovaly

- potenciálně převládají lužní lesy, podrobně viz Culek (1995)

lužní pralesy a rozsáhlé nivní louky - i přes narušení vodního režimu úpravami zde má řada druhů a společenstev nejreprezentativnější

Řešené území leží v nadmořské výšce 162 -170 m n. m.

zastoupení v rámci celé České republiky, řada jihovýchodních prvků zde má hranici areálu, např. jasan Vlastnické vztahy

úzkolistý - biodiversita je vysoká, obohacená splavenými druhy, fauna řeky Moravy, i přes úpravy a znečištění má široké spektrum organismů černomořského povodí, netypické části bioregionu leží ve vyšších částech



širokých niv v blízkosti vrchovin, odkud přitékají jejich řeky (např. niva Svratky pod Brnem, Dyje pod

správu vykonává Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně. Pro realizaci projektu

Znojmem)

byl objekt přenechán do výpůjčky Multifunkčnímu centru zámku Lednice, sdružení právnických osob na

- v současnosti mají lužní lesy a orná půda vyrovnané zastoupení, luk je málo, hojné jsou vodní plochy,

dobu osmi let. (Realizace, 2013) Ostatní plochy (parcelní číslo: 5/4, parcelní číslo: 1855, k. ú. Lednice

místy malé hodnoty (Nové Mlýny).

na Moravě) řešeného území jsou taktéž vlastnictvím českého státu ve správě Národního památkového

- bioregion zabírá nivy Moravy a jejích přítoků (Dyje, dolní Jihlavy a Svratky), podkladem jsou převážně

ústavu (Informace, 2013).

Objekt jízdáren (parcelní číslo: 2, k. ú. Lednice na Moravě) je ve vlastnictví českého státu a jeho

písky a štěrkopísky nejnižší terasy, povrch však tvoří 2 - 5 m mocné nivní hlíny, z nichž se zejména v Kategorie ochrany

jižní části noří na řadě míst pahorky vátých písků, tj. nivou částečně pohřbené přesypy, tzv. hrúdy - patří sem i plošiny nejnižších teras ovlivněné režimem nivy - morfologie bioregionu je klasická nivní - k jejímu charakteru patří volné meandry 2 - 4 m zaříznutých



řek, ramena v různém stádiu zazemnění, vyvýšeniny hrúdů, zvláště bohatá na hrúdy je niva dolní Dyje

(Realizace, 2013):

Řešené území, včetně samotného objektu jízdáren, spadá do následujících kategorií ochrany

a oblast soutoku Moravy a Dyje - dynamika nivy byla v 70. - 80. letech silně narušena regulací toků a budováním Novomlýnských nádrží, které umrtvily původní režim řek, především Dyje

- Nemovitá kulturní památka ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

- dle výškové členitosti (2 - 10 m) má niva charakter roviny

- Národní kulturní památka Zámek Lednice, prohlášené nařízením vlády č. 336/2002 Sb.

- nejnižší bod bioregionu v rámci ČR je soutok Dyje a Moravy - 148 m, nejvyšší niva Svitavy v Brně -

- Památková zóna prohlášená 10. září 1992 vyhláškou MK ČR č. 484/1992 Sb., o prohlášení lednicko –

200 m, typická výška bioregionu je 155 - 185 m

valtického areálu na jižní Moravě za památkovou zónu

- dle Quitta nejteplejší oblast ČR - T4, podnebí výrazně teplé - nejteplejší v českých zemích, niva Dyje

- Kulturní krajina, dne 7.12. zapsána pod identifikačním číslem C 763 na Seznam světového dědictví

je srážkami poměrně chudší: Drnholec 9,3°C, 495 mm; Podivín 9,2°C, 516 mm, srážky v nivě Moravy

UNESCO 90

300 míst, v protější bývalé kočárovně bude umístěno informační centrum a recepce objektu. Jako odkaz

6.1.6 Multifunkční centrum zámek Lednice

na historii zde má být vystaven zlatý kočár, který se v současnosti nachází v muzeu ve Vídni. Východní Projekt „Zámecká jízdárna v Lednici - multifunkční centrum“ je realizován ze strukturálních

křídlo pak bude sloužit jako prostor pro krátkodobé expozice a vzdělávací centrum. Bude zde sídlit i

fondů Evropské unie prostřednictvím Integrovaného operačního programu (IOP) „Vracíme památky do

management centra. V původních plánech je počítáno i se zřízením zázemí pro pracoviště UNESCO,

života“. Ministerstvo kultury ČR je Řídícím orgánem IOP oblasti intervence 5.1 „Národní podpora

v konečné fázi však bude spolupráce probíhat pouze na odborné komunikační úrovni formou před-

využití potenciálu kulturního dědictví“ v aktivitě 5.1b. Projekt se zaměřuje na vzorovou obnovu jízdáren

nášek apod. Autorem Studie interiérů a koncepce expozic je Ing. Zdeněk Sendler (ve spolupráci s Ing.

státního zámku v Lednici a jejich nové využití. Oživení objektu bude podporovat nová programová náplň,

arch. Radko Květem, Ing. arch. Richardem Mátlem a Ing. Zdeňkem Novákem). Expozice je zaměřena na

která bezprostředně naváže na ukončení obnovy, plánované na závěr roku 2013. Nové multifunkční

všechny věkové kategorie - od nejmenších návštěvníků až po dospělé, s využitím nejrůznější digitální

centrum nabídne své prostory pro vzdělávací a kulturní aktivity. Tematicky bude programová náplň

techniky a moderních médií. Atelier DRNH architekti (Ing. arch. Antonín Novák, Ing. arch. Radovan

nového centra zaměřena na kulturní krajinu s využitím modelového příkladu komponované krajiny

Smejkal) je autorem Studie k územnímu řízení a architektonické části projektu, kterou zpracovávají pro

Lednicko – valtického areálu, zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO. (O projektu, 2013)

generálního dodavatele projektu - společnost Arch.Design, s.r.o. (Horsáková, 2013)



Jak již bylo uvedeno, objekt jízdáren (kromě západního křídla, na které se projekt nevztahuje) byl za účelem projektu zapůjčen od státu na dobu 8 let. Celý projekt je pak pojat tak, aby jako modelový příklad



I přesto, že projekt obnovy jízdáren je značně rozsáhlý, bylo rozhodnuto o tom, že z hlediska

mohl být inspirací pro obdobné obnovy významných památných objektů. (Horsáková, 2013)

úprav okolí bude ponecháno stávající řešení od prof. Otruby před jižním křídlem a upraveno bude pouze nádvoří jízdáren, kde vznikne multifunkční trávníková plocha ve tvaru kruhu pro průběh nejrůznějších

Realizace projektu je plánována na období od 21.11.2007 do 30.10.2013, na období od 31.10.2013

společenských akcí. Svah k řece zůstane v současné podobě, jelikož už se nachází mimo řešené území

do 30.10. 2018 je plánována fáze udržitelnosti projektu. Na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace

projektu. Z hlediska provozu bude z nádvoří zcela vyloučeno parkování, povolen bude pouze omezený

projektu ze dne 31.3. 2010, které vydalo Ministerstvo kultury ČR, byla projektu přidělena dotace v

vjezd zajišťující obsluhu centra. Důvodem vyloučení pojezdu a parkování bylo odkrytí původních

celkové výši 496.989.300 Kč. Z toho tvoří dotace z rozpočtu ČR 74 548 395 Kč a dotace z rozpočtu EU

okapových chodníčků podél fasád, které odvádí dešťovou vodu ze střech, a štol, jejichž konstrukce nejsou

422 440 905 Kč. Výhradně za účelem realizace projektu bylo založeno zájmové sdružení právnických

dostatečně vyztuženy (Obr. 85 a Obr. 86). Tyto historické nálezy byly odborně ošetřeny a budou překryty

osob Multifunkční centrum zámek Lednice (dále jen MCZL), mezi jehož členy patří:

vrstvou mlatu, který bude tvořit povrch celého nádvoří. Národní památkový ústav dále požadoval, aby



byl po obvodu centrální trávníkové plochy vysazeny živý plot o výšce 1,2 m. Tento požadavek byl nakonec zamítnut a po obvodu budou umístěna pouze zemní světla (Obr. 87). (Horsáková, 2013)

- Jihomoravský kraj - obec Lednice - Mendelova univerzita v Brně



- Masarykova univerzita

pěšího provozu. K jeho zvýšení dojde ve směru od západního hlavního vstupu do zámeckého komplexu z

- Centrála cestovního ruchu Jižní Moravy

ulice 21. dubna do nádvoří jízdáren Na nádvoří pak vznikne nové centrum shromažďování návštěvníků.



Partnery projektu jsou Vysoké učení technické Brno a Biosférická rezervace Dolní Morava, o. p.

s., spolupracujícími subjekty pak Národní památkový ústav, Národní centrum zahradní kultury a Schola

naturalis. (O projektu, 2013)

Jelikož objekt jízdáren získává zcela nové funkční využití, včetně jeho venkovních prostorů, byla

pro srovnání provedena funkční a provozní analýza před započetím obnovy a po jejím dokončení (viz Funkční a provozní vztahy, Příloha 1). V prostoru bývalé jízdárny vzniká přednáškový sál o kapacitě 91

Vzhledem k tomu, že se mění funkční využití objektu jízdáren, předpokládá se i změna intenzity

Obr. 85 - Archeologický výzkum na nádvoří jízdáren před započetím obnovy s odkrytými okapovými chodníčky (archiv MCZL, 2013)

Obr. 86 - Rekonstrukce historické štoly v rámci obnovy jízdáren (archiv MCZL, 2013)

Obr. 87 - Výřez koordinační situace obnovy jízdáren v Lednici (archiv MCZL, 2013)

92

Funkční a provozní vztahy

Prostorové a kompoziční vztahy





Jak již bylo výše uvedeno, byla provedena dvojí funkční a provozní analýza řešeného území za

účelem srovnání změn v závislosti s budování Multifunkčního centra zámku Lednice.

Z pohledu prostorového a kompozičního utváření je řešené území úzce svázáno se dvěma

významnými objekty, a to barokními jízdárnami a novogotickou podobou zámku. Především pak ve vztahu k jízdárnám se prostor vyznačuje výraznou osovostí. Důležitou roli hrají vegetační kulisy, které



Před započetím obnovných prací byl objekt jízdáren z hlediska lokalizace jednotlivých funkcí

zdůrazňují monumentalitu barokních jízdáren a zároveň napomáhají uvozování významných pohledů v

spíše „neuspokojen“. V západním křídle je i v současnosti situováno bydlení a občanská vybavenost v

řešeném prostoru. Současná kompozice kruhových záhonů vnáší do prostoru barevnost a reprezentativní

podobě Zámecké vinotéky a maloobchodu s aranžovacími potřebami Dekora. V protějším východním

funkci. Velký potenciál celého území představuje Zámecké Dyje, protékající v těsné blízkosti jízdáren,

křídle byla do října 2011 umístěna stálá expozice tropického akvária Malawi. Prostory této části byly

z jejichž dvora se naskýtá výhled na protější břeh. Důležité je také zmínit existenci historických štol

využívány i k expozicím krátkodobého charakteru. Celé jižní křídlo jízdáren (prostory bývalé jízdárny a

ústících do řeky v severní části území, které sloužily jako vývody z prostorů koníren a také doposud od-

kočárovny) pak postrádalo jakékoliv funkční využití. Dvůr sloužil především jako průchozí, manipulační

vádí dešťovou vodu ze střech. Z vizuálního hlediska pak zcela negativně působí nedostatečně udržované

a parkovací plocha s centrálním zatravněným kruhem. Prostor severně i jižně od jízdáren tvoří především

plochy trávníku na nádvoří jízdáren a chaotická výsaba ve svahu u Zámecké Dyje.

parková zeleň. Na ulici 21. dubnu je situována občanská vybavenost charakteru pohostinství a ubytování. Na východě pak na řešené území navazuje zámek s kaplí. Ve svahu u řeky se v severní části řešeného území nachází starý betonový sklep a čistírna odpadních vod.

Co se týče provozních vztahů, do řešeného území vedou dva hlavní vstupy z ulice 21. dubna (ze

západu a z jihu) a dále větší počet vedlejších vstupů. V celém zámeckém komplexu je zakázána jízda na kole a volný pohyb psů. Na druhou stranu je převážná část zpřístupněna bezbariérově. Z hlediska

Obr. 88 - Pohled na barokní jízdárny s kruhovými záhony a novogotickým zámkem v pozadí (foto autorka, 2012)

intenzity pěšího provozu bylo řešené území rozčleněno na tři úrovně. Nejvyšší pěší provoz je vázán na hlavní vstupy do zámeckého komplexu, nižší intenzita je zaznamenána v místech vedlejších vstupů. Nejnižší intenzita pěšího provozu je v současnosti vázána na průchod od západního hlavního vstupu a od zámku do nádvoří jízdáren. Parkovací plochy jsou situovány v krátké docházkové vzdálenosti vně zámeckého komplexu na centrálních parkovištích, před započetím obnovy jízdáren bylo možné parkovat i přímo na jejich nádvoří. Návštěvníci zámeckého komplexu se shromažďují především v prostoru západního hlavního vstupu, a pak před zámkem a kaplí. Současné parametry shromažďovací plochy jsou však především u hlavního vstupu nedostatečné. Park je otevřen celoročně (duben – říjen 6:00 – 22:00, listopad – březen 7:00 – 19:00 ), vstup je bezplatný.

Návštěvnost celého zámeckého areálu je značná a shrnuje ji uvedená statistika za rok 2012

(Holásková, 2013): I.

okruh: 78 781 os.

Skleník: 75 769 os.

Grotta: 6 372 os.

II.

okruh: 23 861 os.

Janohrad: 19 236 os.

Jiná činnost: 1091 os.

III.

okruh: 9 101 os.

Minaret: 83758 os. Průvodce parkem: 394 os.

Celkem ročně: 312 691 os. 93

Obr. 89 - Pohled do řešeného území od hlavního západního vstupu (foto autorka, 2013)

Obr. 90 - Pohled na kruhové záhony od Ivara Otruby, v pozadí západní kulisy z Pinus nigra a Pinus heldreichii (foto autorka, 2012)

Obr. 91 - Nádvoří jízdáren před započetím obnovných prací - průhled skrz jižní křídlo (Stav, 2013)

Obr. 92 - Pohled na nádvoří jízdáren od řeky během probíhající rekonstrukce (foto autorka, 2013)

94

Technické vybavení

Z pohledu dobrého fungování řešeného prostoru je nezbytné zohlednit i stávající charakter a

kvalitu zpevněných ploch a vybavenost technickými prvky. Veškeré zpevněné plochy jsou tvořeny minerálně zpevněným kamenivem (MZK), jehož kvalita je však v některých místech nedostačující (především výrazný vliv eroze před jižním křídlem jízdáren či omezené vsakování vody). Kamenná dlažba je použita pouze při vstupu do parku z jihu, v průchodu do nádvoří jízdáren skrze jižní křídlo a ve dvoře hospodářské části zámku. Ze západu je řešené území ohraničeno nízkou cihlovou zdí. Vyšší zdi se pak nachází v jižní části u hlavního vstupu a v prostoru mezi kruhovými záhony a vjezdem do hospodářské části zámku. Svah u řeky je z východu od parku oddělen drátěným plotem, ze západu bránou u mostu. Drátěný plot se nachází také mezi svahem a nádvořím jízdáren. Řešené území se dále vyznačuje vysokým počtem prvků informačního systému, které však postrádají jednotný charakter a logické rozmístění. Velmi výrazná je absence odpadkových košů projevující se znečištěním v porostu dřevin v jižní části řešeného území. Nedostatečná je také vybavenost kvalitním sedacím mobiliářem a dostatečným počtem stojanů na kola. Do prostoru před kaplí jsou sezónně umisťovány rostliny v nádobách. Patrné jsou také vývody závlahového systému.

Obr. 93 - Východní kulisa z Pinus nigra a skupinami listnatých keřů (foto autorka, 2013)

Stávající stav vegetačních prvků

Obr. 94 - Pás dřevin oddělující prostor před jízdárnami od zástavby na ulici 21. dubna (foto autorka, 2013)

Pro vyhodnocení stávajícího stavu dřevinných vegetačních prvků byla v řešeném území

provedena inventarizace dřevin (Příloha 1). Z celkového počtu 163 stromů bylo 101 ks ohodnoceno sadovnickou hodnotou 3 (SH3), 43 ks sadovnickou hodnotou 4 (SH4) a 19 ks sadovnickou hodnotou 5 (SH5). Současný stav většiny stromů je tedy víceméně adekvátní době uplynulé od jejich výsadby (především 2. polovina 20. století). Stav solitérních keřů a keřových skupin je průměrný. Clony po stranách jižního křídla jízdáren jsou tvořeny výhradně jehličnatými dřevinami (borovice) a skupinami listnatých keřů. Zatímco v jižní části řešeného území je z hlediska použití dřevin na první pohled patrný jasně definovaný kompoziční záměr, ve svahu u Zámecké Dyje působí výsadby dřevin spíše chaoticky a bez výrazných projevů pravidelné údržby. Jedná se především o velkou skupinu jehličnanů a stálezelených keřů přibližně v polovině svahu (stáří výsadby cca 15 let) a četný výskyt Sambucus nigra. V místě historicky doloženého rastru z Aesculus hippocastanum se v současnosti nachází dva exempláře tohoto druhu – dospělý a nově vysazený jedinec. V centrální části dvora se do započetí obnovy jízdáren nacházel zatravněný kruh a fasády byly lemovány širokými travnatými pásy. Všechny zatravněné plochy řešeného území jsou tvořeny parkovým trávníkem. Každoročně obnovované výsadby před jízdárnami dle návrhu prof. Otruby působí díky pravidelné údržbě reprezentativním dojmem. Současná podoba výsadeb je výsledkem práce zahradníka lednického zámeckého parku Ing. Oto Bernada. Právě on 95

každoročně určuje výběr konkrétního druhu a barvy každého kruhového záhonu. Jak sám potvrdil, hlavní kritéria výběru konkrétního druhu letničky jsou následující (seřazeno dle důležitosti) - odolnost proti houbovým chorobám a škůdcům, nízké nároky na následující péči, vyrovnanost výšky a barvy, dlouhá doba kvetení, cena a odolnost proti vandalismu. (Bernad, 2013) Výsadbu trvalek představují pouze kruhy s monokulturou Hylotelephium spectabile. V několika kruzích se objevuje i Festuca galuca. Hodnoty a problémy modelového objektu

Z výše provedených analýz jasně vyplývá, že řešené území v sobě kromě hodnot skrývá i celou

řadu problémů, na které návrh multifunkčního centra zčásti reaguje, některé problémy však budou přetrvávat i nadále. Opět byla provedena dvojí analýza problému - stav před a po obnově jízdáren.

Jako první je zcela nutné vyzdvihnout vysokou historickou a výtvarně – architektonickou hodnotu

jak objektu jízdáren, tak zámku. Mezi velké přednosti území dále patří úprava před jižním křídlem jízdáren, reagující na osovost objektu, vizuálně atraktivní pohledy a blízkost toku Zámecké Dyje. Také vysoký pěší provoz a dobrá lokalizace ploch pro parkování představují hodnoty řešeného území. Na

Obr. 95 - Chaotická výsadba ve svahu u Zámecké Dyje (foto autorka, 2013)

druhou stranu, parkování přímo v nádvoří jízdáren ubíralo prostoru na celkové estetické hodnotě, stejně jako zhoršený stav trávníku a porostu dřevin ve svahu u řeky. Možná i z těchto důvodů byla intenzita pěšího provozu ve směru od jihu do nádvoří jízdáren nízká, jelikož objekt, který nebyl zčásti nijak funkčně využíván, nepředstavoval pro návštěvníky dostatečně atraktivní prostor (s výjimkou vysoké

Obr. 96 - Starý sklep ve svahu u Zámecké Dyje (foto autorka, 2013)

návštěvnosti akvária Malawi). Mezi další problémy území patří částečný rozpad clon a nedostatečné plochy pro shromažďování návštěvníků areálu. V severní části je pak nutné počítat s existencí historických štol, sklepu, ČOV, omezených vjezdů a přítomností drátěných plotů. Problémy jsou patrné i z hlediska technického vybavení a stavu zpevněných ploch.

Největším přínosem obnovy jízdáren bude zcela jistě vnesení nových funkcí do objektu, zvýšení

pěšího provozu a estetické hodnoty opravených fasád. Nutno dodat, že všeobecným problémem řešeného území je i skutečnost, že za dobu 14 let od zpracování Památkového záměru obnovy zámeckého parku v Lednici nedochází k dodržování některých obecně platných i dílčích zásad (například absence pokladen a jednotného informačního systému, neutěšený stav dřevinných vegetačních prvků apod.)

96

6.2 STUDIE OBNOVY VENKOVNÍCH PROSTORŮ JÍZDÁREN ZÁMKU LEDNICE A JEJICH OKOLÍ S VYUŽITÍM MODERNÍCH DOPLŇKŮ Příloha 2 - Odstranění dřevinných vegetačních prvků (M 1:500) Příloha 3 – Situace (M 1:500) Příloha 4 – Řezopohled A – A´ (M 1:250) Příloha 5 – Řezopohled B – B´ (M 1:250) Příloha 6 – Axonometrie a pohledy Příloha 7 - Detail záhonu - schéma výsadby (M 1:50)

Obdobné kroky v úpravách okolí jízdáren ve spojitosti s jejich novým funkčním využitím byly

učiněny již v letech 1965 – 1970, kdy pro potřeby krajské zahradnické výstavy Horticentrum došlo k realizace návrhu prof. Otruby. Avšak nově budované multifunkční centrum s sebou přináši i nové funkční a provozní nároky, na které je třeba reagovat. Návrhová část práce se zaměřuje nejen na eliminaci stávajících problémů řešeného území, ale zároveň do prostoru vnáší zcela nové funkce a programovou náplň. 6.2.1 Cíl návrhu

Na základě provedeného analytického rozboru řešeného území a respektování zásad Památkového

záměru obnovy zámeckého parku v Lednici byly zformulovány níže uvedené cíle navrhovaného řešení. Autorka práce vnímá celý řešený prostor jako „trychtýř“, kterým návštěvník při vstupu do parku prochází, je postupně obohacován o informace (návštěva multifunkčního centra) a takto nabyt novými vědomostmi se vrací zpět do zámeckého parku (Obr. 97 - loga použita pouze pro účely této práce - pozn. aut.). Na základě tohoto principu jsou zformulovány následující cíle návrhu: 1) vytvoření systému prostorů, které svým programem, provozem a kompozičním řešením adekvátně doplňují nejen nově vzniklé multifunkční centrum, ale v širším kontextu především zámecký park jako celek a respektují jeho historický vývoj i současné potřeby 2) výrazné použití moderních doplňků pro dosažení cílů stanovených v bodě 1 3) v detailním řešení jednotlivých částí řešeného území se zabývat následujícím: Obr. 97 - „Trychtýř” jako základní princip přístupu k navrhovanému řešení (autorka, 2013) 97

prostor před jižním křídlem a nádvoří jízdáren - vytvořit alternativu stávajícího řešení prostoru dle prof. Otruby - zdůraznit reprezentativní funkci vstupního prostoru - poskytnout prostor pro shromažďování a pobyt návštěvníků - z hlediska kompozice zohlednit výrazné tvarosloví fasád barokních jízdáren a novogotického zámku - respektování Památkového záměru obnovy zámeckého parku v Lednici - uzavření obou hlavních vstupů do parku pokladnami, umístění jednotného informačního systému a mobiliáře, definování charakteru porostů dřevin pro delší časový horizont - vytvoření prvku „nalákání“ na novou programovou náplň jízdáren - respektování požadavku na multifunkční využití centrální zatravněné plochy jízdáren a její doplnění o tvarovaným živým plotem v historicky doložené podobě - obnova rastru Aesculus hippocastanum v místě nedokončeného severního křídla jízdáren - vnesení pobytové funkce svah u Zámecká Dyje - propojení prostoru kolem Zámecké Dyje s nádvořím jízdáren

Obr. 98 - Intenzita pěšího provozu spojená s navrhovaým řešením modelového objektu (autorka, 2013)

- propojení se zámeckým parkem

Otrubova návrhu zachované, částečně však upravené postranní půlkruhové cesty vedoucí k jižnímu

- vnesení pobytové funkce

křídlu jízdáren. Nově je navržena přístupová cesta na ose jízdáren, v jejíž dolní části byla zachována dostatečně velká shromažďovací plocha. Parkování v nádvoří bylo dle požadavků MCZL zrušeno a přesunuto do míst centrálního parkoviště. Všechny zpevněné plochy jsou mlatové, odvodnění zajišťuje

6.2.2 Popis navrhovaného řešení

podpovrchový odvodňovací systém. Úprava provozních vztahů v řešeném území Prostor před jižním křídlem jízdáren

Z hlediska navrhovaných provozních vztahů představuje zásadní změnu uzavření obou hlavních

vstupů do zámeckého areálu pokladnami v podobě objektů jednoduchého geometrického tvarosloví v



kombinaci kovové konstrukce a skleněných panelů. Použitím zmíněných materiálů je docíleno určité

Otruby a zároveň respektuje historicky doloženou obslužnou cestu od zámku do jízdáren. Prostor bylo

transparentnosti objektů a zároveň efektu zrcadlení. Objekt umístěný u západního vstupu zároveň slouží

nutné přizpůsobit jak provozním, tak kompozičním požadavkům. Navrhované řešení úpravy tohoto

jako informační centrum a úschovna zavazadel a jízdních kol, pokladna u vstupu ze Zámeckého náměstí

prostoru adekvátně reaguje na tvarosloví barokních jízdáren a novogotického zámku, vhodně je doplňuje

je integrována do upravené dřevěné terasy stávající kavárny. V souvislosti se zpoplatněním vstupu je

a nepotlačuje, což je z hlediska použití moderních doplňků zcela zásadní. Návrh nevyžaduje terénní

nutné ošetřit i režim vjezdu do jízdáren směrem od Podivína.

úpravy a plocha se nadále mírně svažuje směrem k jižnímu křídlu jízdáren.







Celkové kompoziční řešení prostoru před jižním křídlem reaguje na předchozí návrh prof.

Za účelem zdůraznění barokního objektu jízdáren byl prostor pojat jako novodobý broderiový

parter, který nese všechny typické atributy – symetrii, práci s plochami trávníku, použití tvarovaných

Součástí navrhovaného řešení je dále rozšíření stávající cesty vedoucí od západního vstupu za

živých plotů z Buxus sempervirens a každoročně obnovované květinové výsadby. Typická broderiová

účelem vytvoření dostatečně velkých ploch pro shromažďování návštěvíků. Na tuto cestu navazují dle 98

křivka je výrazně stylizována do podoby lemu dvou kruhových výsečí, které jsou umístěny po obou stranách hlavní osy. Převážnou část parteru tvoří plochy trávníku – po obvodu se jedná o parterový trávník, přerušovaný tvarovaným živým plotem z Buxus sempervirens a každoročně obnovovanými záhony letniček a cibulovin, jejichž měřítko je adekvátní monumentalitě jízdáren. Trávník pokrývající segmenty ve středu parteru je navržen jako zátěžový a slouží pro krátkodobou rekreaci s pohledem na jízdárny. Záhony jsou zpřístupněny z obou stran. Mobiliář v podobě laviček bez opěradla (kombinace dřevo – kov) byl umístěn v horní části podél rozšířené cesty od západního vstupu.

Za účelem zdůraznění „hrubé“ textury středové části prostoru (plůtky, záhony) byly postranní části

„vyhlazeny“ odstraněním stávajících keřů (ponechány pouze skupin Syringa vulgaris po obou stranách) a ponecháním parkového trávníku. Zachovány jsou kulisy z Pinus nigra a Pinus heldreichii. Tvar těchto postranních částí bylo nutné upravit tak, aby korespondovaly s částí centrální a rozšířenou přístupovou cestou. Jednotícím prvkem záhonové výsadby je každoročně zvolená barevná kombinace cibulovin a letniček, výška výsadby a způsob rozmístění jednotlivých taxonů (dle stanoveného osazovacího plánu). Rozmanitosti v detailu je pak dosaženo použitím kombinace druhů s různou texturou (Obr. 99) Plůtky z Buxus sempervirens jsou udržovány ve výšce 40 cm. Pro oddělení vegetačních prvků od mlatového

Obr. 99 - Příklady taxonů letniček (autorka, 2013)

povrchu je použita ocelová pásovina.

Na stávající stav dřevin v této části je nutné reagovat odstraněním jedinců se sadovnickou

hodnotou 5 (SH 5) a případnou náhradou a definováním základního charakteru dřevinných vegetačních

Obr. 100 - Návrh bannerů pro MCZL (autorka, 2013)

prvků pro delší časový horizont, který by měl být pak striktně dodržován. Po stranách jízdáren budou i nadále zachovány rozvolněné skupiny Pinus nigra a Pinus heldreichii, lemované výsadbou Syringa vulgaris. Pás dřevin oddělující prostor před jízdárnami od zástavby v ulici 21. dubna bude zúžen a utvářen jako rozvolněné smíšené skupiny stromů s keřovým podrostem, přičemž v části u cesty s mobiliářem bude ponechána větší část pouze s parkovým trávníkem. Z hlediska výběru druhů by měla být respektována vyváženost v poměru jehličnatých a listnatých dřevin a zvolen menší počet druhů za účelem „zklidnění“ celkového charakteru porostu. Doporučuje se také opětovná výsadba několika jedinců historicky doloženého Chamaecyparis lawsoniana. Důležité je zachování listnatého jedince vysazeného na ose jízdáren (v současnosti Juglans nigra) a jeho zdůraznění pomocí scénického nočního nasvětlení. V Příloze 3 - Situace (M 1:500) je znázorněn stav po odstranění všech nevhodných stávajících jedinců a doplněn výsadbou navrhovanou. Zaznačen je pak i charakter dřevinných vegetačních prvků, který by měl být v budoucnu dodržován.

Za účelem vnést do prostoru prvek „nalákání“ pro návštěvu multifunkčního centra jsou navrženy

dva bannery v podobě pásů s potiskem koní a logem MCZL, zavěšené na jižní fasádě jízdáren. V 99

průchodu tohoto křídla je pak umístěna audio projekce, podkreslující atmosféru historického prostoru řehotem koní a zvukem, který vydávají podkovy při pohybu po dlažbě. Po vstupu do zámeckého areálu je tak ihned upoutána návštěvníkova pozornost a ten pak zcela jistě zváží návštěvu jízdáren.

Vpravo od vstupu do parku ze Zámeckého náměstí je zachováno umístění dřevěné terasy s nově

vysazeným listnatým jedincem a navrhovanou pokladnou. Porosty budou udržovány jako rozvolněné smíšené skupiny dřevin v parkovém trávníku, pouze podél zdi u Zámeckého náměstí bude ponechán podrost keřů. Stávající tvarovaný živý plot z Cornus mas u vstupu ze Zámeckého náměstí je zachován. Nádvoří jízdáren a svah u Zámecké Dyje

Návrh úpravy nádvoří jízdáren respektuje požadavky MCZL na centrální zatravněnou multifunkční

plochu a zároveň uspokojuje i požadavky NPÚ na obnovu tvarovaného živého plotu po jejím obvodu. Plot z Carpinus betulus je vysoký 1,2 m, široký 1 m a dle historicky doložené podoby asymetricky rozšířen. Přerušení plotu navazuje dle historické podoby na vstupy do nádvoří z jihu, západu a východu. Parkový trávník bude od mlatového povrchu, který pokrývá celé nádvoří, oddělen pomocí ocelové pásoviny. V místě nedokončeného severního křídla jízdáren je obnoven původní rastr stromů - 6 ks vysokokmenných Aesculus hippocastanum ve dvou řadách a sponu 7 x 9 m. V této stinné části je umístěn i mobiliář v podobě lavic bez opěradla (kombinace dřevo – kov). Konstrukce mlatového povrchu plochy pod rastrem je uzpůsobena pouze pro pěší provoz, zbylá část nádvoří pro občasný pojezd. Kruhová „stromová mísa” je zpočátku od mlatu oddělena ocelovou pásovinou a vyplněna substrátem. Po zabezpečení stromu na stanovišti se svrchní vrstva substrátu odebere a doplní horními konstrukčními vrstvami mlatu (bez nosné vrstvy).

Zcela nový prvek představuje sedací kamenné schodiště, propojující nádvoří se svahem u

Zámecké Dyje. Z důvodu svažitého terénu zde bylo vytvořeno pět schodištních stupňů a zbylý terén byl upraven do podoby svahu s parkovým trávníkem a možností krátkodobé rekreace. Stávající dřeviny ve svahu byly převážně odstraněny za účelem kontaktu nádvoří se řekou. Přímo ne břehu jsou navrženy tři kamenné stupně, které umožní posezení přímo u vody. Svým charakterem tak harmonicky navazují na krajinářskou část parku. Důvodem tohoto způsobu zpřístupnění je i nutné respektování přítomnosti historických štol a nenarušení břehu většími zásahy. Dále se návrh zabývá propojením nádvoří s parkem v podobě mlatové cesty, která zároveň zajišťuje příjezd udržovací techniky. V této části řešeného území byl také odstraněn původní drátěný plot a provedena dosadba dřevin charakteru rozvolněné smíšené skupiny.

100

DISKUZE ZÁVĚR ABSTRAKT

7. DISKUZE

Lze sem dále zařadit například úpravu předprostoru zámeckých jízdáren v Lednici od Ivara Otruby či Klášterní zahrady v Litomyšli od Zdeňka Sendlera.

7.1 DISKUZE K LITERÁRNÍ ČÁSTI PRÁCE

Výše zmíněné příklady pak jasně potvrzují, že pokud je s kreativitou v památkové péči

Z literární části práce jasně vyplývá skutečnost, že se tématu moderních doplňků v památkách

zacházeno zodpovědně, může být vyřešeno množství problému spojených s „mezerami” v českých

zahradní a krajinářské architektury věnuje do hloubky pouze malé množství autorů, a to především

památkách zahradního umění. Přesto je pozornost mnohem více věnována stavebním památkám (četné

zahraničních. Pokud se problematikou zabývá český autor, přejímá především zmíněné poznatky autorů

příklady uplatňování nových doplňků staveb a novostaveb v historických souborech). To jasně vyplývá

zahraničních a doplňuje je vlastními.

ze skutečnosti, že právě na stavby a urbanistické celky je památková péče již od počátku zaměřena



primárně. S tím souvisí i převaha takto zaměřených odborníků, a tedy i četnost dostupné literatury. Je

tedy jasné, že péči o památky zahradní a krajinářské architektury se věnuje mnohem menší skupina

Samotný pojem památka zahradní a krajinářské architektury postrádá v české legislativě jasně

českých odborníků - o tématu moderních doplňků to platí dvojnásob.

vymezenou definici. Zákon č. 20/1987, o státní památkové péči se totiž k památkám zahradního umění vyjadřuje pouze okrajově – spíše je nutná jeho vhodná interpretace a aplikace na tento specifický druh památek. Je tedy zcela logické, že pojem moderní doplněk není české odborné veřejnosti víceméně



Rozsáhlost literární části práce vyplývá z výše naznačených skutečností. Autorka připouští, že

známý, tudíž ani není používán. Na druhou stranu by bylo mylné tvrdit, že se česká památková péče

při překladech odborné cizojazyčné literatury mohlo dojít k chybné interpretaci některých přejímaných

problematikou přístupu k nedochovaným částem památek zahradního umění vůbec nezabývá, pouze pro

informací.

ně nepoužívá označení moderní doplněk, ale například soudobý autorský vstup, přínos. Čeští památkáři zatím postrádají „odvahu” k veřejným debatám na toto téma, a tím i k radikálnějším přístupům k

7.2 DISKUZE K ROZBORU POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ

nedochovaným částem památek zahradní a krajinářské architektury. Pro srovnání pak slouží četné (více

A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

jak před 10 lety) zrealizované projekty například v Německu.

Stanovený cíl této části se díky rozmanitosti uvedených příkladů podařilo naplnit. Avšak, jak

K současné situaci u nás přispívá i skutečnost, že se jedná o pojem zavedený v zahraniční

vyplývá z literární části práce, vzhledem k celkovému postoji k moderním doplňkům v zahraničí a u

památkové péči. Benátská a Florentská charta sice představují všeobecně přijímané mezinárodní

nás, bylo nutné uvést především zahraniční příklady. Vzhledem k jejich rozmístění (a tedy náročnější

dokumenty, které se ne zcela podrobně, ale přece jen problematikou moderních doplňků částečně

dostupnosti) bylo při jejich hodnocení použito jak literárních podkladů, tak i vlastních poznatků, které

zabývají, jejich všeobecný charakter však postoj k doplňkům pouze naznačuje, ale striktně neřeší. Nutno

mohou být subjektivně zaměřeny.



dodat, že zmíněné dokumenty mají pouze charakter doporučení a nejsou legislativně závazné, proto je Velmi důležité je zmínit, že poslední dva rozebírané objekty - tedy Kabinettsgarten v Mnichově

jejich dodržování spíše otázkou památkářské etiky. Navíc často dochází k jejich odlišným interpretacím



v rámci překladů do jiných jazyků.

a Klášterní zahrady na ostrově Reichenau již zcela neodpovídají vymezené definici pojmu moderní doplněk. Tyto zahrady jsou spíše než historickými objekty s moderními doplňky evokací zaniklých

Z literární části práce vyplývá, že péče o památky zahradní a krajinářské architektury představuje

historických zahrad s použitím moderních výrazových prostředků. Mezi rozebírané objekty však byly

v České republice samostatný vědní obor, ale z pohledu moderních doplňků ještě nemá jasně stanovené

zařazeny proto, že se na jejich kompozici a celkové atmosféře podstatně podílí dochované historické

„mantinely“. V práci rozebíraná zahrada támku Troja od Otakara Kuči je na druhou stranu důkazem

stavby, které je obklopují a se kterými tyto zahrady od počátku tvoří neoddělitelný celek. Proto je možné

toho, že i když se o moderních doplňcích veřejně nedebatuje, není vyloučeno jejich použití v praxi.

tyto zahrady označit ze jejich „doplňky”, i když to zcela neodpovídá vymezené definici - moderní

Jiná Kučova díla (zahrada letohrádku Kratochvíle, Františkánská zahrada v Praze) se sice už nachází

doplňky jsou v této práci chápany jako doplňky památek zahradního umění. Rozborem těchto objektů

na hranici mezi historickými objekty s moderními doplňky a evokací historických prostorů moderním

chtěla autorka práce také upozornit na vysokou míru použité stylizace obou navržených řešení, a tím

ztvárněním, obě tyto polohy tvorby v památkové péči se však zakládají na obdobných východiscích.

rozšířit pole možností z hlediska použití moderních doplňků.



102



Při překladech cizojazyčných podkladů k jednotlivým hodnoceným objektům mohlo dojít k

chybné interpretaci některých přejímaných informací. Rozsah této části práce pak odpovídá nutnosti uvést všechny potřebné informace o vývoji každého objektu a jeho současné podobě, aby bylo použití moderních doplňků dostatečně odůvodněno. 7.3 DISKUZE KE STUDII MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ

K této části práce je nutné dodat, že ačkoliv je obnova jízdáren a jejich přeměna na multifunkční

centrum bezpochyby jasným přínosem nejen pro samotný objekt, ale celý zámecký komplex, při projektech takového rozsahu by měly být vždy zohledněny i úpravy okolí, nejen samotné stavby. U historických objektů s vysokou kategorií památkové ochrany to pak platí dvojnásob. V případě Multifunkčního centra zámek Lednice však k takové situaci došlo. Obnova se vztahuje pouze na budovu jízdáren a jejich nádvoří. K hlavním nedostatkům projektu také přispívá skutečnost, že nebyly vypracovány žádné podrobné analýzy změn funkcí a provozu atd., související s připravovanou obnovou. Na druhou stranu, návrh prof. Otruby nadčasový. Avšak za předpokladu, že s vybudování multifunkčního centra dojde k funkčním a provozním změnám (zvýšení počtu návštěvníků, vysoké nároky na údržbu reprezentativního předprostoru jízdáren atd., shromažďování), by bylo vhodné na toto reagovat dílčími úpravami - instalací odpakových košů, sedacího mobiliáře a případnou úpravou shromažďovacích ploch. Návrh prof. Otruby je bezpochyby výsledkem kvalitně promyšleného a provedeného projektu, který by v době svého vzniku (1965 – 1970) mohl být za určitého předpokladu označen jako moderní doplněk. Jelikož však od realizace uplynulo téměř 50 let, nastává nyní situaci, kdy objekt dříve plnící funkci moderního doplňku historického prostoru sám získává historickou hodnotu. Autorkou navrhované řešení předprostoru jízdáren proto představuje alternativu řešení stávajícího, avšak se zohledněním výše zmíněných aspektů (funkční a provozní změny). Výsledné navrhované řešení představuje nenásilný přístup ke složitě utvářenému prostoru, ve kterém by jakékoliv radikální a kompozičně složité řešení potlačilo původní historickou hodnotu.

103

8. ZÁVĚR

Téma této práce bylo velkou výzvou, jelikož se komplexně zabývá nově utvářenou „polohou“

úkolů péče o památky zahradní a krajinářské architektury, která se teprve rozvíjí a odborná veřejnost se s ní postupně seznamuje. Avšak o tom, jaký bude zaujat postoj k problematice moderních doplňků, v současnosti rozhoduje především subjektivní názor odborníků. Moderní doplňky mají - tak jako mnoho témat - svoje příznivce i odpůrce. Všeobecně však panují spíše obavy mnoha památkářů z nekontrolovatelné vůle tvoření, která uškodí historické substanci a ohrozí její průkaznost. Na druhou stranu se moderní doplňky propagují z důvodu větší „pravdivosti” oproti rekonstrukci. Vždy je však nutné dodržet, aby historická substance převažovala nad nově navrženou částí, která má celek skutečně pouze doplňovat.

Česká památková péče ještě není připravena na „přijetí filozofie“ moderních doplňků v takové

míře, jako je tomu například v Německu. Přesto by jejich použití měla začít zvažovat v případech, kdy v rámci obnov nemovitých kulturních památek určuje těmto objektům nové funkční využití. Právě v takových situacích mohou moderní doplňky často nejflexibilněji reagovat jak na požadavky památkové péče, tak na provoz a nové funkční využití konkrétních objektů. Důvodem, proč ještě potrvá „přijetí” moderních doplňků v české památkové péči v plné míře, je i skutečnost, že péče o památky zahradní a krajinářské architektury je jako samostatný obor v České republice poměrně „mladý“ a, například narozdíl od Německa, zcela postrádá veřejnou diskuze na toto téma. Důvodem může být i mnohem méně početná komunita českých odborníku zabývající se památkami zahradního umění. V současnosti proto převládá především vnášení prvků, které se v historické zahradě původně nevyskytovaly, ale jejich použití si vyžaduje stávající provozní systém.

Pokud může fungovat uplatňování nových doplňků historických staveb či realizace novostaveb

v historických souborech, proč bychom nemohli přistupovat k památkám zahradní a krajinářské architektury zcela nově, a přesto ctít mezinárodně platné zásady? Úcta ke stáří bude projevována v každé době, ale proč se neustále „vracet” v dějinách, když k nim můžeme rovnocenně přispět? Hlavní úkol památkové péče spočívá v zachování dědictví našich předků a jeho předání generacím následujícím. Moderní doplňky však toto dogma v žádném případě nepotlačují, ale naopak vnáší do historie něco nového - tvůrčí projevy současných autorů - tedy kousek každého z nás.

104

9. ABSTRAKT

Diplomová práce pojednává o poměrně složitém a málo známém tématu moderních doplňků v

památkách zahradní a krajinářské architektury, které slouží k nahrazování nedochovaných částí památek zahradního umění a projevují se jako prvky soudobé tvorby. Práce svým zaměřením analyzuje současné přístupy památkové péče k památkám zahradní a krajinářské architektury a pojednává o možnostech a omezeních použití moderních doplňků jako nového způsobu přístupu k památkám zahradního umění. Součástí práce je rozbor konkrétních příkladů s použitím moderních doplňků. Výsledkem aplikace poznatků z literární části a provedených rozborů je studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků. Klíčová slova: moderní doplněk, památka zahradní a krajinářské architektury, památková péče, zahradní a krajinářská architektura, historie

ABSTRACT

The master´s thesis is focused on the rather complex and little-known subject of modern

supplements in the historical landmarks of landscape architecture, which is used to replace their unpreserved parts appearing as elements of contemporary art. Work analyzes current approaches to landscape architecture preservation and discusses the possibilities and limitations of using modern supplements such as a new aproach to the historical landmarks of landscape architecture. Part of this work is the analysis of specific examples of using modern supplements. The application of knowledge of literary and analysis portion of the work is study of model object restoration with using modern supplements. Keywords: modern supplement, historical landmark of landscape architecture, preservation, landscape architecture, history



105

SEZNAM ZDROJŮ OBRÁZKŮ PŘÍLOH

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A OSTATNÍCH ZDROJŮ 10.1 LITERÁRNÍ ZDROJE 1.

BLAŽÍČEK, O. J. Slovník památkové péče. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, 239 s.

2.

ČSN ISO 690 (01 0197) Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

3.

CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. 347 s. ISBN 80- 85368-80-3.

4.

HAJÓS, G. Der historische Garten - Ein Ort des Wandels oder ein Ort der Erinnerung?:gefährliche Perspektiven für die Denkmalpflege. Die Gartenkunst. 2006, roč. 18, č. 2, s. 385 - 394.

5.

HENNEBO, D. , HANSMANN, W. a kol. Gartendenkmalpflege : Grundlagen der Erhaltung historischer Gärten und Grünanlagen. Stuttgart: Eugen Ulmer, 1985. 393 s. ISBN 3-80015046- 8.

6. 7.

JONG, E. A. de et al. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8.

8.

KREJČIŘÍK, P. a O. ZATLOUKAL. Lednicko-valtický areál. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos Books, 2012, 190 s. Světové památky UNESCO. ISBN 978-80-87073- 45-2.

9.

KROUPA, P. Základní principy památkové péče? (Detektivní pátrání). Zprávy památkové péče. Praha: Státní ústav památkové péče, 2001, roč. 61, č. 10, 301 - 313. ISSN 1210-5538.

10.

KROUPA, P. Čas a autenticita památky. Zprávy památkové péče. Praha: Státní ústav památkové péče, 2004, roč. 64, č. 5, 431 - 442. ISSN 1210-5538.

11.

KUČA, Otakar. Zámecká zahrada. In: Pražská čtvrť Troja. Vyd. 1. Praha - Troja: Nadace Quido Schwanka - Troja, město v zeleni, 2010, s. 26 - 46. ISBN 978-80-254-7167-8.

12.

KUČA, Karel et al. Novostavby v památkově chráněných sídlech. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2004, 151 s. Odborné a metodické publikace, sv. 28. ISBN 80-862-3454-1.

13.

MACHOVEC, J. Průběh významných porostních úprav v lednickém parku od roku 1945 do roku 1986. Lednice, 2001.

KORDIOVSKÝ, E. a O. ZATLOUKAL. Městečko Lednice. 1. vyd. v jazyce českém. V Brně: Pro obec Lednice vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004, 598 s. Knižnice Jižní Moravy, sv. 34. ISBN 80-727-5055-0.

107

14.

Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Editor J. Poláková. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007, 235 s. ISBN 978-808-7104-149.

15.

OTRUBA, I. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Brno: Era, 2002. 355 s. ISBN 80-86517-13-6.

16.

OTRUBA, I. et al. 101 našich nejkrásnějších zahrad a parků. 1. vyd. Praha: Beta, 2007. 207 s. Má vlast. ISBN 978-80-7306320-7.

17.

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B. a kol. Pražské zahrady a parky. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7.

18.

PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ, B. et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004, 526 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-727-7279-1.

19.

PALM, H. Neugestaltung des Blumengartens im Grossen Garten in Hannover-Herrenhausen. In: JONG, Erik A. de. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006, s. 171 - 181. ISBN 37-281-3033-8.

20.

PANNING, C. Der Herrengarten im Muskauer Park: Die gestalterische Neuinterpretation eines historischen Blumengartenthemas. In: JONG, Erik A. de. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006, s.191 - 201. ISBN 37-281-3033-8.

21.

Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici. Kolektiv autorů. Brno: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště v Brně, 1999.

22.

PEJCHAL, M. a ŠIMEK, P. Vyhodnocení dendrologického potenciálu v zámeckém parku v Lednici na Moravě. Lednice na Moravě: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, Ústav biotechniky zeleně, 1996. 183 s. (text) + 350 s. (tabulkové přílohy) + 40 mapových listů.

23. 24.

PEJCHAL, M. Specifika rostlinných prvků v péči o památky zahradního umění. In Trendy a tradice 2008: Lednice 15. – 16. září 2008. Lednice: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, 2008a, s. 77 – 84. ISBN 978-80-7399-510-2.

25.

PEJCHAL, M. Rostliny a autenticita památek zahradního umění. In: Acta horticulturae et regiotecturae. 2010, s. 56 - 60. ISSN 1335-2563.

26.

RENFER, Ch. Der Rechberggarten in Zürich: Denkmal des Wandels oder Denkmal einer Epoche?. In: JONG, Erik A. de. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006, s.171 - 181. ISBN 37- 281-3033-8.

PEJCHAL, M. Kreativita v památkové péči - hrozba či nutnost?. Dny zahradní a krajinářské tvorby: Člověk jako tvůrce a uživatel prostoru. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2008b, s. 37 - 42.

27.

STOFFLER, J. Den faden der Zeit weiterspinnen. In: ROHDE, M.- SCHOMANN R. Historische Gärten heute: zum 80. Geburtstag von Professor Dr. Dieter Hennebo. 2. vyd. Leipzig: Edition Leipzig, 2004, s. 72 - 77. ISBN 3-361-00567-1.

28.

ŠIMEK, P. Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu. Učební texty – koncept, ZF Lednice na Moravě, MZLU v Brně, 2009.

29.

ŠTULC, J. Autenticita památky a problém její rekonstrukce. Zprávy památkové péče. 2001, roč. 61, č. 8, s. 242 - 247.

30.

ŠTULC, J. Rekonstrukce ve vztahu k autenticitě památky - oprávněnost a rizika. In: Obnova památek 2007: rekonstrukce nebo konzervace?. 1. vyd. Praha: Studio AXIS spol. s r.o., 2007, s. 37 - 44. ISBN 978-80-239-9005-8.

31.

WILHELMOVÁ, D. Vývoj památkové péče v oboru zahradní architektury v Německu a u nás. Lednice: Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, 1999, 35 s.

32.

WILHELMOVÁ, D. a J. DAMEC. Herrenhausen. Zahrada, park, krajina. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, č. 3, 34 - 36 s. ISSN 1211-1678.

33.

WIMMER, C. A. Das Kreative in der Denkmalpflege. Die Gartenkunst. 2007, roč. 19, č. 2, s. 363 - 373. ISBN 978-80-86950-05-1.

10.2. INTERNETOVÉ ZDROJE 1.

Background information. Palais Liechtenstein [online]. 2012 [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://www.palaisliechtenstein.com/en/downloads/press/background-information.html

2.

Der Muskauer Park - UNESCO Welterbe. Bad Muskau [online]. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.badmuskau.de/index.php?id=59

3.

Geschichte. Insel Reichenau Bodensee [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http:// www.reichenau.de/index.php?id=179

4.

ICOMOS. Národní památkový ústav [online]. 2011 [cit. 2013-02-17]. Dostupné z: http://www. npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/ mezinarodni-dokumenty/icomos/

5. 6.

Informace o parcele. Český úřad zaměměřický a katastrální [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z:http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ZobrazObjekt. aspx?encrypted=uLwO0r3lWd5D3oAwAZ3BZi8pv_c1GB_VXWC3xVLJKUaypnFaaYWSetq 6IEifAAiet6pDFi78sd1fSnrXm1G-nQA6d2EcBAMzwSwmgeFLcZ3VuMp-0f5KMg6HataMjbbT Kabinettsgarten. Ing.-Büro HKM, München [online]. 2004 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.ib-hkm.de/index0.htm?http://www.ib-hkm.de/RefKabinett.htm

108

7.

Kabinettsgarten der Residenz. München Wiki [online]. 2012 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http:// www.monacomedia.de/muenchenwiki/index.php/Kabinettsgarten_der_Residenz

8.

KLUSKA, P. Kabinettsgarten in der Residenz München: der kleinste Garten im Zentrum der Stadt. Bund Deutscher Architekten [online]. 2010 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http:// www.2010.bda-preis-bayern.de/img/026.pdf

9.

Lage. Insel Reichenau Bodensee [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www. reichenau.de/index.php?id=172

10.

Liechtensteinpark. Wien.at [online]. 2012 [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://www.wien. gv.at/umwelt/parks/anlagen/liechtenstein.html

11.

Ochranná pásma v oblasti památkové péče. Ochranná pásma [online]. 2012 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.dnk-stavebni.com/ochrannapasma.htm

12.

O projektu. Multifunkční centrum zámek Lednice [online]. 2013 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.mczl.cz/cs/o-projektu/

13.

Památkový zákon. Národní památkový ústav [online]. 2011 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/ zakon-o-statni-pamatkove-peci/

14.

Projekt NCZK. Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Kroměříži: Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži[online]. 2010 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www. nczk.cz/cs/projekt-nczk

15.

Realizace. Multifunkční centrum zámek Lednice [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.mczl.cz/cs/realizace/

16.

Rechberg. Stadt Zürich [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.stadt-zuerich. ch/content/ted/de/index/gsz/natur-_und_erlebnisraeume/park-_und_gruenanlagen/Rechberg. html

17.

Residenz München. Bayerische Verwaltung der staatlichen Schlösser, Gärten und Seen [online]. 2012a [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.residenz-muenchen.de/deutsch/ residenz/bau.htm

18.

Residenz München - Kabinettsgarten. Staatliches Bauamt München 1 [online]. 2012b [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.stbam1.bayern.de/hochbau/projekte/Kabinettsgarten.php

19.

Trojská zámecká zahrada. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Trojsk%C3%A1_z%C3%A1meck%C3%A1_zahrada, 2013

20.

UNESCO. Národní památkový ústav [online]. 2011 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony- mezinarodni-dokumenty/mezinarodni-dokumenty/unesco/

21. 22.

Úvodní stránka. Akvárium Malawi [online]. 2011 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http:// akvariummalawi.cz/ Ústřední seznam kulturních památek ČR. Ministerstvo kultury [online]. 2007 [cit. 2013-02- 24]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/pamatkovy-fond/ ustredni-seznam-kulturnich-pamatek-cr-775/

23.

Zámek v Troji byl letním sídlem Šternberků. IDNES [online]. 2001 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zamek-v-troji-byl-letnim-sidlem-sternberku-f2a-/domaci. aspx?c=A010730_113358_praha_proch_ton

11. SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH Obr. 1 - Zahrada zámku Lednice (foto autorka, 2012) Obr. 2 - Vaux-le-Vicomte, Francie (foto autorka, 2009) Obr. 3 - Mědirytina z roku 1757 od J. G. Ringla převedena zobrazující zahradu zámku Troja v Praze KUČA, O. Zámecká zahrada. In: Pražská čtvrť Troja. Vyd. 1. Praha - Troja: Nadace Quido Schwanka - Troja, město v zeleni, 2010, s. 26 - 46. ISBN 978-80-254-7167-8. Obr. 4 - Zámek Troja v Praze - nové pojetí broderií v podobě čtverců a spirál dle návrhu Otakara Kuči Zámek Troja. Rajče.net [online]. 2013a [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://leguan.rajce.idnes.cz/Zamek_ Troja/#Zamek_Troja_33_.jpg Obr. 5 - Kobercové výsadby knížete Pücklera v Bad Muskau z počátku 19. století Teppichgärten in Deutschlad - Fürst Pückler Park in Muskau bei Görlitz. Bilderlexikon [online]. 2013 [cit. 2013- 05-06]. Dostupné z: http://www.pictokon.net/bilder/default018/fuerst_pueckler_muskau_blumengaerten_08.html Obr. 6 - Každoročně obnovované výsadby v Bad Muskau kopírující tvar původních záhonu dle návrhu knížete Pückler (foto Bc. Radek Csáno, 2012) Obr. 7 - Grotta v Grosser Garten v Herrenhausen z roku 1676 Grotte historisch. Hannover [online]. 2013a [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.hannover.de/ Media/01-DATA-Neu/Bilder/Landeshauptstadt-Hannover/Herrenhausen-Bilder/Herrenh%C3%A4 user-G%C3%A4rten/Grotte/Grotte-historisch Obr. 8 - Nová podoba grotty v Grosser Garten od Niki de Saint Phalle z roku 1999 Grotte, Großer Garten, Herrenhausen. Panoramio [online]. 2013b [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http:// www.panoramio.com/photo/13456527 Obr. 9 - Moderní mobiliář v Denisových sadech v Brně (foto autorka, 2013) Obr. 10 - Moderní vstup do zámecké zahrady v Het Loo v Holandsku (foto Ing. Lukáš Lattenberg, 2011) Obr. 11 - Hrad Karlštejn jako příklad puristického přístupu k památce Karlštejn. Novinky.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/karlstejn Obr. 12 - Dům U Kamenného zvonu (foto autorka, 2012) Obr. 13 - Evokace historické zahrady zámku v Bučovicích z 60. let 20. století od Dobroslavy Menclové a Bohdana Wagnera (foto autorka, 2012) Obr. 14 - Květinové výsadby v zahradě zámku Schloss Hof v Rakousku obnovené metodou Conjectural Replanting - semena rostlin dovezena ze zahrady Thomase Jeffersona ve Virginii (foto autorka 2012) Obr. 15 - Každoročně obnovované kruhové záhony před zámeckými jízdárnami v Lednici od Ivara Otruby (foto autorka, 2012) Obr. 16 - Lokalizace moderního doplňku v zahradě zámku Troja – situační plan od Otakara Kuči upraveno KUČA, Otakar. Zámecká zahrada. In: Pražská čtvrť Troja. Vyd. 1. Praha - Troja: Nadace Quido Schwanka - Troja, město v zeleni, 2010, s. 26 - 46. ISBN 978-80-254-7167-8. Obr. 17 - Letecký snímek zahrady zámku Troja Zámek Troja. Rajče.net [online]. 2013b [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://leguan.rajce.idnes.cz/Zamek_ Troja/#Zamek_Troja_11_.jpg Obr. 18 - Tvarované vegetační prvky na horní terase zámecké zahrady (foto autorka, 2012) Obr. 19 - Tvarované vegetační prvky z Buxus sempervirens s centrálním vodním prvkem na horní terase zámecké zahrady (foto autorka, 2012) Obr. 20 - Tvarované vegetační prvky z Buxus sempervirens ve podobě spirál ve spodní části zahrady (foto autorka, 2012) Obr. 21 - Detail spirály z tvarovaného Buxus sempervirens a středem vysypaným antukou (foto autorka, 2012) Obr. 22 - Celkový pohled na východní část zahrady - v pozadí Pseudotsuga menziesii (foto autorka, 2012) Obr. 23 - Kontrast bílého mobiliáře a tmavých listů Malus sp. (foto autorka, 2012) Obr. 24 - Západ slunce v trojské zahradě (foto autorka, 2012) Obr. 25 - Lokalizace moderního doplňku v Liechtensteinpark ve Vídni - situační schéma upraveno: Garden Palace floor plans. Palais Liechtenstein: The Princelly Collections [online]. 2013 [cit. 2013-05- 06]. Dostupné z: http://www.palaisliechtenstein.com/en/downloads/events/floor-plans.html

10.3 ÚSTNÍ PODÁNÍ INFORMACÍ 1. 2. 3. 4. 5.

Doc. Ing. Miloš Pejchal, ZF MENDELU, 2013 Ing. Přemysl Krejčířík,PhD., ZF MENDELU, 2013 Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc., ZF MENDELU, 2013 Ing. Eva Horsáková, koordinátorka MCZL, 2013 DAMEC, J. Přednášky z předmětu Zahradně architektonická tvorba I, II. Lednice: Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, 2011.

10.4 OSTATNÍ e-mailová korespondence 1. 2. 3. 4. 5.

Prof. Dipl. Ing. Cordula Loidl-Reisch, 2013 Mgr. Hynek Zbranek, Archaia Brno, 2013 Ing. Zdeněk Novák, ICOMOS, 2013 Ing. Oto Bernad, zámek Lednice, 2013 Ivana Holásková, zámek Lednice, 2013

109

Obr. 45 - Kapkovité záhony a Aesculus parviflora Pücklerpark Muskau. SmugMug [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://wgue.smugmug.com/Orte/ Sachsen/Pueckler-Park-Muskau/9835768_4zmwv7/668655702_WLzGr66#!i=668655702&k=WLzGr66 Obr. 46 - Podzim v Herrengarten (převzato od doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc. 28.10. 2011) Obr. 47 - Lokalizace moderních doplňků v situačním plánu Rechberggarten od Guida Hagera upraveno: JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Den kmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 48 - Výřez městského plánu z let 1788-1793 zachycující barokní podobu Rechberggarten JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 49 - Situační plán z roku 1866 zachycující rozšíření horní části Rechberggarten a celkové krajinářské úpravy JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 50 - Obdélníkové záhony na parteru Barockgarten Palais Rechberg Zürich. Hager [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.hager-ag.ch/de/projekt/464/media_1.html Obr. 51 - Detail každoročně obnovovaných záhonů na parteru Barockgarten Palais Rechberg Zürich. Hager [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.hager-ag.ch/ de/projekt/464/media_5.html Obr. 52 - Pohled z druhé terasy, v popředí tvarované dřeviny na kmínku v mobilních nádobách Barockgarten Palais Rechberg Zürich. Hager [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.hager-ag.ch/ de/projekt/464/media_2.html Obr. 53 - Tvarované plůtky z Buxus sempervirens v trávníku na třetí terase Rechberrgarten HAJÓS, G. Der historische Garten - Ein Ort des Wandels oder ein Ort der Erinnerung?: gefährliche Perspektiven für die Denkmalpflege. Die Gartenkunst. 2006, roč. 18, č. 2, s. 385 - 394. Obr. 54 - Situační plán Kabinettsgarten od Petera Klusky KLUSKA, P. Kabinettsgarten in der Residenz München: der kleinste Garten im Zentrum der Stadt. Bund Deutscher Architekten[online]. 2010 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.2010.bda-preis-bayern.de/img/026.pdf Obr. 55 - Vstup do Kabinettsgarten ve zdi mezi kostelem Všech svatých a Cuvilliého divadlem Kabinettsgarten. Flickr [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/ please/3747969277/in/photostream/lightbox/ Obr. 56 - Celkový pohled na Kabinettsgarten od plastiky Flora III od Fritze Koeniga z roku 1971 (foto Bc. Tomáš Babka, 2012) Obr. 57 - Dominantní prvek celé zahrady - bazény s barevnými pásky jako stylizace květinových záhonů (foto Bc. Tomáš Babka, 2012) Obr. 58 - Čtveřice Platanus × acerifolia s kruhovým vodním prvkem (foto Bc. Tomáš Babka, 2012) Obr. 59 - Jednoduché kamenné lavice v pozadí trvalkové výsadby (foto Bc. Tomáš Babka, 2012) Obr. 60 - Situační plán návrhu nové podoby klástěrních zahrad v Reichenau od Johannese Stofflera STOFFLER, J. Den faden der Zeit weiterspinnen. In: ROHDE, M.- SCHOMANN R. Historische Gärten heute: zum 80. Geburtstag von Professor Dr. Dieter Hennebo. 2. vyd. Leipzig: Edition Leipzig, 2004, s. 72 - 77. ISBN 3-361 00567-1. Obr. 61 - Plán kláštera v Sankt Gallen ve Švýcarsku St Gall (Sankt Gallen). Gardenvisit.com [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.gardenvisit.com/ garden/st_gall-sankt_gallen Obr. 62 - Současný stav klášterních zahrad v Reichenau; Reichenau, Německo. Google [online].2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: https://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl Obr. 63 - Bylinková zahrada zrealizovaná podle básně Walahfrida Straba Gartenprojekt „Hortulus“. Stiftung Welterbe: Klosterinsel Reichenau [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.welterbe-reichenau.de/index.php?id=10 Obr. 64 - Vizualizace návrhu klášterních zahrad od Johannese Stofflera STOFFLER, J. Den faden der Zeit weiterspinnen. In: ROHDE, M.- SCHOMANN R. Historische Gärten heute: zum 80. Geburtstag von Professor Dr. Dieter Hennebo. 2. vyd. Leipzig: Edition Leipzig, 2004, s. 72 - 77. ISBN 3-361- 00567-1.

Obr. 26 - Liechtensteinpark - historický vývoj od francouzské zahrady přes anglickou krajinářskou zahradu po současnou podobu od Corduly Loidl-Reisch GRIMM-PRETNER, D. Wien: ein Begleiter zu neuer Landschaftsarchitektur. München: Georg D.W. Callwey, 2010. 80 s. ISBN 978-3-7667-1859-4. Obr. 27 - Pohled na zahradu z belvederu od J. B. Fischera von Erlach na malbě Bernarda Bellota z roku 1759 - 1760 Liechtenstein Garden Palace in Vienna Seen from the East. Lib-Art.com [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z:http://www.lib-art.com/artgallery/50513-liechtenstein-garden-palace-in-vienna-seen-from-the-east-bellotto bernardo.html Obr. 28 - Liechtensteinpark v roce 1802 ve fázi anglické krajinářské zahrady English landscape garden. Web Gallery of Art [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.wga.hu/ frames-e.html?/html/z/ziegler/garden.html Obr. 29 - Moderní ztvárnění broderie v podobě ornamentu z tvarovaného Buxus sempervirens a výsadby trvalek Garden Palace. Palais Liechtenstein: The Princely Collections [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http:// www.palaisliechtenstein.com/en/events/venues/garden-palace/gardens/exterior-view.html Obr. 28 - Původní návrh ornamentu od Corduly Loidl-Reisch (převzato od Loidl-Reisch, 2013) Obr. 29 - Celkový pohled na západní část parteru s kvetoucími trvalkami (foto autorka, 2012) Obr. 30 - Detail trvalkové výsadby na parteru (foto autorka, 2012) Obr. 31 - Výsadby Rosa sp. v kovových koších podél hlavní osy v místě původních zatravněných pásů s kamennými vázami, po stranách tvarované stěny z Carpinus betulus (foto autorka, 2012) Obr. 32 - Celkový pohled na západní polovinu parteru - kvetoucí trvalky s pozadím z tvarovaných stěn z Carpinus betulus, vpravo bambusová zahrada (foto autorka, 2012) Obr. 33 - Lokalizace Blumengarten jako moderního doplňku Grosser Garten v Herrenhausen - situační plán z roku 1745 upraveno: JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 34 - Blumengarten (vpravo) v roce 1767 ; JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 35 - Současná podoba Blumengarten dle návrhu Guida Hagera upraveno JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 36 - Celkový pohled na slunný parter, vlevo litinová kolonáda z 19. století doplněna soudobým proskleným foyer Blumen- und Feigengarten im Grossen Garten Hannover-Herrenhausen (D). Hager [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.hager-ag.ch/de/projekt/14/media_1.html Obr. 37 - Pohled na květinové výsadby ze stinné části zahrady Blumen- und Feigengarten im Grossen Garten Hannover-Herrenhausen (D). Hager [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.hager-ag.ch/de/projekt/14/media_3.html Obr. 38 - Kombinace letniček ve studených barevných odstínech (foto Ing. Lukáš Lattenberg, 2011) Obr. 39 - Mobiliář umístěný mezi záhony s Bergenia sp. pod korunami Tilia cordata (foto Lattenberg, 2011) Obr. 40 - Lokalizace Herrengarten v rámci parku Muskau JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 41 - Původní podoba Herrengarten z roku 1834 JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 42 - Situační plán z Pücklerovy publikace „Andeutungen über Landschaftsgärtnerei” - severně od zámku se nachází trojúhelníková Herrengarten JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 43 - Situační plán nového ztvárnění Herrengarten od studentů Technické univerzity v Drážďanech s kapkovitými květi novými záhony, vlevo monumentální Aesculus parviflora; JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8. Obr. 44 - Moderní doplněk v podobě kapkovitých záhonů JONG, E. A. de, E. SCHMIDT a E. SIGEL. Der Garten - ein Ort des Wandels Perspektiven für die Denkmalpflege. Zürich: Institut für Denkmalpflege an der ETH, 2006. ISBN 37-281-3033-8.

110

PŘÍLOHY

Obr. 65 - Letecký snímek jízdáren v Lednici s vyznačeným řešeným územím Lednice. Seznam [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=lednice&t=s&x =16.805339&y=48.800784&z=15&l=15 Obr. 66 - Vymezení řešeného území (archiv Ing. Přemysl Krejčiřík, PhD., 2012) Obr. 67 - Pohled na jízdárny z jihu - mědirytina J. A. Delsenbacha kolem roku 1720 (archiv MCZL, 2013) Obr. 68 - Nádvoří jízdáren s bazénem pro plavení koní - mědirytina J. A. Delsenbacha kolem roku 1720 (archiv MCZL, 2013) Obr. 69 - Výřez z I. vojenského mapování z let 1764 - 1783 I. vojenské (josefské) mapování - Morava, mapový list č.121. Laboratoř geoinformatiky [online]. 2013 [cit. 2013 05-07]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_ne wwin=0&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m121 Obr. 70 - Výřez ze stabilního katastru z let 1826 - 1843 (archiv MCZL, 2013) Obr. 71 - Výřez z plánu Liechtensteinské katastrální správy z roku 1826 (Ing. Zdeněk Novák, 2013) Obr. 72 - Obraz J. D. von Dalling z roku 1819 zachycující nádvoří jízdáren (Ing. Zdeněk Novák, 2013) Obr. 73 - Výřez ze situačního plánu zámku v Lednici z poč. 19. st. (archiv MCZL, 2013) Obr. 74 - Výřez z plánu vodovodu zámku v Lednici z 2. čtvrtiny 19. st. (archiv MCZL, 2013) Obr. 75 - Výřez plánu zámeckého parku v Lednici z roku 1863 (archiv MCZL, 2013) Obr. 76 - Výřez z plánu vodovodu zámku V Lednici z roku 1897 (převzato od doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc., 2013) Obr. 77 - Situační plán nové podoby zámeckého parteru v Lednici od V. Micheliho z roku 1904 (archiv MCZL, 2013) Obr. 78 - Letecký snímek z roku 1947 (archiv Ing. Přemysl Krejčiřík, PhD., 2012) Obr. 79 - Letecký snímek z roku 1938 (archiv MCZL, 2013) Obr. 80 - Letecký snímek z roku 1963 (archiv MCZL, 2013) Obr. 81 - Nádvoří jízdáren s tvarovaným živým plotem a rastrem Aesculus hippocastanum v pozadí, kolem roku 1950 (archiv MCZL, 2013) Obr. 82 - Letecký snímek č. 1932 z 30. let 20. století - v pravém dolním rohu jasně patrná asymetrie tvarovaného živého plotu na nádvoří jízdáren (archiv MCZL, 2013) Obr. 83 - Tvarovaný živý plot na nádvoří jízdáren, počátek 20. století (archiv MCZL, 2013) Obr. 84 - Situační plán úprav před jižní fasádou jízdáren od Ivara Otruby z let 1965 - 1970 (archiv MCZL, 2013) Obr. 85 - Archeologický výzkum na nádvoří jízdáren před započetím obnovy s odkrytými okapovými chodníčky (archiv MCZL, 2013) Obr. 86 - Rekonstrukce historické štoly v rámci obnovy jízdáren (archiv MCZL, 2013) Obr. 87 - Výřez koordinační situace obnovy jízdáren v Lednici (archiv MCZL, 2013) Obr. 88 - Pohled na barokní jízdárny s kruhovými záhony a novogotickým zámkem v pozadí (foto autorka, 2012) Obr. 89 - Pohled do řešeného území od hlavního západního vstupu (foto autorka, 2013) Obr. 90 - Pohled na kruhové záhony od Ivara Otruby, v pozadí kulisy z Pinus nigra a Pinus heldreichii (foto autorka, 2012) Obr. 91 - Nádvoří jízdáren před započetím obnovných prací - průhled skrz jižní křídlo Stav budovy před rekonstrukcí. Multifunkční centrum zámek Lednice [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.mczl.cz/cs/media/fotodokumentace/ Obr. 92 - Pohled na nádvoří jízdáren od řeky během probíhající rekonstrukce (foto autorka, 2013) Obr. 93 - Východní kulisa z Pinus nigra a skupinami listnatých keřů (foto autorka, 2013) Obr. 94 - Pás dřevin oddělující prostor před jízdárnami od zástavby na ulici 21. dubna (foto autorka, 2013) Obr. 95 - Chaotická výsadba ve svahu u Zámecké Dyje (foto autorka, 2013) Obr. 96 - Starý sklep ve svahu u Zámecké Dyje (foto autorka, 2013) Obr. 97 - „Trychtýř” jako základní princip přístupu k navrhovanému řešení (autorka, 2013) Obr. 98 - Intenzita pěšího provozu spojená s navrhovaým řešením modelového objektu (autorka, 2013) Obr. 99 - Příklady taxonů letniček (autorka, 2013) Obr. 100 - Návrh bannerů pro MCZL (autorka, 2013)

přílohy řazeny postupně dle seznamu: Příloha 1 - Anylýzy řešeného území - analýza širších vztahů - analýza historického vývoje - funkční a provozní analýza před obnovou jízdáren - funkční a provozní analýza při provozu Multifunkčního centra zámek Lednice - analýza prostorových a kompozičních vztahů - analýza technických prvků a zpevněných ploch - inventarizace dřevinných vegetačních prvků (inventarizační tabulky + výkres inventarizace dřevinných vegetačních prvků M 1:500) - problémová analýza před obnovou jízdáren - problémová analýza při provozu Multifunkčního centra zámek Lednice Příloha 2 - Odstranění dřevinných vegetačních prvků (M 1:500) Příloha 3 - Situace (M 1:500) Příloha 4 - Řezopohled A - A´ (M 1:250) Příloha 5 - Řezopohled B - B´ (M 1:250) Příloha 6 - Axonometrie a pohledy Příloha 7 - Detail záhonu - schéma výsadby (M 1:50)



111

PŘÍLOHY

Příloha 1 - Anylýzy řešeného území



OSV

2

1 S3

P Pinus nigra

VR 12

9

42

4

4

2

2

4

OSV

2

1 S6

P Pinus heldreichii

VR

4

2

9

2

2

2

3

OSV

2

1 S7

P Pinus nigra

VR

7

3

14

4

3

2

2

3

Hedera helix na kmeni

2

1 S8

P Pinus nigra

VR

7

4

16

4

3

2

2

3

OSV

2

1 S10

P Pinus nigra

VR

8

4

17

3

3

2

2

3

OSV

2

1 S11

P Pinus nigra

VR 15

6

39

4

3

2

2

3

OSV

2

1 S12

P Pinus nigra

VR 14

5

33

4

3

2

2

3

OSV

2

1 S13

P Pinus sylvestris

VR

7

3

12

4

3

2

2

3

OSV

2

1 S15

P Pinus sylvestris

VR

4

6

0

4

1

1

1

3

2

1 S17

P Pinus nigra

VR 11

7

39

4

3

2

3

3

2

1 S18

P Pinus nigra

VR 10

4

19

4

3

2

1

3

2

1 S20

P Pinus heldreichii

VR 10

5

22

4

2

1

1

3

2

1 S22

P Pinus heldreichii

VR 11

7

22

4

2

1

2

3

vidlice

2

1 S23

P Pinus heldreichii

VR 10

6

19

4

3

3

2

4

OSV

2

1 S25

P Pinus nigra

VR 13

8

38

4

3

2

2

3

OSV

2

1 S27

P Pinus nigra

VR 10

8

42

4

3

2

2

3

OSV

2

2 S4

P Robinia pseudoacacia

VR 13 12

60

5

4

3

3

4

OSV

2

2 S5

O Ulmus minor

VR

4

3

7

3

5

3

3

3

5

2

2 S6

P Ailanthus altissima

VR 13

7

25

4

3

2

1

1

2

3

2

2 S7

P Tilia platyphyllos

VR 11

8

31

4

2

3

3

2

2 S9

O Acer campestre

VR

4

14

3

4

3

1

3

2

2 S10

P Ailanthus altissima

VR 19 14

57

4

3

2

1

3

2

2 S11

P Acer negundo

VR 13 12

40

4

4

2

2

2

2

2 S13

P Taxus baccata

VR

6

5

10

4

3

1

1

3

2

2 S14

P Taxus baccata

VR

6

5

16

4

3

1

1

3

2

2 S15

P Aesculus hippocastanum

VR 14 10

38

4

3

2

2

2 S16

O Tilia cordata

VR

8

5

30

5

5

3

3

3

2

2 S17

P Pinus nigra

VR 15

8

43

4

3

1

1

1

2

2 S18

P Chamaecyparis lawsoniana

VR 16

3

27

4

4

3

2

2

2

2 S19

P Thuja plicata

VR 12

4

20

4

3

1

2

2 S20

P Juglans nigra

VR 19 14

54

4

3

2

2

2 S21

O Thuja orientalis

VR 10

5

12

4

4

3

2

2 S22

P Ailanthus altissima

VR 18 14

50

4

3

2

2

2 S23

P Pinus nigra

VR

7

3

12

3

4

3

2

2 S24

P Pinus nigra

VR

8

3

20

4

3

2

2 S25

P Pinus nigra

VR

8

4

17

4

2

2 S27

P Pinus nigra

VR

3

2

6

2

2 S28

P Juniperus virginiana

VR

3

2

2

2 S29

P Juniperus virginiana

VR

4

2

´Bayeri´

9

1

3

2

1

OSV

OSV

3 3

5

Viscum

3

2

3

OSV

2

1

4

1

2

3

OSV

3

3

5

dutina, Viscum

1

3

3

4

1

3

1

2

3

Viscum , OSV

3

3

5

vícekmen

2

2

3

OSV

3

2

4

OSV

2

2

2

3

OSV

3

2

2

2

3

OSV

4

3

2

1

1

3

14

4

4

2

2

2

4

13

4

3

1

1

1

3

2 1

1 2

3

mírný náklon

vícekmen, OSV

4

3

14

4

2

1

2

2 S31

P Pinus nigra

VR

4

3

11

4

3

2

2

2 S32

P Pinus nigra

VR

4

3

19

4

3

2

2

2 S33

P Picea pungens

VR

3

2

4

4

3

1

2

2 S34

O Thuja orientalis

VR

6

3

9

4

4

3

2

2 S35

O Thuja orientalis

VR

7

3

18

5

5

3

2

2 S36

P Picea sitchensis

VR

5

2

11

4

4

2

2

2 S37

P Picea sitchensis

VR

4

2

8

3

3

2

2

2

2 S40

P Picea sitchensis

VR

2

2

3

4

4

2

2

2 S41

P Picea sitchensis

VR

4

2

5

4

3

2

2 S42

O Pinus nigra

VR

5

2

5

4

3

2

2 S43

P Acer campestre

VR 12 10

26

4

4

3

2

2 S46

P Pinus nigra

VR

7

4

21

4

3

2

2

2 S47

P Pinus nigra

VR

5

2

8

4

3

2

2

2 S50

P Pinus nigra

VR

4

2

5

4

3

1

2

2 S53

O Pinus nigra

VR

6

3

11

4

4

3

1

2

2 S55

P Tilia platyphyllos

VR 19 10

60

5

2

3

3

2

2

2 S56

O Pinus sylvestris

´Watereri´ VR

4

4

18

4

2

1

1

3

2

2 S57

O Pinus sylvestris

´Watereri´ VR

2

1

10

4

2

1

1

3

2

2 S58

O Pinus sylvestris

´Watereri´ VR

4

4

20

4

2

1

1

3

2

2 S60

P Fraxinus excelsior

VR 17 10

38

4

3

2

1

1

1

3

trojkmen

2

2 S61

O Thuja orientalis

VR

5

2

4

4

4

3

1

3

3

4

dvojkmen

2

2 S62

P Acer campestre

VR

9

7

27

4

4

3

3

2

2

4

u kmene výmladky Ailanthus altiss.

2

2 S63

O Picea pungens

VR

3

3

7

4

4

3

1

3

3

5

2

2 S64

P Picea pungens

VR

3

2

3

4

3

2

1

1

3

2

2 S65

O Picea pungens

VR

5

3

8

4

4

3

1

3

3

5

2

2 S66

P Picea pungens

VR

4

3

6

4

4

2

1

2

2

4

OSV

2

2 S68

P Picea pungens

VR

6

5

12

4

4

2

1

2

2

4

OSV

2

2 S69

P Picea pungens

VR

5

3

20

4

3

2

1

1

3

2

2 S72

P Picea pungens

VR

4

3

10

4

4

2

1

1

4

2

2 S73

P Picea pungens

VR

6

4

13

4

4

2

1

2

4

2

2 S74

P Picea pungens

VR

6

4

14

4

2

2

1

1

3

2

2 S75

P Picea pungens

VR

7

4

14

4

4

2

1

1

4

2

2 S76

O Thuja plicata

VR 11

3

14

4

4

3

2

2

2

5

2

2 S77

P Thuja plicata

VR 13

3

23

4

4

2

1

1

2

4

2

2 S78

O Thuja plicata

VR 10

3

11

4

4

3

2

2

2

5

2

2 S79

P Thuja plicata

VR 15

4

31

4

4

2

1

2

4

2

2 S80

P Thuja plicata

VR 11

3

18

4

4

2

1

1

4

2

2 S81

P Thuja plicata

VR 12

3

20

4

4

2

1

2

4

2

2 S82

P Tilia cordata

VR 12 12

33

4

3

1

2

2 S83

O Thuja orientalis

VR

10

4

5

3

8

3

Sadovnická hodnota (1-5)

4

VR

Výskyt suchých větví

2

P Juniperus virginiana

1

1

3

2

2

3

OSV

2

2

3

OSV

1

2

3

OSV

1

3

3

5

dvojkmen

1

3

3

5

2

4

OSV

2

3

OSV

1

3

4

OSV

2

1

3

3

OSV

2

1

2

3

2

4

OSV

1

2

3

OSV

2

1

3

1

1

3

2

1

5

1

3

1

3 1

1

3

Výskyt hnilob a dutin

2

2 S30

Kultivar

Poškození koruny

4

2

Taxon

Poškození kmene

4

Zdravotní stav (1-3)

34

Vitalita (1-5)

5

Věkové stadium (1-5)

VR 12

Výčetní tloušťka kmene (cm)

P Pinus nigra

Šířka koruny (m)

1 S2

Výška (m)

2

Pěstební tvar

náhrada

Odstranění/ponechání

Sadovnická hodnota (1-5) 5

Pořadové číslo jedince

Výskyt suchých větví 3

Oddělení

Zdravotní stav (1-3) 3

Poznámka

Úsek

Vitalita (1-5) 5

Výskyt hnilob a dutin

Věkové stadium (1-5) 4

Poškození koruny

Výčetní tloušťka kmene (cm) 33

Kultivar

Poškození kmene

Šířka koruny (m) 6

Taxon

Pěstební tvar

VR 12

Odstranění/ponechání

O Pinus nigra

Pořadové číslo jedince

1 S1

Oddělení

2

Úsek

Výška (m)

STROMY

Inventarizační tabulky

2

3

3

1

3

1 1

2

1

5

Poznámky

stabilizovat

OSV

OSV OSV OSV

15

4

7

4

4

3

2

2

2

5

2

3 S14

P Picea abies

VR

4

4

10

4

5

3

1

2

2

5

2

3 S15

P Picea abies

VR

7

8

4

13

4

4

2

1

1

2

4

2

3 S16

P Acer pseudoplatanus

VR

VR

3

3

5

4

4

2

1

2

1

4

2

3 S17

P Picea abies

VR

VR

7

9

18

4

2

2

3

1

1

3

náklon

2 12 S1

O Aesculus hippocastanum

VR

P Pinus nigra

VR 13

4

21

4

3

2

1

2

3

OSV

2 12 S2

O Aesculus hippocastanum

VR

P Pinus nigra

VR 13

3

17

4

4

2

1

1

4

2 12 S3

O Sophora japonica

VR

2 S95

P Pinus nigra

VR 17

7

31

4

3

1

1

1

3

2 12 S4

P Ulmus minor

VR

2

2 S96

P Pinus nigra

VR 15

8

32

4

4

2

2

2

4

2 12 S5

P Acer grosseri

VR

7

2

2 S97

P Thuja plicata

VR

9

4

15

4

3

2

2

1

4

2 12 S6

O Acer grosseri

VR

7

2

2 S98

P Thuja plicata

VR

5

3

10

4

3

2

2

1

4

2 12 S7

O Robinia pseudoacacia

VR

2

2 S99

P Thuja plicata

VR

6

3

14

4

3

2

1

1

1

4

2 12 S8

O Acer grosseri

2

2 S101

P Ginkgo biloba

VR 13

7

30

4

2

1

1

1

3

2 12 S9

O Acer grosseri

2

2 S103

P Thuja plicata

VR 10

5

18

4

4

2

2

1

2

4

OSV

2 12 S10

O Salix alba

2

2 S104

O Thuja plicata

VR 11

4

19

4

4

2

2

2

4

OSV

2 12 S11

2

2 S105

O Thuja plicata

VR

7

3

10

4

5

3

3

2

5

2 12 S12

2

2 S106

O Thuja plicata

VR 11

4

17

4

4

2

2

2

4

2

2 S107

P Ginkgo biloba

VR

9

5

20

4

3

2

2

1

3

2

2 S108

P Pinus nigra

VR 15

6

31

4

3

2

1

2

3

OSV

2

2 S110

P Picea omorika

VR 13

2

9

3

2

2

2

1

3

2

2 S111

P Robinia pseudoacacia

VR 14

8

32

4

4

2

2

2

4

2

2 S113

P Pinus nigra

VR 11

6

23

4

3

2

1

2

3

2

1

4

3

3

5

Hedera helix na kmeni

1

OSV

2 S88

P Thuja orientalis

VR

2

2 S89

P Picea pungens

2

2 S91

O Juglans regia

2

2 S92

2

2 S93

2

´Globosa´

1

1

2

1

OSV

18

3

1

1

3

3

15

3

1

1

3

6

3

13

3

1

1

3

VR

7

3

15

3

1

1

3

VR

7

3

14

3

1

1

3

VR

14 11 115

4

3

3

P Ulmus laevis

VR

20 19 110

4

3

2

3

OSV

P Acer campestre

VR

6

3

10

2

1

1

3

rozpad kotvicích prvků

2 12 S13

P Ulmus minor

VR

9

4

13

2

1

1

3

rozpad kotvicích prvků

2 12 S14

O Picea pungens

VR

7

3

10

3

2

1

3

2 12 S15

O Picea pungens

VR

4

3

10

3

2

1

3

uřízlý terminál

2 12 S16

P Acer platanoides

VR

18 10

50

4

2

1

OSV

2 12 S17

P Tilia cordata

VR

18 12 105

4

3

2

OSV

2 12 S18

P Sophora japonica

VR

8

8

20

3

1

1

2 12 S19

O Thuja plicata

VR

6

3

15

3

2

1

1

3

2 12 S20

O Thuja plicata

VR

7

3

15

3

2

1

1

3

2 12 S21

O Thuja plicata

VR

7

3

15

3

3

2

2

3

náklon

P Pinus nigra

VR

6

5

17

4

4

2

2

4

2 S118

P Taxus baccata

VR

4

3

10

4

3

1

1

3

2 12 S22

O Picea pungens

2

2 S120

P Taxus baccata

VR

8

7

32

4

1

1

1

3

2 12 S23

O Pice omorika

P Taxus baccata

VR

6

9

38

4

3

1

2

3 S1

P Picea abies

VR

36 12

93

4

3

2

2

3 S2

P Thuja plicata

VR

17

9

63

4

2

2

2

3 S3

P Acer campestre

VR

11 15

62

4

4

3

2

3 S4

P Paulownia tomentosa

VR

16

40

4

4

2

3 S5

O Robinia pseudoacacia

VR

18 11 106

4

4

Fagus sylvatica f. purpurea

8

vidlice, Viscum, OSV

3

vidlice

VR

7

3

15

3

2

1

3

VR

7

1

14

3

2

1

3

VR

5

2

15

3

2

1

3

prohlý kmen

´Glauca´

VR

4

2

15

3

2

1

3

prohlý kmen

1

3

2 12 S26

O Picea pungens

´Glauca´

VR

7

2

15

3

2

1

3

prohlý kmen

1

1

3

2 12 S27

O Picea pungens

VR

7

2

16

3

2

1

3

1

1

3

2 12 S28

O Picea abies

VR

6

2

15

3

2

1

3

1

3

4

OSV

2 12 S29

O Acer grosseri

VR

4

2

15

3

1

1

3

3

3

2

4

OSV

2 12 S30

O Picea abies

VR

10

5

27

4

4

3

3

3

5

3

3

3

4

náhrada listnatým druhem

2 12 S31

O Picea orientalis

VR

5

2

14

3

4

2

1

1

2

4

1

2 12 S32

O Picea orientalis

VR

5

2

13

3

4

2

1

1

2

4

2 12 S33

O Picea orientalis

VR

5

2

13

3

4

2

1

1

2

4

2 12 S34

O Acer campestre

VR

5

2

14

3

1

1

3

2 12 S35

O Acer campestre

VR

5

2

14

3

1

1

3

2

1

3

4

3

3

4

P Sophora japonica

VR

18 22 159

4

3

2

1

3

3 S9

P Pinus nigra

VR

16

8

40

4

3

2

2

3

OSV

3 S10

P Pinus nigra

VR

15

8

40

4

3

2

2

3

OSV

2

Viscum

3

´Glauca´

2

2

3

O Picea pungens

4

3 S8

1

O Picea pungens

4

2

2

2

2 12 S25

19 16 110

P Quercus robur

1

náhrada

2 12 S24

21 20 105

P

3 S7

´Glauca´

4

3

3

1

VR

3 S6

2

´Tristis´

3

1

´Fastigiata´ VR

2

náhrada v rámci rastru

4

OSV

2 S117

2 S123

3

1

vícekmen

2

2

3 1

vícekmen

2

1

1

3

2

1

1

2

3

3

2

1

4

1

4

1

2

1

5

2

5

3

1

4

4

2

1

1

4

7

3

17 10 105

1

4

0

12

2

3

9

1

3

18

2

3

3

15

2

4

11

6

2

4

3

8

5

VR

6

11 10

VR

´Watereri´ VR

3

3

VR

P Platanus ×hispanica

3

1

1

O Thuja occidentalis

O Pinus sylvestris

1

1

1

O Thuja orientalis

2 S121

2

3

OSV

2

2 S114

2 S122

2

12

Poznámky

20

2 S116

2

7

3

3

3

2

2

2

2

7

2

1

2

Sadovnická hodnota (1-5)

2

3

Výskyt suchých větví

6

4

Výskyt hnilob a dutin

6

VR

40

Poškození koruny

Výška (m)

VR

O Thuja orientalis

8

Poškození kmene

Pěstební tvar

O Thuja orientalis

2 S86

Oddělení

2 S85

2

Úsek 2

Kultivar

Zdravotní stav (1-3)

VR

Taxon

Vitalita (1-5)

Výška (m)

P Pinus nigra

Věkové stadium (1-5)

Sadovnická hodnota (1-5)

3 S11

Výčetní tloušťka kmene (cm)

Výskyt suchých větví

2

Šířka koruny (m)

Poškození koruny

5

Pěstební tvar

Poškození kmene

2

Odstranění/ponechání

Zdravotní stav (1-3)

2

9

Pořadové číslo jedince

Vitalita (1-5)

1

VR

Oddělení

Věkové stadium (1-5)

3

O Thuja plicata

Poznámky

Úsek

Výčetní tloušťka kmene (cm)

4

2 S84

Kultivar

Výskyt hnilob a dutin

Šířka koruny (m)

4

Odstranění/ponechání

18

Pořadové číslo jedince

3

2

Taxon

OSV

OSV - odstranění suchých větví

3

5

3

K3

O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

K4

O Paeonia × lemonei

VR

1

1

3

K5

O Juniperus sabina

VR

2

6

3 zásahuje do pěší komunikace

K6

O Rosa multiflora

VR

1

2

3

K7

O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

K8

O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

K9

SK2

100% Syringa vulgaris O 100% Rosa pimpinellifolia

3

9

Z

2 OSV

SK5

O 100% Rosa pimpinellifolia

3

10

Z

2 OSV

SK6

O 100% Rosa pimpinellifolia

3

8

Z

2 OSV

SK7

90% Syringa vulgaris , 10% Lycium barbarum

3 192

Z

2 zmlazení, eliminace Lycium barbarum

SK8

80% Syringa vulgaris , 20% Juniperus × media

4

45

Z

2

2

23

Z

2 odstranění Sambucus nigra

SK9

O

80% Symphoricarpos albus , 20% Sambucus nigra

3

1

3

K11 O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

K12 O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

SK11

80% Prunus spinosa , 20% Sambucus nigra

K13 O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

SK12

80% Lonicera xylosteum , 20% Ligustrum vulgare

K14 O Paeonia suffruticosa

VR

1

1

3

SK13

SK14

60% Symphoricarpos albus , 10% Sambucus nigra , 10% Rhamnus catharticus , 5% Taxus baccata , 5% Spiraea × vanhouttei 30% Lonicera tatarica , 70% Taxus baccata 60% Spiraea × vanhouttei , 40% Sambucus nigra

SK10

K15

Prunus spinosa

VR

3

3

3

K16

Tamarix parviflora

VR

4

6

3

K17

VR

5

7

3

K18

Lonicera maackii Spiraea × vanhouttei

VR

3

4

3

SK15

K19

Forsythia intermedia

VR

3

5

4

SK16

7

5 náhrada

3

4

K22 O Rosa canina

VR

2

2

3

K23

Staphylea colchica

VR

4

4

3

K24

Staphylea colchica

VR

4

4

3

K25 O Sambucus nigra

VR

4

4

3

K26 O Sambucus nigra

VR

4

4

3

2 zmlazení

SK4

1

3

Z

2

1

2

4 100

Poznámka

Z

1

VR

1

7

VR

VR

Z

3

VR

Rhamnus catharticus

49

O 50% Rosa hugonis , 50% Syringa vulgaris

O Paeonia suffruticosa

K21

1

SK3

K10 O Paeonia suffruticosa

K20 O Rhamnus catharticus

Celkový potenciál

5

4

Horizontální zápoj

3

VR

Zastoupení taxonů (%) O 100% Juniperus chinensis 'Pfitzeriana '

Plocha (m²)

VR

O Tamarix ramosissima

SK1

ŽIVÝ PLOT ŽP1

Střední výška (m)

Sadovnická hodnota

O Rosa pendulina

Poznámka

Odstranění/ponechání

Šířka keře (m)

K1 K2

Taxon

Pořadové číslo jedince

Výška (m)

SKUPINA KEŘŮ

Pěstební tvar

Odstranění/ponechání

Pořadové číslo jedince

KEŘE

40% Symphoricarpos albus, 40% Rhamnus O catharticus, 20% Sambucus nigra

O

2

30

Z

3

3

5

R

2

2

4

Z

55

R

2

3

17

Z

2

náhrada

12

Z

3 odstranění Sambucus nigra

100% Symphoricarpos albus

2

8

Z

2

SK17

100% Prunus laurocerasus

1

4

Z

2

SK18

100% Prunus laurocerasus

1

14

Z

1

2

7

Z

1

3

50

Z

1

O 80% Forsythia × intermedia , 20% Rosa canina 30% Prunus , 25% Juniperus × media , 20% Cotoneaster salicifolius , 20% Cotoneaster divaricatus, 5% Rhamnus catharticus 50% Prunus laurocerasus , 20% Syringa vulgaris , 10% Viburnum rhytidophyllum

SK20

SK21 SK22 SK23 SK24

O 100% Sambucus nigra O

90% Prunus laurocerasus , 10% Buxus sempervirens

O 100% Prunus laurocerasus

2 342

Z

2

4

36

R

1

3 140

Z

2

2

Z

2

9

Střední výška (m)

1,3

Šířka (m)

1

Pěstební tvar

T

Plocha (m²)

17

Délka (m)

17

Vhodnost druhového složení

V

Úplnost

Ú

Celkový potenciál

1

Odstranění/ponechání

P

ŽIVÝ PLOT ŽP2 Druhová skladba

Cornus mas

Střední výška (m)

1,3 1

Pěstební tvar

T

Plocha (m²)

79

Délka (m)

79

Vhodnost druhového složení

V

Úplnost

Ú

Celkový potenciál

1

Odstranění/ponechání

P

ŽIVÝ PLOT ŽP3

2

SK19

Cornus mas

Šířka (m)

2

2

Druhová skladba

zmlazení + výrazná redukce

Druhová skladba

Cornus mas

Střední výška (m)

1,3

Šířka (m)

1

Pěstební tvar

T

Plocha (m²)

55

Délka (m)

55

Vhodnost druhového složení

V

Úplnost

Ú

Celkový potenciál

1

Odstranění/ponechání

P

Příloha 6 - Axonometrie a pohledy

pohled od západního vstupu na prostor před jízdárnami

pokladna u západního vstupu

centrální multifunkční plocha na nádvoří jízdáren

pohled od řeky na sedací schodiště a svah