Moderní biotechnologie a příroda

Moderní biotechnologie a příroda



Zpěv

kanárka?

Geneticky modifikované organismy (GMO), jme­ nov itě zemědělské plodiny, se staly v posledním roce jedním z nejčastěji diskutovaných témat v zemích Evropské unie. Zpětnou vlnou se debata vrací také v USA, kde před třemi lety začalo ze­ mědělství transgenní odrů dy sóji, bavlny, bram­ bor či kukuřice ve velkém používat bez větší po­ zornosti veřejného minění. Specializované finny v čele s Monsantem se po­ kusily ko m erční úspěch z amerického kontinentu Moderní biotechnologie jsou jen vzdáleným příbuzným těch klasických, zopakovat v Evropě. Narazily však na tvrdý odpor kam patří výroba piva, jogurtu a penicilinu. Na svět je přivedli pánové nejen ekologických organizací v čele s Greenpea­ Stanley Cohen a Herbert Boyer koncem 70. let tím, že přiměli bakterii, aby ce, ale také některých vlád (např. Rakousko, Lu­ cembursko, Norsko). vytvořila bílkovinu podle genu žáby. Pak hrstka mladých nadšenců firmy Málokterá debata je tolik poznamenána emocemi, Genentech připravila iidský insulin pomocí téže bakterie, a otevřel se ' časovým tlakem, nedostatkem znalostí o podstatě kritizované technologie i o možných důsledcích proud peněz do mladého odvětví.

jejího praktického využívání. Jakoby se v tomto Jisté porodní bolesti zde byly; vědci sami se zprvu zalekli, co všechno tato tématu soustředily všechny nahromaděné obavy z příliš rychlého rozvoje technologií i obyčejný Pandořina skříňka skrývá, a apelovali na předběžnou opatrnost při podob­

strach z neznámého, ze znási lňování přirozeného ných pokusech. To byla malá komplikace, která brzo odezněla, jakmile se běhu přírody, z nepředvídatelných následků nové­ zjistilo, že žádné neočekávané hrůzy nevznikají. Bohužel, metastázo vala ho oboru, z koncentrace kapitálu v nadnárodních společnostech a zjejich velké moci, známý odpor do zhoubného nádoru fantasií a hororů, který živil pokleslý show-busines, Evropy ke všemu americkému, nedůvěra k prů­ stal se nástrojem nátlakových skupin a volebním heslem neseriózních poli­ myslovým g i gantům podložená hříchy na život­ ním prostředí v minulosti a k tomu směs skupino­ tiků . Ten utěšeně bují dodnes, jak dokazuje např. dikce tiskového prohláše­

vých zájmů, které málokdo umi rozpoznat. ní "Friends of the Earth" ze dne 20. ledna 1999 nazývající transgenní řepku Atmosféra je hustá a střílí se ze zako(>aných pozic "Frankenstein crop".

nej siln ějš ím kalibrem. I na situaci v Ceské repub­ Tato historie má několik důsl edků : Moderní biotechnologie poměrně hlad­ lice je patrná tendence zaujímat postoje a příliš se nezaj ímat o fakta a ověřovat, zda tvrzení, která ce pronikla do farmaceutického p růmyslu a přines l a lidstvu neocenitelné o nových techno logi ích i o fim1ác h kolují, jsou zisky. Hemofilikové se n apř. nemusí bát nákazy HIV, protože koagul ační pravdiv á v celém rozsahu nebo jen účelové využí­ část skutečností, a na straně druhé kriticky faktor se už ne vyrábí z krve dárců, ale fermentací mikroorganismů, do kte­ vají prověřo vat uji šťován í proponentů o bezpečnosti rých se přenesl gen pro tento peptid. V blízkém budoucnu ho budeme izo­ a prospěšnosti nového odvětví. lovat z kozího mléka transgenní kozy, která vedle svého genu pro kozí Převaha emocionální argumentace je však pocho­ pitelná, neboť vývoj technologií obecně pokračuje mléčný albumin bude mít lidský gen pro koagulační faktor. Takových tera­

příliš rychle na to, aby mohla společnost souvis­ peutických peptidů se vyrábí celá škála, nesou velké zisky a uznání veřej ­ losti jejich aplikací vstřeb at a v kli du se rozhod­ nout, zda je přijme či ne. Zvlášť jedná-Ii se o tak nosti pro moderní biotechnologii.

komplikovaná témata s tolika složitými vazbami V této oblasti není valná konkurence s jinými výrobky, protože přísluš né a má-Ii veřejnost k dispozici tak málo informací, jako v případě genetického inženýrstv í. peptidy se bu ď nedají vyrobit v ůbec nebo metodami značně rizikovými ­ Pravd ěpodobn ě ani není dostatek odborn íků, kteří by nebyli nějak zainteresováni na výzkumu či aplikaci biotechnolog ií a moh li by je erudovaně oponovat. Tento problém so uvisí částečně s nedo­ statkem fi nancí pro nezávis lý výzkum, ale zčásti je zakódován v samotné povaze vývoje a výzku­ mu obecně - tvůrčí jedince vždy lákají nové hori­ zonty jejich oboru , nikoliv regulační mechanismy řešící dů sledky jejich obj evů. Princip předběžné opatrnosti nás vede k tomu, abychom brali v úvahu i argumenty pocitové a ka­ nárčí hlas akti vistů poslouchali. Princ Charles v po lovin ě roku 1998 vyjadřil pře­ svědčení , že "s výjimkou urč i tých nesporně pro­ spěšnýc h a specifických aplikací v med i cíně ne­ máme právo experi mentovat a obchodovat se stavebními kameny života." Myslím, že právě v připu štění té výjimky je ká­ men úrazu a n edů slednost oponentů genových manipu lací - jestliže jsme jednou otevřeli Pando­ řinu skříňku rozluštěn í a zásahů do genetické in­ formace, nebudeme umět rozlišit, které aplikace jsou pro člověka nesporně prospěšné a které by se z vyššího principu měly zapovědět. Kdo takovou roli v sekularizovaném demokratickém systému nakonec sehraje, mi není jasné. Doufejme, že plně infonnovaný občan. Miroslav Kundrata

Jaroslav Drobník

Naši předkové hospodařili ekologicky. Alli si to možná neuvědomovali, ani tomu tak neň1m­ li. Setmost k přírodě i človeKu byla vlastllě sa­ mozřejmá. Foto Vilém Reichmallll

~,([5rr'\!Dilufl
MODERNí BIOTECHNOLOGIE A PŘÍRODA

1

Kresba Jana Steklíka třeba růstový hormon z mozku nebožtíků. Není-li konkurence, není ekono­ mické zázemí odpůrců těchto nových technologií. Jsou omezeni na skupin­ ky naivních "ochránců zvířat", kteří litují "chudinku kozu", která "trpí" ve svém těle lidský gen a dojí lidský koagulační faktor. Další skupiny namíta­ jí, že přenosem takovýchto genů se člověk vměšuj e do božského stvoření. Oběma skupinám je vhodné předvést atlas psích plemen. Jednak uvidí, co člověk "stvořil" z vlka, ze kterého všichni psi pocházejí, jednak uvidí zmr­ začená zvířata (např. krátká hlava), která člověk trápí ne kvůli užitku, ale pro módu. Pokud ovšem někdo věří, že Bůh stvořil ratlíka a stájového pin­ če, pak mu není pomoci. Jiná situace vznikla, když se metoda přenosů cizích genů rozšířila na rostli­ ny a objevily se velké perspektivy v zemědělství. Zde byla situace značně obtížnější. Zemědělství není pouhá výroba. Zasahuje do ekologie, tvorby krajiny, do demografie, pracují v něm miliony lidí, a je tudíž oblastí socio­ logie a politiky. Navíc je zde silná konkurence tradičních š lechtitelů a vý­ robců tradičních agrochemikálií, jejichž použití moderní biotechnologie omezuje, a proto odpůrci mají štědrou ekonomickou základnu. Navíc jsme denně svědky toho, že zemědělství je oblastí hlubokých kon fliktů i bez bio­ technologie. Dalším komplikujícím faktorem je pomalý postup fází, kterými použití moderních biotechnologií v zemědělství prochází: první fáze přináší výho­ dy pěstitelům a teprve druhá, která se rodí, je zaměřena na konzumenty. Třetí zasáhne do výroby speciálních látek, jako jsou léčiva, vakcíny, biode­ gradovatelné plasty a podobně. Protože vztah veřejnosti k jakékoli novotě se určuje poměrem pociťovaného rizika a nepohodlí ku pociťovanému pro­ spěchu, je u spotřebitele i malé pociťované riziko v poměru k nulovému prospěchu, který spotřebiteli nabízí první fáze, hodnoceno jako nepřijatel­ né.

Mistr Hanuš a genové manipulace Když Mistr Hanuš oslepen, na sklonku svého života, sáhl do stroje a zastavil orloj, nebyl v té době nikdo, kdo by ho uvedl do chodu. A dodnes se říká - složité jak orloj. Co však naplat - dnes je orloj směšnou silozpytnou hračkou proti hi-tech. Ovšem i nejvyspělejší lidská technika zdá se být jednoduchá proti přírodě. Člov,ěk se však stále snaží zasahovat do základních ekologických procesů na Zemi a rukou neohrabanou sahá dokonce i na ge­ netický kód organismů. Mistrů Hanušů (nebo těch co se za ně považují) jsou tisíce. Když se zastavil orloj, Pražané měli smůlu, když se ale porouchá jemné předivo života, budeme mít smůlu všichni. O čem mluvím? Mluvím o genovém inženýr­ ství či genových manipulacích. Podle vysokoškolské učebnice biologie od prof. Rozsypala je genové inženýrství odvět­ ví genetiky zabývající se teorií i praxí cíle­ ných změn ve vlastnostech organismů. Podle nejnovější čtyřdílné encyklopedie vytváří ge­ nové inženýrství takové kombinace genů v buňkách, které by nikdy nemohly vznik­ nout přirozeným i procesy. A co je to gen? Je to jednotka genetické informace o určitém znaku (vlastnosti) organismu. Tedy jde o aplikovanou genetiku, jejíž výsledky se používají jak v lékařství, tak zemědělství, tak i v biotechnologii. V poslední době mnoho lidí (i vysoce vzdělaných) zaměňuje pojmy genové manipulace a biotechnologie. Dělají to tak často a rak úporně , že mám skoro po­ dezření, že schválně zamlžují již tak dost ne­ jasné kontury genových manipulací. Navíc slovo manipulace nezní pěkně - zato biotech­ nologie, to zní hrdě. Snaha zakrývat pravou podstatu věci jinými názvy je ostatně známá - sověti nesestřelili korejské letadlo, ale ukončili jeho let. Vraťme se však k definicím. Biotechnologie je technologické, tedy především průmyslo­ vé, využívání přírodních (biologických) pro­ cesů, hlavně enzymatických pochodů mikro­ organismů. Moderní biotechnologie využívá výsledků genových manipulací, ale není to­ tožná s genetickým inženýrstvím.

Mojmír Vlašín Budoucnost pěstování transgenních plodilI je závislá na přání spotřebitelů. Foto František Řezníček .

2

MODERNí BIOTECHNOLOGIE A PŘ1RODA _ __ :---_

_ _ _ _ _ _ _ _ _ V(j)ll:qDUTIfic8~

Geneticky modifikované organismy - možnosti jejich hodnocení František Muška

Všechny tyto okolnosti způsobují v zemědělství polarizaci: odpůrci trans­ Pro objektivní hodnocení využití geneticky genních plodin prosadili nezbytnost jejich velmi důkladných prověrek. modifikovaných organismů je důležité získat V důsledku toho zavedení nové transgenní odrůdy trvá okolo pěti let a stojí co nejvíce informací. Bohužel místo věcné diskuse na toto téma se vedou často pouze řádově desítku milionů USD. Je logické, že zvládnout to mohou jen velké,

účelové polemiky. Při hodnocení tohoto pro­ většinou nadnárodní firmy a že investované peníze chtějí dostat zpět a něco blému se musí vycházet z "objektivní prav­ navrch vydělat. Tak vzniká jeden pól.

dy", že lidské poznání je omezené. Co se Na druhém pólu je velmi pestrá společnost. Racionální a informovaní ze­ "dnes" jeví jako jednoduché a bez problému, může být "zítra" úplně jiné. mědělci tvoří liberální křídlo, podporující použití transgenních odrůd, pro­

tože v nich vidí nezanedbatelné ekonomické výhody, i když podezřívají Příkladem může být hodnocení přípravků na bázi DDT. velké firmy, že si je chtěj í připoutat do jakéhosi vazalského vztahu. Opačné Jako insekticid bylo DDT zavedeno v roce křídlo zaujímají teroristé, kteří se vloupávají do výzkumných ústavů, skla­

1942 (Cremlyn, 1985). Starý (1948) uváděl dů a na pokusné plochy a ničí transgenní odrůdy. Zcela paradoxně jsou ně­

DDT jako neškodné přípravky proti mande­ kdy označováni za "ochránce přírody", ačkoli zjevně preferují "tradiční" lince bramborové (Leptinotarsa decemlinea­ chemizaci přírody před biologickými metodami. V jedné úvaze jsme při­ ta) . Ovšem v následujících letech bylo DDT rovnali biotechnologie ve farmacii k vyzrálému vínu a v zemědělství k bur­ nalezeno v potravním řetězci, např. v mléce

a následně zakázáno k používání (Cremlyn, 1985). Jaké jsou nejčastěji citované problémy v zavádění transgenních odrůd . Na­ Proto je nutné zvážit všechny klady a zápory prosto základní je podmínka odložit emoce a lobbistické cíle a postupovat dané problematiky. Tento systém hodnocení racionálně zvážením rizik a přínosů všech možností. Příkl ad: V oblastech, GMO je podrobně zpracován v SRN. Jednou z inspirací zde byl např . systém povolování kde je problémem zavíječ kukuřičný, mů žeme:

prostředků na ochranu rostlin (především - nedělat nic,

pesticidů). Hodnocení prostředků na ochranu rostlin je zpracováno v německém Zákonu na - použít chemický insekticid,

ochranu rostlin již z roku 1986, kde se pro - použít metodu integrované ochrany,

posuzování a schvalování prostředků na - zasít transgenní kukuřici.

ochranu rostlin uvádí, že výzkum ekologic­ kých souvislostí je poměrně mladý a přísluš­ Úkolem racionálního hodnocení je zvážit klady a zápory každé z těchto né podklady je možné vyžadovat jen v soula­ eventualit, srovnat je a na základě toho vybrat optimální. Spolehlivě pozná­ du s pokrokem vědy. Zjišťují se ekotoxikologická rizika pro životní prostředí. me lobbisty, kteří si vyberou jednu (samozřejmě transgenní kukuřici), zdů- V podobném duchu je zpracován zákon k GMO v SRN a také Principy a kriteria pro povolování GMO dle výše uvedeného zákona (Landsmann, 1997). A předkládám jejich velmi stručný překlad . Tyto "Principy a kri­ teria" jsou rozděleny na část pro posuzování GM rostlin a pro GM mikroorganismů. V žádosti o registraci (povolení) u GM rost­ lin musí žadatel doložit, že daná GM rostli­ na: čáku.

- ,je tolerantní ke klimatickým je např. zima, sucho atd.,

- se nekříží s rostlinami,

pří buznými

a

stresům,

volně

jako

rostoucími

- se nekontrolovatelně nerozšíří (např. jako plevel), a tím nepotlačí jiné organismy a ne­ naruší ekologickou rovnováhu, - je chráněna proti neočekávaným mutacím, a tím i změnám ve svých vlastnostech."

Dosavadní transgenní plodiny mají stejné ne­ bo jen o jednotky procent vyšší výnosy. Foto Tomis/av Pivec1ca

~~911i100ufi
MODERNí BIOTECHNOLOGIE A PŘÍRODA

3

razní její nevýhody (často vymyšlené, nikoli faktické), o dalších se nezmí­ ní, ale bijí na poplach. Nejvíce sporné jsou signální geny obvykle způsobující necitlivost k antibi­ otikům . Zavádějí se při přenosu genů do rostlin z či stě technických důvodů (snadná selekce úspěšných transform an tů) a některé firmy je ponechávaj í ve výsledné plodině . Pravděpo dob nost jejich přenos u z genomu rostliny zpět na bakterie je mizivě malá a navíc v naší potravě, vzduchu, který dý­ cháme, a tím spíše v potravě zemědělských zvířat jsou miliardy mikroorga­ nismů a z nich mnohé nesou geny pro necitlivost k antibiotikám "na talíři" , tj. na plasmidu, což znamená v nejvhodnější formě pro přen os . Gen v rost­ l iněje "v konzervě" , tj . v souvislosti rostlinné DNA, ze které musí být vyš­ těpen a pak nějak dopraven nepoškozen do bakteriální buňky. Pokud jsou v našem nebo kravském zažívacím traktu bakterie schopné přijmout gen rezistence, dávno ho přijaly v transportní formě od bakterií v našem pro­ středí. Zkrátka v přírodě je přirozená "nabídka" těchto genů tak velká, že nepatrný příspěvek ze strany transgenní plodiny je zanedbatelný. Nicméně ponechání genů pro necitlivost k antibio tikům v plodině je neš­ var, protože je plně v silách současné biotechnologie je opět odstranit. Ná­ zor firem, že riziko s nimi spojené je nepředstavitelně malé, odpovídá sice skutečnosti, ale týká se faktického rizika, kdežto pociťov ané riziko ve ve­ řejnosti tyto geny podstatně zvyšují. A právě to je mocným faktorem legis­ lativních regulací, což by si firmy měly náležitě uvědomit a nelitovat ná­ mahy s od straněním signálních genů. Moderní biotechnologie je technologické čtyřleté batole. V historii lidstva nemáme příklad, že by nová technologie byla po čtyřech letech dokonalá. Je tedy mnoho nejasného, mnoho dětských nemocí. Vyřešit se nedaj í spe­ kulacemi a pokusy na políčkách 4 x 4 metry velkých, ale denní praxí, jejím průběžným sledováním a vyhodnocováním . Je zavádějící sous třeďovat po­ zornost na bezpečnost potravin. Tam rizika nejsou. Ta musíme hlídat v ekologii, protože i v malém pokuse se bezpečně ověří nezávadnost potra­ viny, ale efekt milionů hektarů transgenních plodin na biologická spol ečen­ stva se na pokusné zahradě zjistit nedá. Požadovat však z důvodů těchto nejistot jakási "moratoria" má asi takový význam, jako kdyby se po vynálezu prvého automobilu rozhodlo, že auto­ mobily nesmějí na veřejné komunikace, dokud nebude znám dopad světo­ vého automobilismu na urbanistiku. Na závěr informační minimum pro spotřebitele, který jednou uvidí na pultě zboží s označením Vyrobeno Z geneticky modifikované plodiny: - Všechny plodiny a domácí zvířata jsou výsledkem věky probíhajících při­ rozených dědičných změn (genetických modifikací) shromažďovaných a kombinovaných člověkem. V žádném případě nejsou "přirozenými orga­ nismy jakje Bůh stvořil" . - Gen není substance, ale informace daná pořadím čtyř písmen. Zrušením tohoto pořadí, např. v našem zažívaCÍm traktu, gen mizí. - Rostliny obsahují 20 000 až 50 000 genů v každé buňce, vyšší živočicho­ vé až 100 000 a bakterie 1500 až 3 000. - "Geneticky modifikované organismy" je dohodou stanovený technický termín pro organismy, do kterých byl záměrně přenesen gen jiného orga­ 4

MODERNí BIOTECHNOLOGIE A PŘÍRODA _

_ _ _ _ _ __

Kresba lana Steklzka

Žadatel musí specifikova t novou vlastnost např. rezistenci (odolnost) k herb i cidům, or­ ganismus dárce, metodu genetické transfor­ mace atd. Význam n áj~ou bezpečnostní opat­ řen í. Zde je kladen velký důraz na izolační vzdálenosti, např. u řepky olejky - kdy je ur­ čeno , v jaké vzdálenosti od konvenční (gene­ ticky nezměněné) řepky olejky se může pě­ stovat GM řepka, aniž by došlo k nežádoucímu křížení. Dále mohou být ur­ čena další speciální ku l tivač ní opatření. Lze také uložit kontrolu pěstování při stanovení doby jejího trvání. Předložená dokumentace musí splňovat vě­ decký standard. Případné odchylky mají být řádně vysvětleny.

Podobná kriteria má také hodnocení GM mikroorgani smů. Zde se klade mimo jiné velký důraz na posouzení role v ekosystému, rezistence k an tibioti kům, konkurenční schopnosti , tolerance k abiotickým faktorům, možnosti rekombinace atd.

Pro posouzení povolení GMO jsou jeho vše­

obecné vlastnosti rozhodující a musí být jas­

ně definovány. Významná je genetická stabi­

lita, zhodnocení toxicity a patogenity nových

GMO produktů. Dále se také hodnotí alergo­

logický potenciál. Na základě získaných zku­

šeností se předpokládá zjednodušení celého

procesu povolování. Při povolování GMO je

nutno zvážit poměr užitku a rizika využívání

výše uvedených organismů.

Problematikou povolování GMO se v Ně­

mecku zabývá BBA (B iologische Bundesan­

sta1t fOr Land und Forstwirstchaft - Biologic­

ký spolkový úřad pro zemědělství a lesnictví)

v Braunschweigu. Pro objektivní hodnocení

GMO a také pro jeho zjednodušení je velmi

významné vytvoření Standardů pro povolo­ vání GMO. K tomu je potřeba dostatek infor­

mací, za tímto účelem byla v BBA vytvořena

_ _ _ __

_ W(!~ll'\!OOnfkB~

Altemativou intenzivní chemizace je ekologické zemědělství, které předchází správnou agrotech­ nikou a vyváženým osevním postupem vzniku kalamitmno výskytu plevelů. Foto Tomislav PivecKa

nismu, se kterým se nekříží. Lépe je označovat je "transgenní", protože to vyjadřuje vnesení cizího genu. - Transgenní organismus vedle výše uvedeného počtu vlastních genů obsa­ huje jeden až tři cizí geny. Ty zmizí při trávení s tejně jako desetitisíce vlastních genů, neboť trávicí enzymy mezi nimi nerozlišují. - Každá nová odrůda jakkoli získaná, musí ze zákona vykazovat alespoň jednu novou vlastnost, tedy musí obsahovat alespoň jeden nový (změněný) gen a alespoň jednu novou bílkovinu. - U transgenních odrůd se nový gen a podle něj tvořená bílkovina musí dů­ kladně zkoušet na nezávadnost pro lidi a užitečná zvířata. U "klasických" odrůd se zkoušky nevyžadují a neprovádí. - Denně nevědomky jíme a dýcháme miliony bakterií. - Na popisu obsahu potravin najdeme přídavky označované E a trojčíslím. Jde o látky v mnoha případech našemu tělu cizí, které jsou sice zdravotně prověřené, ale dlouhodobé zkušenosti s nimi chybí. - Sova od nepaměti požírá myši. Nicméně zůstala ptákem a nestala se myší. To nechť je nám důkazem, že na naši dědičnost nemají vliv geny naší potra­ vy.

•

Prof. RNDr. Jaroslav Drobm'k, CSc. - Prezident občanského sdružení Biotrend, Praha

~'(19n'\lDIlufi
BioSearch BBA Database, elektronická data­ banka k bio- a gentechnologiím. Tato problematika je velmi důležitá i vzhle­ dem k záměru ministerstva pro životní pro­ středí projednávat návrh zákona o geneticky modifikovaných organismech.

•

ing. František Muška - Státní rostlino-lékařská správa, odbor prostředků ochrany rostlin, Brno

Použitá literatura (I) Der Bundestag, 1986: Pflanzenschutzge­ setz vom 15. September 1986. Nachrichten­ bl. Deut. Pflanzenschutzd. (Braunschweig) 38,str.180-190

(2) CREMLYN R., 1985 : Pesticidy, SNTL Praha, str. 55 - 59 (3) LANDSMANN J., 1997: Prinzipien und Kriterien bei Einvernehmensentscheidungen der Biologischen Bundesanstalt nach GenTG. Nachrichtenbl. Deut. Pflanzen­ schutzd. (Braunschweig) 49 (1), str. 15 - 17 (4) STARÝ B., 1948: Moderní ochrana rost­ lin ušetří státu miliardy. Jos . R. Vilímek, Pra­ ha, str. 165 - 170

MODERNí BIOTECHNOLOGIE A PŘíRODA

5

Člověk

a genové inženýrství

Karel Jech

Geneticky modifikované organismy nakrmí a ošatí lidstvo, stanou se obnovi­

telným a levným zdrojem energie, vyléčí doposud nevyléčitelné choroby atd.

Lákavá předs tava, kterou nám vytrvale předkládají reklamní materiály bio­

technologických firem (dříve chemiček) a na první pohled seriózní publikace

zpracované vědci, kteří jsou placeni stejnými koncerny prostřednictvím agen­

tur typu Burston-Masteller.

Lákavá vidina zářných zítřků. Trochu to připomíná hesla z poloviny tohoto

století, kdy vědci tvrdili, že "Jaderná energie bude tak levná, že se nevyplatí

montovat elektroměry." Já se obávám, že stejně jako se ve dvacátém století

lidstvo spálilo o atomovou technologii, stejně se v jednadvacátém století spálí

o genové manipulace.

Geneticky modifikované organismy opravdu mohou přinés t značný pokrok.

Ovšem jen za předpokladu, že budou používány naprosto bezpečným způso­

bem. Pod pojmem bezpečným způsobem rozumím následující principy:

- Budou probíhat modifikace jen těch organismů , jejichž genetický kód je úplně a beze zbytku znám. To znamená, že nebudou používány tam, kde je genetický kód organismu znám jen zčásti, a proto může dojít k nepředvídatel­ né změně organismu. - Geneticky modifikované organismy nebudou uvolňován y do biosféry. V praxi to znamená, že budou používány pouze v humánní a veterinární me­ dicíně, v uzavřených provozech. Tím se vyloučí možnost ovlivněn í biosféry ­ genetické znečištění - a ohrožení biodiverzity. - Bude vyloučena možnost patentové ochrany živých organismů. Chráněny mohou být postupy, kterými se modifikace dosáhlo.

- Bude vyloučen a možnost zneužití biotechnologií pro vojenské účely. Do­

posud totiž bohužel vše, co mohlo být pro vojenské účely použito, také pou­

žito bylo.

- Bude vyloučena možnost zneužití výsledků genetického screeningu lidské

populace pro komerční účely a pro jiné úče ly než léčebné.

- Bude vyloučena možnost zvýšení technologické závislosti zemí třetího svě­ ta na nadnárodních biotechnologických firmách.

- Bude vytvořena jasná a vymahatelná legislativa. Mám zde na mysli to, že

zákony byly vytvořen y předev ším kvůli těm, kteří je porušují a na ochranu

těch, kteří jsou jejich jednáním poškozeni. .

- Bude přij at jasný etický kodex genových technologií. To proto, aby bylo

jasné, kam až lze zajít.

Malé množství plevelů, které ekologické země­ dělství chápe jako doprovodné plodiny, nesni­ žuje významně výnosy a kvalitu sklizně. Foto archiv Veroniky

Člověk a pesticidy

Toto století můžeme nazvat epochou chemie. Chemické sloučen in y, které vytvořil č l ověk, změn il y náš život. V domácnostech je spousta farmaceutických a kosmetických výrobků, u mě l ých sladidel, barviv, nátěrů, pesticidů, plastických hmot, chladicích prostředků, synte­ tických tkanin a podobně, a to vůbec nemluví­ me o látkách se speciálním použitím v průmys­ lu, zemědělství a dalších oborech. Podle světové zdravotnické organizace se pro pokrytí poptávky na celém světě ročně vyrobí chemické látky asi za jeden a půl bilionu dolarů Transgenní plodiny představ ují jen malou část z množiny organi s mů, které a na trhu je nyní přibližně sto tisíc chemických látek a ročně k nim přibude asi tisíc až dva tiSÍ­ budou v nejbližší době komerčně využívány. Dosavadní zkušenosti však neu­

ce nových. Tato lavina chemických látek však kazují na to, že by byly jedn označn ý m přínosem.

vzbuzuje otázku, jak tyto látky působí na život­ Velká většina doposud používaných transgenních plodin nepřináší zvláštní ní prostředí a také na naše zdraví. nové užitné vlastnosti produktů. "Výhodou" plodin řady Roundup Ready je Kvůli škodlivému vlivu na životní prostředí a na zdraví byly některé chemické látky zaká­ možnost používání totálních herbicidů v průběhu vegetace. Postřik , který za­ zány a úpl ně se přestaly prodávat. Jak k tomu hubí na poli vše zelené, upraveným plodinám neublíží. Dává se tak farmářům ale může dojít? Nejsou snad nově uváděné che­ možnost aplikovat totální herbicidy častěj i než doposud. Tím rychlej i však mické látky důkladně testovány na toxicitu u plevelů vznikne rezistence k těmto postřikům. Už se tak stalo například před tím, než se začnou používat? Testování toxicity látek je směsicí vědeckých u jílku nebo truskavce. Koloběh plevel - postřik - odolnější plevel - účinnější postupů i pouhých dohadů. Při stanovování ne­ postřik se jenom urychlí.

bezpečnosti těchto látek je těžké rozlišit bez­

6

ČLOVĚK A GENOVÉ INŽENÝRSTVí -

-

_ __

_

_ __ _ _ __

_ _ _ \)'([~rri!DIlufi®~

Alternativou však není dosavadní cesta intenzivní chemizace zemědělské produkce. Alternativou je ekologické zeměděls tví, které předchází správnou agrotechnikou a vyváženým osevním postupem vzniku kalamitního výskytu plevelů. Malé množství plevelů (které ekologické zemědělství chápe jako do­ provodné plodiny) nesnižuje významně výnosy a kvalitu s klizn ě. Doprovod­ né rostliny naopak zvyšuj í v agroekosystémech biodiverzitu, a tím i stabilitu systému vůči nepříznivým podmínkám. Další skupina transgenních plodin měla produkovat vlastní insekticid proti škůdcům. Rostliny však produkují insekticid po celou dobu vegetace nerov­ noměrně v závislosti na stupni svého vývoje a počasí. Hmyzí škůdci během svého vývoje si na produkovaný insekticid mohou zvyknout, a jak ukazují zkušenosti s Bt-bavlníkem, už si také zvykli. Rostlinám prostě chybí ovládací knoflík, kterým by se produkce insekticidu dala regulovat a dala by se zvýšit v okamžiku, kdy je hmyz citlivý a jeho výskyt opravdu tak veliký, že by ohrozil úrodu. Jak praví klasik: "Alkohol v malých dávkách neškodí v jakém­ koli množstvÍ." A rezistentní populace škůdců je už na světě. Cestou z tohoto problému opět není chemizace. Cestou řešení je omezení ploch monokultur, obnovení ekologické stability krajiny a diverzita pěstovaných plodin. Přestože už bylo mnohokrát dokázáno, že příčinou hlado morů nejsou nízké výnosy zemědělských plodin, biotechnologický průmysl nám tvrdí, že za­ chrání svět před hladem. Dosavadní transgenní plodiny ovšem mají stejné ne­ bo jen o jednotky procent vyšší výnosy. Uvážíme-li, že:

\)-!J9rr:qD1.l1)lm~

Kreslil Jali Stekllk pečné a nebezpeč n é působení nějaké chemické látky. To platí i o lécích vyráběných synteticky. Standardní metoda spočívá v tom, že se pokus­ ným zvířatů m podá přesně stanovená dávka chemické látky, a výsledky se potom aplikují na lidi. Je však tato metoda vždy spolehlivá? Kromě etických otázek týkajících se krutosti ke zvířatům vyvolávají pokusy na zvířatech ještě další otázky. Nejčastější hodnotou, která se tes-

Omezení ploch monokultur, obnovení ekolo­ gické stability krajiny a divenita pěstovaných plodin - cesta ke zdravému zemědělství. Foto TomisÚlv Pivec'ka

ČLOVĚK A GENOVf: INŽENÝRSTVÍ

7

- více než polovina rozpočtu Evropské unie plyne na zemědělské dotace a stále se EU potýká s nadprodukcí,

- cca 60 % úrody ve státech bývalého SSSR je zničena dříve než může být

zkonzumována,

- zemědělství v zemích s nedostatkem potravin je zaměřeno na produkci trž­

ních plodin jako bavlna, čaj, káva, tabák, kakao, olivy, cukrovou třtinu a další

exportní komodity,

- transgenní osiva budou do zemí třetího světa importována, čímž se jen pro­

hloubí astronomický zahraniční dluh těchto zemí, pak jsou proklamace o zá­

chraně lidstva před hladem jen reklamním sloganem. Nic víc. Bez vyřešení

politických, sociálních a ekonomických otázek je budoucnost pěstování

transgenních plodin jen zvyšováním rizika.

Snad jedinou plodinou, která přinesla novou kvalitu potravin, je rajče Flavr­

Savr. Jeho výhodou je dlouhodobá skladovatelnost a možnost přepravy na

velké vzdálenosti. To ovšem vyhovuje zejména dopravcům a obchodníkům.

Díky tomuto rajčeti můžeme prostě potkávat více kamionů, které převáží přes

kontinenty to, co mohlo vyrůst na zahrádce, a také proto můžeme častěji na

obrazovce vidět blokády rolníků.

vývoj a testování transgenních plodin nejsou laciné záležitosti. Přístup, který

prosazuje Kanada a USA a u nás sdružení Biotrend, však má své mouchy. Při

kontrole nových plodin hraje podstatnou roli komerční zájem a lidský faktor.

Vloni se v Kanadě stalo, že odrůda řepky, která neprošla všemi testy, byla di­

stribuovánajako osivo. Výsledkem bylo, že oseté plochy musely být zaorány

a osivo staženo z trhu. Mýtus o tom, že transgenní plodiny jsou kontrolovány

přísněji než obvyklé odrůdy, padl.

Legislativa EU o GMO je výsledkem tlaku lobbistických skupin a kompro­

misů. Měl jsem možnost v Evropském parlamentu (kde působí cca 15 000

Biotech1lologie je tech1lologické, tedy přede­ vším průmyslové využívá1lí přírod1lích proce­ sů. Jed1lím z takových pň1dadů je i výroba ví­ 1Ia. Foto archiv Vero1liky tuje je takzvaná LD 50 - to jest hodnota, při které padesát procent testovaných organismů uhynulo. Různá zvířata však reagují na chemic­ ké látky rozdílně. Malá dávka silně toxického dioxinu zabije 50 % morčat, ale k usmrcení křečka je zapotřebí dávky 5 000 x vyšší! Na mnoho chemických látek reagují rozdílně do­ konce i příbuzné druhy jako myši a krysy. Pří­ mé testování taky není možné. Asi byste se ne­ radi na krabičce léků, které užíváte dočetli, že padesát procent testovaných lidí uhynulo. Ně­ které laboratoře se proto nyní pokoušejí testo­ vat chemické látky na lidské buněčné kultuře. Čas však ukáže, zda touto cestou lze spolehlivě zaručit, že látky nebudou škodlivé Samostatným problémem jsou ovšem pestici­ dy. Chemická ochrana rostlin vyvolala řadu těžko řešitelných problémů. Pesticidy vyvolá­ vají rezistenci - přibývá odolných forem pleve­ lů a škůdců. Četné druhy živočichů ztrácejí vli­ vem působen í pesticidů přirozené zdroje potravy, čímž se snižuje jejich populační husto­ ta. Tedy i používaní selektivních pesticidů, kte­ ré se v prostředí beze zbytku rozloží, předsta­ vuje závažný zásah do ekosystémů. Obrovská podpora československého státu v období šedesátých až osmdesátých let chemi­ zaci zemědělství způsobila zneužívání pestici­ dů. Zejména v osmdesátých letech došlo k ob­ rovskému nárůstu jejich spotřeby. Začátkem devadesátých let došlo k poklesu. Mezi lety 1990 - 1992 klesla celková spotřeba pesticidů z 8812 tun účinné látky na 4 683 t - tedy téměř na polovinu. Bylo to však především proto, že klesla koupěschopnost farmářů a subjektů hos­ podařících na půdě a byly zrušeny dotace (kro­ mě dotace na používání biologických prepará­ IŮ). Ovšem celkové množství použitých pesticidů v zemědělství výrazně kleslo také

Ekologická vi1lice pod Pálavou, v k.ú. Dol1lí DU1lajovice. Foto Jiří Dobrovol1lý

8

ČLOVĚK A GENOVÉ INžENÝRSTVí - - - -_ _ _ _ _ _ _ __

-'-_V
profesionálních lobbistů) vidět prezentace lobbistů z agrochemických podni­

ků. Jsou jich desítky. Lobbisty ekologických organizací lze spočítat na prs­

tech jedné ruky.

V České republice se jako silná lobbistická skupina promovalo občanské

sdružení Biotrend. Ve spolupráci (za podpory) agentury Burston-Masteller

například provozovalo bezplatnou telefonní línku, která informovala také

o tom, že v ČR neprobíhají žádné pokusy s transgenními plodinami. O den později však byly přistaveny autobusy pro novináře na exkurzi s pokusy s transgenní odrůdou cukrové řepy. Nyní přichází nabídka bezplatných škole­ ní pro pracovníky státní správy. Byla vydána skripta, ve kterých lze najít per­ ly jako "Česká rezidentura Greenpeace řízená z Německa provádí dezinfor­ mační kampaň." Zcela špatně jsou v brožurách Biotrendu překládány názvy a vysvětlovány principy evropské legislativy. O důvěryhodnosti informací Bi­ otrendu lze tedy s úspěchem pochybovat. Česká republika opravdu není v dobré situaci. Na konci roku 1996 informo­ val prof. Drobník na stránkách Lidových novin, že "vláda urychleně připra­ vuje zákon o nakládání s GMO." Nyní si už dovedu lépe představit jak dlou­ ho takové "urychleně" trvá. Práce na přípravě tohoto zákona nepokročily ani o píď. Naopak se objevily snahy přesunout kompetence z ministerstva život­ ního prostředí na ministerstvo zemědělství. Vždyť jde přece o kukuřici a ovečky! Že by to byl výsledek lobbingu? Postavení České komise transgenoze rostlin je naprosto stejné jako jiného ob­ čanského sdruženÍ. Například Spolku holubářů. Komise transgenoze rostlin (díky legislativnímu vakuu) nemá žádné kompetence, žádné kontrolní mecha­ nismy a také není nikomu odpovědná. Je naprosto zřejmé, že meziresortní komise (se zástupci MŽP, MZd, MZe a veřejnosti) bude muset být ustavena a bude mít hodně práce. Její postave­ ní však bude muset vycházet ze zákona. Stejně tak bude nutné ustavit ko­ misi, která se bude zabývat etickými otázkami aplikací genových technolo­ gií v medicíně. A stejně tak bude nutné přijmout legislativu EU o GMO a Protokol o biologické bezpečnosti, který se v těchto dnech projednává v Cartageně. Nikdo v této chvíli nemůže říci, zda na soukromých pozemcích neprobíhají pokusy s transgenními plodinami o nichž MŽP ani Komise nejsou informo­ vány. Řada ústavů byla zprivatizována, řada zemědělců je v těžké finanční si­ tuaci. Praxe pokusů je taková, že vzorky osiv jsou zkoušeny pod čísly novoš­ lechtění, a tak například ten, kdo pokusy s řepkami na svých pozemcích provádí, nemůže vědět, zda jde o transgenní odrůdu nebo ne. Nikdo v této chvíli nemůže říci, zda j sou potraviny z transgenních plodin do ČR dováženy a zda jsou bezpečné, zda prošly testováním podle standardů EU. V současné situaci nevidím racionální důvod pro to, aby byly v ČR transgen­ ní plodiny pěstovány, aby sem byly dováženy. Představují totiž rizika zdra­ votní, ekologická i ekonomická. Budoucnost pěstování transgenních plodin je závislá na přání spotřebitelů. Máme právo říci ne. Jde jenom o to, abychom to řekli včas.

Ing. Karel Jech - Společnost pro trvale udržitelný život, Praha

~'\l9rr(]DUTIfi
•

Květenství kukuřice.

Foto Karel Laga

vzhledem k tomu, že se začaly používat účin­ nější přípravky. Mezi lety 1993 - 1996 naopak vzrostlo množství používaných pesticidů o 263 tun účinných látek na celém území ČR. Obecně je dnes použití pesticidů výrazně nižší než za socialismu, ale i nižší než ve vyspělých argár­ nich zemích jako je např. Holandsko.

Ministerstvo zemědělství vydává v dohodě

s ministerstvem zdravotnictví (zajímavé je, že

ne v dohodě s ministerstvem ŽP) každoročně

publikaci Seznam registrovaných prostředků na

ochranu rostlin. V tomto seznamu jsou příprav­

ky, které prošly schvalovacím procesem a které

je povoleno uvádět do oběhu na území ČR.

Preparáty jsou zde rozděleny na šest tříd: velmi

slabě jedovaté, slabě jedovaté, středně jedova­

té, silně jedovaté, velmi silně jedovaté a mimo­

řádně jedovaté.

Firmám vyrábějícím pesticidy například záko­

ny o výrobním tajemství umožňují utajit slože­

ní výrobků tím, že jednotlivé složky označí vý­

razem "inertní", který lze snadno vyložit jako

"neškodné". A přesto mnoho inertních složek

se používá jako účinné látky.

Je zajímavé, že podle Světové zdravotnické or­

ganizace rychle přibývá vědeckých dokladů

o tom, že dostanou-Ii se určité syntetické che­ mické látky do těla, zasahují do funkce hormo­ nů v tom směru, že buď škodlivým způsobem jejich účinek napodobují, anebo jej blokují. K těmto látkám patří PCB, dioxiny, furany a některé pesticidy, včetně zbytků DDT. Říká se jim narušovatelé endokrinních funkcí, proto­ že jsou schopny narušit normální funkci žláz s vnitřní sekrecí, které jsou zdrojem hormonů . Kontrola chemického znečištění není jen zále­ žitost místních orgánů. Chemické látky použí­ vané v jedné zemi mohou totiž nepříznivě ovlivnit nejen životní prostředí sousední země, ale v některých případech i na celém světě. Mojmír Vlašín

ČLOVĚK A GENOVÉ INŽENÝRSTVí

9

Ekologické zemědělství Ekologické hospodářství: Blažovice 13 Asi dvacet kilometrů východně od Brna leží vesnice Blažovice, od jejíhož konce lze i za­ hlédnout část jihomoravské metropole. Mírně zvlněná rovina byla na začátku března za krás­ ného slunečného dne pečlivě při pravena k ose­ vu a sadbě. Prosýchala, aby bylo možné vyjet do pol í. Byl ješ tě čas , a tak bylo rovněž dost prostoru popovídat si s ekologickým zemědělcem panem Zdeňkem Paulíkem, který v Blažovicích hospo­ daří. O čem? O problémech, o ús p ěších, o rado­ stech i starostech, které s sebou zemědělstv í ne­ se, zvláště pak ekologické. Někdy

a neKde se začít musí

V roce 1991 byla panu Paulfkovi vrácena půda. Měl tu výhodu, že v zemědělství pracuje už od roku 1967, takže přešel jenom na svoje. Hned rok na to navazuje spolupráci se Svazem ekolo­ gických zemědělců PRO BIO Šumperk a v roce 1993 je registrován jako jeho člen . Začí n al s pě­ ti hektary, avšak v současné době hospodaří na 25 ha orné půdy. Specializuje se na pěs tování biozeleniny, obilí (konkrétně pšenice) a fenyk­ lu, v celkem vyváženém poměru. Pšenici pěs tu­ je asi na osmi hektarech, fenykl na pěti, zeleni­

nu na sedmi. Na třech hektarech roste voj těška, která je používána jako krmení pro dobytek (tři krávy a jedno tele), který není, ačkoli požívá chemicky nehnojené krmivo, součástí ekologic­ kého hospodářství, neboť k tomu mu chybí jed­ no: volný výběh. Na ten ale není dostatek pro­ storu.

Kresba Jana StekUka

borovou tím, že ji s chutí vyzobává z listů , a že se koneč ně v hojném počtu vrátila do polí. Šíré lány byly rozrušeny, a tak má zas kam ptač í hla­ vu složit. Který živoč i šný druh však chyběl v loňském roce, kdy se přemnoži li hraboši a znič i li skoro celou úrodu mrkve? "Ztrátu jsem raději ani nevyčísloval, aby mi to nebylo líto" , přiznal pan Paulík.

Kam s úrodou? Svaz PRO BIO Šumperk; který ekologické ze­ sdružuje, zajišťuje také prodej jejich ekologických produktů v sítích svých prodejen a prodejen zdravé výživy. Fenykl pak putuje do S l unečn í brány a zeleni na (mrkev, petržel, celer a okurky nakladačky) do velkoskladu ve Slatině , čás t si odeberou prodej­ ci k přímému prodeji. Do budoucna uvažuje pan Paulík vybudovat vlastní sklad pro zeleninu, aby si usnadn il prodej s celoroč ní dodávkou do mateřských škol, školských zaříze n í či nemoc­ nic. Je přesvědčen , že chemicky neošetře n ou zeleninu by měly dostat před evším děti a ne­ mocní. mědělce

Proč bez

chemie?

"Za ty roky hospodaření vím, že taková mrkev chutná jinak než chemicky oJetřená " , odpově­ děl pan Paulík. Ale nejen proto, jak vyplynulo z dalšího hovoru. Je v nitřně přesvědčen, že che­ mický postř i k je jed, který znehodnocuje nejen zemědě lský produkt, ale působí i na živočichy, kteří ho zkonzumují. Pak může dojít k vyhubení určitého druhu, a tím i narušení přírodní stabili­ ty. Od pana ťaulíka jsem se dozvěděla, že ko­ roptev jako jediná likviduje mandelinku bram-

Bez dotací Už naši

předkové moudře říkali,

že na chleba se a proto se k němu i s velkou úctou chovali . Znám mnoho lidí z města, kteří e zá­ vistí v hlase pronášejí moudrosti na téma: Těm na vesnicích je dobře, všechno mají... domácí... Ale ani jeden z ni ch by neměnil. Už u svých ro­ di čů jsem poznala, jak je práce v zemědělství těžká a vysilující. Takže vím, že nikde, a zvláš­ tě tady nic není zadarmo .. . Ve světle nového uspořádání části světa k nám přes hranice přichází mnoho výrobků, i země­ dělský ch produktů, které jsou levnější , protože je přís lu šné vlády dotují. To je problém, který trápí všechny naše zemědělce. Ale jako by pro naši vládu neexistoval. Zdá se, že ji nezajímá, kolik a čeh o v zemědělství vyrobíme. Když ne­ bude tady, tak dovezeme, říkají si asi. Pak se ale může stát, že nám naše úrodná pole zarostou plevelem. Jako zámek šípkový ... Dalším problémem pana Paulíka je způsob prá­ ce a nezájem pozemkového fondu. Pětadvacet hektarů pole je rozstrkáno do jedenácti jednotli­ vých kusů. Potíž není ani tak s přejížděním, spí­ še však v tom, že pan Paulík chemi cky nehnojí, soused však ano. Takto se může chemíe dostat i na jeho půdu. těžko dělá,

A

závěr?

Stále stejný. Nezájem vlády o zemědělskou pro­ blematiku a arogance státních úředníků . A mož­ né řešení? Chce to jen trochu zdravého selského rozumu. Ale na straně druhé - hledej na dlani chlup, když tam není. Věra

Pohled od Blažovic dakce Veroniky

10

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVf _ _ _ _ __

_ __ _ __

směrem

Fojtová

k Bmu. Foto re­

_ _ _ _ _ ~'([SrNDlinfi<e~

Jím náznaku hledáme zac"átek. Ale dlouho je to zase / a v polích zrní zavrní / kdejaká žilka ve jen laškování zimy. Teprve až rozvoní se hlína... vyptává se / už jsem jak na trní. / (Franti­ / Zas šumí háj i voda příliš tenká, / aby unesla šek Halas, Déšť v dubnu.)

Věra Fojtová led.. . / Zas tráva, vykasaná po kolénka, / dupla Jan Skácel ví, kam otočit hlavu, abychom pří­

chod jara nepromeška/i. Vždyť městská dlažba, si, víří vp řed. / (Vladimír Holan, Jaro.) Z těch dobrých věcí miluji den, / kdy jaro klade Jaro přichází postupně, po špičkách ohledává byť sluncem proteplená, sotva nás přesvědčí. /

uzdy na dobré koně, / modré uzdy / a růžová zemi, zda už je přip ravena, odespána. Zda má Od lesa p řijde do dědiny jaro. / Pod paží pone­ sedla. / Každého roku se vrací, / jaro je dobrý dost sil. A my, s tím posledním zbytkem, který se si skřipky, / prastarý nástroj z trojitého dře­

úmysl. /, Nká Jan Skácel v básni Dobré věci. va. / (Březen.) Ale Oldřich Mikulášek, básník nám ještě zbývá, každé ráno hledíme s nadějí jaru vstříc. A v tom je naše naděje. Jsou tací, kteří zimu mi­ měs ta, nalézá i tady místa, odkud se dá jít jaru

Když jaro vře, / a bílé okvětí / jak spodnička se lují. Ale to jenom proto, že její čas je ohran ičen. vstříc. / Ty dubne rozmarný, proč se mně znovu

Jenom proto, že začíná a končí. Vzpomeňme si, snívá, / že jdu jak loni lužáneckým sadem. / Po vzdouvá / na keřích, / když z trávy voní hNch / že když po vánocích vysvitne slunce a den se dětském křiku vzduch jarně pookříval / jak země a všechno po hříchu / (Oldřich Mikulášek, Slav­ nost). rozzáří, jak k němu s nadějí zvedáme hlavu, jak po osení mladém. / (Duben.)

čekáme, kdy nás konečně po tváři a také po duši Byl předposlední den únorový tohoto roku. Ty, jaro, pozdraveno bud! pohladí jarní vlahost. Slunce se bohatýrsky opíralo do zdí doml~, na

Ospalky sněhu ještě v koutcích střech. / Poslou­ zahrádce mé maminky svítily v plném květu trsy

chej , zimo, nechtěla bys vstávat? / Zač se dáš sněženek jako bílé knoflíky, jimiž se jaro rozepí­ koupit? Za ořech? / (Jarní.) I netrpelivost Jiřího ná. A byly plné nedocK.avých včel. Do rána však Dubnové jitro Miroslav Nýdrle Ortena známe. Když v březnu napadne sníh, už přišel mrazík a pokryl loňskou trávu šedou plís­ nás nepotěší. Vždyť březen je od slova březost ní zimy. Sněženkám neublížil, však nevím, zda

a my spíše cítíme šťavna tost prutů, které jen c"e­ včely ještě neumřely zpáteční cestou.

Za oknem heboučce březově mží kají, až tasí šavle. / Ať zlatá ústa po listí bloudí Netrpělivost a nedoc"kavost. V každém sebemen-

bílými žilkami a v protějším lese to duben rozehrává zjednoho krajního křídla zeleně na druhé

Jaro

očima básnzKů

mně

Do toho dávky z datlího samopalu trrr - trrr Pěnkavy přicházejí až před dům na zdvořilostní návštěvu stříbrných jedlí a také ze zvědavosti kterak že jaro odvíjí z hedvábných vřetánek magnolií svou růžovou nit

A nade vším - vysoko v stráni chvěje se toužebným tremolem smyčcový koncert violek tak naléhavě modře

Opakování Ivo Štuka Nač zas

bubny k poctě jara? Vždyť jen opakuje Cpe se do tisíckrát vyražených dveří Každý nový šeříkový plamen vybuchne na starém keN A z těch loňských jarních parád je dnes veteš Staré krámy které dole v hlíně mrouskají se s dešťovkami aby slavná dnešní zeleň lezla po větvích Tak co je tu nové? Smích Starodávná síla a život v této chvíli: Zopakuj mi to milá Zopakuj mi to milý Dubnové slunce. Foto Tomáš Grim

~'(!)rr(jooufi
TARO OČIMA BÁSNíKŮ

11

Náš rozhovor

Občanská společnost očima

ministra ŽP Rozhovor s Milošem Kužvartem Dne 9. února 1999 navštívil Dům ochránců pří­ rody v Brně ministr životního prostředí Miloš Kužvart na pozvání ZO ČSOP Veronica a Na­ dace Partnerství. Kromě jednání o dlouhodo­ bých programech zůstala chvíle i na položení několika otázek.

V čem vidíte poslání nevládních ekologic­ kých organizací? Poslání nevládních ekologických organizací je především v tom, že jsou nejen pojistkou, ale i zpětnou vazbou. Mohou poměrně rychlým, ne­ formálním a v řadě případů velmi kvalifikova­ ným způsobem oponovat nejrůznějším zámě­ rům, projektům apod.

Jak chcete zabránit problémům v komuni­ kaci mezi nevládními organizacemi a resor­ tem životního prostředí? Institucionální základ komunikace byl založen znovuobnovením Zeleného parlamentu, který dnes nese název Zelené fórum. Je to místo, kde se setkáváme s nevládními organizacemi ve strukturovaném dialogu nad předem danými té­ maty a náměty, které zajímají nevládní ekolo­ gické organizace. Druhý způsob, který považuji rovněž Za velmi efektivní, jsou mé návštěvy nej­

různějších

míst, ph kterých se setkávám s ne­ vládními organizacemi. Například jako člen Společnosti pro trvale udržitelný život mám možnost vyslechnout velmi neformálně a zcela otevřeně vše, co by třeba v písemné formě ne­ muselo být tak účinné. Velký důraz proto kladu na osobní kontakt. Co se týče dlouhodobějŠího zlepšení komunikace ve smyslu vyhodnocování nejrůznějších námětů,je nezbytné, aby celá zá­ ležitost byla personálně zajištěna takovým způ­ sobem, aby nedocházelo k časovým prodlevám.

Existuje možnost, jak by mQhly nevládní ekologické organizace zasahovat do závaž­ ných rozhodnutí včas a nikoliv až dodateč­ nými akcemi typu "přivazování řetězy k Te­ melínu"? Samozřejmě, že ano. Máme přece zákon o po­ suzování vlivů na životní prostředí i zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Tyto předpisy umožňují NGO, v rámci posuzování vlivů na životní prostředí či správního řízení, vyjadřovat se k daným problémům ještě před­ tím, než se samotný projekt začne realizovat. Další možností, jak ex ante zasahovat do závaž­ ných rozhodnutí, je zákon č. 123/98 Sb. o pří­ stupu k informacím o životním prostředí. Jed­ ním z jeho autorů je člen Společnosti pro trvale udržitelný život a "se mnou spolčený" ekolo­ gický právník Petr Kužvart, můj bratr.

Co je hlavním cílem Vašich vládních organizací?

návštěv

u ne­

Jižjsem to zmiňoval. Hlavním důvodemje úsilí mít nezprostředkovaný způsob komunikace s nevládními ekologickými organizacemi. Ná-

Kresba Jana Steklíka vštěva u nich je pro mě navíc příjemná osobně i lidsky. Mám mezi nimi řadu kamarádů a zná­ mých, takže návštěvy postrádají jakékoliv ofici­ ality. Nevládní organizace rozhodně nepovažu­ ji - na rozdíl od mnohých mých předchůdců ­ za sdružení, která by škodila životnímu prostře­ dí, měla extremistické názory apod.

Jak hodnotíte návštěvu v ZO ČSOP Veron i­ ca? Návštěva

splnila svůj cíl získat nezprostředko­ vané informace o projektech a programech, které Veronica realizuje. Například v oblasti energetiky alternativních zdrojů uskutečňuje a propaguje vaše organizace projekty, které jsou nesmírně důležité. Na mysli mám konkrét­ ně program zavádění solárních panelů voblas­ ti Bílých Karpat. Velmi často a již několikátý týden informuji o tomto projektu ph jednání s jednotlivými resorty i novináři. To je konkrét­ ní přínos za eSOp Veronica v oblasti ochrany přírody. Rovněž vydávání časopisu, poradenské centrum apod. jsou zále.žitosti, jimiž Veronica dokázala, že v Brně je vybudováno velmi důle­ žité centrum pro ekologickou výchovu a pro in­ formování veřejnosti.

za rozhovor

poděkoval

Dalibor Zachoval

Při lIÚvštěvěDomu ochránců přírody

v Brně zavítal ministr Miloš Kužvart i do redakce ča­ sopisu Veronica. Foto Tomáš RůžicKa

12

NÁŠ ROZHOVOR _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __

_

_ _ ~'(!~l1'\1DU1)Ů®~

Náš stínový rozhovor

Občanská společnost očima

předsedy

APL

Redakce Veroniky se rozhodla uveřejňovat seriál rozhovorů se zajímavými a v mnoha ohledech pro přírodu a naše životní prostředí rozhodujícími lidmi. Tyto rozhovory jsou jak reálné, tak stínové. Není vinou redakce, že se obě stránky často proJínají. Povolit či nepovolit výjimku numou pro prů­ chod dálnice D 7 Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří? Otázka pro ochránce přírody jednoduchá, pro Ministerstvo živomího prostře­ dí ČR již méně. Abychom proto i v tisku zaměře­ ném na ochranu přírody dali slovo názorům opačným, požádali jsme o rozhovor předsedu Asociace podnikatelských lobby v ČR (A PL), který si však nepřál býti jmenován, a to ani v případě, že rozhovor bude uveřejněn jako stí­ nový. Vyhovujeme proto jeho přání. Pane předsedo, termín "lobby" má v české společnosti trochu hanlivý přídech - označuje spíše skupiny zájemců, kteří se sdružují za účelem prosazení svých zájmů na úkor spo­ lečnosti. Proč jste se rozhodli pro tento název vaší asociace? Název jsme zvolili záměrně. Otevřená politika, kterou stále prosazujeme i v naší ekonomice, je založena na opravdovosti, upřímnosti a jasných definicích. Součástí toho je i přiznání k názvu, pojímanému často jako negativum, ale dříve vy­ jadřovanému termínem "stavovský" bez jakého­ ko/ivodsuzování. Naopak "stavovská čest" byla vždy součástí odpovědného přístupu k výrobě i obchodu a jako taková celou veřejností váže­ na. Vrátit se však k termínu "stavovský" jsme spíše z hlediska mezinárodní srozumitelnosti nepovažovali za vhodné, proto jsme se rozhodli pro všeobecně zaužívaný termín lobby, kteFý v našem pojetí vyjadřuje rovněž všechny, řekl bych, stavovské ctnosti. Včetně té, která nedo­ volí, aby tyto samy o sobě ohrožovaly podnika­ telské nebo obchodní záměry našich c'1enů. Do­ držení těchto principů je ostatně ve stanovách mezinárodní organizace asociací, jejížjsme vel­ mi aktivním c1enem. Náš rozhovor byl vyvolán jedním aktuálním případem. To však jistě není jediný případ, kdy se dostávají do rozporu zájmy ochrany přírody se zájmy členů vaší asociace, často společnými se zájmy orgánů samosprávy. Mohli bychom vzpomenout dálniční obchvat Plzně, územní plán Olomouce, vnější pražský okruh, limity těžby uhlí v severozápadních Cechách, nápravná opatření po povodních a další a další. Proč, podle Vašeho názoru, k těmto rozporným názorům až střetům tak často dochází ? Podle našeho přesvědčení je to především zále­ žitostí nepochopení funkce přírody a jejího vzta­ hu k c'1ověku. Jak to říkal jeden světový vědec, na jehož jméno si bohužel nevzpomínám: "My nemůžeme čekat milosti od přírody. Vzít si je, to je náš úkol." Tento zásadní pohled na přírodu tzv. "ekalogům" bohužel naprosto chybí. Ovšem ti si ani neuvědomují, že i nejnovější strategie

~,(!911i!DlluD
OSN mluví o trvale udržitelném rozvoji, nikoliv muzea života na Zemi. A ten rozvoj mohou zajistit pouze podnikatelské aktivity. Sa­ mozřejmě respektujeme právo menšin vyjít si do přírody, ale na druhé straně toto právo nesmí být prosazováno na úkar zájmů většiny! Pokud jsem to dobře pochopil, přírodu pova­ žujete především nebo jen za objekt zájmu určitých skupin obyvatel, dávajících před­ nost kytičkám nebo broučkům na úkor na­ příklad sledování televizních seriálů. No ne tak zcela, já kupříkladu v televizi sleduji zásadně pouze fotbalové přenosy. Ale přírodu mám také rád: když byly děti malé, měli jsme i pejska, ale pak se ukázalo, že pejskovi je lépe na svobodě, a tak jsme ho pustili. To je jistě šlechetný přístup k živému tvoru. Ale přece jen příroda neznamená pouze ky­ tičky, ptáčky a broučky. Přírodou je celé ži­ votní prostředí člověka, tedy po čem chodí, kde bere potravu, co dýchá, dnes také i to, kde bere materiální zdroje a energii pro ce­ lou civilizaci! No to je přece samodejmé, a tady vidíme náš největší úkol a současně naše největší možnosti. A také oblast, kde nám takzvaní ekologové nej­ více háží klacky pod nohy. Vždyt" kdo jiný než technici ve spojení s reálnou a efektivní podni­ katelskou činností zajišt"ují dnes čistý vzduch místo průmyslových exhalací, čistou vodu z prů­ myslových odpadů, vytyčují nové cesty zvyšující se dopravě, hledají nové zdroje materiálů a energie namísto těch, které budou v dohledné době vyčerpány, chrání krajinu před stále vzrů­ stajícím nebezpečím povodní, uvažují o nahra­ zení kyslíkové produkce mizejících deštných pralesů, snižují spotřebu kyslíku leteckau do­ pravou, a snad je zbytečné pokračovat. A to jsou všechno také body, v nichž právě nachází­ me největší pochopení u orgánů samosprávy, zejména u starostů, kteří vše vidí z hlediska zá­ jmů obyvatel svého území: orgány samosprállY jsou totiž ti, kteří musí místním obyvatelům zaji­ stit především pracovní příležitosti, a tím mož­ nosti kvalitního bydlení a života. Zdůraznil bych především výraz "místním ": jiná je totiž krajina z hlediska toho, kdo v ní žije, a z jakéhosi glo­ bálního pohledu toho, kdo se na ni přijede ob­ čas podívat. Největší oporou byrokratických brzd podnikání je přirozeně zákon č. 114 z roku 1992 o ochraně přírody a krajiny, přijatý v do­ bě nereálné polistopadové euforie, kdy nebyl rozvoj společnosti přednosmím veřejným zá­ jmem. Proto oprávněně prosazujeme jeho nove­ lizaci, případně vůbec zrušení. A domníváte se, že prosazované projekty vždy přinesou slibovaný efekt? Samozřejmě stejně jako v průmyslu musíme po­ čítat s tím, že některé projekty nemohou přinést propočítaný efekt. To je však podnikatelské rizi­ ko a s tím se musíme smířit. Základem úspěšné­ ho projektu se však vždy ukazuje jako nutné urychleně a někdy i předběžně realizovat první, zpravidla nákladné demoliční fáze. Následující vramé fáze jsou pak již ekonomicky výhodné, nebot" často, jak se říká, příroda si pomůie sa­ ma. Podobně je to i s pracovními příležitostmi: vytvoření

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

s dynamickým růstem můžeme počítat zejména v první fázi - v projekci, přípravných pracích a někdy i při realizaci. Podobně je to i s ekono­ mickým efektem vyjádřeným v konkrémích fi­ nančních jednotkách, zejména pokud se jedná o všeobecně významné stavby na státní zakázky, tedy financované z rozpočtových položek. Casto se říká, že vaše lobby postupují tak, že někde něco udělají, a pak už se na to musí navázat, neboť jiné řešení by bylo ekonomic­ ky nevýhodné. Například, že se trasa dálnice dílčfmi úseky vede až k hranici CHKO, a pak už případný zákaz pokračování je nelogický a odporuje nejen zdravému rozumu, ale i zá­ jmům a zejména peněžence daňových po­ platníků. Musím říci, že ne ve všech případech tomu tak je, i když samozřejmě jako určitá taktická varianta je tento způsob v zájmu rozumného řešení využí­ ván. Pod rozumným ře.fením rozumím přirozeně nejen kladný výsledek, ale především přijatelný časový horizont, v němž je o záměru projektu příslušnými

orgány rozhodnuto. A jistě víte sám, kolik vyjádření je dnes k čemukoliv vyžadováno, a že často záleží na jediném negativním hlasu, aby celé jednání bylo přinejmellším odsunuto. A bohužel často právě jediný negativní hlas proti je ze strany "ekologů" a jejich organizací. A po­ kudje tento hlas právem většiny zamímut, pak se tyto organizace uchylují až k ekoteroristickým lIátlakovým akcím, pro naše občany právem ne­ přípustným ajimi kritizovaným. Domníváte se, že pro posouzení dopadů jaké­ hokoliv podníkání na životní prostředí a pří­ rodu stačí EIA? Samozřejmě, nebot"je to pak v rukou odborníků. A kromě toho bychom zpochybňovali samu zá­ konnost a právní rámec našeho státu. I když, upřímně řečeno, posouzení EIA je v některých případech dobré patrně pouze pro obživu ne"Kte­ rých kanceláří a organizací. Nicméně i mezi ni­ mi se najdou pozitivní výjimky, které nelpí na malic"Kostech, ale dovedou se dívat na celý zá­ měr z všestrannějšího, především ekonomického a technického pohledu. Domníváte se tedy, že základem pro spokoje­ ný život obyvatel v dané oblasti je ekonomic­ ký růst? A nemyslíte si, že ekonomickou de­ vizou do budoucnosti může být uspokojivý stav krajiny a přírody v ní? Víte, vždy se najdou nějací nespokojenci a rej­ palové, pro něž není lIic dostačujícího. Ovšem je nutné uvažovat tak, že většina ekonomicky činných lidí stejně nemá na přírodu čas, nanej­ výš jdou sbírat v sobotu a neděli houby. A na dovolenou si mohou dnes kdykoliv zajet nebo i na víkelld zaletět k moři, pokud nechtějí jet /Za chatu. A když to domyslíme do budoucnosti ­ lidská společnost bude za chvíli žít ve virtuál­ ním světě a prakticky nebude přírodu potřebo­ vat. A supermarkety, restaurace, herny, stadió­ ny nebo televizní vysílače je možné postavit třeba i na výsypkách, a to bez jakékoliv náklad­ né revitalizace. Děkujeme

za rozhovor Karel Hudec

NÁŠ STíNOVÝ ROZHOVOR

13

Atraktivní škůdce na vrbách kolem řeky Svratky v Brně Jaroslav Urban

Mimořádně

teplé a suché počasí, které postihlo republiku v první polovině 90. let, se mj. promítlo v akti vizaci četných tradičn ích i dosud hospodářsky málo významných až bez­ významných hmyzích škůdců lesních dřevi n . Extrémní průběh počas í byl také nepochybně jednou z hlavních příčin rychlého šíření někte­ rých cizích (převážně xerotermních) dru hů (na­ př. i tolik diskutované klíněnky jírovcové (Ca­ meraria ohridella Deschka et Dimic) na naše území z teplejších a sušších oblastí. Nebývale rozsáhlá přemnožení četných druhů hmyzu, do­ provázená často silnými žíry až holožíry, vrcho­ lila v letech 1994 až 1996. Zatímco u jedněch druhů (např. u štětconoše ořechového a listohlo­ da stromového na buku nebo dřepčíka dubové­ ho na dubu) přemnožení náhle a většino u samo­ volně zanikla, u jiných druhů (např . u lýkožrouta smrkového, pilatky smrkové na smrku, u mandelinky dvaceti tečné na vrbách a u klíněnky jírovcové na jírovci maďalu) přetr­ vávají až do současnosti, kdy přímé příč iny pře­ množení již pominuly. Určitou souvislost s anomálním počasím lze spatřovat i u dosti překvapi vého a u nás zcela neobvyklého lokálního přem n ožení dosud málo známé pilatky Nematus (= Pteronidea) melano­ cephalus Htg. ve starém břehovém a doprovod­ ném porostu dřevin kolem řeky Svratky v úseku mezi brněnskými městskými částmi Jundrov, Komín a Bystrc. Přítomnost pilatky v dotyčném porostu jsem zjistil na jaře 1998, kdy jsem tam vyšetřoval výskyt a vývoj mandelinek na vr­ bách a jiných měkkých l i stn áčích. Nález několi­ ka skupin vajíček, vykladených do listu vrby křehké, mne inspiroval k podrobnějšímu studiu této zajímavé pilatky, které jsem provádě l v te­ rénu i laboratoři po celý zbytek vegetační sez6­ Českou

ny. Je více než prav děpodob né, že četných a ve­ lice nápadných larev (zv. housenice), pospolitě ožírajících od okrajů listy vrby křehké, si všiml i i někteří návštěv n íci tohoto rekreačně zajímavé­ ho a Brňany hojně navštěvovaného koutu Brna. Následující stručnou informaci o pilatce proto možná uvítají právě čtenáři Veroniky, kteří podle mého názoru patří k nej více zvídavým m i lovníkům živé přírody. Dotyčná pilatka je jedním ze 456 druhů čeledi pilatkovitých (Tenthredinidae), dosud zjiště­ ných na území ČR. Jde přitom o původní evrop­ ský taxon, který je z území bývalého Českoslo­ venska znám jenom z Moravy. Centrum svého rozšíření má hlavně ve středn í Evropě a v již­ nějších částech severní Evropy, kde se občas ta­ ké pomístně přemnožuje na jilmech a úzko­ listých vrbách. Paradoxní však je, že výskyt pilatky na hladkolistých a úzkolistých vrbách byl v minulosti dlouho některým i entomologic­ kým i autoritami úspěš ně zpochybňován . Kromě vrb a jilmů, patřících nesporně k hlavním hosti­ telský m dřevinám, je někdy u váděna také z to­ polu, lísky a břízy. Na sledované loka l itě na­ padla hlavně již zmí něn ou vrbu křehkou a řid čeji jejího křížence s vrbou bílou. Zajímavé ovšem je, že na ji lmech rostoucích v gradačn í oblasti pilatka nebyla nalezena. Zato v labora­ torních chovech podle očekávání ochotně kon­ zumovala listy jilmu vazu a j ilmu habrolistého. Dospělé vosičky pilatky N. melanocephalus je možno celkem snadno odlišit od početných pří­ buzných druhů pilatek stejnojmenného rodu, a to podle nápad n ě žlutě zbarvené krajní (kostální) žilky na předních kříd l ech. Její sa­ mečci jsou dlouzí kolem 6,5 (samičky kolem 8,5) mm. Zadeček nasedající na hruď celou šíří je u samečků po stranách skoro rovnoběžný

" Vaječné taštičky" pilatky N. melanocephalus v listu vrby křehké a vzadu zaoblený, u samiček oválný a vzadu Pohlavní dimorfismus se u dospěl­ ců projevuje i v odlišném zbarvení těla. Zatím­ co samečci jsou shora převážně černí a na konci těla žlutí, samičky mají převážně černou jen hlavu s hrudí, ale celý zadeček nápadně žlutý. V našich přírodních podminkách pilatka vytváří během roku dvě generace. Zimují u ní houseni­ ce druhé generace, které se na jaře kuklí, a do­ spě l é vo sičky se z kukel líhnou obvykle v květ­ nu. Stejně jako u četných jiných druhů pilatek se v líhnutí dospělců projevuje zřetelná (v labo­ ratoři asi třídenní) protandrie, kterou je omezo­ váno nežádoucí sesterské páření. Po kopulaci . (anebo i bez ní) samičky brzy začínají klást va­ jíčka. V laboratorních chovech samičky kladly vajíčka nejpozději do dvou dnů po vylíhnutí. Způ sob kladení vajíček pilatky N. melanocep­ halus je natolik charakteristický, že již podle něj můžeme pilatku spolehlivě určit. Vajíčka jsou pomocí krátkého pilovitého kJadélka umís­ ťo v ána do zvláštních kapsičkovitých záhybů pod odchlíplou spodní listovou pokožkou, a to hla vně v koncové (apikální) části listové čepele. Ve vlastních chovech samičky vykladly na je­ den list vrby křehké kolem 43 (maximálně 66) vaj í ček. Celková plodnost samiček je poměrně nízká (kolem 63 a maximálně 90 vajíček). Bě­ hem svého krátkého života vosičky nepřijímají žádnou potravu, pouze pijí vodu. V zajetí se sa­ mečci dožívali jen 4,5 (samičky 3,5) dne a po skončení rozmnožování během jednoho až dvou dnů hynu li. zašpičatělý.

Pilatka Nematus melanocephalus Htg. (vlevo vpravo samičky)

samečci,

14

ŠKŮDCE NA VRBACH _

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~rr'\lDll1lfi
,

Vajíčka

pilatky N. melanocephalus jsou podél­ oválná a mírně roh1íčkovitě zakřivená. Jejich zelenožluté zbarvení a lesklý, blanitý druhotný obal (chorion) dosti nápadně kontrastuje s okol­ ním pokožkovým listovým pletivem. Po vykla­ dení jsou vajíčka 1,2 mm dlouhá a 0,5 mm širo­ ká. Během 10denního (v laboratoři jen 6 až 7denního) zárodečného vývoje se vajíčka bobt­ náním (imbibicí vody z okolního prostředí) zvětšují až na 1,3 x 0,7 mm. Nad neporušený povrch listů pak silně vybíhají, takže na první pohled vypadají, jako by byla na Jisty nalepena. Vaječné larvy (neboli housenice prvního insta­ ru) se prokusují přes vaječné obaly obvykle v místě nekrytém listovou pokožkou a malou štÚbinou, kterou bylo vajíčko při kladení vpra­ veno pod pokožku, se dostávají na volnost, kde probíhá celý jejich další vývoj. Housenice prv­ .ního vývojového stupně (instaru) listy děrují a housenice vyšších vývojových stupňů ožírají od okrajů až ke střední listové žilce. Zjistil jsem, že samčí housenice této pilatky se v labo­ ratorních podmínkách vyvíjejí přes č tyři (a sa­ mičí přes pět) instarů. Housenice vylíhlé z kaž­ dé skupiny vajíček žijí stále pospolu a po ožrání jednoho listu putují na neporušený list, kde opět pokračují v žíru. Velice zajímavé je chování housenic. Při žíru totiž spočívají hrudní částí těla na okraji Jistu a "obkročmo" se hrud­ ními nožkami přidržují listů. Zadeček mají nej­ častěji mírně stočený dospodu vedle listu. Jsou­ li vyrušeny, pak zaujímají charakteristický obranný postoj, při němž zvednou zadeček do tvaru písmene S a v tomto výhružném postavení nehybně setrvávaj í, dokud nebezpečí nepomi ne. Na n ebezpečí často reagují také tím, že všechny společně Uakoby na povel) začnou rytmicky kmitat zadečkem nahoru a dolů. Ze zvláštních segmentálních žláz, ústících na bři š n í stran ě tru­ pu, přitom vy lučují nevýrazně páchnoucí obran­ ný sekret. Dorostlé samčí housenice dosahují délky kolem 15 mm a samičí kolem 22 mm. Hlavu mají čer­ nohnědou , trup l 3článkový, světle modrozelený s příznačnou černou kresbou a nápadnými žlu­ tými ploškami na bocích jednotlivých č lá nků. Podle těchto žlutých polí a v nich umístěných tří drobných tmavých skvrn m ůžeme housenice snadno a spolehlivě determinovat. vývoj první generace pilatky N. melanocepha­ lus probíhá koncem jara a začátkem léta. Za měsíc (v laboratoři za necelé tři týdny) od vy­ kladení housenice dorůstají. Menším tělesným proporcím samčích housenic odpovídá nejen poněkud kratší období jejich žíru, ale (a to ze­ jména) p odstatně nižší spotřeba potravy. Podle vlastních zjištění zničí samčí housenice během celého období žíru kolem 20 cm2 (kdežto samičí hou senice kolem 45 cm 2) listů vrby křehké. Da­ leko nejžravější je poslední instar housenic, na který připadá téměř 3/4 z celkového množství zkonzumované potravy. . Dorostlé housenice zalézají do povrchových vrstev půdy, kde se zapřádají do z ámotků (ko­ konů) a v nich se po několika dnech zdánlivého odpoč i nku kuklí. Zámotky pilatky N. melano­ ně

~U51r
cephalus jsou podél n ě oválné až vře tenovité a černohnědé. Samčí zámotky jsou průměrně 9 mm dlouhé a 4 mm široké, samičí 12,5 mm dlouhé a 5 mm široké. S těny mají zpravidla dvojité. Vn ější (dříve zhotovená) stěna je tenká, pružná a hrubě plstnatá. Mnohem hustší a pev­ nější vnitřní stěna je od vnější stěny oddělena tenkou vzdušnou mezivrstvou. Dvojvrstevné kokony zřejmě lépe chrání pilatku před nepříz­ nivými vlivy (např. před vysokou půdní vlhkos­ tí) a před při rozenými nepřáteli (např. hmyzími a jinými predátory). Zřídka se s nimi setkáváme i u některých jiných příbuzných druhů pilatek. Při bivoltinním vývojovém cyklu se vosičky první generace pilatky líhnou po třech (v labo­ ratoři po dvou) týdnech "kokonového klidu". Po několika málo dnech (v laboratoři již po jed­ nom až dvou dnech) vosičky zakládají druhé (tj. letní) pokolení, jehož vývoj je obdobný jako u prvního pokolení. Žír housenic této druhé ge­ nerace vrcholí obvykle v srpnu nebo začátkem září. Dorostlé housenice se uchylují do země, kde si zhotovují zámotky a v nich jako eonymfy zimují. Na j aře p říští ho roku se eonymfy mění v pronymfy a ty pak v kukly. Dospělci vylíhlí z kukel se po krátké době vyzrávání ze zámotků prokusují nepravidelným otvorem ven a nalétá­ vají na hostitelské dřev i ny . Tím se bivoltinní vývojový cyklus pilatky uzavírá. Přemnožen í pilatky N. melanocephalus na vrbě křehké v břeho vém a doprovodném porostu ko­ lem řeky Svratky v B rně je kupodivu jejím prv­ ním známým přemnožení m na území ČR. Žír housenic prvního pokolení vcelku unikal běžné pozornosti a nápadnějš ím bylo teprve poškození působené mnohem početnějš ími housenicemi druhého pokolení. S nevýraznou (asi 20%) ztrá­ tou asimilačního aparátu se postižené dřev i ny bez vážnějších násled ků vyrovnaly. Na zák ladě analogie z jiných evropských zemí, kde se dotyčná pilatka občas škodl i vě přemno­ žuje, je možné i u nás předpokládat její urči tý lesnický (resp. sadovnický) význam v případě sil ného žíru a holožíru na mladých dřevinách v salikáriích arboret, ve stromořadíc h , lesních školkách a zvláště ve vrbovnách (prutnících). V uvedených kulturách se u nás ovšem objevují i mnohem hojnější a tedy i hospodářsky vý­ znamnější příbuzn é druhy Iistožravých pilatek (např. Nematus salicis L., N. melanaspis Htg. a N. pavidus Lep.). r tyto pilatky jsou od sebe snadno odliši telné podle způsob u kladen í vají­ ček nebo podle zbarvení a kresby na těle dorů­ stajících a dorostlých housenic. Náram ně jsou si však podobné svým společným žírem na okra­ jích listů a zejména svým zvláštním chováním při zneklidněn í. Proto jestliže se vyskytnou v hojnější míře , obvykle brzy na sebe upoutají pozornost pěstitel ů i náhodných pozorovatelů. Setkáte-li se někdy s nimi při svých toulkách přírodou, urči tě vás překvapí způ sob poškozo­ vání listů a dokonalost jejich obranných reakcí.

Housenice třettko instaru pilatky N. melano­ cephalus při žíru na listu vrby křehké

Dorůstajtcí house1lice pilatky N. melanocep­ halus při Ž(ru na listu vrby křehké. Všechna

fota autor

•

Doc. RNDr. ing. J aroslav Urban, CSc. - FLD MZLU,Bmo

ŠKŮDCE NA VRBÁCH

15

Krajina mého srdce Krajina veškerého srdce Jarmila Bednaříková Ve chvílích, kdy se můj život přes příliš stavěl na zadní, a třebas jsem se snažila jej řídit, je­ nom si odfrkl a u háněl se mnou cestou, co běží, ale nikam nevede, přála jsem si tam být. Ve své krajině v Chřibech. Po týdnu bez starostí si počkat na západ slunce. Stromy i ptáci se v ten okamžik ztiší.' Listí se nehýbe a slunko mizí za kopcem ne po skývách a po kůrkách, ale po živých plaméncích. Až by se ztratil ten poslední... Ale vždy, když jsem opravdu přijel a, zdálo se mi, že stojí za to vydržet. Jen pro tu krajinu. J e­ nom pro člověčenství, které se s úžasem budí a začíná kvést. Potřebujeme prostor jako smrky. Jinak ztrácí­ me větve a rezavíme. Potřebujeme pramen ze skály. Více než kdysi putující Židé, protože bloudíme po svých kamenných labyrintech už o mnoho déle. Studánky se ale před námi zaví­ rají. Bojím se, že zase párkrát přejede po lesní cestě kolový tahač, jenž jako otep slámy za se­ bou vleče kmeny statných buků, tatrovka přetí­ žená nákladem mrtvých ha brů, pásový traktor, který je za sebou smýká jako ubohé odsouzen­ ce smrti, a i můj pramen živé vody, tekoucí z kopců od Svatého Klimenta, se ztratí. Za­ bloudí mezi zmatenými vrstvami země a bude těkat podzemím. tak dlouho, dokud nepřijde ztrápený poutník, co už prochodil po asfaltu a betonu troje boty na vysokých podrážkách, a neodčaruje les. Les je prý obchod a jeho stromy jsou zboží. Těžké mechanismy se do něj vrývají hloub a hloub. A kopce vypadají, jako by jim kdosi ve vzteku vyrval prameny vlasů. Potom si v novinách přečteme článek o tom, kolik škody prý nadělali neukáznění houbaři. Se žlutým trojúhelníkem invalidy na zadním skle svého auta vjedou až na lesní cestu. Bože, ti zlořečení revmatici a astrnatikové, důchodci s artrózou, o holi, kardiaci, ti všichni troufale vjíždějí do lesa, kam přece smějí jen dvacetitunky a skří­ pějící pásové buldozery. Jejich je les. Copak je k tomu, aby vracel zdraví a aby se v něm lidem z velkoměsta chvíli zas dobře dý­ chalo? Je to předmět zisku a surovina, jež se dobře platí. V městě se měníme v dav. Tady zpět v lidi. Obejmeš strom a on běží nahoru, příkře vzhůru, jak cesta do nebe. A tam na kon­ ci kvete. Větvemi, listy, jehličím, větrem. Svým listím zadrží vedro, ve kmeni schovává teplo a v kořenech vláhu, aby jí nebylo naráz moc a pak málo. Cesty jsou jako koryta, jež kdosi ostrouhal hob­ líkem. To tudy vláčeli zabitá těla stromů. V ne­ dávném roce povodní se těmi koryty řinuly bystřiny. Voda se z kopců beze stromů hrnula do potoků, do řek a do obydlí. Krajina je jen zrcadlo, do kterého se díváme. Ne vždycky očima, to by se nemohla tak velmi měnit - bez ohledu na osvětlení. Nejspíše se do ní díváme srdcem.

16

I v roce povodní jsem jezdila po trati z Kyjova do Brna. Část této cesty vede kopci Chřibů. Byl sklo nek léta, ráno, a já si snad poprvé všimla, že borové kmeny proměň ují slunce. Ostrou žluť v hřejivě růžový, l askavě měkký odstín. Znám lidi, kteří dali na vyplavené tisíce, ale nemuseli si odříci ani svou každoroč ní dovolenou na Ka­ nárech. A ty, co dál chodili v sešmaťchaných botách a dvakrát poslali po dvoustovce. Ale co, levnější kafe se dá taky pít... Když člověk vidí ty borovice, které zrcadlí slunce, růžové, přá­ telské, svým dobrým srdcem stromů, hryzne ho otázka, zda by si taky nemohl odepřít ještě ně­ co - je tolik věc í , které doopravdy nepotřebuje­ me, a tolik těch, které nám chybějí. Otoč se na druhou stranu trati, a tam je světlo ostré jako meč. Nevydržíš se dívat. Vlak rozťal krajinu ve dva světy. Je jasné, že se každý musí rozhodnout pro jeden z nich. Svět lesku zbyteč­ ně a zraňujícím způsob em oslnivého a svět ne­ nápadného, ale životodárného tepla. Někdy se taky ve vlaku dějí zázraky. Ten den se stal zázrak. Na nádraží ve S l avkově u Brna stály vagóny, a ty byly pl né borových kmenů. Už se v nich nebude zrcadlit a proměňovat žád­ né slunce. Vím, že se les kácet musí a vím, jak se kácet nemá. Možná, že toto byly stromy, ur­ čené k tomu, aby udělaly místo lesnímu doros­ tu, pro mě v té chvíli ale byly předevš í m ja­ kýmsi symbolem. Žijeme ve světě, kde se smysl a cena přikládá hlavně tomu, co při náší zisk. Ty kmeny na va­ gónech byly tedy vrcho lem krásy a smyslu lid­ ského snažení. Rovné a zdravé, jis tě se prodají skvěle .

Zatímco z kopců hrne voda do po to ků a do oken a do psích bud a děsí zví řata ve chlévech.

KRAJINA Mf:HO SRDCE - - - - --

Pádí po cestách, z nichž se stala koryta, a stou­ pá z břehů zdivočelých, zmítajících se řek. Víc a víc dřeva leží kolem lesních cest. Přichysta­ ného k odvezení a v metrech srovnaného, dře­ va, co se změní v želví polévku v "Kontíku" a v dovolenou na Flori dě, ve fáro s metalízou nebo v bazén na zahr adě - však ony domky ze sušených cihel v nějakých Troubkách ustoupí. Lidé se ptávají, co se děje. Příroda blázní, po­ čas í se pomátlo. Ale já myslím na to, jak les za každého počasí bere unavené a korované lidské srdce do dlaní a hněte je do toho známého tva­ ru z proutí a ze zdí, jak nám našeptává v zou­ falství z marného snažení, že to stačí být pouze člověkem, jako stačí být jenom stromem. Na místě, kde je třeba zmírnit horko, nebo zastavit příval rozdrážděných vod. Položme na kmen dlaně a poslouchejme jej. Příroda neblázní a počasí se nepomátlo. To jen my občas zapomínáme, že všechno souvisí se vším. Vzpřímené borovice v lese a ty na vagó­ nech. Slunce, změn ěné v přívětivé světlo , a slunko zabité, zmrtvělé na jatkách dřeva, při­ praveného k zpeněžen í. Vidíme kraji nu kal2sou. Ta je naplněna, zato krajina plná děr. Paseky, mýtiny, úhory, sme­ ti ště . A nepokosená, pichlavá louka, zdobená vyzývavou cedulí, která hlásá: "Soukromý po­ zemek, vstup zakázán." Nerozumíme tomu, co se děje okolo nás. Jak bychom mohli. Krajina je zrcadlo našeho člo­ věčenství. A to je také děravé. Kam až pronik­ ne voda příštím rokem?

•

Už se v nich nebude zrcadlit a proměňovat žádné slunce ... Foto Tomislav Pivečka

_ _ _ _ _ _ __ __ _ _ _ ~'(P311ilDll1lfi
Svatý Jur v nederu ráno Štefan Maglocký Skoré nedeTné táno vnímavo veTké tým, že ulice sú Tudoptázdne, cesty autoprázdne, liché bez hlučnej premávky. Človek oslobodený od ru­ chu, od rušivých momentov, ktoté nástojčivo viažu pozornosť, vidí mesto v bočnom osvetlení v priestore krajiny akoby na pergamenoch v historickej kontinuite. Obraz sídla v údolí a na priTahlých svahoch, dobová architektúra na ka­ menných základoch, hrad Biely Kameň a hra­ disko z doby veTkomoravskej sa lúčovi to premi­ etajú do róznych úsekov veTkých dejín i malých udalostl. Odkrývajú sa prahy ciest, otvárajú sa výhTady k ludským príbehom. Mocnie dobrá vOla prekonať diaIky v priestore a v čase. Ozýva sa túžba po návratoch do domovov s izbami, v ktorých je v lete chládok a dobre padne v let­ nom suchopáre. V zime je útulno, keď vonku mrzne mrholenie.

*

Hfadám širokouhlý objektív. Chcem sfotografo­ vať mestskú bránu, gotický Kostol svatého Jura­ ja a starú drevenú zvonicu. Je to držka aj výška. Dočiahnem? Najdlhšia úsečka v obdlžniku je uhlopriečka. Podarí sa mi to uložiť na ňu širo­ kouhlo z pol noci na poludnie slnka? HTadám, skúšam, zaostrujem, exponujem. Obraciam sa na svah. Vyťahujem teleobjektív. Chcem sa ním pri blížiť k rúne nad domami vo viniciach. Mám pocit, že letím do priestoru, prenikám k zákla­ dom, ukladám na citlivom materiáli a triedim pamati.

*

Žena kráča ulicou. Prichádza s ňou jarná svia­

točnosť. Slnko jej svieti do tváre. Objímavo po­

ložené na predlaktí nesie matiné kvetov. Iba že­

ny tak vedia.

"Pá či sa mi Jur," hovorím neznámej po tom, ČO

som ju pozdravil, ako keby sme sa dávno po­

znali.

"To len preto, že tu nebývate. Ale aj tak dobre,"

dodala.

Hm, ozval sa ženský upratovací pragmatizmus.

Možno sa jej nepáčia divoké skládky za histo­

rickými hradbami a všetko, ČO je zanedbané.

Má pravdu, ani mne.

Prestal som hTadať objektív. Okamih stretnutia.

Krátky územňujúci rozhovor... Svojou cestou

odchádza subjektív ...

*

Zníženina na úpatí Malých Karpát je vyplnená slatinou. Rastú na nej jelše s barlovými kmeň­ mi, vrbiny s mokrými lúkami. Kmene jelší sa opierajú o makký tmavý podklad. Koruny v je­ seni podopierajú mliečnu oblohu. Vo vnútor­ nom prostredí stojí popoludnie v závoji hmly s povlakmi Michalovho leta. Tak sa u nás na Pi­ tvaroši volalo babie leto. Starý otec sa volal Mi­ chal. Michala je v septembri. Ako chlapec som si myslel, že to je jeho leto. Keď jeho, tak tro­

~119rr(jooufl
chu aj moje. Do tohlo zátišia siahajú ozveny predjesení. Opakovane sa na ňu naznievajú lie­ tajúce stopy ako tá, keď som videI v tvojich ru­ kách bedTu vysokú. Vo chvíli, keď si sa na ňu hlbavo zahTadela, svojou krehkosťou, bielymi lupeňmi a hnedými šupinami vyzerala krajšie ako vzácny klenot. Plytké vody okolo Súru v zi­ me nakrátko zamtzajú. Na ich zrkadle som zaú­ čal, podržal, n aťahoval prsty, chytal za ruky a prenášal radosť z pohybu na brite korčulí. Pa­ n6nsky háj, v ktorom sa kedysi pásol doby tok, vonia dubovou kórou, kvitne plánkami. Staré duby sú lemované trnkami. Na velkých svetli­ nách po ústupe pastvy zanikajú aj vzácne slano­ milné druhy rastlín.

Ako spojit vóTu mnohých tak, aby sa pocity, myšlienky a predsavzatia pohli k činom, po­ mohli múdro a šťastne žit. Pochopená neveTkosť prestáva byť malosťou, posúva k sústredenosti, kvalite vedornia a tá k morálnym hodnotám. Túlavosť

*

krokov, stúpavosť schodov ma privi­ edli tam, kde by som rád býval, niekde na okraji tohto mesta, v tejto krajine na juhovýchodnom úpatí Malých Karpát, krajine mnohých sfdc, kde slnko vychádza nad sprašovou tabuTou a za­ padá za horami. Vyznávam stupaje, po ktorých sa ona vo mne zabývala.

•

*

Na svahoch po teplomilných dubových lesoch sa dnes zvačša rozprestierajú vinice. Vinohra­ dom vďačí mesto za to, že bolo slobodným a královským. Keď hubová choroba z n ič il a vi­ nice v minulom storočí, mnoho obyvatelov sa odsťahovalo s nádejou za more. Nový svet prijal ich pracovité ruky. Do opustených viníc sa za­ čali vracať pOvodné druhy rastlín. VTúdna ma­ terská príroda to vzala do svojich rúk. Začala pracovať na súčasnej potenciálnej prirodzenej vegetácii. Dnes len chotárne rúny a vodami vy­ mleté a zaklesnuté hlboké cesty v dubovo-hra­ bovom lese svedčia o tom, že aj tu boli niekedy úrodné vinice. Rastlinným zložením sa lesy po vinohradoch nelíšia od vzdialenejších prirodze­ ných dubovo-hrabových lesov. To, že hrab v poraste prevláda, je dósledok všestranne zvý­ šeného využívania dubového dreva - na mocné stoly, vínne sudy, široké lavice... všetko, ČO tak dobre a dlho slúžilo človeku.

***

Hana Svobodová

Duby a buky a lípa jediná brána ke hřbitovu to je ta krajina, kterou mám Je tam jistota jména Mého jména v zemi, co dávno jméno nemá

*

Na neveTkej ploche - veTká a ludskou činnosťou zvačšovan á prírodná rozmanitost. Zdroje po­ zn'ania, vrava zážitkov, dóvody pre radosť oprosťujú, sprítomňujú, prejasňnujú. V podraste pod starými, mohutnými a majestátnyrni stro­ mami jedlých gaštanov som po prvý raz videI niektoré ohrozené a vzácne druhy rastlín. Pod ich ochranou kvitnú zranitelné vs tavače, pril­ bovky s krátkou ostrohou alebo nevšedný nátTŽ­ ník biely skalný.

*

Ťažko prenosná skúsenosť z okamihov robí spo­

mienky uvoTňujúce. To, ČO viem a vidím, nie je všetko. Viem, nie som celkom uzrozumený, ne­ pochádzam odtiafto. Ani v detských rokoch, ani v mladosti som nezanechal stopy a nenesiem odtlačky okolia, miesta. Neopieram sa o erbové znaky pOvodnosti, a predsa ma to sem priťahuje, posúva k hTadaniu hlbok. Tých hlbín, ktoré vťa­ hujú, tiahnu nás. Tam kotví duch miesta. Z nich vychádza na povrch prianie, aby sa mesto v údolí skvelo prírodným a kultúrnym svetlom v šere čias. Rozpúšťalo súmrak tak, ako rozpúš­ ťa slnko bm ly nad Súrom. Aby časy, ČO prídu, priniesli Tuďom v ňom stabilizujúce vedornie identity, zvláštnosti, dali vystúpiť navrch neopa­ kovateTnosti. Aby sa spájalo historické s prírod­ ným, urbanizmus s podmienkarni a všetko pre­ rastalo do prepotrebnej kultúrnosti žitia a bytia.

Vše zbylo už jen ve jméně v půdě té země, po které šlapeme ve stopách cest po nichž už nejdeme

U Prahy leží

v Dubečku

To je můj Dublin

na který sněží

Hrob, malý jak jamka

do které hrají se kuličky

je její místo

Ona je tam­ kde já jsem doma?

Vejméně, co ona na hrobě

napsáno má

hřbitůvek

KRAJINA MÉHO SRDCE

17

Význačné chráněné

lokality Stránská skála - lokalita plná překvapení Rudolf Musil Stránská skála - plošně malá, na rozdíl od ostatních jurských ostrůvkú na východním okraji Brna však jediná silně zkrasovělá kra jurského vápence. Ještě v minulém století by­ la opředena nej různějšími pověstmi, Líšeňky chodící kolem ní si vykládaly, že je to místo , kde sídlí drak. Ve zdejším vápenci jsou vel­ mi četné vertikální pukliny vyplněné říčními štěrky nebo zeminami převážně velkélio stáří a horizontální jeskyně různé velikosti. Přes plošně malou rozlohu zde došlo k neobvyklé akumulaci nejrůznějších nálezú. První, kdo si povšiml Stránské skály, byli li­ dé paleolitu a neolitu. Ve vápenci se totiž na­ <:házejí ruzně velké hlízy rohovcú, které sa­ mozřejmě neušly jejich pozornosti. Stránská skála se stala výborným zdrojem suroviny pro zhotovováni kamenných nástrojú. Lidé tohoto období měli již základní geologické poznatky, znalosti aplikované geologie byly zřejmě jedněmi z prvních znalostí tehdejších lidí. Po tomto období se dlouho nic nedělo. Tepr­ ve středověk našel opět cestu na Stránskou skálu, dalo by se říci, že ji po druhé objevil. Při lámání kamene na stavbu se přišlo ve svrchní části pahorku na zaj ímavou polohu odlišující se od ostatního vápence. Jedná se o vrstvu tzv. krinoidového vápence, která je složena výlučně z rozpadlých stonkú moř­ ských lilijic. Jsou to živočichové, kteří žili na mořském dně před 150 milióny let a po jejich smrti byly jejich stonky splavovány mořský ­ mi proudy na toto místo. Krinoidové vápence jsou snadno opracovatelné a přitom poměrně odolné vúči povětrnos tním podmínkám. Místní kamenici je proto začali využívat pro zhotovování kamenných ostění oken, dveří apod. Ještě dnes nacházíme jejich zlomky na všech zříceninách hradú a hrádkú v širokém okolí. Kamenická činnost středověkem neu­ stala a múžeme ji sledovat až do našeho sto­ letí. V této době však již spíše sloužila ke stavbě Božích muk (jedna stoj í např. ještě v Líšni před Orlovnou) a podobných staveb . V minulém století byla na úpatí Stránské ská­ ly postavena vápenka (komín stál jako její poslední pozůstatek do poloviny tohoto stole­ tí a starší generace si jej dobře pamatuje). Po těžbě vápence zústaly dodnes velké lomy ve spOdni části. Vápenec však nebyl na pálení vápna příliš kvalitní, protože obsahoval čet né rohovcové konkrece. Při lámání kamene objevovali dělníci různě velké krasové dutiny a novinové články teh­ dejší doby ukazují, že již tehdy se v nich ob­

18

čas nacházely kosti větší ch zvířat. Podobně tomu bylo i na p očátku století (1911), kdy v odstřel em nově objevené krasové duti n ě byl v sedimentech nalezen větší počet vel­ kých zvířecích kostí. Tímto nálezem začí n á jiná historie Stránské skály, p řes ouvá se z ro­ viny jejího hospod ářského využívání do rovi­ ny odborné. Nález totiž vzbudil pozornost prof. J. Woldřicha (v roce 19 19 prvního řed i ­ tele Geologického ústavu n ově založené Ma­ sarykovy univerzity). Prof. Woldřich se na Stránskou skálu dostavil, zaznamenal všech­ ny nálezové okolnosti a konstatoval, že kosti ležely ve vrstvě popelovitého sedimentu, kte­ rý považoval za oh n iště . Ve velkém množství kostí pak rozpoznal zub šelmy, a to šavlozu­ bého tygra. Protože dosud byly jeho nálezy zaznamenány pouze jižně od Alp (jednalo se o první nález z území severně od Alp), objev vzbudil samozřejmě velkou pozornost, poně­ vadž existenci šavlozubého tygra tak daleko na severu nikdo nepředpokládal. Stránská skála v roce 1916 tedy vstupuje do povědomí evropské vědecké obce. Studium kostí fosilních savcú mělo na Mora­ vě již velmi dlouhou a bohatou historii. Byly zde prokopány desítky jeskyní Moravského krasu a nashromážděny obsáhlé sbírkové fondy. Časově se ovšem jednalo vždy o nále­ zy relativně mladé, sahající nejdále do obdo­ bí 100 000 let před naším letopočtem, nálezy ze Stránské skály byly však starší nejméně o púl milió./lu let. To samozřejmě tehdy j eště nikdo nevěděl. Dúležitost nál ezú ovšem byla nejen v jejich stáří, ale i v tom, že se měly nacházet v pope­ li po ohni (sku tečnost, která byla později zdrojem mnoha nejruznějších kontroverzních dohadú). Nikdo si tehdy zřejmě neuvědomil, že pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se nej en o přítomnos t nejstarších lidí na tomto území, ale i o nejstarší zj i š tění záměr­ ného používání ohně v celé střed n í Evropě . První odborný zájem o Stránskou skálu byl čistě paleontologický, Rozruch zpúsobený

VÝZNAČNÉ CHRÁNĚNÉ LOKALITy _ _ _ _ _ __

_

novými nálezy byl však tak velký, že řada našich i zah raničních odborníkú se začal a o tuto lokalitu intenzivně zaj ímat (V. Čapek, J. Knies, později pak Al. Stehlík, Zd. Jaroš, J. Skutil , K. Zapletal, 1. Petrbok, Th. Kormos a M . Kretzoi). Zj istilo se, že fosilní faunu ne­ obsahuj í pouze sedimenty v krasových duti­ nách, ale i časově stejné sedimenty, obklopu­ jící celý szo svah . Nelze jít do podrobností, I když by byly velmi zajímavé, lze pouze uvést, že rovněž tyto sedimenty byly nesmír­ ně bohaté z hlediska paleontologických nále­ zú. Žádná jiná lokalita této doby neobsahova­ la tolik nejruznějších nálezú, a to jak v počtu dru hú, tak i v počtu nálezů jednotlivých dru­ hů . Bylo zj i štěn o, že se zde nachází na 80 druhú savcú, kolem 80 druhú ptákú a mnoho nejrůznějších druhú plžů. Po době zvýšeného zájmu sice zájem o Stránskou skálu neutichá, jedná se však spíše o jednotlivé menší akce. Pouze v letech po první světové válce (před rokem 1926) se podařilo K. Schirmeisenu najít v sedimen­ tech suťového kužele větší množství kostí zvířat, o kterých se domníval, že pocházely z lovu tehdejších lidí. Oživil tím opět myš­ lenku přítomnosti člověka na této lokalitě v dávné minulosti. Na základě dnešních zna­ lostí je dnes možné souhlasit s jeho názorem, který svého času vyvolal bouřlivou diskusi, až na to, že jím objevené nálezy se nenachá­ zely na původním místě, jak se K. Schirmei­ sen domníval . Nového systematického průzkumu se ujal prof. K. Absolon, který v blízkosti prvního lomu dal prokopat hluboký odkryv sedimen­ ty. Výzkum prokázal stratigrafickou složitost s uťového kužele a poprvé bylo konstatováno,

Celkový p ohled na Stránskou skálu směrem od Bm a., V prostoru lomu (vlevo nafotografii) se nachazela původní jeskyně ze začátku tohoto století s nálezy kostí velkých zvířat, které po­ psal p~of Woldřich. Vlevo od lomu je místo vý­ zkumu prof Absolona a prof Musila. Foto autor

_ _ _ _ _ _ _ WCl9rr11Du1Jfi
W([;l1:q DIl1lfi®~

že suťový kužel leží v nadloží říčních štěrků Svitavy. Bohužel tehdejší znalosti o pleisto­ cénu a stále přežívající pohled na jeho mo­ noglacialistické nebo biglacialistické dělení (Ďavíc ve spojení s pracovní metodou ve skrývání sedimentů), nemohly vést a také ne­ vedly k nějakým hlubším výsledkům . Použi­ tá metoda terénní práce, stejná jako na dří­ vějších výzkumech v Moravském krasu, nemohla na této, v mnohých směrech zcela odlišné lokalitě vést k očekávaným výsled­ kům . V současnosti přitom víme, že toto mís­ to, které dnes již neexistuje, bylo nejlepším pro další výzkumy, které mohly vnést více světla do dnes obtížně řešitelných problémů. , V průběhu druhé světové války byly do vá­ pencového masívu raženy četné štoly, ve kte­ rých měla být umístěna válečná výroba. Jed­ na ze štol narazila na poměrně rozlehlou horizontální jeskyni. Po skon čení války bylo možné se do ní dostat a zjistil jsem, že na po­ vrchu sedimentů se nacházejí četné kosti pře­ vážně medvědů. Nejednalo se však o medvě­ da jeskynního, kterého tak dobře známe z Moravského krasu, ale o jeho přímého předchůdce, který nemá české jméno, o druh Ursus deningeri. Jeho kosti se nacházely na povrchu sedimentů zcela neporušené, tak jak tam ležely již v době před půl miliónem let, kdy se zasypal vchod jeskyně a zakonzervo­ val její původní stav. Dosud se mnozí odbor­ níci domnívali, že druh Ursus deningeri nežil v jeskyních jako jeskynní medvědi. Stránská skála se stala tedy první lokalitou, která uká­ zala, že tomu tak nebylo. Všechny tyto výjimečné nálezy vedly k to­ mu, že k systematickému a komplexnímu vý­ zkumu Stránské skály při stou pilo i Moravské muzeum. Nejednalo se již o práci j ednotlivců nebo několika odborníků, ale o celé pracovní týmy nejrůznějších odborných profesí. vý­ zkum započal v roce 1956, s větším počtem dělníků však až v roce 1964. Pracovní meto­ dy odpovídající dnešní době byly s amozřej­ mě mnohem náročnější na čas a i na fi nance. Výzkum suťovéh o kužele proto trval bez pře­ stání až do roku 1972. Za ú časti 30 - 35 ma­ nuálních pracov n íků se v letních měsících skrýval čtvereční metr po čtverečním metru a horizont po hori zontu. Všechna zemina by­ la plavena na sítech ve vodě, takže byly nale­ zeny nejen velké kosti jako při dřívějších vý­ zkumech, ale i ty nejmenší zoubky, neml uvě o malých ulitách pl žů a o plodech rostlin. Tímto způsobem byl odkryt cca 15 m mocný profit sed imentů. Přes ně horizontálně a verti­ kálně zařazené nálezy dovolily studovat pře­ měny celého společenstva v závislosti na mě­

~~~rr'\l ru1lfi
nících se klimatických podmínkách, i změny

v jednotlivých druzích a rodech.

Dlouhodobý komplexní výzkum za účasti na­

šich i zahraničních odborníků přinesl celou

řadu nových, dosud neznámých poznatků ge­

ologických, paleontologických i archeologic­

kých. Potvrdil důležitost Stránské skály pro

řešení lokálních i obecných problémů ajejich

souvislostí v evropském kontextu.

Nelze podrobně rozvést a zdůvodnit všechny závěry zmíněných výzkumů . Uveďme proto aspoň stručně ty nejdů ležitější:

Převážná část několika v superpozici ležících

suťových kuželů je cromerského stáří (interg­

laciál mezi 790000 - 400 000 let).

V nad loží skalního stupně se nacházejí říční

štěrky stránské terasy ( původní tok dnešní Svitavy probíhal tehdy od Malo měři c přes Vinohrady ke Stránské skále). V nad]oží štěr­ ků leží povodňové hlíny paleomagneticky datované do epizody jaramillo, tj . do doby před 900 000 let. Jedná se o první případ, kdy tato terasa byla nalezena se zachovanými povodňovými hlínami v nadloží. Její pozice je důležitou morfostratigrafickou úrovní pro statigrafii Brněnské kotliny. Povodňové hlíny značí samý konec její akumulace a začátek erozní fáze, která vede k podstatnému pro­ hloubení celého údolí.

Mezi tímto sedimentem a sedimentem cro­

merského interglaciálu se nachází mohutná

sprašová vrstva indikující vy~oce aridní kli­

ma.

Na bázi vrstvy 6 (báze interglaciálu cromer)

je situována paleomagnetická hranice brun­

hes/matuyama, kdy došlo k přepólování zem­

ského magnetického pólu. Časově se jedná

o období před 790 000 let.

Profil sedimenty zachycuje větší počet kli­

matických cykl ů, každý je na své bázi cha­

rakterizován z většením srážek a na bázi vy­

tvořením sintrových poloh. Klimatické

oscilace jsou různé intenzity. Zatímco bazál­

ní vrstvy (štěrky, povodňové hlíny a nadložní

spraš) byly většinou ukládány za chladného

podnebí, v nadloží ležící vrstvy ukazují na

výrazně teplé interglaciální klima, v průměru

s vyššími ročními teplotami než jsou zde

dnes.

Zatímco svrchní část Stránské skály byla

skoro vždy pokryta pouze stepní vegetací ,

údolní niva pod Stránskou skálou, kudy tekla

dnešní Svitava (tok Svitavy přes Brno je po­

zděj šího data) se od ní silně odlišovala. Na­

cházela se tam opuŠtěná říční ramena, vlhké

až baži naté louky pokry té travou a na ří čním

břehu keře a stromy. Krajina dále od řeky

pak měla parkovitý charakter. Rozšířen í les­

ních porostů se samozřejmě měnilo v závis­

losti na klimatických podmínkách.

Ve výše uvedeném časovém rozmezí nám

velké množství paleontologického materiálu

dovoluje sledovat krok za krokem všechny

změny ve faunistickém společenstvu, jeho

druhové složení a vnitrodruhové změny, to

vše ve vztahu k měnícím se klimatickým

podmínkám.

Velká fauna patří především čeledím Casto­ ridae, Muridae, Ursidae, Canidae. Hyaeni­ dae, Felidae, Cervidae, Bovidae a Equidae.

Silně převažují herbivorní zvířata (80 %) nad

šelmami (20 %). Jedná se o nejbohatší nale­

ziště koně Equus siissenbomemsis východně

od německé klasické lokality Stissenborn.

Četné je i množství hrabošů nejrůznějších ro­

dů a druhů.

Hadi patří do čeledi Coiubridae. Pokud se tý­

če p t áků, potvrdil výzkum již dříve avizova­

né obrovské množství druhů .. Totéž se týká

i plžů. Celá řada druhů savců, ptáků a plžů

byla po prvé na světě popsána právě z této

lokality.

Nálezy kostí velké zvěře v suťových kuželích

jsou většinou z jeskyně, jejíž vchod se nachá­

zel nad nimi a ze které zůstal do dnešního

dne pouze relikt, poněvadž byla odtěžena při

lámání kamene.

Ve vrstvě 13, která pochází ze svrchní části

cromerského interglaciálu, byly vedle arte­

faktů a velké fau ny nalezeny i četné spálené

fragmenty kostí. Ohořelé kosti , kamenné ná­

stroje a kosti velké fauny pocházejí převážně

z uvedené jeskyně, u níž se předpokládá, že

sloužila jako místo pobytu tehdejším lidem

(nejedná se o sapientní fo rmu, ale o předchá­

zející druh Horno erectus). Co je však nejdů­

ležitější: spálené kosti jsou svědkem, že tito

lidé již využívali ohně . Jedná se tedy o první

zjištění záměrného používání ohně v této do­

bě ve s třední Evropě.

tránská skála je dnes klasickou evropskou lokalitou pro řešení celé řady problémů spod­ ního a střední h o pleistocénu střední Evropy. Je důležitá nejen pro kvartérní geologii, ale i pro kvartérní paleontologii a pro prehistorii. Akumulace tak velkého počtu nejrůznějších informací na poměrně malém místě nemá hned tak obdoby. Výzkum Stránské skály není zdaleka ještě uko nčen. Hodně úkolů již bylo vyřešeno, ce­ lá řada jich na vyřešení čeká. Ovšem pouze za předpokladu, že nedojde k násilnemu zni­ čení jurských vápenců i je obklopujících se­ di mentů .

•

Prof. RNDr. Rudolf Musil DrSc. - PřFMU, Brno

VÝZNAČNÉ CHRÁNĚNÉ LOKALITY 19

Jedním ze základních cílů lesnické politi­ ky Lesů České republiky (dále jen LČR) je hospodaření založené na principech tr­ valosti a přírodě blízkých způsobech. Ji­ mi se rozumí především odklon od holo­ sečí a podpora přirozené obnovy porostů, uplatňování integrované ochrany l esů proti biotickým škůdcům, a tím zlepšová­ ní jejich zdravotního stavu. Dále jde o za­ chování a reprodukci genových zdrojů, ochranu biodiverzity. Cílem lesnické po­ litiky je i působení na nelesnickou veřej­ nost se záměrem zvýšit její znalosti o le­ sích, životním prostředí a o práci LČR. Od svého vzniku navázaly LČR spolu­ práci s aktivními organizacemi ČSOP, zaměřují pozornost na školní mládež a ekologická hnutí. Budování pozitivních vztahů mezi LČR a ekologickými hnutí­ mi má za cíl odbourat prostřednictvím prezentace praktické lesnické činnosti LČR předsudky, které mají o práci lesní­ ků někteří příslušníci těchto hnutí. Byl navázán kontakt s nevládními organiza­ cemi Děti Země a Hnutí Duha. Není možné přesně datovat, od kdy se lesníci věnují ochraně přírody . Jednak tento vztah přímo vyvěrá z jejich poslání a povolání a zejména na venkově byli a jsou nositeli osvěty ke vztahu k přírodě hlavně mezi dětmi a mladými lidmi. Na­ víc mnozí vedou kroužky na školách, po­ řádají besedy a přednášky, někteří jsou členy Českého svazu ochránců přírody. Vztahy lesníků a ochránců přírody nejsou tedy něčím novým, pouze jejich kvalita byla v některých případech narušována militantními skupinami lidí, kteří si sice říkají ochránci přírody, ale jejich konkrét­ ní činy zaostávají za proklamacemi. Státní podnik Lesy České republiky už od svého vzniku rozšiřuje kontakty a spolu­ práci zejména s aktivními organizacemi ČSOP. Z informací zveřejňovaných LČR prostřednictvím měsíčníku Lesu zdar i ze zpráv organizace ČSOP se mohla veřej­ nost dovědět, že například v podkrkonoší spolupracují ochránci přírody s lesníky při ochraně lesních mravenců, jejichž úlohou je obrana lesa proti škůdcům. Dalším z mnoha příkladů je péče ZO ČSOP Pozořice o lesní studánky. LČR se podílely i na vydávání publikací a plakátů s ochranářskou tematikou jak metodicky, tak finančně. (Například na letáku a pub­

20

-

-I

Dl ::l

Q.

LCR I.(t W LESY

ČES~

likaci o mravencích a plakátu o přírodě blízkém hospodaření v lesích.) Některé základní organizace ČSOP prostřednic­ tvím časopisu Lesu zdar informují o svých aktivitách při podpoře sokolovi­ tých dravců, zpěvného ptactva atd. I s ne­ vládními organizacemi se v některých případech podařilo zorganizovat prospěš­ né akce. Za podpory LČR uspořádali čle­ nové Hnutí Duha v loňském roce v Jese­ níkách dvě akce, kdy zejména v lesích Lesní správy Jeseník přispěli v jedné lo­ kalitě výsadbou listnáčů ke zlepšení dru­ hové skladby a stabilitě lesa a místně li­

kvidovali škody po povodních. Cílem těchto akcí bylo, aby si členové hnutí vy­ zkoušeli práci v lese. Podařilo se navázat spolupráci také s jednotlivými středisky ekologické výchovy. Lesy České republi­ ky spolu se Střediskem pro vzdělávání a výchovu v přírodě Chaloupky vybudo­ valy Lesní naučnou stezku, která přibli­ žuje vývoj tamní krajiny a vliv hospoda­ ření člověka na ni. Pracovníci LČR se podíleli na přípravě textu pro naučnou stezku a celý text posoudili z odborného hlediska. LČR podpořily tento projekt ta­ ké finančně. V roce 1998 uvolnily částku 50 000 Kč pro přípravu a zhotovení tabu­ lí a stojanů. V roce 1999 se počítá s vydá­ ním tištěného průvodce pro tuto stezku podpořeného finančně LČR 20 000 Kč\ Na jednotlivých zastávkách lesní stezky jsou objasněny způsoby a záměry hospo­ daření v daném lesním úseku, hlavní dře­ viny a způsoby jejich ochrany. Nemalá pozornost je věnována také oživení lesa a jeho významu pro člověka. Minimálně jednou měsíčně je zde k dispozici odbor­ ný výklad pro výuku ve středisku Cha­ loupky, který provádějí zaměstnanci LS Jihlava. Lesní naučná stezka najde uplat­ nění zejména při výchovných progra­ mech pro děti a při rodinných vycház­ kách. Po živelných pokusech o uplatňování LČR v ekologické výchově a osvětě na­ stal obrat schválením Návrhu koncepce působení LČR na děti a mládež. Počínaje rokem 1999 se tyto aktivity rozjíždějí systematicky. Lesy České republiky se fi­ nančně podílejí na realizaci vybraných projektů center ekologické výchovy. Spo­ lupracují zejména se Sdružením pro eko­ logickou výchovu TEREZA, kde LČR fi­ nančně zajišťuj í realizaci pracovních listů pro děti s tematikou lesa. S tímto sdruže­ ním byla 13. l. 1999 sepsána Smlouva o spolupráci. Významným krokem bylo také podepsání deklarace s ČSOP. Nastá­ vá tím možnost systematického uplatnění LČR na poli působení na děti a mládež. Podpisem deklarace získaly LČR také možnost významné podpory lesnické po­ litiky od nejvýznamnější dobrovolné or­ ganizace zabývající se péčí o přírodu. Eva Dlabolová

PLACENÁ INZERCE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~)rr'\]DIl1lfi®~

Zivot

Galerie přírodní " prozy

Zima byla zlá a krutá. Zubaté závěje se přesý­

paly po svažitých lukách a chytaly se ochran­ ných plůtků kolem trati. Vichr je navál na osení,

aby si zdřímlo pod tlustou duchnou. Vzápětí

však přiletěl severák, zatřepal závějemi, roze­ hnal je po rovinách a stráních a zem zmrazil na

kost. Ozimy se schoulily, ale marně hledaly

ochranu před šklebným vřeštěním severního fu­ kéře.

Sotva potok prorazil sklíčka ledu, už tu byl sve­ řepý mráz a zasklíval hladinu ještě pevněji.

Proud se bránil, pral se s urputným mrazivcem,

Josef Hais Týnecký (1885 - 1964) ale co ve dne vyzískal, ztrácel v noci, kdy mra­ zounů jako by přibylo.

Jméno Josefa Haise Týneckého už dnes něco ří­ Stará doubrava, která se na podzim nastrojila

ká málokomu. Byl to však spisovatel velmi do zlata a nachu, teď splynula neposkvrněnou

plodný a svého času i dost populární. Narodil se bělí s lesy i pastvinami. Se soumrakem zesinala

v Klatovech, ale vyrůstal v nedalekém Týnci, modrými šmouhami stínů a ani nejtemnější noc

podle nějž si vytvořil svůj přídomek. Po studiu nedovedla přikrý t starou doubravu černou

na reálném gymnáziu v Plzni odešel do Prahy, tmou. Větve praštěly pod náklady sněhu a láma­ kde mnoho let pracoval jako novinář. Byl re­ ly se v poryvech větru . ...

daktorem Vlasti, Hlasu národa, Večera a pak Lámaly se i mohutné haluze, které stářím ztrati­ Národní politiky (1924-45). Po druhé světové ly mladickou pružnost. Praskaly s třeskem ohlu­ válce žil v ústraní. šujících výstřelů. Pichláček se blízkou ranou

Jeho dílo tvoří zhruba sto dvacet prací, přičemž probudil a zavrtěl se. I Bodlinka se pohnula

některé z nich mají několik dílů. Třetinu tohoto a ospalýma očima obhlédla zadýchaný kut/ošek.

celku představují divadelní hry (Braniborský Když zjistila, že doma je všechno v pořádku,

Josef Hais Týnecký pán, 1913; Na horské faře, 1926; Pan učitel , zvolna zase oči zavírala a rypáček přistrčila

1930; Sevci, 1940; Dragouni, 1948), jež byly blfž k Pichláčkovu teplu. Netušili, co je venku za

vesměs určeny ochotnickým souborům. Dále dílo. Jak i staré kmeny popcaskávají od mrazu.

Hais napsal šestici básnických děl (například Jak hloub do škvír vniká sníh, bobtná a trhá ži­

způsobila by jistojistě revoluci duší, ale lidstvo sbírku Babí léto, 1909), řadu povídkových kní­ vé dře vo. Nevěděli, že mnohý z tvorů, které pot­ by zestárlo o sta tisíc let. žek (Karlovské povídky, 1913; Noční violy, kávali při toulkách doubravou i lukami, položil

1919; Batalion, 1922), románů (Otrávený Neboť lidstvo porozumí jedenkráte řeči lesa, život v marném očekávání konce zimy. že zmrzl

květ, 1915; Rozsévači světla, 1918; Bastard, stromů a ptáků i všeho toho, co v ubohé zmate­ hladový ušáček a našly ho slídivé vrány. že

1923; Zně, 1926; Arcikněz, 1931) a románo­ nosti ztělesňuje v nehmotném výrazu: příroda. sličný ledňáček musel uletět velký kus světa, aby

vých kronik (Světla, 1938; Zvony, 1940; Ale tehdy bude na této zemi lidstvo jiné, snad našel ručej, který mráz nespoutal.

Osení, 1941; Cesta, 1949), jakož i knih pro děti opět primitivní, divoké a necivilizované, jako Ale zvony v tu měsíční noc přece jen nezněly

a mládež. A právě v nich psalo přírodě. nadarmo.

bylo v pradávných epochách svých počátků, kdy Na základě studia a konzultací s odborníky vy­ I když ještě poletoval sníh a meze mizely pod ji­ člověk přírodu k smrti miloval a k smrti nená­ tvořil velký cyklus, do nějž patří mimo jiné skřivým příkrovem, bylo cosi cítit ve vzduchu.

videI proto, že se rodil, žil a umíral v její po­ knížky Bratři mravenci (1920), Na pasece Vítr jako by měl kohoutí hřebínek, jako by vla­ lootevřené i zavřené dlani, anebo bude tak (1920), Potok (1923), Les (1924), Hory hou rukou natřásl promrzlé peřiny a sel pod ně

dokonalé, čisté a prosté jako dítě, které ve (1924), Moře (1925), Komár dělá vědu útlé sněženky a buclaté bledule.

vůni mateřídoušky spatřuje dech své zemřelé (1929), Boj o les (1932) či Dobrodružství Potok se jednou probudil a vesele zabublal.

matky ... střevlíka měděného (1933). Doplňkem těchto Hleďme, led se chytil promrzlých břehů, nepou­ V zeleném úsvitu lesa a v jeho tajemném, slav­ prací je soubor črt nazvaný Z přírody (1-3, ští se, ale vlnky up rostřed proudu ho už prorazi­ ném šumu lze slyšeti divné pohádky! 1927-34). Opomenout nelze ani kdysi velmi ob­ ly a vesele dorážejí i na krajkové zbytky mezi

Snad to nejsou ani pohádky, jež v neznámé, ne­ líbené knihy Floček (1924), Vrabec tulák kořeny vrb. A koukejme, na větvi olše už zase

probadatelné síle hovoří k naší duši. Ten vzdu­ (1926), Bělouš (1927) a Kmotr ježek (1931). přemýšlí zářivý ledňáček. Sníh, zářícíještě před

chový, nevětrný hlas, ozývající se velmi často Za zmínku stojí i Rozpustilý průvodce po Vy­ nedávnem neposkvrněno u bělí, nějak nám na

uprostřed nočního ticha pod hvězdnou oblohou, sokých Tatrách (1926). hrbech mezí žloutne a tamhle na vršku vydrala

zdá se mít počátek v nesmírných dálkách obzo­ Přibližme si Haisovu tvorbu dvěma ukázkami: se zpod duchny i první temínka černé oranice.

rů, snad v hlubinách země, snad v kosmu, jímž první z nich je převzata z uvedeného souboru Zima, panečku, se podle všech příznaků chysta­ la ke generálnímu ústupu. Větry, běžící kalupem

věčně vlní se rytmické proudy neznámých sil. V přírodě, druhá z knížky Kmotr ježek. až někde od moří, ji popoháněly. Nesly s sebou

A c1ove"k, slyše jej v očistných samotách své du­ i šedé mraky, plné vlahých spršek. Ty také na­ še, zapomíná rázem jepičích, malicherných bo­ Duše lesa delaly zimě pe'Kných děr do bílého pláště. Deštík

jů, půtek a denních starostí a buď se raduje, se opřel do stráňky a užjel s celým plástem sně­

Zelený horský potok přeskakuje kamení. anebo zesmutní, anebo v děsivém úleku choulí hu dolů do dolin, k potokům.

V hučivém, šplouchavém slapu, rozmelňujícím se sám v sebe a třese se jako dítě. ticho lesních hlubin nápověďmi, jejichž smysl Ví a pociťuje, že všechno to, co vidí kolem sebe Připravil: Jiří Poláček nechápu, hovoří s lesem a les, toto živé, zelené a co nedomysliv vtěsnal v jedinou slovníformič­ kolektivum, odpovídá mu v dlouhých, rytmicky ku: příroda, jest živé, hrůzně krásné, rytmicky cleněných větách, do jejichž tajemné symfonie neobsáhlé - a má svoji osobitou duši! Má svůj hroužím se v posvátném úleku. dech, který vynáší až k h vězdám a zavaluje až Vím : les mluví ... Sosna k sosně promlouvá, do propasti. strom ke stromu se naklání, celé pásmo zvuko­ V lese, v tom našem horském, mraky a zelenou vých period obchvacuje moji naslouchající duši mlhou zatopeném lese, kde není cest a výstraž­ hlubokým, ne rozluštitelným tajemstvím a já se ných tabulek: "Zapovídá se", tam, kde v prosvi­ zoufale snažím proniknouti k jádru jejich smys­ tech slunečních a v zádavách stínů souzvuk lu. Já: lidská efemera, c10věk zmírající v směš­ a disharmonie života tichnou v záhadném šumu ně nepatrném zlomku času, kdežto les a jeho stromů a kde mizejí všechny stopy otravného, duše budou žít ještě tehdy, až nebude již nikoho nespokojeného města, tam duše přírody proje­ z těch, kdož na valo vali do našich cest kamenů. vuje se v nejkrásnějším, nejviditelnějším a nej­ Bude tu: krásný, zelený, v poklidné moudrosti svého podivuhodného života, a jeho hlas jako •slyšitelnějším zázraku. Ilustrace Heleny ZmatUkové z knihy Kmotr je­ Jsem uzdraven, když vkročím do jeho zeleného dnes bude zaznívat k srdci lidskému řečí, která mysteria ... žek kdyby byla jasna a srozumitelna našemu uchu,

\)'U9rr"\lDilnfl
GALERIE PŘíRODNí PRÓZY

21

~

vv

,

Uspesne revitalizace

Obnova rybníčku a mokřadu u Nových Zámků Program revitalizací říčních systémů, přijatý vládou ČR v roce 1992, je zaměřen na obnovu a zlepšení vodního režimu krajiny, který byl v minulých desetiletích poškozen neuváženými zásahy do přirozeného oběhu vody v přírodě. Cílem těchto úprav bylo odvodnění celých roz­ sáhlých území převážně zemědělskými meliora­ cemi a regulacemi vodních toků, a to vše přede­ vším pro získání co největších ploch orné půdy. Důsledkem je například rychlý odtok vody z povodí, odplavení živin a minerálních látek, ztráta re tenčních funkcí krajiny a v neposlední řadě snížení biologické rozmanitosti. V progra­ mu revitalizací říčních systémů (PRŘS) jsou proto finančně podporovány akce, které postup­ ně napravují dnešní nepříznivý stav, a to i v pří­ padech, kdy se jedná o poměrně drobná opatře­ ní, která mají dosah na jednotlivá konkrétní územÍ. Takovým příkladem může být revitalizační ak­ ce realizovaná v Chráněné krajinné oblasti Lito­ velské Pomoraví (dále jen CHKO LP) u No­ vých Zámků (k. ú. Mladeč). Investorem celé akce byla Správa CHKO LP. Provedená opatře­ ní můžeme rozdělit do následujících částí: ob­ nova zaniklého rybníčku, nacházejícího se mezi zámeckou zahradou a lesem Doubravou, dále vybudování mokřadního biotopu v obnoveném komplexu zaplavovaných luk a za třetí vytvoře­ ní nové luční tůně.

Rybníček je průtočnou nádrží protáhlého tvaru,

která je napájena bezejmenným potůčkem, zato­

pená plocha činí 0,55 ha, průměrná hloubka vo­

dy 1,2 m. Rybníček byl před revitalizačním zá­

sahem značně zanesený naplaveninami, byla

poškozena zemní hráz, stavidlo bylo v dezolát­

ním stavu a nádrž byla po většinu roku bez vo­

dy.

Vytvoření nové mokřadní plochy v části Novo­ zámeckých luk je těsně spjato s obnovou ryb­ níčku. Vodním zdrojem pro mokřad je totiž vo­ da ze samotného rybníčku, která je do mokřadu vedena přepadem - potrubím, jež podchází ces­ tu, a navazujícím krátkým otevřeným příkopem. Vodní plocha osluněného mokřadu činí 0,29 ha, průměrná hloubka 0,5 m, maximální 1,0 m. Tůň o výměře 0,09 ha a délce 189 m má pohyb­ livou hloubku vody v závislosti na průtoku v ře­ ce Moravě, větš inou však činí 30 - 50 cm. Tůň i mokřad se nachází v PR Novozámecké louky. Žádost do PRŘS byla podána na jaře 1995, na podzim 1996 se začalo stavět a konečné úpravy, včetně napuštění rybníka, byly dokončeny v ro­ ce 1997. Kolaudace a schválení manipulačního řádu proběhlo na počátku roku 1998. Náklady na revitalizační opatření činily skoro 2,5 milió­ nu korun. Nově zbudované vodní plochy jsou tak necelý rok v "provozu" a mají za sebou prv­ ní vegetační sezónu. Rybníček, mokřad i tůň se staly rozmnožovací­ mi místy pro poměrně početné populace skoka­

22

kraj in ářský areál, velkoryse zde vybudovaný za

na hnědého (Rana temporaria), skokan a štíhlé­ Lichtenštejnů na počátku 19. století, který je

ho (Rana dalmalina) i ropuchy obecné (Bufo menší obdobou známého Lednicko-valtického

bufo) a s postupující sukcesí rostlinných spole­ areál u, a na jehož kompozici se podíleli stejní

čenstev se jistě stanou atraktivní i pro další dru­ architekti - Joseph Hartmuth a Bernard Petri.

hy obojživel n íků (lze zde očekávat např.: ropu­ Z menších dekorativních staveb "lednického ty­

chu zelenou (Bufo viridis), kuňku obecnou pu" se v blízkém okolí nacházejí Chrám přátel­

(Bombina bombina), rosničku zelenou (Hyla ar­ ství (jinak "Templ"), Obelisk ("Komín"), Čer­

borea), blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus), tova brána, zbytky Rytířské síně a jeskyně

čolka obecného (Tritu rus vulgaris), čolka vel­ Podkova.

kého (Triturus cristatus). Z botanického hledis­ Real izovaná revitalizační akce snad přispěje

ka je zajímavý výskyt lakušníku vodního (Bat­ svým dílem k zvýšení krajinně-ekolog i ckých

rachium aquati/e), stolístku klasnatého hodnot území, jejichž obnova si dnes žádá ne­

(Myriophyllum spicatum), závitky mnohokořen­ malé finanční prostředky.

né (Spirodela polyrhiza), rdestu kadeřavého Program revitalizací říčních systémů poběží

(Potamogeton crispus), které se nalézají přímo i v roce 1999 Ca snad i v následujících letech),

v nových tůních . Na březích těchto vodních za celou dobu fungování programu vysoce pře­

ploch se pak uchytily sítina rozkladitá (Juncus važuje "poptávka" nad finančním objemem vy­

effusus), psárka plavá (Alopecurus aequatis), členěných dotací. Žadatelem o finanční příspě­

bahnička jehlovitá (Elecharis acicularis), tuřice vek mohou být především vlastníci pozemků, česká (Vignea bohemica) a mochna nízká (Po­ správci toků a v odůvodněných případech i ná­ tentilla supina). V blízké budoucnosti pak nej­ jemci pozemků (se souhlasem vlastníka). Pod­ spíše převládnou následuj ící druhy, které se zde mínky pro poskytnutí dotací stanovuje směrnice již začaly objevovat: chrastice rákosovitá (Pha­ Mžp (např.: výše přidělených dotací může laroides arundinacea), orobinec širolistý (Typ­ u rozpočtových a příspěvkových organizací či­ ha latifolia) a některé dřeviny, u kterých už by­ nit až 100 %, u obcí 80 % a u ostatních až do 70 ly pozorovány semenáčky, zejména různé druhy % celkových nákladů investice). Zájemci vrb (Salix purpurea, S. fragilis). Přímo v obno­ o bližší informace se mohou obrátit na střediska veném rybníčku se hojně uchytila šípatka stře­

Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy lolistá (Sagittaria sagittifoLia).

CHKO a NP i okresní úřady (referáty životního Mokřad i tůň jsou na pozemcích Agentury

prostředí). ochrany přírody a krajiny ČR a okolní louky

jsou dvakrát v roce pravidelně sečeny (údržbu

Michal Krejčí zde zajišťuje Správa CHKO). Rybník je v ma­

jetku Lesů ČR, které jej převzaly do své správy

a starají se o jeho údržbu.

Pohled na hráz a stavidlový objekt, vpravo je Obnovený rybníček a nové vodní plochy vhod­

vidět přepad (potrubl), který přivádí vodu do mokřadu. Foto autor ně doplňují částečně dochovaný romanticko­

ÚSPĚšNÉ REVITALIZACE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

'Y([9fr'(jOO1lfi
Jak dál s kůrovcem?



využít tuto hmotu polomů k odchytu kůrovců Kůrovcové kalamity v NP Sumava a dále nastolit následující management: Počátky kůrovcové kalamity nesporně sahají do 1) systémově zachovat bezzásahový režim v 1. po l omů v minulém století, jejichž holiny byly zónách NP Šuma va, zbrkle osázeny v podstatě hospodářsky pěstěný­ 2) ve výjimečných případech, kdy širší zájem mi smrči nami , přičemž importovaný materiál ochrany přírody v dané lokalitě vyžaduje jiný smrku pocházel z různých oblastí - z velké části přístup, se dopo ručuje umožnit asanaci napa­ málo známých, dnes již větši nou neznámých. dených stromů kácením, odkorn ěním a pone­ Součas n á kalamita má zřejmě dva kořeny: jed­ cháním veškeré hmoty na místě. Jde například ním je přirozený rozpad v podstatě kulturních o záchranu specifického genofondu nebo zá­ smrč in Uež nahradily př i rozené bučiny) dopro­ sahy v arondovaných částech nestabilního vázený zcela nevyh nutelně činnosti kůrovce, za kulturního lesa a podobně, druhé pak těžká fyzio logická a téměř plošná in­ dispozice většin y jehl i čnatých poros tů . Ta po­ 3) případné zásahy je nutno diferencovat indi­ stihuje tyto porosty jej ich odumíráním od Alp viduálně podle charakteru jednotlivých lokalit r ed . až po Finsko. Jde ovšem o to, jak se s kalamitou 1. zón. Rozsah a' způsob zásahu je třeba vždy vyrovnat diferencovaně tak, aby Šumavu nepo­ podřídit rozhodnutí orgánu ochrany přírody, stihl osud Krušných hor, Krkonoš, Jeseníků 4) doporučuje se, aby bezzásahový režim byl atd., ale hl avně : jak začít opravdu s obnovou le­ zachován minimálně na 80 % výměry 1. zón Závěry z jednání Vědecké sekce sa tam, kde smrk není stanoviš tn ě ani zonálně dodržena dopo ručení z jednání Vědec­ Rady Národního parku Sumava ve akébyla "doma", tedy jak se jinak řečeno postarat, aby sekce rady z 27. 3. 1998. Znamená to také, dvě-tři generace po nás nebyly konfrontovány dnech 10. a 11. 12. 1998 aby bylo při asanaci naprosto vyloučeno pou­ se stejným problémem - totiž s rozpadem lesa. žití chemických přípravků, Jednou z cest se zdá být konečně ustavení "Ra­ Předmětem jednání byla otázka strategie 5) při státních hranicích a nebo hranicích s ji­ dy Národ ního parku Šumava", z jejíchž závěrů obrany proti lýkožroutu smrkovému v 1. zó­ nými tuzemskými vlastníky lesa je třeba vytvo­ zře telně pros vítá věd omí nutně diferencovaného nách ochrany přírody. Podkladem k tomuto řit dostatečné pufrační zóny. postupu. Je nesporné, že na osudech našich lesů rozhodování byla vstupní informace ředitele se významně podepsal povšechný úpadek naše­ Správy NP a CHKO Šumava ing. Ivana Žláb­ Radomír Mrkva, Ivan Žlábek ho lesnictví, který pronikl až do vysokoškol­ ka o širších souvislostech, které vyvolává vý­ ských lesnických kruhů . Naše lesnictví bylo tak skyt a tlumení tohoto kůrovce v NP Šumava. Prof. ing. Radomír Mrkva, CSc. - v zasl. předse­ říkajíc torpédováno zejména dvěma fatálními Další informace poskytl ing. Vladimír Zatlou­ da vědecké sekce Rady NP zásahy: Prvním bylo tzv. zli dovění myslivosti kal, který shromáždil obsáhlý analytický mate­ ing. Ivan Žlábek - řed itel Správy NP Šumava pod záminkou jejího "odfeuda lizování". V praxi riál o současném stavu 1. zón, intenzitě jejich to dopadlo tak, že se dočkaly nové renesance napadení a výsledcích monitoringu. Jejich převážně už symbolické myslivostní rituály, ji­ ohrožení bylo klasifikováno stupni O (stabili­ miž si své beznadějné outsiderství kompenzo­ Tři generace lesa. Co čeká tu nejmladší? Foto zovaný stav) až po stupeň 4 (nezvratný rozpad vali myslivostní kozli-zahradníci. Jejich zájmy Lubomír Zeli"ka porostu). Dále bylo konstatováno, že těžba ků­ rovcových stromů v NP má v 2. zónách ochra­ ny přírody v NP Šumava klesající trend. V ro­ ce 1996 - 177 tisíc m 3, v roce / 997 - 94 tisíc m3, v roce 1998 - 58 tisíc mJ. V diskusi vystoupilo 18 účastníků, kte ří se vy­ jádřili k problému a v zásadě se me1i rozhod­ nout, zda doporučují: a) v 1. zóně proti kůrovci nezasahovat, b) postupovat diferencovaně a zasáhnout v ně­

kterých vybraných 1. zónách,

c) zasahovat ve všech 1. zónách.

Po obsáhlé diskusi se pro nezasahování vyslo­

vilo šest účastníků. Pro diferencovaný přístup

a intervenci v neKterých vytipovaných 1. zó­

nách se vyslovilo deset delegátů, pro razant­

nější zásah dva členové jednání.

Všeobecná je shoda v tom, že by bylo žádoucí

kalamitní působení lýkožrouta smrkového eli­

minovat, a to hlavně proto, že jeho působení,

jakož i snaha ho utlumit mají za následek

v nižších polohách mj. značné oddálení změny

druhové skladby dřevin a nastolení přírodního

stavu lesa. V současné době po větrné kalami­

tě v listopadu 1998 je jedinečná příležitost ků­

rovcovou kalamitu výrazným způsobem ome­

zit. Proto zasedání v prvé řadě doporučuje

Na sklonku

loňského

roku se ve Vimperku jednání Vědecké sekce Rady NP Šumava, které se zabývalo přede­ vším analýzou vývoje zdravotního stavu lesů, pokračující kůrovcovou kalamitou na území NP Šumava a otázkami dalšího postupu v ků­ rovcem napadených prvních zónách ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že se probl emati­ kou kůrovce na stránkách Veroniky pravidel­ ně zabýváme (viz Ve ronica 1/97 str. 1 - 16, 4/97 str. 22 - 27) přinášíme Vám závěry z to­ hoto zasedání a dva komentáře , které na ně re­ agují. usku tečnilo rozšířené

~'U5[r(jOO~~

JAK DÁL S KŮROVCEM

23

přetrvávají v stále ještě povážlivém přezvěření našich lesů, jež je jednou z hlavních překážek jejich přirozené i umělé obrody. Druhý zásah bylo sice zamlčované a různě kamuflované na­ zírání lesa jako zdroje suroviny, ač již od druhé světové války bylo zřejmé, že jeho funkce se

musí transformovat na nazírání ekologizující, tedy multifunkční s primární rolí lesa jako hlav­ ního půdoochranného vegetačního krytu. Poslu­ chač lesního inženýrství se sice mnohé v tom smyslu během studia dozvěděl, ale stačily tři měsíce v tzv. "provozní praxi", aby mu to jeho nadřízené panstvo drancovatelů. lesa navždy vy­ hnalo z hlavy. S tímto dědictvím se budou vyrovnávat genera­ ce... Stane-Ii se dění kolem "Šumavy" proslu­ lým "bodem obratu", jak tomu nasvědčují přija­ té závěry kompetentní komise, měli bychom konečně důvod oddechnout si také v tomto kon­ textu. Netřeba pochybovat, že by to bylo v zá­ jmu nás všech. Alternativou totiž není sice nic mystického, ale nesporně apokalyptického - to­ tiž "rozhněvaná příroda" a její nepřehlédnutelné důsledky: katastrofální povodně, laviny nevída­ ných rozměrů a na jejich konci - lidské oběti. Dalibor Povplný

Vyjádření

k závěrům sekce NP Sumava

vědecké

Uvnitř národních parků existovaly v okamžiku jejich zřízení četné rezervace a další chráněná území. Tato forma ochrany území je však v parcích nahrazena tzv. zonací. První zóna je vytvořena jako čistě přírodní, druhá zóna - ob­ last, kde se cílenými zásahy (nikoliv "hospoda­ řením") urychlují přírodní procesy směřující k přírodním ekosystémům a zóna třetí, která slouží pro potřeby turistiky, rekreace a pozná­ vání.

Již při letmém srovnání je vidět, že u našich ná­

rodních parků je zjevná nevyrovnanost v pojetí

prvních zón. Pro srovnání. Šumava má 135 sa­

mostatných částí první zóny, Krkonoše 13

a Podyjí I . Zejména ostrůvkovitost této zóny

v NP Šumava je bezprecedentní. Také pokud

jde o rozlohu první zóny: 13 %, 12 % resp.

34 % je zřejmé, že je zde zjevný rozpor. První

zóna Krkonoš a Šumavy připomíná spíše první

zóny CHKO než NP. Naše CHKO mají první

zónu tvořící 3,2 až 27 %, v průměru 12,5 %.

Národní parky ve střední Evropě pak mají prv­

ní zónu od 40 do 85 %, v průměru 52,4 %. Je

mimo diskusi, že každý NP je originálem a je

třeba k jeho managementu i zonaci přistupovat

individuálně, ale pouze zonace NP Podyjí při­

pomíná skutečně zonaci národního parku. Pro

srovnání uvádím situaci v několika náhodně

vybraných NP v okolních státech střední Evro­

py (viz tab.) .

Počátky kůrovcové kalamity v NP Sumava sahají do polomů v minulém století, jejichž holiny byly znovu osázeny v podstatě hospodářsky pěstěnými smrčinami, přičemž importovaný materiál smr­ ku pocházel z růwých oblastí. Foto šumavského lesa K. O. Hrubý

lesní typologie a stavu lesa. Přitom z článku M.

Ochrana přírody a management

v povodí Vydry a Křemelné (NP Šumava) vy­

plývá celkem jednoznačně, že z hlediska vod­

ních a mokřadních ekosystémů měla být zona­

ce udělána zcela jinak.

Pokud jde o moje osobní stanovisko k pěti bo­

dům (doporučením) Vědecké sekce Rady NPŠ

ze dne ll. 12. 1998 - tak toto se různí podle

jednotlivých bodů.

Čihaře (1997)

Bod I. Souhlasím s tím, že je systémově správ­

né, aby se v prvních zónách systémově zacho­

val bezzásahový režim . Musí však být nově vy­

tyčena zonace.

Bod 2. Nesouhlasím s výjimečným kácením

a nedoporučuji sanaci napadených stromů, pro­

tože tato místa jsou tak daleko od hospodář­

ských lesů, že je nemohou kůrovcem ohrožo­

vat. Širší zájem ochrany přírody představuje

"ponechání přirozenému vývoji bez ovlivňová­

ní člověkem".

Bod 3. Stejně jako u předchozího bodu zásadně nesouhlasím se zásahy, odporují všemu, co je známo o prvních zónách. Bod 4. Nesouhlasím. Bezzásahový režim musí být zachován absolutně všude v prvních zónách 'a v 80 % druhé zóny, protože jak vyplývá z předchozího - druhá zóna je de facto první zóna. Bod 5. Souhlasím s jednou výjimkou: pokud na druhé straně hranice je první zóna Bavorského NP není třeba dělat pufrační zónu. Na závěr bych chtěl uvést - dívat se na národní park pouze jako na les je chyba. Lýkožrout je stejně hodnotným organizmem z hlediska bio­ diverzity jako smrk. Park nebyl zřízen pro ochranu a moudré využívání lesních porostů, ale pro ochranu přírodních procesů. Stejně by bylo nevhodné likvidovat čápa bílého, protože žere chráněnou, kriticky ohroženou ropuchu krátkonohou. Mojmír Vlašín

Tab. 1. Evropské národníparky Název národního parku

Bayerischer Wald Bialowieski Ka1kalpen

Stát

Rok založení

Rozloha NP (ha)

Rozloha Kategorie ochranného dle pásma lUCN (ha)

Počet

částí

I. zóny

Německo

1970

24. 250

nepatrná

II.

40

I

Polsko

1921

10.502

O

II.

45

I

Rakousko

1997

16.500

?

lL

82

I

II.

85

I

II.

67

I

II.

66

I

II.

67

7

II.

13

135

II.

12

\3

II.

34

I

Donau - Auen 1997 9.300 Rakousko O Proč se o tom zmiňuji - vědecká rada jedná o prvních zónách a jejich managementu, ale ne­ Berchtesgaden Německo 1978 21.000 O vyřešila důležitou předběžnou otázku - a to je, že první zóny jsou naprosto chybně vy tyčeny. Triglav Slovinsko 1961 83.807 O V informačním materiálu Národní park, chrá­ Tatranský NP Slovensko 1948 74.111 36.574 něná krajinná oblast Suma va, kterou vydala správa tohoto území v roce 1994 se praví: Šumavský NP ČR 1991 69.030 O " ... první zóna: Zahrnuje nejcennější a nejstabil­ Krkonošský NP nější území, které je ponecháno přirozenému ČR 1963 36.300 18.400 vývoji bez ovlivňování člověkem." První zóna ČR 1991 6.260 Podyjí 3.000 však byla fakticky vyčleněna pouze na základě

24

Podíl I. zóny z celkové rozlohy NP(%)

JAK DÁL S KÚROVCEM _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!srr'\!oo1lfI
Zajímavosti z přírody

Mokřady Hradišťského

příkopu

IX.

Ramella Babice I. a II., Uhliska a Blata Popisovaná ramena se nacházejí na pravém bře­ hu řeky Moravy v okrese Uherské Hradiště. První tři na katastru obce Babice, čtvrté na ka­ tastru obce Huštěnovice. Všechna vznikla ve třicátých letech tohoto století oddělením mean­ drů řeky při napřímení jejího koryta. Rameno Babice I. je podkovovitého tvaru o vý­ měře 9 ha. Na obou jeho koncích jsou vytvoře­ ny písčité mělčiny, postupně zarůstající mok­ řadní vegetací. Prostředí ramene je dotvořeno starými padlými stromy a ponořenými kořeny břehového porostu. Rameno je napájeno malým přepadem z blízkého Baťova plavebního kanálu. Břehová linie je stíněna stromy s převahou vrby bílé (Salix alba) a topolů černých a bílých (Po­ pulus nigra a alba). V keřovém porostu roste javor jasanolistý (Acer negundo) a bez černý (Sambueus nigra), po kterých se pne chmel obecný (Humulus lupulus) a maliník (Rubus idaeus). V pobřežní zóně roste ojediněle orobi­ nec širolistý (Typha latifolia) a kosatec žlutý (Iris pseudaeorus). Vodn í vegetaci tvoří nehoj­ né výskyty lakušníku okrouhlého (Batraehium cireinatum), růžkatce ponořeného (Ceratophyl­ lum demersum), stolístek klasnatý (Myriophyl­ lum spieatum) a rdest kadeřavý (Potamogeton erispus). Z živočichů byli zjištěni skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo) a kuňka obecná (Bombina bombina), užovka obojková (Natrix natrix), škeble rybniční (Ano­ donta eygnea), velevrub malířský (Unio pieto­ rum) a velevrub nadmutý (Unio tumidus). Za­ znamenáno bylo i 13 druhů ryb. Z vodního ptactva zde hnízdí lyska černá (Fuliea atra) a kachna divoká (Anas platyrhynehos). Na pod­ zim roku 1998 byly zjištěny ohryzy provedené bobrem.

Rameno Babice ll. se nachází přibližně 200 m od ramene Babice I. Má výměru 3 ha, je protáhlého tvaru s řídkým břehovým porostem tvořeným vrbou bílou (Salix alba), jasanem zte­ pilým (Fraxinus excelsior) a topolem černým (Populus nigra), ojediněle i lípou srdčitou (Tilia eordata). Keřové patro tvoří převážně bez černý (Sambueus nigra) a javor jasanolistý (Acer ne­ gundo). V pobřežní zóně byl zjištěn pouze oje­ dinělý výskyt kosatce žlutého (Iris pseudaco­ rus) a šťovíku koňského (Rumex hydrollapathum), na obnažených písčitých ná­ plavech pak šáchor hnědý (Cyperus fuseus), rozrazil štítkovitý (Veronica scutel/ata), ožanka čpavá (Theucrium seordium). Z živočichů pak byla zjištěna škeble rybničná (Anodonta cygnea), obojživelníci čolek obecný (Triturus vulgaris), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), plazi užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka obecná (La­ certa agilis). Rybí společenstvo je tvořeno I I běžnými druhy. Rameno Uhliska, které leží přibližně 1 km 1JV obce Babice, patří s výměrou 13 ha k největším na Uherskohradi šťsku. Původní rameno bylo zvětšeno těžbou š těrkopísku. Mimo písčité plá­ že je lemováno stromy. Do ramene ústí nedale­ ký pramen studánky ze severní strany. Vzhle­ dem k čistotě vody je využíváno rekreačně, v okolí se nachází i řada rekreačních chat. Bře­ hový porost je tvořen vrbou bílou (Salix alba), topolem černým (Populus nigra), olší lepkavou (Alnus glutinosa). Stromové i keřové patro je pak v blízkosti chat doplněno o nepůvodní dru­ hy dřevin. V pobřežní zóně roste rákos obecný (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), orobinec širolistý (Typha latifolia), kosatec žlutý (Iris pseudaeo­ rus). Z vodních rostlin byl zjištěn rdest vzplýva­ vý (Potamogeton natans) a uměle vysazený lek­ nín bílý (Nymphaea alba). Z živočichů byli zjištěni mlži škeble rybniční (Anodonta eyg­ nea), vele vrub nadmutý (Unio tumidus) a nepů­ vodní slávička mnohotvárná (Dreissena poly­ jižně

morpha). Obojživelníci jsou zastoupeni ropu­ chou obecnou (Bufo bufo), ropuchou zelenou (Bufo viridis) a skokanem zeleným (Rana kl. es­ eulenta). Z plazů byla zj i š těna užovka obojková (Natrix natrix). Rybí obsádku tvoří nejméně 10 zaznamenaných druhů, z nichž nejzajímavější je ježdík obecný (Gymnoeephalus aeerina). I přes poměrně intenzivní rekreační využití zde vy­ hnízdily opakovaně pár labutí velkých (Cygnus olor), lyska černá (Fuliea atra) a kachna divoká (Anas platyrhynehos). Ve vysokém kolmém břehu nepravidelně hnízdí i několik párů břehulí říčních (Riparia riparia). Rameno Blata je nejmenší z popisovaných ra­ men. Má výměru I ha. Rameno je zastíněno břehovým porostem tvořeným převážně vrbou bílou (Salix alba) a topolem černým (Populus nigra). V pobřežní zóně roste rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širolistý (Typ­ ha latifolia) i úzkolistý (T. angustifolia), ostřice řízná (Carex gracilis), ostřice puchýřkatá (Ca­ rex vesiearia), kosatec žlutý (Iris pseudaeorus). Vodní vegetaci tvoří okřehek menší (Lemna mi­ nor), vodaňka žabí (Hydroehorus morsus ranae) a růžkatec ponořený (Ceratophyl/um de­ mersum). Z živočichů byla zjištěna škeble ryb­ niční (Anodonta cygnea), dvanáct druhů ryb, ro­ pucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea). Z vodních ptáků byla pozoro­ vána pouze kachna divoká (Anas platyrhyn­ chos).

Jaroslav Hrabec Padlé stromy lIa rameni Babice J. s větvemi ohryzanými bobrem. Foto Jaroslav Hrabec

~-U3rr:qoo1lfKB~

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

2S

Užovka stromová patří k hezčím hadům.

našim nejvzácnějším a také nej­ Na Moravě byla až do sedmde­ sátých let považována za vymizelou. Nálezy z Podyjí a v Bílých Karpatech v osmdesátých a devadesátých letech je patrně možno hodnotit jako pozůstatky dříve souvislejšího rozšíření. Lokalitou, kde byla užovka stromová opakova­ ně zjištěna, je území brněnské aglomerace. Je doloženo, že se na území města Brna užovka stromová vyskytovala i dříve a patrně se jedna­ lo o jakousi okrajovou výspu původního rozší­ Užovka

ření.

Užovka stromová se vyskytuje na teplých sta­ novištích charakteru lesostepi - křovinami po­ rostlé stráně, zpustlé sady, opuštěné kamenolo­ my, okraje pastvin a pod. Součástí stanoviště jsou vždy roztroušeně rostoucí dřeviny a vhod­ né úkrytové možnosti (skalní štěrbiny, dutiny pod kameny a kládami, vykotlané kmeny, skládky dřev, zídky apod). Otevřené krajině se vyhýbá. Pro existenci populace je nezbytné i vhodné místo ke kladení vajec. Původně byly k tomuto účelu využívány především stromové dutiriy vyplněné trouchem, v současné době jsou jako líh niště vajíček často vyhledávány ku­ py tlejícího materiálu (např. hnojiště, kompo­ sty). Důležitou součástí biotopu je i vhodné zi­ moviště. Někdy tak bývají využívána i místa, kde jsou v letním období kladena vaj íčka, jindy zimují ve starých sklepích, skalních štěrbi n ách apod. Naše populace jsou nejčastěji postihovány změ­ nami biotop ů, např. rekultivací za pomoci těžké mechanizace, odstraňováním skládaných zídek a jiných vhodných úkrytů, nedostatkem líhnišť (absence dutin s trouchem) nebo jejich likvidací v nevhodnou dobu (rozvážení hnoje, pře vrstvo­

vání kompostu v době inkubace vajec). Také vhodné zimoviště je pro přežití užovek velmi důležité. Rozebíráním hromad vyvrácených pa­ řezů, překládáním nebo rozvážením kompostu v zimě, kácením dutých polovyhnilých stromů a pod. ztrácejí užovky možnost přez imování. Ochrana populací spočívá v důsledné oc hraně biotopu i všech jeho součástí (líhniště" úkryty, zimov iště). V Poohří, ve známé lokali tě v Če­ chách byla pro užovky stromové s úspěš ným výsledkem budována umělá zimoviště a líhniš­ tě. Jako druh, který se u nás vyskytuje na okraji svého areálu, může být užovka stromová posti­ žena nepříznivými výkyvy počasí toho kterého roku. Jakékoli v údaje o této užovce či doklady jako jsou vlečky (svlečené kůže) , fotografie a člán­ ky (zejména v regionu Mikulovska a Břeclav­ ska) velmi zajímají autora tohoto článku.

Škodám; které mohou způsobit ptáci lla čer­ stvých výsadbách stromků v krajině, se dá čás­ tečně předejít mj. instalací "berliček" podél vý­ sadeb. Foto autor

Mojoúr Vlašín pevnost větve je nějakým způsobem narušena (klimatickými podmínkami, poraněním, vývo­ jovým procesem). Tak už víme, o jaký problém se jedná. Teď jen Již vidím krví podlité oči zapřisáhlých ochránců zjistit, co s tím maj í společného dravci. Takže přírody po přečtení úvodního titulku. Ale neboj­ konkrétní příklad: te se. Tento příspěvek nebude o žádných krve­ Pozdě na podzim 1998 byla na Lounsku vysáze­ lačných myslivcích. Bude o dravcÍ,ch. A bude na jednořadá alej podél polní cesty v délce cca o jedné zkušenosti. Totiž o tom, že tito maso­

850 m. Jednalo se o rozlehlý lán rozdělený právě žravci mohou být svým způsobem stejně škodli­

a pouze danou cestou bez doprovodných dřevin. ví jako srnci či zajíci.

Jako sadební materiál bylo použito 3 - 4 m vyso­ Po zmateném úvodu tedy k věci. Jedná se kých odrostků lípy velkolisté. Stromy byly ukot­ o škody, které mohou pů obit ptáci na čerstvých veny na cca 2 m vysoké kůly a kmeny obaleny výsadbách stromků v krajině . Tyto škody se drátěným pletivem proti poškození zvěří. Potud projevují zlomy větviček a hlavně ulomením je vše v pořádku. Ale přišla zima. A do kraje terminálu. Aby k takové škodě došlo, musí být přiletě l a káňata. Při znalosti jejich života a pře­ s p lněna jedna základní podmínka - pták musí

devším záliby sedat si na vyvýšené body nad te­ usednout na větev, která neunese jeho hmot­

rénem (sloupy, kůly, krtince a vršky stromů) se nost. To 7namen:í. 7l' je pták pfíli~ lční' . neho nelze divit tomu, co následovalo. Milý dravec letěl nad jednotvárným promrzlým polem a na­ jednou uviděl řadu stromků. Nádherné pozoro­ vatelny, jen sr vybrat! A tak si pták chce used­ nout na jeden stromek - samozřejmě co nejvýš. Ale zrada - ten proutek ho neudrží a praská, jako kdyby byl ze skla. Ten výraz "ze skla" je možno brát doslova, neboť při silnějších mrazech je pře­ mrzlé dřevo opravdu velice křehké. A to je celý příběh škodících dravců. Omlou­ vám se káňatům, viděl jsem na těch vrŠCÍch se­ dět i jiné ptáky (hlavně poštolky), ale když káně je největší a nejtěžší. A jaké z toho plyne pou­ čení? Dávejte víc pozor na to, co děláte a kde to děláte. V tomto případě by možná pomohla in­ stalace několika "berliček" podél výsadeb. Ber­ ličky by ale musely být pravděpodobně vyšší (alespoň 2 m). Také je otázkou, zda by nepo­ mohlo vysadit stromy na jaře, aby měly celou sezónu na adaptaci a zesílení (tento problém se ale váže na další okolnosti). A ještě jedno poučení - příroda je mnohotvárná a člověk tvor učenlivý. Tak se poučte i z cizích (v tomto případě mých) chyb.

Skůdci

dravci

I

Darek Lacina

První doložený nález užovky stromové z Ná­ rodm11O parku Podyjí. Foto Mojmír Vlašín

26

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V
Diskuse

a údržbu stokové sítě, zamezení úniků surových odpadních vod a přítoku balastních vod, od pro­ jektantů a pracovníků výzkumu změny v kon­ cepci uspořádání mechanického stupně č i štění. To vše není problematika vegetačních čistíren, to je zcela samostatný technický problém. Nut­ no hledat chyby tam, kde jsou. Nedostatky při koncepčním řešení vegetač­ ních kořenových či s tíren můžeme rozděli t do těchto bodů:

Poznámky k referátu J. Žáka ve Veronice č. 1/1999 V současné době je na území České republiky v provozu, resp. se připravuje kolem sta vege­ tačních kořenových čistíren (VKČ), mnohé jsou již několik let využívané a máme proto k dispo­ zici řadu zkušenosti s jejich provozem. Před­ nosti, nedostatky a možnosti použití tohoto způ­ sobu čištění jsou známé a mnohokrát publikované. Průzkum VKČ uskutečnili pra­ covníci VÚV Praha a Brno, České inspekce ži­ votního prostředí a provozovatelé VKC v rámci zkušebních provozů. Množství údajů jsme zís­ kali z vlastních šetření, využívají se rovněž za­ hraniční zkušenosti téměř ze všech evropských států, kde jsou tato zařízení běžně používána. Vyhodnocení těchto poznatků a jejich zobecně­ ní umožňuje nejen odhalit slabá mista a defino­ vat nedostatky, ale i navrhnout možnosti další­ ho vývoje. Podrobnosti ze současného vývoje jsou uvedené ve sborníku ze semináře Nové po­ matky z řešení vegetačních kořenových čistíren, který se uskutečnil v červnu 1998 na FA ST VUT Brno. Vegetační čistírny chápeme jako jeden z mnoha způsobů čištění odpadních vod, doporučuj eme je po pečlivém vyhodnocení tam, kde jsou pro tyto způsoby čištění příznivé podmínky, ve kte­ rých se mohou uplatnit jejich přednosti. Není zájem preferovat určitý způsob čištění; překva­ pující je tvrzení, že argumentem pro navrhování VKČ je jejich využití na netěsných stokových sítích. VKČ na rozdíl od většiny umělých způ­ sobů čištění, které se navrhují a zkoumají mno­ ho desítek let, jsou způsobem čištěn í relativně mladým. Doposud u nás, ale také v zahraničí, převažují jednoduché VKČ s horizontálním podpovrcho­ vým průtokem, vhodné především pro menší obce do 500 EO, ostatní uspořádání , zvyšující jejich účinnost a kapacitu, nenalezly doposud širší uplatnění. Při studiu projektové dokumen­ tace a průzkumem rozestavěných a dokonče­ ných v egetačn ích čistíren jsme zjistili řadu drobných konstrukčních a technologických ne­ dostatků, opomenutí, ale i závad, které narušují plynulý provoz vegetační čistírny. K závažným problémům, rozhodujícím o vý­ sledném čisticím úči nku VKČ, patří nekvalitní, neudržované stokové sítě, konstrukčně nevhod­ né až nefunkční dešťové o ddělo v ače a řada běž­ ně používaných zařízení mechanického čištění. Požadavek kvalitní a udržované stokové s ítě je přitom prioritní. Zjistili jsme, že typové velko­ objemové septiky jsou nefunkční a neodkalitel­ né, dešťové oddělovače způsobují neřízený pří­ tok dešťových vod do sept i ků i vyplavování kalů do filtračního pole a typové lapáky písku nejsou vhodné pro malé čistírny s velmi kolísa­ jícím přítokem odpadních vod. Rovněž usazo­ vací nádrže potřebují určité úpravy. Lapáky tu­ ků totiž větši nou chybí. Výsledky našich šetření ukazují, že jeden z klíčových problémů je právě zde. Od vodohospodářské inspekce očekáváme pomoc a důrazná správní opatření na opravy

~"15rr'\lDIluD
- Při návrhu vhodné koncepce řešení čistírny ve většině případů chybí rozbor, zpracovaná alter­ nativní řešen í a kvalitně provedená rozhodovací analýza, která určí optimální způsob a technolo­ gii čištění, - některé VKČ se navrhují v nevhodných míst­ ních podminkách, k č i štění organicky vysoce znečištěných odpadních vod, v klimaticky ne­ příznivých podminkách apod., - návrh VKČ nedostatečně respektuje uspořádá­ ní stokové sítě, její stav, - podceňuje se návrh kvalitního oddě l ení dešťo­ vých vod a konstrukce i uspořádání spolehlivě a za všech okolností fungujícího mechanického stupně čištění,

- ve většině případů se navrhuje stereotypní ře­ šení, tj. jednoduchá VKČ s horizontálním prou­ děním , postrádáme alternativní řešení s kaská­ dovým uspořádáním, příp. kombinace VKČ s vertikálním prouděním, - nedostatečně bývá propracována kombinace VKČ s jinými způsoby čištění, zejména s aerob­ ními biologickými nádržemi, závlahou, dočišťo­ vacími nádržemi zejména v oblastech vodních zdrojů apod., - plochu filtračních polí nutno vypočís t v závis­ losti na látkovém a hydraulickém zatížení, kli­ matických poměrech, technickém uspořádání VKČ, vegetaci, složení filtračního prostředí apod.; kritéria VÚV a Evropských směrnic mají orientační charakter. Problémy s uspořádáním a provozem VKC. K hlavním nedos tatků m patří: - Malá hloubka filtrač ní ho pole, vyskytují se případy návrhu hloubky 0,5 ITl, což může vést v tuhých zimách k úplnému promrznutí filtrač­ ního lože, - většina projektů nemá hydraulický výpočet porézního filtračníh o prostředí, stanovení prů­ běh u hladiny, určen í hydraulického zatížení, ro v noměrnos ti proudění, rozdělování vody po celé šířce filtračn ího pole apod., - neznalost mechanických vlastností fi ltračního materiálu, zej ména jeho nasákavosti a mrazu­ vzdornosti, vede k používání nevhodných fi lt­

a přesné stanovení čisticích procesů ve filtrač­ ním prostředí. Z vodohospodářsko-technických problémů se j$!dná především o dokončení vý­ zkumu průběhu ucpávání porézního filtračního prostředí, výzkum kaskád různých typů a uspo­ řádání VKČ, odzkoušení objektů, zimní provoz, automatizaci provozu apod. Je zcela nezbytné změnít způsob sledování čis­ ticího účinku ve vegetač n ích čistírnách. Při hodnocení čisticího procesu na vegetační čistír­ ně se odebírají nejčastěji jednodenní slévané vzorky, jak to vyžadují příslušné směrnice . Vzhledem k několikadennímu zdržení odpadní vody v jednotlivých filtračních polích, jsou tak­ to získané výsledky pouze informativní, protože se sleduje složení jiné vody na přítoku a zcela jiné vody na výtoku. Je tedy obtížné definovat konkrétní a přesné závěry . Tuto skutečnost by měl a vzít v úvahu i vodohospodářská inspekce a změnit metodiku odběru vzorků a hodnocení. K praktickému použití jsou omezeně použitelné průměrné hodnoty získané z mnoha šetření. Z výše uvedeného stručného výčtu vyplývá, že nedostatky a závady jsou známé a je nutno je řešit. Nedostatky způsobené stokovou sítí, de­ šťovými oddělovači a mechanickým stupněm čištění nejsou nedostatky VKČ. Většina závad VKČ uváděných Žákem (1999) jsou známé a buď se řeší, nebo jsou již vyřešené. Nedostat­ ky v návrhu a provozu VKČ jsou způsobeny ne­ dQstatečnými znalostmi problematiky, podceně­ ním náročnosti tohoto způsobu čištění, nekritickým přejímáním zahraničních zkušenos­ tí, nedostatečným a zejména nekvalitním prů­ zkumem apod. Je správné na nedostatky pouka­ zovat a povinností je jejich odstranění. To je základní cesta pokroku, která vede k zařízením druhé generace. Spolupráce s orgány inspekce na zlepšení funkce VKČ je potřebná. Náročnější uspořádání vegetačních čistíren dru ­ hé generace musí řešit vodohospodáři v úzké spolupráci s biology a chemiky - technology. Nedos tatečně vyřešené otázky je třeba sledovat výzkumn ě, zde by mohli pracovníci vodohospo­ dářské inspekce velmi napomoci k získání gran­ tů nebo prostředků, které by umožnily vyřešit bílá místa (řada problémů dá se vyřešit podrob­ ným výzkumem, na který se nedaří získat fi­ nančn í prostředky a navrhované granty a pro­ jekty navrhované s Vúv Brno nejsou z různých důvodů akceptovány). Zařízení druhé generace splňuje veškeré poža­ davky kladené na kvalitní a bezporuchový chod čistírny při zachování všech předností přírod­ ních způsobů č i štění.

račnich materiálů,

- neřešen í problematiky zanesení filtračního lo­ že suspendovanými látkami v přitékající odpad­ ní vodě , způsoben é nekvalitním mechan ickým čiště ním odpadních vod, - nedořešení způ sobu odstranění amoniaku z či štěné odpad ní vody (tento problém je řeši ­ telný kaskádovitým us pořádáním a impulsním pl něním a prázdněním části fil tračního pole, kombinací s aerobními biologickými nádržemi apod.), - vegetač n í kořen ové čistírny musí mít pečlivě zpracovaný a dodržovaný man i pulačn í a pro­ vozní řád s podrobným popisem technologie provozu. Výzkum a vývoj různých vegetačních zp ů sobů čištění odpadních vod není ani zdaleka ukon­ čen . V nejbližší době je nutné se zaměřit na vý­ zkum vlivu rostlin na bakteriální oživení filtrač­ ního prostředí, obohacování filtračn í ho prostředí kyslíkem, odběr živin rostlinami

J an Sálek Prof. I ng. Jan Sálek, CSc. - Ústav vodního hos­ krajiny FAST VUT, Brno

podářství

Literatura (1) KŘIŽ, P. et al (1995): Sledování a hodnoce­

ní ú či nnosti kořenových VÚV, Brno, 73 s.

čistíren

odpadních vod,

(2) plsAŘovÁ, M. - FUCHS, P. (1995): Sle­ dování a hodnocení vegetačních čistíren, 47 s. (3) ŠÁLEK, J. (1995): Přírodní způsoby čištění odpad ních vod. VUT Brno. I 15 s. (4) ŽÁK, J. (1999): Kořenové čistírny odpadních vod - tentokrát z pohledu orgánů státní správy ve vodním hospodářství, Veronica, 1, s. 23

DISKUSE

27

Kořenové čistírny

odpadních vod ­

fakta o provozní účinnosti Veronica č. 1/99 uveřejnila článek o kořeno­ vých čistírnách z pohledu státní správy ve vod­ ním hospodářství, napsaný panem Ing. Josefem Žákem, který obsahuje obecně formulované vý­ hrady vůči kořenovým ČOV. V článku zcela chybí výsledky dlouhodobého sledování čistící­ ho účinku kořenových čistíren odpadních vod. Nicméně obsah článku prezentuje principiální náhled většiny pracovníků orgánů státní správy na kořenové čistírny. Autor hodnotí kořenové čistirny podle velikosti plochy filtračního pole na I EO (ekvivalentního obyvatele) a přejímá závěry z článku Ing. Petra Fuchse a Ing. Miro­ slavy Písařové (VÚV Praha), který uveřejnil ča­ sopis SOV AK v čísle 9 z roku 1996. Pracovníci VÚV Praha ve svém článku v rozporu se sku­ tečností konstatují, že pro zaručený účinek čisti­ cího efektu 80 % pro BSKsje nutná minimální plocha kořenového filtračního pole 7,1 m2 na I EO. Tvrzení článku Fuchse a Písařové vyvrací výsledky dlouhodobého sledování K ČOV např. v Osové Bítýšce, Rudíkově, Hostětíně a na dal­ ších K ČOV. Určení plochy filtračního pole je rozhodovací proces vycházející z rozboru slože­ ní odpadní vody a související i s dalšími návr­ hovými parametry čistírny. Posuzovat kvalitu kořenové ČOV podle velikosti plochy filtrační­ ho pole, připadající na I EO je výrazem sche­ matického přístupu laika, který toho o kořeno­ vých ČOV moc neví. Pokud se týká K ČOV Rudíkov, kde p. J. Žák uvádí, že tato ČOV pro­ kazatelně zhoršuje kvalitu odtoku vody oproti přítoku na čistírnu, je třeba říci, že kontrola ze strany ČIŽP byla prováděna v době, kdy tato K ČOV ještě nebyla ani uvedena do zkušebního provozu. Kořenová ČOV Rudíkova Osová Bí­ týška nebyly realizovány v rozsahu podle pro­ jektu, protože chyběly a dodnes chybí finanční prostředky na jejich dokončení. U kořenové ČOV Osová Bítýška byla inspekcí ČIŽP nega­ tivně hodnocena funkce dešťové zdrže (která principiálně s účinností K ČOV nesouvisí). Pře­ kročení množství vody přitékající na ČOV bylo zapříčiněno špatným připojením dvou větví "kanalizace" na hlavní přivaděč. Tyto tzv. "vět­ ve kanalizace" byly zatrubněnými vodotečemi. Obě závady byly po jejich zjištění neprodleně odstraněny. Pracovníci ČIŽP prováděli kontrolu naměřených hodnot podle provozního deníku ČOV, kde byly zapsány i hodnoty z období špatného napojení kanalizace na přivaděč. Po­ dotýkám, že vše se odehrálo v období zkušební­ ho provozu ČOV. Jedinou K ČOV, která nemá očekávané výsledky, je K ČOV Němčičky. Zde se na její funkční způsobilosti podepsaly dva nepříznivé faktory: I) Nadměrné zatěžování ČOV vysokou koncent­ rací znečištění vody v období vinařské sezony. 2) Vysoký obsah síranů ve vodě. Kořenová tov Osová Bítýška, nadm. výška 500 m, plocha připadající 'Ul 1 EO je 3,46 m 2. V provozu jsou dvěfiltrační pole. Třetífiltrač­ ní pole nebylo pro nedostatek financí realizo­ váno. K tov byla uvedena do zkušebního pro­ vozu 1. 12. 1993. Výsledky účinnosti K COV v období od prosince 1993 do prosince 1997 (do vyhodnoceného souboru je zahrnuto 34 slévaných vzorků odpadních vod)

přítok

Ukazatel

9,21 19,1 25, 1

BSKs CHSK.:, NL Roční bilance

látkového zatížení.

Množství látkového zatížení (tlrok) odtok projektové limitní hodnoty 1,07 1,51 3,6 4,57 1,3 1,82

Průměrný průtok

2,5 lis, celkem 78 840 mJ/rok Tvrzení Josefa Žáka, že tyto čistírny mají oproti klasickým mechanicko-biologickým čistírnám problémy při odstraňování dusíku a fosforu, vy­ vrací údaje, které uvádí Ing. Oldřich Pazdera v článku s názvem: Rozšíření a intenzifikace čistíren odpadních vod (EIA Posuzování vlivů na životní prostředí MŽP Praha, číslo 1/1999). Podle citovaného článku "limity sloučenin dusí­ ku a fosforu jsou překračovány prakticky ve všech ČOV vybudovaných před platností naří­ zení vlády ČR Č. 171/92 Sb.". Výsledky sledovaných ukazatelů dokazují, že pro docílení průměrné účinnosti 80 % čištění na BSKs není nutná plocha filtračních polí 7,1 mZ na 1 EO, jak to tvrdí autoři článku v časopise SOV AK. Vzhledem k tomu, že v kořenové COV dochází k relativně dlouhému zdržení vo­ dy při čistícím procesu, nelze funkčnost těchto COV hodnotit jinak než statistickým zpracová­ ním souboru naměřených hodnot. Hlavní přínos kořenových ČOV lze spatřovat především v tom, že čistí odpadní vody s nižší­ mi provozními náklady oproti čistírnám mecha­ nicko-biologickým, ale hlavně bez energetic­ kých vstupů. Čisticí proces má charakter biotechnologického procesu. Významnýmpřínosemje i skutečnost, že objekty kořenových COV vhodně zapadají do přírodního prostředí a vytváří v krajině mokřadní biotopy. Úspora elektrické energie je zejména ve vztahu k současným diskusím okolo strategie energeti­ ky ČR významná, protože např. úspora elektric­ ké energie pro jednu kořenovou COV pro cca 600 EO je 36 500 kWh/rok. Klasické mechanicko-biologické čistírny od­ padních vod docilují oproti kořenovým čistír­ nám vyšší účinnost v průměru o cca 5,5 % pro BSKs. Vyšší účinnost klasických mechanicko­ biologických čistíren jde především na úkor vyšších provozních nákladů, které jsou u klasic­ ké ČOV pro cca 600 EO vyšší o 150000,- Kč

Dlouhodobé výsledky sledování provozní účinnosti některých kořenových COV V období sledování provozu ČOV byly maxi­ mální limitní hodnoty na odtoku překročeny lx u ukazatele BSKs (39 mg/I), u ukazatele CHSK.:, 2x (126 a 155 mg/I) a u ukazatele NL lx (45 mgll). Překročení limitů může být zapříčiněno i chy­ bou při odběru vzorků, jejich záměnou, příp. chybou v laboratoři. V případě Osové Bítýšky byl zjištěn postupný nárůst účinnosti čistírny. Tak např. u ukazatele BSKs vzrostla účinnost čištění ze 77,3 % v roce 1994 na 88,4 % v letech 1996 až 1997, u ukaza­ tele CHSKe<se účinnost zvýšila ze 61,1 % v ro­ ce 1994 na 81,2 % v letech 1996 a 1997. Nárůst účinnosti kořenové ČOV potvrzuje původní in­ formace zahraniční literatury, že kořenové ČOV potřebují určitou dobu, než se dostaví projekto­ vaná účinnost. Pokud se týká úpravy limitů v průběhu zkušebního I2rovozu ČOV, je nutno upozornit na to, že tato COV byla první kořeno­ vou ČOV na Moravě a její parametry a limity byly stanoveny podle údajů ze zahraniční litera­ tury, kde je účinnost těchto čistíren uváděna vyšší, než ukazují naše současné zkušenosti. Hodnoty BSKs (biologická spotřeba kyslíku za 5 dnů) a CHSKe< (chemická spotřeba kyslíku) jsou ukazatele, podle nichž se posuzuje míra or­ ganického znečištění povrchových vod. NL (ne­ rozpuštěné látky) je hodnotou, která ukazuje obsah kalu ve vodě. Další dlouhodobě sledované kořenové čistírny odpadních vod (Rudíkov, Hostětín a Krátká) mají výsledky čisticího procesu srovnatelné, ne­ bo lepší než kořenová ČOV v Osové Bítýšce, která má nejdelší dobu sledování. K ČOV Rudí­ kov, která má plochu filtračních polí 3,6 m2IEO má průměrnou účinnost na BSKs 88,6 % při průměrné hodnotě na odtoku z čistírny 21,1 mg/I. Kořenová ČOV Hostětín s plochou filt­ račních polí na I EO 5 mZ má dlouhodobý prů­ měr účinnosti na BSK s 88,5 % při průměrné hodnotě BSK s na odtoku z čistírny 6,6 mg/l. Kořenová ČOV v obci Krátká (nadm. výška 700 m) má plochu filtračních polí na I EO v rozpětí 4 až 13 m Z• Kolísání je způsobeno re­ kreačním charakterem obce s rozdílným počtem obyvatel (30 až 100). Tato čistírna vykazuje průměrnou účinnost na BSK s 96 % při průměr­ né výstupní hodnotě 3,8 mgll. Všechny kořenové čistírny mají vysokou účin­ nost na odbourávání nerozpuštěných látek (NL) kolem 93 %. Oproti klasickým mechanicko-bio­ logickým čistírnám mají kořenové čistírny vyšší účinnost na odbourávání bakteriologického zne­

ročně.

Realizace kořenových ČOV je dnes účinně brz­ děna postoji pracovníků státní správy ve vod­ ním hospodářství, dotační politikou státu a ne­ gativním postojem provozovatelů vodovodů a kanalizací. V závěru je nutno zdůraznit, že kořenové ČOV nejsou typem čistírny vhodným pro všechny lo­ kality, ale jejich funkční způsobilost byla i u nás prokázána a jejich paušálni diskriminace ze strany orgánů státní správy ve vodním hos­ podářství spadajíCÍch vesměs pod ministerstvo • životního prostředí je neoprávněná. Vladimír Legát

čištění.

Ing. Vladimír Legát, VH - ateliér, Brno Přítok na ČOV

OdtokzČOV

Ukazatel Jednotka

BSKs CHSK cr NL

mg/I mg/I mg/I

průměr

max.

min.

88,1 200,0 201,7

258 560 816

17 55 24

dosažený průměr

14,5 40,9 14,1

projektované limity průměr max. 16,7 30 50 100 20 35

Účinnost

% 83,5 79,6 93,0

28 DISKUSE __________________________________________________ \\ij9!i''\! v ti oo1)fkeťl

Ekologická poradna

voda a konstrukce okna by trpěl a. Na vnější

straně tlustého rámu má být leda ochrana proti

vodě z deště č i tajícího ledu, ale těsně ní už ne.

U oken, která mají dvě křídla, nezapome ňte na

utěsnění škvíry mezi jedním a druhým křídlem.

Problematické je utěsnění přechodu mezi sty­

kem křídel a zárubní, ale drobná netěsnost na­

hoře či dole se dá prominou t - je to konečně

jen bod, a ne dlouhá spára s velkým úhrnným

průřezem.

Často bývá potřeba po instalování těsnění opra­

Okna jsou nejen zdrojem světl a Okna jsou velmi důležitou částí budov. Posky­ tují nám denní světlo a výhled ven. Světlo zvenku nás (spolu s krátkovlnným in fračer ve­ ným zářením) i hřeje, a okna tak představují je­ diný zdroj tepla, který je zadarmo. Samozřejmě okny i větráme. Okna ale obvykle přinášejí i nevýhody, pokud je venku chladněji než pat­ náct stupňů. Plochou běžných oken uniká vel­ mi mnoho energie z teplé budovy ven, a kolem špatných oken proudí dovnitř či ven mnoho vzduchu, tím víc, čím je venku větší mráz. Bez vhodných doplňků můžou přinášet okna, opírá­ li se do nich slunce, problém i v horkém obdo­ bí: uvnitř může být jejich vinou ještě větší ve­ dro než venku. Nevýhody oken lze naštěstí i jednoduchými a levnými prostředky výrazně omezit. Z nich nejznámější, nejsnazší a nejvýznamnější je je­ jich utěsnění, které navíc přispěje ke zlepšení vnitřn ího prostředí hlavně v mrazivém období. U extrémně netěsných oken odpadne proud stu­ deného vzduchu od okna k podlaze a teploty v různých částech budovy se vyrovnají. Ale i tehdy, když jste netěsnos t dosud nepociťovali, se utěsněním pobyt uvnitř zlepší: vyloučíte jím období suchého vzduchu, který je nepříj em ný a nezdravý. Za suchý vzduch v nejch l adnějších měsících mohou totiž právě škvíry kolem oken a dveří, případně ještě větší škvíry v kon strukci domu a ovšem komíny bez možnosti uzavírání. Stálé škvíry často bývají mezi zdí a zárubněmi oken či dveří, a u lehkých nezděných budov i všude možně jinde. Všechny lze utěsnit ze­ vnitř akrylátovým tmelem (kromě tuby si musí­ te koupi t i vytlačovací pistoli). Pohyblivé části budovy se už neutěsn í tak rych­ le. Je vhodné začít dveřmi, které vedou do chladných prostor. Podstatné je opravit jejich práh, aby doléhal ke dveřím těsně. Pokud jsou dveře bez prahu, je u těsněn í obtížné: n ěkdy sta­ čí na jejich spodní okraj připevnit jen pružný pruh plastu či například Jekoru, jindy je po tře­ ba speciální výsuvná lišta. Používají se i husté kartáče, ty ale ve skutečnosti netěsní, jen zpo­ malují proud vzduchu. Boky a vršek dveří se těsní podobně jako okna. Nejsnáze tak, že všude, kde ke svému rámu při­ léhají s větší než čvrtmil i metrovou mezerou, nalepíme na rám proužek pěnového polyetylé­ nu. Samolepicí proužky se prodávají v tloušťce 3 mm a stlačí se až na dvě desetiny milimetru. Nejprve kladou odpor, ale po dvaceti hodinách už zůstávají slehnuté do potřebné tenčí vrstvy a pruží jen zlehka. Tam, kde ani po týdnu není na proužku s t lačení pod původní tloušťku patr­ né, může být vhodné přidat ještě jednu vrstvu. Zárubně mohou mít několik ploch, ke kterým dveře či rámy oken doléhají, Na kterou z nich těsněn í patří? Na tu, která je co nejvíce vevnitř . Pokud by se totiž v zimě vzduch z místl"lOsti, obsahující hodně páry, dostal až skoro k vnější ploše (vnějšího) rámu, kondenzovala by tam

~'(j;rr~Dl.l1lfi
vit i zavírací mechanismus okna, aby správně

zapadl a pak okno přitlačil. U neutěs n ěných

oken mohl i viklavý systém n ějak fungovat, ale

pak už přestane stačit pro pohodlné zavírání.

Pěnový polyetylén nen í jediným možným těs­

nicím prostředkem. Jsou-Ii škvíry široké a zá­

rubně a rámy masívní, hodí se vyfrézovat do

zárubní drážky a do nich zasunout pružné ten­

kostěnné profi ly ze silikonové gumy. Výhodou

takových jemných profilů je, že okno se již od

prvního okamži ku zavírá úpl n ě lehce. O rozší­

ření tohoto způ sobu utěsňování se zasloužilo

Hnutí Duha a jeho letní Energetické brigády.

K této operaci ale potřebujete speciální frézu ­ buď si pozvěte řemesl n íka, který ji má, nebo si

ji zkuste půjčit.

Rozhodně ale nečekejte až do jara, než se k fré­

ze dostanete. To raději sáhněte po třetím mož­

ném těsnicím prostředku. Tím je o pět tmel , ak­

ry látový či silikonový. Připadá vám divné, jak

by se dalo okno utěsnit tmelem, aniž by se tím

přilepilo? Není to vůbec těžké. Tmel v dosta­

tečné vrstvě naneste na očištěno u zárubeň ,

a všechny plochy rámu, které s ním mohou př i­

jít do styku natřete pomocí štětce jedlým ole­

jem. Místo oleje lze pro separaci použít i speci­

ální prostředky, které na okně po nanesení

zatuhnou a pak se daj í omýt, nebo prostě ten ­

kou izolepu. Pak rám s důvěro u při tlač te . Další

den bude už tmel dostatečně ztuhlý, abyste

mohli dveře či okno otevřít, a přetečené okraje

tmelu odř í zno ut ostrým nožem. Nevýhoda tme­

lu je, že pokud při tuhnutí zmenší svůj objem,

netěsní pak už dokonale. Je to ale pořád mno­

hem lepší, než nechat škvíry zcela otevřené .

Klasická okna, která mají vnitřní a vnější rámy,

často těsněním opatřen a jsou, obvykle ale jen

na v nějších rámech - jsou to ony tenké plechy

zvané též kovotěs. Těsnění ale patří h l avně na

rám vn itřní, a ono vnitřní těsnění musí těsni t

mnohem lépe než to na vnějších rámech. Proč? Proto, aby celou zimu nebývala chladná skla vnějších oken zarosená od vlhkosti z interiéru. Nejen, že pak přes ně není vidět ven , ale navíc se jejich rámy stékající vodou rychle ničí, hlav­ ně jsou-li dřevěné. Pokud taková zarosená vnější okna doma máte, začněte právě s těsně­ ním jejich vnitřních křídel. Není utěsnění příliš dokonalé? Určitě není. Čím dokonalejší utěsnění, tím lé­ pe. Samozřejmě, v utěsněné budově je potřeba pamatovat na větrání ještě mnohem víc než předtím. Dokonale to múže zařídit jen automa­ tický větrací systém s čidlem oxidu uhličitého a zařízen ím, v němž odcházející vzduch ohřívá ten, který se nasává zvenčí. Bez takového systému se lze ale řídit dvěma signály. Čichový vjem je tím nejjednodušším, když přijdete zvenčí : vzduch uvnitř nemá mít nepříjemný zá­ pach. Pokud má, je nutno průvanem krátce vy­ větra t. To může být i případ těsné budovy, do které se vracíme řekněme po víkendu. Je-Ii to­ mu ale tak, je to signál, že v budově jsou zdroje zapáchajících látek, které je nutné odstranit: např. špatný nábytek. Přízemní budovy v oblas­ tech v yvře l ých hornin může být po příchodu vhodné dů kl adně provětrat, abychom vypustili nahromaděný radon, podobně je to i u budov betonových. Vlhkost vzduchu je jinou indikací, zda ventila­ ce budovy není nev hodně malá. Do utěsněné budovy je velmi vhodné umístit vlhkoměr. Ten ostatn ě můžeme zakoupit už o sezónu dříve, abychom si všimli, jak nevhodně suchý je v zi­ mě vzduch, dokud je budova neutěsněná . Vlh­ kost by ani v mraze neměla klesnout pod 45 % a nemě l a by přesáhnout 60 %, je-li venku mráz. Pokud přesahuje, je načase větrat. Krátké větrání průvanem dokořán otevřenými okny je nejsnadnější možností. V době, kdy jsme uvnitř, nás přiměřené větrání kupodivu nic nestojí: výkon, který je potřeba na ohřátí venkovního vzduchu, zhruba dodají naše vlast­ ní těla.

•

Jan Hollan

Těsnění nalepíme na nejvnitřnější plochu, kte­ rá dosedá k zárubni. Foto autor

EKOLOGICKÁ PORADNA

29

Recenze

Erazim Kohák: Zelená svatozář ­ kapitoly z ekologické etiky. Socio­ logické nakladatelství, Praha, 1998, 203 s. Ve své nej n ovější knize podává známý český fi­ losof Erazim Kohák srozumitelný výklad sou­ dobého ekofilosofického myšlení. Kohák, v této oblasti autor z nejpovolanějších, seznamuje čte­ náře s ústředními otázkami ekofilosofie, provází jej základními směry v ekologické etice a vede jej k zamyšlení nad možnými strategiemi ve snaze čelit prohlubující se ekologické krizi. Kohák vychází z potřeby nové ekologické eti­ ky, tedy naléhavosti formulovat nové zásady a pravidla, "která člověku naznačují, jak by se měL chovat ve svém obcování se vším mimolid­ ským světem" (:13). Následkem dosavadního způsobu "obcování s mimolidským světem" ve znamení dravé "kovbojské etiky" dochází k po­ stupné destrukci biosféry. Stále početnější lid­ stvo vybavené razantní technikou a stoupající materiální náročnost obyvatel tzv. vyspělých zemí vedou k životu z podstaty - což je jeden ze znaků přemnožení druhu (: 19), a tedy k vyčer­ pání a znehodnocení obnovitelných i neobnovi­ telných zdrojů, ničení předpokladů života člo­ věka i nesmírného množství ostatních biologických druhů. První ze tří částí knihy, O lidech a (ostatních) zvířatech, otevírá autor poukazem na projevy tradičního evropského postoje k přírodě - pan­ ského postoje. Ve vztahu k mimolidským živo­ čichům je pro panský postoj příz n ačná exploa­ tace zvířat zejména v pokusnictví a tzv. živočišné výrobě spojená s bezmyšlenkovitou krutostí a lhostejností k jejich bolesti. Potřeby vědy (přičemž jak autor zdůrazňuje, nanejvýš 5 % všech pokusů na zvířatech má snad nějaké opodstatnění), průmyslu a spotřební nároky obyvatel průmyslových zemí mají utrpení zvířat legitimovat. Jako obrannou zeď proti hlasu svě­ domí staví experimentátor mezi sebe a trpící zvíře tzv. vědecký přístup bez zbytečné senti­ mentality. V této a dalších souvislostech přichá­ zí Erazim Kohák se srovnáním, pro některé čte­ náře možná šokujícím, dnes rutinně prováděných pokusů na mimolidských živoči­ ších s pokusy, které nacističtí lékaři prováděli na vězních koncentračních táborů. "Lidé se zhrozili, když se po váLce dočetLi o Lékařských pokusech na dětech v koncentračních táborech. MáLokdo si povšimL, že jediný rozdíl mezi výzku­ my dr. MengeLeho a pokusy, které přijímáme bez povšimnutí, byLo, že dr. MengeLe vedL čáru mezi zakázanými a povoLenými pokusnými živo­ čichy mezi árijci a neárijci, kdežto my ji vedeme mezi Lidmi a šimpanzi" (:29). V obojím případě svévole v zacházení s jinými živými tvory pra­ mení ze sklonu nadřazovat jeden biologický druh jinému (případně jednu lidskou rasu jiné) a z této domnělé nadřazenosti odvozovat právo pohrdat životem podřazených (podle tohoto způsobu uvažování spíše podřadných) bytostí.

30

Proti panskému postoji k mimo lidským živoči­ chům staví Kohák pojetí rovnoprávnosti všeho života. Pojednání o n esamozřejmosti lhostejné krutosti a bezohledného vykořisťování zvířat rozvíjí zejména na základě knihy Petera Singera Animal Liberation (1975). Mezi jednotlivými živočišnými druhy jsou nutně rozdíly. Žádný z rozdílů mezi člověkem a mimolidskými živo­ čichy však člověka neopravňuje k libovolnému nakládání s těmi to živočichy. Různí tvorové mají různé potřeby, ale stejné právo na jejich uspokojení, aby mohli dobře žít. Život všech bytostí má svou vlastní (intrinsic) hodnotu, ne­ závislou na jejich užitečnosti pro člověka a ni­ kdo nemá právo tuto hodnotu ničit. Kohák se zde zabývá rovněž změnami vzorců chování, které se vážou k přijetí postoje rovnoprávnosti všeho života. Do první části knihy tak zařazuje vedle dalších témat i kapitolu věnovanou vege­ tariánství, kde mj. poprvé důrazně nastoluje otázku osobní zodpovědnosti (:50). Pro většinu obyvatel konzumních společností je typická ztráta kontaktu s přírodou, ztráta schop­ nosti žít v souladu s ostatními živými tvory. Pro spotřebitele není příroda posvátným místem, ja­ kým byla pro lovce a sběrače (:60), není ani dí­ lem božích rukou a respektovaným partnerem jako pro pastýře a zemědělce (:61) ani zdrojem šetrně opracovávaných darů jako pro drobné ře­ meslníky a trhovce (:61-62). Odcizení se příro­ dě, chápání přírody jako suroviny a bezduché hmoty, kterou je možno po libosti drancovat, ztráta takové zkušenosti s přírodou, jež by člo­ věku umožnila žít na Zemi udržitelným způso­ bem, to vše se stane lidskému a dalším biolo­ gickým druhům osudným, pokud člověk nevytvoří taková pravidla, která mu přežít po­ mohou. Druhou část knihy, O lidech a (ostatní) přírodě, věnuje Kohák po drobnějšímu výkladu představ, jak žít dobře na Zemi. Sleduje filoso­ fické kořeny a vývoj jednotlivých myšlenko­ vých směrů v ekologické etice, představuje nej­ významnější autory, kteří jsou s těmito myšlenkami spojeni. Čtenář se postupně dozví­ dá, co je etika bázně boží, etika vznešeného lid­ ství, etika úcty k životu, etika země, etika zá­ chranného člunu. S pojmy, kterými bývají jednotlivé směry ekologické etiky označovány ­ teocentrismus, antropocentri smus, biocentris­ mus atp. - seznamuje autor čtenáře spíše mimo­ chodem, až potom, co varuje před bezhlavým používáním podobných ,,-ismů". Důležitější je pochopit podstatu, než ovládnout pár nových ci­ zích slov, Kohákovým slovníkem "nálepek", jež pak nesprávně používány zakrývají šíři, komplikovanost a nejednoznačnost obsahu, kte­ rý mají označovat. Za zvláštní zminku v této souvislosti stojí zejména pojem antropocentris­ mus, který bývá zkratkovitě používán pro ko­ řistnický, panský postoj k přírodě . "Antropo­ centrický" však může být i opačný, šetrný, "pastýřsky pečující postoj k přírodě" (:71). Etickému antropocentrismu jako morálnímu po­ stoji zaměřenému proti projevům "lidské pato­ logie" (:77) - proti krátkozrakému egoismu, chtivému rabování přírody, konzumnímu život­

nímu stylu, věnuje autor značnou pozornost a, co je o bzvláště významné, vyvrací při té pří­ ležitosti některé mýty a předsudky spojené se způsobem ži vota, pro který se u nás díky socio­ ložce Haně Librové vžilo označení "dobrovolná skromnost" (:80 - 83). Po diskusi o etických teoriích nutně následuje otázka "teď jak na to?" (:104). Ve třetí části knihy, Strategie v ekoLogické etice, probírá Ko­ hák jednotlivé přístupy k řešení ekologické kri­ ze. V úsilí vypořádat se s ekologickým ohrože­ ním rozeznává dvě základní zaměření, která se různí v názoru na příčiny, respektive důvody (:106 -107) ekologické krize a tedy i na to, v čem spočí vá její řešení. První přístup, subjek­ tivizace v ekologické etice, je založen na před­ pokladu, že ekologická krize je výsledkem urči­ tého lidského jednání, určitých lidských voleb, určité lidské vůle (: 107), a cestu k jejímu řešení hledá v přijetí osobní zodpovědnosti každým člověkem spolu s hodnotovou změnou a změ­ nou jednání. Oproti tomu objektivizace v ekolo­ gické etice je přístup, který za příč i nu ekologic­ ké krize považuje s třet dvou odlišných systémů, kultury a přírody, a nabízí systémová řešení (: 104). Strategii subjektivizace představuje hlu­ boká ekologie, ekologie hlubinného ztotožnění a ekofemismus. Na rozlišování hluboké ekolo­ gie, která je spojena především se jménem nor­ ského filosofa Arna Naesse, a hlubinné ekolo­ gie, s níž se čeští čtenáři mohou seznámit zejména prostřednictvím spisku Johna Seeda, Joanny Macyové a Pat Flemingové Myslet jako hora, Kohák trvá a má pro to dobré argumenty (: I 09-111). V rámci přístupu, který nazval ob­ jektivizace v ekologické etice, neboli strategie poznané nutnosti, zprostředkovává autor čtená­ řům základní informace o Lovelockově hypoté­ ze Gaia, o sociobiologii a o systémových teori­ ích, reprezentovaných zejména studiemi Meze růstu a Překročení mezí Donelly a Denise Mea­ dowsových a Faktor čtyři Ernsta Ulricha von Weitzsackera, Amory B. Lovinse a L. Hunter Lovinsové. I když Kohák poukazuje na slabá místa a nedořešené otázky všech přístupů, na systémové teorie je obzvláště přísný. Bylo-Ii autorovým přáním přispět ke ,,Zvýšení úrovně ekoLogické gramotnosti ve vlastech slo­ venských a českých" (: 12), pak ZeLená svatozář k tomu má nejlepší předpoklady. Vzhledem k rozsáhlosti tématu se jedná o práci spíše struč­ nou, vhodnou zejména pro čtenáře, kteN se stu­ diem ekologické etiky začínají. Nezbytná zjed­ nodušení, která text tohoto typu předpokládá, autor více než bohatě vyrovnává průběžnými odkazy na relevantní literaturu v poznámkách pod čarou a pečlivě sestaveným seznamem do­ poručené literatury na konci knihy. Celá kniha je navíc psána svěžím jazykem okořeněným špetkou ironie a je oživena rozmanitými drob­ nými postřehy autora. Místy, zvláště v závěreč­ né kapitole, snad příliš kypí city. Ale i to nako­ nec přispív á k její osobitosti.

RECENZE ______________________________________________

Olga Hubíková ~~~~OO~~

Mohelenská step Publikace stejného jména, kterou vydalo na sklonku roku 1998 třebíčské nakladatelství Ar­ ca JiMfa, zaujme na první pohled. Netradiční formát, bílé, matně laminované desky, na je­ jichž přední graficky nadmíru čis tě vyvedené straně je umístěna kresba jedi nečného mohel­ ského endemitu - malé vytrvalé kapradiny pod­ rnrvky hadcové, to vše dává tušit, že budeme mit co do činění s knihou velké výtvarné hod­ noty. Ano, jde totiž vlastně o jakýsi kreslený herbář, či, chcete-Jí, atlas rostl in, s nimiž se v této národní přírodní rezervaci můžeme set­ kat. Ne sice všech, na to je publikace přece je­ nom příliš útlá, ale i tak se oko může pokochat dokonalou, vědecky minuciózní, leč výsostně uměleckou kresbou osmašedesáti obyvatel mo­ helské stepní rostlinné říše. Autorem kreseb (ja­ kož i grafické úpravy a obálky) je náš přední vědecký ilustrátor Vojtěch Stolfa (již v roce 1961 vydal monografii Kvety Tatier, následova­ ly Květy Moravského krasu v roce 1966, dále v roce 1977 Trávy, Trávy a obilí - 1993 a Tep­ lomilná květena jižní Moravy - 1996). O všech zobrazených rostlinách čtenář samozřejmě na­ lezne poměrně zevrubnou informaci, zaměře­ nou zejména na vztah rostliny právě k mohelské stepi, v závěru knihy pak je připojen i přehled druhů vyšších rostlin, které při inventarizaci v letech 1993 - 1995 popsal 1. U nar. Do botanických souvislostí uvádí Štolfovy ilus­ trace Tomáš Foral, jenž v stručném pojednání Národní přírodní rezervace Mohelenská hadco­ vá step seznamuje méně zasvěceného čtenáře s taji této lokality, objasňuje vznik zdejších na­ nismů, geologické složení podloží, klimatické poměry a upozorňuje i na některé badatele (ze­ jména Rudolfa Dvořáka - viz např. též Veronica 3/1998, s. 27), kteří se o výzkum stepi nejvíce zasloužili. Úvod celé publikaci obstarává Jan Trefulka v črtě Mohelenské kontrasty. V ní se však, bohu­ žel, skrývá kámen úrazu celé knihy. Skutečnost, že Mohelská step dnes leží v těsném sousedství Jaderné elektrárny Dukovany, je, myslím, mi­ lovníkům přírody dostatečně známa. Ti, kteří o tom doposud nevěděli, se s tímto faktem mo­ hou seznámit hned v záhlaví knihy, kde je, pro kresebnou publikaci věru netypicky, otištěna fo­ tografie, přibližující ani ne tak předmětnou step, z níž v jejím pravém dolním rohu vlaje pouze několik kavylů, jako právě monumentální chla­ dicí věže a jiné komíny onoho energetického ve­ ledíla. Těm i oněm se pak ve svém úvodu snaží Trefulka dokázat, že stejně tak, jak jsou podle některých moderních architektů prospěšné kon­ frontace gotických katedrál s postrnoderními ar­ chitektonickými patvary (nejlépe v co nejtěsněj­ ším dotyku), je prospěšná i symbióza stepi s "oblaky bělostné páry" plující "nad obrovitý­ mi sloupy z betonu, železa a vody". Věru pozoruhodná srovnání, z nichž dýchá duch dob ne tak dávno minulých, nám Trefulka servíruje: "Z jedné strany unikátní živé spole­ čenství, odsouzené živořit v nedostatku

~'U~11'(] oout'l<:r.21

a v prudkém slunečním žáru v trpasličích for­ mách, na druhé straně kolos, který se živí ne­ rostem, smrtonosným pro včechno živé, a vydá­ vá do všech stran energii, bez níž lidská společnost nemůže existovat." Pravda, je sice možné, že po tomto lidském díle "za sto let ne­ bude památky a jeho pozůstatky přikryje milo­ srdná vegetace jako haldy v Oslavanech a Zbý­ šově... ", zatím však pod patronátem této "organizace bohaté, ale nemilované mocnými (sic!) ekology" žije jak obec Dukovany (a s je­ jím přispěním, jak již jistě laskavý čtenář tuší, vyšla i recenzovaná kniha), tak vlaštovky, které si ji (organizaci) přes nepřízeň ekologů oblíbily a svá hnízda si přilepily na římsu fasády správní budovy jaderné elektrárny. A domníváte-Ii se snad, že "tato kompozice přírodní anomálie, osobité kultury (Trefulka v tomto jediném pří­ padě skutečně výstižně přirovnává výjimečnost

myšlení kulturních osobností tohoto kraje - B ře­ ziny, Demla, Floriana a Reynka k výji mečnosti fauny a flory stepi), tisíciletých tradic a nejpo­ kročilejší technolog ie" nabízí n ávštěvníkům ně­ jaké poselství, pak tedy vězte, že toto " nekon­ fliktní sousedství" skýtá možná naději, "že člověk už přece natolik dospěl, aby si uvědomil, že všechno, co kdy příroda vytvořila je hodno pozornosti a ohledu a že přírodní i lidský výtvor nemohou existovat proti sobě, ale vedle sebe ... " Dále snad skuteč n ě netřeba. Je věru škoda, že na vydání této jinak skutečně ojedinělé publika­ ce nesehnalo třeb í čské nakladatelství peníze z jiného zdroje. Bylo by to tak lepší jak pro pro­ pagaci stepi samotné, tak pro Jana Trefulku. Václav Stěpánek P.S. Dovolím si na tomto místě přičiniti ještě poznámku filolog ickou. V poslední době se, ze­ jména mezi přírodovědci, začalo používat ter­ mínu "mohelenská step". Chápu, že gramaticky správný tvar "mohelnská" se vyslovuje těžce, což se však takhle vrátit k tvaru místnímu, jenž zní "mohelská", který byl v dřívějších publika­ cích běžný a mezi obyvateli Mohelna a okolí je jedině rozšířený? . V.S.

Kreslil Jan StekUk

Sobecký gen Kvalitním úvodem do studia otázky altruistic­ kého a sobeckého chování nejen živočichů, ale předevší m člověka, je kniha britského biologa Richarda Dawkinse - Sobecký gen. Richard Dawkins je autorem celkem pěti knih, zatím jedinou, která vyšla česky, byla v pořadí předposled ní Řeka z ráje. Bohužel právě nejvý­ znamnějš í autorovo dílo - Sobecký gen - čekalo na svou českou mutaci skoro čtvrt století. Tato první autorova kniha je totiž zároveň jeho nej­ vlivnější prací a za dobu od jejího prvního vy­ dání (1976) se stala skutečnou klasikou. Proč? Mnohdy je větším přínosem vědě ani ne tak ně­ jaký nový objev jako spíše nový pohled na sta­ rá známá fakta. A to je přesně Dawkinsova par­ keta. Dokázal se totiž podívat na vztahy mezi organizmy novým a tradičními zkostnatělými představami nezatíženým pohledem, který vedl k lepšímu pochopení vývoje a fungování příro­ dy. Dawkins má ohromující schopnost klást si otázky (a nacházet na ně nečekané odpověd i ) tam, kde mnozí jiní ani netuší, že je se na co ptát. Jeho myšlenkový přístup se stal vynikají­ cím a široce uznávaným nástrojem při hledání odpovědí na ..proč?" otázky: Proč někdy čestně (opravdu?) spolupracujeme a jindy podvádíme, proč se to někdy vyplatí a jindy ne, proč může být na první pohled sebeobětující se chování ziskové, proč mají samci a samice (muže a že­ ny nevyjímaje) různé reprodukční zájmy, proč existuje konflikt mezi generacemi a dokonce mezi rodiči a jejich potomky, proč ... Pohled na svět prizmatem sobeckého genu je dnes základem evoluční biologie a behaviorální ekologie. Dawkins je popularizátorem par excellence. I velmi složité evoluční myšlenky dokáže vy­ světlit způsobem srozumitelným i naprostému biologickému analfabetovi (čtenář ani nemusí před čtením této knihy tušit, co znamená druhé slovo v názvu knihy). I přes jednoduchost vý­ kladu se Dawkinsovy myšlenky staly inspirací také pro odborníky. V českém překladu vychází druhé vydání (1989) doplněné rozsáhlými poznámkami, kte­ ré často odpovídají na reakce, které se objevily po prvním vydání. Jsou jen potvrzením brilant­ ního Dawkinsova uvažování a není daleko od pravdy, že .. čtenář se cítí při čtení této knihy ja­ ko génius", jak napsal jeden z recenzentů. Jak sám Dawkins uvádí, napsal svou prvotinu v návalu horečnatého nadšení. Každý čtenář, který se jen trochu zajímá o dění kolem sebe a své místo ve vesmíru, bude číst tuto knihu se stejnými pocity. Tomáš Grim

RECENZE

31

Kronika

27. l. Prezident Václav Havel přís líbil pod­ poru ministru Miloši ~užv~rtovi ~~i pro,sa: zování šetrného nakladám s pnrodmml zdroji. Jak dále píše Rovnost, omezené prezi­ dentovy pravomoce nabízejí v tomto směru na­ příklad možnost návštěvy hlavy státu ~ajednání vlády k významnému námětu. HavlovI se podle listu jeví jako nejproblematičtější obrovské energetické zatížení státu. 2. 2. Jak informovaly Lidové noviny, meziná­ rodní tým expertů, který zkoumá potře~nost dostavby JE Temelín, zřejmě nepotvrdl ná­ zor ekologů, že projekt ETE je příliš nákla~­ ný a je třeba jeho realizaci ,zastavit. K?ordl­ nátor komise Zdeněk Hruby hstu sděhl, že závěry expertů po detailní ekonomick~ a~a l ýze nevyzní jednozn ačně ve prospěch odpurcu elek­ trárny. Jak dále nepřímo potvrdil, v .~ko nomlcké analýze Temelína hrají velkou roh JIŽ pros tavě­ né miliardy. 8. 2. Počet specializovaných firem, které ku­ pují lesy, aby je pak v r ozporu se zákonem zcela vydrancovaly a dřívi prodaly, dramatic­ ky roste. Právu to sděli l vedoucí oddělení ochrany lesů českobudějovi cké pobočky České inspekce životního prostředí Karel Simon. Jak informoval, jedním z posledních případů je č i n podnikatele z Havlíčkova Brodu, který proměni l v planinu sedm hektarů lesa v oblasti Benešovy Hory na Vimpersku. "Vzhledem k tomu, že zde nebyly odstraněny zbytky ~řev n í hmoty, hrozí i rozšíření škůdce. Do budoucna lze tedy před­ pokládat i další škody," řekl listu vedoucí výro­ by Lesního závodu Boubín František Š těrba. 9. 2. Hygienici varují před chováním zvířec­ tva v dětských zařízeníc1J, a to zejména v m a­ teřských školkách. Čtyřnozí miláčci, podle in­ formací Rovnosti, totiž mohou dětem navodit vznik závažných alergií. Alergie způ sobuj í pře­ devším mikroskopické kapénky zvířecích sl in, zejména slin koček. Totéž platí podle l!stu i o další drobné zvířeně - morčatech, křečclch, lasičkách nebo činčilách. ll . 2. Znepokojení nad pokračuj ící dostav­ bou JE Temelín vyjád řila oficiální diploma­ tickou cestou rakouská vláda. V textu Raku­ šané mimo jiné žádají českou vládu, aby přehodnot il a a znovu analyzovala v~ec~ny al­ ternativní možnosti, díky jejichž reahzacl by se česká energetika obešla bez nové jaderné elekt­ rárny, a nabízejí v tomto směru svou pomoc. 13. 2. Jak uvedly Lidové noviny, částkou 100 tisíc korun chtějí brněnští radní přispět na obnovu stromořadí vedoucího k hradu Veve­ ří. Doporučují proto brněnskému zastupitelstvu, aby schválilo vyčlenění této částky v rámci roz­ počtu města. Alej je evidována jako významný krajinný prvek a navazuje na chráněný komplex Podkomorských lesů. 13. 2. Jak informovala Rovnost, v Prostějově uvedli v život unikátní projekt boje proti někte­ rým druhům ptáků, kteří ničí svým trusem pa­

32

mátky, a kteří mohou na č~ověkayře?ášet !llno­ ho závažných onemoc něni. V ramc) projektu bude na věži prostějovské radnice postupně vysazena skupina vzácných drav <:.~ sokolů stěhovavých, která se má stát pn r ozenou ochranou proti přemnoženým holubům, hrd­ ličkám a dalšímu ptactvu. 13. 2. Dvacet uznávaných vědců vystoupilo na obranu svého kolegy, který loni varoval, že konzumace geneticky upravovaných plo­ din může mít u lidí negativní vliv na imunitní systém a růst. "Překontroloval i jsme všechny zveřejněné údaje a došli jsme k závěru, že dok­ tor Arpad Pusztai měl pravdu. U krys, které by­ ly po deset dnů živeny upravenými b:ambo~a­ mi, se objevily známky poškozeni ledvm, brzlíku, sleziny a střev," uvádí se podle Mladé fronty Dnes v prohlášení vědců z třinácti zemí. Doktor Arpad Pusztai musel loni opustit pres­ tižní Rowettův ústav v Aberdeenu poté, co zve­ řejnil výsledky své práce. 15. 2. Silné mr azy a sněhová pokrývka vytvá­ podle Rovnos ti podmínky, kvůli kterým ptáci velmi strádají. Ptáci se totiž přes sníh a led nedostanou k semenům ani k plodům a musí tak žít pouze z vlastních tukových zásob. "Přilepšen í na krmítku pro mnohé zname~á s~á­ su. Nesmí se však jednat o pří l iš slané Čl kore­ něné zbytky z kuchyně. Ptáci by po nich mohli uhynout," uvedl Jiří Šafránek z přerovského Moravského ornitologického spolku. ří

15. 2. Jak uvedly Lidové noviny, řadu pochyb­ ností a odmítavých reakcí vyvolává návrh ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra na obnovení těžby uranu v ČR. Ne­ souhlasí s ním jak ministerstvo životního pro­ středí, tak mnozí jiní odborníci. Na světovém tr: hu totiž není český uran konkurenceschopny a dostatečný odbyt nemá ani v tuzemsku. A to i přes to, že kvůl i ochranářským opatřením, při­ jatým už Klausovou vládou, musí ČEZ Jako pa­ livo pro JE Mochovce nakupovat uran výhradně domácí, napsal list. 16. 2. Zájmy české jaderné lobby prosazuje podle o bvinění některých rakouských s dělo­ vacích prostředků nezávislá komise, kte}"á posuzuj e potřeb n ost dostavby. J E Te~ehn. Jak uvedl rakousklÍ časopi s PrOfit, koordmátor temelínské komis~ Zdeněk Hrubý vyloučil ze hry odbornou expertizu dvou odborn íků z Ra­ kouska, kteří byli k šetřen í mezinárodního týmu přizváni. Expertiza Raku šan ů, která dokaZUJe, že Temelín není pro česko u energetiku potřeb ­ ný, byla podle listu odmítnuta proto, že ji její au toř i m ěli ú dajně odevzdat o dva dny pozděJI, než se původ ně předpok ládalo. 18. 2. Jak informovalo Právo, v Británii opět propukl skandál kolem geneticky pozměně­ ných potravin . Vyšlo totiž najevo, že náměstek pro vědu lord Sainsbury vlastní firmu, která se genetickou úpravou potravin zabývá. Rozruch kolem možné závadnosti modifikovaných po­ travin propukl v Británii poté, co profesor Ar­ pad Pusztai v rámci svého výzkumu o geneticky změněných potravinách zjis til, že krysy, které byly krmeny mutovanými bramborami, n:ají poškozeny důležité orgány a oslabenou ImUnitu. Organizace na ochranu životního prostředí na­ víc obvinily vládu, že přiznala pouze čtyřI po­ změněné potraviny, zatímco na britském trhu jich je prý nejméně 13 a tvoří ingredience 60 % prodávaných potravin. 23. 2. Ministr životního prostředí Miloš Kuž­ vart vrátil svým podřízeným rozhodnutí

o neudělení výjimky pro průch od dálnice D8 Českým S tředoh o řím. Jak dále uvedly Lidové noviny, podle stínových ministrů životní~o pr~­ středí a dopravy Václava Mencla a Martma Ří­ mana (ODS) jde o účelovou obstrukci, jejímž cílem je co nejvíce oddálit výstavbu dálnice. 3. 3. Jak uvedla Rovnost, společnost Povodí Moravy si vyslechla výtky některých starostů a přednostů. Tijí vytýkali, že rok a půl od n iči­ vé povodně neřekla, jak nejlépe ochránit obyva­ tele a majetek před případnou další velkou vo­ dou.

Diskuse o energetické politice Na téma "Reforma energetické politiky zdola" se v Praze dne 17. 2. uskutečnila panelová dis­ kuse. Jej ími pořadateli byla Nadace Partnerství společně s Rakouským kulturním institutem, jenž nabídl prostory pro konání této. a~ce . . . Diskuse se zúčastnilo na šedesát hdl, mezI 01­ miž byli členové nevládních organizací, odbor­ níci na energetickou problematiku, pracovníci ministerstev, novináři i členové parlamentu (se­ nátorka J. Seitlová a poslanec L. Ambrozek). Jako panelisté se představili Franz Meister z ra­ kouského ministerstva pro životní prostředí, je­ ho krajan Annin ThemeBl (AERGE Erneuerba­ re Energie), dále Yvonne Gaillyová (ZO ČSOP VERONICA) a Dalibor Stráský (MŽP ČR). Oba rakouští hosté prezentovali zkušenosti z re­ formy energetické politiky ve své zemi, která probíhala a probíhá do značné míry právě díky pod nětům "zdola", díky aktivitám vyšlým z ob­ čanského sektoru. Jejich výsledkem je dnes už masové rozšíření zdrojů al ternativní energie v domácnostech po celém Rakousku. A.Theme­ BI to dokumentoval příklady z Korutan, kde 27 % vyráběné energie pochází z obnovitelných zdrojů ( n ep o čít aje v to vodní elektrárny), či z Burgenlandu nebo okolí Salzburgu, kde tak­ řka 50 % nových rodinných domů má zabudo­ váno sluneční kolektory. Tento potěšitelný trend se však rozvíjí za současné nemalé podpo­ ry rakouské vlády, což, jak v diskusi opakovaně kriticky zaznělo, znatelně kontrastuje s energe­ tickou politikou vlády České republiky. Průkop­ nické programy typu "Slunce pro Bílé Karpa­ ty", který účastníkům diskuse představila Yvonne Gailyová, tak zůstávaj í odkázány na podporu z nestátních zdrojů a nadšení místních obyvatel. Václav Stětka Chráněné dílny - příležitost pro životní prostředí i zaměstnanost

Ekologický institut Veronica ve spolupráci s Na­ dací Křižovatka a Kanceláří Brno - Zdravé měs­ to uspořádal 4. března kulatý stůl věnovaný té­ matu chráněných dílen. Na tomto setkání bylo využito zkušeností dvol! dílen, které spojily sna­ hu o řešení nezaměs tnanosti s péčí o životní pro­ středí. První z nich je chráněná dílna MESIT. Uherské Hradiště, ve které kolem čtyřiceti za­ městnanců se sníženou pracovní schopností již čtvrtým rokem zpracovává elektr.onické odpady (především televizory). Druhým projektem, kte­ rý byl představen, je chráněná dílna občanského sdružení Svratka z Brna. Tato dílna zaměstnává patnáct zaměstnaců, kteří střídavě pracují v prá­ delně, kuchyni a při mletí PET lahví. Martin Nawrath

KRONIKA ________________________________________________ ~'Cl9rr"(] DUnficB~