Moderna vykopána ve Vyskeøi aneb Zpráva úèastníka zájezdu redakce Psího vína do ráje

Autor zpráva Bagtyropiè / Vyskeø_2005 / Autor Autoroviè

MILAN HRABAL / Moderna vykopána ve Vyskeøi aneb Zpráva úèastníka zájezdu redakce Psího vína do ráje Zájezd se vyznaèoval dostøedností. Srdcem, k nìmuž smìøovaly paprsky cest básnivcù Jaroslava Kovandy, Milana Libigera, Jana Nováka, Michala Šandy, Jakuba Grombíøe byl ráj (Èeský), kam cesta nikdy nebývá snadná. Byl jsem pasažérem jednoho z paprskù. Osud mi do cesty postavil tuto zkušenost: posadil mne do vlaku mezi mladou, pohlednou cikáneèku a moderního novofašistu. Vedle nesoustavného ale èastého vykøikování „fakin poliš“ a „smrt Spartì a Baníku“ mi za to, že jsem mu navrhl na místo jeho tašky s lahváèi posadit stojící paní, slíbil, že o mou hlavu rozbije lahev od piva, až dopije a že jemu je všechno jedno. A potom se jal pøedpažovat pravou rukou, otloukat zaøízení kolem sebe a tak. Vzhledem k tomu, že hmotnostnì výraznì pøeèísloval má kila, sleèna prùvodèí byla pøíliš køehká a zbytek chlapù ve vagónì až pøíliš viditelnì nᚠrozhovor neslyšel, soustøedil jsem se dál jen na vlastní pøežití. Hrdinou, co napravuje zbloudilé kudy jde, jsem se tedy nestal: z tupého výrazu odulého fáši jsem vyrozumìl, že spíš pøesvìdèím krávu, aby nežrala trávu… Stinný projev demokracie jsem pøežil a tak jsem mohl poznat Vyskeø – vísku v Èeském ráji. Na louce nad skalním srázem tam má boudu básník, malíø a èlovìk Petr Štengl spoleènì se svou manželkou Blankou. Vedle ní stín a v nìm, o sluneèném sobotním srpnovém dopoledni se odehrálo slovní klání sedmi stateèných „psích vinaøù“, které se toèilo kolem dvou otázeèných virù: kde je zakopána moderna a zda existuje v dnešním umìní nìco, co vynechat znamená nebýt in. Napsané a pøeètené je otištìno. Já sám nenapsal nic. Všechno co se mi zdálo moderní, jsem dávno zakopal a nehodlám sdìlovat kde. Bilingvní spojení „býti in“ jsem si musel pøeložit do èeštiny. Ale bez èeho já bych nebyl v … to opravdu netuším. Slùvko „in“ lze také chápat po slovinsku, jako spojku „a“. Ale že by editor takto neobratnì naznaèoval, bez èeho bychom se nemohli stát áèky, mi pøišlo dost béèkové. Béèkový ovšem nebyl bábelovský nábor Kovandùv, který díky osobnímu zanícení (nebo též podebrání) a èetby Náèelníka jízdní zálohy mìl úspìch. Produkci pøimìøenì rámovaly èetné pøelety jedno a dvojplošníkù øízených vesmìs nìjakými souèasnými Ïakovy (viz I. Babel). Nelze pøeskoèit první veèer v chaloupce Štenglových (pøièapla si pod skalou, nesoucí louku s již zmínìným besedním stínem). Kromì syté øízkové (masové i høibí) veèeøe uchystané pohostinnou paní domu Blankou nás èekalo první ètení. Náèelník a majitel Psího vína J. K. si – jako zálohu na diskusi o modernì (?) – na nás uchystal úryvek z novely Svatavy Antošové o tom, jak ještì nikdy nelízala nordickou blondýnu. Text v úplnosti vydá Concordia, ètený úryvek naleznete v èasopise Intelektuál. Snadno poznáte, že od pøíbìhu opravdového èlovìka se liší jen tím, že je úplnì jiný. Ovšem – teï vyøknu názor jednotlivce, na nìhož téhož dne støíkl nácek: drž hubu, dìdku! – jestli dnešní opravdoví lidé myslí a jednají jako Svatavini Mengelové a Jolanty, pak nás

pámbu opatruj. Já se o tom zmiòuji nejen kvùli úplnosti zápisu, ale hlavnì proto, že falicko-kundicko-exkrementální pohled na svìt nám vstupoval co postobraz moderny do rozhovorù dost ztopoøenì. A ztopoøené nepolkneš snadno… (Že by proto, že bychom byla obyèejná upocená hátéèka? Dle Svatavy A. heterosexuálové?) Každopádnì pro otištìní té polízanice v PV se z redakèní rady nevyslovil nikdo. Obìd skvìlé houbové míchanice byl ve znamení pøíjezdu osmého psího vinaøe – básníka Norberta Holuba. Odpoledne výletní: Štenglovou „relativní rovinou“ zdejšího ráje to na pohled jsme dosáhli hradu Kosti. Okolní krása (zahrnující též chlazené orosené a dílèí koupel v jezeøe – odvážní pouze Šanda a Grombíø ) zdála se nám samozøejmá, jako zpìv Roberta Planta. O poslední šlapácké kilometry jsme byli okradeni nezbedným Libigerem. Zamával na projíždìjící autobus, ten nesprávnì pochopil, zastavil a svezl živoucí trosky až pod domovskou hospodu. Jediný, kdo neunesl takovou ztrátu byl Michal Šanda a tak vyšplhal na kopec s kaplièkou nad lesem plným bedel. Kvùli úplnosti zápisu vyfunìl jsem na ten krajinný prs i já. Nelitoval jsem – výhled byl sice pozastøený tøemi dívèími profily, co nás pøedbìhly zkratkou, ale nadmíru pøíjemnì. Bouøka vlétla do pøedzahrádky hospody tempem, které nás zvedlo ze židlí. Skuteèná èina naštìstí vypukla až jsme dosáhli pøístøeší. Následoval bleskostroj, který vyhodil elektøinu z drátù a tak jsme pøi svíèkách vzpomínali na srpen 68, za což díky nápadu Holubovu, který zaznamenal, že nazítøí bude 21. a vyslovil pøání k nám – starším pamìtníkùm. Vyznamenal se hlavnì básník Kovanda, který toho z oné doby pamatoval nejvíc. V navozené atmosféøe došlo i na Grombíøovy a Holubovy pøeklady souèasných ruských básníkù, z èehož zøetelnì vyplynulo, že Rusko už vážnì není co bývalo (ale stejnì je tøeba si dávat bacha?). Setkání psích vinaøù ovšem obohatilo Vyskeø nejen literárnì, ale též etymologicky. Podle místní legendy prý název obce vznikl v èasech, kdy nedaleký hrad byl dobyt nepøítelem a jedna z krásných paní prchla jednou z podzemních chodeb. Když vylezla na denní svìtlo, vùbec netušila, kde je, kudy jít. I zjevil se pøed ní andìl a správný smìr ukázal zapálením



Michal zprávaŠanda / Vyskeø_2005 / Jiøí Korbel

keøe a výrokem: „Viz keø!“ Ovšem daleko pravdìpodobnìjší se jeví výsledek okamžitého bádání jednoho ze psích vinaøù (nesmlèím, že to byl autor èlánku), podle nìhož závìr legendy je tento: krásná paní vyleze z chodby, odhrne keø a vstoupí na cestu, po níž kráèí místní ponocný a udivenì volá: „Vy z keøe?“ Pro ilustraci dodám ještì alespoò jednu z dalších navržených variant – Grombíøovu postmoderní verzi „Vykuø“ (ach intelektuální dopryè!, že by zase zaúøadovala ta neoblízaná?). Poslední ráno jsem si v plném již slunci èetl Kabešovo Cash (aniž bych tušil, že autor je již víc než mìsíc v básnickém nebi) a napadlo mne:

GerhardAutor RuissBagtyropiè / Christian/ Autor Loidl /Autoroviè Peter Henisch

Gerhard Ruiss

Christian Loidl

výletná skupina

malé divadlo

ved¾a mojich topánok ja.

na zemi leží vždy nejaký màtvy ktorý nepatrí k hre

to dobré umenie Kapitán Achab stojí na pøídi pøed ním mrtvé moøe mrtvá velryba bílý sen zmaøený ještì pøed usnutím nezmùže nevrátí ho bdìním ale døevo kolem nemlèí zakusuje se do obzoru zvlnìného bolestí která už odeznìla…

***

dobré umenie to dobré umenie aké dobré je èo zmôže? len nech neruší keï sa stretnú významné osobnosti to dobré umenie èo dobré zmôže? môj ty bože ako sme mohli zabudnú kto objednal stôl kam pôjdeme hneï na to s jedlom pobudnú?

Ba ne, teprve zazní na stránkách Psího vína.

USMIEVA SA pomedzi podpažie vyusmieva ovocie z lístia

Peter Henisch medzidoba ¾adová Tam kde by som chcel býva nebývam

tvoja cena, moja cena

Tam kde by som mohol leža bez toho aby som klamal

moje tebaprecenenie tvoje tebapodcenenie tvoje mòaprecenenie moje mòapodcenenie tvoje mòapodcenenie moje mòaprecenenie tvoje tebaprecenenie moje tebapodcenenie v tebe moje bezcenenie vo mne tvoje bezcenenie a nieèo s tým spravíme že áno že nie?

By pri tebe by znamenalo by pri mne otvorenými oblokmi znelo by leto z èasu na èas by sa nás zmocnila chu vyjs si do prírody a život vonku bol by pohybom na ktorom sa èlovek rád zúèastní / Tu je lepšie ma oblok zatvorený

Na pøedešlé stranì: místo setkání – chalupa Štenglových ve Vyskeøi. Vlevo: budíèek. Shora dolù: Štengl, Kovanda, Šanda, Libiger, Holub, Novák, Grombíø, Hrabal, úroda. Na dalších stranách: 8 – pøíprava obìda; 9 – obìd; 11 – odpolední siesta; 13 – veèerní siesta; 15 – krajina po dešti; 28 – kuchynì; 29 – ráno u chalupy. (Foto Milan Hrabal)

!

Peter Henisch Michal /Šanda Werner/ Jiøí Herbst Korbel / O. P. Zier

Autor Bagtyropiè O. P. /Zier Autor Autoroviè

V noci by sme prechladli a cez deò

¾úbi tvoju lásku h¾ada èiže ¾úbi

Hospodárska kríza je, keï si už niè nemožno dovoli, hovoria nám.

stoja bieli muži na lešení a omietajú fasádu /

3 omyl

Preèo si potom tí, èo nám to stále hovoria, môžu najviac dovoli práve poèas hospodárskej krízy?

Preto sa môže sta že tvoje sny sú zlé

o niè neprosím niè nežiadam ¾úbim

Hovoríš že dnes sa ti prisnila vojna

Dátum spotreby uplynul Iba nezrete¾ne, v náhodách zrkadlení, pomenovaní tým, èo je možné, a predsa sme verili že sa spoznáme. A dnes sa h¾adáme

pohladi pokroèi v široko rozptýlenej ozvene týchto hluchých snov:

(Pre Ernsta Jandla?)

oprava

Pýtam sa ktorá? posledná èi ïalšia

keïže ¾úbim prosím keïže ¾úbim žiadam

Objatia èo sa nám vydaria vydaria sa nám aj tak

4 tvoje telo patrilo môjmu ako oblak mesiacu

Werner Herbst 37 riadkov pre johannu

a potom nastal deò

1 tvoje telo môj prameò môj oblak môj strom z neho pi za ním h¾adie pod ním leža prameò oblak strom tvoje telo

5 èo bolo kam èo bude odkia¾

podhlavník poï hlavník hlavník poï poï poï sem ticho h¾a môj hlav, friederike!

Obaja zamrazení, spotrebova do konca nášho STRACHU?

Dos úzka jazyková prázdnota; raná kapitola Ako deti sme sa uèili reè ¾adových kvetov, aby sme sa mohli dorozumie s chladom

dodatok Otázka nezásobovania vyriešená

Sám seba dokonèi v  ozvene vlastného dychu a v tomto kongeniálnom preklade do koneènosti

Jedna štipka soli a  už slzili naše príbehy od mrznúcich okenných tabú¾ do hnilého vlhkého dreva rámu.

doznie s ním bezo zvyšku ako keby nikdy nebol?

***

O. P. Zier

2 h¾adie vláda s tebou h¾adie èiže h¾adie

blahobyt alebo hospodárska kríza, plagát

A naozaj a neruší ten

(a všetky tie màtve ¾adové kvety s naším mlèaním iba urýchlili práchnivenie v škárach)

hluk, èo

(Bertoltovi Brechtovi?)

Blahobyt je, keï si nieèo možno dovoli, hovoria nám.

hovori vláda s tebou hovori èiže hovori

"

nastane, keï ráno otvorím oèi?

(Z nìmèiny pøeložil Marián Hatala)

#

MichalMartin ŠandaFibiger / Jiøí Korbel

Martin Fibiger

ale docházel nìkdy a vyhánìl nás pryè. Ale kolem samí Nìmci, jak øikám. A pøíjemný lidi. Nebyl mezi nima žádnej jinej. K nám se všecky ty rodiny chovaly slušnì. Babièka sem pøišla v sedmnácti osmnácti dìlat služku do jedný nìmecký rodiny, kde dìda pracoval jako mistr, tak se seznámili. Když pøišla, nìmecky neumìla, ale protože žila v tý nìmecký rodinì, tak se rychle nauèila. A dìda, ten tu už vyrost, ale esli se tu narodil, anebo sem jeho rodina pøišla, když byl eštì kluk, to nevim. Ale i von, vod mládí, von poøád jenom nìmecky.“ Jen co se dostali ven z obce, jako by se Josefovi volnìji dýchalo, i mluvil rychleji. „Málo se to tu zmìnilo, jak já si to pamatuju z dìtství,“ øekl a mávl rukou kolem sebe. „Tady tomu se øikalo Pferdestein, Koòskej kámen, támhle to byl Lindenhûbel, Lipovej pahorek, a tady zas Josefsruh, a kousek dál Schweinfang. A tady, až za tema posledníma domama, byly tùnì, ty tu už nejsou, my sme jim øikali malý tùnì, ta nejvìtší mìla asi tøicet metrù krát dvacet metrù, a zrovna na ní bejvala taková stará pramice. Nikdo ji nepoužíval, byla pøivázaná k jedný vrbì, ale polovina stála už ve vodì. Bylo po válce a já mìl poøád jen jedny boty, a to už zaèal podzim, byla skoro zima, no v létì sme bìhávali buï bosi, anebo nám švec udìlal takový sandály ze døeva, jen pásky na to døevo dal, v tom sme chodili do školy, ale mimo školu sme bìhali bosi, tohle ale bylo už nìkde v listopadu. A my sme si tady hráli, u tý tùnì, a pak tu pramici vytáhli, vodu z ní vylili, a hráli si na váleènou loï. No ale nemìli sme pádla, jen takový klacky, bylo to dost mìlký, a jak sme se dostali do støedu, museli to votoèit a nìjak se dostat zpátky ke bøehu, protože voda do toho postupnì sákla a pramice se pomalu noøila. Byl sem v ní s bráškou a eštì jeden klouèek, kamarád. A my sme ty klacky najednou ztratili, nebo zlomili, a nemohli se dostat ke bøehu, a tak sme pádlovali rukama, ale voda stoupala, a já mìl strach, hlavnì že se mi ty boty nasáknou, tak abych je zachránil, sundal sem je a chtìl hodit na bøeh, aby zùstaly suchý, a pak hodil, ale nehodil dost daleko a vony padly do vody. Jak sme se koneènì dostali ke bøehu, šel sem domu, bosej. A teï já vìdìl, že to sou ty jediný boty, co sem mìl. Sedìli sme s bráškou na schodech pøed barákem, pøitom matka byla doma, ale my se báli jít dovnitø, a èekali, až otec pøíde z práce. Matka pak ale hned vidìla, že nemám boty, a ptala se, kde sou, a já øek, že sem je ztratil, a vona, jak mùžeš ztratit boty, dy je mᚠna noze, a to už køièela…

Andìl odešel Cestu k Vitínu ani za ten dlouhý èas Josef nezapomnìl. Jakmile opustili Hubertus, bez sebemenšího zaváhání vyrazil mezi domy. Byl slyšet proud vody, narážející na pøekážky z vìtví a kamenù, ozýval se i štìkot psù z okolních zahrad. Luèní potok, na kterém v dìtství stavìl hráze, tu a tam pokrýval ledový škraloup. Právì míjeli budovu školy a Josef øekl: „Já si pamatuju, když sme tady chodili do školy, tak tu starou bránu do kostela u høbitova sme malovali, že sme ji kreslili, a bylo nás ve tøídì asi vosumnáct a já vyhrál cenu jako nejlepší obrázek a zarámovali to a viselo to v chodbì ve starý škole. Taky si pamatuju, že sme mìli takovou soutìž na básnièky, na tu trému, kerou sem mìl, protože ten, co vyhrál tu soutìž, musel potom recitovat na takovym shromáždìní. Ale je to zajímavý, vzpomínat na všecky ty dìvèata a kluci. A taky na otce, jak von vždycky se spolehal na toho svýho bratra, uèitele, co se týèe našeho školení. Nᚠotec si nikdy nemyslel, že bysme šli s bráškou do gymnázia ani, s náma se poèítalo, že až skonèíme m욝anku, pudeme do òákýho øemesla. Ta snad nejvyšší ambice byla, dostat se na poštu, nebo na dráhu. To byl ten strejda, kerej øek, když válka v pìtaètyøicátym roce skonèila, a vrátili sme se sem, že pudeme dál studovat… Víš, ve Vitínì byli samí Nìmci, já byl ten jedinej Èech. Teda tam narozenej. Ale i tady dole sme pøed válkou byli jediný Èeši v ulici. Venku sme s klukama mluvili jenom nìmecky. Já umìl nìmecky dobøe. Když sem byl malej, rodièe zrovna nemìli èas a dali mì k dìdovi, tam se mluvilo jenom nìmecky. Ale mladší bráška pak byl poøád doma, tam se zase mluvilo jen èesky, a tak já mluvil spíš nìmecky a bráška èesky. Nᚠbarák byl ten poslední a pak tam bylo asi sto padesát metrù a les.“ To už procházeli kolem lesního høbitova, rozkládajícího se ve svahu proti kostelu, a Josef zastavil. „Tady mezi timhle høbitovem a zaèátkem barákù bylo takový místo, kde pìstoval nìkdo stromky, co se dávaj na høbitov, ty cedry takový, jako svíèky vypadaly. Von je tu sázel a byly takový, kerý rostly jen na metr, pak ale i dvoumetrový, a ty byly vod sebe tak jen pùl metru, a v tom sme si hráli, to byl les pro nás malý kluky, tam sme se honili. Ten, co mu to náleželo, nebydlel blízko,

$

Martin Autor Bagtyropiè Fibiger / Milena / AutorFucimanová Autoroviè

Ale dneska tomu musim rozumìt. Boty prostì tady nebyly k dostání, a co teï dìlat. Druhý ráno se mnou otec šel, a já mu ukázal, kde asi sou. Von mìl jít do práce, tak byl na to vobleèenej, ale nemoh si ty nohavice vytáhnout dost daleko, na to ta voda byla pøece jen hluboká, tak si na bøehu sundal kalhoty, to bylo už za svìtla, a ty tùnì byly pøímo u železnice, co de tady pøes ten železnej most, a von ti tam v tech bílejch spodkách, takový krátký bílý spodky mìl, se brodil v tùni, chmatal kolem sebe, až ty boty našel, a tak mì zachránil. No a potom, u nás doma byl velkej koženej kufr, sám vážil takovejch deset dvacet kilo, a ta kùže byla silná. Ten kufr ležel na skøíni, nikam se necestovalo, jen tam ležel, no a když se pak ty boty vobnosily, podrážky rozbily, otec se rozhod ten kufr rozøezat. A eštì ho vidim, jak má v ruce kudlu vostrou, jak øeže víko, a pak to nese k ševci, aby nám z toho udìlal podrážky. A já mám dodnes rád boty. A já na nì dohlížim. Když si je sundám, tak hned do nich dám ty pérka, aby se udržely a èistim je a všechno.“ Obcházeli starou hájovnu. Bukovou horu teï mìli pøímo nad sebou, co chvíli na ni pohlédli a stoupali stále vzhùru, smìrem k ní. Josefovi zèervenaly tváøe, pøestal hovoøit. Hlína pod botami byla stále mìkká, zem ale postupnì tvrdla, ve stínu stromù se bìlaly zbytky snìhu. A když je pak cesta zavedla do pastvin, objevili na ní dva dlouhé vlysy, ozdobné pruhy, vytlaèené pneumatikami, které se pøes nì táhly jak obrovské zipy, na zimu zavírající zem. Josef náhle lehce vzdychnul, zastavil, obrátil hlavu a namíøil zrak smìrem do údolí. „Támhle na tý skále u øeky stávala kamenná socha svatýho Vojtìcha, ochránce plavcù. Kutschen tomu øikali, Schutzpatron der Schiffer, podivej, jen podivej, co z nìho zbylo. Hlavu mu urazili. Dvì stì padesát let tam stál. Øikali, že v tom místì byly nebezpeèný víry, že i blesky tam padaly. Pøed cestou do Nìmecka mu šífáci házeli mince, aby mìli úspìšnou plavbu. A támhle ty skály, Jeptiška a Mnich, to sou ty dva zamilovaný, kerý k sobì pøes øeku nemohli, a tak jen na sebe poøád hledìli, až z toho zkamenìli, aspoò já tak si na to pamatuju, a zùstali tam jako dvì pískovcové jehly, dvì skály, voddìlený touhle naší øekou.“ Voda dole se zdála svìtlejší, jako by zšedla. Vypadalo to, že je plná dlouhých èerných hadù, zvolna odplouvajících smìrem do Nìmecka. Sotva co potom vkroèili mezi stromy, pod podrážka-

mi jim zakøupaly loòské žaludy. Dál už kráèeli mlèky, a stále pomaleji, avšak les se nakonec pøece otevøel a pøed nimi se objevil Vitín. ... Už zdálky bylo zøetelné, že pøed sebou nemají ten Gruss aus Witin z jediné dochované, nyní už zažloutlé pohlednice, ten Vitín s bíle nahozenými domy spokojenì stojícími mezi ovocnými stromy, a sváteènì obleèenou rodinku, jdoucí po cestì smìrem k nim. Zastavili pøed hospodou. Z pùvodního nápisu Gasthaus frohe Aussicht zùstalo zøetelné jen Gast. Na hosta ale èekalo obvodové zdivo, ostatnì všude kolem zbyly jen podezdívky, tu a tam štítová stìna, a uvnitø nikam nevedoucí schodištì, zbytky kleneb, barevné koláèe maleb, zpola zasypané sklepy. Josef to ale nevidìl. Procházel Vitínem se sklopenýma oèima, až se mu do cesty postavil kámen, pøes který pøehodil péøovou bundu, z ruksaku kvapnì vybalil termosku a podal ji Martinovi. Usedli. Pøilétla sojka, zobákem do stran odhazovala sníh. Vypadalo to, že se chce dostat k nìèemu, co jí chutná. Pili horký èaj a dívali se na ni. (Ukázka z rukopisu)

Milena Fucimanová *** Noèní spoje jsou rozšafní strýcové co už neflámují ale pamatují se na to Jeden mìl otce co udìlal za den pìtatøicet piv Já mám v kabelce doèista uklizeno Dvì šikmooké dívenky mi nad hlavou štìbetají ve své mateøštinì Janáèek by možná zaznamenal starou melodii èaje

%

Eduard Limonov Michal/ Šanda Jurij Orlickij / Jiøí Korbel / Boris Koèeišvili

Eduard Limonov

Jurij Orlickij

***

***

Nastì

Poslední zima na spadnutí. Doufám, že už nìkdy velmi brzy K pankeru pøistoupím bez jediné slzy Dlouho jsme se nevidìli, pankáèi kámoši Pùjdeme do zoo, tam kde jsou hroši

Oslepující èerò psa Na pestrém snìhu Za špinavým oknem vagónu Ráno

Kde je ksicht opice i zadek rozhryzán Vlk se tam prochází jak rudý partyzán

Kez, Zdá se

Jaksi jsi dost neveselý, kámoši pankáèi Na malou procházku snad vzít tank postaèí

(To je zastávka Na cestì do Permu)

A ta krásná dívka s nádhernou grimasou Zvolá: „Vìzeòský vlku! Chci Vás na maso!

Polovina Listopadu…

Jsem jen mlèenlivá. Vùbec nejsem smutná. Všecko je príma a svìží!“ – to mi øekne ona. Tam kde se tuleò a hroch ráchají v mokrém stínu Pøijedem na tanku k frontì na zmrzlinu Ètyøicet nanukù rozøežu na dílky Všichni se rozpláèou z té sladké nadílky

zeleninu ovoce houby pøipravit øepný kvas

odsud pìšky domù nejspíš to bude rychlejší než jet metrem smìšná louèení velice málo èasu drobné opravy obuvi skoro žádné stopy

*** ***

aby se zachovala kouzelná hudba sovìtské hymny bylo nutno èas od èasu zmìnit neménì kouzelná slova

Boris Koèeišvili

Roman Solncev

***

Jeden verš

bije ranní zvon zašel jsem do jedné z hospùdek u výèepu bylo plno v úzké chodbì nìkolik párù tancovalo bez hudby potácivý valèík chystal jsem se stát spisovatelem

(Z ruštiny pøeložil Norbert Holub)

Boris Koèeišvili Autor Bagtyropiè / Roman Solncev / Autor/Autoroviè Olga Zondbergová

Mám tady jednu vìc ukážu vám to je ona odesilatel spí adresát balícím papírem šustí

(Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø)

Odešla – nakousnuté jablko èerná…

Olga Zondbergová *** z malého stánku „drobné opravy obuvi“ miniaturní žena hledí chodcùm na nohy

*** mìjte rádi knihu kniha vás nauèí jak zavaøit a uchovat na zimu

&

závan dýmkového tabáku objevil se a zmizel jediným pohybem vzduchu nestaèil nikomu nic pøipomenout

'

Michal Iztok ŠandaOsojnik / Jiøí Korbel

Iztok Osojnik

Metafora Vùnì domu. Její vnitøek je prach. Barvy jsou modrá a žlutá. Dva ptáci. Dva zpùsoby obstarávání potravy. Obrazy na stìnách. Reprodukce a originály. Reprodukce fresek nebo mozaik. Napøíklad ruka v ženském klínì. Suknì, která sklouzla po stehnech. Nahé svaly železnièních dìlníkù na náspu. Modrá a žlutá. Žluté kamení. Zpùsob, jakým je prostor zaplnìn modrými obrazy. Lavice po celé délce stìny. Psací stùl v rohu velkého pokoje. Tmavomodrá pøikrývka pøehozená pøes postel. Žlutá stolní lampièka se starobylým pøeklápìcím vypínaèem. Modrý šálek kávy, vedle zažloutlá kniha z pera èlovìka, o nìmž si mysleli, že odpoví na všechny otázky. Smazané kousíèky mlèenlivého smutku. Pokoj, v nìmž èlovìk leží na modré posteli a civí do žlutého stropu. Vùnì døevìného obložení. Dunìní stropu pod kroky tìch nahoøe. Na stránkách 83 až 89 v jedné knize je dùm zobrazený jako prvotøídní památník architektury. Obì barvy dohromady, žlutá a svìtle modrá, dvì barvy kamene, které pøedstavují opravdový zážitek. Øeknìme Joan Baezová a Bob Dylan v mrazivém newyorském vìtru. Žluté mrakodrapy a modré nebe. Metafora pro èlovìka, jenž stojí na prázdné ulici.

Nìkdo nosí mé jméno kdo jsem? když ze sebe odložím knihy, když odložím tváø? když ještì nejsem narozen? když století vyvanou jako vytahaný pl᚝ na vychrtlém tìle? když slovo ještì není vyøèeno (bude vzápìtí)? když jsem ještì skryt jejímu kouzlu? èistý hlas, nespoutaný lstí. jejím šarmem. o krok pøed ní. je to tak: kde se setkáme, cosi šustne. kým jsem tehdy? jsem ještì unavený škrtáním a pochybami? jsem ještì básník? ještì uvažuji jasnì, chápu svìt? ještì rozlišuji ve vzrušení? bojím se dosud letu let? ještì zápasím? jsem ještì vyhublý? anonymní? jako vždycky? když ve vznešené pýše chodím kolem s prázdnýma rukama.

Pramen Lublanice Já pouze odejdu. Zpùsob psaní poezie. Ale pøijde kùò, mokré maso z nìho èpí, jeho jasné oèi, jiná tráva. Dvùr pìt krát pìt. Pìt krokù tam, pìt zpìt. Pohled na øeku. Høbetem ruky si otøeš zpocené èelo. Hlahol skøítkù.

Puškin z hliníku Miloval jsem vás, napsal Puškin na kousek papíru. Nevím, co z toho vzejde. Øeknu vám, že vidím hory z prùhledné, bílé hmoty, která není sníh. Prolétne mnou lehké zachvìní. Zaènu hledat ještì jednu pøíležitost pro hliníkového ptáèka, který hnízdí na mém balkónì. Sedí na sedmi peèetích. Naslouchám pukání tvarù, které vytváøím, a pod sluncem, které neví o geometrických rozmìrech, svlažím ruce v zkapalnìné strusce svìtla. Hledím z jejího prùhledného bøicha, procházím záøivými chodbami jejího nitra. Vidím èernavé mlèení na okraji mezi èlovìkem a zemí

Spal jsem? Snil jsem? Jen jsem zamyšlenì usrkával z  potoka lásky? Utekl jsem jako mladé štìnì za stínem a pak na dlouhá léta zamyšlenì zmizel z dohledu. Otrhaný a ovìšený nahodilým listím. A vùnì lesa, jíž se nikdo už nechce vzepøít.



Autor IztokBagtyropiè Osojnik //Juraj AutorKalnický Autoroviè

márnivá hra prstov keï gombík minie cie¾ a dierku netrafí tak s nedostatkom duše podobne zápasí dušièka vedma penzijnie pustnie a sadá na ráfy prosíš ju márnivú – len chví¾ku ešte veï ma

a tøebaže je hliník nìco mnohem prozaiètìjšího, je jeho místo zrovna tady. Vezmìme napøíklad víno a bauxit. V náruèi slunce ze vzduchu prýští víno. Za sebou zanechává mastnou tmavì rudou stopu, díky níž kámen, moøe a dub splétají duhu. Je to skuteènì zvláštní duha, ale její tíhu je možné zmìøit rukou a solí. A jsme u Puškina.

(Ze slovinštiny pøeložil Aleš Kozár; z výboru básní V tobì ožiju vydaného nakladatelstvím Ing. Marek Turòa v roce 2005)

anamnéza taká je úplná anamnéza privreté dlane mihalníc a slovo èo má zdravie zo železa a ešte celkom svieža pusa z ktorej sa vydral vrtu¾ník prchavej vône tvojho dychu tá známa príchu objavite¾a kolumbusa

Juraj Kalnický druhé kolo nuž ah to dobrý nebol hra druhé kolo s tebou nebol to dobrý ah chcie zdola tento svah ostrohy kopytá zem už je dorytá údy sa nehýbu dos bolo pohybu obväzov na rany celí sme zbabraní z tej novej partie ovzdušie priam hustne oboch nás zabije hra len druhé husle

duše mám vlastnej dos – napísal bard a dodal: – ó daj mi svoje telo a potom sp¾asol sfuèal ako mechúrik akoby sa mu odnechcelo a s tebou je to pane ako? – len ažko zapneš sako



Michal Šanda Jan Sojka / Jiøí Korbel

Jan Sojka

dìcko, hráli jsme karty, èlovìèe nezlob se, jen šachy Anežka smetla, když se na mì vrhla… „Chci, abys pøesnì o pùlnoci byl ve mnì.“ Bylo tìžké se hlídat, ale podaøilo se mi to. Být v ženské a nehýbat se, to chce pevnou morálku! Když narychlo puštìná televize odbíjela poslední vteøiny starého roku, bil jsem do Anežky a svým chroptìním jsem pohanil státní hymnu. Zatímco všude jinde se bouølivì slavilo, blahopøálo, objímalo, já ohøíval vodu, aby se Anežka mohla v malé vanièce vykoupat. Sedl jsem si ke stolu, nalil si a prohlížel jsem si Anežku a její ladné pohyby. „Tohle by mìl vidìt Malíø!“ napadlo mì. Zvuky vody mìnily koupel v obøad. Sedìla na patách a nespouštìla ze mì oèi. V mihotání svíèek vypadala jako dávná bohynì, kterou vzápìtí pošlou knìží po øece v malinkém èlunu vstøíc vìštbám. „Štìpáne, nalej mi.“ Bez hlesnutí jsem se stal pokorným sluhou a podal jsem sklenku vína. „Zùstaò u mì.“ Usedl jsem vedle Anežky a hlavu jí položil na prsa. Podle tlukotu srdce žila víc než kdy jindy. „Štìpáne?“ „Ano.“ „Líbilo se mi, jak ses na mì díval.“ „Mnì se to líbilo víc.“ „Víš co? Zahrajem si ještì karty. Jednu, jedinou hru.“ „Jenom jednu?“ „Jednu. Když vyhraju, udìlᚠmi to, jak budu chtít já, když vyhraješ, øekneš si ty.“ Nechal jsem ji vyhrát.

Podzimní lidé Do mìsta se nastìhoval listopad. Vypadalo to, jako by tu mìl být navždy. Byl jsem snad jediný tvor, kterému to nevadilo. Na rozdíl od ostatních jsem mìl totiž Anežku. Vždy mì jako oèi antických lodí dovedla do bezpeèí svého pøístavu. Svìtla ubývalo, slova nám pøetékala a první mráz chodil okolo nás po špièkách, nemìl odvahu nás vyrušit. Nedali jsme mu ani pøíležitost. Svìtla ubývalo, slova nám vyklouzávala z úst, zapadávala do Anežèina koberce a divoce se nám obìma obtiskávala do zad. Miloval jsem ji tolik, že jsem byl obdaøen nadpøirozenými schopnostmi. Dokázal jsem se zmenšit a skrýt do jejího bøíška. Tìhotná Anežka chodila mìstem, potkávala známé, usmívala se a na otázky, s kým že to má, odpovídala pokrèením ramen. Hladila své bøíško, konejšila mì lehkým kolébáním, vyjíždìla za mìsto, lehala si do prvního snìhu, abych mohl ven. Pokaždé se narodil Anežèin Štìpán. Zimu jsme strávili pod snìhobílou peøinou. Pod Anežèinou peøinou. U mì se Anežka necítila, vadil jí mùj záchod. Kdykoli pokládala svou prdelku na mísu, mìla pocit, že ji všichni ti spisovatelé nalepení na dveøích pozorují. Ibsen ji pøímo dìsil. Konec roku se blížil. Vánoce jsme už tradiènì prolili hrdlem, jen Julek šel na Štìdrý den k rodièùm za štìstím. Pøed Silvestrem a Novým rokem naše pijáctví utichlo. Už léta poslední den a noc v roce netrávíme spoleènì, nìjak se zdráháme pøistoupit na dlouho plánované všeobecné veselí. Na Silvestra jsme každý sám. Julek u rodièù baští chlebíèky, Malíø je zamèený v ateliéru. „Aspoò do pátýho ledna ty vaše obehraný ksichty nechci vidìt,“ louèil se s námi po vánoèních flámech. A Tichej? Vyráží sám. Jak ho znám, sedne do nìjaké ètyøky a bude z rohu pozorovat samotáøe a ubožáky, kteøí si alespoò v posledním veèeru v roce pøišli hrát na družné pøátele s novoroèní nadìjí. Já jsem konec roku prožil s Anežkou na Julkovì chalupì. Anežka vaøila, já topil, Anežka zapalovala svíèky, já naléval víno, Anežka se schovávala pod peøinu, já ji hledal. Tøi dny jsme nevidìli jiného èlovìka. Posledním byl bodrý vesnický hospodáø, který nás svezl starou škodovkou. Chalupa a okolní les byl nᚠrevír. Na Silvestra se Anežka trochu pøiopila. Celý veèer se smála jak rozpustilé

Krach zimy je neodvratný, neslo se bøeznovým vzduchem. Slunce zvlhèilo zem, do mìsta se navrátilo chvìní, puls zrodu bil odevšad. Lidé vdechovali novou pøíchu a z nepevných mrakù vyhlíželi dosud nepoèaté léto. S jarem pøišly i Anežèiny otázky. Dìtinsky zvídavé, osudovì pøímé. Vždy, když se mì na nìco ptala, zesmutnìla. „Kdyby existovala bohynì smutku, mìla by tvou podobu, Anežko.“ Ale možná se stávala bohyní mlhy, v níž jsem zaèal bloudit. „Co bys dìlal, kdyby ses potkal tøeba s Picassem?“ „Záleželo by na tom, kde by to bylo,“ odvìtil jsem jí s úsmìvem. „Kdybych ho naèapal u tebe, Picasso Nepicasso, udìlal bych mu z ksichtu krychli.“ „A co kdybys ho potkal tøeba na koridì?“ „Poprosil bych ho, a namaluje utrpení tìch býkù. Ale to by nebylo dost dobøe možný.“



Autor Bagtyropiè Jan Sojka / Autor Autoroviè

„Jasnì,“ smála se, „neumíš španìlsky ani kváknout!“ „Kvák! Já bych na koridu nikdy nešel, víš?“ „To je dobøe, Štìpáne…“ Jediné, co Anežku nezajímalo, byli moji pøátelé. Aèkoli jsem stále navštìvoval Gustava, nikdy se nezeptala, kdo je to. Nevìdìla, je-li to pøíbuzný, kamarád èi pes. O Tichýho existenci snad ani netušila a o Julkovi s Malíøem, který už ponìkolikáté znièil, co namaloval, jsem po jejich vzájemném setkání na podzim radìji nemluvil. Pøesto se mi Anežka zdála pøíliš hloubavá. Svými dotazy mì pøekvapovala v nejménì oèekávaných situacích. Rukama svírám její zadek, uši mám pøitisklé k jejím stehnùm, jazyk mezi nohama. Anežèinu otázku jsem bohužel nepøeslechl. „Miluješ mì, Štìpáne?“ Zvedl jsem hlavu, podíval se jí do tváøe, pak zpátky mezi nohy a opìt do tváøe: „Miluju vás obì.“ „Ty zvíøe!“ vrhla se na mì v pøedstírané zlobì. „Proè mi to dìlᚠpokaždý úplnì jinak?“ „Jak to myslíš, Anežko!“ „Prostì jednou jsi neuvìøitelnì nìžnej a podruhý do mì biješ jako nìjakej maniak.“ „Jestli ti to vadí….“ „Vlastnì ne. Vzrušuje mì, že nevím, jakej zrovna budeš, Štìpáne.“ „To nevím ani já sám.“ „Právì toho se trochu bojím. Miluješ mì, Štìpáne?“ „Už zase?“ „Teï vážnì! Miluješ mì?“ „To se pøeci neøíká.“ „Co se neøíká? Jestli nìkoho miluješ?“ „Ne, ta otázka se neøíká.“ „Ale já mám ráda jistotu. Alespoò v nìèem.“ „Jistota uspává, Anežko.“ Byla to naše první vážnìjší neshoda, nepoèítám-li onu rozpustilou scénu, kdy mì Anežka chtìla líbat, ale ústa mìla od mého semene. „Štítíš se mì, nebo sebe?!“ spustila vážnì. „Jasnì, že sebe. Nemùžu ti teï dát pusu. Pøipadal bych si jako polovièní teplouš.“ Tenkrát jsme se oba zaèali smát, teï nám do smíchu nebylo. Ale dny pádily, Anežka se pøestala ptát, zaèala až nezdravì kouøit a já dostal strach, že už se nikdy nezeptá. Stala se ještì tišší, než byla. Zaèala se krotit i pøi milování, což byla její nejhluènìjší èinnost. Nemohl jsem spát. Celé léto v Anežèinì bytì, dny a noci. Na dovolenou jsme nikam nejeli. Anežka podnikla pouze cestu za matkou. Její dva spolupracovníci jeli k moøi,

nìkdo v práci musel zùstat. Celé dny jsem se užíral. Anežka pøicházela z práce otrávená, já byl po horkém a dlouhém dni znudìný. Pít jsem nechodil, nebylo s kým. A na jiné èinnosti bylo pøílišné vedro. Byt se mi pomalu stával dobrovolným domácím vìzením. Mohl jsem kdykoli odejít, avšak rozžhavené slunce bylo proti. A noci… Anežka vedle mì a já se snažil dohlédnout na strop, který ve tmì nebylo vidìt. Anežka si se mnou zahrávala, aniž by to tušila. Nejprve mùj led, pod kterým jsem se skrýval, nalomila, ale než by ho ráznì prorazila a dokonèila své dílo, nechala led bùhví proè znovu srùst. Poèínala si jako geniální šachista. Zdánlivì nelogickými tahy ovládla pomyslné pole a iniciativa zùstávala na její stranì, aèkoli se navenek zdálo, že pánem hry jsem já. Jelikož to ale nevìdìla, bláhovì èekala na mé kroky. A ty nepøicházely. Pøicházely pouze noci beze spánku, noci neblahých myšlenek, v nichž se uzlovaly pletence prázdnoty a šílenství hráèe, který nerozeznává figury na šachovnici. Kupil se ve mnì neklid, který se rozléval všemi póry tìla, prýštil z oèí jako nakažlivý pramen, házel hlavou, trèel z nehtù, ale Anežku nevzbudil. Pøíbìh je u konce. Na jeho konci znovu zaèínal podzim.

(Ukázka z rukopisu)

!

Michal Šanda Karel Rada / Jiøí Korbel

Karel Rada

svých pøízemnostech cítil jako ryba ve vodì, tam se Magdino køehké ego rozpouštìlo smìrem do stratosféry. Topné tìleso chvílema vychládalo, aby pak obratem udeøilo nesnesitelným bodem varu; ve chvíli odlivu jsem se chystal na to, abych koneènì vylezl z pelechu a došel se vymoèit. První zvonìní ve školách naproti odøízlo èasnì nelidskou èást jitra od pøijatelnìjší dopolední periody; vstal jsem a zamíøil k záchodku. Ztichlá ulice podtrhávala majestátnost té chvíle. V osm ráno už je možné pomalu pøicházet k vìdomí – øíkal jsem si pak, když jsem zalézal zpìt do postele k Magdì v protismìru, aby tam se svými ranními sny nezùstávala sama. Lehl jsem si k ní a pøikryl se až po bradu.

Oblomovka 1. kapitola PROBUZENÍ 1/1 Flákám se jako vítr pod peøinou. Nenechám si nohy odkopané, jsem svým vlastním torzem tìlesným. Duše zabloudila. Ještì, že mám kde polehávat… Drahý nájem na mìsíc dopøedu uhrazen, platíme za vzduch vùbec, za první nadechnutí. Vše nachystáno už od vìkù. Snad jen øíct si o štafle u té svinì mrazivé a instalovat záclony, aby nám sem kolemjdoucí neèumìli. Hovno, dobo! Nechce se mi zpod peøiny! Venku iluze praštivá, až nulová. Víc, než filmová: topení netáhne, natož aby høálo. Probuzení. Situace muže v nejlepších letech, neustále majícího dìravé dlanì a zajíkávajícího se strachy. Cvakajícího zubama do rytmu neuchopitelné turbulence. Zima! Zaøval jsem. Za co tady platíme? Nìkdo vydìlává na bytové krizi, nìkdo prodìlává díky pomalejší motorice sobìstaènosti. Prachy jsem mìl – ale kam se podìly? Neustálý protest proti danostem: ráno do háku, tam zaøezávat, veèer èumìt na televizní zábavnosti a kušovat. Být vìrným zákazníkem a ekonomicky se protáèet marností civilizace, asi jako pes, snažící se dostihnout vlastní ocas. Probuzení – vstávat…

3/1 Magdiny sny byly barevné, psychedelické komiksy, odrážející se od trampolínového dna, na pár okamžikù se zatøpytivší ve výskoku na slunci, ve výtrysku fontánky jako pingpongový míèek, a vzápìtí se propadnuvší tobogánem do samotného jícnu sopeèné propasti nadvìdomí. Moje sny byly pøízemní; nemìly snad ani žádnou konkrétní barvu. Jako podzemní vody – ponorné øíèky strachù a traumat ze striktních pøíkazù, zákazù a odkazù provázejících dìtství nejen moje, vždy se vyabstrahovaly do jakési povìdomé mlhoviny: v ní jsem bezpeènì poznával pokoje, koupelny a pùdy, výtahové šachty a sklepení… teritoria, ze kterých jsem postupnì dorostl v toho, kým jsem dnes. Babièèina kuchyò vyhøívaná plotýnkou kamen; panelákový byt rodièù s dunivou ozvìnou výtahové strojovny; výhled z oken tøetího patra na roh našeho školního høištì. Neustávající pocity vìèného studenta pøed zkouškou nebo pøed písemkou zcela plynule se prolínající do hrozby noèní smìny výhybkáøe na seøaïovacím nádraží, lidovì zvaném ranžír. Zatuchlý kanál obav ze spuštìných závor podvìdomí. Underground. Startovní p횝alka. Štìkot malých vzteklých èoklíkù. Závistivé sousedky s kýbly cizí špíny, jejich fotbaloví protìjšci s mastnýma bradama od vepøového ve vlast-

2/1 Rána byla dlouhá. Nejprve pod zimavými okny zahluèely popeláøské vozy, aby je pak po nìjakém èase vystøídala støedoškolská mládež, scházející se na osmou k prvnímu zvonìní; školy naproti domu stály dvì – støední zemìdìlská a gymnázium. Dvojnásobný pøídìl pisklavého štìbetání a zmutovaného šumu. Magda se pod dekou zavrtìla; lehala si teï dost èasto hlavou od topení, takže jsme spali nohama naproti sobì. Dost pøíznaèný model našeho vztahu – kde se nacházelo Magdino pøirozené tìžištì, tam jsem já tápal ve vzduchoprázdnu, a naopak: kde jsem se já ve

"

Autor Bagtyropiè Karel /Rada Autor Autoroviè

ní šávì… se špínou za nehty… gól, ale do vlastní branky… Kde to jsem? Èas je jen jeden, prostor je pøímka odtamtud sem èili bod… Neuplynulo snad ani pìt minut: s ochrnutou tváøí a svìdivým brnìním ve spáncích, dlaních i prstech… nohy ztuhlé, èelisti nepohyblivé… Ani sten nemohl vyjít z mého hrdla, natož pak volání o pomoc; Magda mì vzala na výlet do kosmu. Mòau! Øekl kocourek. Èas neexistuje…

ma a kalašnikovama, bránící se rozpínavé nicotnosti planetárního televizního výplachu a instantního štìstí, odporující ïábelskému molochu pozemskosti. Naproti nim armády uniformovaných vymydlených hlav, pøežvykujících usmìvavá hesla o svobodì za podpory dálkovì ovládaných automatických støel a raket… hesla o jediné možné, západnì orientované, demokratické a humanistické svobodì… iluzorní hesla na podporu starozákonních mýtù o zloèinu a trestu. Nepøedbíhej! Na to opìt Magda, smìje se a ukazuje na tìsnì se pod námi vynoøivší vrcholky Himálají… proti kterým ani americké rakety nemají šanci. Pryè s pøivlastòovacími zájmeny! Chce se mi køièet – skuteèná krása pro mì stále zùstává zakalena sítí myšlenek té nepravé hemisféry. Jsem tvoje… Nìžná Magda na to. Není jenom tenhle svìt, usmívá se pak i kocourek a drbe se pod bradou, za uchem, pak si chvilku líže packy a nakonec se znovu stoèí do klubka vedle topení, které chvílema vychládá a chvílema obratem nabírá bod varu.

4/1 Cestujeme kosmem a je nám dobøe. Letíme prostorem i neexistujícím èasem. Na rozhraní životù, smrtí, událostí i nicotností. Sny jsou prý touhy, ale já netoužím po uslintaném karnevalu. Teï to všechno lze jako na dlani vidìt seshora: mravenci, vèely a jiné podobné civilizace dìlají jen to, co je tøeba; mraveništì civilizace lidské pak pùsobí dojmem jedné velké zbyteènosti. Letíme tedy a shlížíme na nekoneèná staveništì supermarketù, dálnic a sportovních hal. Shlížíme shlížíme a tím samým pohledem patøíme i na staré polorozpadlé domy, v nichž pøespávají bezdomovci. A támhle zase nìjaký nabob staví dùm – nebo dùm: hrad! Kolem dokola vysokou zeï, poplašné zaøízení, ostnatý drát. Zrùdného hlídacího psa se zrùdnýma hlídacíma tesákama, slyšícího na jeden jediný povel: Trhej! Prý nedotknutelnost soukromého majetku! Co ty na to, pane Bože? To tys jim nechal volnou ruku? To tys jim pøenechal v plen Zemi? Jsi souèástí i takovýchhle lidských bytostí? Nerozèiluj se! Na to Magda. Dívej se na louku plnou kvìtin… dívej na ty ptáky kolem nás, na jejich køídla… všímᚠsi jenom nepravostí a skuteèná krása ti uniká. Letíme letíme, pod námi rozbouøená øeka. Máváme køídly a zpùsobujeme vichøice a uragány. Kloveme zobany a spouštíme vzdušné víry. Tuhle zemìtøesení, támhle povodeò… A támhle americké rakety? Vyprahlé hory plné skrytých dìr a v tìch dìrách odhodlaní vousatí mužové se starýma prošlýma ruènice-

(Ukázka z prózy, jež vyjde na podzim v nakladatelství Votobia)

#

MichalJakub ŠandaGrombíø / Jiøí Korbel

Jakub Grombíø

Brumovice Poslední dopis došel pøed pùl rokem vzpomínám si z nìho jenom jednu vìtu: „Kandovali jsme dynì jako pøedkové moc se nepovedly.“

Polovina srpna První pøijímání u okýnka Pro cigarety chodí školáci Pøehrada se zelenou vodou Protáèení motoru Pelynìk na rumištích Prázdninové lásky Pøesnì podle Bravíèka

Tabákové pole V Olšovské ulici viklá se dlaždice a zase padá vláda mᚠblùzku s jemným vzorkem jako bezinkové kvìty držím tì za ruku v té trapné mezihøe mezi lidem popelnicových polí a estakádami androidù

Kolobìh touhy Skrze tvé zornièky jako doktor Faust proletím až k prvnímu høíchu – v letním dopoledni roku 1980 na vrátnici traktorové stanice, kde jsem èekal na otce Klíèe na skobkách, fíkus na oknì vajgly v plechovce, rozhlas po drátì A na zdi vybledlá fotka nahé ženy dvoustrana chvatnì vytržená z kapitalistického èasopisu Miláèku, vìø mi ještì teï si pamatuji otvor po koníku na jejích slabinách jak tak poèítám na tvých prstech dneska už má nejspíš vnouèata.

Strážná S nákupem na zádech stoupám nad kostelní vìž horalsky útlou Obloha naráz vyklopí oblak snìhu až pøipadám si jako obèan tìžítka.

AutorJakub Bagtyropiè Grombíø/ /Autor Jan Novák Autoroviè

Jan Novák

K bolesti hlavy bolest tøísel, pokaždé se vše nezdaøí; za naším humnem prosmýkli se už první ranní bìžkaøi.

Pár kecù z výjezdního poloredakèního posedu do Èeského ráje, Vyskeø – srpen 005

Mìsto

xxx

V hospodách se zaèíná konèit pod úplòkem bledým jak kolena norských fotbalistek v tramvajích sedí neteènì èetní neètení básníci potomci tìch, kterým poezii psali meèi po tìle vždycky ti druzí: ti, co mìli konì.

Hrad Kost, stydká a sviòská v podhradí puká a tiká neustojí v krmelci – loòský èlovìk i v budoucím už pod daným

xxx Trosky spojnicí ruin troskou až na lidský odpad úvozem ke kánìti pøežraného kamení

Pololetní prázdniny

xxx

Oèi mᚠlhostejné jako monoskop vrážím hlavou do mandely za oknem dìti hrají na honìnou a køièí opla nepla Hovor jako špatnì navoskované lyže tapeta pomalu vyboulená s vlastní lichou rukavicí prohrávám kámen nùžky papír Je t’aime vyhrává rádio pod svatební fotografií rodièù palec okopaný od solné lampy Moi non plus

Ouzko z bedel nad Vyskeøí nevìsty nevìstkami zásnubní blesky køižují se bez rukou a v ohnisku pøíèetnosti

xxx I pavuèina nese svùj køíž pozùstalí živí po funuse mìsíc nad Plakánkem slabikuje hluchonìmou cestu bércù

Nestrukturovaný životopis xxx

Pfff Namísto citové výchovy vrstevníkù na autobusových zastávkách Radši hledìl do vody u elektrárenského náhonu huèící a melasovité A všechno chtìl z gruntu pøedìlat pøemýšlel nad tajemstvími která si mravenci berou pod zem A když jednou zapomnìl v lavici báseò, co napsal pro tu s nugátovýma oèima smála se mu pùlka školy.

Na rtech mì øežou tvoje vlasy a tiše vzlykáš, já taky. Nový rok venku jíní zasil tam pod úplnìk z alpaky.

Na obloze bøicho Ráje posléze baroko jak mlèíme ouøada žito a kovodìlník proso, oba z opaèna

(Z chystané sbírky Kráska a Network, která vyjde v edici Stùl Psího vína)

Tak už se hlavnì nad tím netrap, a ponech noci její styl. Uvaøím kafe, pustím Džetra, na všechno jsem se pojistil.

$

P. S. pøipsáno Wandì jako by nebyla, a jest

%

Michal Petr Šanda Pustoryj / Jiøí Korbel

Petr Pustoryj

Voyer miluje bouøky stál by tu až do soudného dne díval se a naslouchal jak ti z obýváku odnaproti v bìsu imitujícím jejich extázi rachotem hromu neslyšnì køièí vyhnal by je do dvora zalehlého vláhou s tou hrozivou pøedstavou že budou utluèeni ledem z nebe ukøižováni zduøelými blesky na kost zvláènìlí deštìm však sršící energií by užili živlu alespoò jednou než zestárnou

Camp celou noc bóra melancholiètìjší než alpský fén trhala plíce ze vzduchu a mozek z hlavy ouplnìk organizoval chaos temných mas tam dole i nahoøe jitro jako každé jiné tøi tisíce procitlých ulit nikdo nic nevidìl nikdo nic neslyšel pøekvapeni jak je moøe chladné

za hradbama krup v oškubaných muškátech s hromnièkou láhví a popelníkem tváø rozrùznìnou steskem v odlescích božího dopuštìní popíjí jakési sladké svinstvo co zbylo a užaslým pohledem fixuje rachitický nepeèlivì snýtovaný drak iljušina v šedé šumící hladinì pluje nedbá detonací neklièkuje pøed nebeským flakem dává si naèas tiše vrnící jako by vìdìl že dnes ho nedostanou

Bosna most jako meè na cestì do ráje nepøejdeš jen bílá smrt ve stélách náhrobkù stojí minarety bez hlesu a v medjugorje pálava bez milosti žízeò jako meè vrgoracké víno nespraví túristùm domorodej druhák o válce mlèeli jak jinak ale mluvili mile k dìtem

De`ja vu pysky olízla rtìnkou vstala od stolu stvol metr osmdesát nohy žirafí kozy kybelé chlapi jako jeden muž nevydrželi normálnì neèumìt na netvora otoèka škrt šteklù jde støedem provázena pohledy které øíkají neva že je vypatlaná

V nádražce chlap co vypadá furt stejnì nehybnì sedí za tím stolem jako pøed dvaceti lety a okukuje nás kluky-šulinky chodíval s náma i chcát a pak se øekne dvacet nebo ètyøicet jeden lokál stejnej svìt pivo jedno jedno èemu rozumìt jestli oèumoval nebo poslouchal

&

Autor Petr Pustoryj Bagtyropiè / Martin / AutorKrá¾ovský Autoroviè

ta by mastila za rohem sešla z oèí do volného kosmu mamrdi si uvìdomili jako bych to už …

Ko¾kokrát vrátim sa do chlapca, èo rozpozná len žltú od èervenej!? Ko¾kokrát ešte!?

9deviata Sestøièky

Zmyslová rozkopanou. Vášeò zomknutá na ceste na kopec Venušin. Dolova by sa chcelo, no duša nad telom anjelsky varuje strach stráži úlety Prekliate kombinoval Boh – Dušu do Tela. Povedzte ktosi nahlas, že pri zrodení to nebol správny ah. Bože môj, nᚠa tvoj, NEBOL! Meï vlasov spojená na krku S lôžkom syna. ¼ahᚠsi na 4. A na šíji posledný záblesk žitia.

nìco mu to pøipomíná ten samej výraz oèi vábivý a pátravý zároveò jako srnky tehdá to nevinný kvítko po pár bezvýsledných týdnech poslal po vodì mladej fracek naivní a hloupej myslel že má pech že propás špás by se øeklo jenže ty smutný oèi se mu propalovaly sítnicí ještì po letech dnes a to je horší už ho nic nezachrání protože to co by rád radìji zbabìle propást chce

14štrnásta Napamätám sny. Ne¾ahkos. Akoby do slabín kopal. Nemý Morfeus spitý do nemôt! A všetko to ako naschvál. Paríž, Nede¾a, Sykot svätých nad svätou vodou. Mám dvadsadevä – polený pred deviatou na bdelos. Ešte dnes poèujem Plaè pokrèenej tváre narodeného z krá¾ovského rodu. Nepokrstený. Na nohy kvetované ponožky a na krk oranžový šál.

Martin Krá¾ovský 2druhá Tri body Miróa za Picassovou ženou vyniesli Chagalla do prievanu farieb. Mal 98. Vždy sa niekde objaví génius, èo vlezie do konštrukènej sily a prenesie ju tichom! A keï to nevyjde: Vešaných povesi na èiernobiele nite, zatiahnu za silón – precízne bez okolkov. Stáva sa, že musené je nutné. Lenže…

'

Radek FridrichAntonín Mareš / Poseèené Ungrovo _ Název_(bez Krajina názvu) s vážkou /mail-art a odkoplým z ??.??.????, míèem edice (cyklusCOPORUCE/ Èervené krajiny, 2003)

Antonín Mareš Radek_Fridrich Název (bez / 03názvu) _ 08 /mail-art (cyklus Havraní z ??.??.????, kameny,edice 2001) COPORUCE/

::

::1

Antonín Mareš Radek _ Název Fridrich(bez / Ruhe názvu)_ /mail-art Frieda (cyklus z ??.??.????, Bøeziny, edice 2003)COPORUCE/

Antonín Mareš Radek_ Fridrich Název (bez / Hier názvu) 2 _/mail-art Hier 3 (cyklus z ??.??.????, Bøeziny,edice 2003)COPORUCE/

::11

::111 !

Antonín Mareš Radek Fridrich _/ Domácí Název (bez švestka názvu) a dolanka /mail-art (cyklus z ??.??.????, Mortální pomologie, edice COPORUCE/ 2003)

Antonín Mareš Radek Fridrich _ Název/ (bez Magdalenka názvu) /mail-art (cyklus Mortální z ??.??.????, pomologie, edice2003) COPORUCE/

::18 "

::8#

Radek Michal Fridrich Šanda/ /Petr JiøíProkùpek Korbel

Radek Fridrich

Krooa, krooa V labyrintu skalního mìsta leží šedý písek míšený snìhem.

Modrá hodina nasvícená mìsíènou nocí s rùžovou krajkou hor.

Ostré zoubky namrzlých haluzí, zakouslý vítr v prùduších skal.

Umrzlá, prùsvitná, s vyjícími psi za zády.

Tam tvarovaná hlava žáby, tam otisk rybí ploutve, tam tlapa tajemného tvora.

Rovnými stìžni dýmù napíná svìtelná ráhnoví rána

Kamenní sloni vycházejí z chuchvalné mlhy a nebetyènì troubí.

Ve chvíli, kdy se pøeklápí mezi holými kmeny, pøichází Vlašský Daniel

Pod bìlavým sluncem letí èerný krkavec s ocelovì modrým leskem køídel. Slyšíš jeho krooa, krooa, na strmých voštinách?

Vyznání Vlašského Daniela èerné ženì Jsi dnes lebníkovitá s vtroušenými žilkami uvnitø.

Drak Schwarzer hledá v krajinì Sandstein

Hladím tvá zrnka mosaznì žlutá.

Kde je? Ten s dehtem pøikrèený pod pøevisem.

Ty moje, køemenná jalovino,

Kde je? Ten s popelem pøeskakující studenou øíèku.

zakletá moèovinou.

Kde je? Ten s pivovarskou smolou v kádích nesenou.

Vlašský Daniel svádí Pechfrau Zaboøím do tebe borový koøen a vyroním bílou slzu.

Kde je? Ten s kalafunou, co prodává po hospodách hudlaøùm.

Ty pak budeš tahat po lesích klacíkovité dítì s mokrou mordou od hlíny.

Kde je? Ten s borovým olejem dobrým pro staré kosti bab. Kde je? Ten s kolomazí, tajemný, ten zajímá mì nejvíc.

$

Autor Bagtyropiè Petr Prokùpek / Autor Autoroviè

Petr Prokùpek

Oživování mi nikdy nešlo krusty ze mì lítaj jak o pouti sv. Václava MC a nìco co si nepamatuju „pøíliš mnoho básní o krustách“ ale takhle to skuteènì zaèalo na øetízkáèi jsem propadl mezi øetízky a cikán mi za to ještì nafackoval „komediant“ øíkala babièka pak mluvila ještì o nìèem co jsem si nesmìl pamatovat odešla na pùdu a pak jsem ji vidìl odcházet s kulovnicí nahoru do háje další den mi dala na loï vylomili jsme jim ten vehikl z pantù a oni odjeli veèer pøi televizi jsem zase ždímal z toho zparchantìlýho camfoura až do pøíjemného brnìní „je ti zima?“ klepal jsem se u toho jako fík a tak se semlely ty krusty a já se narodil nìkdy pak pár minut poté co zemøel Henry Miller a vím že se pilo a dost víc než dost tak aby to vydrželo do dneška a tady máte výsledek vážení krusty ze mì lítaj jak o pouti sv. Václava no a karty jsme hráli v kostele (MC a nìco) aby se prokecli práskaèi a prokecli se dneska jsou po smrti ale jednoho z nich jsem se pokoušel oživit na starém otomanu ale oživování mi nikdy nešlo

Prolog ve dvaceti, byla zima, jsem vyhrál letenku do Robbinsdale, Greg tam sedìl na posteli, v pìkným pokoji, nadstandardní výbava a pár mizerných knih na døevìným stolku, „tak tì pustili?“ zeptal se „jsem plnoletej“ „nevypadáš?“ „vy taky ne“ „až umøu, budeš nejlepší básník na svìtì“ „už sem“ „jo, moje duše už je mrtvá, jo, možná mᚠpravdu“ vypadalo to, že má nìco v puse, poøád pøežvykoval „vaše tìlo vypadá hroznì, ale líbíte se mi, takže tam musí bejt“ zasmál se „nechceš ho vykouøit?“ „ani ne, nìkoho mám, omlouvám se“ „mluvíš mizernì anglicky“ lehnul si a otoèil se ke mnì zády, myslel sem, že usnul „hezkej novej rok“ popøál sem mu, ještì nìco zamumlal, ale já už byl na chodbì, pìkná nemocnice, moje první cena

%

Michal Šanda Petr Štengl / Jiøí Korbel

Petr Štengl

Mohl byste nám ukázat tašku? Ukázal jsem jim prázdnou tašku Ale já vidìla jak jí tam strkal! Dy vidíš, že tam nic nemá! Je to chudák. Šmejdi! Všechno nám tu rozkradou a my to za nì máme platit! Bùh to všechno vidìl a bylo urèitì jistý, že šmíruje i pøi samohanì

Hledìl jsem Zouplnovi do zátylku jak si tak vykraèoval prostøedkem té jejich asfaltové cyklostezky, která se táhla podél pobøeží Já cupital za ním po úzkém proužku trávy a omlouval se všem Holanïanùm, že on, tady, takto… Nerozumìli mi Nìkteøí spadli z kola jak kráèel støedem Zouplna v pøímoøské krajinì

(12. 6. 2005 Na skalièkách)

Na rohu køižovatky U. S. CARS Ve výloze plakát, na nìm krásná nahá sleèna plazí se po automobilu, jako by ho chtìla vojet Šikmo pøes výlohu nápis: Ojeté americké automobily od …

(21. 8. 2005 Na skalièkách)

Je dobré mít okno k hledìní (2. 6. 2005 Hrdloøezy)

ne ke skoku je dobré mít okno s møížemi proti krádeži na našem sídlišti sedí hodnì lidí za møížemi

První tatoo salon byl . . . Ornamenty ještì nefrèely, zato èíslice byly zadarmo Dneska má kerku kdekdo u prdele…

(2. 8. 2005 Hrdloøezy)

Bylo to jen na jednu,

(25. 5. 2005 Kovanecká)

malinkou, placatou lahvièku a už jen z toho pomyšlení mi bylo zle V krámu nebyla ani noha Umínil jsem si bejt neviditelnej, tak jsem jednu placatku šoup do košíku a druhou do prázdný igelitky Vždy jich v tom regálu taková spousta ještì zbyla! Cestou k pokladnì jsem se rozmyslel Co když mì Bùh vidí? Což mi pøipadalo tak nìjak nechutný, jako by Bùh šmíroval pøi masturbaci Vrátil jsem flaštièku z igelitky do regálu Zmerèila mì prodavaèka

Autor Bagtyropiè Kateøina Bolechová / Autor Autoroviè

Kateøina Bolechová

xxx Sedìla na parapetu život že nemá smysl policejní majáky aby ne ne… pak zmlkla ze ètvrtého patra zlomená kyèel – Mladá žena brala antidepresiva – zakonèil moderátor a tøeba i antikoncepci antibiotika antiperle do huby na nohy antiperspirant antilopa v moøi k majáku daleko má

xxx Èásti køídla se zvedly uvidìla jsem barevné dráty a vzpomnìla si na otcovo staré rádio nikdy necpal baterie dovnitø koupil ty placatý pøiložil zvenku pøiletoval bužírku a omotal gumou vypadalo hrozivì ale celkem slušnì hrálo

xxx xxx

Nechce si rozpustit vlasy ukázat je tolikrát šeptaným jménùm radìji lámat moè o rohy kaváren

– Mami… kost a krev krev má utrženou ruku – konstatoval a zakousl cosi z nádražního bufetu Jak je to dlouho co jsem èetla Chase – Sup je trpìlivý pták – nad rzí kolejnic zaèalo snìžit peøí roj hrušek na stromì u trati pomalu na sklizeò

xxx Ten muž vedle mne jehož pøíchod jsem kdysi zapsala na úètenku v kavárnì Perla – 2,87 kg   49 cm – saje teï z plechových rtù – Mám moèák sotva tak na dva flusance – po kapsách ještì mléèné zuby

(Z cyklu Na pìnì Heinekena – Paøíž, èerven 2005)

xxx Oknem škvírou vchází bez šatù s tìlem vìtru dotkne se vzorku na záclonì jako kos u cesty nohy nahoøe v zobáku vyluštìnou tajenku

&

'

MichalTomᚠŠandaKopøiva / Jiøí Korbel

TomᚠKopøiva Vlaštovka Trpím tì pod okapem vlaštovko èernobílá a v duchu pøeju si aby jsi pøiopilá dopravní pøedpisy porušila slétla bys na zem když praská glazura ty sedᚠna dráty já zase na tura Proè nemám køídla jako ty stýskám si srostlý s balkonem utrousíš cosi na šaty: „Hlupáku, vždy ty mᚠruce a já ne!“

Milenci

xxx

Nebe vrže, ryby berou, zemì høeje pod listím panna obìti padne a orel vrahu když vleže vdìèna jsem ti za námahu je tìlo chladné jen rána kterou si tì pojistím.

xxx Ještì dnes mne ušetøete od kárání, políèkù, zítra už si v mléèném baru z obložených chlebíèkù svážu bøicho do kozelce, ale dnes mi naposledy ještì prosím napovìzte, byl jsem vždycky špatným hercem.

Obzory

Jsme jenom národ námoøníkù Pepkù, co k tobì spílá z nìmé kocoviny

xxx Pokora pøibitá ke køíži a dlanì plné neštovic, kam jsi mne to dovlekl, pastýøi, cosi se v tìle toèí leè chybí koník a není koèí.

„Jediná cesta mezi dvìma dvory, støíbrné meèe v dlaních bohatýrù za co mì trestáš, jít po ní srdce nedovolí,“ valí se slova zpod Kristova kníru

Copak se asi dìje za obzorem, že by pláè, nebo smích, nebo snad slunce pìje s andìlským chórem tam na nebeských pavlaèích?

xxx Myšlení nesnese odkladu a odklad nesnese zlatá vejce No a? Poøád si hrajem na plebejce, ve chvílích, kdy jde èas dozadu

!

Ivo Harák

Zdeòka Tlustá

Na vesnický záchodek

pøesèas

proti komu láska a láska aèkoli /staré noviny            a zpìv/

Slova Trestᚠmne vìdomím povidel v koláèi že listy na stromech žloutnou?

Bytosti, na zlaté korunce mᚠvytepanou lebku a tvoje èiny – naše pavuèiny

AutorIvoBagtyropiè Harák / Zdeòka / AutorTlustá Autoroviè

z vùní jež vešly obsah støev

lhostejnost chytila starce za ruku a on opøen o verš nabodl na vlas kolemjdoucí soutìžili o cop povzbuzeni pamìtí pak pøišlo léto s ním oprátka z mašle

otázka: kdo na moje místo?

xxx Podél tvých vlasù cestièka se vleèe, smotaná do copu z bodlákù opìt mi zbyla role vypravìèe, krutý je zákaz omaku

Ticho

/pavouèí sí: moucha zatím žije?/ jako ze života jako z literatury óda, elegie

Sonet pro D. H. a K. H. M.

závoj se zaplete do not bubeníka tanèí bolí rodné jméno neohledá

èekání na dojetí

kultura Otevøi ústa, pro tebe nepláèi to nìmý andílek hraje si s loutnou

družièka rozbije láhev na záchodkách teèe žluè koláèky pod mìrou

dopisy tlaèí na pilu v dálce voní podlaha a suchý chléb

pøedstavení o dvou tyèkách nadzvedává paruky derniéra

na chmelu odkojená zasténᚠklátíš se smìrem obrubník versus týl

rutina vítej

do noci záøí má èerná hvìzda obrysy tváøí: neøíci, neznát – slova mých dìtí a slova tvoje po vùni smetí jde vùnì hnoje

Je-li ticho doménou idiotù, pak já jsem hluchý k zpìvu ïábla když tupì civím do tváøe, ruky jež nikdy neomládla

víno je vepsí a voda málo mùj Bože, kde jsi? zdalipak ráno

by tìlo chøadne po léta ruky, v níž osud bloudí dlaní ruky, co druhou proplétá ruky, té pìtihlavé sani.

sepne mi dlanì? mìsíc jak kánì

oslaví vzkøíšení poplivou pero vykousnou tra

mladí mají zimnici hrají na struny vlády

plachtí úterý 19. dubna rostou holoubata

štìstí sponkou do hradeb svatebèané cpou se na høbetu cizoložství

!

neplodnost zahnou-li k vodì vylouhují lógr magda si uváže šátek vojta nahodí udici skrz plastové okno

Michal Antonie ŠandaKavalírová / Jiøí Korbel

Antonie Kavalírová

pøitom ani pùl hodiny sedìt a myslit, jak by to bylo lepèí. Víte, že vás mám, milý drahý Dìti, moc; moje myšlení bìhá po Svìtì, a každou chvíli nìkdo pøíde, až se nìkdy už mrzim. Zrovna tej pøišel dudák, až sem se lekla tý starodávní muziky, ale byl mi milej, hrál dvì starodávní písnièky a byl starej 80 rokù. Za chvíli pøíde flašinet, a zas hned žebrák, hned zas krajan pro fedrunk, a zas služka vo nìco. To bych mnìla dìlat samý puntíky a pauzy, tak si mùže každej pomyslit, že mi to nejni ani trošku dobøe a lícnì vymyslit a napsat. Dobropisnost snad ani døív za mých mladejch let páni Uèitelove neuèili, ani to nepamatuju,

Všecko nám Bùh krásný vokazuje, ale jak to užijeme, to máme náramnej strach. Pøednì, jak Bùh popøeje ourodu dál, to nevíme, jestli všecko šasnì sklidíme, to je u Boha a tou hroznou vojnou, jak lide strašeji, to je ukrutný; každej strachy trne. Vèerá u nás prohlíželi konì, že je musí dát Císaøi pánu, tak nevíme jak to dál bude. Povídá se, že moc našeho vojska padlo ve válce a hned zas, že moc Sardýnù padlo. Lide moc povídají a moc lžou, a Noviny snad málo pravdu øeknou.

AntonieAutor Kavalírová Bagtyropiè (M. /Š.)Autor / Rovnátka Autoroviè(J. K.)

R O V N Á T K A (pokraèování z PV_31)

nás lidé samotný, poøád u nás nìkdo byl a nás tìšil. Pøišel taky Frantík. Zrovna sem pletla vìneèek z rozmarýny našemu neboštíèkovi na hlavu; pøitom mi slze z oèí lily. Pøikrad se Frantík blíš ke mnì a vzal mnì za ruku, ponejprv za 4ry leta a hodnì mi ruku stisk; já sem se až lekla. Snad to bylo znamení, že se pøece šasnì sejdem.

Po roce 1932 T. Baa mìl pøedevším rád lidi. Pro lidi èasto zapomínal na sebe. Byl tvrdý nejen k lidem, ale pøedevším sám k sobì. Jeho tvrdost však mìla zvláštní pùvab. Nebolela a nezraòovala. Dìlal z nás muže. Èím vìtší strach jsme z nìho mìli, tím srdeènìji jsme mu byli oddáni. Byli jsme mu oddáni na život a na smrt. Kdo mìl špatné svìdomí, nevydržel dlouho pøed Tomáše Bau chodit. Výchova Tomáše Bati stvoøila z nás chlapy chlapaté.

Vysvìtlivky: František Kavalír *21. 7. 1796 v krasoòovické sklárnì u Èestína. Byl asi od r. 1810 zadákem (uèedníkem), pozdìji tovaryšem skláøským v huti Josefa Hoffmana, majitele panství v Tìchobuzi, kde pracoval do r. 1827, pak

To mi pøichází just tak, jako dyž já sem byla 5 a nebo 6 Rokù stará Slejchám povídat, že byla 30 let francouská vojna. Co já pamatuju, toho èasu, byla sem arci malé dìfèe, a bydleli sme s mejma Rodièema v òáký Hraòboži. Nejblíž Mnìsto bylo menem Lipnice, je tam starej Zámek, jak se øíká starej hrad, a hned pod nim je Mnìsto Lipnice. Muj dobrej Otec mnìl pøímnìní Adler a meno Jozef a Matka Ana. Vostávali sme pøi huti, co se pracujou sklenice, a muj dobrej Otec taky právì to dìlat umnìl; byl tam asi 5 Rokù. Ten èas tam byl Klásmistr pøímnìním Séwald. Byla vokolo Císaøská silnice; nᚠbyt stál asi 30 krokù pøi tý silnici. To pamatuju dobøe, dyž chodívali vojáci do naší sínì pro kousek chleba, a stála v síni štoudef z vodou, každej se napil a zas sticha vodešli, a to bylo ve dne a v noci. Ten Klásmistr rozdal ten èas moc chleba tem vojákùm a koøalky jim dal, jen co by se nevopili; jak to dlouho trvalo, to už si nepamatuju. Pøitom taky pamatuju, že nesmnìl bejt vùkol ve vsi žádnej pes a žádnej kohout a nesmnìl veèer nikdo svítit. Dyž sem se Maminky ptala, proè veèer nesvítí, ona øekla „milý Dítì, nesmíme svítit; nevidíš ani u pána, ani nikde ve vsi svìtlo“ a ptala sem se „proè to Maminko?“ Matka mi øekla „milá holka, dyž ty tomu nerozumíš; to je proto – musim ti to povìdìt, tak poslouchej – dyž by se trefilo, a pøišel sem nepøítel a nebo jak se øíká Francouz tøebas v noci, aby nevìdìl, kde je vesnice.“ „A proè?“ sem se Matky ptala. „Proto, že by nás tøebas všechny pobil a naše stavení a ty vesnice by všecky rozházel a zapálil; a dyž neuvidí svìtlo v noci, tak nevidí kde je jaký stavení a nebo dum. Tak proto je to; to si budeš pamatovat Tonièko?“ Tak bylo moje Meno. Myslim, že se budete milý Dìti každej potit, kdo budete tu mou skoušku èíst, proto že mi nejni možno

tak vás prosim, milý dobrý Dìti, co nebude dobøe, vodpuste mi. Nìkdy se mi ruka tøese a nìkdy mám zas špatný péro.

v huti Najmajerovì v Pohledu (Frauntál u Nìm. Brodu). Od r. 1831 spolupachtýø huti ostøedecké, r. 1836 zaklada-

(Vincenc Jaronìk, vedoucí osobního oddìlení fy Baa)

tel (svatoprokopské) svìtoznámé sklárny sázavské. Podle tradice pracoval jako dìlník nìkdy ve dvou veøtatech ze dvou pánví pøi jednom díle, jako nájemce sklárny ostøe-

Zas musim zaèít dál!

2. 7. 1936

decké docházel souèasnì na stavbu vzdálené sklárny sázavské. Dne 26. února 1821 oženil se se 17letou Antonií

Mezi tim, co je spøedu psáno, se ledacos dìlo. Taky mi zas druhej Bratr Jozífek, mých Rodièù mazlíèek, a muj miláèek drahej, zemøel. Byl nejmladší a milej kluèík; taky už Otci našemu dobremu v huti pracovat pomahal. Dybych mnìla psát, na jakou nemoc zemøel, bylo by to túze dlouhý; tak jen musím psát skrátka. Pøed jeho smrtí øek k Otci: „Tatínku prosím vás, udìlejte mi sklenìnou trubku, já si na ni zatroubím.“ To bylo v sobotu ráno, než zaèali v huti pracovat. Otec šel dolu do huti a udìlat mu dal trubku; sám ji nemoh pro velkou lítost udìlat. Dyž trubka vystydla, utrápenej Otec ji pøines, dal jí Pepíèkovi do ruky; slzy mu potùèkem po tváøích z oèích tekly. „Tu máš, Pepíèku“ øek Otec „udìlal jsem ti tu trubku. Copak budeš s ní dìlat?“ ptal se ho Otec. „Co? zatroubím si na ní a potom umøu.“ – „Kde je Maminka?“ ptal se hoch. Matka stála blízko u nìj „co chceš Pepíèku“ – „Maminko, dáte mi dìlat modrou truhlièku, víte?“ øek hoch už tiše. Matka nemohla pro pláè mluvit. – V tom pøibìhli hoši z huti taky ho navštívit, postavili se u jeho postele. Bylo na òom znát, že se na nì zasmál a bral hochy za ruce a øek „podejte mi hoši tu trubku, já vám zatroubím.“ Hoši mu trubku podali, vzal ji slabì do ruky a skonal.

Ve Zlínì 2. 7. 1936

Adlerovou (*18. 1. 1804 v Tìchobuzi), dcerou Jozefa Adle-

Panu starostovi

ra a Anny Seidlové ze Svìtlé. Osudy jejich spoleèného života, vyplnìného usilovnou

Pøikládám: Ku komunistickému letáku Julia Fuèíka „Pøijímám pozvání, pane Bao“ podotýkám, že leták byl pøedložen okresnímu úøadu, jakož i èetnické stanici, která neshledala obsah tak závadným, aby bylo zakázáno jeho kolportování. Zaøídilo se však, že leták byl pøi rozdávání civilními osobami kolportérùm vzat. Fa. podnikla u krajskéhoho soudu v Uh. Hradišti další kroky a docílila, že další rozšiøování letákù jest zakázáno.

prací, mnohými trampotami a pøece vzácnì harmonického a šastného, vypsala Antonie Kavalírová jako babièka ve svých „Pamìtech“. František Kavalír zemøel v Praze na Malé Stranì èp. 349 dne 1. 7. 1853 a pohøben v mìsteèku Sázavì pøi zdi kostelíka sv. Martina. Ostatky jeho pak pøeneseny r. 1876 do rodinné hrobky na bøehu øeky Sázavy, pod vískou Nechybou. Jeho manželka Antonie, pisatelka „Pamìtí“, zemøela v Sázavì, pøi huti ve mlýnì „na Kácku“, dne 31. bøezna r.

I. starostùv námìstek

1879 a pohøbena v rodinné hrobce pod Nechybou.

4. 1. 1940

(Pøipravil Michal Šanda)

Vìc: oduznání èestného obèanství v obcích Podle výnosu MV ze dne 23. 12. 39 èj 68 095/39-9, sdìleného nám okresním úøadem ve Zlínì dne 2. 1. 1940, není obsah zprávy obce ze dne 16. 9. 1939 è. j. 13.799, pokud v ní mìstské zastupitelstvo zaujímá stanovisko k otázce èestného obèanství Dra. E. Beneše ve Zlínì, takovým opatøením, které by bylo možno považovati za pravoplatné zrušení zmínìného èestného obèanství, a jest proto tøeba nového usnesení, jímž by

V tom nejvìtším náøeku a pláèi pøišel Frantík Kavalír zrovna z verštatu. Dyž mu hoši øekli, že nám nᚠmiláèek umøel, tìšil nás a hned zas musel odejít. Druhej den se pøipravovaly vìci k funusu. Nenechali

!

!!

MichalRovnátka Šanda /(J.JiøíK.)Korbel

mìstské zastupitelstvo obèanství Dra. E. Beneše ve Zlínì zrušilo. Mìstské zastupitelstvo se usnáší takto: Èestné obèanství ve mìstì Zlínì bývalému presidentu republiky Dru. E. Benešovi, usnesené ve schùzi mìstského zastupitelstva dne 18. 6. 1936, se tímto zrušuje. Schváleno všemi hlasy, bez debaty.

Autor Bagtyropiè Rovnátka/ (J. Autor K.)Autoroviè

2. druhý situaèní plán, v nìmž jsou nápadnì oznaèeny židovské byty v židovských domech, 3. tøetí plán situaèní s nápadným oznaèením zeleným židovských bytù v nežidovských domech, 4. ètvrtý situaèní plán bez jakéhokoliv oznaèení. K plánùm souèasnì pøipojujeme na zvláštní pøíloze: a) Dvojmo seznam všech židovských domù a jejich vlastníkù, b) dvojmo seznam všech židovských majitelù bytù s uvedením velikosti obývaných bytù.

Vánoce 1940 NEVYHAZUJTE JABLEÈNÉ SLUPKY A OHRYZKY. DÁ SE Z NICH UVAØIT DOBRÝ ROSOL! Škvareèky, olej ze sardinek, morek z kostí, tím vším si budeme hledìt vypomoci pøi peèení vánoèního peèiva, abychom do másla sáhly co nejménì hluboko. – Peèené – nepeèené a mandlové bez mandlí, nebo jen s malým množstvím. Protože úspora topiva pøi vánoèním kuchaøení také padá na váhu, budeme vyhledávat hlavnì pøedpisy na cukroví, které lze místo peèení sušit. Mandlovou hmotu, z níž jsme tak rády vyrábìly rùzné ty høíbeèky, jaternièky, švestky apod., mùžeme ošidit vystydlou hustou krupiènou kaší, do níž pouze pøimícháme trochu nastrouhaných mandlí. Toto cukroví ovšem nebude tak tìžko stravitelné jako ze samých mandlí, a to koneckoncù taky není na škodu. – Ryba pøijde obvykle po polévce. Letos mùžeme sáhnout k levnìjší úpravì. Tak studená ryba v rosolu nevyžaduje ani kousku tuku. – A pamatujte: Také pøidaný rozstrouhaný brambor kypøí tìsto!

I. starostùv námìstek

16. 4. 1941 Èeské divadlo v Olomouci v sobotu 19. dubna pro skupinu D uvede Vrchlického melodram „Námluvy Pelopovy“. Hru po stránce hudební nacvièuje kapelník Žid za pohostinské režie Jos. Zajíce a ve výpravì J. Gabriela.

19. 5. 1941 ÚPADEK ANGLICKÉHO SPORTU POKRAÈUJE Nejvíc pustne kopaná, což dosvìdèuje nedávné finále poháru, které se hrálo mezi Arsenalem a Preston North End s výsledkem 1:1. Kdysi bylo toto utkání lidovou slavností Anglièanù, kdežto nyní bylo na zápase pouze 60 000 divákù, kteøí si museli klestit cestu na stadion troskami v londýnských ulicích.

11. 2. 1941

17. 10. 1941

Okresnímu úøadu ve Zlínì

Pokyny øeditelùm škol ve Zlínì k udržení bezvadného poøádku na školách

– odmìna popravèím, soudc. laikùm, vyplacené svìdeèné a komisní útraty

kterém se cvièil sloh a korespondence, jest tøeba toto dopisování ihned zastaviti. 10. Uèitelé, kteøí byli svého èasu tajnou státní policií vzati do vyšetøování a vrátili se, budou z rozhodnutí Zemského úøadu pøemístìni na jiné školy tak, aby zùstalo ve Zlínì opravdu bezvadné uèitelstvo.

10. 11. 1945 Sbor národní bezpeènosti strážní oddíl Vìc: Hlášení o závadách v internaèním táboøe „Rybníky“

I. starostùv námìstek

2. 5. 1942 S L U Ž E B N Í H L Á Š E N Í Dne 9. 11. 1945 o 16 hod. pøivedli do tábora è. 2 „Rybníky“ strážní fy Baa 1 pracovní èetu Nìmcù v poètu 30 mužù. Pøed vchodem do tábora prohlížel jsem spoleènì s nìkolika strážnými tyto Nìmce. Asi u 15 Nìmcù nalezl jsem jednak v kapsách a jednak zastrèené pod kabátem nože na zpùsob kuchyòských, které se nezavírají a jsou velikosti asi 25 cm dlouhé. Nìkteré mezi nimi byly i menší. Mnozí mìli u sebe i høebíky a jeden mìl u sebe pásek hliníkového plechu, který mìl smotán v malý kotouè. Veškeré tyto nalezené vìci jsem jim ihned odebral. Nìmce, u kterých jsem nože našel, nechal jsem státi za trest asi 15 minut se vzpaženýma rukama. Toto hlášení èiním za úèelem dalšího opatøení.

Øíšský úøad pro lehkou atletiku uèinil zajímavé rozhodnutí. Letošní bìh marathonský byl zkrácen o 12 km. Toto rozhodnutí je dalším dokladem soustavné práce, jíž je øízen veškerý sport v Øíši. Trainingem na takto zkrácené trati by marathonští bìžci Øíše mìli dosíci vìtší rychlosti. Proto po dobu trvání války bude mistrovský upravený marathon jen 30 km dlouhý – po válce se okamžitì pøejde k pùvodní 42kilometrové trati.

10. 6. 1942 Žádný definitivní termín pro box Schmeling – Neusel Berlin, - èt -

èekatel SNB Novotný Josef

K sdìlení, že Schmeling má v záøí 1942 v Berlinì obhajovati titul mistra Evropy tìžké váhy proti Neuselovi, dává øíšský vedoucí sportu toto úøední sdìlení: Max Schmeling je voják. K pøípravì pro mistrovství Evropy potøeboval by delší dovolené od každé vojenské služby. Taková podle jednomyslného sdìlení vojenských míst a øíšského vedoucího sportu až na další nepøichází v úvahu. Proto až na další nemùže být øeè o definitivním termínu boje o mistrovství Evropy. Kromì toho nemùže Schmeling boxovat také z toho dùvodu, že trpí zranìním nohy.

Dodatek: Dne 10. 11. 1945 bylo pøi další prohlídce Nìmcù pøišlých z práce nalezeno opìt nìkolik nožù, kladívka, šroubováky a 5 bøitev a nìkolik starých pilníkù. velitel strážního oddílu prap. v. v. Polák

30. 4. 1946

Ve Zlínì, dne 11. 2. 1941 Vìc: Židovské domy a židovské byty – hlášení K Vašemu pøípisu ze dne 30. ledna 1941 è. j. 1998/ IIII pøedkládáme Vám v pøíloze: 1. Situaèní plán obce mìsta Zlína, v nìmž jsou židovská domovní vlastnictví nápadnì oznaèena èervenou barvou,

Ku zlepšení dohledu nad žactvem a k vyvarování se jakékoliv možnosti rušivých pøíhod byla navržena následující opatøení: 5. Hromadné návštìvy kin a divadel jest nutno pøedem hlásit Gestapu. Souèasnì se doporuèuje, aby bylo hlášení provedeno èeské policii, která by držela vždy poøádkovou službu. 7. Pokud nìkteré tøídy pìstovaly tzv. dopisování, ve

!"

5. 9. 1945

Vìc: Volební reklamace, Apolonie Žemlové Zlín, Masarykovo nám è. … P. T. Okresní odvolací a reklamaèní komisi, volièské komisi ve Zlínì

Odpovídaje na Vᚠdopis ze dne 4. tm. sdìluji Vám, že náklady poprav odsouzených Oldøicha Bati a Stanislava Ledabyla, kteøí byli popraveni ve Zlínì dne 30. a 31. srpna 1945 obnášejí 17. 791 K.

!#

Michal Rovnátka Šanda (J. K.) / Jiøí / recenze Korbel

2. 2. 1946

Uvìdomuji Vás o tom, že proti Apolonii Žemlové bytem Zlín Masarykovo nám. è. 12., jest zavedeno trestní øízení pro zloèin udavaèství podle § 11. retribuèního dekretu u mimoøádného lidového soudu v Uh.Hradišti. V Dobì zvýšeného ohrožení Republiky, v zájmu nepøítele, podpoøila hmotnì nepøítele, a zavinila ztrátu svobody. Zásluhou Èeských lékaøù, jsem byl vysvobozen z ruk okupantù a msty èeské udavaèky Žemlové. Prosím o pøezkoušení, zda-li má právo volit když se dopustila výše uvedeného zloèinu.

R E K O M A N D O 

Dùvìrné! Velvyslanectví ÈSR v Moskvì požádalo prostøednictvím ministerstva zahranièních vìcí, aby naše ministerstva a ostatní správní úøady byly upozornìny, že podle sovìtských pøedpisù je nepøípustno korespondovati, jakož èasto se dìje, s našimi obèany usedlými v SSSR i se sovìtskými obèany a institucemi pøímo. Veškerá korespondence s našimi obèany usedlými v SSSR má se díti prostøednictvím sovìtských úøadù.

Podepisuji Frant. Žemla osobní autodoprava Zlín, ........

(Pøipravil Jaroslav Kovanda)

2. 5. 1946

RECENZE

Sbor národní bezpeènosti Vìc: Schindler Oldøich z intern. tábora neslušné vyjádøení se o vlajce

MILAN HRABAL / Být zdravý a èilý jako ryba ve vodì (Strowy (èerstwy) kaž ryba we wodŸe)

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè

níku významnì rozšiøuje nejen o nìmecky a rusky mluvící zájemce, ale také o komparativní možnosti, které touto koncepcí nabízí. Originálním – a velice praktickým prvkem je uvádìní autentických pøíkladù užití v literárních dílech a publicistice. Další logickou souèástí slovníku je v nìmèinì a ruštinì uspoøádaný rejstøík, podle kterého uživatel v pøípadì potøeby snadno najde klíèové slovo v pøíslušných jazykových variantách. Knihu ve velmi kvalitní polygrafické úpravì vydalo budyšínské lužickosrbské nakladatelství Domowina. Nepochybnì se stane nepostradatelnou pøíruèkou pro všechny, kteøí mají vážný zájem zabývat se jazykem a kulturou nejmenšího západoslovanského národa – Lužických Srbù. Na tomto místì si lze jen povzdechnout, že chybí èeská varianta podobné publikace, dokonce neexistuje modernìjší hornolužickosrbsko-èeský slovník. Mohelského Mluvnice hornolužické srbštiny a slovník hornosrbsko – èeský pochází z rok 1948 a je rozsahem pomìrnì skromná, pøestože rozsáhlejší, než støedoškolská skripta vydaná na sklonku osmdesátých let minulého století Jiøím Mudrou a Janem Petrem, která slouží opravdu jen základní orientaci v tomto jazyce. Doufejme, že se v brzké dobì u nás objeví osobnost jako oxfordský profesor Gerald Stone, který nedávno vydal takový slovník pro anglické uživa-

tele nebo tøeba docentka Kjótské univerzity Keiko Mitani, která vydala první hornolužickosrbsko-japonský slovník! Ale vrame se k slovníku frazeologickému. Pro èeského ètenáøe má totiž ještì další pøínos – objevování nových souvislostí, nových v èeštinì dosud neobjevených nebo alespoò neopotøebovaných frazeologických obratù. Zkusme alespoò nìkolik ochutnávek. Tak tøeba: „holca ze stareho registra“ (doslovnì: dìvèe ze starého rejstøíku) je ironické oznaèení pro starší neprovdanou ženu. Velmi poetické je také toto oznaèení pro lhaní, vymýšlení si nepravd: „wìtøikowu horu kopiæ“ (doslovnì asi takto: vìtrnou horu kupit). A nakonec jedno slovní spojení, se kterým jsem se osobnì „utkal“ hned pøi prvním pokusu o pøeklad lužickosrbské básnì: „koze je mje lizny³a“ (lízla mì koza). Já byl tehdy neúspìšný „luštitel“, dnes vím, že je to vyjádøení urèitého neúspìchu. Uvedu alespoò jeden z pøíkladù možného užití uvedený ve slovníku: „Koza mje lizny! Korèmarka bì hižo wšo dobøe piwo zwupøedawa³a“. Ano, tady jde o povzdech žíznícího v situaci, kdy „krèmáøka už vyprodala všechno dobré pivo“. V pøípadì frazeologického slovníku Ivèenka a Wölkové ovšem pro jeho uživatele bude „dobré pivo“ ještì dlouho èerstvé a nedopité a jeho poøízením nikoho zcela jistì „koza nelízne“.

V posledních letech bylo ve slovanských zemích vydáno nìkolik desítek frazeologických slovníkù nejrùznìjšího typu: pøekladové, etymologické, synonymické, slovníky pøedstavující spisovný jazyk nebo dialekty a další. Publikace tohoto typu však dosud chybí makedonštinì, slovinštinì, kašubštinì a dolnolužické srbštinì.Ještì donedávna do této skupinky náležela i hornolužická srbština. Vloni vydaný Hornolužickosrbský frazeologický slovník (Hornjoserbski frazeologiski s³ownik) situaci podstatnì zmìnil. Pøehlednì uspoøádaná a obsahovì bohatá kniha vytvoøená autorskou dvojicí Anatolijem Ivèenkem a Sonjou Wölkovou obsahuje více než 3600 frazeologizmù spisovné hornolužické srbštiny 19. a 20. století sesbíraných z úctyhodného množství nejrùznìjších textù a lexigrafických sbírek. Významným pøínosem je, že zhruba tøetina hesel je v této publikaci zachycena takto poprvé. V této souvislosti je vhodné se zmínit také o rozsáhlém výètu pramenù, který sám o sobì má velkou hodnotu – jako pøehled o vydaných slovnících, sbírkách pøísloví a frazeologizmù, periodik a dalších tištìných zdrojù tohoto jazyka. Již samotný výèet v knize uvedený napovídá o bohatosti jazykové kultury Lužických Srbù, která v praxi pøevyšuje souèasnou èetnost samotného národa. Stìžejní èást slovníku je uspoøádána abecednì podle klíèových slov, vyskytujících se v zaznamenaných frazeologismech. Výklad významu každého frazeologického heslo je autory podáván vždy souèasnì v hornolužické srbštinì, nìmèinì a ruštinì. Tím se použitelnost slov-

S L U Ž E B N Í H LÁ Š E N Í Dne 30. 4. 1946 o 19.30 hod. pøevádìl záv. SNB LADISLAV BØEZOVSKÝ nìmky zamìstnané v kasárnách. Cestou pøibral z restaurace na „Chmelnici“ nìmce Oldøicha Schindlera a Langra. Když byl záv. Bøezovský s odvádìjícími nìmci asi 50 m pøed táborem slyšel jak Schindler nìco rozmlouval s nìmcem Langrem a proto zbystøil sluch, o èem rozmlouvají. Schindler pronesl „To vysí na každém rohu.“ Mínil tím st. vlajku, která byla vyvìšena spoleènì s rus. vlajkou na jednom z barákù fy Baa. Na to uvidìl Langer naši státní vlajku taky na internaèním táboøe, na což Schindler øekl: „To tam vysí napotvoru.“ Schindler tento výrok pronesl ze zaujatosti a v nepøátelství vùèi našemu státu a proto èiním o tom hlášení. záv. Ladislav Bøezovský Hlášení záv. Bøezovského pøedkládám k dalšímu úøednímu jednání. velitel strážního oddílu praporèík Polák

!$

!%

Michal Šanda rozhovor / Jiøí Korbel

ROZHOVOR

né téma vejít do rámce jednoho naprosto všedního dne dejme tomu v Dublinu. Výhledovì uvažujete spíše o povídkách, nebo románu? Z dùvodù marketingových by bylo urèitì lepší, aby to byl román. Jenže marketingová hlediska nejsem vùbec schopen sledovat, a tak je možné, že to budou zase povídky. Mám rozepsaný jeden delší text, ale nevím, jestli se to udrží pohromadì a jestli se to opìt nerozsype do povídek a jestli tím pádem opìt nebude po ptákách. Už se vám tedy stalo, že se delší text rozpadl do povídek. Jde o vaši poslední knihu O létajících objektech? Ne, proè? To mìly být od samého zaèátku povídky. Což je útvar, který mi vyhovuje. Možná jsou texty v téhle knize trochu nesourodé, to jo. V èem jsou ty povídky tak nesourodé? Pokus zastøešit všechny texty v povídkovém svazku nìjakým ústøedním tématem, figurou vypravìèe nebo èasovým obdobím, ke kterému se vztahují, se nìkdy mùže jevit násilný, a mnohdy také je. Ale nasypat prózy, které jsou v danou chvíli k dispozici, na jednu hromadu, to taky není øešení. Vypravìèem v jedné z povídek je žena. Proè? A hodláte se k tomu ještì v dalším psaní vrátit? To musím zaèít od toho, proè to vùbec vzniklo. Hlavní osu pøíbìhu mi vyprávìla kamarádka. Šlo o to, že ženská se svým o deset let mladších hochem vylezla na jeden kopec a nakonec tam museli pøespat, protože padala tma. A ona tam v noci vidìla zcela konkrétní zjevení a opravdu se málem podìlala hrùzou, jak to bylo divné a silné a hlavnì úplnì zøetelné. Fyzicky se kolem nich pohybovaly nìjaké bytosti. A když mi to vykládala, tak bylo evidentní, že to byl zážitek jiného charakteru, než když se nìkde dva blbouni zkouøí a pak vidí v náhodnì ležící vìtvi nìjakou postavu. A jak mi to bìhem jednoho veèera vyprávìla, tak jsem to zkrátka a dobøe zapsal do poznámek v ženském rodì. A pak už jsem v tom beze zmìny pokraèoval, i když jsem vìdìl, že to má úskalí. Ona je totiž hezká ženská, ale pøitom ten typ, který má v povaze nìco z chlapa. Ona je muzikantka, a ty si, jak známo, nemùžou dovolit inzerovat nìjaké velké city. Tím chci øíct, že jsem tušil, že když zachovám její styl vyprávìní, tak že si pak nìkolikrát vyslechnu, že to pøece není vùbec žádná ženská postava, ale Honza Beneš v ženském rodì. Jenže proè bych se snažil vyfabulovat nìkoho, kdo je nìèím typický, když jedinì zajímavé je, jaký je kdo konkrétnì. A navíc jsem zjistil, že je neskuteènì pøíjemné se i formálnì odpoutat od toho „já“, protože koneckoncù, døív nebo pozdìji, si každé „jᓠzaèíná stìžovat. Zaobalenì, nenápadnì. A protože literatura, založená na tom, že je to pøestrojená zpovìdnice, zaène být døív nebo pozdìji nudná, zcela urèitì ještì zkusím vyprávìt pøíbìh ústy nìkoho, kdo nejsem já. I pøesto, že kritici tuto vaši povídku právì nepochválili? Všechno, co vám nìkdo vyète, se snažíte brát vìcnì, abyste neztratil soudnost. Aspoò na chvíli propadnete nejistotì. U tohoto textu jsem si ale jistý tím, že je v poøádku. Nemùžu si pomoct.

Próza ztratila svoji dùstojnost, protože se z ní stal kšeft, øíká spisovatel EMIL HAKL (Rozhovor s Emilem Haklem, jednou z nejvýraznìjších osobností souèasné èeské literatury, nejen o psaní prózy a poezie, kriticích a kritikách, pøekládání a o tom, jak se mu vedlo jako spisovateli na volné noze.) Každý rok jste vydával jednu knihu. Teï pøišla pauza. Proè? Zhruba pøed rokem a pùl jsem dílem okolností skonèil v jednom zamìstnání, a z nìjakého dùvodu jsem mìl chu zkusit, jestli bych se psaním neuživil. Nemyslel jsem samozøejmì jen prózu, mìl jsem na mysli publicistiku, èasopisecké sloupky a podobnì, a k tomu, jen jako jednu z aktivit, že bych zkusil prosadit pøeklady svých knih do ciziny. Což se mi jediné podaøilo, i když zatím jen napùl. Co to znamená, napùl? Že se pár titulù pøekládá, nìco do nìmèiny, nìco do polštiny, nìco možná i do hebrejštiny. Pøeklady vznikají, ale zatím pro nì nejsou nakladatelé. Až tedy letos se pootevøela Alibabova tajemná jeskynì a nìjaké nabídky jsou. A pøekládá se vùbec èeská próza a poezie? Vìdí v zahranièí o tom, co se u nás píše, zajímá to tam nìkoho, nebo si tady píšeme spíše do tuzemského šuplete? A tak to víte asi sám, pøekládá se – dá se dokonce øíct, že skoro všichni èeští významní autoøi byli pøeloženi do tìch základních jazykù. Na pomìry nevelké a kulturnì nevýznamné zemì, která má jedinou výhodu, že se rozkládá (doslova i obraznì) na køižovatce cest, kudy putují sem i tam všechny okolní národy. Ale jinak jsem pod vlivem té iluze, že se budu živit psaním, nenapsal už pøes rok ani tøi vìty, které by dávaly smysl. Byly by to jenom zbyteèné variace. Je možné nepsat variace? Není. Ale je možné, aby v každém dalším textu bylo nìco nového, nìjaké svìdectví o zmìnách, které se za jistý èas odehrály. Je možné, aby to autor ve své tvorbì zaregistroval? Neschází mu odstup? Psychických poloh, které je jedinec schopen zaujmout, není nekoneèné množství. Podle toho, jak se kdo nejpozdìji do své puberty vyvinul, podle toho žije a nedá se s tím nic pøevratného dìlat. Ale lze se podívat na stejnou situaci z jiné strany, s odstupem nìkolika let, a nebo se na ni dívat podobnì, ale za radikálnì jiných okolností. Mluvíte o „stejné situaci“. Netrpí tedy èeská literatura, ale nejen ta, nedostatkem témat, velkých témat? To je jednak asi fakt a za druhé oblíbené klišé. Nemám teï sílu zkoumat možné náhledy na vìc, každopádnì je zøejmé, že se mùže dost sil-

!&

Autor Bagtyropiè rozhovor / Autor Autoroviè

Není to z vaší strany trochu vzdor? Když vám dvacet lidí øekne, že ten text je špatný a vìrohodnì to zdùvodní, a tøi lidi, že je dobrý, a též to vìrohodnì zdùvodní, a vy jste schopen si za tím textem ještì stát, tak není co øešit, protože se beztak nerozkrájíte. Protože kdybyste se zkusil rozkrájet, tak byste na to doplatil jenom vy. Zmizel byste jaksi sám sobì. Ostatnì vzdor patøí k životu. Stejnì jako snaha o jistou míru soudnosti. Mají kritiky na zpùsob vašeho psaní nìjaký dopad? Urèitì ano. Záleží na tom od koho pøicházejí. Jestli už kritika znáte a zhruba tušíte, kdo to je, tak jeho výhrady vnímáte v nìjakém kontextu. Takže kritiky jsou osobní? Kdyby nebyly osobní, byly by vùbec možné? Byl by totiž dùvod je psát? Jaký je rozdíl mezi autorem a jeho kritikem? Autor si vymýšlí a kritik kritizuje autora za to, že si nevymýšlí tak, jak by si vymýšlel on, kdyby to umìl. Úplnì vždycky je tam jistá míra nevole, ne že ne. Ale nìkterý kritik tu slabost pøekoná a jde proti ní, a takový pak má nezastupitelnou úlohu, protože je schopen dokladovat, kdy a proè se autor odchýlil od vìrohodné výpovìdi. Naproti tomu jsou i autoøi, kteøí dospìli k tomu, že se snaží to napsat tak, jak by to napsal ten kritik, kdyby to umìl, a to už je samozøejmì v prdeli úplnì. Nehledì na to, že ani literatura, ani její kritika, nejsou v roce 2005 v Èechách nezbytné k životu. Vašemu? Anebo narážíte na Holanovo „nìco pro nìkoho, nic pro všechny“? O tom se pøece popsaly hory papíru, jak a proè tradièní roli literatury pøevzala jiná média. Knihy se sice kupují poøád, a nekupují se málo, ale pøevážnou vìtšinu trhu tvoøí líbivé zmetky, což je v poøádku, protože je to logické. Neøíkám, že nevycházejí i zajímavé vìci – u tìch ale èím dál èastìji zamrzí, že jsou buï špatnì vytištìny, nebo editovány praseèím kopytem, nebo je to zas otøesnì blbý pøeklad, nebo se kniha po druhém pøeètení celá rozklíží a rozpadne. Jsou výjimky – napøíklad Torst. A co pro vás samotného psaní znamená? Øada autorù tvrdí, že by se bez toho zadusila, vy byste to rozdýchal? To je taková tradièní literátská fráze, že se píše z „pøetlaku“. Z toho se napíše jeden, dva nebo tøi svazky, a vìtšina autorù píše dál buï proto, že se jim psaní stalo pøíjemnì rozèilující zábavou, a nebo proto, že se jim prostì nechce zpátky do zástupu bezejmenných. Proto nemùžu než vyjádøit obdiv všem, kdo dokázali své psaní stopnout, když zjistili, že už nemají o èem. Osobnì vím jen o jednom, o Václavu Kahudovi. Vrame se k vašemu psaní. V jednom rozhovoru jste o psaní poezie øekl, že leda prstem do krupièný kaše. Platí to stále, nebo píšete i verše? Rád bych psal verše, ale už to nejde. Už jsem si odvykl. Poezie pøedstavuje jiný zpùsob myšlení, jiný modus, tonus. A když jsem to opustil a zaèal se vìnovat próze, už se nedokážu vrátit. Poezie je sobìstaèná a samonosná kategorie, která má svoji dùstojnost. O to vìtší, že nevyplývá ze spoleèenské prestiže. Èlovìk, který píše poezii, nemùže èekat víc než poustevník od náhodných pocestných – kus chleba, tatranku. Poustevník je zalezlý v pastoušce, kterou si vybral, a je vìc jeho poctivosti, jestli sám se sebou zkouší hrát nìjakou habaïúru, nebo je to sku-

teènì jeho zpùsob. Tuhle dùstojnost už próza ztratila, protože se z ní stal kšeft. Proè jste vlastnì poezii pøestal psát? Výsledkem mého zhruba patnáctiletého snažení, kdy jsem nepsal nic jiného než verše, jsou dvì knížky, a jsem toho názoru, že to je odpovídající výsledek. Požehnáním poezie je, že mùže (a asi by i mìla) být struèná. A co vaše ostatní knížky? Zmìnil byste na nich zpìtnì nìco? Na žádné bych nic nemìnil, protože to jsem mìl udìlat pøedtím, než ta která vyšla. Snad s výjimkou románu Intimní schránka Sabriny Black, ten bych z duše rád pøemontoval do struènìjší a hlavnì pøesnìjší podoby, protože jeho obsah tvoøí popis jistého období mého života, které se ještì jaksi neuzavøelo, nezacelilo. Ale jak øíkám, když jsem to neumìl popsat líp tenkrát, teï už je pozdì. Píšete filmový scénáø podle vaší knihy O rodièích a dìtech, za kterou jste v roce 2002 získal cenu Magnesia Litera. Co byste o nìm øekl? Bohužel hlavnì to, že už tøi ètvrtì roku vykládám, že je hotový a poøád v podstatì není. Bylo to dost tìžké; scénáø je totiž úplnì jiný druh práce, než psát prózu. Když to neumíte. Musíte všechno vzít úplnì od zaèátku a v podstatì nechat jenom dialogy, jenže když zmìníte všechno ostatní, tak posléze dojdete k tomu, že je nakonec nutné pøepsat i ty. Už jsem si pìtkrát myslel, že mám scénáø hotový, ale staèilo nechat ho pár dní uležet, a už jsem vidìl, že je to tøeba vzít znovu od zaèátku. Jak poznáte, že je nìjaký dialog ještì umluvitelný, když jste s psaním scénáøù zatím nemìl žádné zkušenosti? A co vám pøi jeho psaní dìlalo vùbec nejvìtší problémy? V knize se nemusíte omezovat, pøenesete øeèené a vyslechnuté na papír, pak to proškrtáte, vyhodíte balast a necháte jen to, co vám pøipadá zajímavé. U filmu je to jinak; tam spatøíte dvì figury a víceménì nejste ochoten poslouchat, co si vykládají, pokud se nechovají vìrohodnì. Èili je dùležitý kontext, v jakém to ty dvì figury zahrají. Navíc je nemùžete nechat mluvit dlouho. A nebo když, tak musíte vìdìt, proè to dìláte. To je ale v pøípadì knihy O rodièích a dìtech, která stojí výhradnì na dialogu dvou lidí, docela zásadní vìc? Urèitì. Proto mi to taky tak dlouho trvá. Ptal se Milan Libiger Foto Miro Švolík Emil Hakl se narodil v roce 1958 v Praze. Vystudoval Konzervatoø Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, pozdìji ještì dva roèníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník èerpací stanice a zvukaø. V letech 1996–2000 se živil jako textaø v øadì reklamních agentur. Pak dìlal redaktora rùzných periodik a byl na volné noze. Bibliografie: 1991: Rozpojená slova (Mladá Fronta, Praha) – verše; 2000: Zkušební trylky z Marsu (Cherm, Praha) – verše; 2001: Konec svìta (Argo) – povídky; 2002: Intimní schránka Sabriny Black (Argo) – román; 2002: O rodièích a dìtech (Argo) – novela; 2004: O létajících objektech (Argo) – povídky. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 (Gallimard, Paris 2002). Za knihu O rodièích a dìtech dostal cenu za prózu Magnesia Litera 2002.

!'

Michal Šanda anketa / Jiøí Korbel

ANKETA

Co však je zcela jasnì zøetelné, nepøehlédnutelné, nìkdy nepøijatelné a jindy jedinì možné. Co mne lidsky zneklidòuje k  pøitakání i odmítání: Naprostý individualismus souèasných autorù. Tato prvotní snaha každého z nich o osobitý, furiantský postoj vùèi zbytku spoleènosti – I kdybych nemìl co øíct, øíkám to originálnì. Žádné známky jednotícího slohu, žádné známky jednotící myšlenky. Jen naprostá pøevaha vìdomí svých práv; naprostý nedostatek vìdomí svých povinností. Vìdomé porušování stavu rovnováhy. Což lze chápat za možný obsah pojmu Moderna. (A v této chvíli budu zcela jistì kamenován.) Po etickém rozmáchnutí dovìtek. Na políèku mnì z nejmilejších, Literatuøe, jmenovitì Poezii, mluvíme o tomtéž, co jmenováno. Vše roste z jediné hlíny. Zcela vážným se však jeví, že literární hraèièkáøské výboje Christiana Morgensterna mohou být oprášeny a poèítaèovì inovovány. Každému z autorù dle pøání zvukomalebné libosti. Již nyní je zøejmá autorská samomluva, autorský „slovotok“. Není tøeba a není požadováno srozumìní. Poezie slouží ke zbavování se nadbytku slov; je chápána a provozována jakási osobní artterapie… Víme z  literárních setkání, že obecný stav „Neètení“ není jen roztržkou Kniha – Ètenáø. Stejná nehybnost jeví se ve smìru Autor – Autor. Èteme jen své vlastní vìci, sami sobì tleskáme, sami sebe haníme. Jen nìkteøí z nás jsou nuceni èíst celou šíøi autorské nadprodukce — redaktoøi. Jakékoliv umìlecké dílo obsahuje v sobì rozpor doby vzniku a doby vnímání. Zcela jistì pro svou dobu tvoøil „až moc modernì“ i Mistr Theodorikus; jistì modernou byly støedovìkem zvány Písnì žákù darebákù. Povšechný obsah neurèitelného a nikdy nekonèícího slohu, stylu, možno øíci oznaèení Moderna, obsahuje v  sobì èasovanou výbušninu: Každý èlovìk sám sobì umìlcem, sám sobì obzorem, každý sám sobì Bohem.

1. Kde je zakopána moderna? 2. Existuje dnes v umìní nìco, co vynechat znamená nebýt in?

NORBERT HOLUB Podle mého soudu se modernismus v souèasné èeské poezii pøíliš nenosí: vìtšina autorù je buï tradicionalistická èi se s tradicionalismem vyrovnává nìjakým postmoderním pøístupem. Z tìch opravdu moderních básníkù bych jich mohl jmenovat jenom pár. Byl by to pøedevším minimalistický Jiøí Dynka, civilní Petr Hruška, stylizovanì hovorový Michal Šanda, vesele surrealistický Pavel Øezníèek, panožkovitì bobtnavý Petr Hrbáè a ještì nìkolik dalších. Kde jsou ovšem „staré“ èasy rozsáhle experimentujícího Jiøího Koláøe nebo ultraexaktního Miroslava Holuba?

BØETISLAV KOTYZA „Ty, Slávine, napiš nì pár slov do Psího vína. Cosi o modernì. Co øíkáš? “, utrousil s laskavou zlomyslností Jaroslav Kovanda. Tudíž hledám ve  Slovníku známé zapomenuté heslo – Moderna. Tuším však, milý Jarošu, že tvùj požadavek je zcela mimo moji schopnost. Mimo moje zkušenosti. Dnes mladí øíkají „out“. Za nás jsme tomuto pøíslovci místa øíkali pøiléhavìji, štavnatìji a èeskými slovy. Leè, malinko neslušnì. Byli jsme „in“. Za nás, v krásných a minulých dobách umprumáckých, byl pojem „moderní umìní“ rovnìž pøedmetem objevování a zkoumání. (Krom jiných, klasicky nìžných tvarù). Také se v prudkých hádkách pojem moderny tøíbil, upøesòoval a byl zcela je-dno-znaène definován… A proplácen plotem èárek na podlouhlých, bílých papírcích lístkù. Lístkù, mùžeme øíci okvìtních. Mùžeme øíci, opadávajících. Pøi obèasném sledování snahy dnešních èiperných, více informovaných a více odvážných „umprumákù“ èehokoliv, mám pøíjemný pocit èasové sounáležitosti. Pocit nepøerušení. Coitus noninteruptus. Doposud se pochybuje, doposud se absolutnì zamítá, absolutnì vyzdvihuje. Vášnivì a absolutnì tápe. Okvìtní lístky stále opadávají a stále vyrùstají nové. Moderna žije v hledaèích nového a což je podivuhodné, i ve svých zavilých odpùrcích. Co to však „moderna“ ve svém významu je a co znamená? Doposud nevím. Jen heslo ve slovníku; pár vìt vše vysvìtlujících, vše zamlžujících. Podobou antického boha Januse, majitele dvou tváøí. Významem i obsahem totožné s dr. Jekyllem i Hydem. Bipolarita. Nutný základ umìlecké tvorby, nutný základ životnosti života. (Poraï si, redaktore, se ševcovským intelektuálem).

PETR ŠTENGL Kde je zakopaná moderna nevím. Dost možná, že šlapeme po jejích zpráchnivìlých kostech stále znova stejnì tak, jako ona se stále znovu iluzornì rodí a následnì umírá. Když jsem si hodlal nastudovat termín moderna, zdìsil mì pøíval informací, èlánkù, pojednání a názorù vèetnì Sokalovy aféry. A tak je to v pohodì, vìc je ošetøena a hledaèi pokladù moderny èi post mají kde kopat. Moderní znamená nový. Praèlovìk, který první namaloval bejka na zeï byl stejnì moderní jako souèasný umìlec, který vystaví plastovou láhev s rozpuštìnou vodou z ledovce, aby tak upozornil na globální oteplování. To, že si nìjaký návštìvník spletl zmínìný artefakt s obèerstvením a vodu vychlastal, je však už postmoderna. Hezký èlánek o „pøicházejícím novém“ napsal Viktor Šlajchrt na Psu. Že totiž to „nové v literatuøe“ tu tøeba už nìkde dávno je, pouze my ètenáøi, diváci ho prozatím nejsme s to rozpoznat, natolik zblblí tra-

"

Autor Bagtyropiè anketa / Autor Autoroviè

dièními formami, že pokud by ono nóvum bylo zahaleno tøeba v kabátì komiksu, èi podobného žánru, je pro nás soustem zatím nestravitelným. Zatím. Protože obdaøeni než jen jedním, chybí nám èepec, a hlavnì ta kniha. Nejsem si však jist zda bohužel, èi bohudík. Tradièní obraz už byl chudinka pohøben tolikrát, kolikrát vstal z mrtvých. A pøesto že takto k smrti znaven, funguje poøád. Jde jen o to neprohlížet si ho na reprodukci èi monitoru, ale strèit nos tak blízko, až staøenka klimbající v galerii na židli polekanì vyskoèí a zaène vás bedlivì pozorovat. Takže nové umìní zaène pùsobit tehdy, až dojde k prozøení nového pozorovatele. S básní se to má jako s tím obrazem. Možná je moderna nahlížena z opaèného konce, totiž od výtvoru, s dychtivým oèekáváním „co to se mnou udìlá“, namísto toho, aby se promìna udála v pozorovateli spolu s otázkou „co jsem to se sebou udìlal? Co se se mnou událo, èi dìje? A dìje se se mnou vùbec nìco? A chci já sakra aby se se mnou vùbec nìco dìlo!?“ Autoøi nového by však mìli brát v potaz nutný pøedpoklad toho, že zùstanou nepochopeni a ètenáø ostrouhá mrkvièku. Nebo, kdo si doopravdy dùkladnì a dlouho prohlíží mìstský frekventovaný chodník ze vzdálenosti pouhých 20 cm? Žebráci to nebudou, ti mají hlavu pøíliš nízko, a tedy vše rozmazané. Kdo dohledává mezi øádky ty nejposlednìjší z brambor, už notnì pøemrzlých, aby je tvrdošíjnì znovu a znovu zkoušel jako novou sadbu? A tak snoubenci nad novými výhonky moderny po tisícerém vyøèení svého vroucího ano již zemøeli nudou a zbyl jen oddávající.

o sobì mohl podat zprávu. Být „in“ v poezii znaèilo døíve být futuristou, dnes teroristou: Odpálit nìkde nálož, aby si publikum všimlo, pak se pøihlásit k odpovìdnosti, ale se svým skuteèným nitrem zùstat nadále v anonymitì. Nebo èasu je málo a do uspìchané básnì nelze pøece vtahovat to, co je ve mnì nejohroženìjší! Být „in“ znamená mimo jiné vystavovat se v rouchu užvanìnosti. Nevìdìt pøesnì, co øíkám, ale chrlit slova podle hesla: Žvaním, tedy jsem. Žvanilové semelou dohromady všechno a jejich posluchaèi stojí s otevøenou hubou, aniž chápou desetinu z té míchanice frází. O vše se pøitom po vzoru onìch mistrù rétoriky otøou jak hlupák o èerstvì natøená vrata. A jsou „in“, což každý uzná podle jejich komentáøù k èemukoliv, co nìjak vystoupí do popøedí zájmu. A díky tìmto prùpovídkám se zviditelòují. Rázem jsou zábavní. A zasvìcení. „Poznᚠmnoho lidí, kteøí zvuk vyvolávají nepøirozeným zpùsobem“. „Nejsou to proto básníci, pøipomínají jednání opice nebo papouškù.“ (Šienšanský mudrc) Známe pøece, co je to informaèní absák. A pak se necháme zaplavit pøíjemným mrazením, když si dáme dávku nìjaké z množství zpráv. Èi si ze svého pohodlí dopøejeme podívanou. Kdo se snaží být „in“, ten se vìtšinou neliší nijak od drben shánìjících novinky svého malomìsta nìkde pøed obchodem. Mnohem podstatnìjší je však neokázalé prohlubování zapoèaté cesty. A když k nám nìkdo pøijde s oním obligátním: „Už jsi to slyšel?“, øíci mu: „Ne. A nechci to slyšet.“ Nebo soustøedìní se na Jediné je více, než stát v obraze tu i tam, jen ne zde a teï. Slovíèko „in“ evokuje pohyb dovnitø. Mìlo by otevírat zatarasené vstupy do tìžiš prapùvodních témat a ne je zahlušit sutí slov. A není-li co øíci? Pak a pøijde ke slovu mlèení. Co má skrze slovo vstoupit ke mnì dál, najde si cestu samo, tøeba i tichem. Nelze svìt pøehlížet, pohupovat se prostoduše jak v rytmu régé co pohodáø. Je však vražedné se svìtu pøipodobòovat. Básník hledá tajemné souvislosti jevù a svìdèí o nich, ze své pevné pozice. Z této pozice se vydává všanc a pokud má odvahu, neustupuje. Ale „in“ se nachází jen ve vlastním nitru. „Cítíme, že pravý básník je svìtec i svìdek, muèedník na skøipci, „martyros“, kteréž slovo znamená svìdka i muèedníka, svìdka víry, za víru. Je jím proto, že z nás snímá tíhu hledání, vìtøení; že to je duch absolutizovaný; že se v nìm rve s èlovìkem a o èlovìka více bohù a bìsù než v nás: Je „sacer“ v hlubinném dvojsmyslu, jímž toto slovo obdaøila jedna velká éra lidstevních dìjin: Je posvátný i prokletý zároveò.“ (Pavel Eisner – Chrám i tvrz). K základnímu tématu básníkova srdce, tedy k lidským osudùm a moudrosti pøírody, a pøedevším k jádru svobody, v nìmž je každý z nás nejvíce sám sebou, vede cesta skrze metanoiu. Èlovìk se zastaví a soustøedìnì pohlédne na vše, co se mu tu pøedkládá k pozornosti. Souèasná spoleènost je mistrem na vytváøení umìlých ohnisek zájmù. Ten bzukot médií kolem nich! Je však tøeba se ptát po tom, co provází lidstvo od nepamìti. Tehdy se otøese svìt se všemi svými výkladními skøínìmi, televizními talkšou a realityšou a jinými ubíjeèi èasu. Což zároveò odhalí prostotu a pøesah. A vyèistí nejzazší obzor pomíjivosti, z nìjž lze dohlédnout do zemì zaslíbené.

ROMAN SZPUK / Jiné blýskavice Více, než „in“ je být sám sebou, soustøedit se na základní téma svého nitra a ne na apely trhu, a už knižního èi trhu popularity. Být „in“ se ponejvíce dosahuje za cenu povrchnosti. Jeho symbolem je nezávazné surfování po netu. „In“ je in-telektuál, který ète ráno co ráno právì vyšlá èísla všech možných deníkù svìta. Ráno co ráno, marnost nad marnost. Být „in“ dnes znamená být zvukaøem nudy, roztìkaným bìžcem ve støepech dojmù a rozmarù, ech, co øíkám bìžcem, jen za volantem rozvaleným øidièem, který míjí bilbórdy aktualit, na nìž už v pøíští vteøinì nemyslí. Nebo je pøebijí aktuality jiné. Být „in“ v umìní vùbec dnes vede k zájmu o všemožné pøevleky a masky. Móda je drezúra a trend je diktát. Uèí virtuozitì èasovosti, již si mnozí pletou s do-èasností. Básník, který chce být za každou cenu „in“, mùže sáhnout po výrazových prostøedcích co pøevlecích výhrùžek, sprostot, expresivních gest a rychlých tahù. Nedávno mi jeden literát objasnil, jak pokrytecké je v básni slovo „lejno“, že jediné pøípustné je slovo „hovno“. Je tedy tøeba užít šokujících hyperbol, nìèeho ve stylu Knížákovy atomové bomby, nikoliv však z nevyhnutelnosti, z poslední možnosti, ale aby bylo básníka slyšet. Nebo snaží-li se kdo být „in“, èiní tak pøedevším proto, aby svùj všeobecný pøehled mohl prodat, aby

"

Michal Šanda anketa / Jiøí Korbel

Co se básníkù týká, záleží na tom, chtìjí-li jít sluncem èi stínem, pøivrácenou èi odvrácenou stranou svìta. Vím moc dobøe, že k popularitì je zapotøebí vystihnout ducha doby. Upøímnì obdivuji každého tvùrce, který má tuto schopnost v sobì. Je to také dar, dar intuice. Má možnost promluvit k mnoha hloubavým duším. A má i velikou odpovìdnost. Já se však v poslední dobì stýkám spíše jen se samotáøi šumavských lesù žijícími víceménì ve stínu všech „velkých témat“ davové snahy být „in“. Obcházím staré cesty po úboèích hor a hledám odpovìdi na jejich vrcholcích. Je to má osamìlá cesta. Netoužím oblékat se do toho, co se nosí, i když vím, že mi hrozí osud vyvrhele. Sám jsem si ho vybral a jiným uznávám právo na jejich vlastní cestu i jejich poetiku. Vìtšina mých kolegù básníkù je zaruèenì více „in“, co se poetických výbojù týká. Noèní lesy jsou však osvìtlovány jinými blýskavicemi.

ètverce na všech možných zdech i svaøovaných sochách… Anebo v šedesátých letech vlna strukturalismu vzniknuvší v Itálii (otec Burri), rozšíøená èeskoslovenskými epigony do nejzazších lidodemo míst: i v kostelech vedle krásných barokních váz se objevují flašky od okurek polité sádrou – vìtšinou chránìné obyvatelstvem, protože moderní… A z jakých jiných zdrojù se napájely na závodních klubech výstavy nitrolakem smrdících samorostù než z tìch povolených už tehdy tvarù abstraktních? Koneckoncù i básnì se hemžily tehdy škvírkami, pavouèky, smetíèky, kokonky a já nevím èím zblízka vidìným, strukturovaným, jak jsme o tom už psali v PV 12. Pøáli bychom si tedy, aby moderní bylo spíše úžasné, osvobozující, vyjímeèné, individuální, vynalezené? Hlavnì pro nás individualisty? Avšak budeme-li na té individualitì ve slovì moderní lpìt víc než je zdrávo, nebudeme zpìtnì moderní zase všichni, jak je dnes moderní? Všichni individualizovaní až bùh brání, ale všichni v jinak odrbaných džínsách? Èili nebude snazší vynechat toto zrádné slovo a øíct si prostì, kde je svìtlo v bažinì? Které svìtlo v bažinì je pro mì smìro datné? Co v poezii hledám? Jasnì øeèené tajemství? Originálnì sdìlené obecno? Struènost, lapidárnost? Opak chrlení? Zapamatovatelnost textu? „Chutnost“ textu, vznikající napøíklad traklovským užíváním barev, vizuálností? Prožitek, ale zkvašený? Nadrobno nakrájený slovník, jak jsem kdysi ponìkud pateticky psal? Jako menší pøíklad mé pøedstavy o poezii, po jaké nyní pátrám, bych uvedl úryvek z básnì Monolog bývalého pìšáka ze sbírky Hudba na námìstí od „úøedníka pracujícího ve státním statistickém úøadì“ básníka Jindøicha Hoøejšího, který jsem našel v nedostižných Nezvalových Moderních básnických smìrech:

JAROSLAV KOVANDA Èasopis se píše v èase a stejnì jako noviny se obèas nevyhne jisté zbrklosti. Nicménì otázka je na svìtì, nezbývá tedy než se s ní poprat, nebo ji demolovat. Co je tedy zakopáno ve slovì moderna, když moderní znamená dle slovníku novodobý? Moderna je tedy novodobost sama – a jsme u konce s dechem? Nebo je modernou myšlen urèitý umìlecký smìr èi období, ve známém pøípadì to experimentující pøed a mezi dvìma svìtovými válkami, a pak netøeba odkopávat? Anebo je moderní to vùdèí, to nové, to pøesmìrovávající již navyklé, zabìhnuté, a pak mùže být moderní v každé dobì jiný postoj k realitì, nìjaký jiný tvùrce? Moderní byl tedy pro pozdní gotiku Massacio, stejnì jako pro pozdní renesanci Michelangelo èi pro èeské prvopováleèné symbolníky bøezinovského ladìní V. Nezval, J. Seifert a další se svým poetismem? Anebo jsou všechny tyto nálepky k postmodernímu lejnu? K demolici… A nesrovnatelnì dùležitìjším náhradníkem pro slovo moderní, je „být oslnìn pøesností umìleckého výrazu“, a pak mùže být pro tebe smìro datný kdokoli a cokoli: z literatury tøeba B. Reynek, V. Holan, I. Babel, ujec Vraòáèek èi starý kalendáø? Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti øíká, že pro jeho literárního hrdinu Jaromila moderním se stal po roce 1948 de facto socialistický realismus. Ale neznamená moderní v tomto pøípadì spíš jen to novodobé, aktuální = èasové, a tedy nanejvýš soudobé? Módní, uøvané, stádní a falešné? Za svùj život jsem zažil nìkolik takových „moderních vejvarù“… V pozdìjších padesátých tzv. brusel (po „objevu“ abstraktního umìní u nás), který se rakovinnì rozšíøil po EXPU 58 v Bruselu po celé naší komunální republice: trojúhelníky, køížené èárstvo, umìlecké koso-

Ale má radost je nìjaká kusá. (Snad i ta stará bolest dobolí.) Vzpomínám stále na toho Rusa, jak jsem ho bod, jak rty rudé mìl, modrý zrak, oblièej bílý jak køída.

RADIM KOPÁÈ Jsem z tìch otázek trochu na rozpacích. Moderna je pro mne zakopána na pøelomu 19. a 20. vìku. Ale na to se asi neptáš. A uvažovat o umìní jako o pomyslné trojèlence, do které se nìco dosadí, nìco jiného se vynechá, abych byl, jak øíkáš, „in“, a nebo naopak nebyl, jak se øíká, „out“ – to neumím. A pøedstava, že tuto trojèlenku nìkdo zamìòuje s umìním, mi v lepším pøípadì pøijde smìšná, v horším bytostnì protivná. Jak jsem øekl: Jsem z tìch otázek trochu na rozpacích.

"

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè

RADIM KOPÁÈ / Tøikrát poezie z Petrova: Ohnisko, Kafka, Malý

ákù a druhá se hemží fantastickými postavami a jejich pøíbìhy, byl jednak vázaný verš, jednak uchvacující práce autorù Wilhelma Busche a Heinricha Hoffmanna s dìtským vidìním svìta, tedy s naivitou. S toutéž zbraní se nyní Kafka v roli básníka pokouší bojovat proti stereotypní všednosti, pokouší se vymezit svými komickými glosami vùèi aktuálnímu spoleèensko-kulturnímu dìní, ale i vùèi vlastnímu svìtu, najmì zkušenostem s èetbou, èi zálibám, z nichž na prvním místì stojí ponìkud nepoetická kopaná. Sbírka Verše v roce, titulem snad upomínající na Koláøovy pováleèné Dny v roce, vychází v nakladatelství Petrov devìt let po Kafkovì druhé knížce Ze svìta a jedenáct rokù od prvotiny Kvaše. Hned úvodní z textù, kterým je po celou sbírku nejvlastnìjší forma ètyøverší, sdìluje, že hermetické existenciální šifry od autora rozhodnì èekat nemáme: „Ty jsi myslel na hloubku? / Co tì vede, holoubku!“ rýmuje Kafka a ozøejmuje tím ètenáøi, že jemu pùjde v následující básnické sumì výluènì o povrch, o každodenní efemérnosti, pøesnì takové, jaké nabízejí média, pro jedno z nichž – deník Mladá fronta Dnes – texty v minulých letech vznikaly. Nic proti tematizaci obyèejnosti, nebo dokonce banality! Ba naopak. Jak víme ze slovesných projevù celé øady naivních básníkù, Svobodou Plumlovským poèínaje pøes Mrázka Hoøického až k souèasnému Mnoháèku Zgublaèenkovi, jejich bezelstné a upøímné vidìní svìta dokáže vydat podivuhodnì osvìžující poetické plody – ostatnì k posledním dvìma jmenovaným Kafka vìdomì èi nevìdomì nìkterými svými rýmy odkazuje („Nebudem tu navždycky – / Poborský i Rosický“, resp. „Pøi sledování kriminálky / napijem se minerálky, / pøi reálném zloèinu / nechceme znát pøíèinu.“). Jenže už po pøeètení pár stránek z Veršù v roce vyjde najevo, že tahle naivita je zámìrná, že nepøichází mimovolnì, ale autor si ji v pøesných dávkách sám ordinuje. Že tedy kráèí o jakousi intelektuální hru tvùrce, který ovšem zdaleka nedisponuje takovými stylizaèními schopnostmi ani komickým potenciálem, aby rozechvìl bránici tak, jak se to daøí v podobných stylizacích jeho kolegùm Brikciusovi, Wernischovi anebo Jamkovi. Z celé øady Kafkových textù, mnohdy s makaronským pøídechem, narážejících na kulturní i politické dìjiny stejnì tak jako na momentální jednotlivosti, jich po zaklapnutí sbírky v ètenáøi rezonuje minimum. Básník je silný tam, kde se dívá do sebe, glosuje svoje procházky pøírodou, ale v momentì, kdy si nasadí masku zahraniènì politického nebo sportovního komentátora, zaèínají jeho rýmy skøípat a poezie z nich rychle mizí. Spíše než doporuèit k pøeètení informaènì øídký, zato však vydatnì sebezrcadlící a kafkoadoraèní doslov Josefa Chuchmy, si dovolme na závìr citovat parafrázi Kafkovy básnì Zvíøata: „Nic moc. / Kafka v roli / glosátora všednost žvýká. / Jak moc? / Jak moc se mì to týká?“

(Milan Ohnisko: Milancolia. Ilustrace Vladimír Kokolia. Petrov, Brno 2005, 118 stran, náklad a cena neuvedeny. TomᚠKafka: Verše v roce. Doslov Josef Chuchma. Petrov, Brno 2005, 116 stran, náklad a cena neuvedeny. Radek Malý: Vìtrní (Zcestné verše). Doslov Ludvík Kundera. Petrov, Brno 2005, 116 stran, náklad a cena neuvedeny.)

Život je tím, naè nemám sílu Letos ètyøicetiletý brnìnský básník Milan Ohnisko se už svojí prvotinou Obejmi démona!, vydanou v roce 2001, pøihlásil k bohaté a dodnes stále rozvíjené tradici èeské naivní, respektive naivistické poezie, která je nejvíc doma v kurioznì zrýmované všednosti. Jeho umìleckou cestu ale nedláždí jen pøíkladné verše „Spadl kámen do voda / napsal Václav Svoboda“, pøípadnì satirické rýmy z dílny T. F. Fielda, ale také èetné aluze na zdejší literární underground, který naivnì-absurdní komiku, ten „zvláštní smysl pro blbost“, jak nyní píše Ohnisko, povýšil v 70. a 80. letech minulého století na skoro jediný možný pøístup k realitì. Také ve tøetí sbírce Milancolia, vydané brnìnským Petrovem, Milan Ohnisko vytahuje z rukávu vìjíø aforizujících povzdechù, drobných verbálních kulišáren, pøeklepù a pøeslechù, které fungují na principu Duchampových ready-mades, ale i jazykových her a høíèek o sobì. Jejich tématem je autor sám, respektive jeho prožitky, mnohdy obnažené až na kùži, prostoupené otevøenou erotikou. Oproti pøedchozím sbírkám ale ubylo situaèních gagù a pøibyl dùraz na jazyk a jeho komický potenciál. Básník doširoka otvírá „ústa pro jazyk èeský“ a z nich se na ètenáøe sypou „finta v žitì básnì v prose“, anebo „vnady Vandy“. Mnohdy tu „slovo je jen zvuk“, respektive jenom znak, ale když si Ohnisko sejme z tváøe masku radosti z lexikálních možností, objeví se pod ní tváø, ve které stojí vepsáno, že „život je tím naè nemám sílu“. Proud rozmarných prùpovídek a skopièin se slovy, významových asociací i echolálií najednou umlkne, a je to sám autor, který teï zírá do èerného chøtánu nicoty a smrti. Komiku v knížce Milancolia – a ostatnì i v subtilních negativních kresbách Vladimíra Kokolii – jako by vystavìl strach ze svìta, nìkdy až zbìsilá, urputná potøeba symbolického opevnìní, spásného pøíbytku, záchranného lana, pomyslného kouzla, které zažene konec. Je to právì básníkùv život, co novou sbírku Milana Ohniska drží nejvíc pøi životì.

Jak moc se mì to týká? Není to tak dlouho, co se TomᚠKafka (1965) pøipomnìl zdejší ètenáøské obci jako záslužný pøekladatel: Z nìmeckého jazyka pøevedl do èeštiny dvojici knížek z poloviny 19. století, mravouèných obrázkových kulišáren pro dìti Max a Moøic a Ježipetr. Svorníkem tìchto útlých básnických sbírek, z nichž první sleduje dobrodružství dvojice malých roš-

Vìtrní ve snu Olomoucký básník Radek Malý (1977), který se soubìžnì profiluje také jako pøekladatel z nìmeckého jazyka a autor knížek pro dìti, zaujal kritiku už svojí prvotinou Lunovis, která se na knihkupeckých pul-

"!

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

tech objevila v roce 2001. Okouzlení raným nìmeckým expresionismem, zejména jeho traklovskou, melancholickou a sebeznièující polohou, útoèné a sympaticky drzé, ale stejnì tak pochybující a sebeironické veršování dovedlo Malého pøes tøi roky staré Vraní zpìvy, svazek, za který získal Cenu Jiøího Ortena za rok 2002, k právì vydanému titulu Vìtrní – sbírce, která vznikala v letech 2002–2003 pøevážnì na cestách mezi Èeskem, Rumunskem, Francií, Rakouskem a Itálií a soudì podle uvádìných datací pøevážnì v podzimních a zimních mìsících. Jestliže Lunovis na jedné stranì zaplavovaly vlny noci a tmy, veršùm vládly depresivní nálady tanèící se smrtí a „sluncem“, které „chrlí krev“, a na stranì druhé tuto apokalyptickou atmosféru proøezávaly proudy oèistného mìsíèního svìtla, tedy vùle k revoltì, Vìtrní jsou sbírkou daleko více smíølivou a prostou explicitního napìtí. Èernota zde ustupuje hnìdi a žluti, ale také moøské modøi – tedy tìm barvám, kterými své nadèasové verše maloval básník Šebestiána ve snu, Georg Trakl. Døívìjší výsmìšné hroty mladického antimilitarismu a anarchistických proklamací se nyní rozpouštìjí v plochách objímající melancholie a skepse, vztek odeznívá. Jako by si Malý koneènì zvykl na skuteènost, do které proti své vùli pøišel, a nauèil se v ní dýchat, jako by tanec na onom „podivném plytkém plese pøíšer“ vymìnil za herbáø podzimu, kterým teï zvolna a potichu listuje. Bezmála surreálnou a pøedmìtností zatíženou obraznost Radka Malého, která svádí k vizualizaci jeho veršù a k jejich srovnáním s výjevy na plátnech Dixe, Grosze, Schmidta-Rottluffa anebo Beckmanna, umocòuje, a to znovu od Lunovisu po nynìjší titul, vysoká kultura formy, až marnotratná nápaditost, s jakou básník surfuje mezi klasickou znìlkou a polemikami s tradièním veršovým èlenìním. Jeho rýmy, obèasnì užité aliterace nebo makaronské, èeské-nìmecké poouchlosti navíc neztrácejí v plynutí básní význam, nepromìòují se, tak jako pøíkladnì u Bogdana Trojaka, v planou estetickou manýru. Skoro naopak: Právì v rýmech tento básník skrývá pointy; právì rýmy jeho poezie graduje. A graduje také frekvencí otázek, která dalece pøevyšuje èetnost odpovìdí. Otázky a cesty, které se od nich rozbíhají všemi smìry – to jsou dnešní ukazatele v sešeøelé a uhranèivé básnické krajinì Radka Malého.

tradièním, realistickým – a poezií surreálnou, k níž v posledním období inklinuje a která pøedstavuje v jejím spisování linku výraznìjší a prùraznìjší. Jestliže je naivistický jazykový surrealismus u takového Jana Nováka vìcí volby a tvorby (a také zakotvení básní v prostoru øeèi), zdá se u Zdeòky Tlusté být spíše vìcí ozvláštnìní a kalkulu: „v popøedí srp / vodostálá / naivita // nálada / v podbøíšku / popíchavá.“ Jenomže právì tento typ básnìní se dožaduje výrazové pøesnosti; by i ta v textu místy prosakuje: „teï / nebo / skoro.“ Autorèiny nálezy pùsobí dojmem nahodilého archeologického prùzkumu – a nikoli zámìrných hlubinných sond: „malba uklání se / osudu / sklizní.“ Apartní seøazení nesrostitého kotví v jakémsi matném povìdomí o tom, co by se mohlo zváti básní – co by jako báseò mohlo vypadat: „kolik hodin / zpøesní apoštol / nedìlí patnáct / na ochutnávku.“ Myslím, že právì nedostatek odvahy k typickému tu báseò promìòuje v pouhou ilustraci jejího názvu: filozof: „v kobylinec / promìnìn / vrt // hlad / ustrojené / nazdaøbùh.“ Na hrané insitnosti troskotá pokus o báseò ostøeji rytmovanou a rýmovanou: „flegmatické hráze / z lepé anabáze / najde zítra snad / klíè rezavých vrat“ (u Milana Kozelky jsme nìco podobného èetli døíve – a lépe /totiž: vtipnìji/ napsané). By jsou – ve své struènosti – pokusy o poezii velkých pravd ponìkud nedonošené („srpen pøinesl / stín / rtu / oku / chùzi // záøí doplatilo / dluh / rtu / oku / hrobu“), nechybí ani reálnému pólu poezie Zdeòky Tlusté obrazy až pøekvapivì pøesné a pøiléhavé: „kouø z èaje vábí k políbení / avšak jen zpùli rtu.“ Pøesto mi umìlecky pøínosnìjší pøipadá cesta k pólu surreálnému: „slepota hladových je veselicí / kreslí po stole nehty dlouhými jak nedìlní obìd.“ Vèetnì onìch humorných pøesahù: „smrkne otec / plivne dìda / jedí pravnouèata.“ Propøíštì bude tedy zapotøebí více se oddat nadreálné obrazivosti a vypustit z lahve džina podvìdomí. Nebo chodíce pøi zdi najdeme leda – Tvùrèí potenciál by tu byl. Ale teprve druhá-tøetí sbírka odliší mezi tìmi, kdož básnì píší, a tìmi, kdož jsou básníky. I když se ani za svoji prvotinu Pod klepítky nemusí Zdeòka Tlustá stydìt: za invenèní grafickou úpravu publikace „mùže“ ovšem Helena Kopecká, pro niž se tato kniha stala závìreènou bakaláøskou prací. V tomto smìru: jen houš a vìtší kapky!

IVO HARÁK / Více odvahy k básni, více práce nad ní Zdeòka Tlustá: Pod klepítky, ateliér grafického designu – FUUD UJEP, Ústí nad Labem 2005, 1. vydání, náklad a cena neuvedeny, 60 stran. bych si žádal od knižního debutu dalšího z talentù, kteøí prošli škamnami ústecké pedagogické fakulty – Zdeòky Tlusté. Autorèino mládí s nedostatkem literárních zkušeností mohou patrnì za to, že naše básníøka zùstává kdesi v pùli cesty mezi básnìním

""