Modelářství a vyučování na ZŠ

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA TECHNICKÉ A INFORMAČNÍ VÝCHOVY

Modelářství a vyučování na ZŠ Diplomová práce

BRNO 2012

Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc

Vypracoval Bc. Stanislav Kasík

Bibliografický záznam KASÍK, Stanislav. Modelářství a vyučování na ZŠ: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, 2012, Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc

Anotace Práce se zabývá problematikou modelářství a jeho využití na druhém stupni základní školy. Ověřuje výsledky uváděných činností v praxi a nabízí možné využití a zařazení modelářství do výuky na základních školách.

Annotation The work deals with modeling and its use in secondary schools. Validates the results of operations reported in practice, and offers possible use of modeling and inclusion in teaching in elementary schools.

Klíčová slova Modelářství, vyučování, rozhovor, historie modelářství, technické materiály, základní škola

Keywords Modelling, teaching, interview, modelling history, technic materials, primary school

-2-

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ ………………………………..

Podpis

-3-

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................... - 5 1. TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................................... - 7 1.1. HISTORIE ............................................................................................................................... - 7 1.2. MATERIÁLY ......................................................................................................................... - 11 1.3. ODVĚTVÍ MODELÁŘSTVÍ ...................................................................................................... - 14 1.3.1. Plastikové modelářství .................................................................................................. - 14 1.3.2. Lodní modelářství .......................................................................................................... - 17 1.3.3. Letecké modelářství ....................................................................................................... - 19 1.3.4. Papírové modelářství .................................................................................................... - 22 1.1.1.1. 1.1.1.2.

2.

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................. - 29 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6. 2.7. 2.8. 2.9.

3.

Miniboxy ............................................................................................................................ - 22 Origami ............................................................................................................................... - 24 -

FOUKACÍ AUTÍČKO ............................................................................................................... - 29 KLUZÁK Z BALZY ................................................................................................................. - 32 FRANCOUZSKÝ INFANTERISTA ............................................................................................. - 37 TANKER ZE DŘEVA ............................................................................................................... - 42 HARPIE ................................................................................................................................ - 46 MINIBOXOVÉ TANKY ........................................................................................................... - 50 MINIBOXOVÉ ZÁKOUTÍ ........................................................................................................ - 56 VLAŠTOVKA......................................................................................................................... - 66 ŽÁBA ................................................................................................................................... - 68 -

VÝZKUMNÁ ČÁST .................................................................................................................. - 73 3.1. CÍLE A METODY VÝZKUMU .................................................................................................. - 73 3.1.1. Charakteristika školy ..................................................................................................... - 73 3.1.2. Charakteristika vzorku .................................................................................................. - 73 3.2. VÝZKUMNÁ METODA - ROZHOVOR ...................................................................................... - 74 3.3. VÝSLEDKY VÝZKUMU .......................................................................................................... - 79 Otázka č. 1 ................................................................................................................................... - 79 Otázka č. 2: .................................................................................................................................. - 80 Otázka č. 3: .................................................................................................................................. - 80 Otázka č. 4: .................................................................................................................................. - 81 Otázka č. 5: .................................................................................................................................. - 82 Otázka č. 6: .................................................................................................................................. - 82 Otázka č. 7: .................................................................................................................................. - 83 Otázka č. 8: .................................................................................................................................. - 83 Otázka č. 9: .................................................................................................................................. - 84 Otázka č. 10: ................................................................................................................................ - 84 Otázka č. 11: ................................................................................................................................ - 85 Otázka č. 12: ................................................................................................................................ - 85 Otázka č. 13: ................................................................................................................................ - 86 Otázka č. 14: ................................................................................................................................ - 87 -

ZÁVĚR ................................................................................................................................................. - 89 Resumé: ....................................................................................................................................... - 91 SEZNAM LITERATURY: ................................................................................................................. - 92 PŘÍLOHY: ........................................................................................................................................... - 96 -

-4-

Úvod V posledních letech dochází k mnoha změnám ve vyučování. Ke slovu se dostávají rámcové vzdělávací programy, které dávají větší možnosti i volnost v tvůrčí práci pedagogů i žáků. Vzniká příležitost upravit osnovy dle individuálních potřeb žáků a potřeb školy. Proto jsem se rozhodl pro modelářství, které by si mohlo najít v těchto programech své místo. Dnešní mládež se pomalu, ale jistě odklání od činností, ve kterých je potřeba např.: zručnost, obětavost apod. Dávají přednost počítači, zejména destruktivním, nic nepřinášejícím hrám. I trpělivost není to, o co by se mohla většina opřít v budoucím životě. Nežli aby se snažili něčeho dosáhnout trpělivou činností, tak jdou raději s přáteli ven a v lepším případě se jen „flákají“, v horších případech se dostávají i do rozporu se zákonem. Důvodem je nezájem o jakékoli činnosti související se seberozvíjením, které stojí určitou část námahy, ke kterým dnešní mládež není příliš důsledně vedena. To je částečně způsobeno výchovou a vedením mládeže. Doma často rodiče nemají čas na své děti důsledněji dohlížet a vést je k nějaké smysluplné a souvislé činnosti. Často zbývají pro děti volnočasové aktivity, jako jsou třeba různé kroužky. Avšak v dnešní době není nic zadarmo, a tak mnohdy drahé kroužky si nemohou mnozí dovolit, a proto končí „na ulici“. Pro mnohé je to příliš velké časové zaneprázdnění, kvůli kterému se těchto aktivit nemohou zúčastnit. Jediným pro mne rozumným řešením je začlenění některé aktivity do vyučování a v rámci výuky ji zpřístupnit všem žákům a mládeži, alespoň na základních školách. Nejpřijatelnější činností je asi modelářství, které v sobě kloubí již zmíněnou zručnost, pečlivost, trpělivost a především se zde dá dobře uplatnit známé a mnohokrát omílané heslo J. A. Komenského – „Škola hrou“. Modelářství je pro mnohé nezasvěcené pouhé hraní si s miniaturami, které nic nepřináší, ale opak je pravdou. Např.: v plastikovém modelářství neznamená heslo ,,modelářství“ pouhé slepení předem připravených výlisků. Je to velmi zajímavá práce a především poučná. Vždyť jen pouhé odstranění jednotlivých části je velmi důležitou a jemnou prací, při které se dají dobře poznat mechanické vlastnosti materiálu a uplatní se zručnost na jemných součástkách. Lepením se seznámí s dalšími vlastnostmi lepidel a práce s nimi. A pouhé nabarvení není jen bezvýznamné dokončení, je to práce, při které se člověk seznámí s různými druhy barev, jejich vlastnostmi, technikou barvení a především při hledání podkladů zjistí i fakta související s daným modelem. Při všech těchto uvedených činnostech jsou důležité výše uvedené dovednosti, kterým je dobré se přiučit. -5-

Práci jsem rozdělil do třech hlavních částí. V první části se zabývám teorií spojenou s modelářstvím, v druhé jsou návrhy příprav na vyučovací hodiny a ve třetí zjišťuji zájem žáků o tuto činnost a možné využití ve výuce. V historii se zabývám vývoji modelářství z hraček, přes pokusné modely pro vznik skutečných strojů až po počátky dnešního pojetí modelářství. V části o materiálech se zmiňuji o několika základních modelářských stavebních surovinách, které jsou použity ke stavbám modelů v praktické části. Dále se zabývám historií několika konkrétních modelářských odvětví na úrovni světové i domácí. V druhé části jsem připravil několik návrhů příprav na vyučovací hodiny, které by mohly sloužit jako návod k tvorbě dalších vyučovacích jednotek. Ve třetí části jsem zjistil zájem žáků druhého stupně o tuto činnost a navrhl možné zařazení modelářství na základní školu.

-6-

1. Teoretická část

1.1.

Historie

Zmenšeniny hospodářského náčiní, nádobí, zbraní, ale též zvířat a lidí byly hračkami dětí již v raném středověku. V nejlevnější podobě ze dřeva a hlíny, později zhotovované z lehce slévatelných kovů a slitin se vyráběly miniatury nejrůznějších artefaktů. Tím, že sloužily pro děti k jejich hrám na svět dospělých, přibližovaly jej a činily jeho poznání snazším a pro dětské chápání přijatelnějším. Tato funkce hraček byla známá a používáná. Část produkce středověkých řemeslnických dílen byla dokonce takto zaměřena. Z nalezených středověkých keramických figurek je snadno poznatelné, že již byly vyráběny hromadně, pomocí jednoduchých dřevěných forem. Nejstarší písemný doklad o specializovaném výrobci hraček - dřevěných loutek, pochází z norimberské městské knihy z roku 1413. Dochovaná dětská zbroj z období pozdní gotiky a počátků renesance dokládá, že děti z šlechtických rodin se pomocí miniaturizovaných zbraní učily základním návykům v příznačných činnostech feudálů, lovu, soubojům a boji. Z dob císaře Maxmiliána I. se dochovaly lité kovové figurky turnajových jezdců, moždířů a štítů, sloužících takto zaměřeným hrám. Modely děl byly velmi rozšířeny, nalezneme je v celé řadě evropských zámeckých zbrojnic. Tyto zmenšeniny válečných zbraní nebyly určeny jen dětem, ale také zábavě dospělých. Zábavné cvičení ve vojenské strategii tzv. Kriegsspiel - válečná hra byla u dospělých velmi oblíbena. Později byla takováto miniaturní děla spojena s optickou hříčkou. Ve spojení se silnou lupou, kterou bylo možno nastavit nad pánvičku se střelným prachem do očekávaného postavení Slunce v nadhlavníku. Soustředěné sluneční paprsky zapálily střelný prach a hračka se tak používala k odpalování poledne, podle čehož se seřizovaly ostatní hodiny. V renesanci se posiluje naučný význam hraček. S rozvojem humanistického myšlení se dostává i dětská hra do témat filosofického zkoumání a přispívá k rozvoji pedagogického poznání. Proto se svědectví o pestrosti dětských her zachovala z tohoto období nejvíce jak v literatuře, tak i v umění. Popsané hračky, jako káča, koníček,

-7-

větrník, obruč nebo vlk jsou v stále stejné podobě dochovány až do nynějška. Využití hry jako prostředku poznání a metody učení zcela rozvinul ve svém díle zakladatel systematické pedagogiky Jan Amos Komenský. Hračky určené k poznávání a učení byly v té době velmi drahé, a proto byly vyhrazeny jen dětem majetných. Pro Nizozemí a také pro kupecký Norimberk a Augsburg byly typické miniaturní kupecké krámy a domy loutek, které byly v důsledku své vysoké ceny vskutku spíše demonstračními objekty než prostými hračkami. Nejznámějším dokladem takto nákladných hraček je město loutek Mon plaisir, které si pořídila vévodkyně Augusta Dorothea z Gothy v roce 1720 v Duryňsku. Skládá se z 30 domů s 80 světnicemi a 450 obyvateli, kteří mohou být při svých činnostech pozorováni skleněnými předními stěnami. Kromě měšťanských domů se zde nacházejí i řemeslnické dílny s celým vybavením, obchody, také divadlo a klášter. K podobným účelům sloužily i soupravy kovových vojáčků. Ludvík XIII. vlastnil celou armádu odlitých stříbrných vojáčků, která byla objednávkami u norimberských stříbrníků neustále doplňována. Pomocí této armády se později Ludvík XIV. cvičil ve vojenském umění. I tehdejší objevy a poznatky z oblasti optiky a mechaniky byly v tomto oboru často využívány. Zářným příkladem tomu je laterna magika popsaná poprvé Athanasiem Kircherem v roce 1569 nebo později tzv. kukátkové skřínky s výměnnými, lupou pozorovanými a lampou osvětlovanými obrázky. Tyto příklady již posunují hranici od dětské hry k zábavě a k poznání dospělých. ,, Osmnácté století přináší novinku ve formě skutečných mechanických hraček. Jejich obliba se odráží ve vlně zalíbení v mechanických a hudebních automatech. Tyto automaty do té doby nebyly neznámé, naopak jejich původ najdeme daleko dříve, již v raném středověku na Středním východě. Počátky evropské technické vzdělanosti jsou silně ovlivněny tehdejší mnohem větší východní vzdělaností. Středověký arabský vynálezce Badi'al - Zeman Abú alízz Ismail b. al-zazzáz al Jazzarí napsal již v roce 1206 knihu, která obsahuje popisy nejrůznějších mechanismů. I když větší část knihy pojímá především popisy různých časoměrných strojů, jsou tam také velmi obšírně popsány různé figurální mechanismy poháněné vodou.“ (Losos, 1989). V té době to byl známý pohon např. vodních hodin. „Takovým známým, často citovaným a obdivovaným příkladem byly např. proslulé vodní hodiny zhotovené v letech 799 až 807 našeho letopočtu, které poslal vzdělaný arabský vládce Harún - al - Rašíd darem -8-

Karlu Velikému. Hodiny samy se nezachovaly, ale byly ve své době v Evropě považovány takřka za div světa a díky tomu se dochovaly jejich popisy a také vyobrazení. Hodiny byly provedeny ve formě hradní stavby s bohatou orientální dekorací, měly číselník a každou hodinu ještě oznamovaly úderem kovové koule, vypadlé z nitra hodin na ozdobnou stříbrnou mříž. V poledne se v hodinách otevřela brána a projížděl jí průvod rytířů na koních. Složitá a dekorativní mechanika svědčí o tom, že hodiny měly sloužit především k pobavení než k praktické potřebě měření času. Zda arabský vládce dodal také k hodinám kvalifikovanou obsluhu, již historické prameny neuvádějí.“ (Losos 1989, s 13) Tento důkaz ukazuje sám o sobě, jak byla rozvinuta technika mechanických automatů na Středním východě. Do Evropy se dostává až značně později, prakticky až v období vrcholného středověku, ale stále ještě v podobě především hodinových automatů. Tyto automaty, o jejichž sestrojování jsou první zmínky až ve 14. století, jsou známy jako Orloje. Evropa zmítající se po dvě století množstvím mocenských střetů, vrcholících ve vyčerpávající třicetileté válce, neměla mnoho pochopení pro zábavy a hříčky. Teprve až stabilizace hospodářských poměrů a upevnění feudalismu obrátila pozornost vládnoucí vrstvy opět k nejrůznějším druhům příjemného utrácení času. Avšak to vedlo i k tomu, že často vážně míněné objevy a vynálezy mohly být prezentovány jedině v podobě zábavných hříček, aby se jejich tvůrcům dostalo jakéhosi uznání a především nezbytné finanční podpory. Bezpochyby špičkových výkonů dosáhl Francouz Jacques de Vaucanson (2. pol. 18. st.), kterého koneckonců můžeme považovat za zakladatele robotiky. Získal si přízeň francouzského královského dvora sestrojením mnoha mechanických hříček, které sloužily k pobavení, jako byla např. kachna, která chodila, kejhala, požírala zrní a vodu a opět je vyměšovala, nebo kanáří klec se zpívajícími a pohybujícími se ptáky, která byla oblíbenou hračkou královny Marie Antoinetty. Jsou známy případy automatických pohybových figurín hudebníků, které se také vyskytují i v oblíbené pražské pověsti o Faustově domě, a které byly nepochybně nákladnou zábavou skutečného majitele domu, Mladoty ze Solopysk. Za skutečnou dobu rozkvětu je třeba označit druhou polovinu 19. století. Průmyslová revoluce měla obrovský vliv na celou řadu lidských činností. Na jedné straně vyvolávala úžasný obdiv k důmyslným mechanismům a primitivním silostrojům, na druhé straně ovšem vyvolávala v lidových davech nenávist ke strojům, které v -9-

tehdejších podmínkách braly lidem práci. Zatímco parní stroje se prosazovaly vcelku bez potíží, protože výhody nového zdroje síly byly jednoznačné, mechanizace výroby, i velmi jednoduchá, musela ve svých počátcích zápasit s neuvědomělým odporem tehdejšího průmyslového dělnictva. I železnice musela ve svých začátcích často bojovat s odporem lidí, kteří byli nějak existenčně závislí na starých přepravních prostředcích nebo byli zásadně konzervativní. I zde posloužily k osvětě zmenšeniny lokomotiv a vagónů, které byly poté zcela záměrně využívané k propagaci nového dopravního prostředku.

- 10 -

Materiály

1.2.

V této části bych se chtěl zmínit o některých materiálech, které jsou použity při stavbách v praktické části.

Papír: Je materiálem, který znali naši předkové již ve starověké Číně, Egyptě, Mezopotámii. Jeho počátek souvisel se vznikem písma a s potřebou zaznamenávat poznatky pro další generace. Postupným zdokonalováním výrobních procesů se papír stal běžnou součástí každodenního života. Používá se ke stavbě papírových modelů, origami apod. Používají se různé druhy např.: jemné, hrubé, měkké, tvrdé apod. Pro papírové modeláře je důležitou hodnotou tzv. gramáž papíru (udává se v g·m-2). Optimální gramáž na stavbu papírových modelů je přibližně kolem 120 g·m-2.

Speciální papír: Používá se k potahování kostry modelů. Práce s těmito papíry je nezáludná, bez nemilých překvapení. Papír se dá pořídit v několika barvách a tloušťkách (tenký, střední a silný). Bílý papír lze snadno obarvit. Nařezaný na tenké proužky ho můžeme použít i na různé ozdobné linky a podobně. Při nalepení na balzu zvyšuje hodně její pevnost. Existují potahové materiály, které vzhledem připomínají papír, ale jsou to zvláštní tenké fólie. Jsou kvalitní a mají i lepší vlastnosti než papír.

Dřevo: Nejznámějšími a nejrozšířenějšími modelářskými polotovary jsou dřevěná modelářská prkénka, lišty, překližka a balza. Kombinací těchto materiálu lze sestavit libovolný model. Nejpoužívanějšími druhy dřev jsou smrkové, borové, lipové, bukové, topolové, habrové a zejména balza.

Smrk:

Lišty se používají na zvlášť namáhané části modelu (u letadel - 11 -

např.: vzpěr, trupy). Lišty s přerušenými léty po délce, nebo se suky nepoužíváme.

Lípa:

Má vyšší pevnost nežli smrk. Je snadno obrobitelná a zpracovatelná do potřebných tvarů. Používá se podobně jako smrk.

Buk:

Používají se prkénka, hranoly nebo kvádry. Pro svou pevnost a velkou hmotnost se používá na nejvíce namáhané části modelů (např.: lože motorů apod.)

Překližky:

Mají stejné uplatnění jako dřeva samotná. Materiálem může být bříza nebo buk (3 – 7 vrstev podle tloušťky). Nejpevnější je ve směru vláken obou vnějších vrstev. Používají se na přepážky, žebra, uložení motorů, k výrobě kabin a podvozků.

Balza:

Je nejpoužívanějším dřevem v modelářství, proto bych se o něm chtěl zmínit podrobněji. Balza roste v tropické jižní Americe. V tropech vše roste značně rychleji než v jiných částech světa. Desetiletý balsový strom může mít výšku kolem 15 metrů, spodní průměr kmene dosahuje i 50 centimetrů. Pro modelářské účely se dřevo těží již od stáří šesti let. Při takto rychlém růstu velmi záleží na tom, kde strom roste, neboť i dřevo z jednoho kmene může mít rozdílnou kvalitu. Na jednom běžně dostupném prkénku může být kvalita dřeva odlišná. Většina zpracovávané balzy se pěstuje na plantážích, tedy se nekácí v lesích. Dováží se v malých hranolcích, na které je řezána pro rychlejší vyschnutí, a pak se dále zpracovává. Balza se nepěstuje jenom pro modeláře, ale mnoho se jí využívá na obaly, nebo i na tepelnou izolaci nádrží tankových lodí převážející ropu, a dokonce byla využita při stavbě stíhacího letadla Mosquito ve druhé světové válce. Využívání balzy není ničím novým. Podle F. Doupovce (2004) již při objevení balzy v 16. století Španěly stavěli Inkové, obyvatelé oblastí s rostoucími balzovými stromy, z balzových kmenů vory, s kterými se později plavili stovky kilometrů po Tichém oceánu. Ze španělštiny pochází i název „balza“, který znamená v překladu vor.

- 12 -

Tabulka mechanických vlastností některých dřev pevnost

pevnost

pevnost

pevnost ve Měrná

v tahu

v tlaku

v ohybu

smyku

hmotnost

(MPa)

(MPa)

(MPa)

(MPa)

(kg/m3)

smrk

70 / 3

40 / 6

82

6,5 / 12

400 až 500

borovice

95 / 3

30 / 7,7

50

6 / 21

500 až 550

lípa

95 / 12

40

90

4,5 / 21

450

topol

70

37

55

5

420

buk

140 / 4,3

55 / 13

120

-

750

habr

100

66

107

8,5 / 32

650

balza

3 až 40

1,5 až 20

5 až 30

-

70 až 250

Hodnoty uvedené před lomítkem platí pro namáhání ve směru vláken, hodnoty za lomítkem pak pro namáhání kolmé na vlákna (léta). Štěpánek (2), 1983, s. 154

- 13 -

1.3.

1.3.1.

Odvětví modelářství

Plastikové modelářství

Nejmladším modelářským oborem je plastikové modelářství. Okouzluje lidi bez ohledu na věk. Představa toho, že člověk může doma vlastnit miniatury skutečných letadel, lodí, vojenské i civilní techniky, je velmi lákavá. Zručnost je nutností oproti klasickému sběratelství. Modeláři totiž používají stavebnice pouze jako polotovary, které si dotvářejí k obrazu svému. Postavit věrohodný model není nic snadného. O tom se přesvědčil snad každý, kdo se někdy o to pokoušel. Plastikové modelářství a jeho vznik je nerozlučně spojen se vznikem plastických hmot, především s polystyrénem. První náznaky plastikového modelářství pochází již z třicátých let, ale masivnějšímu rozšíření došlo až v průběhu druhé světové války. Využívaly se plastikové modely letadel v měřítku 1:200, které používal letecký personál, ale i piloti německé Luftwaffe k rozpoznávání nepřátelských a vlastních letadel. Vikingy, jak se těmto modelům říkalo, neměly se soudobými modely mnoho společného, neboť se lisovaly jako jeden kus, takže byly hotovým výrobkem. Plastikové modely jak je známe dnes, vznikají ve druhé polovině čtyřicátých let. Zasloužily se o to některé hračkářské firmy v západní Evropě a Spojených státech, které vedle své nejvýznamnější produkce zavedly výrobu prvních stavebnic modelů. Tyto stavebnice automobilů, letadel, lodí a další techniky obsahovaly menší počet dílů s menší přesností, proto po slepení tyto modely připomínaly svoje vzory jen vzdáleně. Stejně jako pokrok se nedá zastavit šíření různých koníčků, a proto se i toto odvětví dostalo do našich končin. V Československu se první plastikové modely objevily na přelomu padesátých a šedesátých let. Byly to modely z produkce VEB Plasticart z NDR (Šorel, 1997). Kolekce dopravních letounů této firmy přispěla k popularizaci modelářství. Avšak k většímu rozmachu bránilo omezené množství dovozu. Velmi dobrým krokem pro modeláře byl na začátku šedesátých let počin podniku Tuzex. Ten začal dovážet ze spojených států amerických výrobky modelářské firmy Revell. Záhy se začaly dovážet stavebnice firem Airfix ,3 Frog (Šorel, 1976). Nyní nic nebránilo masovějšímu rozšíření zájmu o toto atraktivní modelářské odvětví.

- 14 -

Od této doby nabírá plastikové modelářství na oblibě. V padesátých a počátkem šedesátých let bylo modelářství koníčkem jednotlivců, průběhu šedesátých let vznikaly první kluby, modeláři navazovali kontakty, a dokonce se ozývalo volání po soutěžích. V této době se zvyšovala i kvalita výlisků. Rostl i počet dílů a jejich povrchová kvalita díky dokonalejšímu strojnímu vybavení, novým technologiím lisování i v použití kvalitnějších polystyrénů. Mezníkem v modelářství u nás je zahájení výroby prvního plastikového modelu v Československu. V roce 1969, kdy ve světě již existovala řada výrobců specializujících se na tuto výrobu, kovozávody Prostějov vyprodukovaly první plastikový model československého proudového letounu Aero L-29 Delfín v měřítku 1:72. Výrazné omezení plastikového modelářství přišlo spolu se sovětskými vojsky v roce 1968. Modely západních značek byly označeny jako nástroj ideologické diverze a přestaly se dovážet. Toto znamenalo pro československé modeláře ztrátu kontaktu se světem. Naštěstí československé podniky Směr a kovozávody Prostějov ve výrobě vytrvaly a částečně děravá místa domácího trhu zacelily. Konec neblahých časů nastal po roce 1989, kdy v průběhu několika měsíců vznikla řada specializovaných prodejen s plastikovými modely. Stavebnice se staly samozřejmou součástí prodejního artiklu. Československé firmy se neomezily pouze na prodej, ale začaly i vyrábět vlastní modely nebo doplňky stavebnic. Vývoji neušla ani měřítka vyráběných stavebnic. Zpočátku měřítko záviselo na jednotlivých výrobcích, jaké jim vyhovovalo při výrobě. Průběhem doby se začalo přecházet na mezinárodně uznávaná měřítka. Mezi nejčastější patří 1:72, 1:48, 1:35, 1:32, 1:28, 1:24, a 1:8, avšak existuje jich mnohem více. Navraťme se ještě jednou do historie. V šedesátých letech zároveň s rostoucí oblibou

plastikových

modelů

vznikaly

pokusy

o

sdružování

modelářů

do

specializovaných klubů, ve kterých by si členové vyměňovali především zkušenosti a zahraniční literaturu, které byl nedostatek. Pouhé výstavy modelů již začaly modeláře neuspokojovat. Začaly se ozývat hlasy po modelářských soutěžích, ve kterých by si mohli stavitelé měřit síly. Vznikající soutěže dostávaly ve svém průběhu řád a pravidla a zároveň přivedli československé modeláře na přední místa ve světě. Soutěže jsou pořádány na různých úrovních a v různých kategoriích jako jsou žákovské, juniorské a

- 15 -

samozřejmě v seniorské. Titulem mistra České republiky se může pyšnit pouze modelář, který nelituje stovek hodin práce, aby jeho model vypadal co nejvěrněji. O co v plastikovém modelářství vlastně jde? Cílem plastikového modelářství je dosažení shody modelu se vzorem a zároveň ukojení sběratelských zájmů modeláře. Seznamuje modeláře s nejrůznějšími druhy techniky v konkrétních historických souvislostech. Zvláště u modelů bojové techniky je znalost historických událostí, techniky i bojových operací nepostradatelnou základní podmínkou kvality modelářské práce. Plastikové modelářství se proto neobejde bez zkoumání odborně technické a historické literatury i určité znalosti cizích jazyků nebo přinejmenším cizojazyčné terminologie. Tato skutečnost má bezpochyby pozitivní vliv na oblast a úroveň znalostí modelářů, kteří se často prostřednictvím stavby modelů seznamují s událostmi a fakty, s nimiž by jinak těžko přišli do styku. Plastikové modelářství má velký význam i pro rozvoj polytechnických znalostí, dovedností a návyků. Je třeba zdůraznit, že plastikové modelářství není jen pouhé slepení a nabarvení modelu, jak se mnohdy traduje. Stavba perfektního plastikového modelu předpokládá osvojení technologie práce s plastickými hmotami, jejich opracování, lepení a tmelení, zvládnutí technologie barvení i znalosti práce s dalšími doplňkovými materiály. Při těchto činnostech si musí modelář osvojit i morálně volní vlastnosti jako např.: trpělivost, pečlivost, smysl pro pořádek apod. Výhodou plastikového modelářství, kterou lze využít, je poměrně rychlý výsledek modelářské práce, avšak pouze s vhodně zvolenými modely, s málo díly a malou náročností na stavby. V poměrně krátké době může přinést konkrétní výsledek modelářovy snahy. Postupem času však modelář dá přednost co nejautentičtěji zpracovanému modelu, před rychlým výsledkem na úkor času a pracnosti. Mezi další klady patří skutečnost, že pomocí modelářství se mnoho lidí setká s činnostmi, které by v životě ani nezkusili. Plastikové modelářství bylo podobně jako např. chalupářství jakýmsi táhlem k přežití. Byla to možnost, kam se uchýlit před nástrahami nastoleného režimu. Mnoha lidem se podařilo alespoň na tomto poli vyniknout. Dnes je plastikové modelářství tím, čím mělo být od samého začátku. Krásným a lákavým koníčkem, který učí již zmíněným ctnostem a starším modelářům umožňuje zapomenout na každodenní starosti.

- 16 -

1.3.2.

Lodní modelářství

Stavba lodních modelů patří k nejstarším druhům umění. Prozrazují to nálezy z pohřebišť doby kamenné, kde mimo jiného archeologové objevili jednoduché primitivní modely lodí, podobající se dětským hračkám. V dávno minulých časech v Mezopotámii i v Egyptě sehrávaly modely lodí kultovní a dokonce náboženskou úlohu, tvořily součást chrámů. Ve starořeckých bájích se setkáváme s lodí na každém kroku jako s neodmyslitelnou součástí činnosti člověka. Lodě sloužily jako obchodní, válečné, a dokonce se na lodi převozníka Chárona dostávali mrtví do podsvětí. Modely lodí našli archeologové i v hrobkách egyptských faraónů. Nejznámější z objevů pochází z hrobky faraóna Tutanchamóna, v níž byly skutečné unikátní modely lodí zdobené stříbrem, zlatem a pestrobarevnými výjevy. Kultovní význam modelů lodí se přenesl i do období raného křesťanství. Málokterý chrám ve středověku neměl kultovní modely lodí. Byly to symboly díků za šťastnou plavbu, za záchranu života námořníků, za vítězství v boji apod. Toto jsou vynikající prameny k dějinám loďařství a námořnictví. V kostele sv. Marka v Benátkách se nachází jeden z nejstarších obrazů plavidel pocházející ze 13. století našeho letopočtu. Mezi nejstarší zachované modely z dob objevení Ameriky patří model španělské galony z roku 1450. Tento kousek se nachází mezi exponáty v muzeu prince Henricha v Rotterdamu (Kožemjakin, 1988). Zajímavostí je, že některé architektonické stavby připomínají vnějším tvarem obrácenou loď. U nás je to známý letohrádek Belvedér v Praze. Postupem zdokonalování stavebních konstrukcí lodí se zdokonalovaly i jejich modely. Již v 17. století v Londýně tamní komisař doků začal vyrábět modely plavidel anglického loďstva. V Holandsku, Rusku, Francii v té době začínají taktéž stavět modely skutečných lodí. Nejčastější využití těchto modelů bylo k pokusným účelům, tedy sloužily jako prototypy nových lodí. Do této doby se lodě stavěly na základě fantazie a intuice. Ve starověku stavitelé neznali existenci hydrodynamiky. Při stavbě se kladl hlavní důraz na optickou stránku, aby loď vypadala co nejlépe, a aby se na ní odráželo bohatství majitele. Samozřejmě tento způsob stavby přinášel s sebou mnoho nedostatků a omylů. Některé malé byly opravitelné, ale ty větší mohly znamenat zkázu lodi už při první plavbě. Toto bylo finančně velmi náročné, stavět „hop, nebo trop“. Proto postupem času se začaly lodě stavět až na základě vyzkoušeného modelu.

- 17 -

Již v průběhu 17. století se začínala stavba lodí a jejich modelů řadit mezi umělecké činnosti. Na takové lodi se při stavbě vystřídalo mnoho profesí jako např.: tesaři, truhláři, kováři, zámečníci, ale i sochaři, malíři, zlatníci, sklenáři a umělečtí výrobci zbraní. Výroba modelu takovéto lodi vyžadovala téměř totéž. To je důvod, proč modely lodí z různých údobí historie patří k dobovým dokladům, ale především k hodnotným exponátům muzeí na celém světě. Počátkem 20. století zaznamenalo lodní modelářství velký pokrok. Ten se odráží nejen v technologiích výroby modelů, ale i v organizaci samotných lodních modelářů. Z počátku se lodnímu modelářství věnovali jen jednotlivci. V průběhu dvacátého století se lodní modeláři začali sdružovat do různých kroužků, klubů a jiných uskupení. Stavba historických, současných, ale i závodních lodí získává na oblibě. Soutěže i výstavy jsou velikým lákadlem pro nové nadšence bez rozdílů věku či povolání. „Zvláštní a netypický byl osud modelu jednoho amerického modeláře, který roku 1935 vypustil z pobřeží státu Virginie 90 cm dlouhou loďku na plavbu oceánem. Do jejího podpalubí uložil skleněnou trubičku s dopisem, který obsahoval základní údaje. V listě byla i prosba, aby ho nálezce lodě uvědomil o místě ukončení plavby modelu. Podle informace, kterou majiteli poskytl jeden francouzský rybář, téměř po dvou letech přistála loďka u francouzského pobřeží. Model vydržel 7 tisíc kilometrů dlouhou plavbu.“ (Kožemjakin, 1988, s. 14)

Počátky československého modelářství se přesně nedají datovat. Než datum je důležitější, že vůbec vzniklo. Prvním datovaným počinem v lodním modelářství byla v roce 1938 uspořádaná soutěž plachetnic a motorových člunů na Vranovské přehradě. Tato soutěž se pořádala s přestávkami až do roku 1945 (Štěpánek a kol. (2), 1983). Dalším větším počinem byly závody lodních modelářů konané v Praze. Nyní již spadalo i lodní modelářství pod Svazarm. Soutěžilo se v kategorii plachetnic a motorových modelů. Na základě těchto soutěží se zakládající pražská skupina rozrostla o další, mimopražské, lodní modeláře. Poté se konaly soutěže nejen v Praze, ale i v Brandýse nad Labem a v Turnově. Významným mezníkem byl rok 1965 a s ním spojený vstup Československa do mezinárodní organizace lodních modelářů Naviga. Od té doby patří naši modeláři mezi světovou špičku.

- 18 -

1.3.3.

Letecké modelářství

Letecké modelářství, ač se to nezdá, je velmi starou záležitostí. První zmínky o létajících aparátech pochází již z Egyptské říše, starověkého Řecka i Říma. Na počátku letectví se používalo modelů k praktickým zkouškám i k ověřování teoretických poznatků. Zrod leteckého modelářství v našich zemích spadá do počátku minulého století. Nezbytným podmětem bylo sestrojení letadla. Tento objev zapříčinil větší zájem o toto odvětví modelářství. Oficiálním začátkem leteckého modelářství bylo založení Českého aviatického klubu. Tato organizace byla založena několika nadšenci a i přes tento fakt byla na tehdejší dobu moderní a pokroková. Scházeli se v ní letečtí modeláři, kteří o rok později uspořádali na Starém výstavišti v Praze první modelářské závody. Již tato první akce takovéhoto druhu se těšila velké účasti diváků. Znakem větší obliby této volnočasové aktivity svědčí i vydání první modelářské publikace „Modely letadel“ téhož roku. Tento počátek přišel v období, které předcházelo prvnímu velkému válečnému konfliktu světa. Vzniklá první světová válka ochromila rozvoj modelářství po celou dobu jejího trvání. Teprve po jejím skončení a po rozpadu Rakouska - Uherska mohlo pokračovat kupředu. Se vznikem československého státu byl založen Český aviatický klub se samostatnou modelářskou sekcí. Také vznikl první Pražský modelářský kroužek, který byl zaměřen na létání s modely poháněnými gumovým svazkem. Dalším mezníkem v růstu leteckého modelářství bylo založení organizace MLL v roce 1926, ve které vznikly i řádné modelářské kroužky (Štěpánek a kol. (1), 1983). Členové těchto kroužků pořádali jak soutěže, tak i výstavy. Mezi nejaktivnější patřil Libeňský kroužek v Praze, který významně pomáhal rozvoji modelářství v mnoha místech naší republiky již od roku 1925. Nejrozšířenější tehdy byly modely poháněné gumovým svazkem. Koncem dvacátých let takřka zanikly jednoduché tyčkové modely s jednostranným potahem křídel ocasních ploch, nahradily je modely trupové. V polovině třicátých let se u nás začaly objevovat první, ze zahraničí dovážené, pístové spalovací modelářské motory (Modelář, 2007, č. 2). Činnost modelářských organizací byla zaměřena na pořádání výcvikových kurzů, výstav i několika málo soutěží. Konaly se i mezinárodní modelářské soutěže, ve kterých českoslovenští modeláři obsadili přední místa. Avšak dalším zlomen a - 19 -

přerušením veškeré letecké činnosti a tedy i modelářství znamenala fašistická okupace. Pouze pražští modeláři, sdružení ve Sportovním klubu letecké továrny Aero, zorganizovali v průběhu okupace tři ročníky modelářské soutěže v Kyjích u Prahy, na kterých se scházeli i čeští letci. Po osvobození naší vlasti bylo letecké modelářství začleněno do Aeroklubu RČS. Přes velký zájem brzdil rozvoj činnosti nedostatek instruktorů, materiálu i soutěží. I přesto se brzy českoslovenští modeláři znovu objevili ve světové špičce. Na mezinárodní soutěži v Anglii, rok po válce, se blýsknul vítězstvím ing. M. Hořejší v kategorii motorových modelů. V tomtéž roce se konalo na letišti v Otrokovicích první poválečné mistrovství republiky, na kterém se ještě létaly společně všechny kategorie leteckého modelářství. V té době ještě nebyly vypsány soutěže upoutaných modelů, které u nás teprve zvolna získávaly příznivce. V roce 1950 byl vydán časopis „Letecký modelář", který po rozšíření pro všechny odbornosti a přejmenování na „Modelář" vychází dodnes. Po začlenění modelářství do Svazu lidového letectví a později Dosletu byl v roce 1951 ustaven Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm); ten se pak postupem let stal silnou brannou organizací. První roky činnosti modelářů ve Svazarmu byla ve znamení světových rekordů. V roce 1954 se letečtí modeláři poprvé zúčastnili mezinárodní soutěže lidově demokratických států v Moskvě, na které si vydobyli absolutní prvenství. O rok později se zúčastnilo československé družstvo mistrovství světa s rychlostními upoutanými modely. V Paříži zvítězil reprezentant Josef Sladký, o rok později v Itálii zvítězilo i družstvo ve dvou kategoriích: rychlostních upoutaných modelů a volných větroňů. V roce 1957 se konalo mistrovství v Mladé Boleslavi a J. Sladký i družstvo úspěch zopakovali (Štěpánek a kol. (1), 1983). Seznam úspěchů by byl značně dlouhý. Ve výčtu dalších titulů mistrů světa a mnoha překonaných světových rekordů v různých kategoriích patří k nejvýznamnějším modelářským úspěchům trojnásobné vítězství Jozefa Gábriše na mistrovství světa pro akrobatické upoutané modely i trojnásobné vítězství československého družstva na mistrovství světa halových modelů. Nelze opomenout ani práci dobrovolných modelářských instruktorů, bez nichž bychom se dnes jen stěží mohli chlubit devadesátiletou úspěšnou historií československého a českého leteckého modelářství. Letecké modelářství je dnes velmi - 20 -

rozšířenou modelářskou odborností. Napomáhá k rozvoji technické zdatnosti a znalosti modelářů. Soutěže jsou důležitou a nedílnou složkou činností leteckých modelářů; umožňují vzájemné porovnání výsledků i výměnu zkušeností. Pro nestranné a patřičné hodnocení sportovních výkonů jsou směrodatná soutěžní a stavební pravidla, která vycházejí z pravidel Mezinárodní letecké organizace FAI a zahrnují závazné předpisy pro všechny kategorie, v nichž se soutěží na našem území.

- 21 -

1.3.4.

Papírové modelářství

Papírové modelářství je neodmyslitelným odvětvím modelářství. Pod tímto pojmem si mnozí lidé představí mnohé. Někteří si vybavují různé vystřihovánky, které se nakonec jakým si způsobem slepí. Jiní v tomto vidí levnou a poutavou výplň volného času. Pohledy na tuto volnočasovou aktivitu se liší, avšak ve výsledku se ve většině názorů dopracujeme k téměř stejnému. Zasvěcení modeláři mohou přesněji definovat, co papírové modelářství je: Papírové modelářství je sestavování modelů skutečných objektů, obvykle z tvrdého papíru. K papírovému modelářství naštěstí není potřeba příliš mnoho pomůcek. U snadnějších modelů stačí jen nůžky, pravítko a lepidlo na papír, u složitějších to může být i drát, špejle, různé průhledné nebo tónované fólie apod. Díky finanční nenáročnosti, jak na pomůcky, tak na pořízení papírového modelu, je toto odvětví oblíbené nejenom v Evropě, ale i například v Japonsku a v dalších částech světa. Pro mnoho lidí je papírové modelářství celoživotním koníčkem. První papírové modely se začaly objevovat v různých časopisech již na počátku 20. století. Ohromné popularitě se jim dostalo za druhé světové války. V tomto období bylo téměř všech surovin nedostatek, proto bylo jejich využití omezeno a kontrolováno. Hračky byly v pozadí tehdejší produkce, omezení vylučovalo výrobu kovových hraček. Dřevo a papír byly jedny z mála surovin, jejichž spotřeba nebyla až tak striktně kontrolována. Díky tomu mohly papírové modely vyplnit prázdné místo v produkci hraček. Po válce, kdy dřívější omezení přestala platit, se výrobci hraček vrátili k materiálům, v té době tradičním. Navíc se začaly používat více plasty. Navzdory návratu k výrobě hraček ze surovin používaných před válkou a využití plastů, papírové modelářství nezaniklo. V dnešní době se opět těší velké oblibě díky šíření modelů na internetu. Některé modely je možné si dokonce i zdarma stáhnout. Poté si je může každý vytisknout na gramáž papíru, která se k modelu hodí nebo která modeláři vyhovuje a postavit si jej. Před vytisknutím si lze modely upravit např.: pozměnit barvu, měřítko apod. V našich zemích se papírovému modelářství před příchodem internetu věnoval a dosud věnuje časopis ABC. 1.1.1.1.Miniboxy Miniboxy jsou papírové modely prostšího pojetí vycházející ze základního krabicovitého tvaru. Odtud jejich název: BOX - což je v překladu z angličtiny krabice a MINI – zmenšenina či malá; tudíž „malé krabice“ či „krabičky“. - 22 -

Autorem těchto modelů je Ing. arch. Milan Weiner. Rodák z Hradce Králové od dětství miloval různé stavebnice a především modely všeho druhu. Učarovaly mu nejvíce papírové modely autoveteránů českých autorů papírových modelů Pavla Blechy a Richarda Vyškovského vycházející ve známém časopisu ABC. Snad i proto se přihlásil na průmyslovou školu dopravních staveb se zaměřením na železnici. Po absolvování povinné vojenské služby pokračoval dále ve studiu na fakultě architektury ČVUT, obor územní plánování a urbanismus. Po absolvování vysoké školy získal praxi ve Stavoprojektu, kde se jako architekt zabýval projektováním částí měst a městských celků. Díky této praxi měl blízko k prostorovému ztvárnění a modelování. První miniboxy se objevily v roce 1989 na letním táboře Čs. červeného kříže v Oboře u Lanškrouna. Sloužily jako zvláštní cena pro tělesně postižené děti v táborové hře zvané Rallye Paříž-Dakar o cenu Claye Regazzoniho. Byly to jednoduché vystřihovací modely kamiónů z jediného dílu, které po sestavení vypadaly jako krabičky. Byly to první miniboxy. Jednalo se o vozy z výše zmíněné táborové hry Rallye Paříž-Dakar o cenu Claye Regazzoniho - Tatra 815 6×6, jíž řídil slavný, na invalidní vozík upoutaný, Clay Regazzoni, a LIAZ 111.154. Obě v měřítku 1:100 s autorským označením W01 a W02. Miniboxy nesou znak červeného kříže symbolizující věnování těchto modelů zdravotně postiženým a oslabeným dětem. Na tomto táboře Červeného kříže někoho napadlo, aby autor sympatické modely nabídnul do časopisu ABC. Podařilo se a již pod mezinárodně srozumitelným názvem Minibox se první dva objevily v ABC (v č. 6, roč. 34). Miniboxy si zakrátko od svého zrodu získaly masovou přízeň. Díky příznivcům vznikla v roce 2005 na internetu stránka, která měla za cíl zdokumentovat všechny miniboxové modely. Na těchto stránkách jsou nejen modely známých autorů, ale i modely vytvořené příznivci tohoto modelářského odvětví. Modely se zde vyskytují na různých úrovních, od těch nejjednodušších, typických krabiček, až po složité, propracované modely, které jsou se svými detaily velmi podobné běžným modelům. Lze sestavit i složité podvozky s odpruženými nápravami apod. Stránky jsou neustále doplňovány novými miniboxy. Některé lze zdarma stáhnout a po vytištění sestavit. Tyto počiny mají za následek další šíření modelů mezi široké masy lidí, které by se nebýt internetu s takovouto oblastí nesetkaly. Miniboxy jsou tvořeny v několika měřítcích. Základním a také prvním použitým měřítkem je měřítko1:100. Tyto modely jsou u modelářů nejoblíbenější, neboť díly

- 23 -

nejsou příliš malé a výsledná krabička není žádný kolos. Z počátku se v tomto měřítku vyskytovaly hlavně Tatry, Liazy, Avie a Karosy. Časem se objevily osobní vozy Škoda, americké kamiony, stavební stroje Caterpillar a další. Dalším častým měřítkem je měřítko 1:300, které má v oblibě mnohý modelář. V tomto měřítku lze sestavovat dioramata (zmenšená reálná krajina s urbanistickými prvky), která jsou díky svému zmenšení nenáročná na prostor. Existují i další standardní měřítka např.: 1:160 a mnohé jiné. Díky své jednoduchosti a možnosti některé modely libovolně upravovat (především modely stažené z internetu) lze vytvořit libovolné měřítko. Miniboxy mají mezi modeláři své početné příznivce, ale také odpůrce. Fandové oceňují poměrnou jednoduchost stavby s velkým výsledným dojmem a přiblížení vystřihovánek těm nejmladším a začátečníkům. Je nutno zdůraznit, že malý miniboxový vůz vytvořený z jednoho dílu se opravdu podobá onomu vozu, tedy své předloze. Odpůrci namítají, že minibox není pravý papírový model a že např. autíčka v měřítku 1:300 jsou již za hranicí únosnosti a modelovosti, jsou příliš malé, obrysové čáry jsou už příliš tlusté a není snadné z těchto miniatur získat něco vzhledného. Přes leckdy jednoduchou konstrukci a notnou stylizaci dokázal arch. Weiner vytvořit nový typ vystřihovánky, vštípit miniboxům punc skutečného modelu, směrovat modeláře k nezávislé tvorbě nevídaných papírových krajin a přiblížit papírové modelářství nejen dětem. 1.1.1.2.Origami Slovo origami pochází ze dvou japonských slov – ori a kami, první je odvozeno od slovesa oru neboli skládat a druhé znamená jeden z mnoha výrazů pro papír.

Origami má několik forem: 

Purismus (z ang. pure, čistý) –

skládanka je složená z jednoho archu papíru bez použití nůžek či jakýchkoli spojovacích materiálů



Modulární origami –

modely se sestavují z více různých částí nebo velkého počtu stejných modulů (jednotek)



Současná technika – list papíru se vhodně nastřihne, případně nařízne, touto metodou pracuje např. předseda japonské origami asociace Nišikawa Sejdži

- 24 -



Inspirace sanbazurem –

list papíru se rozdělí na menší, ale spojené čtverce

Historie O původu origami nejsou žádné záznamy, pouze tušíme, že nemohlo vzniknout dříve než před 2 000 lety. A důvod? Velice prostý. Nebylo by z čeho skládat. Vynález papíru se právě datuje do této doby, vznikl kdesi ve starověké Číně. I někteří badatelé se domnívají, že origami vzniklo právě v Číně, i když název pochází z japonštiny. V obou těchto orientálních státech je umění origami velmi populární a má dlouhou tradici. První instruktážní kniha, jak si skládat z papíru, pochází ze 17. století a jmenuje se Kamamodo. Byly objeveny samozřejmě i jednotlivé starší památky tzv. deskotisky, na kterých si středověcí Japonci zaznamenávali možnosti skládání papíru. Nejstarší dochovaná kniha, která měla za úkol pobavit pomocí skládanek z papíru, pochází z roku 1797 a její název Hiden Senbazuru Orikata můžeme volně přeložit jako Tajný postup skládání tisíce jeřábů. „Existuje zhruba stovka skládanek, jimž dnes říkáme „tradiční origami“, které byly v japonské kultuře předávány z generace na generaci: obyčejně učila své dítě skládat matka nebo děti samy skládaly a vyměňovaly si zkušenosti mezi sebou. Ve skutečnosti bylo tedy origami až do poloviny 20. století považováno za dekorační techniku, pomocí níž ženy utvářely ozdoby na svatby, pohřby a jiné slavnostní události, případně za zábavu pro děti.“ (Gardiner, 2010) V 1. pol. 19. století v Německu pedagog, zabývající se předškolní výchovou a novátorskou myšlenkou nultého ročníku, Friedrich Wilhelm August Frobel (1782-1852) byl průkopníkem využití origami při výuce matematiky. Skládání papíru dětem pomáhalo pochopit matematické pojmy - podíl, vzájemný poměr a také symetrii. Dále se snažil posilovat během skládání soustředění dětí na vykonávanou činnost, rozvíjel poznávací (kognitivní) funkce, v neposlední řadě také zručnost a zdokonalování jemné motoriky, které je důležité pro další motorické činnosti, např. psaní. Bohužel tato činnost nebyla zařazena do osnov, ani se s ní nepočítalo při dalším vzdělávání. Ani existence knihy od T. S. Rowea „Geometrická cvičení ve skládání papíru“ nikoho nepřesvědčila, aby zařadil tuto vzdělávací metodu do výuky matematiky. Do širšího povědomí se origami v Evropě dostává až po 2. světové válce. A co bylo příčinou tisícileté izolace origami? Japonsko se izolovalo od vlivů Evropy a

- 25 -

Ameriky a zlom v myšlení a přijímání ostatních kultur nastal právě v padesátých letech minulého století, Japonci začali cestovat a také otevřeli svou zemi pro cizince. Zvláště díky výměnným pobytům se tato zábavka začala šířit po celém světě, vždyť není nic jednoduššího než na rozloučenou, jako poděkování hostitelům, zanechat malý, ručně vyrobený dárek.

Diagramy Díky spojení dvou propagátorů, Japonci Akirui Jošizawovi a Američanovi Samuelu Randlettovi, vzniklo standardní značení jednotlivých kroků, které nás směřují ke složení origami. Základem každé skládanky je údolí, značí se čárkovaně, a hřbet, čerchovaně. Pokud zvládnete tuto standardizovanou formu záznamu, nemusíte umět žádný cizí jazyk, ani složitou japonštinu, a můžete skládat podle jakékoli cizojazyčné předlohy.

Origami v západním světě Po návratu japonských studentů, v západním světě nastal boom ve skládání a experimentování, díky němuž začaly vznikat nové skládanky, ale i nové postupy a metody při skládání papíru. Zároveň se vyvinuly nové přístupy k získání požadovaného tvaru, z origami se stalo rázem odvětví výtvarné kultury. Samozřejmě i toto odvětví se vyvíjelo, na počátku se pracovalo s variacemi, které již byly známy. Citace: Některé z nich se staly „základy“, protože se objevují na začátku tradičních modelů – mnoho z nich, např. rybí, žabí, ptačí základ či základ na vodní bombu – jsou také podle těchto tradičních modelů pojmenovány.“ Tyto základy se však nehodí pro modely s nesčetným počtem výčnělků, jako např. chobotnice či hmyz. Dnes, pomocí počítačových programů s využitím matematické teorie, si někteří designéři (např. Robert Lang) vyvinuli nové základy podle tvaru a počtu výčnělků na dané skládačce. Díky různým pokusům, se zrodily i různé specializace a záliby. Na začátku skládání není jen tradiční čtverec, ale i obdélník, nebo dokonce při modulárním skládání používáme několik listů papíru. V neposlední řadě origami již není jen statickým objektem, ale může létat či dokonce se pohybovat. Knihy o origami v angličtině začaly vycházet velmi pomalu. V 70. a 80. letech se situace zlepšila a na počátku 21. století vychází stovky publikací, ve kterých můžeme najít nejen mezinárodně známé skládačky, ale i unikátní modely. V poslední době se

- 26 -

podařilo zdokumentovat přes 30 000 modelů a každým rokem jich několik set přibývá, ať už jsou skládány stovkami skladů na jednom papíře nebo několika sklady na mnoha papírech, vždy vznikne krásné propracované geometrické dílo. „Pokud se zamyslíme nad historií origami, a pokud přihlédneme k rychlosti, s jakou dnes přibývají nové modely, lze prohlásit, že na konci 20. století a začátku 21. století prožívá origami jakousi renesanci. Není nám známa jiná forma umění, která by vzkvétala a zároveň byla tak stará jako origami.“ (Gardiner, 2010) Rozdílný je také pohled východu a západu na tvorbu a předávání znalostí. Východní tradice určuje, že cílem výuky je zvládnout techniku přesně podle předvedení senseie (učitele), tj. zvládnout umění znamená je předvést stejně dokonale jako učitel. Kdežto na západě žáci pouze nenapodobují, ale chtějí dosáhnout něčeho nového, kreativního, a proto své výrobky upravují a doplňují o malé detaily. Západ vnímá s despektem pouhé reprodukce, postrádající vlastní kreativitu. A tak zkoumaví obyvatelé západní polokoule všechny origami dárečky opatrně rozebrali, prostudoval a znovu složili. Díky tomuto destruktivnímu procesu, byly objeveny nové metody a postupy skládání papíru, které se v tradičním duchu předávali na neformálních srazech a později i na národních a mezinárodních sjezdech dalším zájemcům. Japonsko již navždy zůstane světovým centrem origami. Některé objevy a inovace byly uskutečněny v jiných zemích, můžeme origami tedy považovat za mezinárodní formu výtvarného umění. Knihy o origami vychází ve všech světových jazycích, v dnešní době je lze sehnat i na našem trhu. Můžeme tedy říci, že origami se již nespojuje jen s Japonskem, ale s celým světem.

Význam origami V posledních letech se vývoj origami zrychlil, ale nemůžeme říci, že by se na dnešní úroveň dostal přes noc. Tato usilovná práce stála experimentátory tisíce hodin usilovné práce a experimentování. Bez nich bychom nemohli mít dnešní moderní standardy. A jak se takový nový motiv navrhuje? Během skládání si zaznamenáme jednotlivé kroky, po složení výtvor znovu rozložíme, posoudíme pozici a rozmístění jednotlivých skladů a jejich vzájemné vztahy. Zkušený origamista tyto čáry dokáže přečíst, posoudit jejich postupný vznik a následně složit do požadovaného tvaru. Sklady papíru jsou něco jako zakódované instrukce, jejž se hledají pro rekonstrukci daného tvaru. Tvar papíru nelze změnit, ale sklady, samozřejmě správně provedené, jsou stejně důležité jako pro sochaře kus jílu. - 27 -

Čím dál více skládanek existuje v čarovce tzn. předkreslené čáry na papíře, podle kterých lze model poskládat plus zaznamenává použití technik a definuje značení. Na papír si můžeme předkreslit téměř všechny sklady nutné ke složení výrobku, aniž bychom jej museli skutečně složit. Opačně se můžeme setkat s technikou podpůrných skladů, které nám v pozdějším skládání velmi pomohou.

- 28 -

Praktická část

2.

2.1.

Foukací autíčko

Tento výrobek je vhodný mít v zásobě, neboť se dá dobře využít v situacích, kdy nemůžete z jakéhokoliv důvodu provádět stavbu toho, co máte nachystáno nebo v suplovacích hodinách. Tento model je jednoduchý, nenáročný na stavbu a pomůcky. Zvládnutelný je pro všechny ročníky druhého stupně základních škol, proto jeho hodnota roste i přes zdánlivou obyčejnost. Další možností využití tohoto modelu je uspořádání závodů. Tyto závody jsou pro děti atraktivní, neboť si mohou vyzkoušet funkčnost vlastního výtvoru.

Časová náročnost: 2 - 3 hodiny Finanční rozvaha: Z hlediska pomůcek, které by každý žák měl mít a materiálu dostupného v každé škole, jsou náklady minimální (na tisk a papír). Poznámky: Pro zjednodušení lze rozdat již předtištěné šablony, díky nimž lze bez problémů stihnout stavbu i se závody za 2 vyučovací hodiny. V tomto případě začneme u čtvrtého bodu návodu. Dbejte na orýhování a ohýbání podle pravítka, při závodu se nedodržení postupu projeví. Mějte na paměti, že pokud chcete závodit ještě týž den, je potřeba opravdu přiměřeného množství lepidla. Materiál:

výkres (160 g/m2), lepidlo na papír

Pomůcky: tužka, nůžky, pravítko, pastelky nebo fixy Cíl:

Na těchto jednoduchých modelech lze dětem vysvětlit základ stavby papírových modelů. Základní značení, ohýbání hran, přiměřené množství lepidla na spoje, atd...

- 29 -

Organizace: Děti pracují v lavicích, každý samostatně.

Motivace: (rozhovor) Děti, máte rádi rychlá auta? Jaký je rozdíl mezi klasickým autem a autem závodním? Znáte řidiče rallye, jak se jmenují? Dále rozvíjet rozhovor dle znalostí a zájmu žáků. My si dnes postavíme závodní auto a na závěr hodiny si zazávodíme.

Postup: 1) Vyučující rozdá každému žáku výkres a několik šablon na třídu. 2) Obkreslíme si šablonu na výkres. 3) Vymalujeme budoucí model dle vlastní fantazie. 4) Narýhujeme ohýbací hrany podle pravítka. 5) Vystřihneme model podle obrysů. 6) Naohýbáme narýhované hrany podle pravítka. 7) Přistoupíme k lepení. Lepíme postupně od střechy po podvozek souměrně na obou stranách a bocích. Dbáme na přiměřené množství lepidla na spojích 8) Po zaschnutí a vytvrzení lepidla nalepíme model na výkres a po zaschnutí jej obstřihneme.

Nakonec může dojít k závodům. Závodit se může v dojezdu do dálky nebo na nejrychlejší auto v cíli. Nejlepší je závodit ve dvojicích, neboť oba závodníci mohou jít po stranách závodní dráhy a svoje autíčko tak dofoukat bez problémů do cíle. Závodní dráhou mohou být lavice seskládané za sebou, ale s předpokladem minimálních schodků mezi sebou, aby nedocházelo k ovlivnění jízdy. Po stranách lavic se mohou poskládat židle opěradly ke stolům, jako zábrany proti vyjetí aut z dráhy. Dráhu lze sestavit i z širšího prkna a dvou latí na svodidla. Dráha musí být ovšem široká tak, aby se vešla na ni bez problémů dvě auta na šířku (v případě zpříčení aut v důsledku např. chyb při stavbě)

- 30 -

Model po sestavení

Převzato z Abc, 2001, roč. 45, č 10, s d4.

- 31 -

Kluzák z balzy

2.2.

Model jednoduchého kluzáku je zábavný a poučný zároveň. Tento model jsem vybral pro jeho jednoduchost a poměrně rychlou stavbu z běžně dostupného materiálu, jakým je balza. Na takto jednoduchém modelu lze názorně vysvětlit, proč vlastně letadla létají, co je drží ve vzduchu. Před stavbou je dobré se zmínit o aerodynamice, termice i základních částech letadla jako takového.

Časová náročnost: 6 – 8 hodin Finanční rozvaha: Balza tloušťky 1,5 mm cca 30 Kč, balza tloušťky 5mm cca 40 Kč (pro přibližně 5 modelů postačí jedno balzové prkénko 1,5 mm, pro přibližně 20 modelů postačí jedno balzové prkénko 55 mm). Poznámky: Nutno ukázat využití hran balzového prkénka (děti mají sklon dát šablonu doprostřed, čímž mohou nejen znehodnotit část balzy, ale musí vytvořit o další řez více). Nikdy nenechte děti řezat samy bez dozoru!!(může dojít ke zranění, nebo znehodnocení větší části balzy) Dohlédněte na to, aby řezaly kolmo, aby nedocházelo k podřezávání. Při zbrušování odřízlých částí křídel je nutno brousit s mírou a velice často měřit. K zalétávání využijte např. tělocvičnu či prostornou chodbu, aby nedošlo k poškozením. Materiál:

balza (tloušťky 1,5 a 5 mm)

Pomůcky: tužka, pravítko s kovovou hranou, ostrý nůž (žiletka), úhelník, brusný papír (zrnitost 80-100), lepidlo (acetonové např. kanagon), štětec, lak, tenký papír nebo fixy, špendlíky, igelit, hadřík, 2 špalíčky: 20 a10 mm Cíl:

Na tomto jednoduchém modelu se děti seznámí s balzou jako stavebním materiálem pro letecké modely. Seznámit se základními aerodynamickými vlastnostmi modelu. - 32 -

Organizace: Děti pracují v lavicích, každý samostatně. Motivace: Děti, už někdo z vás letěl letadlem? Jaký jste z toho měly pocit? Jak to v takovém letadle vypadá? Protože létat by chtěl snad každý, tak si dnes vyrobíme model letadla.

Postup: 1) Na balzu tloušťky 1,5 mm přeneseme křídlo, výškovku a směrovku (nejlépe je mít připraveny šablony jednotlivých částí pro jednodušší a rychlejší práci). Musíme dodržet směr let dřeva (léta rovnoběžně s delšími stranami křídel). Je dobré využít okrajů balzového prkénka jako okrajů křídel pro ušetření řezů. 2) Přistoupíme k vyřezávání ostrým nožem. Řežeme podle pravítka s kovovou hranou, netlačíme, několikrát lehce projedeme stejným místem, až dojde k uříznutí. 3) Mírně zaoblíme konce náběžných hran brusným papírem a po celém obvodu křídel lehce srazíme hrany (nebo lze vybrousit tvar skutečného křídla) 4) Křídla přelakujeme a po zaschnutí laku přebrousíme. 5) Vytvoříme trup stejným postupem jak křídla. Narýsujeme si tvar trupu na balzu o tloušťce 5 mm a podle pravítka uřízneme. 6) Zakulatíme přední část trupu, poté jej přelakujeme a přebrousíme. 7) Křídla můžeme vybarvit fixy a přelakovat nebo potáhnout tenkým papírem. Papír přiložíme a prolakujeme. Tím papír drží. Na spodní straně si vyznačíme polovinu křídla čarou rovnoběžnou i kolmou s náběžnou hranou. 8) Odřízneme od středu křídla ucha kolmo k odtokové hraně a zabrousíme je do úkosu tak, abychom dostali vzepětí asi 30°. V průběhu broušení pečlivě zkoušíme, snažíme se, aby se zbroušené části dotýkaly co největší plochou. 9) Přistoupíme ke slepení křídla. Budeme postupovat dvojím lepením. Nachystáme si podpěru, abychom dosáhli vzepětí uch (špalíčky s jednou hranou 20 mm). Lepené části křídel potřeme lepidlem. Prostřední část křídla položíme na rovnou podložku a zatížíme, popřípadě přišpendlíme k

- 33 -

podložce. Konce podložíme proužkem igelitu nebo tenkým papírem. Nyní potřeme znovu jedno ucho lepidlem, přiložíme k prostřední části a podložíme jej na konci. Je vhodné ucho přišpendlit k podložce, aby se zabránilo pohybu při schnutí lepidla. Přebytečné lepidlo ze spoje opatrně otřeme hadříkem. Při lepení druhého ucha postupujeme stejně. Před lepením si celý postup vyzkoušíme na sucho bez použití lepidla! 10) Na výškovce si vyznačíme čarou prostředek a přilepíme ji ze spodní strany kolmo na konec trupu. 11) Přilepíme dvojím lepením směrovku kolmo na výškovku z libovolného boku trupu. 12) Přichystáme si špalíky 10 mm na podložení křídel. Křídlo přilepíme z vrchní části trupu do vzdálenosti 45 mm od začátku na čáru, kterou si vyznačíme tužkou. Trup položíme na rovnou podložku. Špalíky položíme vedle trupu na stejnou vzdálenost na každou stranu, nejlépe aby byly po přiložení křídla u jeho konců střední části. Trup potřeme lepidlem od vyznačeného místa ke skosení trupu a přiložíme křídlo tak, aby bylo kolmo k trupu, a mírně zatížíme nad trupem. 13) Po proschnutí celý model znovu přelakujeme. 14) Přistoupíme k důležité části, kterou je vyvážení modelu. Docílíme jej přilepením olovněného plíšku na předek trupu např. izolepou. Položíme si model na dva prsty v místech vyznačených jako polovina křídla. Model musí směřovat přední částí mírně k zemi. Přidáváme, popřípadě ubíráme olověného plíšku, až tato situace nastane. 15) Přistoupíme k zalétání. Vhodný je volný prostor bez překážek a bezvětří. Při této finální části se u modelu vypozorují nedostatky a poté se dají odstranit, aby se dosáhlo co nejrovnějšího a nejdelšího letu. Závěr hodiny: hodnocení a společná výstavka všech modelů

- 34 -

Model po sestavení a vyvážení

- 35 -

Plánek kluzáku.

- 36 -

2.3.

Francouzský infanterista

Plastikové modelářství je jedním z nejrozšířenějších odvětví modelářství, proto je dobré se s ním seznámit třeba na jednoduchém modelu vojáka z období napoleonských válek. Je to jednoduchý model s několika variantami uniforem a vybarvení, který je vhodný do sbírek vojáčků. Je v měřítku 1:32, zhruba 54 mm, takže nemá žádné miniaturní, těžko zpracovatelné díly. Časová náročnost: 8 - 10 hodin Finanční rozvaha: Figurky lze sehnat např. v sadě po 16 figurkách za cenu přibližně 320 Kč. Jedna barva cca 40 Kč, lepidlo 50 – 100 Kč. Poznámky: Vystříháváme z rámečku jen ty díly, se kterými budeme bezprostředně pracovat. Je dobré opracované díly odkládat do krabičky, zamezí se tím ztrátě. K polotovarům přilepujeme další díly až po zaschnutí předchozích. Při barvení nanášíme pouze tenkou vrstvu barvy a namáčíme pouze špičku štětce. Další vrstvy nebo sousední barvy nanášíme až po zaschnutí první. Materiál:

plastiková stavebnice

Pomůcky:

ostré nůžky (na nehty), jehlový pilník plochý, ostrý nůž příp. skalpel, brusný papír zrnitost 600 – 1000, papírová lepicí páska, pinzeta, lepidlo, štětec 00, barvy: bílá, modrá, červená, (zelená), černá, hnědá, stříbrná, zlatá, tělová, pravítko, tužka

Poznámka:

Barvy a lepidlo musí být vhodné pro plastikové modely, tj. nesmí leptat polystyrén!

Cíl:

Seznámení se s plastem jako modelářským stavebním materiálem plastikových modelů, získat základní pracovní návyky při stavbě plastikového modelu a osvojit si základní vlastnosti modelářských barev, jejich míchání, ředění a schnutí. - 37 -

Organizace:

Děti pracují v lavicích, každý samostatně.

Motivace:

Koncem sychravého listopadu roku 1805 se na jižní Moravě schylovalo k jedné z největších bitev novodobé světové historie. Na rozlehlých pláních a návrších kolem Slavkova (německy Austerlitz) se proti sobě šikovala mohutná vojska tří císařů. Francouzsky císař Napoleon I. přitáhl přes Německo a kolem horního Dunaje s armádou asi 75 000 mužů. Během tohoto tažení proti Rakousku vybojoval řadu vítězných bitev. Obsadil již i Vídeň a nyní se chystal k rozhodujícímu střetnutí. Rakouský císař František I. byl ve spojenectví s ruským carem Alexandrem I., který přišel na Moravu spolu se svými vojáky vedenými generálem pěchoty Kutuzovem. Rakouská i ruská armáda vytvořila mohutnou sílu v počtu asi 90 000 mužů, rozhodnutou zastavit Napoleonovu rozpínavost. V mrazivém ránu 2. prosince 1805 vycházející slunce ozářilo desítky kilometrů prostoru, kde se chystaly pluky pěchoty, jezdectva a dělostřelectvo v pestrých uniformách a s vlajícími prapory k boji. Za dunění děl, pušek a bubnů útočí jako první rakouské oddíly. Rozsáhlé území je brzy celé v ohni bitvy. Soustředěným tlakem na pravé křídlo francouzských vojsk oslabili spojenci svůj střed, do něj vrhl Napoleon hlavní nápor, prorazil jejich sestavu a napadl je z týlu a z boku. Dříve než slunce dostoupilo zenitu, Francouzi získali převahu. Brzký soumrak pak skryl porážku a útěk spojenců. Během krátkého zimního dne zde padlo asi 20 000 mužů!

Postup: 1) Pečlivě si prostudujeme návod přiložený ke stavebnici. 2) Začneme oddělovat jednotlivé díly od rámečku nůžkami nebo ostrým nožíkem. Každý oddělený díl hned začistíme od otřepů pilníkem nebo brusným papírem. Začneme díly k sestavení těla, pak nohy, ruce a hlava. Po odříznutí a začištění dáme jednotlivé díly do sáčku, aby se nepoztrácely. - 38 -

3) Nasucho vyzkoušíme jednotlivé díly, jak na sebe sedí a popřípadě dobrousíme tak, aby díly na sebe doléhaly bez mezer. Následně slepíme k sobě díly těla, nohou, poté přilepíme k tělu hlavu, nohy a ruce. Lepidlo nanášíme v malém množství (např. štětečkem) na styčné plochy tak, aby nedošlo k jeho vytlačení ven. Po přitisknutí dílu k sobě je přelepíme páskou přes spoje alespoň na dvou protilehlých místech, abychom díly přitáhly jeden k druhému a nedošlo k jejich posunutí před vytvrzením lepidla. 4) Odstřihneme z rámečku ostatní díly (zatímco prosychají již slepené části), které taktéž očistíme od otřepů a nasucho vyzkoušíme před slepením, zda-li díly na sebe doléhají. Přilepíme na spodní část kabátu a na tornu znaky příslušející jednotlivým postům. Rozhodneme-li se pro granátníka, tak opatrně nožem seškrábneme ostrostřelecké znaky a na jejich místo pomocí pinzety přilepíme odpovídající znaky granátnické. Stejně tak i u torny a vysoké čepice. 5) Přilepíme k vojáčkovi spodní části kabátu. 6) Zkompletujeme si čepice tzn. vybereme si, který druh infanterie má vojáček představovat, zda-li granátníka, ostrostřelce nebo granátníka císařské gardy. Bližší informace k jednotlivým postům jsou v návodu. Pokud se rozhodneme pro ostrostřelce, přilepíme na dvourohový klobouk chochol. Granátníci mají vysokou čepici, kterou slepíme za třech hlavních dílů. Postupně přilepíme jednu třetinu k druhé a následně vlepíme třetí. Po zaschnutí přilepíme chochol a postupně další díly podle druhu granátníka. 7) Vystřihneme si z přiložené fólie řemeny na brašnu, torny, šavli, pušku. Narýsujeme si dva proužky o tloušťce 4 mm a vystřihneme. Délku upravíme vyzkoušením na vojáčkovi. Po naměření správné délky přilepíme jeden řemen k torně a druhý k šavli. Pozor na přetočení řemenu, nebo nalepení pod špatným úhlem. Chybám předejdeme častým zkoušením na sucho. 8) Oblékneme vojákovi tornu i šavli a přilepíme nárameníky a přilepíme čepici. 9) Ze zbylé fólie si ustřihneme 2 proužky tlusté 2 mm. Použijeme je jako ucha k brašně. Přilepíme je oba ke spodní straně brašny, provlékneme pod rukama a naměříme si délku vrchu brašny. Poté takto naměřené proužky na postavičce přilepíme k brašně.

- 39 -

10) Zkompletujeme pušku. Přilepíme k pušce pomocí pinzety ucha na řemen. Poté ze zbytku fólie vystřihneme popruh na pušku široký 2 mm a přilepíme jej k pušce. 11) Vojáčka přilepíme k podstavci. 12) Začneme vybarvovat dle obrázku. Barvu důkladně promícháme a popřípadě rozředíme, aby nebyla hustá, avšak aby nebyla řídká. Vybarvujeme nejprve světlými odstíny až po tmavé. Nakonec se domalují malé detaily (knoflíky apod.) Pro vytvoření rovných pruhů si lze dané místo přesně oblepit páskou a poté jednoduše vymalovat a pásku odlepit. Závěr hodiny: shrnutí poznatků z hodiny,

- 40 -

Model před sestavením vyjmutý z rámečků.

Obrázek vojáka po dokončení.

Převzato ze stavebnice ARTMI, CO – OP Bělohrad

- 41 -

Tanker ze dřeva

2.4.

Tento zjednodušený model lodě je vynikající pro svou nenáročnost na stavební materiál. Dají se použít různé odřezky, zbytky, které by se již nedaly k ničemu použít. Z tohoto důvodu zde nebudu striktně uvádět rozměry dílů. Rozměry by mohly být například podle obrázku na konci tohoto návodu. Jelikož materiálem bude dřevo, tak stavba bude vyžadovat větší nároky na vybavenost pracoviště. Nejvhodnější by byly školní dílny, popřípadě pracoviště vybavené alespoň svěrákem. Časová náročnost: 2 – 6 hodin Finanční rozvaha:

Při použití odřezků a odpadového materiálu jsou náklady minimální.

Poznámky: Na bok použít laťky stejných rozměrů, při různosti by se loď mohla na vodě naklánět na některou stranu. Při tvorbě realistického tvaru lodě je vhodné použít hoblík. Materiál:

dřevo (laťky, prkénka, odřezky,…)

Pomůcky: pilka na dřevo, rašple, hoblík, pilník, brusný papír (na vyhlazení povrchu), lepidlo na dřevo, hřebíky (15 mm; dle potřeby min. cca 10 ks), barvy na vybarvení, lak (vodě odolný), tužka Cíl:

Vyzkoušet si práci s přírodním materiálem a s jeho vlastnosti při opracovávání, lakování.

Organizace: Děti pracují na pracovišti, každý samostatně. Motivace: (rozhovor) Jel jste někdo na lodi? Jaké lodě můžou plout po moři a jaké po řece? Co mohou vozit? Uměli byste pojmenovat některé části, z kterých se lodě skládají? Které lodě patří mezi největší?

Postup: 1) Vezmeme tenké prkénko, které použijeme jako dno lodě. Přeneseme si na něj šířku a délku trupu. A zařízneme na dané rozměry. - 42 -

2) Stejným postupem vyrobíme palubu. 3) Vezmeme dvě laťky, upravíme je na stejné rozměry (hlavně, aby byly obě stejně vysoké, šířku stačí přibližně upravit) a zkrátíme je na délku již vyřízlých částí paluby a dna lodě. 4) Laťky přilepíme na dno lodě (pozor, abychom nalepily obě stejně!). Po natření lepidlem a přiložení latěk ke dnu je můžeme zajistit hřebíčky pro lepší manipulaci se schnoucím modelem. 5) Vezmeme kousek prkénka a upravíme na vložení mezi boky jako příď. Výška musí být stejná s boky, šířka je taková, aby šel mezi boky na těsno, minimální délka závisí na zašpičatění přídě (musí být zároveň s místem, kde začíná zaoblení přídě). Takto připravený kus vlepíme na své místo do trupu. 6) Stejným způsobem upravíme kus uzavírající záď a přilepíme jej. 7) Vše přikryjeme palubou, kterou také po natření lepidlem můžeme zajistit hřebíčky. 8) Na palubu přeneseme půdorys lodě a poté přebytečné části na přídi odřízneme dvěma řezy, viz níže v obrázku. A rašplí, pilníkem a brusným papírem docílíme výsledného tvaru. Na zádi si taktéž můžeme pomoci pilkou nebo můžeme rašplí docílit chtěného zaoblení. Celý takto vzniklý trup vyhladíme brusným papírem. 9) Nástavbu vytvoříme dle vlastní fantazie nebo podle obrázků, viz níže. Vezmeme prkénko, na které přeneseme tvar spodní části nástavby a do tohoto tvaru opracujeme. Týmž způsobem vytvoříme i vrchní část nástavby. Komín vytvoříme z kousku latě, kterou zešikma seřízneme na obou koncích a po stranách ji obrousíme. Všechny tři díly vyhladíme brusným papírem a přilepíme k sobě po zaschnutí k trupu. 10) Vyvrtáme otvor pro kolík, který slouží k uvázání lodě s průměrem dle tloušťky kolíku. Kolík si můžeme zhotovit z tenké laťky opracováním dokulata. 11) Vyrobíme zbytek nástavby (rozdělení tankových nádrží), který zhotovíme z kulatinky nebo ze zakulacené laťky (stačí zakulatit 2 hrany), rozřežeme na požadované kousky a přilepíme na trup. 12) Loď nabarvíme a nalakujeme. Barvení můžeme provádět i v průběhu stavby např. zvlášť trup a zvlášť nástavbu, a až poté slepit dohromady a

- 43 -

přelakovat. Pozor nesmíme zapomenout zdrsnit nátěr mezi spojovanými částmi, nebo jej zde vynechat. Závěr hodiny: společná výstava modelů.

Z těchto částí se model skládá

1 čtvereček = cca 1 cm

Dvojí řez při tvorbě přídě

Převzato z Abc, 1994, roč.38 č. 4, s 16.

- 44 -

Různé provedení

- 45 -

2.5.

Harpie

Jednoduchý model dravce je možné po slepení zavěsit na niť, nebo jej vyvážit, aby mohl sloužit jako papírové házedlo.

Časová náročnost: 2 hodiny Finanční rozvaha: z hlediska pomůcek, které by každý žák měl mít a materiálu dostupného v každé škole jsou náklady minimální (na tisk a papír) Poznámky:

Na modelu se nevyskytuje žádný pravoúhlý ohyb (mimo přehybu ocasu), všechny jsou dokulata. Proto rýhujte zlehka. Před přilepením křídla k trupu je nutné do něj vlepit očko (např. z drátu) pro zavěšení. Křídla musíme slepit rovnoměrně, aby se nezkroutily do vrtule.

Materiál:

papír A4 (120 g/m2), slabý drát (Cu) nebo provázek

Pomůcky:

nůžky, pravítko, lepidlo na papír

Cíl:

Sestrojit víceúčelový model.

Organizace:

Děti pracují v lavicích, každý samostatně.

Motivace:

„Harpie pralesní je přes metr dlouhý dravec, skutečný vládce amazonských pralesů. Má hrozivé, jako lidská ruka silné pařáty a silný zobák. Krouží nad korunami stromů a pak střemhlav útočí na svou kořist.“ (Ptáci amazonských pralesů, s. 5)

Postup: 1) Narýhujeme si jemně podle pravítka předznačené ohybové hrany tupou stranou nůžek. 2) Vystřihneme si hlavu a stočíme ji do trubky podle tužky nebo ji přetáhneme přes hranu stolu, aby po slepení měla přirozenější zaoblený tvar. - 46 -

3) Začneme lepit. Nejprve slepíme zobák a poté chlopeň na spodní straně hlavy. Nyní se rozhodneme, zda-li harpii pouze zavěsíme nebo bude sloužit jako házedlo. Pro zavěšení můžeme hlavu dolepit celou, pro házedlo ji necháme z vrchní strany otevřenou z důvodů pozdějšího vyvažování. 4) Vystřihneme si trup, ohneme podle pravítka ohybové hrany a stočíme stejně jako hlavu do trubky. 5) Trup slepíme a celý jej přilepíme k hlavě. 6) Zhruba si vystřihneme křídlo. V místech přeložení jej ohneme přes tužku nebo hranu stolu, abychom docílili zaoblené náběhové části křídla. Takto připravené křídlo můžeme slepit (stačí jen v zadních částech per). Po proschnutí obstřihneme podle vrchní strany křídla s vyznačenými pery. 7) Vystřihneme zhruba ocas a slepíme. Po proschnutí jej obstřihneme stejně jako křídla podle vrchní strany s vyznačenými pery. 8) Začneme s kompletací celého ptáka. Vlepíme křídla do trupu s mírným vzepětím. Pokud budeme mít ptáka jen na pověšení, tak nejprve uděláme na vyznačeném místě uprostřed křídla otvor, kterým protáhneme provázek se sukem na konci, který zabrání vytažení provázku. 9) Přilepíme ocas na konec trupu a částečně i na křídla. 10) Model vyvážíme přidáváním a přilepením závažíček do hlavy, kterou poté dolepíme. 11) Na hlavu přilepíme chocholku. A můžeme model zalétat. Závěr hodiny: Přehlídka výtvorů.

Harpie po dokončení. - 47 -

- 48 -

Obr. z této a předcházející strany převzat z Ptáci amazonských pralesů, s. 2, 3, 4.

- 49 -

Miniboxové tanky

2.6.

Tyto modely tanků spadají ještě stále do oblasti miniboxů, ač vypadají složitě. Tyto složitější miniboxy je vhodné stavět až po seznámení se s jednoduššími, např. zde uváděným miniboxovým zákoutím. Časová náročnost:

6 - 8 hodin

Finanční rozvaha:

náklady na tisk 1 barevné strany A4 – několik korun (dle tiskárny), zbytky drátů průměru max. 2 mm

Poznámky:

Všechny ohyby musí být přesně narýhovány (vše pečlivě ukázat). Před zalepením věže je vhodné do ní zalepit osu pro její otáčení. Pro zjednodušení stavby lze zvětšit i do jiných měřítek, je ale nutno zvýšit gramáž papíru dle zvětšení (např.: 120g/m2). Na tancích se vyskytují některé symboly spjaté s obdobím používání tanků, je proto vhodné je buď před tiskem odstranit, nebo dětem vysvětlit s čím byly spojeny a jak se s nimi (ne)může nakládat.

Materiál:

kancelářská čtvrtka (80 g/m2), slabý drát Cu (přibližně 0,335)

Pomůcky: nůžky, nůž na rýhování, pravítko, lepidlo na papír, kleště štípací (dle tloušťky a materiálu drátu možno použít nůžky) Cíl:

Ukázat, že i takto složitější modely lze řadit do miniboxů a tím rozšířit rozhled v tomto odvětví modelářství. Získat jemnější motorické schopnosti pro další stavbu.

Organizace: Děti pracují na pracovišti, každý samostatně. Motivace: V předchozích hodinách jsme se zabývali stavbou miniboxů. Kdo z vás si vzpomene, co to miniboxy jsou (např. jednoduché modely krabicového vzhledu)? Věřili byste, že miniboxy nemusí být jen hranaté, většinou osmirohé krabice? Dnes si to ukážeme a vyzkoušíme na dvou modelech. - 50 -

Jedná se o dva tanky z druhé světové války. První je Lt. 38 československé konstrukce, který, bohužel po obsazení Československa, používalo Německo. Druhý, PzKpfw 4, je německé konstrukce, který po celou válku používalo samo Německo.

Postup: 1) V první řadě si podlepíme díly, u kterých je to výslovně napsáno, na stanovenou tloušťku (Panzer 4 - díly 7, 8, 9, 13, Lt. 38 - díly15, 14) 2) Začneme nejprve korbou tanku (díl 1), ve které si uděláme dírku na osu otáčení věže, po vystřižení narýhujeme a slepíme. U Pz. 4 ještě stejný postup s dílem 2 (můžeme do čela nalepit kulomet z drátku), který přilepíme na díl 1 až po nalepení podvozku a blatníků. 3) Dále vystřihneme a narýhujeme blatníky, které po slepení přilepíme ke korbě. 4) Vystřihneme a narýhujeme podvozek, oba díly stejným způsobem. Díly slepíme a přilepíme ke korbě. 5) U Pz. 4 přilepíme ke korbě díl 2, u Lt. 38 narýhovaný díl 4 a slepený díl 3. 6) Dolepíme průzory řidičů. Pz 4 - podlepený díl 7, u Lt. 38 vytvarovaný díl 9. 7) Vytvoříme výfuky přilepením daných dílů 5 respektive 10 na kulatinu o max. průměru 2 mm. Hotový výfuk přilepíme zezadu korby na označené místo. 8) U Pz. 4 dokončíme korbu nalepením podlepených dílů 8 (vedle bočního průzoru řidiče) podlepených náhradních kol, díly 9 na oba boky korby. 9) Přistoupíme k sestavení věže. Nejprve si vytvoříme kanóny přilepením daných dílů na kulatinu. (Pz. 4 díly 15 – 18, Lt. 38 díly 11, 12). 10) Vzniklé kanóny přilepíme do lafet. U pz. 4 přilepíme kanón do vytvarovaného a slepeného dílu 14 a poté celek k dílu 13. U Lt. 38 přelepíme obě části kanónu dílem 13. 11) Věže si nejprve nasucho vyzkoušíme složit a pokud „sedí“, tak přistoupíme

k lepení.

Nejprve

přilepíme

osy

pro

otáčení.

Věž u Pz. 4: nejprve slepíme věž po obvodu (díl 10), poté k věži přilepíme vytvarovaný díl 11. Na tento polotovar přilepíme díl 12 a díl

- 51 -

13. Poté přilepíme kanón, vedle kterého můžeme osadit kulomet z drátku.

Věž

se

dokončí

dolepením

jejího

dna.

Věž u Lt. 38: slepíme nejprve díly 14 a 15, tento vzniklý celek přilepíme na díl 2. Díl 2 slepíme mimo čela korby. Na čelo korby přilepíme kanón, který můžeme doplnit o kulomet z drátu. Věž dokončíme dolepením jejího čela. 12) Osadíme korbu tanku příslušnou věží a miniboxový model v měřítku 1:100 je hotov. Závěr hodiny: Přehlídka modelů.

Převzato z: http://www.minimodel.cz

- 52 -

Převzato z: http://www.minimodel.cz

- 53 -

Převzato z: http://www.minimodel.cz

- 54 -

Panzer 4 Po dokončení

- 55 -

2.7.

Miniboxové zákoutí

Toto poutavé diorama je vděčným kouskem. Je vcelku snadné a výsledek je efektní. Při stavbě lze využít dělby práce jednotlivých částí mezi děti. Případné nepovedené kusy lze vyrobit znovu, popřípadě i ve více provedeních pro doplnění „hluchých“ míst. Časová náročnost: 4 hodiny (při skupinové práci) Finanční rozvaha: polystyren (deska 1000 x 500 x 20 mm) cca 20 Kč, špejle (100 Ks) 20 Kč Poznámky: Materiál:

Ideální zvětšit na měřítko 1:100. kancelářská čtvrtka (80 g/m2), polystyrénová deska (cca 30x40cm), kousky polystyrenu na krajinu, toaletní papír, špejle, barevný papír (zelený)

Pomůcky: nůžky, pravítko, nůž, lepidlo na papír (Herkules), temperové a vodové barvy, kelímek na zředění lepidla, pinzeta Cíl:

Kooperativně vytvořit krajinu s urbanistickými prvky.

Organizace: Děti pracují na pracovišti, každý samostatně na přidělené části. Motivace: Včera jsem byl ve městě a představte si, že jsem málem zabloudil. Ještě že jsem s sebou měl mapu. Jinak bych bloudil asi ještě dnes. Abychom se nikde neztratili, tak je dobré míti mapu. Co kdybychom si nějakou mapu vytvořili? Co třeba 3D mapu? Vytvoříme si ji jako model malého městečka.

Postup: 1) Rodinný dům čp. 73 - Maršíkovi: Nahrubo vystřihněte jednotlivé díly a podle černých šipek narýhujte ohyby. Potom díly vystřihněte přesně. Slepte díl č. 1 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Střechu, díl č. 2, přilepujte postupně - nejdříve hřeben, potom okraje. Nakonec zaretušujte bílá místa lepených spojů a hran patřičným odstínem vodové barvy. - 56 -

2) Potraviny LS: Slepte díl č. 1 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Slepte díl č. 3 - reklamní panel. Střechu, díl č. 2, zpracujte jako u domu Maršíkových. 3) Listnatý háj: Díly nahrubo vystřihněte a z rubu si je označte. Nastřihněte kmenové chlopně a díly vystřihněte. Stočte kmenové kužele Z a slepte je. Přilepte jednotlivé kmenové kužely na místa vyznačená na podložce v levém horním rohu. Vytvarujte vrstvy stromů tak, že nejprve slepte dostředné prostřihy a pak podle návodné kresby naohýbejte konce větví. Na kmenové kužely nyní nasouvejte jednotlivé vrstvy stromů. Číslo vrstvy odpovídá číslu na kuželech. Špičky chlopní se dotýkají horní omezovací čáry vrstvy. Po správném usazení vrstvu přilepte. Postačí malé kapky lepidla nanesené zvenku na špičky chlopní a sousední plochu na kuželech. U háje tvoří vrstva č. I kmeny hájku nehledejte ji - lepení začíná vrstvou č. II. Vrstvy II, III, IV, V, VI a VII přilepte v daném pořadí. Na špičky kuželů nalepte ukončující vrstvu VIII a mezi špičky ještě vrstvu VI?. Nakonec zatřete bílá viditelná místa odpovídajícím odstínem řídké vodové barvy. 4) Tramvaj ČKD T6A5: Nahrubo vystřihněte jednotlivé díly a podle černých šipek narýhujte ohyby. Potom díly přesně vystřihněte. Slepte díl č. 1 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Slepte obě poloviny dílu č. 2 a přilepte jej ke střeše modelu - tečka na tečku. Nakonec zaretušujte bílá místa lepených spojů a hran patřičným odstínem vodové barvy. 5) Kloubová tramvaj ČKD KT8D5: Slepte díl č. 1, 2 a 3 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Pomocí chlopní spojte obě poloviny dílů č. 4. Díly č. 4 k sobě slepte pouze na označených místech a přilepte díly 1, 2 a 3. Slepte obě poloviny sběrače, díl č. 5, a přilepte jej na vyznačená místa dílů 1 a 3. 6) Automobil TATRA 815 CAS 32: Model slepte podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. 7) Automobil AVIA A21 furgon: Model slepte podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Pozor na zaoblení střechy kabiny. 8) Regulační stanice plynu: Stanice nahrubo vystřihněte a podle černých šipek narýhujte ohyby. Potom je vystřihněte přesně a slepte podle

- 57 -

pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Přilepte k podložkám - tečku na tečku. Nakonec zaretušujte bílá místa lepených spojů a hran patřičným odstínem vodově barvy. 9) Hájovna: Nahrubo vystřihněte jednotlivé díly a podle černých šipek narýhujte ohyby. Potom díly vystřihněte přesně. Zpevněte okraje střechy - díl č. 2. Přilepte rubově části, na rovné podložce nechte pod zátěží proschnout. Slepte díly 1 a 3 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Slepené díly č. 1 a 3 spojte. Lepené plochy jsou označený čísly dílu. Střechu, díl Č. 2. přilepujte postupně - nejdřív hřeben, potom Okraje. 10) Rodinný dům čp. 33 - Veldovi: Slepte díl č. 1 podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Střechu, díl Č. 2. přilepujte postupně - nejdřív hřeben, potom okraje. 11) Autobus KAROSA C 731: Model slepte podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. 12) Řadový dům Zákoutí, typická a koncová sekce: Domy nahrubo vystřihněte a podle černých šipek narýhujte ohyby. Potom je vystřihněte přesně a slepte podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. Nakonec zaretušujte bílá místa lepených spojů a hran patřičným odstínem vodové barvy. 13) Automobil Š 1203 - mikrobus: Model slepte podle pořadí čísel v kroužcích na chlopních. 14) Lípy: Díly nahrubo vystřihněte a z rubu si je označte. Nastříhněte kmenové chlopně a díly vystřihněte. Stočte kmenové kužele Z a slepte je. Ke kmenovým kuželům přilepte dva kmeny vyrobené ze špejle obarvené na tmavohnědo (délka viz kresba 1:1). Vy-tvarujte vrstvy stromů tak, že nejprve slepte dostředné prostřihy a pak podle návodné kresby naohýbejte konce větví. Na kmenové kužely nyní nasouvejte jednotlivé vrstvy stromů I až VI. Číslo vrstvy odpovídá číslu na kuželech. Špičky chlopní se dotýkají horní omezovací čáry vrstvy. Po správném usazení vrstvu přilepte. Postačí malé kapky lepidla nanesené zvenku na špičky chlopní a sousední plochu na kuželech. Nakonec zatřete bílá viditelná místa odpovídajícím odstínem řídké vodové barvy.

- 58 -

15) Smrk: Návod je stejný jako u lip. Kmen je jeden a délku špejle naleznete opět v měřítku 1:1 na obrázku. Postup Krajina: 16) Na polystyrénovou desku rozložte polystyrénové zlomky do přibližného tvaru budoucí vyvýšeniny, pomocí špejlí je připíchněte k podložce a na několika místech zakápněte lepidlem. 17) Zlomky dotvarujte pomocí zlamovacího nože. 18) V kelímku smíchejte Herkules s vodou v poměru 2díly vody a 1 díl lepidla. Natrhejte si na různě velké kousky toaletní papír (ev. noviny apod.). Pomocí pinzety namáčejte papír v roztoku a vzápětí umisťujte na terén. Postup opakujte do úplného pokrytí plochy. Pro větší pevnost můžete nanést i několik vrstev. 19) Polotovar krajiny nechte důkladně proschnout. 20) V misce nařeďte požadovanou tmavou (zelenou popř. šedou) temperovou barvu. Polotovar natřete. Dbejte, aby barva zatekla i do prohlubní. 21) Nechte vše opět zaschnout. 22) Připravte si několik odstínů požadované barvy kopce (světlejší než podkladové barvy). Je lépe ponechat barvu hustší. Větším štětcem pak nanášejte barvu na polotovar 23) Po zaschnutí první vrstvy naneste druhou, světlejší. Postup opakujte až do nejsvětlejšího odstínu. Závěr hodiny: Vystavení a zhodnocení výsledného dioramatu.

Možný vzhled zákoutí - 59 -

- 60 -

- 61 -

- 62 -

- 63 -

- 64 -

Zákoutí převzato z Abc, 2001, roč. 44, č 13 - 16.

- 65 -

Vlaštovka

2.8.

Výrobek je vhodný pro začátečníky k seznámení s technikou origami. Jelikož se jedná o jedno z nejjednodušších origami, zvládne jej na druhém stupni základní školy opravdu bez problému každý. Model skýtá variabilitu nejen ve velikostech samotné vlaštovky, ale také ve velikostech křídel, která má vliv na letové vlastnosti, tak i v možnosti vybarvení dle své fantazie. Časová náročnost:

1 hodina

Finanční rozvaha:

Cena kancelářské čtvrtky.

Poznámky:

Veškeré ohyby musí být přesné. Pracujte na rovné podložce (stole). Při přehýbání vždy nově vzniklé hrany dobře uhladíme. Vlaštovku vybarvujeme až po složení. Pokud použijeme větších formátů papírů, musí se s velikostí úměrně zvyšovat gramáž papíru.

Materiál:

kancelářská čtvrtka (80 g/m2)

Pomůcky: pastelky, nebo fixy Cíl:

Vyzkoušet si prastarou techniku origami na jednoduchém výrobku. Seznámit se základy aerodynamiky.

Organizace: Děti pracují na pracovišti, každý samostatně. Motivace: Dobrý den, děti. Jakpak jste se dnes vyspaly? Co se vám pěkného zdálo? Mně se zdálo, že jsem pták, hbitá vlaštovka, a létám nad ??????. Díky tomuto snu, mě napadlo, že bychom jsme si mohli vyrobit dnes vlaštovky z papíru. Na konci hodiny si s nimi půjdeme zalétat. Komu doletí nejdál, dostane odměnu.

- 66 -

Postup: 1) Vezmeme kancelářskou čtvrtku naležato a přehneme vodorovně na půl. Po přehnutí ji rozevřeme nazpět a papír si před sebe položíme nastojato. 2) Vezmeme jeden horní roh a přehneme jej tak, aby horní strana papíru lícovala s předchozím přehnutím. 3) Vezmeme vedlejší roh a provedeme s ním totéž, co v bodu 2. 4) Opakujeme bod 2 a 3 s nově vzniklými krajními rohy. 5) Takto vzniklý polotovar znovu přehneme podle přehybu z bodu 1. Obě poloviny se musí překrývat. 6) Nyní vytvoříme křídla přehybem přibližně v jedné polovině od spodu (vzadu). Ohyb provedeme na obou stranách od špičky dozadu. 7) Nyní můžeme vlaštovku vybarvit. 8) Přistoupíme

k zalétávání.

Nahýbáním

konců

k přímému letu. Závěr hodiny: Soutěž o nejdelší přímý let.

Různé provedení vlastního zbarvení.

- 67 -

křídel

dospějeme

Žába

2.9.

Model je vhodný pro stavitele již seznámené se základy skládání origami. Jedná se o složitější funkční origami. Po složení dokáže žába skákat. Časová náročnost:

2 hodiny

Finanční rozvaha:

Cena kancelářské čtvrtky.

Poznámky:

Vyzkoušejte si žábu seskládat dopředu. Dbejte především na přesnost. Žábu můžete po sestavení vybarvit. Nespěchejte, dělejte zároveň s dětmi, všechny ohyby dostatečně vysvětlete a ukažte.

Materiál:

kancelářská čtvrtka (80 g/m2)

Pomůcky: pastelky, nebo fixy Cíl:

Vyzkoušet si prastarou techniku origami na složitějším, funkčním výrobku.

Organizace: Děti pracují na pracovišti, každý samostatně. Motivace: Dnes se mi stala neobvyklá věc. Ráno jsem zaspal a ve spěchu jsem zapomněl veškerý materiál pro práci s vámi doma. Před hodinou jsem přemýšlel, co zde mám a co bychom mohli z toho udělat. Jelikož zde žádný materiál nemám, jediné co zde je, je papír, tak jsem si vzpomněl, že i obyčejný kancelářský papír se dá použít na pěkné věci. Napadlo mě, že bychom si mohli udělat něco metodou origami. Víte, co toto slovo označuje? Ano, je to vytváření z papírů pomocí ohýbání bez použití nůžek a lepidla. Vybral jsem jednu „skládačku“, která umí po sestavení „něco dělat“, umí skákat. Co by to mohlo být? Co umí skákat? Poradím vám, je to zvíře…postupným rozváděním rozhovoru se dopátráme odpovědi „žába“.

- 68 -

Postup: 1)

Začneme složeným čtvercem:

2)

Ze složeného čtverce pokračujeme žabím základem: viz následující strana

- 69 -

3)

A konečně ze žabího základu složíme žábu:

- 70 -

4)

Výsledek vašeho úsilí by měl být podobný tomuto:

S laskavým svolením autora Františka Grebeníčka Převzato z: http://www.origami.cz/Compose/frog.html Závěr hodiny: Soutěž o nejdelší skok.

- 71 -

Při nepřesném dodržení postupu může být i takovýto výsledek.

- 72 -

3.

Výzkumná část

3.1.

Cíle a metody výzkumu

Cílem výzkumu jsem si stanovil zjistit zájem žáků o tuto činnost a možné využití ve výuce. Otázky rozhovoru jsou směřovány na zájem o práci s technickými materiály a jejich oblíbenost, na názor na naši absolvovanou práci, použité postupy a nástroje. Dále se zaměřují na budoucí využití modelářství, ať u žáků samotných, tak i ve škole. V neposlední řadě otázky postihují i vítané změny od žáků. Výzkumnou metodou jsem zvolil strukturovaný interwiev z důvodu malého vzorku. Tato metoda poskytuje kvalitativní výzkumnou metodu. Otázky jsou voleny jako polozavřené, díky nimž lze dosáhnout různorodých individuálních odpovědí. Rozhovor bude veden mezi čtyřma očima, s každým žákem zvlášť. Individuální rozhovor mezi pubertálními dětmi je, dle mého, nejlepší metodou. Diagnostický rozhovor bude veden až po vyzkoušení většiny modelů z praktické části (mimo Francouzského infanteristy- jelikož modely byly konstruované v předmětu nepřímo k tomuto určenému, byl by problém s příspěvkem od dětí na model i barvy).

3.1.1.

Charakteristika školy

Jedná se o základní devítiletou školu se sídlem v Prosiměřicích. Tato škola disponuje úplným prvním i druhým stupněm. Dále je zde tělocvična, kuchyně s jídelnou, družina, posilovna. Školu navštěvuje přibližně 330 dětí. Tato škola je venkovská, je spádová pro 7 okolních obcí (ve dvou je škola s prvním stupněm).

3.1.2.

Charakteristika vzorku

Výzkumný vzorek se skládal ze 14 žáků sedmých ročníku základní školy Prosiměřice. Jednalo se o žáky, kteří si vybrali z povinně volitelných předmětů „Technické práce“. Jednalo se o pět chlapců a devět děvčat. V této skupině byly zastoupeny všechny prospěchové kategorie. Průměrní, podprůměrní, ale i nadprůměrní žáci, kteří si dobrovolně vybrali tento předmět.

- 73 -

3.2.

Výzkumná metoda - rozhovor

,,Rozhovor je záměrný a organizovaný dialog, v němž zkoumaná osoba nebo skupina osob odpovídá na otázky tazatele nebo líčí své problémy či stanoviska." (Jobánková, 1990, s. 79) Rozhovorem pronikáme do nitra osobnosti, shromažďujeme data. V praxi rozhovor doplňuje pozorování ať už úmyslné či neuvědomělé. Při vedení rozhovoru získáváme důležité údaje pro poznání zkoumaného objektu, to od nás samozřejmě vyžaduje přemýšlivost, tvořivost a pružnost a v neposlední řadě také empatii. Výsledky rozhovoru se liší, ve velké míře to ovlivňuje zdatnost tazatele. Dobré výsledky si žádají cvik a dobré osobnostní předpoklady. Základem kvalitního rozhovoru je vztah důvěry a spolupráce mezi oběma aktéry rozhovoru, tzv. raport. Pokud tazatel důvěru zklame, nemůže při dalším kontaktu s danou osobou očekávat úspěch. Rozhovor informuje o obsazích duševního života člověka v případě, že je ochoten o nich vypovídat, že je schopen si uvědomovat, o čem mluví. Obsažnost výpovědi závisí na:

Úrovni spolupráce Ochota spolupracovat Míra sebeuvědomování Slovní zásoba Schopnost své zážitky pojmenovat Jasnost vědomí Komunikativnost

Co všechno můžeme zkoumat? Názory, postoje, stanoviska, mínění o okolním světě, mínění o zkoumaném, motivy, potřeby, vztahy. Nepřímo nás dotazování informuje o stupni intelektového rozvoje.

Typy otázek: 1. Uzavřené otázky - nabízí hotové odpovědi na výběr, největší výhodou je rychlost vyhodnocení a pořízení rozhovoru, patří sem i dichotomické otázky (ano, ne) 2. Otevřené otázky - nenabízí možné odpovědi, pouze se směřuje k danému tématu, respondent má velkou volnost odpovědí, jsou zdrojem nových, neznámých údajů, které tazatele třeba ani nenapadly. Pro odpovídajícího jsou samozřejmě mnohem těžší, musí najít

- 74 -

správná slova a srozumitelně je formulovat. I pro výzkumníka je tato možnost náročnější ve fázi vyhodnocování. 3. Polouzavřené otázky -

nejdříve se položí uzavřená otázka a k té se žádá dodatečné vysvětlení pomocí otázky otevřené

Typy rozhovoru 1. Podle počtu zkoumaných osob: Individuální: rozhovor mezi čtyřma očima (soukromé údaje) Skupinový:

vhodný počet je 6 - 8 lidí, kteří opravují chybné údaje, poskytnuté předchozími mluvčími

2. Podle cíle rozhovoru: Diagnostický: zjišťujeme názory, fakta, postoje a osobní zkušenosti Terapeutický: povzbuzení, uklidnění, rozebrání tíživé situace 3. Podle techniky výzkumu: Strukturované interview - má přesně připravené a formulované otázky, jejich pořadí i přízvuk v řeči. Otázky se pouze čtou a zaznamenávají se odpovědi. Blíží se dotazníku. Výhodou je snadná zpracovatelnost dat, statistická. Nevýhodou je navazování kontaktu. Nestrukturované interview -

lze měnit pořadí otázek a uzpůsobit formulace, vracet se k nejasnostem, více se přizpůsobuje přirozené

komunikaci.

Výsledky

nelze

zpracovávat kvantitativně, ale navázání kontaktu je mnohem jednodušší. Polostrukturované interview -

respondentům nabídneme několik možností na odpověď a navíc chceme zdůvodnění odpovědi

Volné interview -

sleduje předem daný cíl, ale bez naplánovaných otázek, přizpůsobuje se vzniklé situaci.

4. Podle formy závisí na tom, s kým hovoříme (rozhovor pracovní, úřední...)

Fáze rozhovoru: Nejdříve si musíme ujasnit cíle, tedy co daným rozhovorem chci zjistit. Důležitou součástí je poznání zkoumané osoby - informace od známých, materiály, - 75 -

které máme k dispozici. Vytvoříme si o dotazované osobě předběžnou domněnku, která nám později pomůže snadněji navázat kontakt. Ujasnění cíle je podstatné pro určení formy rozhovoru. Důležité je i prostředí a čas vybraný pro interwiew. 1. Úvod - první kontakt je ten nejdůležitější, navážeme pozitivní vztahy, představíme se, prohodíme pár vět o našich společných známých, zájmech, místech. Rozptýlíme obavy, rozpaky, aby partner mohl bez zábran myslet a odpovídat. Úroveň celého rozhovoru závisí na výši důvěry. Pokud něco pokazíme v této fázi, těžce se to později napravuje. Rozhovor začínáme něčím příjemným, zbavíme se nedůvěry, přizpůsobíme se vnímání a chápání - srozumitelností 2. Vzestup a pokračování - a) Od detailu k obecnému, méně vhodný postup. Rovnou se ptáme na to, co nás zajímá. b) Od obecného k detailu, je vhodnější pro diagnostické rozhovory. Začínáme obecnými otázkami,

abychom

dotazovaného

nechali

rozpovídat. Sdílnost naznačíme přitakáním, pokynutím hlavy, použitím vhodných pomlk, opakováním řečeného (parafrázování). Dotazy projevujeme zájem, nespěcháme. Postupně se dobíráme k rozuzlení. 3. Vrchol a rozuzlení - vyvrcholení rozhovoru probíhá v okamžiku, kdy odkrýváme jádro problému, těchto případů může nastat několik. Výsledky musíme ověřit dalšími rozhovory, případně jinými metodami 4. Závěr - pro výzkumné potřeby je nutné ukončit rozhovor tak, aby v něm bylo možno pokračovat kdykoliv a to za stejných podmínek. Zkoumaná osoba se musí cítit v pohodě, nezneužitá.

Záznam rozhovoru Záznam pomocí psaných poznámek během rozhovoru může negativně ovlivnit nejen sdílnost zkoumané osoby,ale i pozornost tazatele. Pokud se spoléháme na svou paměť, počítejme tedy se zapamatováním pouhých 40% a z toho je 25% zkreslených

- 76 -

údajů. Lepší metodou je pořízení zvukového záznamu, k němuž se můžeme kdykoliv vrátit, musíme mít samozřejmě povolení od respondenta. Neméně důležitou složkou rozhovoru jsou okolnosti vzniku a chování dotyčného během rozhovoru, gesta, mimika a hlasové zvláštnosti. Musíme si všímat, zda tyto projevy souhlasí se sdělovaným obsahem. Při písemném záznamu lze postupovat: a - průběžné zápisky během rozhovoru, použijeme těsnopis, zkratky a pod. b - odpověď se zapisuje po dokončení výpovědi, tento způsob zdržuje a může způsobit netrpělivost dotazovaného c - zápis provádí asistent výzkumníka, např. na počítači „Předpoklady úspěšného rozhovoru 1. Rozhovor by měl probíhat ve vhodně zvoleném prostředí ve vhodně vybranou dobu, bez vyrušování a beze spěchu. 2. Nutné bývá předem připravit navázání kontaktu úměrně individuálním zvláštnostem dotazovaného. 3. V přípravě plánu rozhovoru je třeba uvážit varianty možných odpovědí na naše otázky a podle toho uzpůsobit sled otázek. 4. Otázky je nutno formulovat stručně, jasně, přehledně, srozumitelným jazykem. 5. Dbát na jasnou a zřetelnou výslovnost, na klidný a přátelský tón. 6. Být trpělivý a taktní, nenechat se vyprovokovat úhybnými manévry, vytáčkami, rozvláčností, ulpívavosti a zabíhavostí dotazovaného. Zvláště u starých lidí mohou být navíc problémem horší sluch a nedostatky paměti, komplikující kontakt s nimi. 7. Obratně a pohotově reagovat na všechny nepředvídané odpovědi, vhodně povzbuzovat dotazovaného. 8. Počítat s jistou nepřesností paměti dotazovaného a nebrat tedy všechny nepravdy a zkreslení jako záměrnou lež. 9. Přihlížet k závislostí sdělovaných informací na stanovisku dotazovaného, na jeho způsobu nazírání (jinak totéž vidí pacient ve stadiu rozčarování, jinak zdravotník). 10. Vyvarovat se ukvapené interpretace určitých sdělení pod vlivem sympatie nebo antipatie k dotazovanému nebo vlivem jinak získaných informací /haló-efekt).“ (Gavora, 1996, s. 85) - 77 -

Chyby v realizaci rozhovoru 1. netrpělivost - krátkém čase chceme získat mnoho informací 2. autoritativní tón - snižuje sebevědomí dotazovaného 3. sugestivní otázky, nejasné formulace, vylučovací otázky, rychlé tempo kladení otázek 4. opravování a usměrňování odpovědí 5. ticho - provází ho napětí, ale zároveň provokuje ke sdělení něčeho zajímavého, nového. Nejistý tazatel znervózní a naruší si možnost získat důležitou informaci prolomením ticha. Ticho může být i projevem přetlaku, o něčem se nemluví snadno, lehce.

Výcvik ve vedení rozhovoru Provést správně interview není jednoduché, a proto je třeba nacvičovat. Základní dovedností je navození raportu, sledování výzkumného cíle a pružné reakce na odpovědi respondenta. Sledováním záznamu rozhovoru od zkušených výzkumníků se začíná výcvik, poté se rozeberou jednotlivé fáze rozhovoru. První nácviky se provádí formou inscenace, rozdělí se role tazatelů a tázaných, určí se téma. Ostatní pozorují a ihned se vyvodí závěry, je vhodné scénky natáčet na video, aby i herci mohli zhlédnout svůj projev. Pro začátečníky je nejvhodnější strukturované interview.

Zásady vedení rozhovoru se žákem 

nejdůležitější je vztah mezi tazatelem a odpovídajícím, pokud je pozitivní, můžeme očekávat hodnověrné údaje



vliv okamžité události - záleží na počtu přítomných osob, atmosféře v místnosti, zda je dotyčný naladěn na dotazování



formulace otázek - nevnucuje odpovědi, vyhýbáme se sugestivním otázkám, neptáme se na příliš osobní věci



začínáme otázkami širšími a podle potřeby klademe otázky doplňující, upřesňující



ptáme se více ,,jak“ než ,,proč“, pokud zjišťujeme příčinu, tak se ptáme, jak se dotyčná věc jeví dotazovanému



pořadí otázek je důležité, začínáme známými, méně vtíravými tématy. Na závěr zařadíme poděkování či obdiv dotazovanému - 78 -



předem si připravíme klíčové otázky, a pokud je to vhodné, doplňujeme je dalšími. Nepřerušujeme, pokud se odchýlí od daného tématu, ale získáváme tímto další doplňující informace



všímáme si také řeči těla, mimiky



rozhovor si zaznamenáme (písemně, audio, video)

Vyhodnocení odpovědí Pomocí rozhovoru získáme mnoho odpovědí, které je zapotřebí roztřídit. Nejprve si odpovědi seřadíme do širokých okruhů a poté se dělí dále. K třídění využíváme buď písmena nebo číslice. Interview je ve srovnání s dotazníkem časově náročnější, ale výhodnější v pružném přizpůsobení se okolnostem. Klade také větší nároky na výzkumníka, vyžaduje pohotovost a dovednost komunikace. Existuje shoda - pokud je respondent spontánní, validita (pravdivost odpovědí) je vyšší.

3.3. Otázka č. 1:

Výsledky výzkumu Vytváříš rád/a něco z technických materiálů? Co a proč? (manuálně, ne na pc)

Touto otázkou jsem se snažil zjistit všeobecný zájem žáků o práci s různými materiály, jak ve škole, tak i v domácím prostředí. 79% dotázaných žáků odpovědělo kladně. 21% vyjádřilo občasný zájem. Žádný z žáků neodpověděl záporně. 21%

79% Občas

- 79 -

Ano

Na druhou část otázky odpovídali žáci různorodě. Nejvíce žáků sdělilo svůj kladný vztah k práci se dřevem, jak výroba poliček, nebo dokonce i stavění bunkru. Dále žáci pracují nejčastěji s nejdostupnějším materiálem – papírem (různé jednoduché modely, origami). Jeden žák se zabývá problematikou jednoduchých RC modelů. Mezi dětmi je práce s technickými materiály oblíbená. Dřevo a papír patří mezi nejoblíbenější materiály. V tomto věku ještě není výrazného rozdílu mezi děvčaty a hochy v zájmu o tento obor.

Otázka č. 2:

Společně jsme dělali několik modelů, který se ti nejvíc líbil a proč?

Otázkou jsem chtěl zjistit, o který model, jež jsme společně v hodinách vyráběli, je mezi dětmi největší zájem. A důvod zájmu pro výběr dalších možných modelů pro další pedagogickou činnost. Žákům se nejvíce líbily čtyři modely z modelů uváděných v praktické části. Největší zájem jevili o balzový model letadla. Další stupně v oblibě u žáků obsadila papírová vlaštovka a loď vyrobená ze dřeva. Poslední místo zaujalo foukací autíčko. Ostatní modely v dětech evidentně nezanechaly dostatek dojmu pro jejich vyzdvižení v oblíbenosti. 18%

24%

24%

34% Vlaštovka

Loď

Letadlo

Auto

Důvodem oblíbenosti těchto modelů je i jejich funkčnost, kterou si děti ověřovaly v různých zábavných soutěžích. Dalším důvodem je snadné odstranění drobných konstrukčních nedokonalostí díky vybranému, dobře zpracovatelnému materiálu. Dále si žáci chválili u těchto modelů jejich jednoduchou konstrukci, která byla přiměřena jejich schopnostem a věku. V tomto případě se ukázalo, že funkční modely jsou poutavější než statické.

Otázka č. 3:

Se kterým materiálem se ti nejlépe pracovalo a proč? - 80 -

Otázku jsem položil z důvodů zjištění zájmu o jednotlivé materiály, z nichž by se mohly výrobky vyskytovat v dalších činnostech. Největší oblibě se těší nejdostupnější a nejlevnější materiál a to je papír. Hned v závěsu se nachází dřevo a na posledním místě je u čtvrtiny dotázaných balza. 31% 44%

25% Papír

Balza

Dřevo

Děti upřednostňují materiály, které jsou lehce a jednoduše zpracovatelné, bez použití větší fyzické námahy. I přes obtížnější opracování se dřevo umístilo na druhém místě, upřednostňují ho díky tomu, že jde o přírodní materiál. Preference materiálů ovlivňuje i možnost naznačení si výsledných tvarů polotovarů či celého výrobku. V neposlední řadě je zde i možnost barevného ztvárnění výsledného modelu, která taktéž v nemalé míře ovlivňuje preference materiálů. V oblibě materiálů hraje výraznou roli dostupnost materiálu, s níž se pojí i častější používání v běžném životě.

Otázka č. 4:

Se kterým materiálem se ti nejhůře pracovalo a proč?

Schopnosti a dovednosti u dětí jsou různé, proto mě zajímalo, jaký je jejich pohled na materiály, a s kterým se jim pracovalo nejhůře. 66% dotázaných uvedlo, že nejhorší práce pro ně byla se dřevem. Naopak nejméně žáků označilo balzu jako materiál, se kterým se jim nejhůře pracovalo. 7%

27%

66% Dřevo

Papír

- 81 -

Balza

Důvodem namáhavé opracovatelnosti a dělení materiálu se dřevo stalo nejvíce neoblíbeným materiálem. Dalšími uváděnými důvody jsou při práci s materiály třesoucí se ruce a horší dosažení dobrého výsledku. Rozhodujícím prvkem pro neoblibu materiálu je nutně vydaná námaha k vytvoření výsledného modelu.

Otázka č. 5:

Co si myslíš, lze některý z použitých postupů v životě použít i mimo modelářství? Který? Kde a jak se dá využít?

Názory dětí na běžné problémy jsou různé, proto jsem položil tuto otázku s cílem zjistit postoj k využití naučených návyků a postupů při práci v běžném životě. Všichni žáci vnímají rukodělné postupy jako přínosné. Každý po svém, ale žádný z nich neodmítá přínosnost praktických činností. Velká část si chválí naučené pracovní postupy, které využije v dospělosti, ať už při vlastní tvořivé práci nebo při předávání poznatků svým dětem. Další zajímavý názor padl u jedné dívky, která by poznatků chtěla využít při hře se svými dětmi. Možnost lepení a stříhání vyzdvihli další žáci. Dále se děti svěřovaly se svými praktickými zkušenostmi se dřevem a vlastními výrobky, buď už vytvořenými či plánovanými.

Otázka č. 6:

Používali jsme zde několik nástrojů, byl některý, se kterým jsi pracoval poprvé? Který?

Široká škála možných nástrojů využitelných v modelářství je velice pestrá. Pro naši potřebu jsme se omezili jen na základní nástroje, proto jsem chtěl zjistit, zdali se najde někdo, kdo s danými nástroji ještě aktivně nepracoval. Pouze dvě děvčata uvedla, že s většinou nástrojů pracovala poprvé. Nejčetněji zmiňovaným nástrojem byl hoblík, se kterým se žáci nesetkali především z důvodu, že jej doma nemají, popř. práce s ním byla obtížná.

- 82 -

7% 7% 37%

21%

14%

14% Svěrák

Metr

Hoblík

Všechny poprvé

Pilka

Žádný poprvé

Z otázky č. 6 vyplývá, že děti nástroje znají. Většinou je to dáno tím, že pocházejí z vesnice a každý má doma větší nebo menší dílnu vybavenou alespoň základním nářadím, které využívá v domácnosti.

Otázka č. 7:

Myslíš si, že je hodně důležitá přesnost? Proč?

Otázka přesnosti je v modelářství velmi důležitá, proto mě zajímal názor dětí. Drtivou převahou děti uznaly, že je přesnost bezesporu důležitým prvkem, nejen v činnostech jako je modelářství, ale i v běžném životě. Pouze jedno děvče vyjádřilo mírné zaváhání, ale ve výsledku se přiklonilo také k její důležitosti. Děti vidí důležitost především ve výsledném vzhledu modelu. „Jakmile něco neuděláte přesně, může se vám zkazit celý model“ „Ano je důležitá, protože když to chci mít dlouhé, tak to nesmím uříznout o 3 cm menší.“ (Doslovné citace z rozhovoru.)

Otázka č. 8:

Vyzkoušel/a sis nějaký model znovu doma? Který a proč?

Tato otázka vypovídá o zaujetí dětí jednotlivými modely do takové míry, že si je samy znovu dělají v klidu domova. 7% 7% 7%

7%

72%

Nezkoušel

Letadlo

- 83 -

Autíčko

Vlaštovku

Vše

Odpovědi na tuto otázku byly ve velké míře negativní, ale našli se i tací, kteří zájem alespoň o některý model měli. Většina dětí uvedla, že na takovouto činnost doma nemají příliš času nebo vhodné prostředí. Některým se vybrané modely nezalíbily natolik, aby si je zkoušely samy doma.

Otázka č. 9:

Chtěl/a by ses modelářství dále věnovat? Proč? Kterému odvětví?

(papírové, plastikové, RC, lodní, letecké, železniční …) Tato otázka je důležitá z důvodu zjištění postojů žáků k modelářství pro další využití ve výuce. Dále se chce věnovat modelářství přesně polovina dětí. Odpovědí na otázku proč se chtějí dále modelářství věnovat, byla: „Baví mě to“. Nejpoutavější obory pro děti jsou převážně ty nejdostupnější a to: papírové, plastikové i modely ze dřeva. Uvedeno bylo i RC modelářství, ale vždy je to u dětí podmíněno tím, že by je rodiče museli finančně podporovat. Ty co uvedly, že zájem nemají, uváděly převážně, že je to nebaví nebo že přesná práce není pro ně. 6% 18% 40%

12%

24% Ne

Otázka č. 10:

Papírové

RC

Plastikové

Modely ze dřeva

Máš doma prostředí vhodné pro modelaření? Jaké? Podporují tě rodiče?

Pro jakoukoli činnost je potřeba odpovídající prostředí. Otázka se pojí i s otázkou č. 8. Polovina dětí vhodné prostředí pro modelaření má v podobě vlastního pokoje či domácí dílny. Druhá polovina takovéto prostředí nemá a ani se dále modelaření věnovat nechce.

- 84 -

36%

50%

14% Ne

Ano, s podporou rodičů

Ano, bez podpory rodičů

S podporou rodičů je to různé, u dětí, které se již stavěním modelů někdy zaobíraly, ve většině případů je. Jen u několika podpora ze strany rodičů není. U některých, kteří prostředí a ani zájem o modelaření nemají, by se podpora rodičů našla.

Otázka č. 11:

Ovlivnila tato činnost typ střední školy, na který bys chtěl/a jít? Jak?

Důležitým krokem v životě je výběr střední školy. Jakákoli činnost může tento výběr ovlivnit. Vliv naší činnosti měl pouze malý účinek na výběr střední školy. Většina žáků uvedla, že je již rozhodnuta nebo že se rozhoduje mezi jistými školami. U těchto žáků na výběr střední školy naše činnost vliv neměla. Avšak několik dětí tato činnost výběr ovlivnila. Uvedli např.: „Ano, díky tomu, že jsme začali stříhat, tak mě začala brát kadeřnice.“ Ač kadeřnice či kosmetička s modelařením přímou souvislost nemají, tak některá děvčata si tyto obory do souvislosti dala. 21%

79% Neovlivnilo

Otázka č. 12:

Ovlivnilo

Chtěl/a bys, aby se modelářství zavedlo jako volitelný předmět? Proč? I za cenu, že by se muselo přispívat na materiál?

Podstatná otázka pro budoucí zavedení ve škole. - 85 -

Jako volitelný předmět by modelářství brala polovina dětí. Především z důvodů, že je takováto činnost baví a líbí se jim výsledky jejich práce. V druhé polovině je ve větším zastoupena ta část dětí, kteří by tuto možnost neuvítaly nebo by se do takového předmětu nepřihlásily především z důvodu nezájmu o tuto činnost. Zbylým několika dětem je zavedení jedno, především z důvodu nerozhodnosti o jeho navštěvování. Příspěvek na materiál částečně taktéž ovlivnil rozhodování, ale jen u několika záporných odpovědí. Kladné ohlasy by se ani po nutnosti placení příspěvků nezměnily. Z výsledků je vidět, že polovina dětí by si předmět přála. Jsou to děti, které o tuto činnost jevily zájem i při práci. Mírně převažují hoši, ale ani dívky se takovéto činnost v odborném předmětu neprání. 14% 36%

50% Ne

Otázka č. 13:

Ano

Je mi to jedno

Líbil se ti obsah naší činnosti? Proč?

Otázka o tom, zda-li se líbí dětem činnost, byla již v předchozích otázkách částečně zodpovězena, ale i přes tuto skutečnost je si dobré ověřit skutečnost výpovědí. I přes předchozí časté uvádění, že je modelářství nebaví, se přibližně dvě třetiny vyjádřily kladně. Někteří uváděli, že i přes to, že je modelářství nebaví, tak se jim obsah líbil. U ostatních již z předešlých kladných reakcí byl takovýto názor očekáván. Jedna dívka uvedla, že ji tato činnost moc nebavila (v průběhu činnosti to na ní bylo zřetelné). Zbytek uvedl, že je celek nebavil, ale že se bavily jen u některých, většinou nenáročných, modelů. „No jo, líbil! Ale kdyby tam nebyla taková zábava, tak by mě to ani tak moc nebavilo. Kde není zábava, tak to nestojí za nic. To mě pak ani nebaví pracovat.“ Uvedla jedna dívka. Ve výsledku je patrné, že je důležité nejenom vybrat dobrý model, správně děti namotivovat, ale i způsob průběhů hodin a atmosféra při práci.

- 86 -

23%

8% 69% Ano

Otázka č. 14:

Ne

Jak kdy

Jaké změny bys navrhl/a?

Názory na změny jsou od aktérů důležité. Může se jednat o nepatrnost, ale také, pro děti, o hrubé nedostatky. Téměř třetina dětí by změnu nenavrhla, neboť uváděly, že je detailní, přesná práce nebaví. U ostatních se nějaké připomínky našly. Především k zaměření se na některé obory modelářství. Připomínky směřovaly k rozšíření, či zaměření se na: Papírové modelářství Praci s balzou Práci s dřevěnými modely Modelováni na počítači (3D) Modely z kovu. V grafu níže, je zachycen procentuální návrh změn zaměřených na práci s jednotlivými materiály. 11% 11%

34%

22% 22% Papír

Balza

Dřevo

- 87 -

Kov

Počítačové modelováni

Některé názory: „No tak v tomhle ohledu vlastně ani ne! Líbilo se mi to, jak to bylo. Měli jsme tam super zábavného a hodného učitele a to si myslím, že na tom záleží. A ta práce taky nebyla moc těžká, takže mně se to líbilo, tak jak to bylo. Ale mohli bysme víc dělat s papírem.“ „Více bychom mohli dělat z balzy nějaké modely. Dále také více ze dřeva a zkoušet těžší a těžší věci.“

- 88 -

Závěr Tato práce se zabývá modelářstvím a metodami jeho uplatnění ve vyučovacích jednotkách. Nezahrnuje však, a ani nemůže zahrnovat, všechny možnosti a způsoby využití v praxi, neboť toto velmi různorodé odvětví nelze časově aplikovat v jeho plném rozsahu. Bude nakonec stejně na každém učiteli, aby podle momentální situace ve třídě, osobností jednotlivých žáků i celého kolektivu, stanovených cílů, a v závislosti na mezipředmětových vztazích a ještě mnoha dalších činitelích zvolil optimální postup práce i druh materiálu. V teoretické části jsem shrnul základní materiály, které jsou svými vlastnostmi vhodné pro základní školu a zároveň jsem nastínil historii a vývoj modelářství od středověku po současnost. V praktické části jsem se zabýval návrhy modelů použitelných v hodinách praktických činností, spadajících vzdělávací oblasti „Člověk a svět práce“ a širšímu školnímu uplatnění. Ve třetí, výzkumné, jsem se zabýval zájmem a možným využitím modelářství na základní škole. Záměrem bylo vybrat skupinu, kde nejsou vyselektované děti se zaměřením na modelaření. To se mi podařilo, díky tomu byly odpovědi různorodé, vypovídaly o zájmu, či nezájmu žáků různých zaměření o tuto činnost. Z odpovědí je vidět, že manuální práce je dnes ještě stále populární, ale je důležité vybrat správnou činnost. Z našeho vzorku plyne, že modelářství je přeci jen pro určitou skupinu přitažlivější. Detailní práce nebaví každého, ne každý má s touto prací trpělivost. V názorech na využitelnost jsou všichni za to, že v životě se modelářské postupy využít dají, ale třetina by nechtěla předmět zaměřený na modelářství, a dokonce téměř polovina dětí by se modelářství dále věnovat nechtěla. I přesto se dětem obsah našich hodin zdál poutavý, především z uváděného důvodu „srandy“ v hodinách. Samozřejmě na všem se dají nalézt nedostatky a to i na naší činnosti. Nejčastější navrženou změnou byl návrh na zaměření se na některý specifický obor modelářství. Nejoblíbenějším odvětvím bylo papírové modelářství, proto i připomínky vedly

- 89 -

k většímu zaměření se k tomuto oboru. Na druhém místě, taktéž díky snadnému zpracování, se umístila balza. Jsem přesvědčen, že by se takto pojatý vyučovací předmět, mohl uchytit na základních školách především jako nepovinný nebo přinejmenším (povinně) volitelný. Důvodem je obsazení předmětu žáky, kteří mají o tuto činnost opravdu zájem. Vyhneme se tím možným komplikacím např. rušitelům činnosti z důvodu nezájmu. Předmět by bylo vhodné vyučovat každý týden v dvouhodinových blocích. Menší frekvence by mohla vést ke snížení motivace a poklesu zájmu. Nedoporučoval bych jednohodinové lekce, neboť tento časový usek je velice krátký a žáci by stihli velice malou část hlavní činnosti. Spoustu času by jim zabrala příprava na práci a posléze i úklid zabere nezanedbatelný časový úsek. Vhodné je, aby tento předmět končil výuku (aby po něm již nic nenavazovalo), neboť není vyloučeno, že se daná činnost z důvodu dokončení nepřerušitelného postupu protáhne i přes vymezený čas. Věřím, že se tento předmět může na různých školách ujmout, neboť jen málo činností v sobě kombinuje zručnost, trpělivost, přesnost, cit pro detail a další dnes nedostatkové vlastnosti.

- 90 -

Resumé: Práce se zabývá využitím modelářství na druhém stupni základní školy. Je rozdělena na tři části: teoretickou, praktickou a výzkumnou. Jejím cílem je přiblížit problematiku modelářství k využití na základní škole a zájem o ni.

- 91 -

Seznam literatury: Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1995, roč. 39, č.16, 33 s. ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1994, roč. 38, č.4, 31 s. ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 2001, roč. 45, č 10, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 2006, roč. 50, č 12, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1999, roč. 44, č 12, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1999, roč. 44, č 13, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1999, roč. 44, č 14, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1999, roč. 44, č 15, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 1999, roč. 44, č 16, ISSN 0322 – 9580 Abc mladých techniků a přírodovědců. Praha: Ringier ČR, a.s., 2009, roč. 54, č 20, 60 s. ISSN 0322 – 9580 Lodní modely 4. Ostrava: Úv Svazarmu ČSR, 1980. 68 s. Modelář. Praha: Aeromedia, 2007, roč. 58, č. 2, 68 s. ISSN 1214 - 7842 Model hobby magazín. Praha: Dart, spol. s r.o., 2007, č. 1, 44 s. ISSN 1211 - 7218 Ptáci amazonských pralesů. Brno: Betexa, 6 s. PRIGENT, John. Modelujeme bojovou techniku: průvodce profesionálního modeláře. Brno: Computer press, 2009. 200 s. ISBN 978 – 80 – 251 – 2076 – 7.

- 92 -

DOUPOVEC, František. Letecké modelářství: stavba a konstrukce volných modelů pro každého. Brno: Computer press, 2004. 104 s. ISBN 80 – 7226 – 858 – 9 DUTKIEWICZ, Zenon. Abc automobilového modelárstva. Bratislava: Alfa, 1977. 101 s. HOŘEJŠÍ, Milan. Aerodynamika létajících modelů. Praha: Naše vojsko, 1957. 347 s. KOŽEMJAKIN, Georgij. Lodní modelář. Praha: Mladá fronta, 1989. 173 s. ISBN 80 - 204 - 0087 – 7 Kolektiv autorů. Modelářství. Úv Svazarmu ČSR, 1969. 76 s. LOSOS, Ludvík. Vlaky dětských snů. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1989. 192 s. ISBN 80 – 7030 – 007 - 8 MOADOVÁ, Elizabeth. Bible papírových inspirací. Brno: BB/art s.r.o., 2006. 135 s. ISBN 80 – 7341 – 643 - 3 PROCHÁZKA, Vladimír. Receptář modeláře. Praha: Naše vojsko, 1968. 238 s. ŠOREL, Václav. Plastikové modelářství: letadla. Praha: Magnet – press, 1997. 223 s. ISBN 80 – 85847 – 54-X ŠOREL, Václav. Stavíme makety letadel a kosmických lodí. Praha: Mladá fronta, 1976. 160 s. ŠTĚPÁNEK, Drahoslav a kol. Soubor přednášek pro přípravu kádrů v modelářské odbornosti svazarmu 1. Praha: ÚvSpssa, 1983. 216 s. ŠTĚPÁNEK, Drahoslav a kol. Soubor přednášek pro přípravu kádrů v modelářské odbornosti svazarmu 2. Praha: ÚvSpssa, 1983. 223 s. ŠTRUNC, Hugo, aj. Příručka pro automobilové modelářství. Praha: Naše vojsko, 1962. 172 s. GAVORA, Peter. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1996. 130 s. ISBN 808593115X GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 9788073151850. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Já a ty: O zdravých vztazích mezi lidmi, Praha: Avicenum, 1986. 250 s.

- 93 -

JOBÁNKOVÁ, Marta. Vybrané problémy psychologie zdravotnické činnosti. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1990. 215 s. ISBN 80-7013127-6 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 655 s. ISBN 9788073672737 CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 265 s. ISBN 9788024713694 GREBENÍČEK, František. Žába. Origami CZ [online]. [cit. 2012-01-27]. Dostupné z: http://www.origami.cz/Compose/frog.html Minimodel.cz: archiv aktualizací. Minimodel.cz [online]. [cit. 2011-02-17]. Dostupné z: http://www.minimodel.cz/data/rawen/modely/RW09_Panzer_IV.jpg Minimodel.cz: archiv aktualizací. Minimodel.cz [online]. [cit. 2011-02-17]. Dostupné z: http://www.minimodel.cz/data/rawen/modely/RW04_LT_vz_38_ceskoslovensky.png ABC (časopis). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 26. 12. 2011 [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ABC_%28%C4%8Dasopis%29 Paper model. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 23 January 2012 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Paper_model Papír. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 1. 1. 2012 [cit. 2012-01-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pap%C3%ADr KOOPMAN, Philip. A brief history of paper models. Http://www.ece.cmu.edu [online]. [cit. 2012-01-27]. Dostupné z: http://www.ece.cmu.edu/~koopman/airplanes/history.html FAJKUS, Stanislav. Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC - 21. In: Http://abc.blesk.cz [online]. 16. ledna 2006 [cit. 2012-01-27]. Dostupné z: http://abc.blesk.cz/clanek/serialy/6927/papirova-archeologie-aneb-historievystrihovanek-v-abc-21.html Papír. Q-KLUB. Http://www.quido.cz [online]. [cit. 2012-01-27]. Dostupné z: http://www.quido.cz/objevy/papir.htm - 94 -

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf.

- 95 -

Přílohy: Příloha č. 1: Otázky řízeného rozhovoru 1. Vytváříš rád/a něco z technických materiálů? Co a proč? (manuálně, ne na pc) 2. Společně jsme dělali několik modelů, který se ti nejvíc líbil a proč? 3. Se kterým materiálem se ti nejlépe pracovalo a proč? 4. Se kterým materiálem se ti nejhůře pracovalo a proč? 5. Co si myslíš, lze některý z použitých postupů v životě použít i mimo modelářství? Který? Kde a jak se dá využít? 6. Používali jsme zde několik nástrojů, byl některý, se kterým jsi pracoval poprvé? Který? 7. Myslíš si, že je hodně důležitá přesnost? Proč? 8. Vyzkoušel/a sis nějaký model znovu doma? Který a proč? 9. Chtěl/a by ses modelářství dále věnovat? Proč? Kterému odvětví? (papírové, plastikové, RC, lodní, letecké, železniční …) 10. Máš doma prostředí vhodné pro modelaření? Jaké? Podporují tě rodiče? 11. Ovlivnila tato činnost typ střední školy, na který bys chtěl/a jít? Jak? 12. Chtěl/a bys, aby se modelářství zavedlo jako volitelný předmět? Proč? I za cenu, že by se muselo přispívat na materiál? 13. Líbil se ti obsah naší činnosti? Proč? 14. Jaké změny bys navrhl/a?

- 96 -